Způsob placení.

§ 65.

(1) Daň se platí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finančního úřadu I. stolice, u podniků Československé státní dráhy a Československá pošta za všechna motorová vozidla a vlečné vozy, pokud nejsou podle § 61 od daně osvobozeny, na účet zemského finančního ředitelství v Praze.

(2) U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů platí se daň v hotovosti u vstupního celního úřadu. Zůstane-li cizozemské motorové vozidlo a vlečný vůz na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které byla daň původně zaplacena u celního úřadu, platí se daň buď zvláštním šekovým uplatním lístkem poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekového vplatního lístku na účet finančního úřadu I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo a vlečný vůz nalézá, anebo v hotovosti u kteréhokoli pohraničního celního úřadu. Na každou platbu vykonanou na daň u celního úřadu, jakož i v případech, kdy daň placená v tuzemsku šekovým vplatním lístkem není při výstupu motorového vozidla a vlečného vozu zcela vyčerpána, vydá celní úřad daňový list, který ztrácí svou platnost rok po vyhotovení.

(3) Daň za každé motorové vozidlo jest zaplatiti zvlášť. Daň z vlečných vozů jest zaplatiti šekovým vplatním lístkem, jímž se zdaňuje příslušné motorové vozidlo.

(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Změny daňového základu v platebním období.

§ 66.

Změny daňového základu nastalé v platebním období nemají vliv na výši daňové sazby v tomto období; osoby uvedené v § 62, odst. 1., jsou však povinny oznámiti tyto změny do osmi dnů důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla.

Nepoužívání motorového vozidla a vlečného vozu k dopravě nákladů.

§ 67.

(1) Osoby uvedené v § 62, odst. 1., které nezamýšlejí používati motorového vozidla a vlečného vozu v určitém platebním období k dopravě nákladů (§ 60, odst. 1.), jsou povinny ohlásiti to příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu písemně nejpozději před počátkem tohoto období. V tomto případě není povinnosti platiti daň, nebude-li motorového vozidla a vlečného vozu v celém platebním období k dopravě nákladů vůbec použito. Neučiní-li předepsané oznámení ve stanovené lhůtě, jsou povinny platiti daň i za toto období.

(2) Podrobnosti, zejména pokud jde o úřední zajištění motorových vozidel a vlečných vozů, stanoví vládní nařízení.

Vrácení a přenos daně.

§ 68.

(1) Daň lze vrátiti jen tehdy, byla-li skutkovým omylem nebo účetním nedopatřením zaplacena vyšší částka, než jakou bylo odvésti podle zákona. V hotovosti vrátí se daň jen při úplném zastavení dopravy. Vrácení může býti požadováno jen do tří měsíců ode dne, kdy daň měla býti zaplacena (§ 64, odst. 1.).

(2) Nahradí-li osoba uvedená v § 62, odst. 1., v platebním období motorové vozidlo jiným, může žádati, aby daň zaplacená do konce tohoto období byla přepsána na nové vozidlo. Je-li daň z nového vozidla vyšší, jest povinna, doplatiti rozdíl na vyšší sazbu.

(3) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Ohlašovací povinnost.

§ 69.

Osoby uvedené v § 62, odst. 1., jsou povinny ohlásiti napřed důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla dopravu, jakož i každou její změnu podle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením.

Příslušnost finančních úřadů.

§ 70.

(1) Věcně příslušným finančním úřadem I. stolice pro daň z tuzemských motorových vozidel a vlečných vozů jest v zemi České a na území býv. Moravy okresní finanční ředitelství, na území býv. Slezska finanční inspektorát, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské finanční ředitelství. Pro daň z cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů je věcně příslušným celní úřad a, jde-li o zaplacení daně na dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, též finanční úřad I. stolice.

(2) Místní příslušnost finančních úřadů I. stolice se řídí podle stanoviště motorového vozidla a vlečného vozu. U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů jest místně příslušným vstupní celní úřad a, jde-li o zaplacení daně nad dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, finanční úřad I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo a vlečný vůz nalézá, po případě kterýkoli pohraniční celní úřad.

Oddíl čtvrtý.

Společná ustanovení.

Základní pojmy.

§ 71.

(1) Tuzemským motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, které má stálé stanoviště v Československé republice.

(2) Cizozemským motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, které má přidělenu cizozemskou rejstříkovou značku.

(3) Osobním motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, jímž lze dopravovati nejvýše osm osob počítajíc v to řidiče.

(4) Vlečným vozem rozumí se takový, který jest pro vlek motorovými vozidly zvlášť zařízen.

(5) Hromadnou dopravou osob rozumí se doprava provozovaná motorovými vozidly, jimiž lze dopravovati více než osm osob, počítajíc v to řidiče.

(6) Pro daňovou povinnost je nerozhodno, byla-li koncese udělena či nikoli.

Úroky z prodlení.

§ 72.

Nebyly-li daně podle tohoto zákona odvedeny v předepsaných lhůtách, jest ode dne splatnosti až do zaplacení dlužných částek platiti úroky z prodlení ve výši stanovené pro přímé daně.

Opravné prostředky.

§ 73.

(1) Rozhodnutí a opatření ve věcech daně z jízdného, daně dopravní a přepravní vydávají úřady označené v §§ 49, 59 a 70.

(2) Odvolání proti rozhodnutí a opatření jest podati do třiceti dnů písemně u úřadu, který rozhodnutí nebo opatření vydal.

(3) Rozhodnutí a opatření ve věcech daní musí obsahovati označení úřadu, u kterého a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán.

(4) O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice (v zemi České a na území býv. Moravy zemské finanční ředitelství v Praze a v Brně, na území býv. Slezska finanční ředitelství v Opavě, v zemi Slovenské generální finanční ředitelství v Bratislavě, v zemi Podkarpatoruské hlavní finanční ředitelství v Užhorodě).

(5) Odvolací stolici přísluší při rozhodování o odvolání táž práva jako I. stolici a může také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

(6) Odvolání nemá odkládacího účinku co do placení a vymáhání daní.

(7) Odvolání podaná na nepříslušném místě nebo opožděně vrátí se straně s příslušným poučením. Proti zamítnutí odvolání pro opoždění lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

(8) Odvolací lhůta počíná dnem po doručení.

(9) Při počítání lhůty se nepočítají dny poštovní dopravy, byl-li opravný prostředek podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení.

(10) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo památný den, končí se lhůta teprve příštím dnem všedním.

Promlčení a vymáhání daně.

§ 74.

O promlčení a vymáhání daní podle tohoto zákona platí předpisy pro promlčení a vymáhání daní přímých.

Přednostní zákonné právo zástavní.

§ 75.

Pro daně podle tohoto zákona a úroky z prodlení vázne na motorových vozidlech a vlečných vozech, jimiž se doprava provozuje, přednostní zákonné právo zástavní.

Důchodkový dozor.

§ 76.

(1) Veškeré podniky provozující dopravu osob nebo nákladů motorovými vozidly (§§ 38, 50 a 60) podléhají důchodkovému dozoru.

(2) Finanční úřady jsou oprávněny žádati od poplatníků nebo jejich zástupců potřebné vysvětlivky a doklady o provozu podniku a o daňovém základu. Za tím účelem jsou orgánové pověření tímto dozorem oprávněni do podniku vstupovati, tam po dobu úředního jednání prodlévati, žádati od poplatníka nebo jeho zástupce potřebné vysvětlivky, nahlížeti do předepsaných záznamů, účtů a jiných dokladů, pokud tyto pomůcky mohou sloužiti jako doklad o provozu podniku, činiti z nich výpisy, po případě je na stvrzenku odebrati; při tom jsou povinni zachovávati o vyšetřených okolnostech nejpřísnější tajemství.

(3) Zastavování vozidel v jízdě jedině za účelem důchodkového dozoru jest nepřípustno. Výjimka se připouští jen v celním pohraničním pásmu.

(4) U daně z jízdného jsou orgánové pověření důchodkovým dozorem též oprávněni zjišťovati ve vozidlech, jimiž se doprava osob provozuje, bylo-li vyhověno předpisům VII. hlavy, oddíl první, tohoto zákona, ve vozidlech po dobu úředního dozoru prodlévati a požadovati od řidičů (průvodčích) průvodní doklady.

(5) U daně dopravní a přepravní jest řidič vozidla povinen míti při jízdě u sebe průkaz o zaplacené dani a na vyzvání prokázati se jím finančním orgánům.

Poskytování pomoci.

§ 77.

Státní a jiné veřejné úřady neb orgány jsou povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při provádění ustanovení této hlavy zákona.

Oddíl pátý.

Trestní ustanovení.

§ 78.

(1) Jakékoli zkrácení nebo zatajení daní podle tohoto zákona trestá se jako těžký důchodkový přestupek pěti až dvacetinásobkem zkrácené daně. Jiné přestupky v hlavě VII. tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se peněžitým trestem od 10 Kč do 15.000 Kč.

(2) Za peněžité tresty uložené osobám zaměstnaným při hromadné dopravě osob (hlava VII., oddíl první) ručí při nedobytnosti vlastník motorového vozidla, při prodeji s výhradou vlastnictví držitel, a při pravidelné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku koncesionář, byl-li přestupek uvedenými osobami spáchán při výkonu služby jim svěřené.

(3) Dopravované osoby, které se při hromadné dopravě osob (hlava VII., oddíl první) nemohou prokázati platným jízdním lístkem odpovídajícím jejich celé jízdě a stanovenému jízdnému, trestají se peněžitým trestem do 100 Kč.

(4) Je-li peněžitý trest uložený podle tohoto oddílu nedobytný, nastoupí místo něho náhradní trest vězení, který se stanoví ve výměře jeden den za 100 Kč až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů viníka.

(5) Trestnost přestupku promlčuje se za tři roky počínajíc dnem, kterého přestupek byl spáchán.

(6) Ustanovení o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu převyšujícího tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.

(7) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků této hlavy zákona a nařízení podle něho vydaných, pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád s instrukcí k němu z roku 1842 a hlava IX. zák. čl. XI/1909, o správě veřejných daní, na ostatním území republiky Československé pak důchodkový trestní zákon z roku 1835 s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

Hlava VIII.

Závěrečná ustanovení.

§ 79.

Soustředění veškeré státní veřejné dopravy provozované motorovými vozidly v podniku Československé státní dráhy upraví se zvláštními předpisy.

§ 80.

(1) Ustanovení § 25, odst. 1. až 4. zák. č. 116/1927 Sb. z. a n. se zrušují.

(2) Silničnímu fondu přikazuje se jako běžný příjem polovice výtěžku daně z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly, nejvýše však 20,000.000 Kč. Tím se mění, pokud jde o dávku z jízdného za osobní dopravu autobusy, ustanovení čl. III., odst. 2., č. 1, zákona ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon o silničním fondu.

§ 81.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1932; provedení jeho ukládá se ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností, železnic a pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Část všeobecná.

Doprava osob i nákladů, obstarávaná silničními motorovými vozidly, neobyčejným rozmachem automobilové techniky v Československu, stejně jako ve všech ostatních státech, rapidně stoupla. Netušený rozvoj automobilové dopravy v poválečné době přivodil, že doprava tato překročila již dávno rámec obvyklého živnostenského podnikání jednotlivce a stala se, podobně jako dosud u železnice a plavby, hromadnou dopravou osob a nákladů. Autobusy a nákladní automobily, o kapacitě stále stoupající, přejímají v četných relacích úkoly, které dosud obstarávala převážně železnice; tím vsunuje se doprava motorovými vozidly do celkového systému dopravního a stává se důležitým článkem dopravní politiky.

Zmíněný rozmach automobilové dopravy jeví se především v počtu motorových vozidel na území Československé republiky a v počtu, případně rozsahu živnostenských oprávnění, jak zřejmo z tohoto přehledu, sestaveného podle "Zpráv státního úřadu statistického", ročník XII. (1931), čís. 201-204.

A. Počet motorových vozidel.

Rok

Čechy

Morava a Slezsko

Slovensko

Podkarp. Rus

Celé území státu

1. III. 1922

7.108

2.141

621

59

9.929

1. X. 1926

28.086

8.808

2.413

256

39.543

1. II. 1928

40.857

13.671

4.507

374

59.409

1. II. 1929

53.210

17.811

6.528

550

78.099

1. II. 1930

67.268

23.377

9.071

758

100.474

1. II. 1931

77.996

27.388

10.447

895

116.726

 

B. Počet motorových vozidel podle druhů.

Druh vozidla

1. III. 1922

1. X. 1926

1. II. 1928

1. II. 1929

1. II. 1930

1. II. 1931

Osobní automobily a sidekary

5.316

17.262

25.111

32.127

41.020

48.623

Automobily pro hromadnou dopravu osob (autobusy)

126

676

1.377

1.981

2.579

3.255

Motocykly

2.489

14.551

20.006

25.933

32.531

36.314

Nákladní a dodávkové automobily

1.932

6.400

10.100

13.883

19.025

22.510

Ostatní vozidla

66

654

2.815

4.175

5.319

6.024

Úhrnem

9.929

39.543

59.409

78.099

100.474

116.726

 

C. Počet živnostenských oprávnění podle stavu koncem září 1932.

(Vyšetřeno ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.)

Země

Koncese pro periodickou dopravu osob

Počet koncesí autodrožkářských

Počet živnostenských listů na dopravu z neveřejného stanoviště

Česká:

a) počet:

909

4.129

a) osob:

1.100

b) délka tratí v km:

12.113

b) nákladů:

1.683

c) osob i nákladů:

2.027

Moravsko-slezská:

a) počet:

554

1.394

a) osob:

936

b) délka tratí v km:

7.412

b) nákladů:

836

c) osob i nákladů:

1.273

Slovenská:

a) počet:

206

1.465

a) osob:

110

b) délka tratí v km:

3.806

b) nákladů:

610

c) osob i nákladů:

72

Podkarpatoruská:

a) počet:

27

254

a) osob:

19

b) délka tratí v km:

973

b) nákladů:

60

c) osob i nákladů:

-

Úhrn:

a) počet:

1.696

7.242

a) osob:

2.165

b) délka tratí v km:

24.324

b) nákladů:

2.189

c) osob i nákladů:

3.372

Doprava osob neb nákladů, provozovaná po živnostensku, jest dosud upravena toliko předpisy živnostenského řádu (zákona). Podle těchto živnostensko-právních předpisů jest živností koncesovanou pouze periodická doprava osob a "živnosti těch, kteří na veřejných místech prostředky na dopravu osob k potřebě jednoho každého pohotově mají" (autodrožky). Naproti tomu ostatní doprava osob a doprava nákladů vůbec jest živností svobodnou. K vydání zmíněných koncesí, případně živnostenských listů jsou příslušny výhradně živnostenské úřady, aniž by bylo zákonem jim uloženo, o příslušném řízení postupovati společně s ostatními odvětvími státní správy, na této dopravě interesovanými. Kromě ustanovení o koncesní povinnosti nemá živnostenský řád specielních předpisů o živnostech dopravních.