(7) Provozovati tuto živnost pachtýřem není přípustno.

§ 8.

(1) Koncesionář jest povinen k zajištění svých závazků, plynoucích z odpovědnosti z provozu motorových vozidel, používaných v této živnosti, sjednati pojištění u některé pojišťovny, připuštěné ku provozování obchodů v republice Československé. Vláda určí nařízením výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel, která nesmí přesahovati:

a) pro úraz jedné osoby 100.000 Kč;

b) pro celou pojistnou příhodu:

aa) u motorových kol 150.000 Kč,

bb) u automobilů 350.000 Kč,

cc) u autobusů 800.000 Kč;

c) pro věcné škody 50.000 Kč. Pojištěním věcných škod rozumí se toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami. Pojištění na částky vyšší jest přípustné. Vládním nařízením budou vydána bližší ustanovení o povinnostech koncesionáře a pojišťoven obstarávajících toto pojištění.

(2) Vláda může nařízením stanoviti, že výše pojistných prémií z pojistných smluv, zmíněných v odst. 1., podléhá schválení ministerstva vnitra.

(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže koncesnímu úřadu, že sjednal pojištění podle odst. 1. Jestliže později jeho pojištění z jakéhokoli důvodu zanikne nebo stane se neúčinným, jest povinen ihned zastaviti provoz a může jej znovu zahájiti teprve tehdy, jestliže prokáže, že sjednal nové pojištění podle odst. 1. Tímto ustanovením není nijak dotčen předpis § 30, č. 4.

(4) Koncesionář, případně ten, koho používá k obstarávání dopravy, jest povinen při provozování dopravy míti potvrzení pojišťovny o tom, že jest podle odst. 1. sjednáno pojištění na odpovědnost z provozování motorového vozidla v této dopravě používaného a na jakou dobu pojišťovací prémie byly zaplaceny, dále jest povinen na vyzvání úředních orgánů k tomu oprávněných takovým potvrzením se prokázati.

§ 9.

(1) Žadatel o koncesi jest povinen sestaviti dopravní řád, jenž musí obsahovati všeobecně platné podmínky pro dopravu osob, případně nákladů podle zásad stanovených vládním nařízením. Žadatel o koncesi pro dopravu osob jest kromě toho povinen sestaviti sazebník, který musí obsahovati všeobecně platné sazby, jakož i slevy všem za týchž podmínek stejně přístupné. Dopravní řád a případně sazebník, jakož i jejich změny nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly schváleny koncesním úřadem.

(2) Koncesionář jest povinen schválený dopravní řád, případně sazebník uvésti ve známost veřejnosti. Pokud jde o dopravu osob, jest povinen vyvěsiti dopravní řád a sazebník ve vozidlech, kterých používá k dopravě; pokud jde o dopravu nákladů, je povinen dovoliti každému, kdo o to požádá, aby nahlédl do dopravního řádu.

(3) Pokud podnikatel jest povinen podle odst. 1. sestaviti sazebník, musí schválené sazby od každého stejně požadovati.

§ 10.

Koncesionář jest povinen provésti dopravu osob nebo nákladů od něho žádanou, jsou-li splněny podmínky dopravního řádu, je-li doprava možna jeho provozními zařízeními, není-li zakázána zákonnými předpisy nebo opatřeními z důvodů veřejného pořádku a nebrání-li dopravě okolnosti, které koncesionář nemohl odvrátiti a které zdolati nebylo v jeho moci (dopravní povinnost).

§ 11.

Koncesionář jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá k provozu živnosti, nápisem, z něhož jest zřejmo, že jde o dopravu koncesovanou. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 12.

(1) Dopravní řád, sazebník a vývěsky je obsahující (§ 9), nápis na vozidle (§ 11), jízdní řád a vyhlášky o něm (§ 21) a jízdní lístky (§ 42) musí býti v jazyku státním; budou-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a při nejmenším ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. V podnicích zařízených pro hromadnou dopravu osob budiž personál, který přichází do styku s obecenstvem, pro tento služební styk přiměřeně znalý státního jazyka; kdo byl již před účinností tohoto zákona do podniku k této službě přijat, splní tuto povinnost dodatečně ve lhůtě stanovené vládou.

(2) Vládním nařízením bude ustanoven rozsah jazykové způsobilosti personálu pro tento služební styk s obecenstvem v okresích s počtem obyvatelstva podle ustanovení I. odst. § 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.

§ 13.

(1) Jako záruku pro splnění povinností vyplývajících z ustanovení hlavy IV. a VII. tohoto zákona jest koncesionář povinen složiti přiměřenou jistotu, kterou vyměří koncesní úřad pro každou jednotlivou koncesi částkou od 1000 Kč až do 50.000 Kč podle rozsahu oprávnění koncesionářova; bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení těchto povinností, musí koncesionář jistotu doplniti na stanovenou výši.

(2) Jistota může býti složena v hotovosti, v československých státních papírech, v jiných veřejných dluhopisech požívajících sirotčí jistoty nebo v bankovní záruce.

(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že složil jistotu. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 14.

Koncesionář nesmí o své újmě sbírati nebo dopravovati zásilky, jež podléhají poštovnímu regálu; jest však povinen, bude-li o to požádán poštovní správou, dopravovati poštovní zásilky za přiměřenou náhradu. O výši náhrady, jakož i o ostatních podmínkách této dopravy sjedná poštovní správa s koncesionářem smlouvu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne ministerstvo pošt a telegrafů v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

§ 15.

Ujednání jakéhokoli druhu, jimiž se obcházejí předpisy tohoto zákona, jsou zakázána a právně neúčinná.

§ 16.

Koncese k dopravě osob opravňuje koncesionáře dopravovati také zavazadla cestujících, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob anebo vlečným vozem k němu připojeným a poštovní zásilky (§ 14), a vyžaduje-li toho potřeba obyvatelstva, také k dopravě nákladů do úhrnné váhy 100 kg, pokud tím nejsou ohroženy bezpečnost dopravy, život a zdraví dopravovaných osob. Potřebu obyvatelstva jest zjistiti obdobně podle ustanovení § 25.

§ 17.

(1) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě osob dopravovati náklady s výjimkou zavazadel cestujících, poštovních zásilek (§ 14) a případně také nákladů uvedených v § 16.

(2) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě nákladů dopravovati po živnostensku bez povolení poštovní správy balíkové zásilky, které tato dopravuje podle platných předpisů.

§ 18.

Předpisy zdravotní a veterinárně-policejní upraví vládní nařízení přiměřeně podle předpisů platných pro dopravu po železnicích, a to se zřetelem na zvláštní potřeby dopravy motorovými vozidly.

§ 19.

Pro dopravu uvedenou v § 1 platí, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisy jej měnící nebo doplňující.

Hlava II.

Zvláštní ustanovení pro dopravu pravidelnou.

§ 20.

Pravidelná doprava musí býti provozována nepřetržitě vyjímajíc případy, kdy provoz není možný bez ohrožení bezpečnosti života a zdraví dopravovaných osob nebo bez ohrožení bezpečnosti nákladů.

§ 21.

(1) Žadatel o koncesi pro pravidelnou dopravu osob jest povinen sestaviti jízdní řád; jeho návrh musí předložiti koncesnímu úřadu již se žádostí o udělení koncese. Jízdní řád musí obsahovati doby odjezdů a podle okolností též doby příjezdů pro všechna místa, kde vozidlo pravidelně zastavuje; jízdní řád, jakož i jeho změny nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly koncesním úřadem schváleny.

(2) Koncesionář jest povinen schválený jízdní řád veřejně vyhlásiti a jej dodržovati. Kromě toho jest povinen dáti uveřejniti jej v úředním jízdním řádu; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(3) Koncesní úřad jest oprávněn uložiti koncesionáři, aby přiměřeně upravil jízdní řád, žádá-li to veřejný zájem.

(4) Koncesní úřad může povoliti mimořádné úchylky od pravidelnosti jízdního řádu, vyžadují-li toho místní poměry. Úchylky takové nelze považovati za změnu jízdního řádu.

§ 22.

Podnikům železničním, případně podniku Československá pošta přísluší přednostní právo zřizovati pravidelnou dopravu (§ 26).

Hlava III.

Řízení.

§ 23.

(1) K udělení koncese jsou příslušny:

1. pro pravidelnou dopravu, která nepřesahuje správní obvod okresního úřadu, okresní úřad, pro dopravu, která přesahuje správní obvod okresního úřadu, nepřesahuje však správní obvod zemského úřadu, zemský úřad, a pro dopravu, která přesahuje správní obvod zemského úřadu, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností;

2. pro nepravidelnou dopravu okresní úřad stanoviště živnosti;

3. pro dopravu přes státní hranice ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.

(2) Územní odvod (§ 1, odst. 4.) pro nepravidelnou dopravu nákladů stanoví koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne o stanovení územního obvodu ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Stejně se postupuje, jde-li o zřízení vedlejšího závodu zmíněných druhů doprav.

§ 24.

Vládní nařízení stanoví, jak mají býti upraveny žádosti o udělení koncese, případně o změnu koncese již udělené.

§ 25.

(1) Při dopravě pravidelné posoudí potřebu obyvatelstva [§ 6, odst. 2., písm. a) ] v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů koncesní úřad, který vyzve zúčastněné obce, zřízenou jednotu společenstevní a příslušnou obchodní a živnostenskou komoru, aby se vyjádřily v propadné lhůtě třiceti dnů. Nedojde-li k dohodě mezi koncesním úřadem a zmíněnými ředitelstvími, rozhodne o otázce potřeby obyvatelstva ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů.

(2) Při dopravě nepravidelné posoudí potřebu obyvatelstva koncesní úřad, který vyzve obec stanoviště zamýšlené živnosti a příslušné společenstvo, aby se vyjádřily v propadné lhůtě patnácti dnů.

§ 26.

(1) Bylo-li podle § 25, odst. 1., zjištěno, že potřeba obyvatelstva vyžaduje zřízení požadované pravidelné dopravy a není-li jiných okolností (§§ 3, 4 a 6), které by bránily udělení koncese, zašle koncesní úřad oznámení o tom ministerstvům železnic a pošt a telegrafů za účelem uplatnění přednostního nároku podle § 22. Ministerstvo železnic rozhodne, která železnice přichází pro uplatnění přednostního nároku v úvahu. Jde-li o soukromou železnici, která je provozována jinou železnicí, může přednostní nárok uplatniti toliko provozvedoucí železnice. Jde-li o soukromou železnici ve vlastním provozu, zašle jí ministerstvo železnic písemné upozornění, že může vznésti přednostní nárok na udělení koncese. Přednostní nárok na zřízení určité pravidelné dopravy (podniky Československé státní dráhy a Československá pošta) nebo na udělení koncese pro takovou dopravu (soukromá železnice ve vlastním provozu) může býti uplatněn toliko se souhlasem a prostřednictvím ministerstva železnic po případě ministerstva pošt a telegrafů ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy oznámení koncesního úřadu bylo dodáno těmto ministerstvům.

(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta musí dopravu, pro kterou uplatnily přednostní nárok, zahájiti do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy uplynula dvouměsíční lhůta podle předchozího odstavce. Lhůta tří měsíců může býti ze závažných důvodů prodloužena ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic nebo s ministerstvem pošt a telegrafů, a to nejdéle na další tři měsíce. Soukromé dráhy ve vlastním provozu uplatňujíce přednostní nárok na udělení koncese, musí podati žádost o její udělení koncesnímu úřadu nejpozději do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy oznámení tohoto úřadu bylo podle odst. 1. dodáno ministerstvu železnic.

(3) O žádosti za udělení koncese nesmí býti rozhodnuto, pokud neuplynuly výše zmíněné lhůty nebo pokud nebylo rozhodnuto o žádosti podniků Československé státní dráhy nebo Československá pošta za prodloužení lhůty k zahájení dopravy, případně o žádosti soukromé dráhy o udělení koncese,

(4) Řízení podle odst. 1. a 2. se nekoná, žádá-li o koncesi soukromá železnice (§ 5).

§ 27.

Koncesní listina musí obsahovati:

1. označení koncesionáře,

2. rozsah oprávnění a stanoviště živnosti,

3. dobu platnosti koncese,

4. počet a druh motorových vozidel, po případě přívěsných vozů, údaj o vlastní váze vozu, o jeho nejvýše přípustném nákladu a o největším osovém tlaku vozu,

5. podmínky, týkající se ochrany silnic a dopravy po nich,

6. výši pojištění (§ 8) a jistoty (§ 13).

(2) V koncesní listině mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti nepřetržitost a bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví.

(3) Koncesní úřad muže naříditi při provozování této živnosti taková opatření, jež považuje za nutná, aby bylo náležitě hověno potřebě obecenstva a aby byla zabezpečena možnost provádění účinného úředního dozoru.

§ 28.

(1) Koncesní podmínky mohou býti k žádosti koncesionáře změněny koncesním úřadem. Byla-li by změnou některé podmínky dotčena otázka potřeby obyvatelstva, jest postupovati obdobně podle ustanovení § 25.

(2) Pokud jde o změnu trati při pravidelné dopravě, lze toto schválení uděliti po předchozím řízení, o němž platí ustanovení §§ 25 a 26.

(3) Změnu jízdního řádu při pravidelné dopravě osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Nevyjádří-li se některé ze zmíněných ředitelství do 14 dnů, má se za to, že souhlasí se žádanou změnou jízdního řádu.

§ 29.

Koncese je neplatná:

1) zjistí li se, že již v době udělení koncese nebyla některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4, nebo byl-li zde některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6,

2) byla-li udělena proti ustanovením §§ 25 a 26.

§ 30.

Koncesi ku provozování dopravy motorovými vozidly odejme koncesní úřad, který ji vydal:

1) nastala-li po udělení koncese některá z okolností uvedených v §§ 3, 4 a 6,

2) neplní-li koncesionář podmínky uložené v koncesní listině nebo překročí-li rozsah svého živnostenského oprávnění, a to v obou případech přes dvojí písemnou výstrahu koncesního úřadu,

3) byl-li koncesionář dvakráte pravoplatné odsouzen pro přestupky ustanovení o daních podle tohoto zákona,

4) nezahájí-li koncesionář bez závažných důvodů do tří měsíců od pravoplatného udělení koncese provoz nebo jestliže provoz bez závažných důvodů přeruší na dobu alespoň tří měsíců,

5) jestliže koncesionář provozuje dopravu proti ustanovení § 8, odst. 3., věta 2.

§ 31.

Koncesní úřad oznámí ministerstvům železnic a pošt a telegrafů, jak bylo rozhodnuto o udělení koncese pro pravidelnou dopravu, jakož i pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob a pro nepravidelnou dopravu nákladů. Byla-li koncese udělena, zašle jim opis koncesní litiny, jakož i sazebníku a jízdního řádu. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta oznámí zahájení pravidelné dopravy okresním úřadům, v jichž obvodu se tato doprava provozuje. Zahájení nepravidelné dopravy nákladů oznámí okresnímu úřadu, v jehož obvodu se tato doprava zřídí.

§ 32.

Pokud jde o rozhodnutí o potřebě obyvatelstva, přísluší právo odvolací také jednotě společenstevní (společenstvu).

Hlava IV.

Trestní ustanovení.

§ 33.

(1) Toho, kdo bez pravoplatné koncese provozuje dopravu osob nebo nákladů podle § 1, potrestá okresní úřad pokutou od 1000 Kč do 5000 Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 14 dnů.

(2) Toho, kdo poruší některou z povinností, stanovených v hlavě I. až III. tohoto zákona, po případě v koncesní listině, potrestá okresní úřad pokutou od 100 Kč do 2.500 Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 7 dnů. Stejně potrestá toho, kdo poruší některý zákaz, stanovený v hlavě I. až III. tohoto zákona nebo v koncesní listině.

(3) Za pokuty uložené podle odst. 2. osobám, jichž používá v podniku, ručí koncesionář rukou společnou a nerozdílnou.

§ 34.

(1) Jestliže povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opomenouti postihuje právnické osoby nebo jiné soubory osob a je-li na nesplnění povinnosti ustanoven trest, lze - není-li jinak stanoveno - uložiti trest orgánů, jenž jest podle právních předpisů povolán je v tom směru zastupovati. Tento orgán, nejde-li o osobu fysickou, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu nebo více osob, které jsou pak zodpovědny za zachování předpisů.

(2) Přesunouti placení pokut uložených podle předchozích ustanovení odpovědným orgánům a zástupcům na právnické osoby a jiné soubory osob, o něž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné.

(3) Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty a náklady řízení uložené odpovědným orgánům a zástupcům.

§ 35.

Trestních ustanovení §§ 33 a 34 lze použíti, není-li stanoveno jinak, i na přestupky spáchané přede dnem jejich účinnosti, nejsou-li nepříznivější než právo platné v době, kdy přestupek byl spáchán.

Hlava V.

Zvláštní ustanovení pro podniky Československé státní dráhy a Československá pošta.

§ 36.

(1) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepodléhají ustanovením I. až IV. hlavy tohoto zákona s výjimkou § 2, odst. 1., písm. a), §§ 10, 18, 20, 22, 26 a 31. Kromě toho platí pro dopravu jimi provozovanou tato ustanovení:

1. Dříve než zahájí pravidelnou dopravu, zjistí tyto podniky u příslušných silničních úřadů, zda stav silnic a cest dovoluje, aby zamýšlená doprava byla na nich provozována.

2. Povinnosti uložené všeobecně v §§ 9 a 21, odst. 1. a 2., platí obdobně s odchylkou, že dopravní řád, sazebník a jízdní řád, jakož i jejich změny, nepodléhají schválení koncesních úřadů.

3. Při provozování dopravy podle tohoto zákona podléhají tyto podniky výhradně dozoru ministerstva železnic, případně ministerstva pošt a telegrafů.

4. Podnik Československé státní dráhy jest povinen dopravovati poštovní zásilky podle § 14; jestliže nedojde k dohodě tam zmíněné, rozhodne ministerstvo železnic v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepodléhají při provozování dopravy podle tohoto zákona předpisům živnostenského řádu (zákona) a ostatním předpisům jej měnícím nebo doplňujícím.

Hlava VI.

Přechodná ustanovení.

§ 37.

(1) Předpisy tohoto zákona se vztahují také na dopravu podle § 1 zřízenou před jeho účinností podle dosud platných předpisů. Avšak koncese pravoplatně udělené pro periodickou dopravu osob a pro živnosti uvedené v § 15, bod 4, živnostenského řádu (§ 22, bod 4, živnostenského zákona) zůstávají v platnosti na dobu 15 let, počítajíc ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud nezaniknou dříve z důvodů uvedených v koncesní listině.

(2) Majitelé živností obstarávajících takovou dopravu osob nebo nákladů, pro kterou se podle tohoto zákona, vyžaduje koncese, které byly zřízeny před jeho účinností a které byly dosud jako živnosti svobodné provozovány na základě živnostenského listu, jsou povinni do osmi týdnů od účinnosti tohoto zákona podati žádost o udělení koncese (§ 24) a zároveň prokázati, že splnili povinnosti vyplývající z ustanovení § 8 a § 9 s výjimkou odst. 1., poslední věta. Jestliže tak v této lhůtě neučiní, jsou povinni zastaviti dopravu dosud jimi provozovanou; ustanovení § 33, odst. 1., platí zde obdobně. Také v době před rozhodnutím o této žádosti podléhá provozování takové dopravy předpisům §§ 10, 11, 15, 16, 17, 18, 20, § 33, odst. 2., a předpisům hlavy VII. Majitelům živností v tomto odstavci uvedených může býti udělení koncese odepřeno pouze z důvodů uvedených v §§ 3, 4 a 6.

(3) Majitelé živností obstarávajících podle dosud platných předpisů periodickou dopravu osob nebo dopravu podle § 15, č. 4, živnostenského řádu (§ 22, č. 4, živnostenského zákona,) jsou povinni do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona prokázati příslušnému koncesnímu úřadu (§ 23, odst. 1.), že splnili všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona; pokud jde o povinnost stanovenou v § 8, musí tak učiniti do jednoho měsíce. Neučiní-li tak, jejich dosavadní koncese zaniká; ustanovení § 33, odst. 1., platí zde obdobně. Pokud jde o povinnost vyplývající z ustanovení § 13, počítá se uvedená tříměsíční lhůta ode dne, kdy koncesionáři bylo dodáno rozhodnutí koncesního úřadu, jímž se stanoví výše jistoty.

(4) Žádosti o udělení koncese podané před účinností tohoto zákona, o nichž nebylo do dne účinnosti tohoto zákona pravoplatně rozhodnuto, jest posuzovati podle ustanovení tohoto zákona.

(5) Podnikatelům, kteří alespoň jeden rok před účinností zákona provozovali pravidelnou dopravu svých zaměstnanců a dělníků k svým provozovnám a zpět, nesmí býti koncese odepřena, splní-li předepsané koncesní podmínky.

Hlava VII.

Finanční ustanovení.

Oddíl první.

Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly.

Předmět a základ daně.

§ 38.

(1) Předmětem daně z jízdného jest hromadná doprava osob motorovými vozidly provozovaná za jízdné na území Československé republiky.

(2) Základem daně jest jízdně. Za jízdné se považuje každá jakýmkoli způsobem poskytnutá náhrada za hromadnou dopravu osob a s ní související služby.

(3) Obstarává-li se hromadná doprava osob společně s jinými službami, které nesouvisejí s dopravou jako takovou (na př. ubytování, stravování dopravovaných osob a pod.), jest základem daně jízdné připadající na dopravu osob; způsob zdaňování takové dopravy stanoví se v § 41, odst. 2.

(4) Při pravidelné hromadné dopravě osob z tuzemska do ciziny, z ciziny do tuzemska, dále z tuzemska přes cizinu do tuzemska a z ciziny přes tuzemsko do ciziny jest základem daně část z celkového jízdného, která podle kilometrických vzdáleností připadá na úsek projetý územím Československé republiky.

(5) Při nepravidelné hromadné dopravě osob z tuzemska do ciziny, z ciziny do tuzemska, dále z tuzemska přes cizinu do tuzemska a z ciziny přes tuzemsko do ciziny jest základem daně jízdné připadající na cestu projetou územím Československé republiky; způsob zdaňování takové dopravy stanoví se v § 41, odst. 2.

(6) Daň z jízdného, pokuty vybírané od cestujících a daň z obratu nejsou základem daně.

Osvobození od daně.

§ 39.

Od daně jest osvobozeno:

1. Jízdné za pravidelnou hromadnou dopravu osob provozovanou výhradně v obvodu obce, a je-li stejnojmenná železniční stanice v sousední katastrální obci, též mezi obcí a touto železniční stanicí,

2. jízdné za hromadnou dopravu osob, kterou obstarávají letecké podniky svými motorovými vozidly, je-li náhrada za takovou dopravu již obsažena v leteckém tarifu za dopravu osob letadlem.

Podmět daně.

§ 40.

(1) Daň postihuje osoby povinné k placení jízdného.

(2) Vlastníci motorových vozidel a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé jsou povinni sami nebo svými zmocněnci vybírati daň od osob povinných k placení jízdného zároveň s jízdným. Půjčí-li nebo pronajmou-li tito svá motorová vozidla třetím osobám, jsou povinny vybírati daň tyto osoby. Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni vybírati daň koncesionáři nebo jejich zmocněnci.

(3) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku postihuje daň podnikatele dopravy nebo jejich zmocněnce.

Sazba daně.

§ 41.

(1) Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravy uvedené v § 38, odst. 3. a 5., činí 30% z jízdného.

(2) Daň z jízdného při dopravě osob podle § 38, odst. 3., a při nepravidelné dopravě osob podle § 38, odst. 5., činí 10 haléřů za osobu a kilometr projetý územím Československé republiky.

(3) Jízdné v cizí měně přepočítá se na domácí měnu podle kursu "Peníze" pražské peněžní bursy k poslednímu dnu měsíce, za který se daň platí.

(4) Vláda se zmocňuje, aby snížila daň z jízdného v poměru, v jakém by byla snížena daň z jízdních lístků podle zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., o dopravních daních, a dávka z jízdného za osobní dopravu na drahách podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.

Jízdní lístky.

§ 42.

(1) Osoby uvedené v § 40, odst. 2., jsou povinny před zahájením jízdy vydávati dopravovaným osobám úředně označené jízdní lístky a před vydáním znehodnotiti je proštípnutím. Neznehodnocené jízdní lístky jsou neplatné.

(2) Dopravované osoby jsou povinny před zahájením jízdy opatřiti si jízdní lístky, ponechati si je po celou jízdu i při výstupu a prokázati se jimi finančním orgánům.

(3) Jízdní lístky musí býti dopravovaným osobám vydány pro celou jejich jízdu, musí cenou odpovídati zapravenému jízdnému a smí býti dopravovaným osobám odbírány pouze finačními orgány.

(4) Úpravu jízdních lístků stanoví vládní nařízení.

(5) Osoby uvedené v § 40, odst. 2., jsou povinny vyvěsiti ve vozidle na nápadném místě upozornění pro dopravované osoby o povinnostech obsažených v odst. 2. a 3., a to s poukazem na trestní ustanovení podle § 78, odst. 3.

(6) Ustanovení odst. 1. až 5. se nevztahují na nepravidelnou hromadnou dopravu osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku.

Povinnost odváděti daň a předkládati výpočty daně. Ručení.

§ 43.

(1) Daň z jízdného jsou povinni odváděti vlastníci motorových vozidel, při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé, při půjčce nebo pronájmu motorových vozidel osoby, jimž byla motorová vozidla půjčena nebo pronajata. Vlastníci motorových vozidel a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé ručí s osobami, jimž byla motorová vozidla půjčena nebo pronajata, za správné odvedení daně.

(2) Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni odváděti daň koncesionáři a při takové nepravidelné dopravě podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci.

(3) Daň jest odvésti za každý kalendářní měsíc nebo jeho část nejpozději do 20. dne příštího měsíce a při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku při celním záznamu vozidel. Byla-li v posléz uvedeném případě doprava nastoupena v tuzemsku, jest odvésti daň při výstupním celním řízení.

(4) Osoby uvedené v odst. 1., věta 1., a koncesionáři při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni ve lhůtě stanovené v odst. 3. předložiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční výpočty daně z jízdného. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta jsou povinny předložiti tyto výpočty za všechnu dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky ve stanovené lhůtě zemskému finačnímu ředitelství v Praze.

(5) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Způsob odvádění daně.

§ 44.

(1) Daň se odvádí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finačního úřadu I. stolice, u podniku Československé státní dráhy a Československá pošta za všechnu hromadnou dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky na účet zemského finačního ředitelství v Praze.

(2) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jest zaplatiti daň v hotovosti u vstupního a, byla-li doprava nastoupena v tuzemsku, u výstupního celního úřadu.

Paušalování daně.

§ 45.

Ministerstvo financí může při pravidelné hromadné dopravě osob povoliti paušalování daně z jízdného za podmínek stanovených vládním nařízením.