Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 974.

Odpovědi:

1. předsedy vlády na interpelaci sen. dr Szilassyho a druhů o státní podpoře maďarskému vládnímu deníku, který v blízké budoucnosti bude vycházeti v Praze (tisk 843/5).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Lokoty a soudr. o teroru na Podkarpatí (tisk 887/3).

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Mikulíčka a soudr. o řádění městské policie proti dělníkům ve Zlíně (tisk 887/4).

4. ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci sen. Johanise, Havránka, Koukala a soudr. ve věci nesprávného postupu zemského úřadu v Praze o Povolení lomů osadě v Krhanicích pro firmu Ing. Hlava v Praze (tisk 918/3).

974/1 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci senátora dr. Szilassyho a druhů

o státní podpoře maďarskému vládnímu deníku, který v blízké budoucnosti bude vycházeti v Praze (tisk 843/5).

Vláda nezamýšlí vydávati maďarský vládní politický deník v Praze.

V Praze dne 28. prosince 1932.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

Překlad ad 974/1.

Válasz

a kormányelnőktől

dr. Szilassy szenátor és társai interpellációjára

a közeli jövőben Prahában kiadandó magyar kormánypárti napilap államsegélye tárgyában (843/5. nász.).

A kormány magyar kormánypárti politikai napilapot Prahában kiadni nem szándékozik.

Praha, 1932. december 28.-án.

A kormány elnöke:
Malypetr s. k.


974/2
(původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Lokoty a soudruhů o teroru na Podkarpatí (tisk 887/3).

Šetření, které jsem zavedl o případech v interpelaci uvedených, mělo tento výsledek:

Dne 3.dubna 1932 dopustil se Ilko Lálko ve Volosiance spolu se svou žennou Marií násilí na četnické hlídce (Marie Lálková ohrožovala při tom jednoho četníka na životě sekerou) a popudil proti četnictvu místní obyvatelstvo, které shluknuvši se a ozbrojeno kůly znemožnilo Lálkovo zatčení. Před příchodem sesílené četnické hlídky, vyslané do Volosianky, aby zatkla Lálka a hlavní původce výtržností, Lálko se ženou a s hlavními vinníky Olexou Klimským a Ivanem Mico uprchl z obce a štval celé okolí k násilným činům proti četnictvu, takže do Volosianky bylo nutno soustřediti 40 (a nikoliv 100) mužů četnictva, aby se předešlo vážnějšímu porušení veřejného klidu a pořádku. Dne 5. dubna 1932 dostavili se všichni jmenovaní k okresnímu soudu ve Velkém Berezném, který je ponechal ve vazbě mimo Lálkovu manželku, prosti níž trestní oznámení soudu tehdy ještě nedošlo. Z vazby byli Lálko, Klimský a Mico předvedeni četnictvem dne 6. dubna 1932 k výslechu a ke konfrontaci do Volosianky. Tvrzení, že bytí při tom četnictvem ztýráni, je zcela nepravdivé a také žádný ze jmenovaných si po návratu k soudu nestěžoval, že byl ztýrán četnictvem, ani nebyly na žádném z nich nalezeny při lékařské prohlídce stopy nějakého násilí.

Marie Lálková dostavila se na to sama dne 7. dubna 1932 na četnickou stanici ve Volosiance, byla zatčena a dopravena jedním četníkem k soudu ve Velkém Berezném. Ježto vzhledem k spáchanému činu bylo ji nutno pokládati za osobu životu nebezpečnou, byly jí podle předpisu přiloženy za dopravy četnické svěrací řetízky. Tvrzení o jejím týrání četnictvem je rovněž nepravdivé, Lálková si při převzetí u soudu na nic takového nestěžovala, po dobu vazby nemocnou se nehlásila a také vězeňský personál nepozoroval na ní žádné známky nasvědčující nějakému ztýrání. Sekeru, kterou Lálková, jak již uvedeno, dne 3. dubna 1932 ohrožovala na životě jednoho z četníků, nesl sám četník, dopravující Lálkovou k soudu.

V Malém Rakovci utvořila se, aniž bylo dbáno platných předpisů, organisace >Sojúz pracujuščoho seljanstva<, jejíž činnost byla proto okresním úřadem v Sevluši zastavena a majetek dne 28. března 1932 zabaven. Omylem bylo k zabaveným věcem připojeno razítko místní organisace komunistické strany. Okresní úřad nařídil hned dne 1. dubna 1932 razítko vrátiti.

Při domovní prohlídce u Eleka Kise v Sevluši byly zabaveny písemnosti, souvisící s jeho trestnou činností. Po prohlídce byly závadné písemnosti dodány s trestním oznámením soudu, ostatní, mezi nimi různé knihy a časopisy, byly Kisovi vráceny.

Legitimace s nadpisem >Jednota družstva dělníků a sedláků<, zabavené četnictvem u Michala Čonky z Ťačovských Lazů a u Andreje Dumniče v Ňagovu, byly z rozhodnutí okresního úřadu jmenovaným osobám vráceny.

Z vylíčených okolností je patrno, že postupu v úvahu přicházejících úřadů a četnictva nelze nic vytýkati, a nemám proto důvodu, učiniti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze dne 2. ledna 1933.

Ministr vnitra:
Černý v. r.


Překlad ad
974/2.

974/3.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Mikulíčka a soudruhů o řádění městské policie proti dělníkům ve Zlíně (tisk 887/4).

Na udání Jakuba Daňka bylo četnickou stanicí ve Zlíně učiněno okresnímu soudu trestní oznámení na městské strážníky Josefa Hozu a Josefa Křivánka. Rozsudkem okresního soudu ve Zlíně z 9. září 1932 čís. T 743/32 byli tito strážníci osvobozeni. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. října 1932 čís. To VI 727/32. Šetřením, jež ve věci bylo zavedeno, bylo zjištěno, že Jakub Daněk v den, kdy výše uvedenými strážníky dán byl do městské věznice, byl silně podnapilý. To dokazovali svědci Ludmila Malinková a Jan Janota, u nichž Daněk žebral. Poranění mohl si způsobiti sám v opilosti ve věznici, neboť podle výpovědí strážníků spadl několikráte s lůžka na zem.

Druhý v interpelaci uvedený případ týká se, jak bylo zjištěno, tajemníka komunistické strany Richarda Pravdy ze Zlína. Týž svolal na den 4. dubna 1932 asi 80 mladíků z okolí Zlína, kteří se sešli v komunistickém spolkovém domě >Svépomoc> ve Zlíně. Na nádvoří spolkového domu byli mladíci seřazeni do průvodu, poučeni, jaká mají na ulici provolávati hesla a pod vedením pana senátora Mikulíčka vyšli na ulici, aby se odebrali k továrně firmy Baťa. Ježto průvod nebyl úředně povolen, byli mladící spolu s panem senátorem Mikulíčkem zastaveni strážníkem, konajícím dopravní službu a vyzváni jménem zákona k rozchodu. Uposlechli a rozešli se, avšak později opět se shromáždili před branou firmy Baťa. K bráně dostavil se též pan senátor Mikulíček a domáhal se přístupu do továrny k továrníku Baťovi. Když mu přístup nebyl povolen, odebral se na nádraží, kde k mladíkům, kteří ho doprovázeli, prohlásil, že odpoledne k 17. hodině přijede opět do Zlína a že demonstrace budou se opakovati. Ježto hlavním organisátorem celé akce byl Richard Pravda, policie, aby zamezila nezákonnostem předvedla ho odpoledne po 16. hodině na strážnici, kde ho zadržela za účelem vyšetřování a výslechu až do 22. hodiny.

Pokud jde o obsah domnělého rozhovoru policejního inspektora Sokola s tajemníkem Richardem Pravdou, prohlašuje inspektor městské stráže uvedené výroky Richarda Pravdy za pouhou smyšlenku, a tvrdí, že s Pravdou žádné podobné řeči nevedl. Svědci, kteří by mohli potvrditi údaje Pravdy i inspektora, nebyli zjištěni, neboť se rozmluva odehrála v uzavřené kanceláři.

Fabián Šulák nemohl býti vyslechnut o okolnostech v interpelaci tvrzených, neboť nynější jeho pobyt není znám. Rovněž nemohlo šetření býti zavedeno o tvrzení, že se správa závodu Baťova dopustila nezákonností a teroru na nezaměstnaných a obyvatelstvu vůbec, poněvadž v tom směru nejsou v interpelaci žádné konkretní případy uvedeny.

Podle toho, co uvedeno, nemám důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.

V Praze dne 14. prosince 1932.

Ministr vnitra:
Černý v. r.


974/4.

Odpověď

ministra obchodu

na interpelaci senátorů Johanise, Havránka, Koukala a soudruhů ve věci nesprávného postupu zemského úřadu v Praze o povolení lomů osadě v Krhanicích pro firmu Ing. Hlava v Praze (tisk 918/3).

Osada Krhanice žádala podáním ze dne 25. října 1931 okresní úřad v Jílovém za živnostensko-právní schválení žulových lomů na pozemcích č. kat. 341/1, 346/3 a 316/7, úzkokolejné dráhy, skladiště prachu, dynamonu, dynamitu a rozbušek, kovárny, skladiště, ohřívárny, kantiny a kanceláře.

Tuto žádost zamítl okresní úřad u Jílovém výměrem ze dne 4. listopadu 1931, č. 22964 s odůvodněním, že o ní bylo již pravoplatně rozhodnuto výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 16. října 1931, čís. 573.840/24-2810/15/1931 a živnostenskoprávní schválení tohoto lomu firmě Ing. B. Hlava odepřeno.

Do tohoto výměru podala odvolání osada Krhanice dne 7. listopadu 1931.

Zemský úřad v Praze u příležitostí tohoto odvolání zrušil rozhodnutím ze dne 18. listopadu 1931, čís. 636.630/24-4940/ 1931 naříkaný výměr na základě ustanovení odst. 4, § 146 ž. ř. pro vadu řízení, ježto nebylo před vydáním rozhodnutí provedeno pro tento druh provozovny předepsané ediktální řízení.

Okresní úřad v Jílovém odepřel k námitkám sousedů osadě krhanické po provedení ediktálního řízení výměrem ze dne 20. ledna 1932, čís. 26.982 živnostensko-právní schválení ke zřízení lomu na parcelách výše označených.

Do tohoto výměru podala osada Krhanice odvolání.

Zemský úřad v Praze, po provedení nového šetření vyhověl výměrem ze dne 22. července 1932, čís. 395.463/1932-24-4940/13/1931 tomuto odvolání, zrušil naříkaný výměr okresního úřadu a udělil osadě krhanické požadované živnostensko-právní schválení mezi jinými s podmínkou, že zřízením a používáním lomu nesmí býti nikterak ohrožováno ani obtěžováno sousedstvo neb dělnictvo na majetku nebo zdraví neobyčejným způsobem.

Do tohoto výměru podala >Humanita>, spolek pro péči o zdraví dělnictva v Praze, stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.

Současně žádal tento spolek za povolení odkladného účinku této stížnosti, kteréžto žádosti bylo vyhověno rozhodnutím zemského úřadu v Praze ze dne 4. října 1932, čís. 544.424/1932-24-4940/49/1931.

Na odvolání osady Krhanice k ministerstvu obchodu zrušilo toto výnosem ze dne 4. listopadu 1932, čís. 91.910/1932 naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo osadě krhanické dáno poučení, že zná právo se odvolati ještě k ministerstvu obchodu a nařídilo, aby zemský úřad vydal straně nové rozhodnutí s poučením, že rozhodnutí to jest konečné.

Tak se stalo výměrem zemského úřadu v Praze ze dne 17. listopadu 1932, čís. 623.298/32-24-4940/53/1931.

K vývodům interpelace se podotýká, že právním posouzením této záležitosti bude se nyní zabývati nejvyšší správní soud, kdežto ministerstvo obchodu nemá zákonného podkladu k zakročení.

Pokud se týče žádostí za odkladný účinek bylo spolku >Humanita< vyhověno tím, že zemský úřad udělil stížností k nejvyššímu správnímu soudu odkladný účinek přes to, že tímto rozhodnutím byla v lomech zastavena práce při hospodářských obětech jak obce, tak jejích členů.


V Praze, dne 23. prosince 1932.

Ministr obchodu:
Dr Matoušek v. r.