K § 22.

Jednou z hlavních myšlenek osnovy jest, aby při zřizování nových doprav motorovými vozidly bylo dbáno ochrany dopravních podniků již zřízených, zejména železničních. Tato ochrana nemůže ovšem jíti tak daleko, aby existence dopravního podniku již zřízeného zabraňovala snad vůbec vzniku dopravního podniku jiného, jestliže jeho zřízení jest hospodářsky a tudíž potřebou obyvatelstva odůvodněno. Taková úprava rovnala by se ve skutečnosti dopravnímu monopolu, což jistě by nebylo ve shodě s potřebami hospodářského života.

Na druhé stravně třeba přihlížeti k tomu, že motorové vozidlo jakožto dopravní prostředek, který se může pružně přizpůsobiti skutečné dopravní potřebě, stalo se také pro železnice samo prostředkem, kterým mohou někdy lépe doplniti nebo zhospodárniti železniční dopravu po kolejích než rozšířením nebo zdokonalováním provozu železničního. Zejména na místních drahách, kde je frekvence slabší, nebo v okolí větších měst byly by železniční investice, kterých by nutně vyžadovalo zmíněné zlepšení železniční dopravy, často neobyčejně nákladné a sotva asi rentabilní. Naproti tomu motorickou dopravou po silnicích může železnice, jsou-li dány předpoklady toho, úspěšněji a hospodárněji docíliti zmíněného účelu.

Osnova přiznává proto železnicím přednostní právo zříditi pravidelnou dopravu, a to proto, že majíc na zřeteli zmíněnou tendenci osnovy, chrániti dosavadní dopravní podniky v míře slučitelné se zájmy hospodářskými, pokládá za prospěšné, aby uspokojení potřeby obyvatelstva bylo svěřeno železničnímu podniku již zřízenému, který takto zároveň může doplniti svoji dopravu po kolejích. Z vylíčených důvodů toto přednostní právo železnic týká se toliko dopravy pravidelné, neboť jen u této dopravy místně a časově již napřed stanovené lze určiti její vztah k dopravě železniční.

Se stejných hledisek bylo přiznáno totéž přednostní právo i podniku Československá pošta. Pro něj vyplývá toto právo hlavně ze státního a veřejného kulturního i národohospodářského významu rychlé a pravidelné poštovní dopravy a zhodnocení služeb, jež pošta koná jednak v zájmu státním a veřejném, jednak v zájmu jednotlivců a soukromých podniků. Byla proto tímto ustanovením vyjádřena snaha, aby nový zákon v žádném případě nebrzdil, pokud se týče neúměrně nezdražoval dopravu poštovních zásilek a neomezoval poštovní správu ve výběru prostředků, jichž pro dopravu poštovních zásilek použije. Ustanovení takové platilo a platí dosud nejen u nás, nýbrž ve všech státech, kde všude pošta požívá zvláštních výsad.

Za jakých podmínek mohou železniční podniky ať státní či soukromé, a podnik Čs. pošta toto přednostní právo uplatniti, zejména pak, jak jest časově omezeno, stanoví § 26.

K § 23.

Shodně s ustanovením § 1, odst. 1., a § 19 stanoví osnova v odst. 1., že pro udělení koncese jsou příslušny živnostenské úřady. Věcná příslušnost živnostenských úřadů s výjimkou příslušnosti ministerstva průmyslu, obchodu a živností pro dopravu přesahující státní hranice zde stanovená odpovídá dosavadnímu stavu (§§ 141 až 143 živnostenského řádu, §§ 238 až 240 živnostenského zákona).

K § 25.

Ježto doprava osob nebo nákladů provozovaná po živnostensku motorovými vozidly jest podle § 1, odst. 1. živností, platí také pro řízení při udělení koncese k této živnosti předpisy všeobecně platné pro živnosti, tedy také předpisy živnostenského řádu (živnostenského zákona) a předpisy vládního nařízení o správním řízení č. 8/28 Sb. z. a n. Pokud osnova obsahuje ustanovení o řízení, jsou to buď ustanovení odlišná od zmíněných všeobecných předpisů nebo ustanovení, jež bylo sem třeba zařaditi se zřetelem na systematiku osnovy.

Osnova přikládá zvláštní význam tomu, zda potřeba obyvatelstva vyžaduje zamýšlené dopravy. Podrobuje proto zjištění této skutečnosti zvláštnímu řízení. Koncesní úřad jest povinen vyzvati ty subjekty, od nichž možno očekávati znalost místních i osobních poměrů rozhodných pro zjištění této skutečnosti, aby se o tom vyjádřily. Za takové subjekty považuje osnova u pravidelné dopravy zúčastněné obce, zřízenou společenstevní jednotu a obchodní a živnostenskou komoru, u nepravidelné dopravy pak obec stanoviště živnosti a příslušné společenstvo.

Pokud jde o dohodu s ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů u pravidelné dopravy třeba poznamenati, že již výnosem býv. ministerstva vnitra z 11. února 1899, č. 311, bylo nařízeno podřízeným politickým úřadům, aby udělování koncesí k periodické dopravě osob dálo se v dohodě také s ministerstvy železnic a pošt (tento výnos byl pak výnosem ministerstva průmyslu, obchodu a živností č. 33.964/1926 z 13. srpna 1926 rozšířen obdobně také na území Slovenska a Podkarpatské Rusi). Osnova normuje tedy, pokud jde o dohodu s těmito ředitelstvími, toliko dnešní faktický stav předepsaný vnitřními předpisy politických úřadů. Se zřetelem k tomu, že ředitelství nemají obvody omezené územně (jsou jim přiděleny toliko určité trati), stanoví administrativně zúčastněné resorty, podle jakých znaků se určuje příslušnost těchto ředitelství.

K § 26.

Tento paragraf upravuje řízení, které třeba zachovati, aby bylo zajištěno přednostní právo železnic, státních i soukromých, jakož i podniku Čs. pošta, zřizovati pravidelnou dopravu osob nebo nákladů podle § 22. Ježto podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepotřebují ku provozování dopravy osob nebo nákladů koncese (§ 2, odst. 1.), musí dopravu, pro kterou uplatnily toto svoje přednostní právo, zahájiti do lhůty zde stanovené; jestliže naproti tomu toto přednostní právo uplatnila soukromá železnice, musí do lhůty zde stanovené podati žádost o udělení koncese. Možnost prodloužiti lhůtu, do které podniky ČSD a ČSP musí takovou dopravu zahájiti, jest odůvodněna tím, že těmto podnikům z rozpočtových důvodů nebylo by někdy možno ve lhůtě zde stanovené opatřiti si vozidla a personál potřebný k zahájení dopravy.

Podle odst. 4, řízení v tomto paragrafu předepsané se nekoná, žádá-li o koncesi soukromá železnice. Pro takový případ stanoví totiž již § 5 osnovy, že soukromé železnice mohou žádati o udělení koncese toliko se souhlasem ministerstva železnic. Toto ministerstvo zabývajíc se otázkou udělení souhlasu podle § 5 rozhodne tedy již při této příležitosti také o otázce případného uplatnění přednostního práva železnic podle § 22. Jestliže tedy žádá o udělení koncese soukromá železnice, jest předpokladem toho, že ministerstvo železnic udělilo již k tomu souhlas; není proto třeba, aby se konalo ještě řízení podle § 26.

K §§ 27 a 28.

Koncesní listina má býti právním základem podnikání koncesionáře. Budou proto zařaděna do ní jednak ustanovení povahy deklaratorní, totiž taková, která vyplývají již z všeobecných předpisů, jednak ustanovení povahy konstitutivní, která blíže vymezují práva a povinnosti koncesionáře se zřetelem k individuelním poměrům jeho podniku.

Pokud jde o podmínky v zájmu veřejného zdravotnictví, budou koncesním úřadům v zájmu jednotnosti dány příslušné pokyny podle směrnic vydaných ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Koncesionář nesmí o své újmě měniti koncesní podmínky (změna trati nebo jízdního řádu při pravidelné dopravě, změna počtu nebo druhu motorových vozidel a pod.). Podle § 28, odst. 1. osnovy mohou tudíž koncesní podmínky býti měněny k žádosti koncesionáře toliko koncesním úřadem. Obdobná platnost některých ustanovení o řízení při udělování koncese (§§ 25 a 26) rozšiřuje se pak zde i na takovou změnu koncesních podmínek, kterou by byla dotčena otázka potřeby obyvatelstva, a tehdy, jde-li o změnu trati a jízdního řádu. Aby však bylo v posléz uvedeném případě zaručeno urychlené řízení, obsahuje § 28 (odst. 3.) potřebné ustanovení.

K § 29.

Shodně se zásadami nauky správního práva i judikatury nejvyššího správního soudu o zmatečných správních aktech stanoví osnova neplatnost koncese, jestliže by při jejím udělení byly porušeny základní předpisy tohoto zákona (č. 1) nebo základní zásady pro řízení v tomto zákoně stanovené (č. 2).

K § 30.

Osnova majíc na zřeteli ochranu veřejných zájmů, kterých třeba dbáti při provozování této živnosti, uvádí taxative důvody, pro které koncesní úřad odejme koncesi.

Ustanovení č. 2, pokud jde o překročení rozsahu živnostenského oprávnění, míří hlavně na případy, kdy ten, jenž obdržel koncesi k dopravě nepravidelné, provozuje ve skutečnosti dopravu pravidelnou.

K důvodu uvedenému v č. 4 tohoto paragrafu třeba poznamenati, že jestliže při udělení koncese bylo zjištěno, že potřeba obyvatelstva vyžaduje zamýšlené dopravy, jest ve veřejném zájmu, aby ten, jemuž byla koncese udělena, tuto potřebu obyvatelstva také řádně uspokojoval. Jestliže však koncesionář bez závažných důvodů nezahájí do 3 měsíců provoz, nebo jestliže provoz bez závažných důvodů přeruší na dobu alespoň 3 měsíců, třeba míti za to, že není spolehlivý co do řádného uspokojování potřeby obyvatelstva. Jest tudíž odůvodněno, aby takovému koncesionáři byla koncese odňata a aby takto bylo umožněno jiné osobě ucházeti se případně o udělení koncese k této dopravě.

§ 8, odst. 3., druhá věta stanoví, že koncesionář jest povinen ihned zastaviti provoz, jestliže jeho pojištění na povinnou odpovědnost z jakéhokoliv důvodu zanikne nebo stane se neúčinným. Pro kontrolu toho, že koncesionáři zachovávají toto ustanovení a že tudíž neprovozují svoji živnost, aniž byli řádně pojištěni, stanoví osnova jedině v § 8, odst. 4., že koncesionář, případně ten, kterého užívá k obstarávání dopravy, jest povinen při provozování dopravy míti u sebe potvrzení pojišťovny o tom, že bylo sjednáno pojištění předepsané tímto zákonem. Osnova úmyslně nestanovila nějakých dalších opatření kontrolních, zejména snad periodické potvrzování pojišťovnami a přezkoumávání toho živnostenskými úřady, neboť to by znamenalo neobyčejné zatížení administrativy státu i pojišťoven. Ježto však na druhé straně z důvodů veřejných zájmů nutno dbáti toho, aby citovaný předpis osnovy o povinném pojištění byl zachováván, stanoví osnova v § 30, č. 5 na porušení zmíněného předpisu přísnou sankci, totiž odnětí koncese.

K § 31.

Tím, že živnostenské úřady mají oznamovati ministerstvům zde uvedeným udělení koncesí, má býti docíleno, aby ta odvětví státní správy, která mají přímý zájem na provozování této živnosti, byla informována živnostenskými úřady o stavu silniční motorové dopravy. Aby však také na druhé straně živnostenské úřady byly informovány o dopravách, které zřídily podniky ČSD a Čs. pošta, stanoví se oznamovací povinnost také obdobně pro tyto státní podniky.

K § 36.

Výjimky z platnosti předpisů I. až IV. hlavy tohoto zákona, pokud jde o státní podniky ČSD a Čs. pošta, jsou odůvodněny jednak povahou státu jakožto podnikatele těchto doprav, jednak tím, že provozování dopravy osob nebo nákladů silničními motorovými vozidly jest toliko doplňkem jejich vlastní hospodářské činnosti. Pokud pak přes to některé předpisy se zřetelem k zájmům obyvatelstva byly vztaženy také na tyto státní podniky, platí buď zcela nebo s určitými změnami, jak jsou uvedeny v č. 1 až 4, odst. 1.

Ustanovením odst. 1., č. 3 není arci nijak dotčena platnost předpisů o veřejných silnicích a cestách a silniční policii, jakož i o jízdě motorovými vozidly.

Jestliže podle odst. 1. tyto dva státní podniky nepodléhají zásadně ustanovením hlavy I. až IV. tohoto zákona, bylo třeba důsledně vyjmouti je v odst. 2. také z platnosti předpisů živnostenského řádu (zákona) a ostatních předpisů jej měnících nebo doplňujících. Tento důsledek plyne ze základní konstrukce osnovy navazující, jak již uvedeno, na dosavadní předpisy živnostensko právní.

K § 37.

Při úvaze, zda předpisům tohoto zákona mají býti podrobeny také živnosti zřízené před jeho účinností podle dosud platných předpisů, bylo třeba dbáti jednak zřetele k veřejným zájmům, které chce osnova chrániti ve větší míře než dosud, jednak zřetele k nabytým právům dosavadních podnikatelů. Přihlížejíc k tomu, v jaké míře jsou veřejné zájmy dotčeny touto dopravou, a řídíc se úvahou, že vyloučení dosavadních podnikatelů z předpisů tohoto zákona znamenalo by nestejnou právní a hospodářskou basi jednotlivých podnikatelů, rozhodla se osnova podrobiti zásadně nové úpravě také dosavadní podmínky. Při tom však chce dotknouti se pokud možno nejméně nabytých již práv. Prohlašuje proto koncese udělené před účinností tohoto zákona, a to koncese ku periodické dopravě osob a koncese k živnosti uvedené v § 15, č. 4, živn. řádu (§ 22, č. 4, živn. zákona), i nadále za platné. Ovšem i pro tyto dosavadní koncese stanoví osnova časové omezení jejich trvání, a to z týchž důvodů, které byly rozhodné pro ustanovení § 7, odst. 1. Aby však toto časové omezení dotklo se co nejméně soukromohospodářských zájmů těchto dosavadních koncesionářů, stanoví se zde koncesní doba maximální výměrou, která jest podle § 7, odst. 1. přípustna pro koncese nové udělované, t. j. na 15 let od účinnosti zákona. Takto stanovenou koncesní dobou bude tedy těmto dosavadním koncesionářům zcela umožněno dosáhnouti těch hospodářských výsledků, o nichž byla učiněna zmínka již při odůvodnění předpisu § 7, odst. 1., totiž zúročení a umoření vloženého kapitálu a docílení přiměřeného zisku. Kromě toho platí ovšem i pro tyto dosavadní koncesionáře § 7, odst. 2. osnovy, podle kterého při udělení nové koncese má býti především přihlíženo k dosavadnímu koncesionáři.

Naproti tomu ti, kteří dosud provozovali takovou živnost dopravy osob nebo nákladů, která podle dosavadních předpisů byla živností svobodnou (neperiodická doprava osob a doprava nákladů vůbec), jsou povinni do lhůty zde stanovené podati žádost o udělení koncese a prokázati, že splnili povinnosti vyplývající z §§ 8 (povinné pojištění) a 9 (dopravní řád a sazebník). Jestliže splní tyto podmínky, mohou i po dobu, než bude rozhodnuto o jejich žádosti o udělení koncese, provozovati svoji dosavadní dopravu; neučiní-li však tak, jsou povinni dopravu zastaviti. Pro udělení koncese a pro stanovení jejího rozsahu a jejích podmínek platí ovšem i v těchto případech plně ustanovení tohoto zákona; jediná výjimka se stanoví potud, že udělení koncese může býti těmto podnikatelům odepřeno toliko z důvodů, uvedených v §§ 3, 4 a 6 osnovy (odst. 2.).

Jinak platí ustanovení zákona také pro dosavadní podnikatele. Ti, kdo již dnes provozovali svoji živnost na základě koncese, a jimž, jak uvedeno, se koncese zachovává v platnosti, jsou tedy povinni do lhůty zde stanovené prokázati příslušnému koncesnímu úřadu, že splnili povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Rovněž ti, kdo provozovali svoji dosavadní živnost jako živnost svobodnou, podléhají předpisům tohoto zákona, a to jak v době před rozhodnutím o koncesní žádosti, tak v době po udělení koncese (odst. 2., předposl. věta).

K §§ 38 až 49.

V této části zákona upravuje se daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly. Předmětem daně jest hromadná doprava osob motorovými vozidly provozovaná za jízdné na území Československé republiky. (Definici hromadné dopravy osob uvádí § 71, odst. 5.).

Osvobození od daně přiznává se jedině pro pravidelnou hromadnou dopravu osob v obvodu katastrální obce a pro hromadnou dopravu osob obstarávanou leteckými podniky, je-li náhrada za dopravu tu již zahrnuta v leteckém tarifu.

Sazba daně stanovena je 30% z jízdného, což odpovídá dosavadnímu stavu podle zákona o silničním fondu v oddílu o dávce z jízdného za osobní dopravu autobusy a výši platné pro železniční osobní dopravu.

Předpokladem účinného vybírání daně je zavedení jízdních lístků, o nichž je podrobné ustanovení obsaženo v § 42.

Daň jsou v zásadě povinni odváděti vlastníci motorových vozidel, a to za každý kalendářní měsíc (nejpozději do 20. dne příštího měsíce, § 43), při čemž nutno používati šekových vplatních lístků poštovní spořitelny.

Na eventuelní paušalování daně pamatuje § 45.

Ostatní předpisy, jako vrácení daně, ohlašovací povinnost, záznamy a kompetenční předpisy (§§ 46 až 49) nepotřebují bližšího odůvodnění.

K §§ 50 až 59.

V této části zákona upravuje se daň z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly.

Předmětem daně jest doprava osob provozovaná po živnostensku osobními motorovými vozidly. (Definici osobního motorového vozidla uvádí § 71, odst. 3.)

Také zde postihuje daň v zásadě vlastníka motorového vozidla.

Sazby daňové rozlišují se podle toho, jde-li o dopravu osob výhradně v obvodu katastrální obce nebo o dopravu mimo tento obvod. V obou případech zařaďují se vozidla do dvou kategorií, t. j. podle obsahu válců do 1 litru a více než 1 litr. Vzorec pro výpočet obsahu válců je týž jako u daně z motorových vozidel podle zákona o silničním fondu.

Platební období je tu stanoveno čtvrtletně předem z důvodů uvedených ve všeobecné části této zprávy. V případě nepoužívání motorového vozidla k dopravě osob není daňové povinnosti za podmínek stanovených v § 56.

Způsob placení daně, vrácení a přenos daně, jakož i kompetenční předpisy uvedeny jsou v §§ 54, 57 a 59.

K §§ 60 až 70.

V této části zákona upravuje se daň z přepravy nákladů motorovými vozidly.

Předmětem daně jest přeprava nákladů provozovaná motorovými vozidly a jich vlečnými vozy na území Československé republiky.

Od daně jest osvobozena přeprava nákladů motorovými vozidly a vlečnými vozy vlastní státní správy, přeprava nákladů, kterou obstarávají železnice svými motorovými vozidly a vlečnými vozy, je-li náhrada za takovou přepravu již obsažena v dovozném za přepravu po železnici; (při provádění tohoto ustanovení bude dbáno toho, aby se zamezilo dvojí zdanění jednak ve formě 15% železniční přepravní daně a jednak ve formě přepravní daně podle tohoto zákona); dále je osvobozena přeprava poštovních zásilek, přeprava nákladů motorovými vozidly svazků územní samosprávy, přeprava nákladů motorovými vozidly, pro službu požární, záchrannou a zdravotní, přeprava letecká, přeprava nákladů traktory v polním hospodářství, za podmínek podrobně uvedených v § 61.

Podmět daně je obdobný jako u předchozí daně.

Sazba daně je stanovena paušálem z důvodů, uvedených ve všeobecné části této zprávy podle jednotlivých druhů vozidel, podle počtu k. s., po případě podle únosnosti.

Splatnost daně, způsob placení, nepoužívání motorového vozidla k dopravě nákladů, vrácení a přenos daně, jakož i kompetenční předpisy jsou obdobné jako u daně z dopravy osob, provozované osobními motorovými vozidly.

K §§ 71 až 77.

V § 71 jsou obsaženy definice základních pojmů motorových vozidel a hromadné dopravy osob za účelem provádění finančních ustanovení tohoto zákona.

Důležité je ustanovení odst. 6. tohoto paragrafu, podle něhož je pro daňovou povinnost nerozhodno, byla-li koncese udělena či nikoli.

Ustanovení § 75 má zajistiti bezpečné vydobytí daní podle tohoto zákona, nesplní-li osobní dlužník svoji povinnost, a je obdobné se stejným předpisem, platným pro daň z motorových vozidel podle zákona o silničním fondu, jakož i pro všechny spotřební daně.

Ustanovení §§ 72, 74, 76 a 77 odpovídají příslušným předpisům, platným pro spotřební daně.

K § 78.

Ustanovení trestní jsou v zásadě recipována z dosavadních zákonů o spotřebních daních a cle. Přímo jest uvedena pouze jediná skutková podstata přestupku v odst. 3., a to z důvodu, aby také za pomoci cestujících osob bylo působeno na podnikatele dopravy, aby přesně plnil povinnosti, uložené mu tímto zákonem.

K odst. 4. se podotýká, že podle předpisů důchodkového trestního práva přeměňuje se také peněžitý trest nižší než 100 Kč v náhradní trest vězení jednoho dne.

Dlužno ještě poukázati na to, že pokud jde o daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly (§ 38), odstraňuje se nedostatek dosavadních předpisů o dávce z jízdného za osobní dopravu autobusy podle zákona o silničním fondu, podle nichž se přestupky ustanovení o této dávce stíhají pouze pořádkovými pokutami, ukládanými řízením administrativním.

K §§ 79 až 81.

K § 79 se podotýká, že podle intencí osnovy má býti veškerá státní veřejná doprava, provozovaná motorovými vozidly, v zásadě soustředěna v podniku Československé státní dráhy. Soustředění veškeré státní veřejné dopravy motorovými vozidly v tomto podniku nevztahuje se arci na dopravu poštovních zásilek, kterou obstarává pošta podle dosavadních příslušných specielních zákonů a nařízení; o podrobnostech se dohodnou zúčastněná ministerstva železnic a pošt a telegrafů.

Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly podle hlavy VII. oddílu prvního této osnovy nastupuje na místo dosavadní dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle zákona o silničním fondu, při čemž se však pamatuje na to, aby silniční fond nebyl na svých běžných příjmech zkrácen. Proto se mu přikazuje jako běžný příjem polovice výtěžku této daně, a to nejvýše do částky 20,000.000 Kč.

Počátek účinnosti tohoto zákona jest nutno stanoviti dnem 31. prosince 1932, a to jednak z důvodů docílení předpokládaných ročních příjmů, jednak se zřetelem na splatnost daně dopravní (§ 50) a přepravní (§ 60) dne 31. prosince (§§ 53 a 64).

Finanční efekt daní podle této osnovy lze odhadnouti ročně takto:

1. u daně z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly (§ 38) 25,000.000 Kč,

2. u daně z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly (§ 50) 10 až 12 mil. Kč,

3. u daně z přepravy nákladů motorovými vozidly (§ 60) 35,000.000 Kč,

celkem asi 72 mil. Kč, z nichž podle ustanovení § 81, odst. 2., připadne polovice výtěžku daně z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly, t. j. asi 12 mil. Kč silničnímu fondu; stejná částka plynula mu již za dnešního právního stavu z výnosu dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy. Po uvedené srážce 12 mil. Kč činil by finanční efekt podle této osnovy pro státní pokladniční správu asi 60 mil. Kč, kterážto částka bude ve skutečnosti znamenati též nové daňové zatížení.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl jako pilný v obou sněmovnách přikázán výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší tak, aby nový zákon mohl býti vyhlášen ještě před 31. prosincem 1932.

V Praze, dne 9. prosince 1932.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.