Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 912.

Zpráva

I. ústavně-právního výboru

II. technicko-dopravního výboru

III. rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 882),

kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

I.

Vláda předložila senátu návrh zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akc. spol. v Užhorodě. Zákonem ze dne 22. července 1919, čís. 438 Sb. z. a n., je dán podnět k provádění soustavné elektrisace v republice Československé za pomocí státu, t. zv. státní podporou. Tato akce vyplývající z tohoto zákona a směřující k provádění soustavné elektrisace v ČSR. vedla k postupnému zakládání již 25 všeužitečných elektrických podniků za účasti veřejných činitelů, t. j. státu, zemí, okresů a obcí a také soukromého kapitálu.

V zemi Podkarpatoruské bylo několik menších elektrárenských podniků, které vesměs nevyhovovaly. V Užhorodě provozovala elektrářská akciová společnost jednak vlastní elektrický podnik se svou elektrárnou v Užhorodě, jednak na podkladě dlouholetých smluv s elektrárnami v Mukačevě, Berehově a v Sevluši. Ve všech těchto elektránách vyráběla elektrická energie z větší části z cizozemské nafty při stejnoměrném systému technicky nehospodárně a nedostatečně ve většině se zařízením vesměs starým. Možnost napraviti postupně tento neudržitelný stav byla dána pouze soustředěním výroby v moderní parní elektrárně ve spojení s hydroelektrárnami a rozvodem elektrické energie do velké oblasti s různorodým konsumem v rámci soustavné elektrisace.

Ministerstvo veřejných prací snažilo se již od r. 1922 založiti v Podkarpatoruské zemi všeužitečný elektrický podnik z části veřejného a soukromého kapitálu. Podmínkou bylo, aby tento všeužitečný podnik nabyl veškerá práva, k výrobě a rozvodu elektrické energie ve shora jmenovaných městech, jakož i veškerá vlastnická práva na dosavadní podniky, t. j. aby všechny jmenované elektrické podniky byly sloučeny v podnik jeden, který by provedl soustavnou elektrisaci země Podkarpatoruské za kontroly státu.

Snaha ministerstva veřejných prací narážela po celou řadu let na obtíže finančního a vlastnického rázu. Majitelem akcií Užhorodské elektr. akc. společnosti v Užhorodě byla Slovenská všeobecná úvěrní banka, jež má svůj mateřský ústav v Budapešti, která se bránila, této akci vysokými požadavky finančními a ani jinak neprojevila ochotu k založení všeužitečného elektrického podniku za účasti veřejných činitelů. Také úmysl vyvlastniti tento podnik narážel jak s hlediska všeobecného, tak s hlediska právního a finančního zvlášť, pokud týká se finanční situace zúčastněných měst na velké obtíže, takže bylo patrno, že na výsledek tohoto opatření bylo by nutno čekati ještě mnoho let.

V roce 1928 koupila však už akcie Užhorodské elektr. akt. společnosti českomoravská Kolben – Daněk, akc. spol. v Praze, která nabídla svoji účast na, provedení soustavné elektrisace země Podkarpatoruské v rámci soustavné elektrisace státu.

Na podkladě této nabídky vypracovalo ministerstvo veřejných prací návrh na provedení soustavné elektrisace všeužtečným elektrickým podnikem za účasti státu, jmenovaných měst a soukromého kapitálu ve smyslu zákona ze dne 1. července 1921, čís. 258 Sb. z. a n.

Podle tohoto návrhu provedena byla pak u Užhorodské elektr. akc. společnosti 20. listopadu 1929 v Užhorodě valná hromada, která se usnesla na přeměně této společnosti v novou společnost Podkarpatoruské elektrárny, akc. spol. v Užhorodě. Účast na této elektrárenské společnosti budou bráti vedle státu také města Užhorod, Berehovo a Sevluš, a to v II. emisi akciového kapitálu. Soukromé podniky v těchto městech budou zrušeny a sloučeny v jeden podnik. Do společnosti přistoupila i země Podkarpatoruská a město Mukačevo.

Společnost má tento akciový kapitál:

I. emise Kč 6,500.000,- – rozděleny na 32.500 akcií à Kč 200,-, znějící na podatele,

II. emise Kč 13,500.000,- – rozd. na 67.500 akcií à Kè 200,-, znìjící na jméno.

Společnost má tedy celkem akciového kapitálu Kč 20,000.000,-, který jest složen takto:

I. Veřejný kapitál:

Stát

Kč 4,000.000,-,

země Porkarpatoruská

Kč 1,000.000,-,

město Užhorod

Kč 1,000.000,-,

město Berehovo

Kč 1,300.000,-,

město Sevluš

Kč 700.000,-,

město Mukačevo

Kč 1,420.000,-,

 

 

dohromady

Kč 9,420.000,-, t. j. 47,1%.

 

 

II. Soukromý kapitál:

1. Českomoravská Kolben-Daněk, akc. sp. v Praze

a)

I. emise

Kč 6,500.000,-,

II. emise

Kč 4,000.000,-,

 

 

dohromady

Kč 10,500.000,-, t. j. 52,5%.

 

Táž společ. za okresy a obce

Kč 80.000,-, t. j. 0,4%.

Akciový kapitál tento může však býti zvýšen na Kč 30,000.000,-. Přednostní právo na odebrání akcií III. emise jest pak zaručeno těmto veřejným činitelům:

1. Státu

Kč 2,000.000,-,

2. zemi Podkarpatoruské

Kč 1,000.000,-,

3. okresům a obcím v zemi Podkarpatskoruské

Kč 1,000.000,-,

zbytek soukromému kapitálu.

Podle § 1 cit. zákova jest veřejným činitelům přiznáno v § 11 stanov společnosti právo, aby mohli nejdéle do 20 let převzíti tolik základního kapitálu, náležejícího soukromým činitelům, aby jejich kapitálová účast na podniku odpovídala předpokladům §§ 2 a 4 zák. čís. 438/1919 Sb. z. a n., jakož i zaručeny podmínky pro převzetí soukromého kapitálu a dále zajištěna jedna třetina členů představenstva společnosti veřejným činitelům na podniku zúčastněným a vyhrazeno právo ministerstvu veřejných prací dozírati, zda podnik slouží soustavné elektrisaci.

Výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 8. února 1930, č. j. 18a-3259/1 ai 1929-73.038, byl podnik společnosti prohlášen za elektrický podnik všeužitečný a byla mu přidělena k zásobování oblast země Podkarpatoruské.

Důvodová zpráva vládního návrhu obsahuje také zprávu, že nová společnost v roce 1930 zbudovala moderní parní elektrárnu o výkonu 5000 kW, provedla současně rekonstrukci rozvodné sítě v Užhorodě a postavila dálkové vedení o napětí 35.000 V z Užhorodu do Mukačeva a z Mukačevá do Svalavy, s přepojovací stanicí v Mukačevě a vedení o napětí 6000 V z Mukačeva do Baťova a Velké Dobroně, takže ještě koncem roku 1930 bylo město Užhorod zásobeno z nové elektrárny a počátkem roku 1931 bylo připojeno město Mukačevo a celá řada venkovských obcí.

V roce 1931 bylo pak pokračováno ve výstavbě hlavní zásobovací tepny do Berehova, Sevluše a Chustu. Aby též ostatní okresy mohly býti elektrisovány, byly postaveny v poslední době dálkovody z Užhorodu do Perečína a z Mukačeva do Iršavy. Ve snaze zvýšiti využití nové parní moderní elektrárny v Užhorodě a zlepšiti tím ekonomii její výroby, byla uzavřena smlouva s všeužitečným elektrickým podnikem ”Východoslovenskými elektrárnami, akc. spol. v Košicích” na dodávku elektrické energie pro východní část jejich zásobovacích oblastí, hraničíce se zemí Podkarpatoruskou, t. j. směrem na slovenské Nové Město a severním směrem na Michalovce.

Usilovnou akvisicí v obcích zajistila si nová společnost odběr proudu ve 40 venkovských obcích a plní tím velký národohospodářský úkol k povznesení této země. Koncem r. 1931 měla společnost již v provozu celkem 351 km dálkových elektrických vedení. V tomtéž roce uvedla tato společnost do provozu elektrárnu ve Volovém, okresním městě, ležícím 60 km od stanice dráhy a elektrárnu v nejzazším cípu republiky, v Janině. V nejbližší době má dojíti k úzké spolupráci se státem při využitkování vodních sil na řeče Uži, pro jejíž výstavbu byl již položen základ k provedení vodních staveb u Kamenice. Pro tyto hydroelektrárny má dodati strojní zařízení Podkarpatoruská elektrárna a mají býti vybudovány ve dvou stupních o výkonu asi 5000 ks a budou paralelně spolupracovati s elektrárnou v Užhorodě.

Mimo to bude prodlouženo hlavní napájecí vedení o napětí 35.000 V z Chustu až do Slatinských dolů, čímž získá tento státní podnik potřebnou reservu pro udržení nerušeného provozu. Tímto opatřením bude také dána možnost dodávati elektr. energii do pohraničních oblastí hustě zalidněného kraje Rumunska, který se o toto zásobování vážně zajímá.

Podkarpatoruské elektrárny budou postupně rozšiřovati rozvodnou síť vysokého napětí tak, aby mohlo, býti zásobeno celé území Podkarpatoruské země.

Tento veliký podnik dosáhl již také se stránky národohospodářské toho, že mohla býti cena proudu jak pro světlo, tak také pro průmysl značně snížena. U světla byla snížena z Kč 4,50 na na Kč 3,80 a pro motory z Kč 3,30 na Kč 2,50 za kW.

Investice společnosti k 31. prosinci 1931 podle účtu rozvažného činí po odpisech které vykazují Kč 69,074.565,64 na výstavbu rozvodných sítí primérních, strojní a elektrickou výzbroj hydroelektráren na Uži, výkup elektrárny v Mukačevě, výkup ostatních malých místních elektráren, Kč 19,550.000,-, – tedy dohromady Kč 88,624.565,64. Tyto investice se zmenší o obnosy, které získány byly odprodejem Slovenských závodu východoslovenským elektrárnám v Košicích a odprodejem dosavadních místních centrál o Kč 8,000.000,-. Úhrn investiční tedy Kč 80,624.565,64. Investice tyto chce společnost uhraditi takto:

Rentabilita investic společnosti při vydání 5 1/2% dílčích dlužních úpisů jevila by se takto:

Příjmy celkem

Kč 15,336.000,-

Vydání včetně 5% odpisu investic nových i investic starých převzatých od Užhorodské elektr. akc. společnosti

Kč 13,720.500,-,

zbývá čistý zisk

Kč 1,615.500,-.

Z tohoto obnosu může býti vyplacena dividenda 5%

Kč 1,500.000,-,

zbývá tedy ještě částka k zvláštnímu

dotování fondu

Kč 115.500,-.

Z předeslaného je patrno, že společnost má základ příjmů zaručený, hlavně drobným konsumem světelným a motorickým, neodvislým od konjunkturálních zjevů průmyslu. Účast státu na společnosti odpovídá ustanovení zákona čís. 259/1921 Sb. z. a n. a bude neustále větší a jest tedy stát nejen se zřetelem k tomu, ale i vzhledem k spolupráci do rámce soustavné elektrisace zařazených a státem vybudovaných, po případě projektovaných hydroelektráren, na společnosti velmi interesován a vedou i důvody celostátní k tomu, aby stát k převzetí záruky za dlužní úpisy společnosti její vývoj podepřel a zachoval si náležitý vliv na provádění soustavné elektrisace v zemí Podkarpatoruské.

Aby bylo zajištěno, že vypůjčených peněz bude použito jen k provádění soustavné elektrisace a aby hospodaření společnosti mohlo býti státní správou kontrolováno, hodlá státní správa vázati převzetí záruky na tyto podmínky:

1. Jakékoliv platby, které by snad stát musil v důsledku této záruky za společnost vykonati, budou považovány za státní zápůjčku společnosti, kterou bude nutno spláceti, jakmile podle uznání státní správy to dovolí finanční poměry společnosti. Tahové zápůjčky budou zúročitelny 5 % a státní správě se vyhrazuje požadovati jejich zajištění formálními dluhopisy, jejichž veškeré útraty zaplatí společnost.

2. Společnost neuzavře po dobu této záruky žádné obligační nebo hypotekární zápůjčky na své podniky a nemovitosti bez svolení státní správy, naopak státní správa si vyhrazuje právo požadovati, aby zápůjčky touto zárukou kryté byly přeměněny z negarantované zápůjčky obligační nebo hypotekární, ukáže-li se kdykoli později možnost umísti takové zápůjčky za podmínek výhodnějších než jsou podmínky těchto garantovaných zápůjček.

3. Společnost nebude vypláceti žádné dividendy, dokud nebude obstarána amortisační a úroková služba těchto garantovaných zápůjček. Společnost použije těchto zápůjček jen k účelům, k nimž byly povolený, a státní správě se vyhrazuje právo, vhodnými kontrolními opatřeními o tomto použití, jakož i o hospodaření společnosti se přesvědčiti. Rovněž bude společnost povinna poskytnouti státní správě, bude-li o to požádána, z titulu této státní záruky zastoupení ve správě společnosti.

Poněvadž článkem II. zák. ze dne 17. prosince 1931, č. 203 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna, aby přiznávala nařízením sirotčí jistotu dílčím dlužním úpisům všeužitečných elektr. podniků, je-li zúročení a splacení těchto dlužných úpisů zajištěno, není třeba do osnovy pojmouti zvláštní ustanovení o pupilární jistotě. Přiznáním této jistoty bude jim zajisté velmi usnadněn oběh.

Výbor ústavně-právní navrhuje slavnému senátu, aby osnova zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akc. spol. v Užhorodě, byla. schválena ve znění dole uvedeném.

V Praze, dne 25. října 1932.

Dr. Veselý v. r.,
místopředseda.

Jos. Koukal v. r.,
zpravodaj.

II.

Podkarpatoruské elektrárny, a. s. v Užhorodě vznikly r. 1929 sloučením Užhorodské elektrářské a. s. v Užhoradě s obecními elektrárnami měst Užhorodu, Berehova a Sevluše. Později vstoupila do společností i země Podkarpatoruská a město Mukačevo.

Z celkového kapitálu 20 milionů bylo veřejného kapitálu 9,420.000, t. j. 47,1 %, soukromého reprensentovaného firmou Česko-moravská-Kolben-Daněk a. s. v Praze 52 %.

Poněvadž byly splněny všechny podmínky zákona č. 258/1921 Sb. z. a n., prohlásilo ministerstvo veř. prací dne 8. února 1930 podnik za všeužitečný a přidělilo mu k zásobování oblast země Podkarpatoruské.

Společnost provedla rekonstrukci technického zařízení. Postavila moderní parní elektrárnu o výkonu 5000 kW, postavila, resp. staví hlavní dálkové vedení o napětí 35.000 V z Užhorodu do Mukačeva a odtud do Svalavy, do Berehova, Sevluše a Chustu, na tyto hlavní tepny připojila podružné rozvodné sítě o napětí 6000 V, provedla rekonstrukci rozvodné sítě v Užhorodě a v Berehově, spojila svoji síť s dálkovodem Východoslovenských elektráren a. s. v Košicích a zásobuje východní oblast Slovenska. Během 1 1/2 roku připojily Podkarpatoruské elektrárny 40 venkovských obcí na svojí síť. Koncem r. 1931 měly 351 km dálkových elektrických vedení. Při tom však musily postaviti dvě prozatímní menší místní elektrárny z vyřazených strojů ve Volovém a Jasině, protože to bylo výhodnější než stavěti dálkovody do těchto odlehlých míst. Společnost stojí před velkým úkolem vybudovati společně se státem hydroelektrárnu na řece Uži o výkonu asi 5000 ks a prodloužení hlavního napájecího vedení o napětí 35.000 V z Chustu do Slatinských dolů s možností připojení pohraničního hustě zalidněného kraje Rumunska.

Ke dni 31. prosince 1931 činily investice společnosti po odpisech 69,074.56.564 Kč, pro nejbližší budoucnost bude třeba dalších investic za 19,550.000 Kč, jež se zmenší asi o 8,000.000 Kč odprodejem Východoslovenských a místních elektráren.

Tyto investice mají býti uhrazeny vlastním akciovým kapitálem 20,000.000 Kč, výpůjčkou u Zemské banky 5,000.000 Kč,

dílčími dluhopisy se zárukou země Podkarpatoruské nominále 30 milionů v kursu 91 % a zvýšením akciového kapitálu o 10 milionů Kč. Zbývá tedy ještě uhraditi 18,325.000 Kč, jež mají býti opatřeny vydáním 5 1/2%ních obligací se státní zárukou v nominální hodnotě 20,000.000 Kč. Předpokládá se tedy emisní kurs 91,62 %, což by přibližně odpovídalo dnešním poměrům.

Podle dosavadních výsledků hospodářství Podkarpatorushých elektráren a podle vývoje konsumu proudu je možno pokládati úrokovou službu jak zápůjčky u Zemské banky tak obojích obligací za zajištěnu z vlastních prostředků společnosti, takže stát sotva bude povinen nastoupiti v povinnosti ručitele.

Ovšem třeba podotknouti, že se zdá procento úmoru starých investic v hodnotě 19,920.000 Kč, jež nutno rychleji umořiti, stanovené na 5, příliš nízkým. Bylo by záhodno toto procento zvýšiti na 10, čímž by se vydání zvýšilo o 996.000 Kč; čistý zisk by se pak snížil o stejný obnos na 619.500 Kč. Stoupne-li však konsum proudu, zvýší se i zisk.

Zájmy státu nebudou nijak ohroženy ani tehdy, nebude-li čistého zisku. Státní správa váže totiž převzetí státní záruky na podmínky, kterými zájem státu bude plně zajištěn. Jedině se zněním druhé věty 4, podmínky nelze plně souhlasiti a doporučuje se, aby byla vypuštěna kondicionelní věta ”bude-li toho státní správa žádati” a aby tato věta zněla:- ”Rovněž bude společnost povinna poskytnouti státní správě z titulu této státní záruky zastoupení ve správě společnosti.”

Výbor technicko-dopravní doporučuje slavnému senátu ke schválení osnovu zákona a resoluci ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 25. října 1932.

J. Havlena v. r.,
předseda.

Ing. Winter v. r.,
zpravodaj.

III.

Rozpočtový výbor ve dvou schůzích konaných dne 26. října a 3. listopadu 1932 pojednal o státní záruce za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren tisk 882 a podrobil návrh zákona zkoumání po stránce finanční.

Výpočet příjmů

Kč 15,336.000

a vydání

Kč 13,720.500

jeví se dobře odůvodněným, pokud ovšem lze spoléhati pro budoucno na výpočty vzhledem k termu, že hospodářské poměry jsou neustáleny.

Poněvadž pak společnost Podkarpatoruské elektrárny v případě, že by z titulu záruky této vzešlo pro stát nějaké plnění, nebude vypláceti žádné dividendy, pokud nebude státu nahrazeno, co by takto za společnost stát nahradil, bude správa společnosti tím samým nucena k opatrnému a dobrému hospodaření.

Jelikož technický pokrok vyžaduje, aby i v zemi Podkarpatoruské byla řádně elektrisace vybudována, a poněvadž dosavadní investice společnosti jsou již velmi značné (69,074.565.64 Kč), jeví se účelným státní zárukou umožniti dokončení těchto investic, aby podniky tyto mohly jednak řádně prosperovati, jednak plniti veřejné své poslání pro hospodářský rozvoj Podkarpatoruské země.

Z těchto důvodů doporučuje rozpočtový výbor slavnému senátu schválení zákona ve znění dole otištěném s připojenou resolucí.

V Praze, dne 3. listopadu 1932.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Jan Jiří Krejčí v. r.,
zpravodaj.

Zákon

ze dne.................................................................................

kterým se zmocňuje vláda republiky československé, aby převzala státní zámku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření zápůjček nejdéle ve třiceti letech splatných, které si opatří na vybudování elektrických podniků Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, až do výše potřebné k opatření hotových 20,000.000,- Kč (dvacet milionů korun československých).

(2) Podmínkou záruky jest, že smlouvy o zápůjčkách budou schváleny vládou, která zmocní ministra financí, aby smlouvy ty spolupodepsal, pokud jde o závazek československého státu.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministrům veřejných prací a financí.

Resoluce navržená výborem technicko-dopravním a výborem rozpočtovým.

Státní správa nechť si vymíní z titulu státní záruky přiměřené zastoupení ve správě společnosti.