Dále je tu druhý návrh "Svazu československých pojišťoven, na úplné škrtnutí § 8 vládní osnovy, takto odůvodněný:

Svaz československých pojišťoven navrhuje, aby v osnově zákona o dopravě motorovými vozidly byl škrtnut celý § 8, obsahující ustanovení o povinném odpovědnostním pojištění autodopravců.

Tento svůj návrh odůvodňuje Svaz tím, že povinné pojištění odpovědnostní má býti zavedeno ve všeobecném zákonu automobilovém, jehož osnova rovněž v přítomné době jest téměř připravena, takže v dohledné době lze očekávati její předložení zákonodárným sborům. Až bude uzákoněna tato všeobecná povinnost pojišťovací pro všechny držitele motorových vozidel, bude se vztahovati samozřejmě také na živnostenské autodopravce. Bylo by neúčelno, aby pojišťovací povinnost upravovaly dva různé zákony. Po zavedení všeobecné povinnosti pojišťovací u automobilů bylo by stejně nutno zrušovati § 8 zákona o živnostenské dopravě motorovými vozidly.

Navrhujeme proto, aby § 8 byl v osnově škrtnut již nyní, ježto prozatím je možno vystačiti u živnostenské autodopravy s administrativním opatřením, že by totiž jako dosud koncesní úřady vyžadovaly od koncesionářů předložení dokladů o pojištění odpovědnostním.

Škrtnutí § 8 doporučuje se dále z toho důvodu, že tento paragraf sám o sobě by vyžadoval zvláštního prováděcího nařízení vládního.

Dále je zde memorandum

Svazu obchodníků a živnostníků pro obor automobilový,

kde se praví:

Svaz pokládá nejen zamýšlené sazby ale celý návrh za prakticky nemožný, nebezpečný a škodlivý jak pro stát, tak i pro celý rozvoj automobilismu a žádá zdvořile, aby při projednávání tohoto návrhu vzal se laskavě zřetel na níže uvedené připomínky:

1. Daňové sazby zmíněného návrhu jsou tak vysoké, že budou míti za následek zastavení živnostenské autodopravy v nejširším měřítku, poněvadž nebude možno, aby tato živnost, bude-li takovými daněmi zatížena, prosperovala. Následek bude všeobecné odhlašování motorových vozidel, která k dopravě nebudou používána. Nejenom, že pak stát nedostane očekávaný a již preliminovaný výtěžek z této daně, nýbrž nedostane ani jiné daně, které tito živnostníci odváděli, poněvadž nebudou míti možnost výdělku. Dále poškozeny budou široké vrstvy obchodnictva, které dnes za autodopravci mají značné pohledávky.

2. Tím budou ohroženi dosavadní dodavatelé postižených autodopravců, a sice v prvé řadě:

a) Tuzemské automobily, které již prohlásily, že za autodopravci mají celkem asi 600 mil. Kč pohledávek.

b) Obchodníci motorovými vozidly a zástupci zdejších automobilek, správkárny a karosáři.

c) Gumaři, t. j. dodavatelé pneumatik, jejichž pohledávky za autodopravci možno odhadnouti asi na 15 mil. Kč.

d) Součástkáři, t. j. dodavatelé součástek.

3. S ohledem na nejednotnou judikaturu ve věcech výhrady vlastnictví, jakož i s ohledem na přednostní pořadí daňových nedoplatků, znamená tato předloha vážné ohrožení jistoty obchodnického úvěru a musíme se obávati, že by její uskutečnění mělo nedozírné následky pro hospodářský život. Znamenalo by to u postižených kruhů pravděpodobně úplné zastavení veškerých prodejů na úvěr, jakož i celou řadu vyrovnání a konkursů, resp. zastavení platů.

4. Uzákonění této předlohy znamenalo by dále velký úbytek odbytu jak zdejších automobilek, tak obchodníků motorovými vozidly, gumařů a součástkářů, neboť kdyby, jak počítáme, asi 40-60 % autodopravců odpadlo následkem zastavení živností, čímž samozřejmě automaticky ztenčil by se kruh odběratelů našeho oboru a klesne tím daňová síla těchto dodavatelů a vzroste další nezaměstnanost.

5. Předlohu musíme naznačiti také za každému modernímu pokroku nepřátelskou. Musela by míti v zápětí hromadné zastavení automobilní dopravy a znovuzavedení dopravy koněm.

V resumé poukazujeme, že zmíněná předloha jest:

a) pro státní pokladnu velmi problematickou, určitě však škodlivou,

b) pro hospodářský život nebezpečnou,

c) pro brannou moc státu povážlivou, a proto musíme žádati, aby uskutečnění této předlohy v nynější její formě bylo prozatímně odloženo a aby státní správa chopila se jiných prostředků, aby dosáhla úhrady rozpočtového schodku, t. j. na příklad úměrné daně z pohonných látek, tedy z benzinu.

Dále návrh Svazu čsl. pojišťoven o povinném pojištění úrazovém, který je vlastně doplňkem předchozích dvou návrhů jmenovaného svazu. Je to jakýsi nástin zákona, který ani snad s osnovou touto není v přímé souvislosti a mohl by býti projednáván mimo ni.

Konečně je tu návrh soukromých zájemců z kruhů průmyslových, aby do vládního návrhu vsunuto bylo do § 18 jako odstavec 2. toto ustanovení:

"Bezpečnostní předpisy o hromadné dopravě osob autobusy se zřetelem na kontrolu předepsaných rychlostí a vyhlášených jízdních řádů a se zvláštním zřetelem na kvalifikaci autobusových řidičů upraví vládní nařízení (prováděcí nařízení).

A posléze návrh resoluce právě jmenovaných zájemců tohoto znění:

Vládě se ukládá, aby pokud možno nejdříve, nejdéle však do....... připravila novelisaci zákona o dopravě motorovými vozidly v Hlavě VII, oddílu 2 a 3 v tom smyslu, že by vzala za základ vyměřování theoreticky i prakticky jedině spravedlivý počet ujetých kilometrů motorového vozidla, při čemž obzvláště dlužno nalézti administrativně co možno nejjednodušší a spolehlivý způsob k vybírání těchto daní.

Oba zmíněné návrhy mají připojené obsáhlé odůvodnění.

Rozpočtový výbor, kterému byla předloha původně předložena, po vyslechnutí referátu, provedl povšechnou debatu a poněvadž v zásadních otázkách jevil se značný odpor, doporučil, aby předloha prozkoumána byla především zvláštním komitétem. Později usneslo se předsednictvo senátu, aby také technicko-dopravní výbor zabýval se předlohou, kde rovněž v zásadních věcech nebylo docíleno dohody. Poté bylo stanoveno, aby z obou jmenovaných výborů sestaven byl subkomitét, a to prozatím z koalovaných stran, jenž by předlohu připravil ke konečnému projednány. V subkomitétu zasedali za výbor technicko-dopravní senátoři: Ing. Havlín, Ing. Winter. Za výbor rozpočtový: Pánek, Ant. Šolc, J. J. Krejčí a Reyzl.

V plenu rozpočtového výboru předloženo bylo několik otázek, a to: Jak je upravena autobusová doprava v Anglii a Americe, a zda-li vládní předloha zákona o dopravě motorovými vozidly nevyžádá si zvláštních administrativních nákladů.

K první otázce předkládá ministerstvo financí odpověď tohoto znění:

Úprava v Anglii.

V Anglii byl vydán r. 1930 "Zákon o silniční dopravě". Otázka koncesování veřejné dopravy jest obsažena ve 4. a 5. oddíle tohoto zákona.

Podle tohoto zákona veřejná automobilová doprava smí býti provozována toliko na základě zvláštního povolení, které uděluje tříčlenná komise jmenovaná ministrem dopravy. Povolení platí toliko pro obvod komise, která je udělila (v Anglii a ve Skotsku jest těchto komisí celkem 13). Toto povolení může býti uděleno toliko tehdy:

1. jestliže vozidla používaná pro dopravu vyhovují zákonným předpisům,

2. jestliže silnice, kterých má býti používáno, se k této dopravě hodí,

3. jestliže dosavadní dopravy provozované na téže trati nestačí potřebě obyvatelstva,

4. jestliže navržená doprava je nutná v zájmu veřejném.

Uchazeč o povolení k pravidelné dopravě musí předložiti jízdní řád a tarify. Komise, dříve než udělí povolení, musí dbáti toho, aby jízdné bylo přiměřené a aby bylo stanoveno tak, že by se vylučovala nehospodárná soutěž s jinými dopravními podniky na téže trati nebo v její blízkosti. Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může komise stanoviti nejvyšší a nejnižší sazby jízdného.

Ministr dopravy stanoví lhůty, v nichž povolení zaniká. Podnikatelé automobilové dopravy jsou povinni předkládati ministru dopravy svoje obchodní knihy a výkazy provozních výsledků za účelem státní kontroly.

Pokud jde o Ameriku vysvětluje zástupce ministerstva financí, že neexistuje tam jednotného zákonného ustanovení a že byla teprve v kongresu přijata příslušná resoluce. Kromě toho podává vysvětlení jak jsou tam zdaněna motorová vozidla, benzin a p.

Konečně pokud jde o zatížení naší administrativy prováděním zákona sděluje ministerstvo financí, že stačí dosavadní správa a že nebude třeba rozmnožení příslušných orgánů.

Během jednání subkomitétu došlo ještě memorandum Společného výboru organisací majitelů motorových vozidel, obchodu, živností a průmyslu, automobilové dopravy a úřednictva a dělnictva automobilových továren o nebezpečí, které hrozí československému motorismu v souvislosti s chystaným zvýšením daně z motorových vozidel, zdražení pohonných látek pro motorová vozidla a osnovou zákona o dopravě motorovými vozidly a o společných požadavcích Československého motorismu. Konečně budiž upozorněno na zajímavou studii: "Smí býti doprava motorovými vozidly ještě více zdaněna" napsanou Ing. Neumanem a Dr. Vondráčkem.

Subkomitét v první své schůzi dne 17. prosince dohodl se o těchto §§: 2, 4, 5, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 18, 19, 21, 24, 27, 30, 32, 33, 34, 35.

V § 2 přijat byl v odstavci 3, za slovy pro mimořádně zvýšenou potřebu tento doplněk "a v mimořádných případech".

V § 7 v odstavci 2, byl schválen teto doplněk: "Jestliže koncesní úřad nevyřídí žádost podanou v předeslané lhůtě, jest koncesionář oprávněn i po uplynutí koncesní lhůty provozovati prozatímně živnost až do úředního vyřízení, a to po předchozím oznámení koncesnímu úřadu.

V § 8 ve 4. odstavci v první větě škrtají se slova "u sebe".

V § 13, v odstavci 2 za slovy: Sirotčí jistoty dohodnut doplněk: "nebo v bankovní záruce".

V § 16 za slovy: potřeba obyvatelstva tento doplněk: "také k dopravě nákladů do 100 kg, pokud tím není ohrožena bezpečnost dopravy, zdraví a život dopravovaných osob".

V § 21, v odstavci 1 v první větě slovo Koncesionář budiž nahrazeno: "Žadatel o koncesi".

V § 27 v odstavci 2 druhá věta, začíná místo: dále může slovy: "Koncesní úřad může" atd., a to jako nový odstavec.

K § 8 prohlašuje ministerstvo vnitra, že chystá prováděcí nařízení, v nichž výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel upraviti takto:

a) pro úraz jedné osoby 50.000 Kč,

b) pro celou pojistnou příhodu:

aa) u motorových kol 100.000 Kč,

bb) u automobilů 200.000 Kč,

cc) u autobusů do 25 sedadel 400.000 Kč,

nad 25 sedadel 600.000 Kč,

c) pro věcné škody 10.000 Kč.

V dalších schůzích subkomitétu došlo k dohodě téměř ve všech paragrafech a pouze několik sporných otázek přenecháno vládě k definitivnímu rozhodnutí.

Předloha pozměněna v těchto §§: 1, 2, 6, 7, 8, 13, 16, 21, 23, 25, 26, 27 (hlavy I-VI). Pokud jde o hlavu VII (Finanční ustanovení) vyskytly se četné, s počátku téměř jednomyslné námitky proti daňové konstrukci, na níž je osnova vybudována a rovněž proti výši sazeb a žádána konstrukce nová. Zejména zastáván názor, aby nové zatížení automobilové dopravy přesunuto bylo na pohonnou látku (směs), později však, po vysvětlení daném ministrem financí, že nejde pouze o zájmy fiskální, nýbrž také o způsobení konkurenční a hospodářské rovnosti mezi železnicí a autobusovou dopravou, ponechána v platnosti navrhovaná konstrukce, pouze s tím rozdílem, že poklid se týká daně z přepravy nákladů motorovými vozidly, zdaní se z tohoto titulu směs o 5 h při polovičním snížení navrhovaných daňových sazeb. Daňové zatížení podle navrhovaného zákona je trojího druhu:

1. Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly (§§ 38-49), v kteréžto části nebylo způsobeno změn, takže daň ta byla ponechána v navrhované výši 30 % z jízdného.

2. Daň z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly (daň dopravní týká se autodrožkářských živností), kde došlo ke snížení navrhovaných sazeb a také k jiné úpravě, a to v tomto smyslu:

a) u vozidel se spalovacím motorem podle obsahu válců do 1 litru 800 Kč

od 1 litru do 2 litrů 1.200 Kč

a více než 2 litry 1.800 Kč

b) u vozidel s jiným pohonem (elektrickým, parním a p.) 1.200 Kč

Mimo toho odstraněna dvojnásobná sazba pro jízdy mimo obvod obce, takže svrchu uvedené sazby jsou jednotnými pro obvod obce i mimo.

3. Daň z přepravy nákladů motorovými vozidly (přepravní), kde ohledně sazeb navržených v osnově způsobeny změny v tom smyslu, že byly vesměs sníženy o 50%.

Dále došlo k některým změnám ve lhůtách, úpravě koncesní listiny atd.

K § 13 podotýká se, že záruka stanovená od 1.000 Kč do 50.000 Kč, vyměřovati se bude podle počtu a velikosti vozidel.

Také v § 23 (řízení) došlo k důležitější změně v tom smyslu, že pro nepravidelnou dopravu může okresní úřad uděliti koncesi i když se jedná o dopravu přesahující jeho správní obvod. Během jednání došly ještě tyto návrhy, resp. memoranda z řad zájemců: od Svazu obchodníků a živnostníků pro obor automobilový, kde pokud jde o daň z jízdného, se žádá zdanění podle váhy a nosnosti autobusů, a odůvodňuje se to takto:

Doposud jsou autobusy zatíženy daní, vybíranou 30%ní částkou z jízdného. Tento způsob vybírání má tu nevýhodu, že umožňuje nesolidním autodopravcům obcházení daně. Buď nevydávají jízdní lístky některým osobám vůbec, nebo vydávají lístky na kratší vzdálenost, než na kterou cestující skutečně jede, nebo konečně vydávají jízdní lístky falešné, které pak ve statistikách neuvádějí a následkem toho ztrácí stát vysoké částky. Dle statistiky z roku 1932, pokud byla dosud vydána, lze daň z jízdních lístků páčiti na 15 mil. Kč. V roce 1930 bylo zaplaceno na dani z jízdních lístků asi 11 mil. Kč, při tehdejších registrovaných 3255 autobusech. Tyto autobusy jsou různých velikostí a používá se k nim podvozků nákladních vozů od 1 tuny nosnosti výše. Dnešní počet autobusů je asi 4400. Nosnost autobusů, t. j. počet dopravovaných osob, roste přirozeně podle velikosti podvazku. Lze tedy říci, že čím větší váha autobusu, tím jest také počet možných dopravovaných osob vyšší, neboť mají větší počet míst. Váha autobusu je tedy přímým měřítkem počtu možných dopravovaných osob.

Kdybychom zdanili tedy autobusy podle jejich váhy a nosnosti, byl by výsledek zcela týž, jako kdybychom je zdaňovali podle počtu míst.

Dále došel návrh Ústřední Jednoty koncesovaných autobusových dopravců, který rovněž žádá reglementaci, ovšem po svém vlastním způsobu, když praví:

Připadá otázka, proč se mnohdy nutí státní podniky do autobusů, když dokázaně prodělávají a nezískávají tím vůbec nic pro vlastní provoz, naproti tomu dobré koncese odvádí státu bez výloh státních hotové peníze, které jsou vlastně čistým ziskem pro stát.

Přiznáváme, že určitý vliv železnicím musí býti dán a proti nynějšímu stavu musí býti podstatně zvýšen aspoň v tom směru, aby železnice měla možnost zabrániti vznikání tak zv. "černé" periodické dopravy na linkách, přímo se železničními tratěmi souběžných a tam, kde potřebu tuto mohou sami uhraditi.

Za podstatnou vadu lze považovati, že není tímto poskytnuta dostatečná zákonitá ochrana koncesionáře pravidelného, t. j. periodického, jemuž byla po dohodě udělena koncese.

Dnešní situace jest taková, že státní podnik i dnešní koncesionář jest v nevýhodě oproti autodopravcům, kteří projíždí trať bez oprávnění, snad na pouhý živnostenský list. Koncesionář jest podmínkami daňovými v koncesní listině vázán dodržovati jízdní řád, udržovati za všech okolností provoz, dodržovati sazby a jezditi vozidly spolehlivými a udržováním reservního vozu pro případ poruchy a pod.

Nekoncesionář, mající živnostenský list, tudíž dle návrhu taktéž budoucí koncesionář, jezdí docela libovolně, pravidelně, několik minut před spojem jízdního řádu, ať státního neb koncesionáře, ve slabší dny, kdy je méně frekvence, nejede pak vůbec, sazby si tvoří tak, aby vyhovovaly kdykoliv jemu, po většině podbízení cen, získává si pak většinu cestujících pro sebe.

Těžko přijatelnou podmínkou pro koncesionáře jest omezená doba platnosti koncese.

Konečně došlo memorandum od Associace Motoristů Republiky Čsl.

Finanční efekt po způsobených změnách má býti asi tento:

1. u daně z jízdného za hromadnou dopravu osob (dosavadní dávka z jízdného za osobní dopravu autobusy podle zákona o silničním fondu, která se tímto zákonem zrušuje):

odhaduje se výnos při asi 4000 autobusech daně z lístků

na 30 mil. Kč,

u daně z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly

na 6 mil. Kč,

u daně z přepravy nákladů

na 27 mil. Kč,

zvýšení ceny pohonné látky (směs) o 5 h

na 12 mil. Kč,

dohromady

75 mil. Kč

pro silniční fond

-15 mil. Kč

zbývá

60 mil. Kč.

Místo fixní částky 20 milionů, která měla podle osnovy připadnouti silničnímu fondu, stanoví se, aby z výnosu daně z jízdného odvedla se k témuž účelu vždy polovina.

Rozpočtový výbor má tuto připomínku:

K § 2, odstavec 3, budou bližší podrobnosti obsaženy ve vládním nařízení.

Rozpočtový výbor velmi pečlivě projednal předlohu a doporučuje plenu senátu její schválení ve znění dole otištěném.

Dále doporučuje výbor ke schválení připojené resoluce.

V Praze, dne 21. prosince 1932.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

R. Pánek v. r.,
zpravodaj.

II.

Netušený rozvoj automobilové dopravy v době poválečné dosáhl toho stupně, že dávno již překročil rámec obvyklého živnostenského podnikání jednotlivce a doprava tato dostala charakter dopravy hromadné osob i nákladů. V mnohých případech autobusy a nákladní automobily přejímaly v četných případech ty úkoly, jež až dosud obstarávala převážně železnice a pošta a tím se doprava motorovými vozidly zařadila do celkového systému dopravního a stala se důležitým článkem dopravní politiky. Až posud byla doprava osobního nákladu provozovaná po živnostensku upravena pouze předpisy živnostenského řádu, podle něhož jenom za zvláštních podmínek mohla býti prohlášena živností koncesovanou. Většina této dopravy byla živností svobodnou. Jelikož zásahy nově vzniklého způsobu dopravy hluboce zasáhly nejen do hospodářského života, ale také do mnohých poměrů veřejnoprávních, jeví se potřeba určitých opatření, jak s hlediska administrativního, tak i s hlediska národohospodářského. Musí zde býti zaručena nejen potřebná ochrana veřejných zájmů, hlavně pokud jde o řádné a účelné uspokojení potřeb obyvatelstva, nýbrž i musí zde býti postaráno o náležitou bezpečnost dopravy, o její spolehlivost a o její přizpůsobení k nynějším změněným poměrům. Týká se to hlavně té okolnosti, kde automobilová doprava má činiti řádně vybudovaný doplněk dopravy železniční a poštovní. To už není jen otázka úpravy administrativní a organisační, nýbrž také neobyčejně důležitá otázka národohospodářská, hlavně s hlediska prosperity státních dopravních podniků. Předložený zákon v šesti hlavách řeší tuto stránku úpravy administrativní a organisační, v další své části pak pojednává o určitých ustanoveních rázu finančního, jež mají sloužiti ku stabilisaci státního rozpočtu. Touto organisační částí má býti zaveden žádoucí pořádek v dopravě motorovými vozidly na našich silnicích, má býti odstraněna nekalá soutěž, jež poškozovala nejen státní dopravní podniky, ale také všecky řádné živnostenské podnikatele dopravní, kromě toho však nezapomíná osnova ani na důležitá ustanovení bezpečnostní a zajišťuje určitou kvotu finančního krytí pro případy katastrof a havarií. Účelem zákona není rušení řádné, až dosud živnostensky nebo koncesionářsky provozované dopravy, ba právě naopak, jest tu vážná snaha všechno dopravní podnikání postaviti na bezpečný zákonitý podklad a pokud to poměry dovolují, na paritní základnu v ohledu dopravní soutěže. V případech hodných uvážení a všude tam, kde by veřejný, někdy i soukromý zájem mohl býti těžce dotčen novou osnovou zákona, zavádí se určitá ulehčení, velmi významná, a někdy i dalekosáhlá. Vyplývá to z celého charakteru zákona, jenž kromě úhradové částky sleduje i cíl náležité účelnosti, pořádku a bezpečnosti nejen uvnitř měst a míst, ale také na všech silničních spojkách.

Technicko-dopravní výbor po uvážení všech okolností a z důvodu, že o úhradové části jest podána zpráva z výboru rozpočtového, navrhuje, aby senát schválil vládní návrh zákona o dopravě motorovými vozidly ve znění níže otištěném.

Dále doporučuje výbor ke schválení připojené resoluce.

V Praze dne 21. prosince 1932.

J. Havlena v. r.,
předseda.

Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.

Zákon

ze dne........1932

o dopravě motorovými vozidly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hlava I.

Všeobecná ustanovení.

§ 1.

(1) Doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností koncesovanou.

(2) Motorovými vozidly podle tohoto zákona jsou vozidla uváděná do pohybu motorickou silou, která se pohybují po zemi, avšak nikoli na kolejnicích. Za motorová vozidla se nepokládají vozidla trolleyová.

(3) Pravidelnou jest taková doprava, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati; každá jiná doprava jest dopravou nepravidelnou.

(4) Nepravidelnou dopravu nákladu lze povoliti toliko pro určitý územně stanovený obvod.

§ 2.

(1) Koncesi k dopravě osob nebo nákladů nepotřebují:

a) podnik Československé státní dráhy a podnik Československá pošta,

b) letecké dopravní podniky, pokud jde o dopravu osob a nákladů, již provádějí za účelem dovozu nebo odvozu svých cestujících nebo svých nákladů z obce, pro niž jest letiště vybudováno, na toto letiště nebo z letiště,

c) podnikatelé pro nepravidelnou dopravu svých zaměstnanců a dělníků, pokud toho potřebují pro provoz svého podniku,

d) osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům:

aa) jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny) zprostředkující odbyt těchto nákladu, nebo

bb) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem, neb o dopravu vlastního zboží na nádraží a z něho, k překladišti nebo z něho,

e) obce pro pravidelnou hromadnou dopravu osob ve svém obvodu.

(2) Provozovati dopravu bez koncese jest však v případech uvedených v odst. 1., písm. c) a d), přípustno toliko tehdy, jestliže vozidla při dopravě obsluhuje dopravovatel sám nebo jeho lidé a jestliže vozidla jsou jeho vlastnictvím nebo jestliže je koupil na splátky.

(3) V případech uvedených v odst. 1., písm. d), jest přípustno provozovati dopravu bez koncese také tehdy, jestliže dopravovatel k takové dopravě používá přechodně pro mimořádně zvýšenou potřebu podniku nebo v jiných mimořádných případech najatých motorových vozidel po případě i s personálem je obsluhujícím.

§ 3.

Žadatel o koncesi musí prokázati:

1. osobní spolehlivost co do provozu této živnosti,

2. že dosáhl věku alespoň 24 let,

3. státní občanství republiky Československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení jest přípustna jen v případě formální reciprocity.

§ 4.

(1) Společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie mohou nabýti koncese:

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) jestliže všichni jejich společníci vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nim důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.,

c) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.

(2) Společnosti akciové, společnosti s ručením obmezeným a společenstva mohou nabýti koncese:

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) jestliže všichni členové představenstva vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nim důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.,

c) jsou-li společenské podíly (akcie, podíly) alespoň z většiny v rukou domácích a

d) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na tuzemské soukromé železnice, zřízené již před účinností tohoto zákona a na železnice cizozemské.

§ 5.

Soukromé železnice mohou žádati o udělení koncese toliko se souhlasem ministerstva železnic. Jestliže taková železnice jest provozována jinou železnicí, musí si k tomu vyžádati také souhlasu provozvedoucí železnice.

§ 6.

(1) Koncese nesmí býti udělena osobám:

a) které byly pravoplatně odsouzený pro zločin vůbec, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti, nebo pro přečin podvodného úpadku, nebo pro celní přestupek;

b) které byly pravoplatně potrestány pro přestupek ustanovení § 7, odst. 3. a 7., § 8, § 9, odst. 3., §§ 10, 15, 17, 18, 20 a § 21, odst. 3., tohoto zákona;

c) které byly pravoplatně odsouzeny pro přestupek ustanovení o daních podle tohoto zákona, případně které byly třikráte potrestány pro přestupek zkrácení dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu;

d) které byly pravoplatně odsouzeny pro některý z přečinů podle § 4, č. 2, § 5, č. 2, § 6, č. 4, § 11, č. 2, § 13, č. 4, § 14, § 15, č. 1 a 2, § 16, č. 1, § 17, § 18, č. 2 a 3, § 19, č. 1, § 23 a § 24, č. 1, zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky.

(2) Koncese k provozování dopravy nesmí býti udělena:

a) jestliže potřeba obyvatelstva nevyžaduje této koncese,

b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,

c) jestliže zamýšlená pravidelná doprava neuspokojí účelně skutečnou dopravní potřebu,

d) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená pravidelná doprava provozována,

e) jestliže železnice, po případě podnik Československá pošta uplatnily přednostní nárok podle § 22.

(3) Při posuzování potřeby obyvatelstva budiž v prvé řadě přihlíženo k tomu, zda jest již dostatečně uspokojena železniční dopravou po kolejích.

§ 7.

(1) Koncesi lze uděliti toliko na určitou dobu nejvýše patnáct let, počítajíc ode dne pravoplatnosti koncese. Po uplynutí této doby možno koncesi po příslušném řízení uděliti nově. Při novém udělení koncese a při stanovení podmínek nové koncesní listiny třeba přihlížeti k tomu, zda a pokud se změnily poměry, které zde byly v době udělení původní koncese.

(2) Při udělení nové koncese budiž přihlíženo v prvé řadě k dosavadnímu koncesionáři, jestliže podal nejpozději jeden rok před uplynutím koncesní doby žádost o udělení nové koncese k dopravě jím dosud provozované. Jestliže koncesní úřad nerozhodne o žádosti před uplynutím koncesní doby, jest koncesionář oprávněn dopravu prozatím provozovati po předběžném ohlášení koncesnímu úřadu až do rozhodnutí o žádosti; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(3) Dokud žadatel neobdržel pravoplatně koncesi, nesmí započíti s provozováním dopravy.

(4) Koncese jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný. Živnost smí býti zpravidla provozována pouze majitelem koncese; koncesní úřad může však z důležitých příčin povoliti její provozování náměstkem. K zaměstnávání cizinců musí si koncesionář opatřiti souhlas ministerstva sociální péče.

(5) Zanechal-li koncesionář vdovu, která není s ním z vlastní viny soudně rozvedená, nebo není-li jí, k dědictví oprávněné nezletilé descendenty, může na oznámení příslušnému koncesnímu úřadu vdova po dobu svého vdovství a descendenti po dobu své nezletilosti živnost dále provozovati, ovšem jen na zbývající dobu koncese. Pokud vdova nebo nezletilí descendenti nevyhovují ustanovením tohoto zákona co do osobní způsobilosti k provozování této živnosti, musí zříditi způsobilého náměstka.

(6) Náměstek musí míti náležitosti uvedené v § 3, nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1., a musí býti schválen koncesním úřadem.