Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 889.

Návrh

senátorů Slámy, Thoře, Kianičky, Trčky, Kotrby, Pastyříka a druhů na změnu vládního nařízení ze dne 17. prosince 1920, 667 Sb., z. a n. o zadávání státních dodávek a prací.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby změnila vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb., z.a n., v těchto směrech:

I. Ustanovení všeobecná.

§ 1.

Ustanovení tohoto nařízení platí pro dodávky a práce, které zadávají úřady obecní, městské, okresní, zemské, státní a jimi spravované ústavy, podniky a fondy.

§ 2.

Dodávek a prací, které se provádějí ve vlastní režií některým odvětvím správy, které ale nejsou konstruktivní podstaty.

§ 7.

Pomůcky rozepsání, které se skládají zpravidla ze všeobecných a zvláštních podmínek, plánů, výkazů práce, ceníků, předběžných výměr, nabídkových a smluvních formulářů, buďtež vydány uchazečům v provedení jednoduchém, aby cena vlastního nákladu byla co možno nejnižší, za náhradu vlastních nákladů.

§ 9.

Při zemních pracích zakládání a pod. jest uchazečům sděliti závazné výsledky případně provedených šetření ohledně složení a jakostí půdy.

§ 10.

(1) Rozepisují-li se současně dodávky předmětů, vyráběných různými odvětvími průmyslu, budiž připuštěno, by se mohla nabídka činiti pro každý druh zvláště a nebudiž trváno na tom, by se nabídka vztahovala na všechny předměty.

(2) Při rozepisování dodávek rozsáhlejších buďtež připuštěny nabídky na dílčí dodávky.

(3) Rozepsání prací rozsáhlých buďtež vždy rozložena na jednotlivé druhy. Stával-li by případ, že jednotlivé provádění prací bylo by na újmu provedení, jest možno práce zadati celkově se souhlasem zadávací komise.

§11.

Odstavec 3 budiž škrtnut.

Odstavec 4 budiž škrtnut.

§ 15.

(1) Vadium budiž požadováno jen při zadání dodávky neb práce. Do obnosu 200.000 Kč, odpadne vůbec i při zadání práce.

(2) Výše vadia při dodávkách a pracích do 1,000.000 Kč budiž vyměřena částkou 2 %, nad 1,000.000 Kč částkou 4 % rozpočtené ceny dodávky neb práce.

Odst. 4. budiž škrtnut.

§ 19.

(1) Při větších dodávkách a pracích před otevřením nabídek nechť se zvolí tříčlenná komise z komise uvedené v odst. 2., z níž alespoň jeden musí býti odborníkem, který neoferuje. Tato komise nechť přezkoumá úřední rozpočet, provede samostatnou kalkulací jednotlivých cen a celé práce tak, aby se dostal minimální obnos, za který jest možno práci provésti.

(2) Zadání může se vykonati pří dodávkách až do výše 300.000 Kč a pří pracích až do výše 1,000.000 Kč, při dodávkách i pracích drobných živnostníků pak až do výše 300.000 Kč úřadem k tomu povolaným, a to na základě dobrého zdání příslušného odborného oddělení dotyčného úřadu, není-li takového, může býti vyžádán znalecký posudek. Při větších dodávkách nebo pracích staniž se zadání podle dobrého zdání zvláštní komise stanovené místem, jež o zadání rozhoduje. Komise tato se skládá z úřadujícího přednosty dotyčného úřadu nebo jím stanoveného zástupce, z úřadujícího přednosty příslušného odborného oddělení nebo jím stanoveného zástupce a dotyčného referenta, dle potřeby úředníka oddělení správního, po případě i oddělení finančního. Do komise mohou vyslati příslušné odborné korporace nestranného důvěrníka s hlasem poradním. Za tím účelem dlužno příslušnou korporací zavčas vyrozuměti o zasedání komise. Ve zvláště důležitých případech mohou býti k jednání komise přibrání nestranní znalci s poradním hlasem.

(3) Právo k vyslání důvěrníka mají: při zadávání dodávek a prací z oboru drobných živnostníků, pokud tyto nejsou podle § 2. odst. 1. z tohoto řádu vyloučeny příslušná státní nebo zemská rada živnostenská, a podle povahy dodávky i práce příslušná zemská odborná jednota nebo zemský odborný svaz; při dodávkách a výkonech průmyslu obchodní a živnostenská komora, případně odborné sdružení dotyčného průmyslu, pří stavbách pozemních podle toho, ku kterému oboru uchazeči náležejí, příslušné společenstvo stavitelů nebo příslušný svaz mistrů zednických a tesařských, případně, jsou-li mezí uchazeči členové inženýrské komory, též inženýrská komora, při stavbách inženýrských inženýrská komora. Zadávacímu místu ponechává se však na vůli pozvati k vyslání důvěrníka i jinou korporaci. Tyto korporace navrhují též znalce na požádání místa o zadávce rozhodujícího. Při požádání o vyslání důvěrníka, jakož i při žádostí o navržení znalců buďtež příslušným korporacím sdělena jména uchazečů.

Důvěrníci v komisi zasedající nemají nároku na jakoukoli náhradu se strany zadávajícího místa.

§ 20.

(1) Dodávky nebo práce smějí býti zadány výhradně uchazečům usedlým a mající domovské právo v území republiky Československé. Jen v tom případě, nestává-li odborného závodu neb materiálu pro potřebnou dodávku neb práci na území republiky Československé, lze dodávku neb práci zadati uchazeči z ciziny se svolením ústředního úřadu.

(2) Přednost pro dodávky a práce mají živnostníci, dodavatelé a podnikatelé v místě samém usazení před oferenty vzdálenějšími, i když jest nabízená ofertní cena o něco vyšší. To samé platí při pracích okresních, zemských a státních.

§ 22.

(2) Ze šetření zásad uvedených v odstavci (1) budiž po vyloučení nabídek uvedených v § 21 přijata pravidla: Tři nejnižší nabídky se vylučují vůbec, není-li mezi těmito důvěryhodný oferent při dodávkách aneb pracích vyzkoušený. Z následujících tří nejnižších nabídek budiž přijata ona, jíž dlužno považovati za nejpříznivější. Nevyhovuje-li žádná z těchto nabídek, a má-li býti přijata nabídka vyšší až o 15 % nabídek v úvahu vzatých, rozhodne o zadání ústřední úřad.

§ 24.

(1) Výsledek veřejné soutěže budiž uveřejněn v listech, v nichž byla soutěž rozepsána (§ 6, odst. 1).

(2) Uchazeči, jichž nabídka nebyla přijata, budou vyrozuměni. Vzorky, výkresy a jiné zvláštní doklady nabídky budou vráceny jen tehdy, bylo-li to v nabídce žádáno.

§ 31.

Nový odstavec (7).

Není-li dodávka neb práce po oznámení dodání neb dokončení kolaudována do 4 neděl, počíná ručení dodavatele neb podnikatele od těchto 4 neděl bez ohledu na kolaudaci. Při velkých dodávkách a stavbách půl roku. Nejsou-li splátky a doplatky výdělkové sumy podle lhůt dodržovány (odst. 4, 5), má dodavatel neb podnikatel právo žádati náhradu úroků podle bankovní platné sazby (odst. 3).

Důvodová zpráva.

Vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920 o zadávání státních dodávek a prací mělo za účel v době popřevratové zavésti nové určité směrnice pro dodávky a práce. Uvážíme-li, že v té době nebyla naše administrativa na výši doby a kde se využívalo stávajících poměrů na účet státu růžnými vrstvami podnikatelskými, bylo toto vládní nařízení na místě a velkou nutností. Ovšem přivodilo též velké zklamání, neboť poměry, které stávaly před vydáním tohoto vládního nařízení, se mnoho nezměnily a provádění samé bylo více méně na úkor státu. Úřady samy se podle něho mnohdy neřídily a vrstvy podnikatelské a dodavatelské, zejména velké, z něho těžily. Starý zadávací řád ze starého Rakouska měl po bohatých zkušenostech určitou normu, která byla ve prospěch státu. Zadávací úřady nebyly vázány na výši cen, ale vždy rozhodovala odborná zdatnost a finanční pohotovost, proto každá dodávka i práce byla vzorně provedena. Práce a dodávky byly svěřovány osvědčeným firmám, při čemž stát měl tu výhodu, že se vyhnul všem nepříjemnostem, t. j. jak špatné kvalitě při dodávce, tak také ledabylému provedení práce. Při tom živnostnictvo si nestěžovalo, že mu podnikatel nezaplatil a dělnictvo též. Vládní nařízení má tu chybu, že se nařizuje zadávání při oferování za nejnižší cenu. Kdyby se spočítaly veškeré škody, které stát tímto způsobem utrpěl zejména co se kvality týče, shledalo by se, že nejlacinější zadání bylo nejdražší.

Ale i celé administrativní řízení jest těžkopádné na nynější dobu a proto jest nutno se přizpůsobiti.

Jest zejména nutno zadávací řád unifikovati pro celou Československou republiku, co se veřejnoprávních zadávek týče, t. j. obce, města, okresy, země a stát. Ulehčí se tím veřejným činitelům v těchto místech, již teď se v mnohých místech řídí při zadávání dodávek a práce tím, že se vezmou v úvahu všeobecné podmínky, kterých používají úřady, ale zadávacím řádem se neřídí. Jest tedy provedení unifikace v zájmu všeobecném nutností. Má-li zadávací řád býti vzorným a přizpůsoben dnešním potřebám, jest nutno provésti změny co nejrychleji a sice proto, že směrodatní činitelé zaviňují sami, že tento se nedodržuje. Zejména jest to § 31, který jedná o povinnostech státu vůči podnikateli neb dodavateli, jest jenom na papíře, ale ve skutečností se neprovádí.

Kolaudace se provádí mnohdy až za 6 roků a peníze se nevyplácejí za dodávky a práce někdy po kolik roků. Jsou doklady, že peníze za vykonanou práci v r. 1925 nejsou do dnešního dne vyplaceny. Ovšem podnikatelé ztrácí pak zisk, byl-li jaký a stát tím dává špatný příklad k respektování psaných nařízení a zákonů.

Poslední dobou rozšířila se prakse, že zadávací úřady dostávají rozkazy nevypláceti pohledávky dodavatelů a podnikatelů a tyto poukazovati berním správám na dlužné daně, Tento způsob může přivoditi dodavateli i podnikateli velké škody a může býti mnohdy příčinou jeho zhroucení, jelikož nemůže dostáti svým obchodním závazkům, ačkoliv jak se v mnohých případech stalo, daně zaplacené měl. Jak k tomu přijde, má-li býti šikanován a poškozován dnešním systémem berních správ? Tedy i v tomto případě jest třeba náprava, ačkoliv tato věc se zadávacím řádem nemá nic společného. Jest nutno, aby směrodatní činitelé nařídili tuto nově zavedenou praksí zrušiti.

Dále jest nutno pamatovati na zájem příslušníků různých zemí při dodávkách a pracích, aby se zamezil dnešní zlořád, který jest na vedoucích místech nepřímo a někdy přímo podporován.

V samém návrhu na změny zadávacího řádu jest na toto pamatováno.

K jednotlivým ustanovením navrhované osnovy se uvádí:

§1.

Změna jest navrhována pro unifikací zadávacího řádu tak, aby tento platil pro celou Československou republiku.

§ 2.

Odst. 4.

Tento odstavec má nejasný široký rozsah. V dnešních poměrech všechno státní podnikání jest příliš drahé a počítáme-li s hospodářskou krisí, že podnikatelské vrstvy nemají práci pro dělnictvo, při tom ale musí vykonávati povinností vůči státu jako poplatníci, jest úplně na místě, aby stát, obce, okresy země se podnikání ve vlastní režií vzdaly. Tento kolektivismus jest nezdravý a škodlivý. Jest jisto, že není možné některé věcí zadávati, ale také není možné, aby se – podle dnešního stavu – toto zadávání dělo ve vlastní režií i pro druhé odvětví správy. Proto v návrhu jest pamatováno na to, co jest konstruktivního, aby bylo zadáváno soukromým podnikatelům.

§ 7.

Odst. 1.

Mnohdy činí předpisy pro rozepisování obtíže pro oferování, že oferent jest nucen bráti všechny pomůcky, které jsou předepsané, pak ale shledá, že nemůže oferovati. Má při tom vydání, které by se zmenšilo. Oferent nemusí si vždy bráti pomůcky jako plány, všeobecné podmínky, nýbrž úřad nechť vydá pouze výkazy práce, ceníky a zvláštní podmínky. Podle toho rozhodne-li se zájemce, bude-li oferovati, může obdržeti pomůcky ostatní.

§ 9.

Odst. 4.

K navrhované změně vedlo navrhovatele následující:

Je-li vypracován řádný projekt, pak musí býti všechny podklady závazné. Nemohou býti nezávazná šetření, která by stála oferenta snad i značný náklad a byla by někdy i časově nemožná k provedení a mimo to ten, který by přišel poslední, poznal by výsledky šetření. Vzhledem k tomu má úřad možnost vyžádati si v rozepíše ceny za práce, které se dají očekávati, takže podnikatel dostane zaplaceno to, co provedl na základě oferovaných cen a není vydán nemožnému risiku. Nevidí-li úřad jako zadávací do země apod., pak je právě nemožné, aby viděl toto oferent. Při tom se odstraní velký rozdíl cen v oferování, což jest za dnešního stavu nemožné.

§ 10.

V tomto paragrafu jest ve všech odstavcích vypuštěno slovo »pokud« a »možno«. Tato slova mají široký pojem a zneužívalo se jich při zadávání, zejména prací. Tento paragraf měl za účel dosáhnouti rozdělování dodávek a zadávání řemeslných prací přímo živnostníkům, aby tyto nebyly zadávány celkově podnikatelům u kterých mnohdy řemeslnicí přišlí o peníze za dodané práce. Přes to ale byly mnohdy práce zadávány celkově, ačkoliv to právě celkovému provedení bylo na újmu. Odpadnou-li toto slova, jak shora uvedeno, bude pří zadávání určitá norma, která jen prospěje zadávání prací vůbec.

§ 11.

Zrušení tohoto odstavce odůvodňuje § 37. který se určitě vyjadřuje. V poslední době ruší často zadávací úřady podmínku zvýšení prací o 25 %. Při pracích menšího rozsahu bylo by možno na tuto podmínku přistoupiti, avšak při pracích velkých o velkém počtu položek není možné předem všechny položky zakalkulovati tak, aby vyhovovaly podmínkám. Při množství položek může býti některá slabě podkalkulovaná na pohled bezvýznamná. Stabilní dozor má možnost na místě jiných, vybrati tuto položku slabou a podnikatel by mohl na této položce prodělati. Proto jest zcela správné, ujedná-li se nad 25 % nová cena.

§ 15.

V tomto paragrafu jest změna velmi nutná a to z praktických důvodů. Oferoval-li někdo, musel obstarávati vadium (záruční listy atd.). Nedostal-li dodávku nebo práci byla jeho práce nadarmo, utrpěl škodu, že musel platiti úroky, tedy měl ztrátu, a stát nebo zadávací úřad z toho užitek neměl žádný. Vadium obdržel oferent mnohdy až za 4-5 měsíců. Nebude-li požadováno vadium od oferenta, nemůže tím býti způsobena škoda, jelikož zadávací úřad zná jíž firmy, které práci neb dodávku dostanou, jestli tato po zadání vadium složí nebo ne. Bylo by na místě, aby vadium do 200.000,- Kč při zadávkách práce vůbec odpadlo, jelikož řemeslník neb podnikatel musí dáti do práce materiál a podle postupu práce dostane vyplaceno jen 90%, tedy vždy dává svou prací a materiálem záruku. Vadium pro velké dodávky a práce budiž určeno do 1,000.000.- Kč 2 %, přes 1,000.000. – Kč 4 % a sice z toho důvodu, je-li určeno z oferované sumy. Oferenti ze složeného vadla uhodnou výši nabídky a proto dnes velké firmy skládají vadia větší, aby se uchránily prozrazení svojí nabídky.

§ 19.

Minimálním obnosem rozumí se obnos, který potřebuje oferent vynaložiti na vlastní výrobní náklad inclusive sociální dávky s minimální mzdou a režií bez zisku. Tento vyšetřený obnos a jednotkové ceny nechá jsou vodítkem pří posuzování ofert. Tímto opatřením docílí se nejen správný podklad pro posuzování nabídek, ale ušetří se zadávacímu úřadu velmi mnoho práce pří skutečném provádění a účtování. Proto čas, vynaložený od zástupců mimoúředních, mohl by býti honorován.

§ 20.

Jest samozřejmé, že dodávky a práce může v našem státě obdržeti opět jen příslušník našeho státu a nikdy žádný cizinec, ovšem že hmoty a výrobek jest možno u nás obdržeti. Jest nutno omezení všeobecného oferování zejména na práce ze všech krajů. Jsou-li vypsány práce (dodávky), jest nutno míti zřetel na místní živnosti a podnikatele i když jsou někdy dražší, kteří musí konati svoji poplatní povinnost nejen v místě, kde jsou, ale vůči všem dalším všeobecným svazkům. Stává se, že zadávací úřady poukazují, že oferenti z venkova jsou proti městským lacinější. Zadávací úřady ale nezkoumají podmínky na venkově a v městě. Pro město platí zejména vyšší kolektivní smlouvy proti venkovu, v důsledku vyšších stupnic platových dělnictva, větší zatížení sociálního rázu a ještě k tomu větší daňová poplatnost proti venkovu. Musí se bráti i k vůli zaměstnanosti v tom neb onom místě na místní oferenty zřetel. Zejména u velkých podnikatelů jest nutno omeziti jejích protěžování z vyšších míst, jak jest tomu dosud. Bude-li zavedena prakse, že práce zemské, okresní a měst budou zadávány příslušníkům země, okresu, města neb obce, pak zajisté odpadnou dosud stávající stížnosti. Ostatně jíž na to poukazuje § 22. odst. 3. zadávací úřady se jím ovšem neřídí.

§ 22.

U tohoto paragrafu v odst. 2. jest poukázáno na to, že se po nabytých zkušenostech dnes nehodí. Jest to vidno z obrovských diferencí při oferování a všechny zadávací úřady to potvrdí. Tento zadávací systém jest na úkor dodávky neb stavby. Obdrží-li práci neb dodávku jeden ze tří nejlacinějších oferentů, hledí si diferencí cenovou vynahraditi na kvalitě a stává se, že buď nemůže práce udělati, nechá je státi, aneb se obrací se svými požadavky na soud. Bude-li přihlíženo k tomu, že tři nejlevnější nabídky se vyloučí a bude-1i přihlíženo k následujícím třem, jest jisto, že bude-li navržený odst.1., §19 přijat, bude okamžitý přehled přes oferty podané a zamezí se nesprávné (mnohdy úmyslně) oferování. Již odst. 1., § 22 k tomu přihlíží, ovšem že se podle něho žádný zadávací úřad neřídil.

§ 24.

Znění tohoto paragrafu jest formálního rázu a podmiňuje schválení navržených §ů 15 a 6.

§ 31.

Stávající poměry žádají přímo neodkladnou změnu dnešní prakse. Zadávací úřady nedodržují vytčené lhůty jak pro kolaudace tak také pro poplatky a nedoplatky oferentů. Jsou případy, že 8 roků není stavba kolaudována a peníze (10 %) jsou zadrženy. Proto jest nutno termíny přesně dodržovati, což bude snadnější podle znění § 19 a bude možno termíny dodržovati. Jestliže podnikatel musí si peníze vypůjčiti, je bankovní, úrok vysoký. Musí-li ale podnikatel na peníze dlouho čekati, musí připláceti na úroky, čímž utrpí ztrátu. Jest tedy úplně spravedlivé, nedostal-li peníze včas, aby měl hrazeny úroky podle návrhu, jelikož není vinen, že administrativa zadávacího úřadu včas věci nevyřídila.

V Praze, dne 20. října 1932.

Sláma, Thoř, Kianička, Trčka, Kotrba, Pastyřík,

dr Buday, dr Kovalík, Rovňan, Volko, Janík, Hancko, Janček.