Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 693.

Návrh

senátora Johanise a společníků

na změnu zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce.

Podesaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Zákon

ze dne........... 1931,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 12. prosince 1919, č. 29/1920 Sb. z. a n., o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Nadpis zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. mění se takto: Zákon o úpravě pracovních a mzdových poměrů domáckého průmyslu (domácké práce).

Článek II.

§ 1.

§ 1 zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

(1) Po rozumu ust. § 1, odst 5. živnostenského řádu (živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi) upravuje tento zákon pracovní a mzdové poměry domáckého průmyslu (domácké práce) mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, to jest mezi podnikateli, zprostředkovateli, mistry, dílenskými pomocníky a dělníky domáckého průmyslu.

(2) Domácký průmysl (domácká práce, skladový průmysl) jsou ona výrobní odvětví, v nichž dělník nebo mistr ve služebním (námezdním) poměru pracuje pro jednoho nebo více zaměstnavatelů vždy mimo jejich provozovny, zpravidla ve své místnosti.

(3) Za domácký průmysl (domáckou práci) dlužno pokládati podle tohoto zákona také část výrobního odvětví, která jest provozována po domácku (odst. 2.) v průmyslovém oboru, který jinak v ostatních svých částech není provozován po domácku, nýbrž továrensky.

§ 2.

Za § 1 cit. zákona budiž vsunut nový § 1 a) tohoto znění:

Tomuto zákonu podléhají také domáčtí pracovníci, kteří se zaměstnávají domáckou prací nepravidelně, nebo pro které jest domácká práce pouze zaměstnáním vedlejším.

§ 3.

§ 2 cit. zákona mění se a doplňuje takto:

Podle tohoto zákona

a) domácký dělník jest osoba, která se zaměstnává výrobou nebo zpracováním zboží mimo provozovnu svého nebo svých zaměstnavatelů, zpravidla ve své místnosti a neprovozuje živnosti podle živnostenského řádu (živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi),

b) domácký mistr (mistr domácké práce), skladovní mistr, (stockmistr) jest osoba, která se zaměstnává výrobou nebo zpracováním zboží mimo provozovnu svého nebo svých zaměstnavatelů vždy ve své místnosti a která má živnostenské oprávnění k provozování příslušné živnosti v odvětví, v němž pracuje pro domáckého zaměstnavatele, zaměstnává-li alespoň jednoho a nejvýše čtyři dílenské pomocné pracovníky, pracuje-li převážně pro jednoho nebo více podnikatelů na sklad;

při tom nerozhoduje, dodává-li sám látky, potřebné ke zpracování, ať úplně nebo částečně a pracuje-li vedle toho též pro spotřebitele nebo obchodníky,

c) domácký dílenský pomocník jest živnostenský dělník (§ 73 živn. řádu a § 101 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi), který jest zaměstnán v podniku domáckého mistra nebo domáckého podnikatele,

d) domácký podnikatel (domácký výrobce, domácký obchodník, skladař) jest podnikatel, který dává vyráběti zboží domáckými mistry, nebo domáckými dělníky, ať přímo nebo zprostředkovateli,

e) domácký zprostředkovatel (faktor) jest osoba, které jeden nebo více domáckých podnikatelů užívá při svém podnikání ke styku s domáckými mistry, nebo s domáckými dělníky.

§ 4.

Za § 2 cit. zákona, vsune se nový § 2 a) tohoto znění:

Domácký dělník nepozbývá povahy domáckého dělníka tím, že používá při své práci strojního nebo jiného podobného zařízení.

§ 5.

§ 3 cit. zákona se mění a doplňuje takto:

Nařízením budou vydána podrobná ustanovení, kdo jest podle tohoto zákona a podle zvláštních poměrů toho kterého výrobního odvětví domáckého průmyslu domáckým dělníkem, domáckým mistrem, dílenským pomocníkem, domáckým podnikatelem, nebo domáckým zprostředkovatelem.

§ 6.

§ 5, odst. 3. cit. zákona se mění a doplňuje takto:

(3) Seznamy buďtež předkládány živnostenskému úřadu každoročně, nejpozději do 15. ledna každého roku za uplynulý rok. Na požádání musí býti tyto seznamy kdykoliv předloženy živnostenskému úřadu, živnostenské a zdravotní inspekci, jakož i příslušným nemocenským pojišťovnám.

§ 7.

V § 11 cit. zákona budiž vsunut nový odstavec tohoto znění:

(3) Předsedovi komise domácké práce může býti vyplacena odměna ročně v částce nejvýše Kč 5.000,-.

§ 8.

Za § 12 budiž vsunut nový odstavec tohoto znění:

(4) Člen (náhradník) komise domácké práce, zastupující domácké dělníky (§ 10, odst. 2., písm. b), má nárok na náhradu ušlé mzdy a na úhradu výloh, které mu vznikly na cestovném a stravném účastí na jednání komise.

§ 13, odst. 1. cit. zákona mění se takto:

(1) Ústřední komise jest schopna usnášeti se, jsou-li přítomni alespoň dva členové z každé ze tří skupin komise (zaměstnanecké, zaměstnavatelské a skupiny nestranných znalců). Usnesení dějí se většinou hlasů. Je-li rovnost hlasů, rozhodne předsedající.

§ 9.

§ 14, odst. 1. cit. zákona mění se a doplňuje takto:

(1) Úkolem ústředních komisí je:

a) ustanoviti každoročně právní závazností pro přikázané jim výrobní odvětví nejnižší mzdu pro domácké dělníky a domácké dílenské pomocníky, jakož i nejnižší ceny zboží, jež domáčtí dělníci a domáčtí mistři dodávají domáckým podnikatelům, nebo zprostředkovatelům. Při tom nutno dbáti různých místních poměrů a vzájemné soutěže různých obvodů ve výrobním odvětví. Ústřední komise domácké práce jest povinna ustanoviti nejnižší mzdy z vlastního popudu, kdykoliv stanovený ceník mezd pozbyl platnosti, anebo když toho vyžadují neutěšené mzdové poměry domáckých pracovníků,

b) podávati dobrá zdání a návrhy ministerstvu sociální péče ve všech otázkách, týkajících se mzdových a pracovních poměrů v jejich výrobním odvětví; zejména mají ústřední komise domácké práce činiti návrhy na přeškolení domáckých dělníků na jiný obor domácké práce, je-li takové přeškolení nutné z důvodů hospodářských, dále mohou dávati podnět organisování výrobních družstev domáckých dělníků.

§ 10.

§ 30 cit. zákona budiž doplněn takto:

(2) Domácký dělník, který pracuje u jiného domáckého dělníka jako rovný s rovným nejsa vůči němu v poměru pracovní závislosti, neztrácí tím povahy domáckého dělníka. Takového dělníka nelze považovati za pomocného dělníka (odst. 1.).

(3) Zakazuje se pronajímati t. zv. volná pracovní místa domáckým dělníkům nebo domáckým mistrům v dílnách, v nichž pracuje několik domáckých pracovníků dohromady, při čemž tito dělníci, anebo část jejich nejsou vůči majiteli dílny vůbec v pracovním nebo služebním poměru, anebo pracují pro něj pouze jako domáčtí dělníci (mistři), přes to, že pracují v jeho dílně.

§ 11.

§ 34, odst. 3. cit. zákona mění se takto:

(3) U domáckých podnikatelů, domáckých mistrů a domáckých zprostředkovatelů, kteří byli dvakráte potrestáni pro přestupky, uvedené v odst. prvém a druhém, vysloví úřad při opětovném odsouzení jako následek trestu, že jsou vyloučeni z vykonávání domácké, podnikatelské, zaměstnavatelské nebo zprostředkovací činnosti. Přestoupení takového zákazu podléhá trestu vězení do šesti měsíců.

Článek III.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zákon č. 29/1920 Sb. z. a n. o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce není prováděn tak, jak si toho vyžaduje význam a důležitost domáckého průmyslu pro náš státní a sociální život. V tomto výrobním odvětví je zaměstnáno dělnictvo ponejvíce se mzdami velmi nízkými. Jest úkolem zákonodárce, aby zajistil jeho ochranu a zaručil alespoň snesitelné existenční minimum.

Počet domáckých dělníků jest velmi značný. I když nemáme přesnou statistiku, můžeme právem tvrditi, že veliký počet dělnictva v domáckém průmyslu vyžaduje, aby byla provedena ochrana těchto zaměstnanců, účinněji, než se děje doposud. Výsledky sčítání lidu provedeného v roce 1930 zajisté ukáží, jak jest počet domáckých dělníků značně veliký.

Množství pracovitých a strádajících domáckých dělníků postrádá bohužel doposud oné minimální ochrany, kterou jim poskytuje zákon č. 29/1920 Sb. z. a n. Při tom si musíme býti vědomi, jaký nemalý význam má prosperita domáckého průmyslu a jeho četných zaměstnanců pro národohospodářský vývoj našeho státu. Četné složky průmyslu sklářského, oděvního, obuvního, textilního atd. jsou provozovány po domácku. Pro dohlednou dobu nelze očekávati, že by domácký průmysl byl přeměněn nějakým radikálním opatřením na tovární system. Přes všechny technické pokroky, přes racionalisaci a ostatní jevy moderního výrobního podnikání naší doby nelze věřiti v brzké odstranění domáckého průmyslu. Ba je naopak možné, že právě pro některé výstřelky a výstřednosti moderního dravého podnikání velkovýrobního udrží se a rozmůže domácký průmysl v četných odvětvích průmyslových.

Domáčtí dělníci jsou namnoze pracovníci, sociálně obzvláště slabí. Avšak v mnohých odvětvích – a to jest význačná vlastnost československého domáckého průmyslu – právě nejschopnější a nejzdatnější dělníci pracují po domácku. Nechtějí se podrobiti bezduché, jednotvárné tovární kázni. Zapomíná se zpravidla, že v řadách domáckého dělnictva jest často výkvět pracovníků.

Vyskytují se leckdes snahy, zařaditi domácké dělníky mezi živnostníky, to jest mezi samostatné pracovníky, kteří nepracují za mzdu, nýbrž jsou podnikateli, byť i drobnými. Považujeme takové snahy za nebezpečné pro domácké dělníky. Domácký zaměstnanec, třebas byl i t. zv. mistrem domácké práce (domáckým mistrem) a měl živnostenský list, zůstává vždy jenom přece zaměstnancem domáckého podnikatele, pro něhož pracuje za mzdu.

Pod lichým pozlátkem samostatného podnikatele (živnostníka) byl by domácký pracovník zbaven oné sociální právní ochrany, jíž má nutně zapotřebí, jako zaměstnanec a to zaměstnanec zpravidla pod průměr špatně placený. Kus papíru, úřadem potvrzeného (živnost. list) neudělá z chudého štukverkáře samostatného podnikatele. Zůstane pořád tím, čím vskutku je: zaměstnancem hospodářsky závislým na svém zaměstnavateli, ještě více, než tovární dělník.

V nynější době hrozné hospodářské krise dožadují se též i podnikatelé domáckého průmyslu, aby byl zákon č. 29/1920 Sb. z. a n. přísně dodržován. Dodržováním tohoto zákona zamezuje se nekalá soutěž, zejména placení úžasně nízkých mezd, nabízení zboží pod cenou a zhoršování jeho jakosti. Jelikož náš domácký průmysl jest povětšině velkovýrobou zařízenou na vývoz do ciziny, mnohdy do nejvzdálenějších zemí, záleží velmi na tom, aby cena vyváženého zboží byla pokud možno stálá a jakost výrobků co nejlepší. Jinak nastává a již často nastala ztráta odbytu v cizině, která velmi pozorně sleduje pohyb cen výrobků a jejich jakost. Všeobecné stanovení nejnižších mezd domáckých dělníků a důsledné dodržování mzdových ceníků jest nejjistější zárukou proti nekalé soutěži v domáckém průmyslu.

Po nápravě poměrů v domáckém průmyslu, obzvláště po opatřeních proti nekalé soutěži, bylo voláno již v době před válkou. Již tehdy bylo doporučováno, aby byly v domáckém průmyslu úředně stanoveny minimální mzdy pro domácké dělníky. V tomto směru dává zákon č. 29/1920 Sb. z. a n. možnosti pro lepší úpravu poměrů domáckého průmyslu. Ustanovení jeho o stanovení minimálních mezd musí býti všeobecně prováděna.

Za tím účelem nutno především vybudovati dobrou organisaci ústředních a obvodních komisí domácké práce. Předseda komise musí býti odpověden za provedení předpisů zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. K tomu však nutno mu dáti dostatečné možnosti právní i finanční.

Navrhovaná novelisace umožnila by mezi jiným též ratifikaci mezinárodní úmluvy práce o ustanovování nejnižších mezd v průmyslu a obchodě.

Ustanovení finančního rázu ve čl. II., § 11 tohoto návrhu znamená celkem nepříliš značnou částku, o kterou by bylo třeba zvýšiti příslušnou položku státního rozpočtu pro domáckou práci.

K jednotlivým ustanovením navrhované osnovy se uvádí:

Čl. I.

Změna nadpisu zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. navrhuje se vzhledem k ust. čl. II., § 1 tohoto návrhu.

Čl. II.

§ 1.

V tomto paragrafu se stanoví přesněji pojem »domáckého průmyslu«, který zejména nutno lišiti od průmyslu provozovaného drobnými živnostníky, kteří pracují v určitých typických průmyslových odvětvích sami, nebo nejvýše se členy vlastní rodiny bez pomocných dělníků. Tito drobní živnostníci nepracují za mzdu, nýbrž sami prodávají své výrobky spotřebitelům, nebo obchodníkům. Domáckým průmyslem, nebo domáckou prací rozumí se onen druh velkovýroby, kde dělníci, nebo mistři pracují převážně za mzdu pro jednoho, nebo více domáckých podnikatelů, mimo jejich provozovny, zpravidla ve své místnosti.

V tomto paragrafu navazuje se na ustanovení § 1, odst, 5. živnostenského řádu (zákona).

§ 2.

Tento předpis pouze zdůrazňuje skutečnost všeobecně v praksi uznávanou. Nelze si ani mysliti, že by při provádění zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. bylo možno vylučovati domácké dělníky, pro které domácká práce není jejich hlavním zaměstnáním. Bývají v tomto ohledu neustálé změny.

§ 3.

Bylo nutno stanoviti především přesněji pojem domáckého mistra. Definice dosavadního zákona v tomto směru jest poněkud široká. Novým zněním byly by odstraněny četné spory v pojmu domáckého mistra.

§ 4.

Toto ustanovení nemůže býti zajisté sporné pro toho, kdo jest obeznámen s poměry domáckého průmyslu. Jest také shodné s předpisy některých cizozemských zákonů. Některé obchodní a živnostenské komory se snažily dokazovati, že prý domácký dělník pozbývá charakteru domáckého dělníka tím, že používá při své práci strojního nebo jiného podobného zařízení. Podstatným znakem (oproti živnostníkovi) jest však okolnost, že domácký dělník pracuje za mzdu, že jest námezdním, hospodářsky nesamostatným pracovníkem.

§ 5.

Upravuje se pouze znění názvu jednotlivých druhů činitelů domáckého průmyslu.

§ 6.

Seznamy domáckých zaměstnanců musí býti předkládány úřadům pravidelně, nikoliv pouze příležitostně na žádost úřadu.

§ 7.

Důležitá a velmi odpovědná funkce předsedů komisí domácké práce si vyžaduje takového ustanovení.

§ 8.

Tato změna jest všeobecně požadována, jak odborovými organisacemi dělnickými, tak i členy komisí domácké práce.

§ 9.

Ústřední komise domácké práce mají býti odpovědny za to, aby byly ceníky nejnižších mezd ve všech odvětvích domáckého průmyslu ustanovovány a dodržovány.

§ 10.

Druhý odstavec vysvětluje pojem domáckého dělníka tak, jak odpovídá skutečným hospodářským poměrům.

Ve třetím odstavci jest obsažen zákaz tak zvaného systemu pronajímání volných míst (Freiörtlersystem), praktikovaného obzvláště v domáckém průmyslu sklářském v severních Čechách.

§ 11.

Zpřísnění trestních ustanovení zákona č. 29/1920 Sb. z. a n. jest nutné, aby bylo zajištěno provádění zákona.

Návrh tento budiž postoupen k projednání sociálně-politickému výboru senátu.

V Praze, dne 25. ledna 1932.

Johanis,

Havlena, Kříž, Koukal, Nentvich, Časný, dr Farkas, Dundr, Modráček, Karpíšková, F. V. Krejčí, Filipínský, Havránek, Habrman, A. Novák, Petřík.