Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 679.

Interpelace

1. sen. Plamínkové, dr Miloty, Pánka a druhů panu předsedovi vlády o zanedbávání hledisek lídskosti a slušnosti při aplikaci zákona v osobních věcech veřejných zaměstnanců ,

2. sen. dr Farkasa a druhov na pána ministra vnútra pre konfiškáciu 14. čísla politického týždenníka “Világszabadság", vychádzajúceho v Košiciach .

679/1.

Interpelace

senátorů Plamínkové, dr Miloty, Pánka

a druhů

panu předsedovi vlády

o zanedbávání hledisek lidskosti a slušnosti při aplikaci zákona v osobních věcech veřejných zaměstnanců.

Opakují se stále případy, že úřady v osobních věcech veřejných zaměstnanců užívají ustanovení zákona, kterým se stanoví pouze možnost přiznati zaměstnanci určitou výhodu, takže z toho vyplývá těžké poškození jednotlivců a to jen proto, že úřady si vykládají takové zmocnění jako libovůli.

Příkladem stůjž zde jednání o propůjčení systemisovaných míst ve Všeobecné nemocnici v Praze.

Dne 2. prosince 1931 zamítnul zemský úřad odvolání všech diplomovaných sester, které byly postiženy mimo jiné i tím, že jejich jmenování bylo provedeno až v r. 1931, ačkoliv systemisace určité řady míst byla schválena ministerskou radou již dne 27. X. 1928 - intimát předsednictva ministerské rady z 29. X. 1928. čís. 15 866/28 s účinností od 1. ledna 1927.

Podle tohoto rozhodnutí byly jmenovány s touto zpětnou platností bez výjimky všechny síly pragmatikální i pomocní zřízenci, ani jediná však ošetřovatelka.

Při vyšetřování důvodů, proč nebylo dbáno tohoto zmocnění, byla dána intervenujícím odpověď, že »úřad dle volného uvážení může použíti zmocnění, avšak není k němu nucen« právě tak, jako »může propůjčiti volně systemisované místo, ale opět dle volného uvážení«.

Druhý příklad: V r. 1923 byla ze školní služby propuštěna učitelka dom. nauk Helena Capová-Široká, po více jak 20ti leté službě proto, že provdáním za ukrajinského běžence ztratila čsl. státní příslušnost. Po ohromném utrpení získala znovu stát. příslušnost a byla znovu přijata do služeb školních 1. V. 1926. Prošla všemi stupni válečné služby a 1. VIl. 1930 byla jmenována definitivní. V říjnu 1930 podala si žádost o započtení služební doby před propuštěním.

Při jednání o tomto případě (i jiných) zjistili jsme, že jak ministerstvo vnitra, tak zemský úřad v Čechách, jako správce zemského fondu učitelského při započítání služební doby, odsloužené před přerušením služby, tak ministerstvo financí nepřipustí započtení válečných pololetí, ač tato byla uvedené žadatelce již dříve do služební doby již započtena, odvolávajíce se na § 23 učitelského zákona, odst. l.

Slavnostní prohlášení, které bylo dáno v čelo ústavní listiny, nemá význam jen akademický, nýbrž i právní. Je jím řečeno, že náš národ si dává právní řád spravedlivý, demokratický a pokrokový, který by prospíval obecnému blahu všech občanů. Tímto prohlášením bylo řečeno, že i výklad a užití všech zákonů a předpisů má se díti podle těchto směrnic. Z té příčiny se musí úřady říditi při aplikaci zákona zejména principy demokracie, kterými jsou spravedlnost, lidskost a též prostá slušnost. Není proto volnost, která je v jednotlivých zákonech úřadům pro aplikaci zákona přiznána, libovůlí, nýbrž znamená, že úřad může určité výhody podle zákona odepříti jenom tam, kde toho nežádá blaho občanů posuzované s hlediska spravedlnosti, lidskosti a slušnosti, na př. kde žadatel toho nezasluhuje a pod.

V uvedených případech nemůže býti zajisté sporu, že postup úřadů porušil uvedené základní principy našeho právního řádu hrubým způsobem.

Opominutím jmenování ošetřovatelek na systemisovaná místa byla porušena nejen zásada rovnosti obojího pohlaví, která je zaručena § 106 ústavní listiny, nýbrž byla tím způsobena ošetřovatelkám zřejmá křivda.

V druhém případě je sice pravda, že žadatelka pozbyla svého práva na započtení válečných let, ale spravedlnost a lidskost, ba i pouhá slušnost, jistě vyžadují, aby jí její právo bylo vráceno, když tomu zákon nebrání, ba když výslovně v § 23. odst. 3. k tomu dává ministerstvu právo. Žadatelce byla již válečná leta započítána, ona v době válečné vykonávala svoji službu a tím se uplatnily všechny příčiny, které vedly vládu k podání osnovy onoho zákona a které důvodová zpráva této osnovy výslovně uvedla. Vykonávala-li ošetřovatelka s takovou námahou a za takových poměrů, pro které jí byla válečná leta již původně započtena, je slušno, spravedlivo i příkazem lidskosti, aby toto započtení bylo jí ponecháno při obnovení jejího služebního poměru.

Táží se proto podepsaní pana předsedy vlády, zda je ochoten otázku aplikace zákonů s hlediska slušnosti, spravedlnosti a lidskosti učiniti co nejdříve předmětem porady vlády a dáti skrze příslušná ministerstva všem úřadům pokyny v tomto směru?

V Praze, dne 19. prosince 1931.

Plamínková, dr Milota, Pánek,

dr Klouda, Pichl, Černý dr Veselý, Hubka, Šťastný, Riedl, Merta. ing. Marušák.

 

679/2.

Interpelácia

senátora dr Farkasa a druhou

na pána ministra, vnútra

pre konfiškáciu 14. čísla politického týždenníka »Világszabadság«, vychádzajúceho v Košiciach.

Policajné riaditeľstvo v Košicach svojím rozhodnutím čís. 13 960/1931, 14. číslo v Košiciach vychádzajúceho a v reči maďarskej písaneho robotníckeho časopisu »Világszabadság« zo dňa 5. decembra 1931 zkonfiškovalo.

Dôvodom konfiškácie bol dľa policie článok na prvej strane časopisu nadpísaný: »Červená krv proletárov tečie na konsolidačnej ceste kapitalizmu«, ktorý sa zaoberal s krvavými údalosťmi v Lindenwiese, oduznal oprávnené použitie zbraní a preto kritizoval jednania zodpovedných úradných činiteľov, medzi inými pána ministra vnútra a krajinského prezidenta Černého.

Konfiškáciu časopisu považujeme za bezprávnú a za prortiviacu sa duchu ústavy z dôvodov nasledovných:

Polícia nemá právo bez súhlasu štátneho zasitupiteľstva, prípadne príslušného súdu konfiškáciu časopisu nariadiť a ju previesť.

Ale bez ohľadu na to, značne boly porušené konfiškáciou ústavou, zaručené zásady slobody tlače, lebo takýto článok, ktorý neobsahuje žiadny trestateľný skutok a zabýva sa jedine kritikou zodpovedných činiteľov štátu, neslobodno konfíškovať.

Takáto konfíškácia by zbavila práv kritiky štátnych občanov vôči úradným osobám, ktoré právo bezpbchybne patrí každému štátnemu občanovi podľa našich ústavných zákonov. Ohľadom takejto kritiky ústavná listina zaručí najkrajnejšiu sloodu, ktorú zvlášť úradné osoby sú povinmé ctiť.

Na dodržanie tejto povinnosti minister právosúdia zvlášť upravil; pokračujúce vrchnosti, svojím výnosom zo dňa 18. júna 1922, čís. 29 424/1922.

Minister právosúdia v tomto výnose prísne prikazuje príslušným vrchnostiam, aby s najväčšou opatrnosťou a uvážením zakročily u tlačových článkov, zabývajúcich sa kritikou verejných úradov, ba upozorňuje na to, že vyjdenie takého článku, zabývajúceho sa takou kritikou podľa §u 493 tlačového zákona z r. 1873 aj vtedy možno povoliť, keby takýto článok prekročil hranice trestateľnosti, lebo je verejným záujmom, aby každá kritika - nech bude akákoľvek ostrá - vôči verejným vrchnostiam, nebola obmedzená.

Nakoľko zkonfiškačný skutok policajného raditeľstva v Košiciach v najväčšej miere protiví sa horejšej ústavnej zásade a nemožno povoliť, aby sa takéto protiprávne, protiústavné a vernejný záujem urážajúce pokračovanie policajného riaditeľstva praktizovalo, protestujeme proti tomu pokračovaniu.

Spýtame sa pána ministra:

1. Je-li ochotný pokračovanie zaviesť proti policajnému riaditeľstvu, túto konfiškáciu nariadiacemu a ju prevadiacemu?

2. Je-li ochotný pán minister zakročiť, aby policajné riaditeľstvo v Košiciach v budúcnosti prísne sa dodržiavalo predpisov horejšieho výnosu ministerstva právosúdia, aby sa zdržovalo v podobných prípadoch konfiškácii protiviacich sa duchu zákona a nariadenia?

Praha, dňa 16. decembra 1931.

Dr Farkas,

Modráček, Filípínský, Koukal, Dundr, Habrman, Nentvich, Pocisk, Petřík, Časný, Johanis, Zimák.