Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 960.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu (tisk 2099) zákona

o úsporných opatřeních personálních (tisk 2113).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 232. schůzi dne 20. prosince 1932 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne............1932

o úsporných opatřeních personálních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Díl I.

Srážky z platů.

§ 1.

Z platu presidenta republiky stanoveného zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 290 Sb. z. a n., se sráží 150.000 Kč a z peníze určeného týmž zákonem na výdaje jeho úřadu 350.000 Kč.

§ 2.

(1) Z platů členů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., se sráží 10% a z dalších platů

předsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 3 zmíněného zákona 15%

a místopředsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 2 téhož zákona 10%.

(2) Z příjmů příslušejících guvernéru Podkarpatské Rusi se sráží 15%.

§ 3.

Z příjmů příslušejících předsedovi vlády a ostatním členům vlády podle zákonů ze dne 20. prosince 1918, č. 94 Sb. z. a n., a ze dne 15. dubna 1920, č. 317 Sb. z. a n., se sráží 15%.

§ 4.

(1) Státním úředníkům se služným stanoveným pro úředníky mimo platové stupnice a soudcům mimo skupiny se sráží 15% z úhrnných stálých služebních příjmů.

(2) Z aktivních platů ostatních státních zaměstnanců se sráží, činí-li srážková základna

nad

9.000 Kč

včetně

10.800 Kč,

3%

nad

10.800 Kč

včetně

12.600 Kč,

5%

nad

12.600 Kč

včetně

14.400 Kč,

8%

nad

14.400 Kč,

10%

srážkové základny.

(3) Srážkovou základnu podle odstavce 2 tvoří pensijní základna; není-li určena, stanoví srážkovou základnu vláda k návrhu příslušného ústředního úřadu v dohodě s ministerstvem financí.

(4) Zaměstnanci nesmí po srážce zůstati na srážkové základně méně, než zůstane zaměstnanci s nejvyšší srážkovou základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, po případě není srážka stanovena vůbec.

(5) Z vedlejších stálých služebních příjmů zaměstnanců, na které se vztahuje ustanovení odst. 2, se sráží 15%, převyšuje-li souhrn služebního platu a těchto vedlejších příjmů, nejvyšší služební plat úředníka nejvyšší platové stupnice stejného stavu rodinného. Vedlejšími stálými služebními příjmy jsou příjmy, které zaměstnanci plynou vedle služebního platu a jiných příjmů srážkou podle odstavce 2 již dotčených podle platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., nebo podle předpisů na základě § 210, odst. 1, téhož zákona vydaných, jakož i pravidelné přídavky a odměny jakéhokoliv druhu, pokud nejsou náhradou služebních výloh.

(6) Ustanovení § 14 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol, neplatí, pokud jde o srážky podle tohoto zákona.

§ 5.

Základny pro vyměřování pensijního příspěvku a pojistného podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, se tímto zákonem nemění.

§ 6.

(1) Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých se sráží, činí-li srážková základna

nad

9.000 Kč

včetně

12.600 Kč,

5%

nad

12.600 Kč

včetně

14.400 Kč,

8%

nad

14.400 Kč

včetně

33.600 Kč,

10%

nad

33.600 Kč

včetně

49.800 Kč,

12%

nad

49.800 Kč,

15%

srážkové základny.

(2) Srážkovou základnu tvoří celkové odpočivné (zaopatřovací) příjmy bez přídavků na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(3) Ustanovení § 4, odst. 4, a ustanovení § 5 o pojistném platí stejně.

(4) Den 1. ledna 1933 stanovený v § 10 zákona ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, a v předpisech jemu odpovídajících, nahrazuje se dnem 1. ledna 1935. U osob, jichž se týká toto ustanovení, odpadá srážka stanovená v odstavci 1.

§ 7.

(1) Z doplňku kongruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n.) se sráží, činí-li pensijní základna (§ 2 téhož zákona)

nad

9.000 Kč

včetně

10.800 Kč,

3%,

nad

10.800 Kč

včetně

12.600 Kč,

5%,

nad

12.600 Kč

včetně

14.400 Kč,

8%,

nad

14.400 Kč,

10%.

(2) Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č.122/1926 Sb. z. a n.) se sráží, činí-li

nad

9.000 Kč

včetně

12.600 Kč,

5%,

nad

12.600 Kč

včetně

14.400 Kč,

8%,

nad

14.400 Kč,

10%.

Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(3) Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., avšak nekongruálním, se sníží v roce 1933 a 1934 poměrně paušální dotace, při čemž se jinak zachovávají zásady § 5, odst. 1 a 2, téhož zákona; v případech § 5, odst. 3, uvedeného zákona se doplatky dotace sníží o srážky podle ustanovení předcházejícího odstavce.

(4) Ustanovení § 4, odst. 4, § 5 a § 6, odst. 4, platí obdobně.

§ 8.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, zbývající po srážce podle § 6, se snižují po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé

z částky do 24.000 Kč ročně o 10%,

z další části odpočivného (zaopatřovacího) platu nad 24.000 Kč ročně o 15%,

nikoliv však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(2) Snížení podle tohoto paragrafu neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje v jednom roce dobu dvou měsíců. Pro počítání doby i snížení výplaty podle tohoto paragrafu jsou rozhodnými dny odchodu z území republiky a dny návratu.

(3) Po dobu snížení podle odstavce 1 odpadá snížení stanovené v § 7 zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. a v ustanoveních jemu odpovídajících.

Díl II.

Vánoční příspěvek.

§ 9.

Vánoční příspěvek podle zákona ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., se nevyplácí.

Díl III.

Změna některých předpisů o odpočivných (zaopatřovacích) platech.

§ 10.

(1) Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny. V poměru k této sazbě se zvýší také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří majíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let platí dosud pensijní příspěvek vyšší než 6%.

(2) Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.

(3) Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jim doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného.

(4) Předcházejícími odstavci se nahrazuje ustanovení § 165 platového zákona a ustanovení jemu odpovídající.

(5) Úplné nebo částečné osvobození od placení pensijního příspěvku, jehož bylo nabyto podle dosud platných předpisů, zůstává nedotčeno.

(6) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně i pro pensijní příspěvky stanovené jinými předpisy.

§ 11.

(1) Má-li státní zaměstnanec v činné službě, který jest v ní účasten pensijního zaopatření, nárok na státní odpočivné platy, pozbývá tohoto nároku dnem účinnosti zákona, a je-li reaktivován neb ustanoven ve služebním poměru za účinnosti tohoto zákona, dnem předcházejícím dnu, od kterého přísluší plat z činné služby. Pokud by úhrnné odpočivné platy příslušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat z činné služby, přísluší po dobu činné služby rozdíl. Nepřesahuje-li úhrnný plat z činné služby se zmíněným rozdílem 15.000 Kč ročně, vyplácí se částka odpovídající odpočivnému platu do té výše, pokud úhrn obojích platů nepřesáhne uvedenou hranici.

(2) Nedosáhne-li takový zaměstnanec při skončení činné služby v odstavci 1 zmíněné nároku na odpočivný plat z této služby, nabývá opět nároku na zaniklý odpočivný plat; jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné (bez doby započtené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných ustanovení) dosavadní měrou započitatelná pro nárok na výslužné a jeho výměru ze služebního poměru uvedeného v odstavci předcházejícím. Pokud nejde o ustanovení ve stejném služebním poměru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby, započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.

§ 12.

(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který má více než jeden státní odpočivný plat, má počínajíc dnem účinnosti zákona nárok pouze na jeden z nich podle vlastní volby, ostatní nároky zanikají; dokud nebude volba vykonána, jest vypláceti odpočivný plat nejvyšší.

(2) Zvolí-li si odpočivný plat, který vyplývá z poslední služby, jest tento odpočivný plat znovu podle příslušných předpisů vyměřiti tak, že k době pro jeho výměru rozhodné připočte se doba, která byla rozhodnou pro výměru zaniklého odpočivného platu.

(3) Zánikem odpočivných platů nesmí celkové odpočivné příjmy klesnouti pod částku 12.000 Kč ročně.

§ 13.

Ustanovení § 12, odst. 1 a 3, platí obdobně také pro pozůstalé po státních zaměstnancích s odchylkou, že mez stanovená v odstavci 3 určuje se částkou 9.000 Kč. Setkají-li se dva nebo více nároků na státní zaopatřovací platy za účinnosti tohoto zákona, nastává zánik dnem, kdy se tyto nároky setkají.

§ 14.

(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí vykonávati s úmyslem výdělečným činnost po případě provozovati podnik neb zúčastniti se na podnicích nebo činnostech po případě býti v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu, zejména mohl-li by při této činnosti využitkovati svého dřívějšího úředního postavení.

(2) Přestoupení tohoto zákazu se trestá disciplinárně, při čemž lze uložiti i trest částečného neb úplného odnětí odpočivných nároků, a to i kdyby tento trest podle jiných platných ustanovení nemohl býti uložen.

§ 15.

Má-li státní zaměstnanec ve výslužbě vedle odpočivných platů stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové, snižuje se výplata odpočivných platů o částku, o kterou výdělečný příjem převyšuje služné odpovídající jeho pensijní základně, nejvýše však na polovinu; tímto snížením nesmí však úhrn odpočivných platů a výdělečného příjmu klesnouti pod 36.000 Kč ročně. U osob, jichž se týče § 6, odst. 4, jest směrodatným služné odpovídající pensijní základně, kterou by měly důsledkem zákona č. 70/1930 Sb. z. a n.

§ 16.

(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který odešel do výslužby na základě průkazu nezpůsobilosti a nedosáhl ještě věkové hranice stanovené pro nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti, je povinen podrobiti se k výzvě úřední lékařské prohlídce, zda nezpůsobilost ke službě ještě trvá; při tom je zvláště přihlédnouti k jeho zaměstnání ve výslužbě.

(2) Úřad sdělí zaměstnanci obsah lékařského posudku. Bylo-li uznáno, že nezpůsobilost ke službě pominula, je zaměstnanec povinen do 30 dnů od doručení tohoto sdělení oznámiti, že jest ochoten k úřední výzvě nastoupiti činnou službu nebo přijmouti odbytné (odst. 6) na místě všech nároků, vyplývajících ze služebního (pensijního) poměru pro něho a jeho příslušníky. Odvolání takového prohlášení nemá právní účinnosti.

(3) Prohlásil-li zaměstnanec, že jest ochoten nastoupiti činnou službu, vyplácí se mu až do doby, kdy bude do činné služby povolán, odpočivný plat po případě se znova vyměří bez ohledu na doby připočtené z důvodu nezpůsobilosti ke službě (§ 62 služební pragmatiky, § 157 platového zákona a obdobná ustanovení).

(4) Neuposlechne-li zaměstnanec výzvy k lékařské prohlídce nebo nepodá-li prohlášení ve lhůtě stanovené v odstavci 2, nebo nenastoupí-li k výzvě službu na místě mu určeném, zastavuje se výplata odpočivného platu až do doby, kdy odpadla příčina zastavení výplaty, nejdéle však do doby, kdy dosáhne věkové hranice v odstavci 1 zmíněné.

(5) Nastoupí-li činnou službu, zaniká nárok na dosavadní odpočivný plat a přísluší mu dnem následujícím po zániku odpočivného platu služební plat podle posléze náležejícího služebního platu a, nebyl-li tento vyměřen podle platového zákona (obdobných ustanovení), podle § 198 téhož zákona (obdobných ustanovení).

(6) Odbytné se vyměří 15% pensijní základny za každý celý rok skutečné služby pro výměru odpočivných platů započitatelný, nejvýše čtyřnásobkem pensijní základny.

(7) Poskytnutí odbytného vylučuje vydání převodní částky podle § 114 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, § 240 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., a § 124 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakož i vrácení pensijních příspěvků.

§ 17.

(1) Vzdá-li se státní zaměstnankyně podléhající ustanovením platového zákona nebo předpisům na základě jeho § 210, odst. 1, vydaným, která je v den účinnosti zákona již provdána, nebo která se později provdá, dobrovolně služby, obdrží, má-li alespoň 5 roků skutečné služby pro výměru odpočivných platů započitatelných, místo případného jiného odbytného za každý celý rok takovéto služby 15% pensijní základny, nejvýše však čtyřnásobek pensijní základny jako odbytné.

(2) Ustanovení § 16, odst. 7, platí stejně.

§ 18.

Odpočivnými platy ve smyslu §§ 11, 12, 14 až 17 se rozumějí také zaopatřovací platy vojenských osob, jakož i zaopatřovací platy pomocných zřízenců.

§ 19.

Není-li jinak stanoveno, zaniká nárok, po případě odpočivný (zaopatřovací) plat se zastavuje nebo snižuje koncem měsíce, v němž nastal důvod pro zánik (zastavení, snížení), nárok pak obživuje po případě zastavení nebo snížení výplaty odpočivného (zaopatřovacího) platu pomíjí koncem měsíce, v němž odpadl důvod pro zánik nároku po případě zastavení nebo snížení výplaty.

§ 20.

K opatřením podle §§ 11 až 13 a § 15 tohoto zákona a podle §§ 17 až 21 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, pokud ustanovení tato nedoznala změny tímto zákonem, je příslušný úřad, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů, nejsou-li opatření ta vyhrazena nadřízenému ústřednímu úřadu.

Díl IV.

Všeobecná ustanovení.

§ 21.

Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí všichni zaměstnanci státu, ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných, ať jde o služební poměr veřejnoprávní či smluvní.

§ 22.

Ustanovení tohoto zákona platí i pro

a) učitele, jichž se týče zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon),

b) profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona),

c) nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

d) duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (zákon č. 122/1926 Sb. z. a n.) a pro poživatele zaopatřovacích platů podle § 5, odst. 3, zmíněného zákona, pokud není jinak stanoveno (§ 7),

e) osoby, jichž se týče zákon č. 70/1930 Sb. z. a n., a pro ostatní příjemce odpočivných a zaopatřovacích platů vyplácených státní správou železniční, při čemž smluvní výhrady odporující účelu tohoto zákona se ruší,

f) pozůstalé po osobách uvedených pod písm. a) až e),

pokud nespadají již pod ustanovení § 21.

§ 23.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí obdobně pro zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. 1, platového zákona.

(2) Tyto korporace (ústavy) jsou povinny do 1. března 1933 oznámiti a prokázati úřadu stanovenému v § 212, odst. 4, platového zákona, že a jak provedly opatření podle tohoto zákona a jaká roční úspora tím vzejde.

(3) Neprovede-li korporace (ústav) opatření podle tohoto zákona, krátí se příděly, na které není zákonný nárok, subvence, jiné příspěvky a podpory z prostředků státních o úspory, jež by z provedení oněch opatření vyplývaly, po případě se přihlédne k této úspoře při schvalování rozpočtu a povolování přirážek.

(4) Totéž platí, byla-li snížení z tohoto zákona vyplývající zcela nebo z části zaměstnancům vynahrazena v jiné formě jako odměnami, výpomocemi a pod.

§ 24.

Vládním nařízením může býti upraven způsob výplaty služebních, odpočivných a zaopatřovacích platů státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, jakož i posunut den výplaty platů předem splatných až včetně do 15. dne měsíce splatnosti.

§ 25.

Než bude vydáno vládní nařízení podle § 147 platového zákona, zmocňuje se vláda, aby, kde toho bude třeba, přechodně provedla úspornou úpravu nároku na náhradu služebních výloh a otázek s tím souvisejících vládním usnesením.

§ 26.

(1) Osoba, které příslušejí aktivní, odpočivné (zaopatřovací) platy, jest povinna, pokud se podle platných předpisů nepřihlíží k nim z moci úřední, ohlásiti skutečnosti, které mají vliv na trvání nebo výši těchto platů, u služebního úřadu, pokud jde o aktivní platy, jinak u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů.

(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona nemají odkládacího účinku.

(3) Disciplinární (trestní) odpovědnost za nesplnění ohlašovací povinnosti nebo za nesprávné údaje zůstává nedotčena.

Díl V.

Závěrečná ustanovení.

§ 27.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna ustanovení, týkající se zaměstnanců uvedených v §§ 21 až 23 a obsažená v předpisech, smlouvách neb ujednáních, která odporují ustanovením tohoto zákona po případě nejsou s nimi v souladu. Hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny.

(2) Ustanovení o srážkách nelze použíti oproti osobám, jejichž služební poměr je založen na individuelních smlouvách, byly-li jejich požitky sníženy již v roce 1931 nebo 1932.

§ 28.

Vláda se zmocňuje, aby vhodnými opatřeními vyrovnala nesrovnalosti, které by z provádění tohoto zákona vznikly.

§ 29.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1933 a provedou jej všichni členové vlády.

(2) Ustanovení §§ 1 až 9 s výjimkou ustanovení § 6, odst. 4, pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1934.

F. Staněk v. r.,
předseda.

Dr Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.