Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 969.

Odpovědi:

1. ministra železnic na interpelaci sen. ing. Marušáka, Riedla, Pichla a druhů ve věci snížení jízdného o dovolených (tisk 843/1).

2. ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci sen. Šolce, dr Kloudy, Černého a druhů ve věci nesprávného postupu okresního úřadu v Jičíně při udílení koncesí hostinských a při stíhání jejich neoprávněného provozu (tisk 859/4).

969/1.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci senátorů ing. Marušáka, Riedla, Pichla a druhů

ve věci snížení jízdného o dovolených (tisk 843/1).

O zavedení dalších slev v osobní dopravě železniční, které jsou v interpelaci navrhovány, bylo v ministerstvu železnic opětovně uvažováno.

Od jich zavedení v rozsahu tak širokém a všeobecném, jak jest požadováno, musela však státní správa železniční upustiti, neboť podobné snížení tarifní hladiny, jež by sotva mohlo zůstati bez vlivu na výší jízdného i pro další složky cestujícího obecenstva, vedlo by se značnou pravděpodobností ke zmenšení železničních příjmů z osobní dopravy při pochybné možnosti vyrovnání tohoto úbytku zvýšenou frekvencí cestujících a zhoršilo by tak jen neutěšenou hospodářskou situací československých státních drah.

Jinak však třeba upozorniti, že dosud povolené tarifní výhody v interpelaci uvítané jsou s oblibou používány právě i ve vrstvách cestujících, o které jde, a že jsou přístupny i cestujícím ze zahraničí, ať již používají výhod jízdenek zpátečních nebo výhod povolených při návštěvě československých lázní a letovisek nebo zimních středisek sportovních.

V Praze, dne 7. prosince 1932.

Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.

969/2.

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci senátorů Šolce, dr Kloudy, Černého a druhů

ve věci nesprávného postupu okresního úřadu v Jičíně při udílení koncesí hostinských a při stíhání jejich neoprávněného provozu (tisk 859/4).

V domě čp. 117 v Lužanech, v politickém okresu jičínském, provozována byla živnost hostinská nepřetržitě od roku 1882 až do dnešní doby. Koncese hostinská a výčepní pro onen dům byla udělena původně dekretem býv. okresního hejtmanství v Jičíně ze dne 26. července 1882, č. 12783, Václavu Víchovi, dědu Josefa Vícha. V roce 1901 vyhořel dům čp. 117, byl na to znovu postaven a příslušné místnosti byly k žádosti majitele koncese Václava Vícha živnostensko-právně schváleny k provozování živnosti hostinské a výčepní výměrem býv. okresního hejtmanství v Jičíně ze dne 29. ledna 1902, č. 3743. Václav Vích zemřel dne 21. září 1902 a jeho syn Václav, otec Josefa Vícha zdědil budovu hostince i příslušející k ní pozemky. Václav Vích, syn zemřelého Václava Vícha, provozoval živnost hostinskou v uvedeném domě dále, nezažádal však o udělení potřebné koncese, neboť domníval se patrně, že živnostenské oprávnění zdědil spolu s budovou hostinskou. Podobný názor objevuje se namnoze dosud u obyvatelstva na venkově. V domě čp. 117 v Lužanech byla tudíž po roku 1902 provozována živnost hostinská a výčepní neoprávněně, bez koncese, což nebylo živnostenskému úřadu známo. Toto neoprávněné provozování zjištěno bylo teprve při projednávání žádosti Josefa Vícha za udělení koncese hostinské a výčepní, v níž bylo uvedeno, že otec žadatelův, Václav Vích (mladší), vzdává se koncese ve prospěch Josefa Vícha. Z toho lze usuzovati, že otec žadatelův, Václav Vích, provozoval živnost hostinskou v čp. 117 v Lužanech bona fide, t. j. v domněnce, že jest k provozování živnosti té oprávněn.

Okresní úřad v Jičíně výnosem ze dne 2. června 1929, č. 24.368, udělil po provedeném předepsaném řízení žadateli Josefu Víchovi koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě čp. 117 v Lužanech, ač se společenstvo hostinských a výčepníků v Jičíně vyjádřilo proti udělení koncese. Okresní úřad vyhradil společenstvu hostinských a výčepníků v Jičíně odvolání k zemskému úřadu v Praze. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení interpelace, že okresní úřad nepřiznal společenstvu práva odvolacího.

Společenstvo hostinských podalo v zákonné lhůtě odvolání z citovaného výměru; zemský úřad tomuto odvolání nevyhověl výměrem ze dne 23. července 1929, č. j. 340.016 ai 1930, 25-6030 ai 1930, ježto nevadily podle názoru zemského úřadu udělení koncese ani okolnosti, k nímž dlužno přihlížeti podle §u 18 živn. řádu, ani jiné zákonné překážky.

Nálezem ze dne 1. prosince 1931, č. 17772 z roku 1931, zrušil nejvyšší správní soud vzhledem na stížnost společenstva hostinských a výčepníků v Jičíně rozhodnutí zemského úřadu pro vadnost řízení. Nález nejvyššího správního soudu došel k zemskému úřadu dne 24. prosince 1931 a okresní úřad v Jičíně byl o tom vyrozuměn výnosem zemského úřadu ze dne 16. ledna 1932, č. 735.411 ai 1931, 25-9137/3 ai 1931; zemský úřad citovaným výnosem ze 16. ledna 1932 současně nařídil další řízení, aby mohl o odvolání společenstva znovu rozhodnouti.

Výnos zemského úřadu došel podle zprávy okresního úřadu v Jičíně ze dne 18. ledna 1932, č. 7146 ai 1932 k okresnímu úřadu v Jičíně teprve dne 28. února 1932. Jěžto se okresní úřad v Jičíně dozvěděl o rozhodnutí nejvyššího správního soudu úředně teprve dne 28. února 1932, byl oprávněn do zmíněného dne Josefu Víchovi prodloužiti policejní hodinu uzavírací. Josef Vích byl podle citované zprávy okresního úřadu zvlášť výměrem výslovně upozorněn, že nesmí nadále provozovati živnost hostinskou a výčepní a poněvadž vyzvání onoho neuposlechl, bylo proti Josefu Víchovi zavedeno okresním úřadem trestní řízení pro přestupek neoprávněného provozování živnosti hostinské a výčepní. Ustanovení § 152 živn. řádu hodlal okresní úřad v Jičíně použíti teprve, kdyby ukládání pokuty bylo bezvýsledným.

Zemský úřad znovu rozhodl o odvolání společenstva hostinských a výčepníků v Jičíně výměrem ze dne 14. října 1932, č. j. 386.173 ai 1932, 25-9137/8 ai 1931, nevyhověv odvolání společenstva. V rozhodnutí tom bylo uvedeno, že udělením koncese byl sice počet koncesí hostinských a výčepních po právu v Lužanech provozovaných rozmnožen, ne však počet živností hostinských, fakticky provozovaných, neboť hostinská živnost byla v čp. 117 v Lužanech fakticky nepřetržitě provozována od roku 1882. V rozhodnutí bylo dále uvedeno, že hostinec v čp. 117 v Lužanech jest podle konaného šetření nejvíce navštěvován ze všech hostinců v Lužanech, dále, že v něm má sídlo také tělocvičná jednota >Sokol<. Současně uvedeno, že hostinec v čp. 117 v Lužanech je při okresní silnici, při cestě mezi Jičínem a Lázněmi Bělohrad, takže pro svou polohu byl vyhledáván i cizinci.

Hostinec ten je vzhledem k ostatním místním hostincům nejlépe vybaven.

Výslovně se podotýká, že obec Lužany, ačkoliv jest sama majitelkou koncese hostinské a výčepní, nenamítala ničeho proti udělení koncese Josefu Víchovi, uznávajíc potřebu zmíněné koncese.

V interpelaci se činí také zmínka o memorandu, které výbor společenstva hostinských a výčepníků v Jičíně podal dne 20. března 1931 ministerstvu obchodu. Na toto memorandum se vztahuje výnos ministerstva obchodu ze dne 12. dubna 1932, č. 62.527/31, jímž vráceny byly po nahlédnutí jednací spisy okresního úřadu v Jičíně ohledně vyřizování hostinských záležitostí u zmíněného okresního úřadu.

Výnos ministerstva obchodu ze dne 12. dubna 1932, č. 62527/31, uložil zemskému úřadu, aby stěžující si společenstvo bylo o výsledku šetření vyrozuměno. Zemský úřad výnosem ze dne 30. června 1932, č. j. 220.223 ai 1932, 25-3924/2 ai 1931, uložil okresnímu úřadu v Jičíně, aby vyrozuměl společenstvo ve smyslu citovaného výnosu ministerstva obchodu.

Okresní úřad byl nyní vyzván, aby předložil zemskému úřadu v Praze k nahlédnutí koncept výměru, jímž ono vyrozumění společenstva provedl.

V Praze, dne 11. listopadu 1932.

Ministr obchodu:
Dr Matoušek v. r.