Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 695.

Návrh

senátorů Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona a rekultivaci poddolovaných pozemků.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne...........

o rekultivaci poddolovaných pozemků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pozemky poddolováním poškozené jest upraviti – rekultivovati tak, aby bylo umožněno opětné co nejlepší jejich obhospodařování nebo využití.

§ 2.

Rekultivací jest rozuměti takovou úpravu pozemků, aby bylo možno na nich pěstovati polní a luční plodiny, ovoce a zeleninu, zřizovati lesy, sady, rybníky a jiná zařízení k účelům hospodářským nebo pozemků těch použíti k účelům stavebním.

§ 3.

K rekultivaci se může přikročiti, když

a) přestalo užívání pozemků k účelům dolování,

b) podstatné další změny vlivem dolování na něm se nedají již očekávati a

c) není ho již třeba k dalším hornickým účelům.

§ 4.

Pozemky, které mají býti rekultivovány, převezme Státní pozemkový úřad podle zásad zákonů o pozemkové reformě.

§ 5.

Cenu přejímací za zpustošené pozemky stanoví, nedošlo-li k dohodě s jejich majitelem, Státní pozemkový úřad, přihlížeje k míře zpustošení, k nákladům, jichž si rekultivace vyžádá a k účelu použití rekultivovaných pozemků. O přejímací ceně může Státní pozemkový úřad vyslechnouti také přísežné znalce.

§ 6.

Majitelé hor jsou povinni předložiti příslušnému revírnímu báňskému úřadu do 6 ti měsíců po vyhlášení tohoto zákona podrobné výkazy poddolovaných pozemků, udati jejich vlastníka a datum (rok) poddolování a prohlásiti, u kterých z nich jsou splněny podmínky pro rekultivaci podle § 3 tohoto zákona. V dalších letech předloží majitel hor každoročně do konce měsíce ledna příslušnému revírnímu báňskému úřadu výkaz pozemků poddolovaných v uplynulém roce s udáním jejich vlastníka a s prohlášením, které z pozemků těch a dále také z pozemků již dříve vykázaných mohou býti rekultivovány. Nesplnění této povinnosti trestá báňský revírní úřad pokutou do 5.000,- Kč.

§ 7.

Nemají-li ještě býti rekultivovány pozemky, od jejichž poddolování uplynulo více než 10 let, je to majitelem hor zvláště odůvodniti a odůvodnění to příslušným revírním báňským úřadem zvláště osvědčiti (potvrditi).

§ 8.

Uplatňuje-li se důvod, že dolováním zpustošeného pozemku bude ještě třeba k dalším hornickým účelům (§ 3, bod b)), určí báňský revírní úřad, do kdy se to má státi. Nemůže-li býti doba ta určena nebo dá-li se očekávati, že se to nestane před uplynutím 20 let, může se přece přikročiti k rekultivaci pozemků, ledaže by účel i výsledky rekultivace nebyly úměrny nákladu na rekultivaci vynaloženému.

§ 9.

Povinnost vytčenou § 6 tohoto zákona má také nynější vlastník pozemku, jde-li o pozemek zpustošený dolováním ve starých, dnes již opuštěných dolech.

§ 10.

Revírní báňské úřady prozkoumají výkazy, které jim byly předloženy podle §§ 6 a 9 a zašlou je Státnímu pozemkovému úřadu, vyjádřivše se k nim zejména se zřetelem k ustanovení §§ 7 a 8.

§ 11.

Státní pozemkový úřad může požádati, aby báňské hejtmanství zvláště přezkoušelo ten neb onen případ, jemuž z důvodů rekultivačních možno přikládati zvláštní význam, nebo který potřebuje ještě objasnění a doplnění.

§ 12.

K uhrazení všech nákladů za provedení rekultivace pozemků dolováním poškozených a k náhradě za ony pozemky utvoří se zvláštní rekultivační fond z dávek, které se zavedou v uhelných oblastech a to Kč 0,50 z jedné tuny vytěženého uhlí, vyjma množství uhlí potřebného k vlastním hornickým účelům a uhlí deputátního pro vlastní aktivní zaměstnance i pensionované a jejich příslušníky, pokud tento nárok na deputátní uhlí mají. Do fondu tohoto plynou také výtěžky z pozemků již rekultivovaných a prodaných anebo pronajatých a veškeré pokuty, které byly podle tohoto zákona uloženy. Rekultivační dávka vybírá se spolu s daní z uhlí a finanční správa odvádí ji každoročně do konce dubna Státnímu pozemkovému úřadu, který fond ten spravuje.

§ 13.

Rekultivaci pozemků podle § 4 tohoto zákona převzatých provádí Státní pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem zemědělství.

§ 14.

Pozemky rekultivované, pokud jich stát sám nepodrží nebo nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí Státní pozemkový úřad do vlastnictví nebo pachtu jednotlivcům, sdružením, veřejnoprávním korporacím a pod.

§ 15.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením pověřují se všichni ministři.

Důvodová zpráva.

Naléhavost požadavku, aby půda zpustošená poddolováním byla uvedena opět ve stav používatelnosti, netřeba zvláště zdůrazňovati – ve všech hornických oblastech republiky se pociťují škodlivé následky poddolování. Následky ty jsou tím těžší, čím větší je rozmach hornického podnikání. Jsou jimi postiženy zvláště Kladensko a také Plzeňsko, ve zvýšené míře Ostravsko a Falknovsko, nejtížeji pak Mostecko, Chomutovsko, Duchcovsko a Teplicko, kde účinky poddolování jsou přímo zhoubné.

Horní zákon vykazuje zde citelnou mezeru, která je pochopitelna, uváží-li se, že v době jeho vzniku nebylo náležitých představ o tom, jak hornictví se časem rozvine. Jeho netušený rozmach datuje se teprve od osmdesátých let minulého století.

Naléhavou potřebu rekultivace pozemků zpustošených poddolováním správně vystihly i oba naše zákonodárné sbory, které se usnesly a to senát dne 16. března 1927 (104. schůze) a poslanecká sněmovna dne 23. listopadu 1927 (65. schůze) při projednávání návrhu zákona o zveřejnění důlních map na resoluci tohoto znění:

»Vláda se vybízí, aby s největším urychlením předložila osnovu zákona o rekultivaci pozemků zpustošených provozováním hornictví«.

Se strany povolaných orgánů státní zprávy nestalo se však dosud nic, zatím co další a další plochy i prvotřídních pozemků podléhají namnoze úplné devastaci poddolováním.

Odpomocí v tomto stavu věci má býti navrhovaný zákon.

Návrh ten je založen na zásadě povinnosti majitele hor provozovati hornictví tak, aby nejen netrpěly soukromé majetkové zájmy, ale zvláště respektován byl náležitě i zájem veřejný.

Zásadu tu vyslovuje platný horní zákon zcela jasně, třeba neměl žádného ustanovení o rekultivaci, jak bylo výše již podotčeno. Ukládá majiteli hor, aby jednak každé své důlní dílo co možno zajistil proti nebezpečí majetku (viz § 170, lit. a)), jednak zvláště aby dbal veřejných zájmů a je neohrožoval – viz §§ 220 a 222.

Zájmem veřejným je nesporně také národohospodářský zájem, aby pozemky poddolováním nebyly odnímány svému určení trvale a v tak rozsáhlé míře, jak k tomu již došlo a dochází při dříve netušeném rozmachu hornického podnikání, které je vydatným zdrojem bohatství a blahobytu majitelů hor, bylo by však neprávem ochuzováním veškerenstva o půdu, kdyby k hornictví použité pozemky měly zůstati v dosavadním stavu úplné devastace.

Z toho, co bylo právě řečeno, také plyne jen jako přirozený důsledek, že povinnost rekultivovati pozemky zpustošené poddolováním uložiti by bylo vlastně majiteli hor a že povinnosti té se nesmí zbýti majitel hor ani tím, že pozemky k dolování potřebné vykoupil anebo vyvlastnil, zpustošiv pak poddolováním třeba jen svou vlastní půdu, neboť tím zajisté nepomíjí veřejný národohospodářský zájem, aby pozemky nezůstaly zničeny.

Požaduje proto navrhovaný zákon rekultivaci všech poddolovaných pozemků. Má-li však býti zamýšleného cíle spolehlivě dosaženo, je třeba, aby rekultivaci prováděl stát, který převezme k tomu účelu devastované pozemky za náhradu.

Prostředky k tomu i k vlastním rekultivačním pracem potřebné opatří se dávkou z vytěžených nerostů, najmě z uhlí. Prosperita hornického podnikání dovoluje, aby tato dávka, postihující majitele hor, byla požadována – bude jeho příspěvkem, jímž se zbaví povinnosti rekultivovati poddolované pozemky sám. Proto také nesmí dávka postihnouti konsum, t. j. majitel hor ponese ji sám a nesmí ji přesunouti v ceně svých výrobků na spotřebitele. Dávka sama je nepatrná, neboť činí 5 haléřů na 1 q uhlí.

V Praze, dne 26. ledna 1932.

Donát, Vraný, Šáblík, dr Šrobár,

Chlebounová, Danko, Dresler, dr Havelka, Olejník, Stržil, Kroiher, Sehnal, Sechtr, Šelmec, dr Bačinský, Stodola, Hrubý, dr ing. Botto.