Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 894.

Interpelace:

1.

sen. Böhma a druhov ministrovi zemedelstva, aby odvolané boly predpisy, ktorými sa obmedzuje obchod s bravčovým dobytkom na Slovensku.

2.

sen. Thoře, Pastyříka a druhů na ministra financí v otázce bezohledného předpisování a vymáhání daní u malých a středních podnikatelů.

3.

sen. Dundra, Ant. Nováka a soudr. na ministra vnitra o používání policie a četnictva při mzdových zápasech dělnictva firmy Walter a spol., továrna automobilů v Jinonicích, a fírmy Ing. O. Podhajský, akc. spol. v Hostivaři.

 

Překlad ad 894/1.

Interpelácia.

senátora Böhma a druhov

ministrovi zemedelstva, aby odvolané boly predpisy, ktorými sa obmedzuje obchod s bravčovým dobytkom na Slovensku.

Cielom zabránenia bravčovému moru vydal zemský úrad na Slovensku nariadenie, ktoré po stránke praktickej poškodzuje gazdovské obecenstvo, menovite maloroľníkov a s bravčovým dobytkom obchodnujúcich zemedelcov. Nariadenie to podväzuje celý drobný obchod na Slovensku a ohrožuje ho v eksistencii. Nariadenie totiž predpisuje štrnásťdenný zátvor u obchodníkov a po tejto dobe odpredaj ošípaných činí odvislým od zverolekárskeho vyšetrenia. Podľa týchto zostrených pradpisov tedy i po tomto štrnásťdennom zátvore môžu obchodníci odpredať ošípané iba dnuka obvodu obce, a kedže kupci obchodníkov s bravčovým dobytkom podľa zažitej zvyklosti nevyhľadávajú, obchodníci nemôžu odpredať zakúpené ošípané a gazdovia nenajdú na svoje ošípané kupcov. Tieto predpisy náramne škodia maloroľníkom, postihnutým hospodárskou biedou. Ale poškozujú ony aj kraje slovenské, lebo tieto potrebujú ošípané z krajov maďarských. Gazdovia krajov slovenských práve v terajšej jesennej dobe nakupujú pre seba ošípané k výkrmu. Tieto predpisy však im v tom zabraňujú, takže na slovenských krajoch nie je zaistená potreba bravčového mäsa a tuku, čo za dnešných ťažkých hospodárskych pomerov vyvoláva zmätky ešte väčšie.

Žiadame teda pána ministra, aby súrne dal vyšetriť, v ktorých okresoch bravčový mor zanikol, a aby v týchto okresoch ihned zbavil platnosti nariadenie zemského úradu na Slovensku, by v okresoch, kde bravčového moru už nieto, mohli maloroľníci svoje ošípané voľne zpeňažiť.

Čí ste ochotný, pane minister, na základe horejšieho nášho rozkladu postarať sa o súrnu zmenu toho nariadenia, keďže ním ohrožený je záujem veľa tisícov drobných eksistencií?

V Praze, dňa 5. októbra 1932.

Böhm, Böhr, Stolberg, Reil, Füssy, Richter, dr Korláth, F. Scholz, dr Feierfeil, dr Hilgenreiner, dr Grosschmid, dr Szilassy.

 

894/1 (původní znění).

Interpelláció

a főldtnívelésűgyí míníszter u, rhoz

a szlovenszkói sertéskískereskedelmet korlátozó rendelkezések vissavonása

tárgyában,

Benyujtáks Bőhm Rudolf szenátor és társai.

Szlovenszkó orságos hivatala a sertéspestis terjedésének meggátlására rendeletet adott ki, amely gyakorlati szempontból agazdaközönségre, de lvülönösen a kisgazdákra és a sertéskereskedelemmel foglalkozó földmives népre sérelmes. A rendelet Szlovenszkó egész sertés kiskereskedelmét guzsba köti existenciájában veszélyezteti. A rendelet szerint ugyanis tizennégy napi zárlatot rendeltek el a keresked, öknél és utána az állatorvosi mzsgálattól teszik fűggövé a sertés eladhatását. Ezen szigorítás szerint tehát a tizennégy napi zárlat után is csak otthon a község területén belül adhatják el a keresked'ók sertéseiket s mivel a sertéslvereskedöket a vevők a fennálló szokások szerint nem keresik fel, a kereskedök a megvett sertéselven nem tudnak túladni és a gazdák sertéseikre nem találnak vevőt, Ez az intézkedés a gazdasági nyomortói Bujtott termelő kisgazdákra rendívül sérelmes. De sérelmes ez a szlovák vidékek. szempontjából ís, amelyek a magyar vidékek sertéseit szükségelík. A szlovák vidék gazdai a mos. taní összií döben szereznek be maguknak a hizlalnivaló sertéseiket. Fenti intézkedés azonban meggátolja őlvet ebben. Ugyhogy a szlovák videkélc zsír és sertéshús szükséglete nem nyer biztosítást, ami a mai sulyos gazdasági helyzetben még nagyobb, zavarokat, idéz elő.

Kérjük tehát a Miniszter urat, hogy sűrgösen állapíttassa meg, mely járásokban szűnt meg sertéspestis és ezekben a járásokban azonnal hatálytalanitsa a szlovenszsvói országos hivatal által kiadott rendelet érvényességét, hogy azon járásokban, ahol pestisjárvány már nincsen, a községek kisgazdái szabadon értékesáthessék sertéseiket?

Hajlandó-e Miniszter ur a fenti felterjesztésűnk alapján a xendelet Bürgős megváltoztatásáról intézkedni, mert sok ezer kis exisztencia érdeke van veszélyeztetve?

Prága, 1932. október 5.-én.

Bőhm, Bőhr, Stolberg, Reil, Füssy, Richter, dr Korláth, F, Scholz, dr Feierfeil, dr Hilgenreiner, dr Grosschmid, dr Szilassy.

894/2.

Interpelace

senátorů Thoře, Pastyříka a druhů na ministra financí

v otázce bezohledného předpisování a vymáhání daní u malých a středních podnikatelů.

Hospodářská krise těžce dolehla na celý náš život a nejtížeji dotýká se malých a středních podnikatelů. Obchod soukromých podniků upadá jednak koupěneschopností zákaznictva, nebo převáděním jeho do podniků kolektivních, je každým měsícem menší, ale veřejná, břemena stoupají a nejsou v žádném poměru s dnešním obratem a příjmem. Následkem přetížení středního stavu nastala jeho platební neschopnost, ačkoli mnohý živnostník – poplatník dosadil již to, co si v předválečné době svou namáhavou, až 20 hodinovou denní prací pro stáří ušetřil. O tom svědčí jako doklad přibývání soudních vyrovnání a konkursů. Je to důsledek nejen hospodářské krise, ale i jednostranného zatěžování, které v naší demokratické republice bylo v největší míře založeno na bedra živnostníků.

Bylo již několikráte dokázáno, že největší poplatníci jsou nepoměrně méně zatíženi, než poplatníci střední, a na druhé straně uniká spravedlivému a poměrně stejnému zdanění všechno podnikání kolektivní, které dnes zabírá 50 % zákaznictva a které, kromě daňových výhod, těší se i přímým podporám. Tím nastává úbytek státních příjmů, který z neznalosti příčin či jiných důvodů je hledán v neochotě živnostenských poplatníků. Bylo proto vydáno nařízení, aby daně byly co nejvíce a nejenergičtěji vymáhány. Následek toho je, že berní správy nepřihlížejí k pravdě odpovídajícím daňovým přiznáním, ano ignorují i řádně vedené knihovní záznamy protokolovaných firem, zvyšují obrat a příjem poplatníka libovolně, jak samy chtí.

Poplatník je pak vydán nebezpečí předanění, je na něm vymáhán obnos daleko větší, neodpovídající jeho platební povinnosti a schopnosti. A poněvadž je mnoho těch, kdož tyto vysoké daně zaplatiti nemohou a konečně nejsou ani povinni, jsou exekvováni, je u nich zabaveno vše, co se tam nalézá, i když to není jejich majetkem a i když výkonný orgán je na to upozorněn. A nemůže-li poplatník po vykonané exekuci zaplatiti včas, co se na něm žádá, pak se mu vše prodá za každou cenu, takže zabavením a prodáním zboží nejsou často kryty spojené s fin. výlohy. A tak poplatník je ožebračen a státní pokladna vychází na prázdno.

Ale mimo to, že těmto lidem je vše zabaveno a prodáno, jedná se s nimi se strany mnohých výkonných orgánů tak bezohledně a hrubě, že se tak nejedná ani s největšími zločinci. Úřady tu hřeší na neznalost zákona poplatníka, který není povinen toto příkoří snášet.

Vláda, která je za takové jednání zodpovědna, nemá pak toho sociálního cítění, jímž se mnozí její členové tak často honosí, aby se o ožebračenou rodinu živnostníka postarala a nechá ji bez jakékoli ochrany a podpory osudu.

Rovněž trestní oddělení berních správ překročují své meze dovolené působnosti a jednají naprosto protizákonně. Předně používají všech fines při vzetí do trestního řízení poplatníka, že s uvědomením postiženého o zavedení trestního řízení současně vpadnou do jeho místností a začnou s prohlídkou všeho, co nejen v obchodních místnostech a provozovnách se nalézá, ale vniknou i do bytu, kde přeházejí a prohlížejí předměty a věci, na něž nemají žádného zákonitého práva. Podle § 315 a 319 daňového zákona mají tyto úřední orgány vyšetřiti všechny zápisy. Prohlédnouti pozemky, budovy, obchodní, řemeslné a průmyslové provozovny, zařízení a zásoby, jak je výslovně v zákoně uvedeno, ale nemají práva prohlížet bytové předměty a tím méně vnitřky skříní, kredencí, kufrů a pod., jak se dnes děje.

Zákonodárce měl při vyjmenování uvedeného majetku na mysli, aby úřední orgány zjistily rozsah podniku a mohly posílit daňovou způsobilost poplatníka, což je při celém výkonu rozhodující. Nejde ve většině případů takové prohlídky o notorické neplátce, nýbrž často o lidi řádné, kteří na pouhé podezření jsou vysazení těmto útrapám.

Podepsaní se proto táží pana ministra financí:

1.) Co hodlá učiniti, aby daňová břemena byla stejnoměrně rozdělena?

2.) Co hodlá učiniti, aby malí a střední podnikatelé nebyli předaňováním zbytečně ožebračováváni zabavováním a prodejem k další existenci potřebného majetku?

3.) Zejména činí dotaz, co hodlá ministr financí učiniti, aby předaněným polatníkům dostalo se zákonité ochrany a aby jím byly daně krátkou cestou upraveny?

4.) Co hodlá učiniti, aby trestní oddělení berních správ nepřekročovala zákon a omezovala se při prohlídce u poplatníka pouze na to, k čemu jsou zákonem oprávněna?

V Praze, dne 20. října 1932.

Thoř, Pastyřík,

Sláma, Kianička, dr Buday, dr Kovalik, Janček, Kotrba, Trčka, Volko, Janík, Hancko, Rovňan.

894/3.

Interpelace

senátorů Vojt, Dundra, Antonína Nováka a soudruhů

na ministra vnitra

o používání policie a četnictva při mzdových zápasech dělnictva

fy Walter a spol., továrna automobilů v Jinonicích,

a fy Ing. O. Podhajský, akc. spol. v Hostivaři.

V závodech uvedených firem dělnictvo nepracuje. U fy Walter a spol. v Jinonicích bylo propuštěno z práce, a přes to, že připustilo velmi pronikavé snížení svých mezd, zbaveno bylo prostředků existenčních. Postup firmy byl věcně neodůvodněný a přímo provokativní. V tomto závodě počala se již v listopadu 1931 dělnictvu zkracovati pracovní doba, v dubnu t. r. obdrželi všichni dělnicí v karosárně výpověď z práce a připraveni i o nároky na dovolenou, které mají zákonem zajištěny. Kromě toho firma vysazovala část dělnictva ostatních odborů z práce a dokonce stalo se v posledních týdnech, že došlo k hromadnému vysazení dělnictva. Mimo toho správa závodu diktovala snížení mezd hodinových i úkolových o 15-45 %,

Dělnicí firmy Waltrovy bránili se prostřednictvím závodního výboru tomuto diktátu správy podniku, dokazujíce, že jde o příkrý, ničím neodůvodněný a provokativní postup, jímž má býti jejích existence znemožněna. Po třítýdenním jednání prohlásila firma, že nepřistoupí-li dělnictvo do 24 hodin na její diktát, zavře závod a všechny zaměstnance propustí. I když poté došlo k určité korektuře požadavků firmy, přece jenom provedeno bylo podstatné snížení hodinových mezd a úkolových cen, takže také výdělky zaměstnaného dělnictva byly značně sníženy. Přesto však firma Waltrova sjednané podmínky nedodržovala. Proto zastavilo dne 30. září t. r. dělnictvo práci a setrvavši na svých pracovních místech protestovalo proti porušování ujednaných podmínek. Pokus závodního výboru o urovnání tohoto správou závodu vyvolaného konfliktu ztroskotal pro odpor firmy, jejíž ředitel prohlásil, že nezahájí-li dělnictvo opětně práci, bude propuštěno.

Když pak ředitelství závodu odmítlo jednati s předsednictvem závodního výboru a prohlásilo, že bude jednati se zástupci odborových organisací jenom jako se soukromými osobami, bylo zřejmo, že firma chci vědomě vyvolati konflikt, aby mohla prosaditi svoji zvůli t. j. propustiti ještě více dělníků a zůstavším zhoršiti mzdové a pracovní podmínky. Tímto postupem, který má všechny znaky nevážného, dokonce provokativního jednání, vyvolán byl boj, v němž jde o nutnou a spravedlivou obranu dělnictva usilujícího pouze o zabezpečení nejnutnějších podmínek svého života.

Ředitelství závodu, jak je dnes patrno, připravovalo se již delší dobu na tento konflikt. Když pak vinou firmy vypukl, hledali její zástupci v insertní částí Národní Politiky stávkokaze, kteří jsou pod ochranou policie a četnictva dopravování v autobusech do závodu, děje se tak v autobusech firmy a podle jejího výslovného přání, hoření část Smíchova až k továrně v Jinonicích činí dojem válečného území. Jízdní a pěší policie, jakož i četníci byli dáni na přání ředitelství závodu do služeb továrny, která svým pobuřujícím jednáním zaslouží všeobecného odsouzení. Četnicí ubytováni jsou ve velkém počtu v továrně. Obci pražské bylo nařízeno, aby zaopatřila slamníky a dodala je do továrny pro četnictvo. Jde ve skutečnosti nikoli o ochranu továrního objektu, nýbrž o ochranu ředitele Kumpery, jemuž patří smutná zásluha za vyvolání tohoto konfliktu.

Podobně používáno jest četnictvo i při stávce dělnictva u fy Podhajský v Hostivaři. Také zde pod jeho ochranou dopravují se do závodu lidé nejhorších mravních kvalit, stávkokazi, kteří mají přispěti firmě ku zdolání řádných a svědomitých dělníků, kteří nečiní nic jiného, než že chrání svoji existencí i existenci svých rodin.

Upozorňujeme, že závod firmy Walter a spol. v Jinonicích vyrábí kromě automobilů také letecké motory, které dodává i ministerstvu národní obrany. V této době pracuje se na prototypu leteckého motoru, na kterém jsou zaměstnávání učňové a nekvalifikovaní jednotliví stávkokazi. Firma vyrábí automobily cizích značek ze součástek dovážených z ciziny, jež vydává za výrobky vlastní.

Nejvíce překvapuje, že poskytuje se tak vydatná ochrana firmě, jejíž představitelé svým briskním a provokativním postupem vyvolali nejenom konflikt s dělnictvem, nýbrž i zneklidnění celé pracující veřejnosti. Vedoucí činitelé tohoto závodu hřeší na tuto ochranu, která jest jím poskytována státními úřady a domnívají se, že státní orgánové musí jejich třídní a sobecké zájmy v každém případě hájiti.

Se zřetelem na uvedené táží se podepsaní pana ministra vnitra, zda považuje za správné, že byli firmě Walter a spol. v Jinonicích a firmě Ing. O. Podhajský v Hostivaři dáni k disposicí četníci a zda srovnává se s posláním těchto orgánů chrániti stávkokaze a tak umožňovati uvedeným firmám zhoršování životních podmínek zaměstnaného dělnictva. Podepsaní táží se, zda pan ministr vnitra jest ochoten odvolati opatření, t. j. naříditi odvolání četníků a policie, lež není používána k ochraně osob a majetku, tudíž v zájmu veřejném, ale k zajištění třídního zájmu majitelů jmenovaných firem.

V Praze, dne 20. října 1932.

Dundr Ant., Novák,

Kříž, Petřík, Zimák, Pocisk, Časný, dr Witt, inž. Winter, Filipínský, Havlena,

F. V. Krejčí, Modráček.