Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 686.

Zpráva

I. zahraničního výboru

II. technicko-dopravního výboru

o vládním návrhu (tisk 663), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě s Dodatkovým protokolem k čl. 2, sjednaná mezi 23 státy ve Varšavě dne 12. října 1929.

Schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a s Dodatkovým protokolem k čl. 2, sjednanou mezi 23 státy ve Varšavě dne 12. října 1929.

I.

Úmluva upravuje pro obor mezinárodní dopravy používání dopravních listin leteckých (jízdenek, průvodek pro zavazadla, nákladních listů), které v našem zákonodárství ještě vůbec nebylo upraveno a vymezuje odpovědnost dopravce za škody způsobené na tělesné integritě cestujících, na substanci dopravovaného zboží a zavazadel, jakož i za škody ze zpoždění dopravy způsobem odchylným od posavadní úpravy naším zákonem o letectví z r. 1925, a to způsobem zmírňujícím dosah ručení.

I po ratifikaci, před níž vláda vzhledem k výhradě obsažené v čl. 64 naší ústavní listiny pro obchodní smlouvy vyžaduje si souhlas Národního shromáždění, bude k účinnosti Úmluvy pro naše státní území zapotřebí prováděcího zákona, snad po způsobu zákona ze dne 14. června 1927, č. 110 Sb. z. a n. jímž propůjčena byla povšechně zákonná platnost obdobným ustanovením dvou Úmluv bernských o železniční mezinárodní přepravě osob, zavazadel a zboží.

I pak zůstane však různost úpravy příslušných právních poměrů pro dopravu mezinárodní a pro dopravu vnitrozemskou, za kterou platí ve smyslu Úmluvy i doprava mezinárodní leteckou linkou, nepřekročí-li hranic státu. Uspokojivý stav byl by zjednán teprve zákonem, který by sjednotil tuto právní materii pro oba obory.

Zahraniční výbor doporučuje, aby slavný senát projevil souhlas s Úmluvou a Dodatkovým protokolem shora uvedenými.

V Praze, dne 13. ledna 1932.

Václav Donát v. r.,
předseda.

Dr Fáček v. r.,
zpravodaj.

II.

Rozvoj mezinárodní letecké dopravy nezbytně vyžaduje, aby mezi jednotlivými státy byla dohoda o základních otázkách s tímto druhem mezistátních styků souvisejících. V tom směru je předložená Úmluva zajímavým pokusem, prvým toho druhu v mezinárodních smlouvách. Jde tu o sjednocení pravidel o létání v mezistátním styku, která v rámci vnitrostátního zákonodárství mnohdy podstatně se od sebe liší.

Již fakt, že k Úmluvě přistoupilo 23 států, je dokladem vážného zájmu o sjednocení předpisů mezinárodního leteckého práva. Od samých počátků letectví shodovaly se názory právníků v různých státech v tom, že letecká doprava mezinárodní nezbytně vyžaduje jednotného právního řádu, jehož bezodkladné tvoření by mělo nastati dříve, než v jednotlivých státech bude provedena definitivní kodifikace leteckého právního řádu. Než k tomu došlo, řada států své letecké zákony si upravila a právě proto narazilo sjednávání Úmluvy na různých místech na obtíže, které ani dnes nejsou překonány.

První základy k unifikaci mezinárodního leteckého práva položila mezinárodní diplomatická konference o leteckém právu soukromém. Tato konference konala se již před šesti lety, v říjnu 1925 v Paříži. Výsledkem jejího jednání bylo, že utvořil se mezinárodní technický výbor právních znalců letectví (Comité international technique d'experts juridiques aériens – CITEJA –), kde zasedají i delegáti československé vlády. Výbor tento zkoumá pravidla leteckého práva soukromého a možnosti navrhnouti jejich unifikaci. Materie jest ovšem tak obsáhlá a tak složitá, že po dlouholetém úsilí se podařilo z komplexu otázek upraviti především dvě záležitosti: a) ručení leteckého dopravce v mezinárodní dopravě a b) nákladní list letecký. Výbor CITEJA vypracoval v letech 1927 a 1928 návrh úmluvy, upravující obě tyto otázky. Návrh byl plenem výboru schválen při zasedání v Madridě v květnu 1928.

Podle jednacího řádu výboru CITEJA byl návrh úmluvy předložen francouzské vládě, která svolala za účelem sjednání příslušné úmluvy Druhou mezinárodní konferenci pro soukromé právo letecké do Varšavy. Dne 12. října 1929 byla zde sjednána mezi 23 státy Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní dopravě. Varšavská úmluva je prvním krokem k zamýšlené světové unifikaci leteckého práva soukromého. Jak již z názvu Úmluvy vyplývá, jde tu prozatím jen o některá pravidla o mezinárodní dopravě, jejichž shoda má býti touto cestou provedena ve smluvních státech.

Úmluva tato vyžádá si se zřetelem na úpravu poměrů mezi smluvními státy doplnění, resp. změny československého zákona ze dne 8. července 1925 o letectví, čís. 172 Sb. z. a n. zejména pak oněch ustanovení, jež se týkají náhrady škody (§ 29 a násl).

Úmluva stanoví v čl. 1 zcela přesně pojem mezinárodní letecké dopravy a odlišuje ji určitými znaky od letecké dopravy tuzemské. Ukládá smluvním státům závazek upraviti podle smluvních předpisů dopravu mezinárodní.

Úmluvu lze označiti za prospěšnou pro rozvoj československého civilního letectví. Nevzniknou z ní československému státu břemena, která má na mysli ustanovení § 64 Ústavní listiny, dotýká se však materií, upravovaných zpravidla obchodními zákony a obsahuje tudíž určité náznaky smlouvy obchodní.

Úmluva jest rozdělena v 5 hlav, z nichž:

hlava I. stanoví předmět a rozsah platnosti úmluvy,

hlava II. obsahuje ve třech oddílech základní pravidla o dopravních listinách leteckých (jízdenka, průvodka pro zavazadla, nákladní list letecký),

hlava III. upravuje odpovědnost dopravce a omezení této odpovědnosti,

hlava IV. týká se kombinované dopravy (dopravy letecké s dopravou prováděnou jakýmkoli jiným dopravním prostředkem),

hlava V. obsahuje ustanovení všeobecná a závěrečná.

Technicko-dopravní výbor dospěl k názoru, že Úmluva odpovídá potřebám státu a doporučuje proto slavnému senátu, aby ji i s Dodatkovým protokolem schválil a přijal schvalovací usnesení shora otištěné.

V Praze, dne 14. ledna 1932.

J. Havlena v. r.,
předseda.

Kříž Alois v. r.,
zpravodaj.