Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 697.

Interpelace:

1. sen. Koukala, dr Witta a soudr. na vládu ve věci pracovních poměrů na dolech Ostravsko-Karvínského revíru.

2. sen. Thoře, Kotrby, Pastyříka, Trčky, Slámy, Kianičky a druhů na pp. ministry financí a vnitra v otázce neoprávněného obchodování podomních nelegitimních obchodníků.

3. sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na p. ministra sociální péče v záležitosti nepřiměřeně vysokých cen tabulového skla diktovaných kartelem skláren.

4. sen. Donáta, Kroihera, Hubky, Pichla, J. J. Krejčího, Šachla, Kříže, Johanise a druhů na pp. ministry obchodu, financí, vnitra, železnic a pošt a telegrafů ve věci zabezpečení pravidelné, přesné a levné autodopravy.

697/1.

Interpelace

senátorů Koukala, dr Witta a soudr.

na vládu

ve věci pracovních poměrů na dolech Ostravsko-Karvínského revíru.

Již několik roků panují v kamenouhelném revíru Ostravsko-Karvínském poměry, kterých jsme nebyli svědky ani za světové války. To, co se děje dnes s hornictvem v této uhelné pánvi, přesahuje všechny meze slušnosti. Representanti báňských podnikatelů využívají těžkých odbytových poměrů k tomu, že horníky při nedostatečném výdělku všemožně šikanují, porušují platnou kolektivní smlouvu a zneužívají své hospodářské převahy k politickému terroru. Poměry tyto dostoupily takového stupně, že je zapotřebí energického zákroku vlády, nemá-li dojíti k důsledkům, které by ohrozily klid a pořádek v revíru.

Při nedostatečném výdělku ženou se horníci k nadlidskému a životu nebezpečnému výkonu. Výkon hornictva stálým popoháněním a vyhrožováním propuštěním z práce je vyšroubován z bývalých 6,45 q na 13,20 q na hlavu a směnu. Dohánění k tomuto abnormálnímu výkonu má v zápětí značný vzrůst těžkých a smrtelných úrazů. Na velké části závodů je hornictvo pod hrozbou propuštění z práce a nepovoláváním na směny vháněno do organisace národního sdružení.

Propuštěním hornictva nesleduje se úmysl snižovati stav dělníků, nýbrž jim jde o to, udržovati horníky ve stálém strachu před propuštěním z práce. Propuštění horníci jsou pak opět do práce přijímáni, když se prokáží legitimací národního sdružení. Je velká část případů, kdy horníci zpět vzatí do zaměstnání musí i podepsati revers, že se zříkají zaplacení za vyšší výkon.

Že podnikatelé nesledují úmysl snižovati počet osazenstva, nýbrž úmysl shora uvedený, dokazuje, že od r. 1924 do konce listopadu 1931 bylo propuštěno z práce 44.984 horníků a zpět přijato do práce 34.126. Do propuštěných je nutno započítati také několik tisíc horníků, kteří byli dáni do pense, celá řada jich zemřela a značná část stala se invalidní. Stav hornictva v počátcích r. 1924 obnášel na dolech a koksovnách 49.105 dělníků a na konec listopadu 1931 38.039 dělníků. Uvedené cifry ukazují, že během těchto necelých osmi roků vyměněno bylo téměř celé osazenstvo. Ve skutečnosti však tomu tak není, poněvadž největší část těchto propuštěných byla zase přijata zpět do práce. Při znovupřijímání propuštěných dělníků do práce na mnoha závodech děje se to tak, jak výše uvedeno. Takový dělník je do práce přijat jenom tehdy, když se stane členem organisace národního sdružení a podepíše revers na neplacení vyššího výkonu. Tato organisace je velkou částí správ závodů a jednotlivými českými inženýry protežována. Ve stejném smyslu postupuje se i při přidělování práce hlavně proti těm, kteří se nechtějí podrobiti terroru.

Podle platného zákona o závodních a revírních radách má závodní rada právo spolupůsobiti při propouštění horníků. Na celé řadě závodů ustanovení tohoto zákona správa závodů chápe tak, že prý stačí, když to závodní radě oznámí, nebo předloží seznam horníků, které chce z práce propustiti bez jakéhokoli dalšího jednání. V takovém seznamu propuštěných dělníků nalézají se vždy ponejvíce oni dělníci, kteří politickému terroru správy závodů ještě nepodlehli a také oni dělníci, kteří se u rozhodčího soudu hornického svých zaručených práv proti správě závodů dovolávají. Jsou případy, že zástupci závodů u rozhodčího soudu hornického zcela otevřeně žalujícím dělníkům prohlásí, že to sice u soudu proti správě závodu vyhrají, ale na závodě že to prohrají, protože dostanou 14ti denní výpověď z práce. Tyto hrozby se také provádějí. V poslední době docela i přísedící rozhodčího soudu hornického za skupinu zaměstnavatelů pan inž. Strakatý při líčení ve sporu téhož závodu, v jehož službách je sám, prohlásil zástupci závodu, že se mu diví, že se s dotyčným dělníkem zlobí, když přece má možnost, aby nespokojenci dal 14ti denní výpověď, čímž celá věc se jednoduše vyřídí. Dělník ten při nejbližší restrikci dělnictva také výpověď dostal a byl z práce propuštěn přes veškeré intervence závodní rady. Následkem těchto zjevů se hornictvo bojí u rozhodčího soudu hledati ochranu, čímž se tyto soudy stávají bezpředmětnými.

Všechny intervence podniknuté za účelem zjednání nápravy v těchto naléhavých věcech u nadřízených úřadů (Revírní horní úřad) a jednotlivých těžařských ředitelstev nesetkaly se až dosud s výsledkem. Podepsaní považují za povinnost vlády, aby v zájmu potřebného klidu a pořádku horníkům Ostravsko-Karvínského kamenouhelného revíru zjednala ztracenou svobodu koaliční v té míře, jak ji ústava a právní řád republiky Československé zaručuje.

Proto se podepsaní obracejí na vládu s tímto dotazem:

1. Jsou vládě poměry zde vylíčené v uvedeném revíru známé?

2. Je vláda ochotna věnovati těmto poměrům plnou pozornost a postarati se o to, aby horníkům zaměstnaným v revíru Ostravsko-Karvínském byla vrácena ztracená koaliční svoboda?

3. Je vláda ochotna příslušným úřadům v Moravské Ostravě důkladně připomenouti, že jest jejich svatou povinností poskytnouti horníkům náležitou ochranu, aby jejich ústavní práva nebyla zkrácena?

V Praze, dne 26. ledna 1932.

Koukal, dr Witt,

Filipínský, Časný, Havlena, Habrman, dr Farkas, A. Novák, Zimák, Pocisk, Dundr, Petřík.

697/2.

Interpelace

senátorů Thoře, Kotrby, Pastyříka, Trčky, Slámy, Kianičky a druhů

na pp. ministry financí a vnitra

v otázce neoprávněného obchodování podomních nelegitimních obchodníků.

Stává se v poslední době velmi zhusta, že jsou zadrženi nelegitimní podomní obchodníci, kteří v autu přivážejí zboží a po domech a rodinách je rozprodávají.

Tržby těchto obchodníků jdou do značné výše, jež unikají téměř veškerým daním, zvláště dani obratové. Tímto obchodováním jsou poškozováni jednak legitimní obchodníci, dále veřejné svazky jakož i stát.

Stane-li se však, že tito nelegitimní obchodníci jsou pro neoprávněné obchodování četnickými orgány zadrženi, ukládá se jim trest peněžitou pokutou tak nízkou, že tento obnos je několikrát vyvážen neplacením daní. A tak co na jedné straně nepatrným obnosem pokutu zaplatí, to na druhé straně neplacením daní několikrát získá, neboť obyčejně pokuta pohybuje se kolem 50,- Kč.

Bylo by v zájmu státu jakož i daně platících živnostníků, aby při přistižení nelegitimního obchodu bylo zboží zabaveno a vydáno teprve po řádném vyšetření nezaplacené daně, případně v dražbě prodáno.

Mimo to je třeba, aby osoby takový obchod provozující, byly potrestány každá zvlášť.

Poněvadž, jak výše uvedeno, jde o ochranu legitimních obchodníků a živnostníků a o ochranu státu, činí podepsaní na pána ministra vnitra a financí dotaz:

Co hodlají učiniti, aby takové obchodování bylo zamezeno a stát na daních nebyl zkracován?

V Praze, dne 25. ledna 1932.

Thoř, Kotrba, Pastyřík, Trčka, Sláma, Kianička,

Ušák, Stržil, F Novák, Danko, Sechtr, dr Havelka, Hrubý, Šelmec.

697/3.

Interpelace

senátorů Donáta, Vraného, Sáblíka, dra Šrobára a spol.

na pana ministra sociální péče

v záležitosti nepřiměřeně vysokých cen tabulového skla diktovaných kartelem skláren.

V Československu má rozhodující vliv na výrobu, distribuci a ceny tabulového skla sklářský kartel, zanesený v obchodním rejstříku pod jménem »Prodejní sdružení českých tabuláren, akc. spol.« Praha, Revoluční tř. 2. Tento kartel sdružuje čtyři největší firmy a to: Mühlig Union, Glasindustrie Aktiengesellschalt, Řetenice, Glasfabriken Fischman Söhne, A. G Teplice-Šanov, Erste böhmische Glasindustrie, A. G., Oloví, Montan- und Industrie Werke, vorm. J. David Stark, D. Rychnov.

Působení tohoto kartelu mělo a má pro spotřebitele krajně nepříznivý vliv cenový, jak je viděti z následujícího srovnání cen. V roce 1925 platilo se za jeden metr čtv. pruhů okenního skla o síle cca 1,8 mm Kč 12,50. Tato cena zvýšena v roce 1929 na Kč 18,20, v roce 1930 dokonce na Kč 20,50 a teprve od 1. května 1931 na Kč 18,45. I po tomto snížení stojí tabulové sklo v roce 1931 téměř o 50% více než v roce 1925. Toto zdražení není ničím odůvodněno, protože od roku 1925

1. státní dráhy snížily dopravné o 12%,

2. daňové břemeno z titulu zvláštních a všeobecných daní výdělkových vzhledem k snížení přirážek kleslo asi o 30%,

3. byla snížena daň z uhlí pro sklárny,

4. ceny uhlí klesly asi o 20%,

5. ceny písku klesly také asi o 20%,

6. poklesly ceny dalších surovin, jako sulfátu a sody,

7. cena dříví a prken klesla asi o 40%, stejně jako železný materiál zlevnil také asi o 40%,

8. klesly i dělnické mzdy někde až o 30%.

Stavební sklo je dnes, i když přihlížíme k poklesu valuty a valorisujeme předválečné ceny, asi o 85% dražší než před válkou. Jest zajímavé, že do ciziny účtuje kartel 1 čtv. metr okenního skla za Kč 9,-, tedy ani ne za polovinu ceny, zač jej prodává u nás.

Stát snaží se o podporu stavebního ruchu daňovými úlevami stavebníkům a i přímou podporou, což vyžaduje značné finanční oběti a při tom ministerstvo sociální péče, ač je k tomu podle zákona o podpoře stavebního ruchu povinno, nesleduje vývoj cen stavebních hmot a nepostaralo se o nápravu alespoň v takovémto křiklavém případě zdražování stavebních hmot a tím zvyšování stavebních nákladů.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1. Jsou výše uvedené okolnosti panu ministrovi známy?

2. Je ochoten donutiti kartel výrobců okenního skla ke snížení cen tabulového skla, které by bylo úměrné výrobním nákladům?

V Praze, dne 26. ledna 1932.

Donát, Vraný, Sáblík, dr Šrobár,

Olejník, Foit, Danko, Ušák, Chlebounová, Kroiher, dr Havelka, Sehnal, dr ing. Botto, Hrubý, Šelmec, dr Bačinský, F. Novák.

697/4,

Interpelace

senátorů Donáta, Kroihera, Hubky, Pichla, J. J. Krejčího, Šachla, Kříže, Johanise a druhů

na pány ministry obchodu, financí, vnitra, železnic a pošt a telegrafů

ve věci zabezpečení pravidelné, přesné a levné autodopravy.

Oblasti s nepostačující železniční sítí, jako jsou především jižní Čechy, slibovaly si zvláště od pronikající dopravy automobilové zlepšení svých bídných poměrů komunikačních tím, že budou plánovitě zavedeny pravidelné, přesné, spolehlivé a levné autospoje osobní i nákladní.

Jsme však svědky toho, že zejména v zavádění nových autospojů jest naprostý chaos, a přece první podmínkou pro správnou národohospodářskou funkci automobilového spojení jest, aby toto bylo vybudováno plánovitě a účelně. Stav v tomto oboru podnikání vzbuzuje však vážné obavy pro zmatek, který zavládl v automobilovém podnikání.

Vidíme, že při udělování koncesí autobusových vůbec není dbáno toho, zda koncesionář jest skutečně s to splniti úkol, který veřejnost musí na řádné autobusové spojení klásti. Velké risiko autodopravy vyžaduje, aby při udělování koncese byly vzaty v úvahu zejména okolnosti, zda koncesionář může zabezpečiti pravidelnou a trvalou dopravu, jež jedině pro hospodářský život má význam. Autodoprava provozovaná nepostačitelným vozovým parkem, velmi často přerušovaná a nespolehlivá, nemá hospodářského významu, ba naopak velmi často více škodí než prospívá a ubírá důvěru u obecenstva i v řádně provozované autobusové spojení. Všeobecně vyvolává odpor a podivení, že kraje komunikačně poměrně dobře opatřené železnými drahami jsou zaplavovány konkurenčními poštovními a železničními autolinkami, jež běží často souběžně se železnicí, při čemž velké oblasti jižních Čech, které čekaly a čekají od automobilu podstatné zmírnění křivd, způsobených dřívější dopravní politikou, zůstávají bez jakékoli řádné pravidelné dopravy z důvodů ryze spekulačních, poněvadž v prvých letech neslibují takové autolinky dostatek soukromo-podnikatelského výnosu.

Na řadě linií, na nichž je provozována doprava také státními podniky, vládne dopravní chaos, který po našem soudu je příčinou velkého plýtvání státními penězi a přímým nebezpečím pro cestující obecenstvo.

Z oblastí jihočeské poukazujeme zvláště k tomu, jak na trati Praha-Pelhřimov jezdí bez jakéhokoli pořádku různé vozy soukromé vedle vozů společností, na níž stát je majoritně súčastněn. Libovolná, ba chaotická doprava vládne v řadě jiných tratí, takže prakticky může kdokoli dnes provozovati dopravu. Orgány státní trpí naprosto pasivně tento chaotický stav, aniž by uplatnily zvláště v soudobé finanční tísni státu tak samozřejmě nutný podklad pro právní bezpečnost a veřejnohospodářskou účelnost.

Oprávnění koncesionáři-podnikatelé nejsou ochraňováni vůči soutěži, jež je často působena vozidly nedosti bezpečnými a spolehlivými. Úřady trvají na koncesním řízení, požadují vysokou dávku z jízdného a proto mají povinnost ochrániti koncesované podnikatele, aby mohli plniti řádně své funkce národohospodářské.

Podepsaní táží se tudíž pánů ministrů obchodu, financí, vnitra, železnic a pošt:

1. Jsou pánům ministrům tyto poměry známé?

2. Co hodlají zaříditi pp. ministři, aby v koncesním řízení byly uplatněny zásady dopravní politiky, žádající zabezpečení pravidelné hromadné, bezpečné, přesné a levné autodopravy pro celou oblast státu, především pro kraje řídkých dopravních možností, pro které automobil má se státi hodnotným příspěvkem hospodářským?

3. Co hodlají pp. ministři zaříditi, aby v dosavadním chaosu podle samozřejmých příkazů právních a nejširší hospodářské účelnosti byl zaveden pořádek a neregulovanou soutěží nebylo plýtváno prostředky veřejnými?

V Praze, dne 26. ledna 1932.

Donát, Kroiher, Hubka, Pichl, J. J. Krejčí, Šachl, Kříž, Johanis,

Pavelka, Šabata, Olejník, Foit, Berkovec, Stodola, dr Veselý, Sáblík, Filipínský, Havlena, Sechtr, Hrubý, dr Reyl, Vaněček.