Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 939.

Interpelace:

1. sen. dr Bačinského, Curkanoviče, Merty a druhů na vládu republiky Čsl. ve věci platnosti, resp. neplatnosti t. zv. "Generálního statutu" pro Podkarpatskou Rus z roku 1919, a ve spojení s tím neschvalování ruských učebnic.

2. sen. Hakena a soudr. vládě o trpění a podporování vojenských organisací ruských bělogvardějců čsl. vládou.

3. sen. Hakena a soudr. ministru zahraničí ve věci Svazu národů.

4. sen. Eichhorna, Tichiho a soudr. na p. ministra financí ve věci řezníka a hostinského Františka Hasche v Košťanech, který byl berní exekucí dohnán k sebevraždě.

939/1.

Interpelace

senátorů dr Bačinského, Curkanoviče, Merty a druhů

na vládu republiky Československé

ve věci platnosti, resp. neplatnosti t. zv. >Generálního statutu< pro Podkarpatskou Rus z roku 1919, a ve spojení s tím neschvalování ruských učebnic.

Z příkazu vlády čís. 26.536/19 m. r. vrchním velitelem a administrátorem Podkarpatské Rusi byl vydán pro tuto zemi ze dne 18. XI. 1919 t. zv. >Generální statut<, který v článku III. b. 2. ustanovuje: >Ve všech školách lidový jazyk (v ruském textu národní jazyk) bude jazykem vyučování a také úředním jazykem vůbec<.

Na základě tohoto ustanovení Generálního statutu, jak je vidět z četných intervievů ministra školství dra Dérera a zejména z jeho intervievu v Nár. Osvobození ze dne 9. X. 1932, ministerstvo školství a nár. osvěty nechce schvalovati učebnice sepsané v Podkarpatské Rusi tradičním ruským jazykem, nýbrž schvaluje výhradně ukrajinské čili ukrajinofilské učebnice, které prý odpovídají ustanovení Generálního statutu, ačkoliv statut o ukrajinském jazyku se vůbec nezmiňuje.

Avšak Generální statut podle našeho názoru je neplatným z těchto důvodů:

1. Nic nepředpisuje Podkarpatské Rusi, nýbrž se pro ni jen >navrhuje<. Se strany Podkarpatské Rusi žádného podpisu nemá; tedy nebyl přijat.

2. navrhuje-li se jen, a přijat není, pak nemůže býti závazným. Se strany vlády nebylo z něho vůbec nic splněno.

3. Zákonem není, poněvadž nebyl vydán zákonodárným sborem.

4. Byl vydán před ratifikací saint-germainské mírové smlouvy, tedy před její závazností pro ČSR.

5. Nebyl kodifikován podle zák. 139/19 Sb. z. a n.

6. Ani pravoplatným vládním nařízením nemůže býti, poněvadž:

a) nebyl vydán na základě některého zákona;

b) nemá povahu příkazu a neuvádí, kým má býti proveden;

c) není podepsán ani jediným ministrem;

d) také byl změněn pravoplatným vládním nařízením č. 356/20 Sb. z. a n.

7. Pro svou povahu na základě uvedeného v bodě 5. a 6. nemůže býti ani pouhým pravoplatným nařízením.

8. Odporuje jak mírové smlouvě, tak i ústavním zákonům ČSR., neboť určuje jazyk, což však spadá do kompetence sněmu Podkarpatské Rusi.

Pokud pak Generální statut je neplatný, je jen >archivním spisem<, schvalování jen ukrajinských, čili ukrajinofilských učebnic a odmítání ruských - je nezákonné - protizákonné a protiústavní.

Poněvadž pravoplatného předpisu o jazyku pro Podkarpatskou Rus do rozhodnutí sněmu nemůže býti a není, - v tomto ohledu může a musí platit jedině právo zvykové, tedy ruský jazyk, jaký byl na Podkarpatské Rusi před převratem uložen v literatuře a v mluvnicích a který ČSR. tam našla.

Tohoto jazyka se zdrcující většina v Podkarpatské Rusi také dožaduje, a jelikož pro domnělou platnost nesprávný a jednostranný výklad Generálního statutu ministerstvem školství této velké většině obyvatelstva nevyhovuje, podepsaní se táží:

1. Je-li známo vládě, že pro Podkarpatskou Rus na základě Generálního statutu a jeho nesprávného a jednostranného výkladu ministerstvem školství schvalují se výhradně jen ukrajinské čili ukrajinofilské učebnice a naopak, žádná ruská učebnice dosud schválena nebyla?

2. Je-li vládě známo, že tím určuje se pro Podkarpatskou Rus jazyk, což odporuje ústavním zákonům ČSR.?

3. Je-li vládě známo, že t. zv. Generální statut z r. 1919, na základě kterého se to dělo a děje, je z výše uvedených důvodů neplatný?

4. Bude-li Generální statut prohlášen za neplatný, je-li ochotna vláda zrušit dosud schválené učebnice pro Podkarpatskou Rus a na základě práva zvykového schválit ruské učebnice, sepsané tradičním v Podkarpatské Rusi ruským jazykem?

5. Neb jak hodlá vláda napraviti dosavadní nemožný stav v ohledu schvalování učebnic pro Podkarpatskou Rus?

V Praze, dne 28. listopadu 1932.

Dr Bačinský, Curkanovič, Merta,

Votruba, ing. Havlín, Foit, Ušák, dr Havelka, Stržil, Sechtr, dr Kapras, Šimek, Šelmec.

939/2.

Interpelace

senátora Hakena a soudruhů

vládě

o trpění a podporování vojenských organisací ruských bělogvardějců čsl. vládou.

V měšťáckých listech četli jsme v září t. r. tuto zprávu:

>V pařížském orgánu ruské vojenské emigrace >Časovoj< uveřejněn byl rozkaz předsedy Ruského Vševojenského Svazu generála Millera tohoto znění:

>Na vlastní jeho žádost propouštím generála pěchoty Chodoroviče z hodnosti náčelníka VI. oddělení Vševojenského Svazu a ponechávám jej k své disposici. Srdečně děkuji generálu Chodorovičovi za velkou práci, kterou vykonal ve prospěch pomoci členům Svazu v Československu ... atd.<

Je konečně všeobecně známou a ruskými bělogvardějci neupíranou a neskrývanou věcí, že celá ruská emigrace je vojensky organisována v rámci mezinárodním i v hranicích jednotlivých států, že v Paříži má generální štáb, pracující v těsném kontaktu s generálním štábem francouzské armády, že jeho náčelníkem je známý válečný štváč generál Miller, jenž vydává rozkazy vojenského rázu i formy, jmenuje velitele, generály, vojenské inspekce atd.

Že tato statisícová vojenská organisace má svůj rozpočet vykazující velký obrat, je také známou věcí. Skryté však jsou prameny jeho úhrady.

V čsl. státním rozpočtu byla po několik roků zvláštní položka na ruskou emigraci, kromě subvencí jednotlivých ministerstev. Nynější podpory ze státní pokladny jsou tajné a nekontrolovatelné. Nelze jich však popřít, jako nelze popřít vydržování nákladného i vysokého školství pro emigraci v ČSR.

Zatím co bankrotující státní pokladna je sanována snižováním platů a pensí státních zaměstnanců, zatím co je masově exekvován majetek drobných poplatníků pro nezaplacené daně, zatím co vláda zavádí nejtíživější spotřební daně na nejdůležitější životní potřeby, zvyšujíc drahotu, zatím co stát odpírá podporovati statisíce nezaměstnaných a hladovějících dělníků a jejich rodin, zatím co jsou restringovány školy i platy učitelů:

ruská emigrace žije z podpor na veliké noze, má nákladné školství, podporované studentstvo a organisace, protekční přístup do veřejných a státních služeb.

Čsl. dělnictvu jsou zakazovány dělnické pomocné organisace (Rudá Pomoc, Dělnická Pomoc atd.), odsuzování k pokutám a vězení sběratelé finanční pomoci stávkujícím dělníkům, rozpouštěny odborové, vzdělávací i podpůrné organisace dělnické.

Bělogvardějské organisace podpůrné i vojenské jsou nejen trpěny, ale přímo z veřejných a státních peněz podporovány.

Tisícům dělníků na Slovensku a Podkarpatsku na území ČSR. narozených je odpírána státní příslušnost, bělogvardějcům je přiznávána, stojí-li pro okamžitý prospěch o ni.

Tyto všecky skutečnosti ukazují, že buržoasně socialistická vláda sleduje v bělogvardějcích politické úmysle a cíle. Pěstuje v nich kontrarevoluční armádu proti domácí dělnické třídě a proti Svazu sovětských republik; živí společenské parasity a válečné štváče.

Všechny bělogvardějské organisace a školy jsou politického rázu.

Ruští bělogvardějci jsou v ČSR, privilegovanou společností příživnického charakteru, jíž si měšťácko-socialistická vláda pěstuje pro reakční politické účele vnitrostátní, ale zejména, jako válečné štváče a hanobitele SSSR.

Při dnešní bídě a nezaměstnanosti je štědrost čsl. vlády k ruským bělogvardějcům přímou provokací, jíž pracující lid nemíní trpět.

Kromě u nejreakčnějších živlů, nemají bělogvardějští příživníci v ČSR. sympatií.

Žádáme, aby vláda sdělila:

1. je-li ochotna rozpustit a zakázat vojenské i ostatní organisace ruských bělogvardějců;

2. je-li ochotna zastavit ihned jakoukoliv finanční podporu ruské emigraci.

V Praze, dne 24. listopadu 1932.

Haken,

Mikulíček, Langer, Fidlík, Hlávka, Mezö, Kindl, Hajníková, Vydrová, Lokota, Pilz, Stejskalová.

939/3.

Interpelace

senátora Hakena a soudruhů

ministru zahraničí

ve věci Svazu národů.

Tvrdili a dokazovali jsme vždy, že Svaz národů je sdružením imperialistickým, s imperialistickými plány a cíli. Tento charakter také Svaz národů několikrát okázale projevil na konkrétních případech.

Tak v poslední době byl to konflikt japonsko-čínský, vojenský vpád Japonska na čínské území, rozvinuvší se v pravidelnou válku a obsazení Manžuska Japonskem.

Člen Svazu národů Japonsko lupičskou válkou napadlo člena téhož Svazu, Čínu.

Svaz národů nejen nezabránil imperialistickému válečnému aktu Japonska, naopak stranil útočníkovi a sankcionoval tak snahy i ostatních imperialistických států pro rozdělení Číny.

Leč ještě jeden důležitý moment sledoval Svaz národů v otázce Japonsko-Čínského konfliktu: učiniti jej etapou k válečnému útoku na Sovětský Svaz na východní hranici.

Tento cíl zřejmě prozrazovala ruská kontrarevoluční emigrace projevy svých vůdců a tisku, propagandou války proti SSSR, i nepřátelskými akcemi. Vše pod vedením a financováním imperialistů, v prvé řadě Francie a - směle můžeme říci - i Svazu národů.

Sovětská vláda přes všechny provokace a se značným sebezapřením udržela mír v ohni štvanic a nepřátelských aktů. O tom ví pracující lid celého světa.

Ale pracující lid celého světa také ví, že imperialisté se válečného tažení proti Sovětskému Svazu nevzdali a že nejen obyvatelstvo Sovětského Svazu, ale i proletariát kapitalistického světa musí být v pohotové a aktivní obraně zájmů a hranic revolučního státu.

Mírová maska Svazu národů, je už tak dalece potrhána skutečnostmi, že dokonale odhaluje jeho imperialistickou tvář. I také krajně nepřátelskou tvář k Sovětskému Svazu.

To se též projevuje v chování se k ruské bělogvardějské emigraci.

Pan ministr zahraničí Beneš hájí pro ně - ale jen pro ně! - právo asylu v ČSR.

Ale čsl. vláda, právě tak, jako francouzská, jugoslávská a polská bělogvardějce finančně vydržuje i při pasivních státních rozpočtech. Vydržování bělogvardějců náleží k státním nezbytnostem jako zbrojení, četnictvo a policie.

Přímo ve spojení s nejvyššími vojenskými orgány jmenovaných států tvoří bělogvardějci vojenské organisace a formace s hlavním štábem v Paříži.

To není právo asylu diktované milosrdenstvím, ale pěstování nepřátelské armády proti SSSR. Bělogvardějci nemají domova v Sovětském svazu, ale v kapitalistických státech Evropy, Ameriky i Asie. V nich mají i formální státní příslušnost. Přesto tvoří privilegovanou, státem vydržovanou, vojensky organisovanou společnost.

Leč o těchto věcech, pokud se týkají Československa podáváme zvláštní interpelaci! Náš dnešní dotaz týká se Svazu národů.

V září letošního roku byla projednávána v koncesní komisi města Prahy nepatrná žádost skupinky bělogvardějců o koncesi na autodrožky. Případ všední.

Leč tato skupinka, aby dodala žádosti důrazu, přiložila doporučení nejvyšší vlastenecké buržoasní instituce Československé Národní rady (!) a v žádosti uváděla, že dostala od Svazu národů 9000 švýcarských franků, t. j. 60.000 Kč na zakoupení automobilů.

Tento fakt je nejzajímavější a dal nám podnět k této interpelaci. Co znamená?

Že Svaz národů financuje i drobné, soukromé potřeby bělogvardějců. A financuje-li tyto, není nejmenší pochyby, že financuje i vojenské jejich organisace, důstojníky, generály a jejich generální štáb. Že podporuje a financuje statisícovou nepřátelskou vojenskou organisaci proti Sovětskému svazu.

A tu se nám opět projevuje imperialistická tvář Svazu národů a jeho nepřátelství k Sovětskému svazu. Taková je skutečnost, jíž marně zakrývá pan Beneš mírumilovnými frázemi.

Podle státního rozpočtu přispívá Československo na Svaz národů 5 miliony 750 tisíci Kč ročně. Pracující lid v Československu, jenž žije v nedostatku a bídě, se dovídá, že i z těchto peněz podporuje Svaz národů válečné štváče ruských emigrantů, otevřených nepřátel Sovětského svazu a tedy i nepřátel čsl. pracujícího lidu, jenž má sympatický poměr k SSSR., státu dělníků a rolníků.

Ptáme se pana ministra zahraničí:

1. je-li ochoten nám veřejně sděliti informace o finančním hospodářství Svazu národů?

2. Jakým celkovým obnosem ročně přispívá Svaz národů na ruské bělogvardějce?

V Praze, dne 24. listopadu 1932.

Haken,

Langer, Fidlík, Mikulíček, Vydrová, Mezö, Hlávka, Kindl, Hajníková, Lokota, Pilz, Stejskalová,

Překlad ad 939/4.

Interpelace

senátorů Eichhorna, Tichiho a soudruhů,

na pana ministra financí

ve věci řezníka a hostinského Františka Hasche v Košťanech, který byl berní exekucí dohnán k sebevraždě.

Bezohledné berní exekuce poslední doby, které dohnaly již celou řadu maloživnostníků k sebevraždě, vyžádaly si novou smrtelnou oběť.

V pondělí, dne 14. listopadu 1932 učinil řezník a hostinský František Hasche v Košťanech konec svému životu.

Jak se proslýchá, provedl čin v zoufalství nad tím, že se u něho měl dne 15. listopadu exekučně prodávati zabavený nábytek atd. Hasche dluhoval 16.000 Kč na daních, které by byl mohl zaplatiti nejvýše v malých splátkách.

Parlamentní klub německé strany živnostenské zakročil již opětovně u pana ministra financí a u pana presidenta finančního zemského ředitelství a poukazoval na neblahou a neudržitelnou daňovou praxi.

Zdá se však, že finanční úřady nedospěly bohužel dosud k poznání skutečně těžkého tísnivého postavení stavu obchodnického a živnostenského.

Berní úřady provádějí nadále bezohledně exekuce u maloživnostníků a obchodníků, zašantročují při nucených prodejích nesvědomitě cenný majetek lidu za směšné ceny a ničí tím bezohledně nesčetné existence hodných živitelů rodin a poplatníků.

Stížnosti a žádosti k nadřízeným úřadům za ochranu a odpomoc zůstávají většinou bez účinku, poněvadž se tyto úřady opírají výhradně o dobrozdání referentů berních úřadů, nepřenechávají-li, jak se často děje, rozhodování těm úřadům, proti jejichž opatření se stížnost vede.

Tím se jednotlivý úředník stává v praxi pánem nad existencí, ba životem a smrtí hodných, státotvorných poplatníků a jejich rodin.

Takováto berní praxe, připomínající nejtemnější středověk, je pro moderní, demokratický stát vším jiným než listem do věnce slávy.

Stav živnostníků a obchodníků, který odedávna přesně a svědomitě plnil svou berní povinnost, dospěl k hranicím toho, co může vykonati.

V nesčetných rodinách malých řemeslníků a obchodníků je dnes nouze a bída stálým hostem. Tisíce a tisíce živnostníků stojí před existencí, kterou dosavadní berní praxe zničila, a nemají jiné volby než chudobinec anebo sebevraždu.

Proto nelze ani nejostřejšími opatřeními násilí vynutiti již žádné daně ze samostatně výdělečně činného středního stavu.

Obzvláště však vydražďuje opakem k bezohlednému postupu proti malým poplatníkům ochota projevovaná podnikům velkého průmyslu (viz Stejskal a spol., Annenský důl v Strupčicích atd.).

Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí:

1. Je pan ministr financí ochoten provésti pronikavou změnu dnešní berní praxe a přikázati finančním úřadům, aby přihlížejíce k těžké hospodářské situaci postupovaly lidsky a rozumně?

2. Je pan ministr financí ochoten naříditi bezodkladně zevrubné vyšetření případu Hasche a vzíti k nejpřísnější zodpovědnosti ty, kdož mají vinu na jeho smrti?

V Praze, dne 29. listopadu 1932.

Eichhorn, Tichi,

Wenzel, Köhler, dr Jesser, Richter, Böhr, dr Hilgenreiner, Fr. Scholz, dr Feierfeil, Reil.

939/4 (původní znění).

Interpellation

der Senatoren Eichhorn, Tichi und Genossen an den Herrn Finanzminister

in Angelegenheit des durch Steuerexekution zum Selbstmord getriebenen Fleischhauermeisters und Gastwirtes Franz Hasche in Kosten.

Die rücksichtslosen Steuerexekutionen der letzten Zeit, welche bereits eine ganze Reihe von Kleingewerbetreibenden zum Selbstmord trieben, haben ein neues Todesopfer gefordert.

Montag, den 14. November 1932 bereitete der Fleischhauer und Gastwirt Franz Hasche in Kosten seinem Leben ein Ende.

Wie verlautet, hat er die Tat aus Verzweiflung darüber verübt, dass die bei ihm gepfändeten Möbel u. s. w. am 15. XI. exekutiv zum Verkauf gelängen sollten. Hasche schuldete Kč 16.000,- an Steuern, die er höchstens in kleinen Raten hätte bezahlen können.

Der parlamentarische Klub der deutschen Gewerbepartei hat bereits wiederholt Vorstellungen an den Herrn Finanzminister und den Herrn Präsidenten der Finanzlandesdirektion gerichtet und auf die unheilvolle und unhaltbare Steuerpraxis hingewiesen.

Bedauerlicherweise scheinen jedoch die Finanzbehörden noch immer nicht zur Erkenntnis der wirklich schweren Notlage des Handels- und Gewerbestandes gekommen zu sein.

Nach wie vor führen die Steuerbehörden rücksichtslos bei Kleingewerbetreibenden und Kaufleuten Exekutionen durch, verschleudern bei Zwangsversteigerungen gewissenlos wertvolles Volksvermögen zu Spottpreisen und vernichten dadurch schonungslos unzählige Existenzen braver Familienerhalter und Steuerzahler.

Beschwerden und Ansuchen an die übergeordneten Stellen um Schutz und Abhilfe bleiben zum grössten Teil wirkungslos, weil man sich ausschliesslich auf das Gutachten der Referenten der Steuerbehörden stüzt, wenn nicht, wie dies häufig geschieht, die Entscheidung derjenigen Behörde überlassen wird, gegen deren Verfügungen Beschwerde geführt wird.

Dadurch wird ein einzelner Beamter praktisch Herr über Existenz, ja Leben und Tod braver, staatserhaltender Steuerträger und deren Familien.

Eine derartige an das finsterste Mittelalter erinnernde Steuerpraxis ist für einen modernen, demokratischen Staat alles andere als ein Ruhmesblatt.

Der Gewerbe- und Handelsstand, welcher seit jeher seiner Steuerpflicht pünktlich und gewissenhaft nachkam, ist am Ende seiner Leistungsfähigkeit angelangt.

In unzähligen Familien kleiner Handwerker und Kaufleute ist heute Not und Elend ein ständiger Gast. Tausende und abertausende Gewerbetreibenden stehen vor einer, durch die bisherige Steuerpraxis vernichteten Existenz und haben keine andere Wahl, als das Armenhaus oder den Selbstmord.

Daher können auch durch schärfste Gewaltmassnahmen aus dem selbständig erwerbenden Mittelstand keine Steuern mehr herausgepresst werden.

Besonders aufreizend jedoch wirkt im Gegensatz zu dem schonungslosen Vorgehen gegen die kleineren Steuerträger das Entgegenkommen gegenüber grossindustriellen Betrieben (siehe Stejskal u. Co., Annaschacht in Trupschitz u. s. w.).

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Finanzminister folgende Anfragen:

1. Ist der Herr Finanzminister bereit, eine durchgreifende Aenderung der heutigen Steuerpraxis durchzuführen und die Finanzbehörden anzuweisen, im Hinblicke auf die schwere Wirtschaftslage menschlich und vernünftig vorzugehen?

2. Ist der Herr Finanzminister bereit, unverzüglich eine eingehende Untersuchung des Falles Hasche anzuordnen und die Schuldtragenden an dessen Tod zur strengsten Verantwortung zu ziehen?

Prag, am 29. November 1932.

Eichhorn, Tichi,

Wenzel, Köhler, Dr. Jesses, Richter, Böhr, Dr. Hilgenreiner, Fr. Schölz, Dr. Feierfeil, Reil.