Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 714.

Odpovědi:

1. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran posluchačů, kteří z vyšších průmyslových škol přestoupili na německou vysokou školu technickou v Brně (tisk 232/10).

2. ministra financí, vnitra a spravedlnosti na interpelaci sen. Danka, dr ing. Botta, Pivky a spol. v záležitosti daňového přehmatu v obvodu finančního ředitelství v B. Bystřici (tisk 465/2).

3. ministra vnitra na interpelaci sen. ing. Havlína, dra Kaprasa, Bergmana, Votruby a druhů, týkající se zákazu starosty obce Děčína, jímž odepřeno tělocvičné jednotě Sokol vztyčení praporu ve státních barvách na náměstí děčínském na oslavu státního svátku 28. října (tisk 637/2).

4. ministra financí na interpelaci sen. Tichého, Eichhorna a druhů o neslýchaném postupu berního úřadu ve Vrchlabí, který byl příčinou sebevraždy manželů Finze-ových v Prostředním Lánově (tisk 637/4).

5. ministra železnic na interpelaci sen. Curkanoviče, dra Bačinského a spol. ohledně snížení železničních tarifů pro vývoz dřeva, ovoce, dobytka a vepřů z Podkarpatské Rusi do ostatních částí republiky Československé (tisk 658/1).

6. ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. Teschnera a soudr. o tom, jak se zachoval československý konsulát, resp. jeho konsul v Chemnitz v Sasku vůči turnérskému spolku Sehma v Rudohoří v Sasku (tisk 604/6).

7. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dra Feierfeila a soudr. stran zabavení č. 79 západočeského lidového listu »Egerland« ze dne 14. července 1931 (tisk 658/5).

714/1 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci senátora Teschnera a soudruhů

stran posluchačů, kteří z vyšších průmyslových škol přestoupili na německou vysokou školu technickou v Brně (tisk 232/10).

Na německé vysoké škole technické v Brně přijati byli neprávem v letech 1927/28 a 1928/29 za řádné posluchače strojního a elektrotechnického inženýrství někteří absolventi vyšších průmyslových škol, kteří nevykázali se potřebnou průpravou pro studium vysokoškolské. Rektorát zmíněné vysoké školy předložil pak ministerstvu školství a národní osvěty žádosti 18 posluchačů za dodatečné přijetí za řádné posluchače.

Ministerstvo školství a národní osvěty posuzujíc co nejshovívavěji prospěch těchto žadatelů povolilo některým, aby přijati byli za řádné posluchače, žádosti ostatních však muselo zamítnouti pro nepostačující prospěch, předepsaný pro přijetí na vysokou školu technickou. Zároveň však v těchto případech (až na dva), povolilo konání zkoušky dospělosti na reálce s různými úlevami. Většině absolventů vyšších průmyslových škol, o něž jde, byly po úspěšně vykonané maturitní zkoušce na reálce uznány mimořádné semestry za studium řádné.

Pro ty, kteří se nepodrobili dodatečné zkoušce maturitní na střední škole, zavedeny byly výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17. června 1931, č. 73788-IV, zvláštní zkoušky na vyšších průmyslových školách ke zjištění míry potřebné průpravy pro připuštění k řádnému studiu na vysokých školách technického směru.

Po úspěšně vykonané zkoušce této může býti na zvláštní žádost uznáno mimořádné studium za studium řádné.

Při posuzování míry potřebné průpravy pro zápis studujících cizinců řídí se školská správa týmiž směrnicemi.

Ministerstvo školství a národní osvěty neshledává proto důvodu, aby z podnětu interpelace učinilo nějaké další opatření.

Praze, dne 6. února 1932.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Překlad ad 714/1.

Antwort

des Ministers für Schulwesens und Volkskultur

auf die Interpellation des Senators Teschner und Genossen

in Angelegenheit der aus den höheren Gewerbeschulen an die deutsche technische Hochschule in Brünn übergetretenen Hörer (Druck 232/10).

An der deutschen technischen Hochschule in Brünn wurden widerrechtlich in den Jahren 1927/28 und 1928/29 als ordentliche Hörer des Maschinenbau- und elektrotechnisiehen Ingenieurwesens einige. Absolventen der höheren Gewerbeschulen aufgenommen, welche sich nicht mit der erforderlichen Vorbildung für dass Hochschulstudium ausgewiesen haben. Das Rektorat der erwähnten Hochschule hat sodann die Gesuche von 18 Hörern um nachträgliche Aufnahme als ordentliche Hörer dem Ministerium für Schulwesen und Volkskultur vorgelegt.

Das Ministerium für Schuhwesen und Volkskultur hat in tunlichst nachsichtiger Beurteilung des Fortganges dieser Gesuchsteller einigen die Aufnahme als ordentliche Hörer bewilligt, die Gesuche der übrigen musste es jedoch wegen Mangels des für die Aufnahme an der technischen Hochschule vorgeschriebenen Fortschrittes abweisen. Zugleich bewilligte es jedoch im, diesen Fällen (bis auf zwei) die Ablegung der Reifeprüfung an der Reallschule mit verschiedenen Erleichterungen. Der Mehrzahl der in Rede stehenden Absolventen der höheren Gewerbeschulen wurden nach mit Erfolg absolvierter Maturitätsprüfung an der Realschule die ausserordentlichen Semester als ordentliches, Studium anerkannt.

Für diejenigen, welche sich der nachträglichen Maturitätsprüfung an der Mittelschule nicht unterzogen haben, wurden mit Erlass des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 17. Juni 1931, Z. 73.788-IV, besondere Prüfungen an dem höheren Gewerbeschulen zur Festsetzung des Ausmasses der für die Zulassung zum ordentlichen Studium an Hochschulen technischer Richtung erforderlichen Vorbildung eingeführt.

Nach deser mit Erfolg abgelegten Prüfung kann über besonderes Ansuchen das ausserordentliche Studium als ordentliches Sstuclium anerkannt werden.

Bei Beurteilung des Ausmasses der erforderlicher Vorbildung für die Einschreibung der studierenden Ausländer richtet sich die Schulverwaltung nach denselben Richtlinien.

Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur findet daher keine Veranlassung, aus Anlass der Interpellation irgendwelche weitere Verfügungen zu treffen.

Prag, am 6. Feber 1932.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Dr. Dérer m. p.

714/2.

Odpověd

ministrů financí, vnitra a spravedlnosti

na interpelaci senátorů Danka, dr ing. Botta, Pivky a spol.

v záležitosti daňového přehmatu v obvodu finančního ředitelství v B. Bystřici (tisk 465/2).

Aby bylo možno posouditi, došlo-li ke dražbě, která je předmětem interpelace, po právu čili nic, je nutno prozkoumati celé příslušné exekuční řízení. Vykonaným šetřením bylo především zjištěno, že tvrzení interpelace, že vdova Moravčíková nežije s Jurajem Lešťákem »na společném chlebě«, spočívá na nesprávné informaci, neboť jak sama Moravčíková protokolárně prohlásila, žije stále se zetěm Lešťákem a s dcerou ve společné domácnosti a jest spolu s nimi spolumajitelkou obou domů čp. 119 a 120, které mají chlév společný.

Prvním exekučním krokem směřujícím k vydobytí daňových nedoplatků vdovy Anny Moravčíkové, na jehož základě byla vypsána také řečená dražba, bylo zabavení krávy a to již 19. února 1930. Zabavení přítomná exekutka odmítla sice zájemní protokol podepsati, ale nikterak nenamítala, že zabavená kráva není jejím vlastnictvím. Ani Juraj Lešťák odporu nepodal. Proto vypsal berní úřad na den 7. a 15. května 1931 dražbu, která byla řádně vyhlášena. Exekutce Anně Moravčíkové byla vyhláška o dražbě doručena 11. dubna 1931; námitky nebo odpor opět podány nebyly. Dražba 7. května byla bezvýslednou pro neúčast kupců. Přítomna jí byla dcera Moravčíkové, provd. Lešťáková, která slíbila, že daňový dluh matčin bude do týdne zaplacen. Vyžádala si k tomu cíli od vykonavatele složenku. Ale 14. května zjistil výkonný orgán, že zaplaceno nebylo. Tohoto dne (14. května) vystoupil teprve Lešťák, který prohlásil, že zabavená kráva je jeho a že ji nedá. Vykonavatel ho poukázal, aby svůj odpor uplatnil u berního úřadu a tam si vymohl případný odklad dražby, jinak že musí druhého dne dražbu provésti. Do druhého dne se situace nezměnila. Výkonný orgán zahájil tedy dražbu a chtěl vyvésti krávu z chléva domu č. 120. V tom přiběhl Lešťák a zabraňoval mu v tom. Za pomoci četnické asistence byla však kráva odvedena na dvůr notářského úřadu, kde měl býti proveden její prodej. K prodeji nedošlo, poněvadž exekutka nyní nedoplatek zaplatila.

Lešťák, který přes několikeré vyzvání četnické hlídky, aby nemařil výkon berního vykonavatele, pokračoval v odporu, byl četnictvem zatčen a dodán státnímu zastupitelství v Báňské Bystřici. Zakročení a postup četnictva, které se omezilo na ochranu nerušeného úředního výkonu prováděného oprávněným orgánem, byl správný.

Z hořejšího vylíčení vysvítá, že interpelovaný případ nebyl ničím neodůvodněným přehmatem a že naopak dlužno pokládati postup berního vykonavatele za správný a zákonu odpovídající. Počínání Lešťákovo při výkonu dražby bylo protizákonné a nepřípustné. Svůj odpor měl uplatniti způsobem předepsaným zákonem, t. j. buď písemně nebo ústně u exekučního (berního) úřadu, jak ostatně byl berním vykonavatelem poučen.

Vzhledem k uvedenému neshledali ministři financí a vnitra příčiny k zakročení.

Pokud se týče oboru působnosti ministerstva spravedlnosti, sděluje podepsaný ministr spravedlnosti, že Jiří Lešťák-Vrabec byl do věznice krajského soudu v Báňské Bystřici dodán dne 15. května 1931 a téhož dne byl vyšetřujícím soudcem vyslechnut a k návrhu státního zastupitelství na svobodu propuštěn. Poněvadž výkon exekutora byl po formelní stránce správný, jest Jiří Lešťák důvodně podezřelý z přečinu násilí proti orgánu vrchnosti podle § 4, odst. 2. zák. čl. XL/1914. Státní zastupitelství v Báňské Bystřici podalo proto na jmenovaného pro zmíněný přečin obžalobu, proti níž nebylo podáno námitek a stala se tudíž pravoplatnou. Řízení trestní dosud skončeno není.

V Praze, dne 5. února 1932.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.

714/3.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů ing Havlína, dra Kaprasa, Bergmana, Votruby a druhů,

týkající se zákazu starosty obce Děčína, jímž odepřeno tělocvičné jednotě Sokol vztyčení praporu ve státních barvách na náměstí děčínském na oslavu státního svátku 28. října (tisk 637/2).

Obec děčínská nevyhověla žádosti místní tělocvičné jednoty Sokol o povolení vztyčiti dne 28. října 1931 na náměstí v Děčíně stožár, na němž měla býti na oslavu státního svátku vyvěšena státní vlajka, když však jednota Sokol stožár toho dne vztyčila, obec ničeho proti tomu nepodnikla. Vztyčením stožáru bylo tedy cíle, který jednota Sokol sledovala, dosaženo a důstojný průběh děčínské oslavy státního svátku utrpěl. Vzhledem ke stížnosti, kterou podala jednota Sokol proti výměru obce, resp. vzhledem k žádosti jednoty, aby výměr obce byl dodatečně zrušen, bude postup obce v instančním pořadí zemským úřadem s největší pečlivostí přezkoumán. Stížnost obce děčínské pro nedbání jejího rozhodnutí byla okresním úřadem pro nepříslušnost odmítnuta.

Okresnímu úřadu v Děčíně bylo uloženo, aby napříště vhodným způsobem postaral se včas o to, aby jakýmkoliv rušivým zjevům, ohrožujícím důstojný průběh oslav státního svátku 28. října, bylo za všech okolností zabráněno.

V Praze, dne 24. února 1932.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

714/4 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátorů Tichého, Eichhorna a druhů

o neslýchaném postupu berního úřadu ve Vrchlabí, který byl příčinou sebevraždy manželů Finze-ových v Prostředním Lánově (tisk 637/4).

Na případ, který jest předmětem interpelace, upozorněno bylo ministerstvo financí již článkem periodického časopisu »Deutsche Landpost« ze dne 1. listopadu 1931. Na základě tohoto článku bylo pak ihned nařízeno přísné šetření, jehož výsledek jest tento:

Na den 27. října 1931 stanovena byla berní správou ve Vrchlabí dražba svršků Josefa Finzeho, drogisty v Prostředním Lánově čp. 175, pro daňové nedoplatky ve výši cca 4.400 Kč, kdyžtě veškeré předchozí vymáhání plateb ukázalo se marným a poplatník nedodržoval ani splátky, jež s ním byly ujednány. Než však došlo k výkonu dražby, zastřelil se Finze, zastřeliv před tím i svoji manželku Filomenu Finzeovou. Příčina tohoto činu nebyla ani soudním vyhledáváním zjištěna, všechny okolnosti nasvědčují tomu, že nemohlo tu býti důvodem daňové přetížení jmenovaného, ježto Finze zdaňován byl úměrně svým přiznáním a do předpisů si nikdy nestěžoval aniž kdy žádal o slevu daní.

Podle výsledků pátrání četnictva a ostatního šetření dlužno míti spíše za to, že hlavní příčinou zoufalého činu poplatníkova bylo jeho celkové zadlužení. Neboť vedle celkem nevelikého daňového dluhu per 4.400 Kč činily jeho ostatní obchodní a soukromé dluhy téměř 67.000 Kč a byl Finze pro tyto dluhy též několikráte soudně exekvován. Při tom pokládám za nutné upozorniti na to, že mezi těmito soukromými věřiteli, kteří soudními exekucemi Finzeho stíhali, byl i jeho vlastní bratr Eduard Finze s pohledávkou přes 16.000 Kč. Zesnulý si také na tyto soudní exekuce vícekráte bernímu vykonavateli stěžoval.

Vedle toho uvádí relace místní četnické stanice v Prostředním Lánově, že manželé Finze-ovi žili nad své poměry.

Proto zprávy, přičítající tragickou událost jen na vrub daňových exekucí nutno považovati za neopodstatněné a konstatuji, že časopisy uveřejnivší články motivující čin Finzeho bezohledným daňovým vymáháním, byvše ve smyslu § 19 tiskového zákona vyzvány k opravě, tuto vesměs bez poznámky otiskly.

Jestliže interpelace mluví o pronásledování zesnulého berním úřadem do krve, jest tato výtka naprosto neodůvodněnou. Finanční, správa byla oprávněna vymáhati svoji pohledávku při nejmenším stejně, jako soukromí věřitelé zesnulého. A tito, mezi nimiž byl i vlastní bratr zemřelého, neváhali domáhati se zaplacení svých pohledávek soudními exekucemi. Nelze proto v postupu vymáhajícího úřadu spatřovati žádné pronásledování zesnulého, zvláště když jeho způsob života odůvodňoval předpoklad, že platiti může.

Proto na základě hořejších zjištění neviděl jsem důvodu k nějakému zakročení proti funkcionářům a jmenovitě přednostovi berního úřadu ve Vrchlabí.

Pokud interpelace dožaduje se toho, aby ze státních prostředků bylo přiměřeně postaráno o sirotka po manželech Finzeových, podotýkám, že nehledě k tomu, že smrt poplatníka nebyla zaviněna nijakým přehmatem státní správy a že zde tudíž chybí jakýkoliv titul poskytnouti nějaké podpory z prostředků státních, není ministerstvo financí ani k podobným opatřením zmocněno.

K povšechným pak výtkám, činěným v interpelaci postupu finančních úřadů při vymáhání daní, prohlašuji, že dostalo se vymáhajícím úřadům vícekráte přísných a zevrubných pokynů, aby při vymáhání daní přihlížely bedlivě v každém případě k individuálním hospodářským poměrům dlužníka a že se skutečně také tak postupuje.

V Praze, dne 18. února 1932.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.

Překlad ad 714/4.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Senatoren Tichi, Eichhorn und Genossen

wegen des unerhörten Vorgehens der Steuerbehörde in Hohenelbe, die den Selbstmord der Ehegatten Finze in MittelLangenau herbeigeführt hat (Druck 637/4).

Auf den Vorfall, welcher den Gegenstand der Interpellation bildet, wurde das Finanzministerium bereits durch einen Artikel der periodischen Zeitschrift »Deutsche Landpost« vom 1. November 1931 aufmerksam gemacht. Auf Grund dieses Artikels wurde sodann unverzüglich eine strenge Untersuchung angeordnet, deren Ergebnis nachstehend angeführt erscheint:

Für den 27. Oktober 1931 wurde von der Steueradiministration in Hohenelbe die Versteigerung der Mobilien bei Josef Finze, Drogist in Mittel-Langenau N. C. 175, wegen Steuerrückstände in der Höhe von cca 4.400 Kč angeordnet, nachdem alle vorangehenden Eintreibungen sich fruchtlos erwiesen hatten und der Stuerträger selbst die mit ihm vereinbarben Teillzahlungen nicht eingehalten hatte. Bevor es jedoch zur Durchführung der Versteigerung kam, erschoss sich Finze, nachdem er zuvor auch seine Gattin Filomena Finze erschossen hatte. Die Ursache dieser Tat wurde selbst durch die gerichtliche Untersuchung nicht sichergestellt, alle Umstände deuten jedoch darauf, dass der Grund hier nicht die Ueberlastung des Genannten durch Steuern sein konnte, zumal Finze im Verhältnis zu seinen Bekenntnissen besteuert wurde und sich gegen die Vorschreibungen nie beschwert noch um Steuernachlass angesucht hat.

Nach den Ergebnissen der Nachforschungen der Gendarmerie und der übrigen Erhebungen ist eher anzunehmen, dass die Hauptursache der Verzweiflungstat des Steuerträgers seine gesamte Verschuldung war. Denn neben der schlieslich nicht grossen Steuerschuld per 4.400 Kč betrugen seine übrigen Geschäfts- und Privatschulden nahezu 67.000 Kč und wurde Finze wegen dieser Schulden auch einigemal gerichtlich exequiert. Hiebei erachte ich es für notwendig darauf aufmerksam zu machen, dass sich unter diesen Privatgläubigern, von welchen. Finze durch gerichtliche Exekutionen verfolgt wurde, auch sein eigener Bruder Eduard Finze mit einer Forderung über 16.000 Kč befand. Der Verstorbene hat sich auch über diese gerichtlichen Exekutionen dem Steuerexekutor gegenüber oftmals beklagt.

Ausserdem führt die Relation, des lokalen Gendarmeriepostens in Mittel-Langenau an, dass die Eheleute Finze über ihre Verhältnisse gelebt haben.

Es sind daher die Nachrichten, welche das tragische Ereignis ausschliesslich den Steuerexekutionen zuschreiben, als unbegründet anzusehen und ich konstatiere, dass die Zeitschriften, welche Artikel veröffentlicht haben, die die Tat Finze´s mit rücksichtsloser Steuereintireibung motivierten, im Sinne des § 19 des Pressgesetzes zur Berichtigung aufgefordert, dieselbe insgesamt ohne Bemerkung abgedruckt haben.

Wenn die Interpellation von einer Verfolgung des Verstorbenen durch das Steueramt bis aufs Blut spricht, so ist dieser Vorwurf absolut unbegründet. Die Finanzverwaltung war berechtigt, ihre Forderung mindestens geradeso wie die Privatgläubiger des Verstorbenen einzutreiben. Und diese, unter welchem sich auch der eigene Bruder des Verstorbenen befand, zögerten nicht die Bezahlung ihrer Forderungen durch gerichtliche Exekutionen anzustreben. Es kann somit im Vorgehen der betreibenden Behörde keine Verfolgung des Verstorbenen erblickt werden, besonders wenn seine Lebensweise die Voraussetzung begründete, dass er zahlen kann.

Ich fand daher auf Grund der vorstehenden Sicherstellungen keinen Grund gegen die Funktionäre und namentlich gegen den Vorstand des Stueueramtes in Hohenelbe irgendwie einzuschreiten.

Soferne die lnterpellation verlangt, aus Staatsmitteln entsprechend für die Waise nach den Ehegatten Finze zu sorgen, bemerke ich, dass abgesehen davon, dass der Tod des Steurträgers durch keinen Uebergriff der Staatsverwaltung verschuldet wurde und dass bieg somit keinerlei Titel vorliegt irgendwelche Unterstützungen aus Staatsmitteln zu gewähren, das Finanzministerium zu derartigen Verfügungen nicht einmal berechtigt ist.

Zu den allgemeinen, in der Interpellation sodann erhobenen Vorwürfen gegen den Vorgang der Finanizbehörden bei Steuereintreibungen erkläre ich, dass den eintreibenden Behörden wiederholt strenge und eingehende Weisungen erteilt wurden, bei Steuereintreibungen in jedem Fahle sorgsam die individuellen wirtschaftlichen Verhältnisse des Schuldners zu berücksichtigen und dass auf diese Weise auch tatsächlich vorgegangen wird.

Prag, am 18. Feber 1932.

Der Finanzminister:
Dr. Trapl m. p.

714/5.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci senátorů Curkanoviče, dra Bačinskeho a spol.

ohledně snížení železničních tarifů pro vývoz dřeva, ovoce, dobytka a vepřů z Podkarpatské Rusi do ostatních částí republiky Československé (tisk 658/1).

Státní správa železniční poskytuje již od delší doby v rostoucí míře tarifní slevy pro přepravu důležitých hospodářských produktů, zejména různých druhů dříví a ovoce, z Podkarpatské Rusi do západních oblastí republiky.

Tak platí ze stanic trati Berehovo-Zimír do stanic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro dříví kmenové 10%ní sleva ze sazeb výjimečného tarifu 16, pro dříví brusné a důlní 15% ní sleva ze sazeb třídy XVII.

Pro tvrdé dříví palivové, i když je určeno pro průmyslové zpracování a nikoli k otopu, poskytuje se při přepravě z Podkarpatské Rusi do stanic v Čechách výjimečný tarif 17; pro přepravu bukového dříví palivového k otopu byly zavedeny v dopravě mezi podkarpatskou Rusí a stanicemi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku sazby výjimečného tarifu 17, snížené o 10%.

Pokud jde o dovoz ovoce z Podkarpatské Rusi do západních částí státu, bylo již po stránce tarifní pamatováno na jeho usnadnění. Jak pro zásilky vinných hroznů a švestek, kteréžto ovoce také díky urychlené železniční dopravě uplatňuje se se zdarem na všech trzích v Čechách a na Moravě, tak i pro zásilky nebaleného ovoce byly poskytnuty značné slevy tarifní.

Pro přepravu dobytka platí výjimečný tarif 4, jehož sazby jsou velmi levné a zejména na velké vzdálenosti tak prudce odstupňované, že přibližují pěstitele dobytka ve východních částech republiky západním odbytištím již měrou celkem postačitelnou.

Mezi Podkarpatskou Rusí a mezi stanicemi na Slovensku poskytuje železniční správa tarifní slevy z platných tarifů vzhledem k poměrné blízkosti tohoto odbytiště ovšem jen tam, kde pro to mluví nějaké zvláštní důvody.

Ministerstvo železnic bude i nadále sledovati otázku zvýšení odbytu výrobků země podkarpatoruské po stránce dopravní a tarifní s plnou pozorností.

Ministr železnic:
Mlčoch v. r.

714/6 (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na interpelaci senátora Teschnera a soudruhů

o tom, jak se zachoval československý konsulát, resp. jeho konsul v Chemnitz v Sasku vůči turnérskému spolku Sehma v Rudohoří v Sasku (tisk 604/6).

Podle úmluvy sjednané mezi republikou Československou a Německem o zrušení visové povinnosti »pro společné překročení hranic skupinami osob, které jsou československými státními příslušníky, nebo německými říšskými příslušníky, nahrazuje se pas zájezdní soupiskou vydanou příslušným úřadem a opatřenou visem příslušného zastupitelského úřadu druhého státu.«

Pro případ v interpelaci uvedený byl tímto příslušným úřadem podle platného německého pasového zákona politický úřad I. instance (Amtshauptmannschaft) v Annabergu. Je však zjištěno – a to přípisem obecní rady v Sehmě z 1. září 1931 zaslaným konsulátu Československé republiky v Saské Kamenici, že zájezdní soupiska, zaslaná konsulátu tímto přípisem k vidování, nebyla vydána správně. Jmenovaná obecní rada, věcně nekompetentní, zaslala konsulátu citovaným přípisem přímo – nikoli přes okresní úřad v Annabergu, jak tvrdí interpelace – seznam osob, jež zamýšlely jeti do Československa a konsulát nemohl tento seznam vidovati, poněvadž neodpovídal platným předpisům.

Přípis obecní rady v Sehmě došel konsulátu 2. září a byl vyřízen dne 4. září dopisem, téhož dne odeslaným. V něm konsulát obecní radě oznámil, že její žádosti o vidování soupisky nelze vyhověti, poněvadž zájezdní soupiska neodpovídá platným předpisům německým (zvláště par. 68 pasového nařízení), neboť mimo jiné neobsahovala odvolání na povolení saského ministerstva vnitra. Na telefonický dotaz ze Sehmy dne 5. září referent konsulátu tazateli oznámil příčiny, proč zájezdní soupiska nemohla býti vidována, a odkázal jej na zmíněný přípis konsulátu ze 4. září, zatím již odeslaný. Neodpovídá pravdě tvrzení interpelace, že by byl od konsulátu »obdržel starosta spolku v Sehmu odpověď, že vydání pasu bylo odepřeno, ježto konsulát ve výletu turnérů spatřuje politické styky s cizinou, a že je zapotřebí schválení československého ministerstva vnitra.«

Vyšetření případu v interpelaci uvedeného ukázalo, že její informace a výtky, které činí konsulátu, nejsou správné, a proto se jeví konečné dotazy interpelace jako bezdůvodné.

V Praze, dne 26. února 1932.

Ministr zahraničních věcí:
Dr Eduard Beneš v. r.

Překlad ad 714/6.

Antwort

des Ministers des Aeussern

auf die Interpellation des Senators Teschner und Genossen

in Angelegenheit des Verhaltens des čechcslovakischen Konsulates, bzw. dessen Konsuls in Cheamnitz in Sachsen gegenüber dem Turnverein Sehma im Erzgebirge in Sa. (Druck 604/6).

Nach dem zwischen der Čechoslovakischen Republik und Deutschland abgeschlossenen Uebereinkommen über die Aufhebung der Visumpflicht »wird für die gemeinsame Ueberschneitung der Grenzen durch Gruppen von Personen, welche čechoslovakische Staatsangehörige oder deutsche Staatsangehörige sind, der Pass durch eine von der zuständigen Behörde ausgefolgte und mit dem Visum der zuständigen Vertretungsbehörde des anderen Staates versehene Sammelliste ersetzt«.

Für den in der Interpellation angeführten Fall war diese zuständige Behönde nach dem geltenden deutschen Passgesetz die politische Behörde I. Instanz (Amtshauptmannschaft) in Annaberg. Es isst jedoch – und zwar durch die Zuschrift des Gemeinderates in Sehma von 1. September 1931 an das Konsulat der Čechoslovakischen Republik in Chemnitz – sichergestellt, dass die dem Konsulate mit dieser Zuschrift zur Vidierung übermittele Sammelliste nict ordnungsgemäss ausgestellt wurde. Der gegannte sachlich nicht kompetente Gemeinderat übernittelte dem Konsulate mit der zitierten Zuschrift direkt – keineswegs über das Bezirksamt in Annaberg, wie die Interpellation behauptet – ein Vertzeichnis der Personen, welche die Absicht hatten, nach der Čechoslovakei zu reisen, und das Konsulat konnte dieseis Verzeichnis nicht vidieren, weil es den geltenden Vorschriften nicht entsprach.

Die Zuschrift des Gemeinderates in Sehma langte beim Konsulate am 2. September ein und wurde mit Zuschrift vom 4. September, welche am selben Tage abgesendet wurde, erledigt. In derselben teilte das Konsulat dem Gemeinderate mit, dass seinem Ansuchen um Vidierung der Sammelliste keine Folge gegeben werden kann, weil die Sammelliste den geltenden deutschen Vorschriften (besonders dem § 68 der Passverordnung) nicht entspricht, denn dieselbe enthielt ausser anderen keinle Berufung auf die Bewilligung des sächsischen Ministeriums des Innern. Ueber telefonische Anfrage aus Sehma vom 5. September teilte der Referent dem Anfragenden die Ursachen mit, warum die Sammelliste nicht vidiert werden konnte, und verwies ihm auf die erwähnte, inzwischen bereits abgesendete Zuschrift des Konsualates von 4. September. Die Behauptung der Interpellation, dass »der Obmann des Vereines in Sehma die Antwort erhielt, dass die Ausstellung des Passesverwigert wurde, da das Konsulat in der Ausreise der Turner politische Beziehungen zum Auslande erblicke und die Genehmigung des čechoslovakschen Innenministeriums nötig sei«, entspricht nicht der Wahrheit.

Die Untersuchung des in der Interpellation angeführten Falles hat erwiesen, dass ihre Informationen und die dem Konsulate gemachten Vorwürfe nicht richtig sind, und erscheinen daher die zum Schlusse gestellten Anfragen der Interpellation unbegründet.

Prag, am 26. Feber 1932.

Der Minister des Aeussern:
Dr. Eduard Beneš m. p.

714/7 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci sen. dra Feierfeila a soudruhů

stran zabavení č. 79 západočeského lidového listu »Egerland« ze dne 14. července 1931 (tisk 658/5).

Zabavení článku v interpelaci uvedeného v č. 79 časopisu »Egerland« ze 14. července 1931, zařízené státním zastupitelstvím v Chebu, bylo soudem po podání opravného prostředku přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.

V Praze, dne 18. února 1932.

Ministr spravednosti:
Dr Meissner v. r.

Překlad ad 714/7.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation des Senators Dr. Feierfeil und Genossen

betreffend die Konfiskation der Nr. 79 vom 14. Juli 1931 des westböhmischen Volksblattes »Egerland« (Druck 658/5).

Die von der Staatsanwaltschaft in Eger verfügte Konfiskation des in der Interpellation angeführten Artikels in Nr. 79 vom 14. Juli 1931 der Zeitschrift »Egerland« wurde vom Gerichte nach Einbringung des Rechtsmittels überprüft und im ganzen Umfange bestätigt.

Prag, am 18. Feber 1932.

Der Justizmimister:
Dr. Meissner m. p.