Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 951.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu (tisk 2046) zákona

o báňských dávkách z kutišť a z měr (tisk 2097).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 226. schůzi dne 13. prosince 1932 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne............................................................

o báňských dávkách z kutišť a z měr.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Z každého výhradného kutiště (§§ 22 a 31 obecného horního zákona), z každé dolové míry (čl. III. císařského patentu ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., a §§ 42 a 43 obecného horního zákona), z každého přebytku (§ 71 obecného horního zákona) a z každé povrchové míry (§§ 76 a 77 obecného horního zákona) zapravuje se příslušnému báňskému hejtmanství báňská dávka.

§ 2.

(1) Báňská dávka z výhradného kutiště činí 20 Kč za každé kalendářní pololetí.

(2) Z dolové míry o ploše 45.116 čtverečních metrů ve vodorovné rovině a z povrchové míry o ploše 115.000 čtverečních metrů platí se z každého kalendářního pololetí báňská dávka 50 Kč. Tak zvaná délková míra, o měnivé šířce a neurčité hloubce (délce a výšce), je podrobena téže báňské dávce jako dolová míra o ploše 45.116 čtverečních metrů.

(3) Báňská dávka z míry jiné výměry, než jak uvedeno v prvé větě odst. 2., a z přebytku činí částku úměrnou ploše při základní sazbě označené v téže větě, nejméně však 5 Kč za každou míru neb každý přebytek; není-li částka odpovídající ploše vyjádřena korunami bez haléřů, zaokrouhlí se na nejblíže vyšší částku v korunách.

(4) Báňská dávka může býti ministerstvem veřejných prací a se souhlasem ministerstva financí snížena na polovinu zákonné výměry, jde-li podle posudku znalců o chudá nebo rozptýlená ložiska, po případě o závažné důvody technické nebo hospodářské. To platí především pro ložiska takových nerostů, jejichž vydatnost následkem přirozených poměrů je nejistá a tím podnikání velmi riskantní.

§ 3.

(1) Kutiště podléhá báňské dávce i za kalendářní pololetí, ve kterém bylo ohlášeno (§ 22 obecného horního zákona), když báňské úřady neodmítly ohlášku potvrditi (§ 39 obecného horního zákona), a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém kutiště z důvodů uvedených v §§ 251 a 252 obecného horního zákona nebo v důsledku propůjčení dolové míry neb přebytku zaniklo.

(2) Míra neb přebytek podléhají báňské dávce počínaje prvním dnem kalendářního pololetí po pravoplatném rozhodnutí o propůjčení (§§ 57, 72 a 76 obecného horního zákona) a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém míra neb přebytek byly pravoplatným rozhodnutím prohlášeny za zrušeny (§§ 259, 263 a 265 obecného horního zákona). Avšak pro vlastníka hor, vzdávajícího se míry neb přebytku (§ 263 obecného horního zákona), zastavuje se povinnost placení báňské dávky z opuštěného oprávnění koncem kalendářního pololetí, ve kterém prohlášení o opuštění došlo u příslušného úřadu; dojde-li k dražbě a k příklepu opuštěných hor (§§ 264 a 265 obecného horního zákona), zapraví se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do příklepu z výtěžku dražby; nedojde-li k dražbě a k příklepu, odepíší se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do dne zrušení míry neb přebytku.

§ 4.

(1) Báňské dávky z kutišť, z měr a z přebytků jsou splatny 1. ledna a 1. července a zapravují se za každé kalendářní pololetí napřed. Kutiště, za které báňská dávka nebyla zcela zapravena do 30 dnův ode dne splatnosti, může býti rozhodnutím báňského hejtmanství zrušeno. Má-li kutéř více než jedno kutiště, zapravil však do 30 dnův ode dne splatnosti toliko část úhrnu báňských dávek, předpokládá se, neurčí-li kutéř v téže lhůtě jinak, že složená částka je určena k úhradě báňských dávek za kutiště, v záznamech báňského revírního úřadu pořadím přednější.

(2) Báňská dávka z kutiště za kalendářní pololetí, ve kterém kutiště bylo ohlášeno, jest splatna dnem ohlášky. Nebyla-li báňská dávka zapravena do 30 dnův po vypravení potvrzení o ohlášce, zaniká kutiště se zpětnou platností ke dni ohlášky. Ohlásil-li kutéř téhož dne více než jedno kutiště, zapravil však ve lhůtě shora uvedené toliko část úhrnu báňských dávek, zanikají kutiště, na která se plné báňské dávky nedostalo a to počínajíc kutištěm posledním v pořadí, ve kterém byla kutiště ohlášena nebo v kutební knize zaznamenána.

(3) Vlastníku míry neb přebytku, jenž dluhuje báňskou dávku za dobu tří let a mimo to neplní povinnosti uložené mu předpisy §§ 174, 175 a 176 obecného horního zákona, může býti míra (přebytek) rozhodnutím báňského hejtmanství odňata aniž je třeba, aby k plnění těchto povinností byl před tím donucován peněžitými pokutami podle § 243 obecného horního zákona.

§ 5.

(1) Báňská dávka vázne na horním oprávnění a ten, kdo oprávnění nabyl převodem nebo přechodem, je práv i z nedoplatků svých předchůdců.

(2) Báňské dávky vymáhá báňské hejtmanství podle obdoby předpisů zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. Právo vymáhati báňskou dávku promlčuje se do 6 let po kalendářním pololetí, ve kterém se báňská dávka stala splatnou. Promlčení se přetrhuje doručením platebního vyzvání vydaného proti osobě povinné platiti báňskou dávku, zavedením exekuce nebo povolením lhůty k placení. Uplynutím správního roku, v němž bylo platební vyzvání doručeno, poslední exekuční zákrok proveden nebo uplynula platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta. Byly-li splatné báňské dávky zajištěny ruční zástavou, platí ustanovení § 1483 ob. zák. obč.; byly-li zajištěny knihovním zápisem, nemůže býti do 30 let po zápise namítáno proti uplatňování práva tím získaného promlčení, jež zatím nastalo.

§ 6.

Dokud zákon ze dne 28. března 1928, č. 57 Sb. z. a n., o zařízení a působnosti báňských úřadů, nenabude účinnosti, zapravují se v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské báňské dávky vládnímu komisariátu pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě a tento úřad je vymáhá. Úkony báňského hejtmanství podle § 4, odst. 1. a 3., vykonává do stejné doby v zemi Slovenské báňský kapitanát, v zemi Podkarpatoruské báňský úřad 1. stolice.

§ 7.

(1) Tento zákon nabude účinnosti kalendářním pololetím následujícím po vyhlášení. Tímto dnem pozbudou platnosti všechny předpisy, které s tímto zákonem nesouhlasí nebo které obsahují stejná ustanovení, zejména nařízení ministerstva financí ze dne 4. října 1854, č. 267 ř. z., jímž se vyměřují báňské dávky plynoucí z báňské propůjčky, nařízení ministerstva financí ze dne 30. září 1859, č. 181 ř. z., o zachování dosavadní výměry poplatku z měr u dolů a o přípustnosti jeho snížení, zákon ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., o zrušení báňského desátku, cís. nařízení ze dne 29. března 1866, č. 42 ř. z., o snížení báňských dávek, nařízení ministerstva obchodu a národního hospodářství a ministerstva financí ze dne 25. dubna 1866, č. 49 ř. z., týkající se změny platebních termínů pro poplatek z měr a kutišť, zák. čl. XXVII/1875 o báňské dani, zák. čl. XIV/1885, jímž se modifikuje § 12 zák. čl. XXVII/1875 a zákon ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n., jímž mění se výměra poplatků z dolových a povrchových měr (měrného) a z výhradných kutisk (kutebného).

(2) Provésti tento zákon ukládá se ministru veřejných prací.

F. Staněk v. r.,
předseda.

Dr Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.