Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 20.03.2019

(1. den schůze – 20.03.2019)

(Jednání zahájeno v 10.06 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zaujměte svá místa...

Vítám vás na 7. schůzí Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 28. února 2019. Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Jiří Růžička, Miluše Horská, Jiří Drahoš, Lumír Kantor, Jan Žaloudík, Alena Šromová, Peter Koliba, Jiří Vosecký, Karel Kratochvíle, Miroslav Balatka, Patrik Kunčar, Emilie Třísková, Jiří Carbol; a po 16. hodině se omlouvá pan senátor Herbert Pavera.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou u prezence v předsálí našeho sálu. (Krátká technická odmlka.)

Nyní – podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a senátor Pavel Karpíšek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou. Přistoupíme, po znělce, k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Pavel Karpíšek.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Jaromír Strnad a Pavel Karpíšek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 7. schůze Senátu.

Upravený návrh 7. schůze jste obdrželi v souladu s usnesením Organizačního výboru a byl vám rozdán na lavice.

Jednání bychom zahájili 2 body předsedy vlády, na které by navázala se svými 3 body ministryně financí.

Jako šestý bod dopoledne bude projednána novela transplantačního zákona (senátní tisk č. 42).

Jako poslední bod před polední přestávkou projednáme žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu. Hlasování pak bude probíhat během polední přestávky.

Ministr vnitra požádal o projednání svého bodu (senátní tisk č. 44) jako první bod odpoledne.

Poté budou projednány 4 body ministra životního prostředí, nejdříve však po 15.00 hodině.

Na tyto body naváže senátní tisk č. 43.

Zpráva o peticích. Petice za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong.

Organizační výbor navrhuje doplnit dva body, jako předposlední bod novelu zákona o lesích (senátní tisk č. 51).

Jako poslední bod je Záměr uspořádat veřejné slyšení Senátu na téma „Potřebuje Česká republika a Evropa vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, děkuji vám.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu, které nebyly, čili budeme hlasovat o pořadu schůze po znělce. (Znělka.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 2 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a program schůze byl schválen.

A nyní přistoupíme k prvnímu bodu, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 21. - 22. března 2019

Tisk č. 49

Informaci máte jako senátní tisk č. 49. S informací nás seznámí předseda vlády Andrej Babiš. Vítám vás, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Program jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 21. a 22. března, to znamená zítra a v pátek, je samozřejmě hlavně brexit, vnější vztahy, hospodářské otázky či klimatická politika.

Určitě nejvíce sledovaným tématem je brexit. Jistě jste zaznamenali sérii hlasování v Dolní sněmovně Britského parlamentu v minulém týdnu. Ta navázala na shodu mezi britskou premiérkou Theresou Mayovou a předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem nad dalším ujištěním ze strany EU, že tzv. irský backstop představuje pouhou pojistku. I přesto dne 12. března Dolní sněmovna Britského parlamentu odmítla předloženou dohodu o vystoupení a politické prohlášení o budoucích vztazích mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Poslance nepřesvědčily ani dodatečné záruky z 11. března, ani naléhání vládního právníka Coxe, aby rozhodovali politicky. Následně 13. března Dolní sněmovna Britského parlamentu v rámci hlasování zamítla variantu vystoupení Spojeného království bez dohody, tzv. no-deal scénář a 14. března přijala usnesení doporučující vládě požádat o prodloužení lhůty dle článku 50 Smlouvy o Evropské unii.

Nejednotná a vnitrostranicky rozkolísaná britská politická scéna nyní čelí nesnadnému rozhodnutí, za jakým účelem lhůtu dle článku 50 Smlouvy o Evropské unii prodloužit. Dle původního záměru vlády Velké Británie by došlo k předložení jednoho ze dvou návrhů. V případě, že by došlo k odsouhlasení výstupové dohody do dnešního dne, požádala by Velká Británie pouze o krátké technické prodloužení do konce června. V případě, že by tomu tak nebylo, požádala by Velká Británie pravděpodobně o další prodloužení včetně účasti na volbách do Evropského parlamentu. Myslím, že v této chvíli to nikdo neví. Evropská rada začíná zítra odpoledne, takže zítra britská premiérka nás seznámí s tím, s čím vlastně přichází a co od Evropské unie požaduje.

Předseda Dolní sněmovny Britského parlamentu nicméně zkomplikoval situaci prohlášením, že nelze podruhé hlasovat o stejné dohodě, která již byla jednou zamítnuta. Nedošlo tak k plánovanému opětovnému hlasování o dohodě během včerejšího večera. Britská vláda tak musí najít způsob, jak postupovat v souladu s legislativními pravidly Britského parlamentu, či se smířit s dlouhým prodloužením. Pokud by překročilo červen, ve Velké Británii by se musely konat volby do Evropského parlamentu.

Na zítřejší Evropské radě se předpokládá, že by Theresa Mayová nejprve lídrům přednesla a odůvodnila svou žádost o prodloužení, načež by se vedla diskuse ve formátu Evropská unie 27. Na konci by pak muselo dojít ke shodě se Spojeným královstvím v dalším postupu, jak to vyžaduje litera odst. 3 článku 50 Smlouvy o Evropské unii.

Vláda České republiky zastává názor, že varianta no-deal, která by nastala implicitně k 29. březnu, představuje nejhorší možnou variantu dvouletých jednání se Spojeným královstvím. Proto jsme se domluvili, že podpoříme prodloužení lhůty dle článku 50 Smlouvy o Evropské unii za toto datum, bude-li britská strana indikovat konkrétní účel prodloužení a plán dalšího postupu.

Situace je tedy velice dynamická. Bude samozřejmě záležet na tom, s čím britská premiérka do Bruselu přijede.

Dalším bodem jednání Evropské rady jsou vnější vztahy. Je to samozřejmě důležité téma. Čtvrteční večer bude zasvěcen zahraniční politice. V kontextu přípravy dubnového summitu Evropská unie – Čína bude Evropská rada debatovat o vztazích s Čínou. Dle naší vlády je pro řešení globálních problémů spolupráce s Čínou důležitá, a to hlavně v oblasti udržitelného hospodářského růstu. Evropa musí k Číně přistupovat realisticky a pragmaticky a být ve vztahu k Číně jednotná. Klíčová je naše obchodně investiční spolupráce s Čínou. V tomto směru je pro vlády ČR nadále prioritou uzavření investiční dohody mezi EU a Čínou s jasnými pravidly. Čína by měla zůstávat v nejvyšší míře zapojena do diskusí o reformě a modernizace Světové obchodní organizace, včetně řešení příčin dnešních tenzí v mezinárodním obchodě.

Vláda České republiky dále podpořila iniciativu několika členských států, aby se Evropská rada ve svých závěrech věnovala také Ukrajině. S ohledem na pětileté výročí anexe Krymu by měla EU potvrdit svou dlouhodobou pozici v této oblasti. Další bod Evropské rady jsou hospodářské otázky. Na Evropské radě bude v pátek ráno debata o ekonomice a budoucnosti vnitřního trhu. Dokončení vnitřního trhu je prioritou vlády, a to včetně rozvoje průmyslové, digitální a obchodní politiky EU. V tomto smyslu se naše vláda aktivně podílela na dopisu 17 hlav států a předsedů vlád předsedovi Evropské rady Tuskovi na podporu dokončení vnitřního trhu. Budeme usilovat o to, aby priority z tohoto mezivládního apelu byly v závěrech Evropské rady zohledněny. Vláda podporuje přijetí závěrů, které budou dostatečně ambiciózní a budou vodítkem pro další debatu o dlouhodobých prioritách Evropské unie v rámci strategické agendy. Dokončení vnitřního trhu například v oblasti služeb by dle našeho názoru mělo být klíčovou prioritou pro činnost EU v legislativním cyklu. Komise musí současně pokračovat v analýze překážek na vnitřním trhu včetně překážek vyplývajících z rozdílných národních pravidel. Evropská rada by měla dále podpořit rozvoj silného evropského průmyslu, investic do inovací a digitální transformace. Tématem bude obchodní politika EU. V tomto smyslu jsem i na základě mého jednání s premiéry D4 navrhl, abychom se setkali s komisařkou Malmströmovou. Vyplývá to z mého jednání s americkým prezidentem, který vyjádřil nespokojenost s celkovým vyjednáváním s Evropou na rozdíl od Číny, kdy to hodnotil, že se to posouvá dopředu. Chceme se v tom angažovat, protože pro nás je to zásadní a pro mě to byla i zásadní agenda v Bílém domě, protože zavedení tarifů na evropská auta by zásadním způsobem dopadlo negativně na naši ekonomiku, na naše hospodářství, na naše producenty automobilů. Průmyslu je 9 %, našeho DPH 26 %, průmyslu 20 % exportu.

A mně vadí, že nemáme dostatek informací. Až teď údajně byl schválen mandát, tak nechápu, o čem tam jednali. Je to zásadní záležitost a my chceme vědět, jak se vyjednává. Protože samozřejmě na první pohled, když my máme tarif 2,5 % na naše auta do Spojených států... Ale my nevyvážíme, dokonce máme negativní bilanci, tzn. do České republiky se dováží víc amerických aut než českých do Spojených států. A Spojené státy mají 9,8 %, tak logicky prezident má k tomu připomínky. Stejné je to v zemědělství. Chceme vědět, jak se vyjednává. Je jasné, že i v rámci Evropy všichni bojujeme za naše zájmy. A když jsem se díval na obchodní bilance vůči Spojeným státům, tak jediný, kdo má přebytek, je Německo. A stejně je to s Čínou. Všichni máme s Čínou negativní bilanci, Německo má pozitivní.

My jsme samozřejmě významný dodavatel do automobilového průmyslu v Německu, ale je to pro nás důležité. Chci přesně vědět – a já to přednesu i na Evropské radě, že chceme zkrátka do toho mluvit. Já jsem americkému prezidentovi doporučoval, aby si počkal na volby, aby si počkal na novou komisi. Samozřejmě zavedení cel by bylo zásadní a negativní pro naše vztahy. Takže budu chtít intenzivnější zapojení členských států do obchodních jednání vedených komisí. Takže to je obchodní politika.

Klimatická politika. Dalším pátečním tématem v Evropské radě je klimatická politika. Evropská rada by v tomto směru měla primárně poskytnout prvotní vodítka pro přípravu dlouhodobě strategie Evropské unie pro implementaci Pařížské dohody. A vláda ČR bude apelovat na racionální přístup bez přehnaných ambicí, které by mohly podkopat naši konkurenceschopnost.

My jsme měli v pondělí kolokvium ve Škodě Auto. Samozřejmě naše ambice v obnovitelných zdrojích, myslím evropské, jsou skutečně vysoké. Jde o to, že my máme celkový počet emisí 9,8 % z celého světa. Jde o to, aby i naši konkurenti dodržovali klimatické dohody. A zatím to není ten případ. Také jde o to, proč z hlediska plnění nějakých představ Evropského parlamentu, které jsou pro nás neakceptovatelné, nemůžeme např. u dopravy plnit jinými obnovitelnými zdroji, protože elektroauta budou o tom, kdo zaplatí ten rozdíl v dani.

Ten je na příklad, jak nám ukazoval i v prezentaci starosta Osla, 11 000 euro na takový golf. Když si to přepočtu na 300 000 našich elektroaut, které jsou v plánu, tak je to asi 100 miliard. Takže to jsou věci, které určitě budou na stole.

Poslední bod je boj proti dezinformacím. To se má objevit v závěrech Evropské rady, boj proti dezinformacím. Evropská rada by měla zdůraznit implementaci Akčního plánu EU z prosince minulého roku. Vláda ČR debatu o koordinovaném přístupu na úrovni EU v této oblasti podporuje. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 49/1, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, senátorky a senátoři.

Je to tak. Evropský výbor včera obdržel informaci, možná v trochu stručnějším formátu, než jsme ji slyšeli dneska, a také, pokud jde o brexit, tak trošku méně aktuální. Jak víte, v tomto se věci dějí občas docela rychlým tempem, což jsme tušili dopředu.

Proto usnesení, které vám Evropský výbor navrhuje, je nepříliš obsáhlé a z velké většiny se týká brexitu. Považovali jsme za vhodné, aby se Senát vyjádřil k tomu, jak by měla Evropská rada postupovat v případě, že Velká Británie požádá o prodloužení lhůty podle článku 50 smlouvy o EU. Což se v tuto chvíli zdá být něco, co se asi stane. Ale včera jsme nevěděli, a dnes ještě pořád úplně nevíme, jaké přesně kontury ta žádost, která vypadá, že skutečně je asi na cestě, nebo už byla odeslána, bude mít. Jak dlouhý bude ten požadavek, na jak dlouhé prodloužení a za jakých podmínek. My navrhujeme vyjádřit se k něčemu, co je ještě ve vývoji, co se ještě stane. Nicméně Evropská rada je za dveřmi a bude potřeba nějakým způsobem postupovat.

Čili názor, který vám předkládám, je zhruba takový. Pokud by došlo k variantě, o které ještě nedávno byla významně řeč, že Velká Británie požádá o prodloužení lhůty v návaznosti na ratifikaci dohody o vystoupení, takže pak by bylo namístě takové žádosti vyhovět. Projevit tady maximální možnou vstřícnost, tak, aby Velká Británie měla možnost si to doma nějak učesat a odchod byl, pokud možno, co nejcivilizovanější.

Pokud ovšem by ta žádost o odklad data vystoupení nebyla spojena s takovouto ratifikací, což se dnes ráno v 10.27 zdá být možná pravděpodobnější scénář, pak je to samozřejmě těžší. Pan premiér tady už o tom trochu mluvit, jdou nám do toho evropské volby, do toho riziko toho, že v návaznosti na průběh evropských voleb ve Velké Británii, ať by byly, nebo ať by nebyly, tak by to mohlo ohrožovat další legitimitu Evropské unie před tím, než by Velká Británie odešla. I potom, až by odešla.

Takže tady nezbývá z našeho pohledu, nic lepšího jsme v tuto chvíli nevymysleli, než relativně obecná rada Evropské radě, aby souhlasila s takovýmto odkladem. Zase vstřícný krok s cílem dosáhnout co nejhladšího průběhu k této nešťastné záležitosti. Ale samozřejmě se základním ohledem na ohlídání legitimity institucí EU. V první řadě tedy Evropského parlamentu v návaznosti na volby a potažmo Evropské komise a dalších orgánů, které se od toho odvíjejí. A vůbec legitimitu celé následně vznikající legislativy. A specificky navrhujeme zmínit i rozpočty EU, protože to je věc, která je v tuto chvíli na stole. A tam, když se do toho dostanou nějaké pochybnosti o legitimitě, tak bychom se opravdu dostali do velkých problémů.

To je ta část, která se týká v brexitu. Jinak jsme samozřejmě v trochu paradoxní situaci, že pozornost hodně zaujímá tahle konkrétní věc brexitu. Na jednu stranu je to velmi důležitá věc, ale kvůli tomu nemůžeme zapomínat na ostatní agendy. Evropská rada nezapomíná na ostatní agendy, takže takovým hlavním, dopředu dlouho plánovaným tématem, je jednotný trh. Tady my navrhujeme pouze odkaz na dosavadní konzistentní stanoviska Senátu, že rozvoj jednotného trhu je pro Českou republiku důležitá priorita, odstraňování překážek jednotného trhu je důležitá priorita.

Nenavrhujeme žádné vyjádření, kromě všeobecného vzetí na vědomí, k dalším bodům agendy. To je z toho důvodu, že pokud jde o agendu dezinformací, k tomu Senát přijal usnesení, poměrně podrobné, na svém minulém zasedání. Čili prosíme, aby toto bylo vzato v úvahu. Pokud jde o klimatickou problematiku, budeme to mít na pořadu dneska.

Budeme také prosit, aby toto bylo vzato v úvahu.

Konkrétně si myslím, že by také bylo dobré, aby se to dostalo i do agendy jednání s Čínou. Protože tak, jak možná naznačil pan premiér, pokud chceme něco udělat s klimatickou změnou, Čína je nepochybně důležitý článek svého systému. O tom si asi nemusíme mnoho vypravovat. Také asi nemusíme zdůrazňovat, že v posledních letech, měsících a dnech klimatická agenda evidentně nabrala na velké pozornosti zájmu i ve veřejnosti České republiky.

Pokud jde o Ukrajinu, to je věc, která se z našeho pohledu, nebo vyjádření k pětiletému výročí anexe Krymu a situaci na Ukrajině, ta se do té agendy dostala relativně nedávno. Aspoň tak, jak my jsme sledovali ty poměrně skromné písemné materiály, které k tomu dopředu byly. Já myslím, že je to velmi dobře. Zase si dovolím tady ústně odkázat na konzistentní postoj Senátu, který samozřejmě trvá na tom, že dodržování mezinárodního práva v této věci je naprosto nezbytné. A je potřeba udělat maximum pro to, aby se mezinárodní právo prosadilo.

Děkuji vám za pozornost a za případnou podporu tohoto usnesení.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére.

Já jsem chtěl poděkovat za tuto rozpravu a ocenit, že mezi nás pan předseda vlády přišel. Rád bych se věnoval jedinému bodu z toho, co jste říkal. A to jsou vztahy s Čínou. Mluvil jste o udržitelném hospodářském růstu. Ta věc je důležitá proto, že summit s Čínou, EU – Čína, byl naposledy před 2 lety. A na této Evropské radě se připravují věci do budoucna, i v kontextu aukce nejrůznějších frekvencí 5G a dalších. Zdá se mi, že Čína není jenom o hospodářském růstu, že to není jenom téma pro ekology. Ale že to je také téma, kterému musíme věnovat pozornost z hlediska hodnot a práva. A lidského práva.

Dnes budeme projednávat petici, kterou jsme v Senátu řešili, na podporu hnutí Falun Gong. A to nás vede k tomu, abychom se věnovali nejen jedné skupině, ale všem menšinám, ke kterým nesmíme být lhostejní. Mohou to být křesťané, muslimové, Ujgurové, Kazachové a další.

To, čeho jsme svědky, je, že Čína v lidských právech tlačí na docela jiný koncept, než je ten náš. A to má dalekosáhlé důsledky. Ve chvíli, kdy totiž prosazujeme lidská práva pro ty, kdo jsou zrovna u moci, jak je tomu v případě Pekingu, tak vidíme, že právo na soukromí jde stranou. Systematické sledování je totiž důležitější, právo na život jde stranou.

Proto se mi zdá, že nejenom otázka hospodářského růstu, ale právě otázka základních parametrů, podle kterých funguje Evropské unie, podle kterých funguje mezinárodní obchod, se musejí dostat na pořad dne.

Proto jsem vás chtěl také požádat, abyste sledoval debatu, kterou tady dneska povedeme k Falun Gongu, protože se mi zdá, že to přímo souvisí s tím, co budete projednávat také na Evropské radě.

Děkujeme moc, že jste přišel.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem rád, že evropský výbor předložil usnesení v té podobě, jak ho předložil. Ono to konvenuje i mému názoru, který jsem tady sděloval už posledně, když jsme projednávali zákon související s brexitem. Jsem rád, že se rozlišují dvě varianty možného odkladu podle článku 50, smlouvy o EU, které rozlišují mezi odkladem s předchozí ratifikací dohody o vystoupení ze strany Velké Británie, a pak ta druhá varianta je tedy bez toho předchozího schválení. A je podmíněna legitimitou institucí, legislativou, rozpočty EU.

Já bych to možná zjednodušil, ale ono to není nijak v rozporu. Podstatnou okolností je, jestli se Spojené království zúčastní voleb do Evropského parlamentu. Což je předpoklad toho, aby byly naplněny ty podmínky. Z tohoto hlediska si myslím – a už jsem to právě posledně říkal, že kdyby nebyla schválena dohoda a zároveň by se Spojené království neúčastnilo voleb do Evropského parlamentu, tak takový odklad by byl doopravdy zcela zbytečný a v podstatě i nebezpečný. A bylo by naplněno to, o čem také včera mluvil Michel Barnier, kdy zmiňoval, že odklad něco stojí. A zejména evropské podnikatelské subjekty.

Kdyby nastala tato varianta, tak je naprosto jisté, nebo já považuji za prakticky jisté, že britská premiérka nedokáže pro dohodu získat podporu radikální části stoupenců brexitu, protože zablokováním dohody v podstatě dosáhnou jimi chtěného cíle, a to je odchodu bez dohody. To znamená, že jediná šance, že vůbec bude nějaká dohoda schválena, je, pokud konec bez schválení předložené dohody v britském parlamentu nebude jediný možný výsledek právě bez dohody. Tady já bych apeloval, aby se vláda takto zachovala v případě, že nebude schválena dohoda v britském parlamentu. Aby skutečně nepřipustila prodloužení článku 50 bez účasti Spojeného království v evropských volbách.

To by samozřejmě nahrávalo spíše té delší variantě prodloužení, která, jak jsem dnes ráno v médiích zaznamenal, tak britská premiérka pravděpodobně opět ustoupila právě těm radikálům ve svých řadách a nepožádá o to delší, ale pouze o to kratší prodloužení. Což je přesně ta past, před kterou jsem tady chtěl varovat a požádat vládu, aby ji nepřipouštěla. Doopravdy nepovažuji za pravděpodobné, že by dohoda o vystoupení byla tento týden, nebo příští týden, v britské Dolní sněmovně schválena.

Naopak, kdyby byla poskytnuta ta delší lhůta, tak to vytvoří na tu radikální brexitářskou část tlak, aby buď případně schválila tu dohodu, nebo dokonce se může stát, že bude schválena, díky tomu, že se vytvoří prostor, nějaká ještě mírnější varianta odchodu Velké Británie, než je dokonce v tom stávajícím návrhu smlouvy. Případně se otevírá prostor i na nové referendum nebo úplné stažení článku 50. To znamená, delší prodloužení s účastí Británie ve volbách nabízí možnosti všech řešení, ještě včetně těch, které by pro nás asi byly nejpříznivější, aby Británie neodcházela, nebo pokud možno maximálně zachovala všechna pravidla, ať už vyplývající z možné celní unie, nebo pravidel jednotného vnitřního trhu.

Takže ještě jednou bych apeloval na pana premiéra, aby vláda doopravdy neposkytovala to krátké prodloužení bez schválení dohody a bez účasti Spojeného království ve volbách.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Jirsa. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové.

Musím říct, že mi pan premiér zaimponoval tím svým relativním skepticismem k radikálnímu snižování CO2 a k přesunu automobilismu k elektromobilům. Já bych k tomu poznamenal dvě věci. Zaprvé, preferujeme-li tady jistou obezřetnost vůči Číně, tak zatím všechny baterie do elektromobilů se vozí z Číny. Dokonce materiál na výrobu elektrobaterií těží děti v Africe někde. A zadruhé, pane premiére, ale i EU i česká vláda pořád dává miliony korun neziskovkám, které všechny tyhle bláboly podporují a propagují. Takže tam bych navrhoval větší obezřetnost. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí? Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Ano, chce. Máte slovo, pane premiére.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, já tady mám exkluzivně pro vás poslední zprávy z Bruselu, to znamená, že se čeká kolem jedenácté, teď je kolik, 10:40, že dorazí dopis do Bruselu, kde britská vláda požádá o krátké prodloužení. To znamená, že krátké prodloužení je nejdéle do 30. 6., to znamená, že Velká Británie neuspořádá volby do Evropského parlamentu, jejich mandáty se rozpustí a nebudou od 2. 7. zastoupeny v Evropském parlamentu.

To, co požaduje pan senátor Dienstbier ode mě, je de facto nesplnitelné, protože my budeme rozhodovat, jak to vypadá, buď to odmítneme a pak je no-deal, a to asi nechceme, nebo se musíme vyjádřit, pokud je to tak, jak mi to teď napsali kolegové z Bruselu, o to krátké prodloužení. Tam rozhoduje Evropská rada jednomyslně. Takže o tom budeme rozhodovat, my asi těžko můžeme říct, nechceme krátké, chceme dlouhé, když oni chtějí krátké, my budeme rozhodovat – buď nic, nebo krátké. Takže v tomto směru se omlouvám, ale tam vám asi nemůžu vyhovět.

Ohledně... Ano, ty baterie, já jsem se ptal včera Škody Auto, vozí to z Jižní Koree, Jižní Korea ty představy... Ano, já jsem velice skeptický k těm dohodám. Já chápu, že musíme bojovat za záchranu naší planety, ale musí se přidat i ostatní, ne tím způsobem, že nakonec na to všichni doplatíme v Evropě, hlavně ten průmysl, ty neziskovky, to nevím, to se zeptám.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. V rozpravě vystoupili dva senátoři, v zásadě nikdo nerozporuje navržené usnesení. Já jenom bych chtěl doplnit v reakci na tu nejnovější informaci, že pořád si myslím, že pokud schválíme čl. 4 našeho usnesení, tak pořád platí, že odklad do 30. 6., bez uspořádání do eurovoleb ve Velké Británii, by ohrožoval legitimitu Evropského parlamentu. Myslím si, že pořád Evropská rada má možnost přijmout odklad, ale ne nezbytně do 30. 6. Souhlasím s panem premiérem, že těžko může tu lhůtu prodloužit jednostranně, ale může ji zkrátit, může říct, prodloužení může být do eurovoleb. A prostě když nebudou uspořádány volby do Evropského parlamentu, nemůže být Velká Británie dále členem. Ale my jsme záměrně psali to usnesení tak, aby nepředjímalo žádný konkrétní scénář, protože jak vidíme, každou chvíli je to jinak, ale ten ohled na legitimitu Evropského parlamentu je, myslím, naprosto esenciální. Když si to představíme, tak prostě 30. 6. bude situace, kdy budeme mít parlament, ve kterém nebudou řádně v tu chvíli, legálně zvolení nějací členové, ten bude rozhodovat o takových věcech, jako je složení výboru, předsednictvo Evropského parlamentu, Evropská komise atd. To si myslím, že je opravdu velké riziko. Vyzýval bych tady, aby v té debatě toto bylo skutečně velmi vážně zváženo. Opravdu si myslím, že je možné Velké Británii vyhovět, ale s podmínkou velmi vážně řešit to riziko ohrožení legitimity evropských institucí.

Pokud jde... My jsme odkázali tu agendu klimatické změny na další usnesení v materiálech, které nás dnes čekají, v dnešním programu. Asi je dobře, že ta debata se moc nerozvíjela.

Takže já s dovolením nebudu komentovat tuto část rozpravy a nechám si to na jiné body. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Protože jiné návrhy nepadly, budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 3 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Koordinovaný plán v oblasti umělé inteligence

Tisk EU č. K 008/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 008/12 a K 008/12/01. Prosím pana předsedu vlády Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, já ještě, pokud můžu, k tomu brexitu, je jasné, že pokud Velká Británie požádá o krátké, jak to vypadá, dohoda v parlamentu ani napotřetí neprojde, potom přijdou a budou chtít dlouhé, nebo zůstat, tak to samozřejmě bude hrozně složité pro všechny, protože nebudou mít zastoupení v parlamentu, což je v rozporu se smlouvou o EU, musely by se konat znovu volby, nebo změnit smlouva o EU, to podléhá ratifikaci ve všech státech, to trvá dva roky. Takže jasně, je to velké riziko. Doufejme, že paní premiérka má nějakým způsobem takové informace, že to zkrátka zvládne. Takže uvidíme. Ale ta rizika jsou velká. Já tomu rozumím, co tady zaznělo.

Ohledně Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ohledně Koordinovaného plánu v oblasti umělé inteligence... Dovolte mi představit Sdělení Komise – Koordinovaný plán v oblasti umělé inteligence, které tematicky navazuje na sdělení Umělá inteligence pro Evropu z dubna 2018. V samotném Koordinovaném plánu se Komise zaměřuje na 8 konkrétních oblastí, ve kterých vyzývá ke spolupráci na konkrétních akcích. Těmito oblastmi jsou strategické opatření a koordinace, maximalizace investic, výzkum, testování a inovace, dovednosti a celoživotní vzdělávání, data, etika, regulační rámec, veřejný sektor a mezinárodní spolupráce. ČR se aktivně podílela na vyjednávání Koordinovaného plánu. Díky aktivitě ČR bylo možné do finálního znění zapracovat důraz na mobilitu a vesmírné aplikace. Evropská komise zvýší investice do umělé inteligence v rámci programu Horizont 2020 na 1,5 mld. eur mezi lety 2018 až 2020. V následujícím období navrhuje Komise věnovat minimálně 1 mld. eur ročně z programu Horizont Evropa a Digitální Evropa. V kontextu konkrétních akcí, ke kterým Evropská komise vyzývá, je zásadní vytvoření národních strategií pro umělou inteligenci do poloviny roku 2019. Neméně důležitá je také finanční podpora evropských center excellence, testovacích zařízení a center pro digitální inovace. Centra excellence chce Komise podpořit 50 mil. eur, v roce 2020. Testovací zařízení chce po roce 2020 podpořit v programu Digitální Evropa 1,5 mld. eur. ČR iniciativu Komise všeobecně podporuje, vnímá umělou inteligenci jako jednu z klíčových oblastí pro budoucí rozvoj a konkurenceschopnost jak ČR, tak EU.

ČR již na základě výzvy v Koordinovaném plánu začala připravovat národní strategii pro umělou inteligenci, která by měla být schválena vládou v dubnu 2019. Díky národní strategii budeme na evropské úrovni ještě více slyšet a budeme moci vybudovat v Praze jedno z evropských center excellence pro umělou inteligenci. Já jsem v tom kontextu jednal i s předsedou Komise, jednal jsem s místopředsedou Komise Ansipem, máme šanci, u nás máme až 1000 lidí, kteří se zabývají umělou inteligencí, snažíme se koordinovat tyto aktivity. Takže pro ČR je také důležitá podpora, co nejužší spolupráce univerzit a výzkumných institucí s podniky a mobilita vědeckých pracovníků.

ČR disponuje silnou vědeckou a podnikatelskou komunitou v oblasti umělé inteligence, kterou musíme stále rozvíjet. Je to prestižní záležitost, my jsme ze střední a východní Evropě jediní, kteří máme ambice, protože Evropa chce otevřít jenom 4 taková centra, máme dobré šance, doufejme, že to dopadne. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane premiére, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 008/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji, vážený pane premiére, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Zmíněným materiálem se VEU zabýval včera na své 6. schůzi, přijal 43. usnesení, které, jak už bylo řečeno, máte k dispozici, které doporučuji přijmout.

Samozřejmě, když se bavíme o umělé inteligenci, tak si člověk klade otázky, jestli nastane konec lidské civilizace, nebo naopak je to počátek zcela nové éry spojení člověka se stroji. Samozřejmě, že v otázkách, kdy se bavíme o rozvoji umělé inteligence, nejde o to, abychom sestavili nějaký centrální mozek lidstva, ale jde o věci typu strojové určení auta bez řidičů apod.

Ostatně, před měsícem zde na půdě Senátu dokonce proběhl workshop za účasti eurokomisařky Věry Jourové, který byl právě této tematice věnován.

Náš VEU přijal doporučení, z něhož si dovoluji odcitovat některé pasáže. Senát PČR podporuje veškeré aktivity ČR v rámci EU, resp. EU ve světě, v oblasti projektů vyvíjejících technologie označované jako umělá inteligence, jelikož je vnímá jako jednu z důležitých oblastí pro budoucí rozvoj, zvyšování kvality života i celkovou konkurenceschopnost. Senát klade důraz na koordinaci rozvoje nezbytné infrastruktury a již zmiňovaných center digitální inovace na užší spolupráci mezi univerzitami, výzkumnými institucemi a soukromým sektorem a na podporu tzv. inovativních start-upů, stejně jako na potřebu transferů dovedností a mezisektorovou a multidisciplinární mobilitu.

Považuje současně za klíčové směřovat prostředky primárně do oblastí s jednoznačnými přínosy pro občany a podniky a na projekty s potenciálně vysokou návratností vynaložených veřejných prostředků, měřitelností a udržitelností výsledků.

Považuje také za klíčové rozvíjet důvěryhodné a prověřené technologie prvků umělé inteligence, které budou dostatečně kontrolovatelné, při jejichž vývoji a užití bude zajištěno dodržování základních práv etických standardů, eliminovány stereotypy a skryté znevýhodňování skupin obyvatel. Považuje také za klíčové založení společného evropského datového prostoru, obsahujícího kvalitní a interoperabilní data, obává se však, že současná právní úprava v oblasti ochrany osobních údajů již neodpovídá inovacím v oblasti ukládání dat, které vyplývají z jejich rostoucího objemu, může tak narušovat technologickou neutralitu.

Považuje také za klíčové podporovat zaměření ČR na rozvoj těch oblastí umělé inteligence, ve kterých má ČR šanci prosadit se na celosvětové úrovni, zejména na poli kyberbezpečnosti a aplikace družicových systémů. Senát oceňuje úsilí vlády ČR o brzkém přijetí národní strategie pro umělou inteligenci a zapojení odborníků z oblasti umělé inteligence do její formulace, jakož i vybudování jednoho z evropských center excellence v oblasti umělé inteligence na území ČR.

Na závěr připomíná, že je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost analýze a zajištění obecné kybernetické bezpečnosti a obrany tak, aby bylo garantováno bezpečné použití všech technologií pro občany i veřejný sektor.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Předkladatel se tedy nemá k čemu vyjádřit. Pan zpravodaj také ne. Budeme tedy po znělce hlasovat o usnesení, tak, jak nám ho sdělil zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 4 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu premiérovi, děkuji zpravodajům.

My přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 45

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 45, já prosím paní ministryní financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Já počkám, paní ministryně, až si uložíte podklady. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vám představila návrh zákona, kterým se mění zákon o finanční kontrole. Důvodem předložení návrhu zákona je především plnění legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU. Návrh zákona transponuje směrnici EU o rozpočtových rámcích členských států. V souvislosti s nedodržením termínu transpozice této směrnice je proti ČR vedeno řízení o porušení smlouvy. Ministerstvo financí usilovalo o transpozici směrnice v minulosti několika legislativními návrhy, ale žádný z těchto návrhů nebyl v legislativním procesu úspěšný. Dlužno dodat, že do toho vstoupily i parlamentní volby v roce 2017.

Tato novela je technického charakteru, na základě požadavků evropské směrnice návrh zákona rozšiřuje okruh orgánů veřejné správy, na které dopadá zákon o finanční kontrole. Orgánem veřejné správy je dle návrhu zákona nově i dobrovolný svazek obcí, příspěvková organizace dobrovolného svazku obcí a státní organizace Správy železniční dopravní cesty.

Poslanecká sněmovna návrh kontrolního výboru schválila pozměňovacími návrhy k předloženému návrhu zákona. Předmětem pozměňovacích návrhů je zmírnění pravidel schvalovacích procesů pro nejmenší orgány veřejné správy a zrušení povinnosti krajů provázet sumarizaci údajů za všechny obce ve správním obvodu kraje. Ministerstvo financí s pozměňovacími návrhy vyjádřilo souhlas.

Návrh na zrušení sumarizační funkce krajských úřadů se následně stal předmětem diskuse na jednání výboru Senátu VHZD. Rozsah zpráv o výsledcích finančních kontrol je upraven v prováděcí vyhlášce č. 416/2004.

Novelou vyhlášky, která je účinná od 1. ledna 2019, došlo k významnému zjednodušení vykazování údajů o provedených kontrolách. Podstatou novely bylo zejména odstranění rozsáhlých tabulkových příloh. Nově budou zprávy předávány jednotně do informačního systému ministerstva financí, který bude přístupný přes internetový prohlížeč a je napojen na jiné systémy, které umožňují automatické křížové kontroly vyplněných údajů.

Pozměňovací návrh uplatněný kontrolním výborem Poslanecké sněmovny reagoval na připomínkové řízení k novele prováděcí vyhlášky. V důsledku změny, obsahu i způsobu předávání ročních zpráv postrádá zachování povinnosti krajských úřadů sumarizovat zprávy za obce smysl. Všechny krajské úřady se zrušením této povinnosti souhlasí. Považuji za zjednodušení administrativy.

Tím jsem vyčerpala vše, co jsem v tuto chvíli chtěla říct. Jsem samozřejmě připravena odpovídat na vaše případné dotazy. Děkuji vám.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní ministryně. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 45/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Nytra.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 45/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky a páni senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu velmi podrobně projednával tento návrh zákona, který se změnil v kontrolním výboru Poslanecké sněmovny, jak o tom hovořila paní ministryně.

Co se týká původního vládního návrhu zákona, skutečně jsme zkoumali, co to všechno přinese, zahrnutí dobrovolných svazků obcí – především se to týká dobrovolných svazků obcí – pod režim zákona o finanční kontrole, k tomu pak vystoupím v obecné rozpravě.

Co se týká změn, které prosadil kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, tady lze říci na návrh ministerstva financí, to bych chtěl také podtrhnout. Ano, v první části dochází k jakémusi zjednodušení. Nejnižší orgány veřejné správy, jenom pro vaši představu, jednak u obcí nebo u orgánů veřejné správy, které nebudou mít více než pět zaměstnanců, nemusí být správce rozpočtu zaměstnanec veřejné správy. U obcí a krajů je možné, aby příkazce operace byl zastupitel a u dobrovolných svazků obcí se také nepožaduje, aby příkazce operace byl zaměstnanec, protože mnohé dobrovolné svazky obcí žádné zaměstnance nemají.

To jsou všechno změny, které se navrhovaly v souvislosti i se zákonem, který neprošel v roce 2017 a proti těmto změnám výbor nic nenamítal.

Druhá záležitost, to je tzv. zrušení sumarizační působnosti krajů je sporná záležitost. Vyjádřím se k tomu pak podrobněji v obecné rozpravě.

Výbor tedy přijal pozměňovací návrh, kterým se zachovává působnost krajů nebo krajských úřadů v oblasti sumarizace. Jsem přesvědčen, že je to racionální postup, ale uvidíme, jak proběhne hlasování.

Tolik ke zpravodajské zprávě o jednání garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Zdeněk Nytra? Vidím ho přicházet, takže přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové. Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 13. března 2019 projednal návrh zákona. Diskuse se vedla úplně ve stejném duchu, jako na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Musím přiznat, že jsem měl připravený také návrh, ale po diskusi náš výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Herbert Pavera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné dopoledne. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jenom krátce bych okomentoval to, co jsme řešili na hospodářském výboru, ale také na našem klubu.

Začnu od konce. Na klubu dokonce zaznělo to, že bychom se měli vyjádřit pro zamítnutí této novely, protože na svazky obcí a na obce se ze státní správy ženou neustále nějaké další povinnosti a kontroly. A všichni, kteří pracují v obcích, určitě vědí, že svazky obcí podléhají auditům. Každoročně se tam dělají audity, to znamená, že jsou pod veřejnoprávní kontrolou. Mají také svoji kontrolní i revizní komisi, takže si myslí, že to je něco navíc. Paní náměstkyně, která byla přítomna na jednání výboru, říkala, že to je transpozice evropské směrnice, což dnes potvrdila i paní ministryně. Nás by opravdu zajímalo, jak přesně zní tato směrnice EU, jestli opravdu vyžaduje, aby tam byly svazky obcí v takové podobě, jak je to tam nyní začleněno.

Nám nevadí kontroly, my to děláme proto, že chceme spolupracovat mezi obcemi, chceme společně řešit problematiku obcí a měst, chceme pozvednout kvalitu života v těchto obcích a městech, a nějaká další kontrola nás určitě nezničí. A věřím tomu, že někdo má třeba zájem na tom, aby svazky obcí donutilo k tomu, aby nefungovaly, ale věřím, že tomu tak není a že to paní ministryně potvrdí.

Co je také zpochybnitelné nebo co jsme také zpochybňovali, je samozřejmě to, že v případě, že příkazce nebo svazek či obec nebude mít víc než pět zaměstnanců, že to může být přímo účetní nebo správce rozpočtu atd. A pět zaměstnanců. Co to je pět zaměstnanců u malé obce? Většinou tam je úředník, úřednice, která je účetní a plní ještě další úkoly, a může tam být šest dělníků. Tak to na malých obcích bývá, to znamená že zaměstnanců je dohromady sedm. Bude to tedy zase účetní, která dělá v podstatě všechno. Ani to se samozřejmě příliš moc nelíbilo, i když vím, že to asi byla nějaká dohoda i se Svazem měst a obcí.

Tolik připomínky nejenom mé, ale i mých kolegů a kolegyň. Určitě se k tomu ještě někteří vyjádří a věřím, že i paní ministryně.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Zmínil bych jenom jednu věc, kterou jsme probírali i na našem výboru, když se projednával tento tisk. A on se právě týká i toho, co říkal pan senátor Pavera, já mu malinko na to odpovím.

I když je to malinko výtka vůči ministerstvu financí, protože my tady máme jako jeden z důvodů implementaci směrnice č. 85/2011, která se týká požadavku na rozpočtové rámce. Do směrnice jsem se díval. Je tam víc ustanovení, a podle mého názoru není plně pravda, že tím, pokud návrh zákona dnes schválíme, směrnice bude plně implementována. Odkážu na článek 3 této směrnice, která požaduje, aby vnitrostátní systémy veřejných účtů – já to přeložím, to je veřejné účetnictví všech veřejných subjektů podle mezinárodních účetních standardů IAS 95, podléhaly vnitřní kontrole – to je částečně pravda pokud jde o další subjekty tohoto systému – ale také nezávislému auditu. A tento problém my vůbec neřešíme, my ho dlouhodobě vidíme. On má vlastně konsekvenci jak na rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, která se v tuto chvíli projednává, a my nemáme územní samosprávu pod tímto auditem, protože právě tato směrnice požaduje, aby tento orgán byl nezávislý. A my to v tuto chvíli nějakou formou suplujeme tzv. hospodařením, který je závislým mechanismem kontroly.

Zmínil bych tady to, že pokud to dnes schválíme, nebude to asi nic proti ničemu, ale koncepčně my tuto směrnici nebudeme implementovat stále a celá oblast územní samosprávy nebude pod nezávislým auditem doposud.

A pokud bude dál fungovat tento systém hospodaření, tak pouze něco suplujeme, ale toto naplněno nebude.

Tolik jenom k samotné směrnici. Pokud tady budeme hlasovat, myslím si, že to je velice technická drobnost ohledně rozšíření kompetence na samosprávné svazky obcí. Ale my tady, co bylo komunikováno, opravdu naplňovat nebudeme a máme velkou výzvu dál a podle mého názoru to není pravda. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane předsedo. Uvedl jsem již stručnou zpravodajskou zprávu a nyní bych se chtěl věnovat dvěma podstatným věcem v této novele. Potvrdím, že zahrnutí do zákona o finanční kontrole dobrovolné svazky obcí považuji za důležitou věc.

Chtěl bych předeslat, že dobrovolné svazky obcí zde vznikaly a vznikají z důvodu meziobecní spolupráce a početně asi nejvíce těchto svazků působí v oblasti společné prezentace mikroregionů apod. Jsou samozřejmě i svazky, které třeba uplatňují vlastnická práva. A mám takový pocit, ne pocit, dokonce jsem přesvědčen, že tím, jak se zpřísňují rozpočtová pravidla, že to doléhá vůbec na administrativní možnosti dobrovolných svazků obcí.

Jsem předsedou jednoho dobrovolného svazku obcí, kde je 22 obcí. Jsou to malé obce a není skutečně jednoduché naplnit veškeré povinnosti. Nedělám téměř nic jiného, než podepisuji rozpočtová opatření, posílám to všem obcím, dohlížím na to, aby obce byly někde umístěny na úřední desce. Vytrácí se téměř jakoby smysl dobrovolných svazků.

Chci také říci jednu věc, která se opomíjí. Vedle dobrovolných svazků obcí jsou tady tzv. mikroregiony, bývalá sdružení obcí, dneska spolky, které jsou víceméně identické. Mají sice ve stanovách možnost přistoupení někoho jiného, než obce, to se neděje a nemusí tyto věci vůbec dělat. Máme tady jednak velmi přísně regulované rozpočtové hospodaření dobrovolných svazků obcí a na druhé straně spolky, které to mají daleko, daleko jednodušší.

Na hospodářském výboru jako zpravodaj jsem se skutečně připojil k tomu, že by přes všechny problémy dobrovolné svazky obcí, protože jsou součástí veřejných financí, měly být pod režimem tohoto zákona. Ono to nějaké konsekvence mít bude, musí tam být příkazce operace, správce rozpočtu atd. Teď to tolik potřeba nebylo.

Ohledně další věci, o které tady mluvila paní ministryně. Nedívám se na kontrolní působnost nebo na působnost krajů z pohledu úředníků krajských úřadů. Dívám se na to i z pohledu jakéhosi komfortu, který obce dostávají od krajů. Dnes jsem to konzultoval se skutečně odbornou pracovnicí. I teď dávají obce kontrolní zprávy nebo statistické zprávy do jednotného systému na webové stránky ministerstva financí. V tom se nic nemění, pouze se mění jedna věc, že kraje v zásadě nebudou mít povinnost působit v této oblasti jakoby metodicky, ale cituji: Krajské úřady nebudou mít povinnost dohlédnout, zda to obce skutečně podaly nebo nepodaly. A když jsem se včera ptal pana Vyhnánka, náměstka ministra, kdo to tedy bude dělat, tak to bude dělat ministerstvo financí. To znamená, že ministerstvo financí bude nějakým způsobem volat dobrovolnému svazku obcí, tomu či onomu, že je potřeba podat nějakou statistickou zprávu.

Když se v roce 2017 projednával zákon o řízení a kontrole veřejných financí, tak tehdy jakoby poslanec v Poslanecké sněmovně jsem prosadil, aby tyto statistické výkazy se vůbec neposílaly, protože mají nulovou vypovídací hodnotu. Když jsem se podíval, co se vůbec posílá, tak to nemá žádný smysl.

Kdyby ministerstvo financí přišlo s tím, že výkazy, alespoň u menších obcí a menších subjektů se nebudou vůbec posílat, byl bych první, kdo by to podpořil. Ale tady se vlastně více méně změní jenom úloha krajských úřadů versus ministerstva financí.

Mám obavu, že za chvilku se přijde s nějakým pozměňovacím návrhem, že kraje nebudou mít už sumarizační působnost v oblasti výkaznictví, že nebudou mít další a další věci. Myslím si, že v tuto chvíli, pokud nepřišlo nic dalšího, je lépe setrvat v situaci, ve které jsme, bez ohledu na to – a to říkám úplně autoritativně – co si o tom myslí někteří úředníci, protože pro ně odpadne nějaká starost.

A musím říci ještě navíc, že usnesení kontrolního výboru není zcela právně bezvadné. Nechali tam odkaz na paragrafy, které ruší. Když se podívám na vyhlášku, jak už zmínila paní ministryně financí, také nepočítá s tím, že působnost krajů se zruší. To znamená, že byla vydána vyhláška 1. ledna 2019, na základě této novely zákona o zrušení působnosti krajských úřadů se zase bude za tři nebo za čtyři měsíce vydávat nová. Myslím si, že takto se postupovat nedá.

Proto po poměrně velké diskusi včera s panem náměstkem Vyhnánkem a dalšími zástupci ministerstva financí jsem toho názoru, že by v tuto chvíli, pokud ministerstvo financí nepředložilo návrh, aby se to vůbec neposílalo, aby sumarizační působnost krajských úřadů tam byla zachována.

Chtěl bych požádat paní ministryni, a jak jsem žádal pana náměstka Vyhnánka, aby to ministerstvo financí nepovažovalo za prestižní záležitost, že chce za každou cenu tento návrh prosadit, protože bez toho, že přijdou další změny, není to žádné ulehčení krajů ani krajských úřadů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti nyní vystoupí místopředseda Senátu Jan Horník. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Kolega Vilímec už některé věci v podstatě načal, které jsem chtěl říct. Nicméně se obávám transpozic všeobecně. Paradoxní je, že tady bylo i krásně řečeno panem senátorem Wagenknechtem, který se tím zabýval, že my transponovat ani nebudeme, pokud návrh zákona dnes schválíme.

A co mně vadí ještě o hodně víc, je to, že pořád nabývá různá kontrolní činnost. Mluvíme o tom, nebo vláda mluví o tom, že by ráda snížila počet úředníků cca o 10 %. Ale všechny tyto věci přinášejí další povinnosti, a to nejenom na obce, na samosprávy, ale samozřejmě i na vládní orgány. To znamená, že naopak bude zapotřebí víc lidí při dnešní úrovni digitalizace. Vzpomínám si, že jsme měli skoro nulovou v 90. letech, že první počítač jsem načerno nechal převézt pro radnici v nábytku jedné firmy, která vyvážela nábytek do ciziny, tak nazpátek mi přivezli počítač tehdy za 1 200 německých marek, které jsme vybrali na hřbitově na Božím Daru. Mám dojem, že to byla T602 nebo kolik. A na něm jsme začali pracovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě, že to je promlčené, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Je to promlčené, ano. Ale my jsme to měli oficiální, protože na mě přišla kontrola ministerstva vnitra a se zlou se potázala, protože vše bylo v pořádku, každá západní valuta se tehdy zapisovala do sešítku a vybírali pokladničku dva zastupitelé a jeden občan, který se odchytl na ulici.

Já bych se ale vrátil k tomuto tématu. V 90. letech jsme zjistili, že je dobré se sdružovat. Proto se zakládala sdružení obcí. Sdružení, protože se obce sdružovaly. Pak někdo chytrý přišel na to, že když se sdružují obce, a ono to není v zákoně o obcích, to bychom měli nějak uzákonit... To přece není možné, aby to fungovalo bez státní správy. Takže se vymyslel svazek obcí. Ale slovo svazek už není sdružování, to už vás svazuje.

My jsme byli asi v 12, nebo 13 takovýchto sdruženích. A tak, jak to řekl předřečník kolega Vilímec, začaly nabývat víc a víc různé povinnosti, začaly nabývat kontrolní orgány, a ono, když potom máte v takovémto svazku 18 obcí a jedna z obcí zapomene, opomene, protože je tam jenom pan starosta, a možná ani paní účetní, vyvěsit, tak je to všechno zase špatně a zákonu to v podstatě nevyhoví.

Takže co jsme udělali? Vystoupili jsme z těch 12, nebo kolika, z poloviny a udělali jsme si volné sdružení obcí. Svazek obcí, podle toho, jak je definován v zákoně o obcích, totiž ještě neřeší jednu důležitou věc. Ty obce, které mají státní hranici. A my se nechceme sdružovat jenom dovnitř vlastního státu, ale my se chceme sdružovat i s těmi, kteří jsou za hranicemi. Takže jsme udělali jednoduchý fígl. Všechno to, co jsme měli, třeba Sdružení obcí centrálního Krušnohoří, pak jsme to přejmenovali na Svazek, vystoupili jsme z toho. A já jsem založil nové volné uskupení 7 obcí, z toho jsou 4 české, 3 německé, scházíme se pravidelně cca jednou za měsíc nebo měsíc a půl, děláme zápisy, dlouhé zápisy, rotuje předsednictví. Vždycky tam, kde se sejdeme, tak ten předseda svolává. Máme za sebou už asi 104. setkání, ty věci, které tam řešíme, protokolujeme. A v případě evropských dotací, nebo i našich dotací, to potom dokládáme, že spolupracujeme. Ale ta výhoda je, my nemusíme nic vykazovat.

Já doporučuji všem, kteří mají tuto možnost udělat to takhle, zrušte svazky obcí. Pokud to není svazek obcí třeba na vodárenskou činnost, protože tam máte infrastrukturu a je to pak hodně složité. Tady bych to pochopil. Ale takové ty svazky, jak tady bylo řečeno, ty obce se dají dohromady jenom proto, aby získaly dotace, aby daly dohromady nějaký společný materiál pro danou oblast, pro daný region.

Takže já všem doporučuji, vystupte z těchto nesmyslných a kontrolovatelných svazků, kdy musíte dělat rozpočtová opatření a všechno to, co tady bylo řečeno. Je to úplně na nic. Dobrovolně se scházejte, nikdo o tom nemusí vědět, a funguje to. A super to funguje. Určitě by to potvrdili třeba pracovníci Ministerstva pro místní rozvoj.

Na základě toho všeho já ani nevěřím tomu, že všechno to, co tady máme napsáno v relativně malé novele, je v té transpozici, co se chce transponovat. Protože máme zkušenosti, úředníci, a to teď je jedno, jestli je to na samotném konkrétním ministerstvu, anebo to kolikrát funguje tak, že velké pověřené obce, kraje a úředníci na ministerstvech se spojí, a oni to vědí nejlépe. Nikoliv ty obce a starostové, ale úředníci vědí nejlépe, jak to má být. Takže zatěžují, zaplevelují novelizacemi zákonů právní prostředí, v kterém už se nikdo nevyzná, nikdo už nechce dělat skoro starostu. Starostu chtějí dělat jenom ti, kterým to udělá dobře, ale nic pro tu obec neudělají.

Takže já se k těmto věcem, které přicházejí od vlády nebo od jednotlivých ministerstev, stavím velmi skepticky. To samé tady k této novele, a proto dávám návrh na zamítnutí této novely. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo, dalším přihlášeným je Lukáš Wagenknecht. A než dorazí, tak my se vystřídáme a já půjdu plnit státnické povinnosti.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedo, ještě jednou za slovo. Pan Čunek se odhlásil, tak budu také rychlý, doufám, že už to pak posuneme.

Já bych ještě zareagoval na některé věci, které tady byly a které bych rád zmínil. Já bych to ještě upřesnil. Ona ta směrnice se týká vlastně vykazování a metodiky vykazování vládního deficitu a dluhu. A jde o to, že subjekty, které jsou do toho zahrnovány, které nějakou formou účtují akruálně, tak ty by právě měly být pod vnitřní nezávislou kontrolou a auditem.

Já bych jenom požádal potom, třeba do závěrečné řeči paní ministryně, aby nám dala ujištění, že už žádný jiný subjekt v České republice, který do této metody bude zahrnován, už není v tuto chvíli mimo veřejnou vnitřní kontrolu podle tohoto zákona. Jestli tomu tak je, nebo není, abychom tady opravdu měli jistotu, že aspoň v té jedné fázi to bude plná transpozice.

A ještě velice krátce bych se zmínil k tomu, co tady říkali předřečníci. A je to pravda, já jsem s tím také nějakou dobu bojoval. Je tedy pravda, že ono je velice těžké naplnit požadavky starostů pro nějaké zjednodušení. To je pravda.

Na druhou stranu u malých subjektů existuje tzv. zásada proporcionality, to znamená, že i ty kontrolní mechanismy mohou být, a mají být, jednodušší u menších subjektů, které mají větší problém s tím, aby měly dostatečné zdroje na to vykazování. A my to tady dneska neřešíme.

Dneska máme pouze jednu technickou úpravu, že nějaké jeden nebo dva subjekty zahrnujeme do celého systému, ale toto systémově neřešíme.

A to mě na tom velice mrzí, že je to další dílčí drobnost, která neřeší ten palčivý problém. Takže ta proporcionalita by byla možná pro zamyšlení pro ministerstva, aby celý systém změnilo. A i s tou blížící se novelou NKÚ, mluvil o tom i pan senátor Dienstbier krátce se mnou, abych také tady upřesnil. Ona to také nevyřeší. A opět, když se k tomuto vrátím. Tahle směrnice požaduje, aby veřejné účty byly pod nezávislým auditem. To je finanční audit. To není takový ten audit těch kauz, jednou nakoupíte letadla, jednou uděláte veřejnou zakázku nebo něco jiného. Právě to NKÚ v našich podmínkách, jinde tomu říkají Nejvyšší auditní úřad, u nás je to už malinko špatně definováno, tak by právě mělo dát ujištění o těchto veřejných účtech a dělat finanční audity. Buď NKÚ, nebo nezávislý auditor podle mezinárodních auditních standardů.

Já to ještě jednou zopakuji. U nás máme hybrid přezkumu hospodaření, který sice vyhovuje tomu, že někdo je s tím spokojený, je to velice krátké, ale to je to, co touto směrnicí nebudeme řešit. Je to kvazi něco, co nám neřeší problém. Nemáme celý systém pod jasným ověřením auditora.

Takže to je ode mě všechno, už nebudu tímto zatěžovat, ale do budoucna, kdyby byla nějaká možná proporcionalita pro malé subjekty, já bych byl velice rád. A ještě jednou požádám o odpověď na moji otázku, jestli veškeré subjekty, které jsou vykazovány metodikou ESA 95, budou zahrnuty pod nezávislým vnitřním systémem kontroly po tom dnešku, když to schválíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, hezký dobrý den všem. A nyní vystoupí pan senátor Nenutil, prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně.

Chápu a chválím i ten cíl, abych citoval, že má být sjednocen režim ochrany veřejných prostředků ve všech organizačních složkách veřejné správy. Ale moje otázka zní, jestli také bude někdy sjednocena činnost všech kontrolních orgánů tak, aby kontroly nebyly duplicitní. Připomínám, že i kvůli tomu je v Senátu „zaparkován“, použiji-li tento výraz, ústavní zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Zatím to, co bylo předloženo, nesplnilo požadavky senátorek a senátorů pro to, aby tento zákon mohl být schválen. Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vzhledem k tomu, že do rozpravy už se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se paní navrhovatelky, zda bude reagovat? Ano, prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dovolte mi krátkou reakci na připomínky, které tu zazněly.

Nejdřív, možná to nebudu brát popořadě, nezlobte se, tak, jak jsem si dělala rychle poznámky. Nejdřív bych ocitovala povinnost vlastní povinnost implementace. Jenom bych ráda připomněla, s dovolením, že my jsme skutečně v dosti prekérní situaci, protože implementační lhůta je za námi už skoro 6 let, a já už jsem jednala i v Evropské komisi s jedním eurokomisařem, Dumbrovským tuším, a nám skutečně hrozí infringement. To není jen tak, že nám to řekli jako k nezbednému školáčkovi, to jsou dopady finanční. A nemalé.

A skutečně situace je taková, samozřejmě vysvětlovala jsem to i v Poslanecké sněmovně, proč s tím přicházíte tak pozdě. To není tak, že bychom přicházeli pozdě. Ambicí Ministerstva financí v bývalém volebním období bylo, jít nad rámec implementace razantněji. Měli ambici vytvořit nový zákon o vnitřní kontrole. Ten se nakonec podařilo prosadit v Poslanecké sněmovně, ale spadl v Senátu a už se to díky volbám v roce 2017 nepodařilo dotáhnout do konce.

Takže my jsme dneska v situaci, kdy skutečně jsme šli minimalistickou variantou, právě z důvodů hrozícího infringementu a případných následných sankcí. A implementujeme, já si dovolím ocitovat, to skutečně tak, jak to zákon ukládá. Teď na to špatně vidím, zvětším si to vedle, omlouvám se. Budu citovat příslušné dva články. 1. „Pokud jde o vnitrostátní systémy veřejných účtů, v členských státech fungují systémy veřejných účtů, které komplexně a konzistentně pokrývají všechny subsektory sektoru vládních institucí a obsahují informace potřebné k vypracování akruálních údajů pro sestavení údajů založených na standardu ESA 95. Uvedené systémy veřejných účtů podléhají vnitřní kontrole, nezávislému auditu. 2. A tyto předpisy přijaté členskými státy musí odkazovat odkaz na tuto směrnici, nebo takový odkaz musí být učiněn při úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“

Co se týče toho, že tam skutečně byl nad rámec směrnice zapracován návrh kontrolního výboru, to zjednodušení administrativy pro krajské úřady, to jsme považovali skutečně za zjednodušení. Já to mohu tady ocitovat. Mám tu reakce všech krajů v této zemi. Pokud bude zájem, tak to samozřejmě mohu přečíst, a není tady jediné negativní stanovisko. My jsme se samozřejmě zeptali, než jsme dali stanovisko kontrolního výboru Poslanecké sněmovny. Takže všichni se shodují, všech 14 krajů se shoduje na tom, že je to zjednodušení administrativy. Takže proto jsme dali nakonec souhlasné stanovisko a souhlasili jsme s tím, aby tato úprava byla zapracována.

Další připomínky, co tady zaznívaly, už nebudu uvádět pány senátory, nevím to přesně, tak pro dobrovolné svazky obcí to neznamená žádné další kontroly. To znamená to, že ten, kdo už dnes podepisuje výkazy, v souladu s tímto zákonem se bude jmenovat příkazce, operace a správce rozpočtu. A přezkum hospodaření není nezávislý. Dneska už svazky obcí mohou vybrat, zda se nechají přezkoumat auditorem, nebo krajem, a tím je nezávislý. Reaguji na to, že jste říkal, že není nezávislý. Tak tato nezávislost je zajištěna, takže nemusíme zavádět žádnou další kontrolu podle našeho názoru.

A reakce na pana senátora, tuším, Vilímce, jestli nebude kontrola o tom, že ty správy posílají... Tak samozřejmě to, že kraj to kontroluje, ta povinnost poslat zprávu bude automatická. Co se týče úprav na připomínky k tomu technickému nedostatku, tak předpokládám, že je to překlep ze sněmovny, který se bude muset technicky upravit. A já jsem vybírala jenom to důležité, co mi připadalo, že bych na to měla tady zareagovat. Přezkum z hospodaření je v souladu se směrnicí v EU již 15 let. A skutečně týká se všech subjektů, které tuto povinnost ze zákona mají, a s žádnými dalšími se nepočítá. Děkuji.

Skutečně apeluji na to, že jsme v problému s implementací ze strany Evropské komise. To k té připomínce, nebo k tomu návrhu, aby byl vůbec návrh zrušen, nebo tady zamítnut. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se zpravodaje výboru pana Zdeňka Nytry, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, takže bych požádal pana garančního zpravodaje, senátora Vilímce, aby se ujal slova.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo. K proběhlé rozpravě bych chtěl dodat, že vystoupilo 6 pánů senátorů. Pan senátor Wagenknecht dvakrát.

Jen bych chtěl reagovat na závěrečné slovo paní ministryně. Není pravda, že zákon o řízení a kontrole veřejných financí spadne k volbám. V roce 2017 Poslanecká sněmovna stihla zamítnout ten návrh zákona, víceméně potvrdit tehdy to veto Senátu. A co se týká těch dalších věcí, samozřejmě, že nějaké konsekvence to bude mít u těch dobrovolných svazků obcí. Minimálně to, že ty dobrovolné svazky na základě tohoto zákona budou muset zase posílat ten zbytečný výkaz, ať už ministerstvu financí... Nějaké povinnosti tam jsou, to není jenom příkazce celé operace a správce rozpočtu.

Vím, o čem mluvím, protože v té věci poměrně dlouho působím.

Rozumím tomu, že dobrovolné svazky obcí jsou z pohledu EU součástí místních vládních institucí, takže by asi měly být součástí finanční kontroly toho zákona. Proto jsem nenavrhoval zamítnutí.

Co se týká toho sporného momentu, zrušení působnosti krajů nebo krajských úřadů, říkám to na rovinu, pokud by ministerstvo financí upustilo od zasílání úplně zbytečných zpráv, které nemají žádnou vypovídací schopnost, nulovou, tak bych byl první, kdo by to podpořil.

Pokud to tak není, tak nevidím důvod, proč by ještě kraje měly přicházet o tu působnost.

Zpracování té roční zprávy není takový problém, ale já se na to dívám z pohledu obcí, těch dobrovolných svazků. Je pro ně jednodušší komunikovat s krajským úřadem, než s ministerstvem financí. Na tom trvám.

Co se týká návrhů, návrh na zamítnutí zazněl od pana senátora Horníka. O tom se také bude hlasovat.

A pak samozřejmě je tady pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane zpravodaji, ale je tady ještě návrh první podle pořadí jednacího řádu, a to je návrh z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí - schválit.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano. Samozřejmě, že se bude hlasovat i o schválení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, tak děkuji. A přizvu k hlasování. (Znělka.)

Přítomno 63, kvorum pro přijetí 32. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 5, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 21, proti 11. Návrh byl zamítnut.

Druhé hlasování, které vzešlo z obecné rozpravy, je návrh na zamítnutí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 6, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 20, proti 18.

Tento návrh byl zamítnut, a proto otevírám obecnou rozpravu. Promiňte, podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan garanční zpravodaj Vilímec má slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, je tady ještě pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ono je to víceméně automatické, ale pouze v podrobné rozpravě navrhuji, aby se hlasovalo o tomto návrhu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A táži se, jestli se někdo ještě hlásí do podrobné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. A nyní samozřejmě paní navrhovatelka má právo se k předloženému pozměňovacímu návrhu vyjádřit. Znáte ho?

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Já si myslím, že jsem to podrobně odůvodnila ve svých dvou vystoupeních, ale já s tímto návrhem nesouhlasím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlasím, dobře. Pan zpravodaj výboru pro územní rozvoj má možnost se vyjádřit. Nechce. A pan garanční zpravodaj nás seznámil s návrhem, jeho stanovisko?

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, moje stanovisko k tomu návrhu je pozitivní.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Dáme znělku.

Aktuálně je přítomno 63, kvorum pro přijetí je 32. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je uveden v tisku č. 45/1. Je to usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A budeme hlasovat o všech těch prakticky 4 bodech najednou, en bloc. Je to tak? Jsou nějaké námitky? Nejsou, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 7, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že jsme schválili pozměňovací návrh, jiné nemáme, budeme nyní hlasovat o tom, zda vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně. Takže budeme hlasovat o návrhu – vracíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Kvorum zůstává, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 8, 62 přítomno, kvorum 32, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A poslední krok u tohoto bodu je pověření. Mám v podkladech zapsáno, že pan senátor Vilímec a kdo druhý? A pan senátor Pavera odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovně. Jsou nějaké jiné návrhy? Není tomu tak. Zahajuji hlasování.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 9, registrováno 62, kvorum 32. Pro návrh se kladně vyslovilo 59, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji paní předkladatelce, zpravodajům, a tento bod je uzavřen.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě

Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU

Tisk EU č. K 011/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 011/12 a K 011/12/01. A já opět prosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s tomuto materiály.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové. K projednání se předkládá Sdělení Evropské komise, adresované Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě, které nese název „Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU“. Toto sdělení bylo zveřejněno v lednu 2019.

Hlavní myšlenkou je plán na postupné opuštění principu jednomyslnosti ve vybraných oblastech daňové politiky EU a jeho nahrazení hlasováním kvalifikovanou většinou. Současně má být místo zvláštního legislativního postupu uplatňován řádný legislativní postup, což by znamenalo větší zapojení Evropského parlamentu do rozhodování v oblasti daní. V současnosti má Evropský parlament jen konzultační roli a Rada k jeho stanovisku nemusí přihlédnout. Změna má být provedena, aniž by došlo ke změně primárního práva. Podle Evropské komise má být využito zejména obecné překlenovací ustanovení, které je upraveno v čl. 48, odst. 7 Smlouvy o EU. Toto ustanovení se také někdy nazývá „Pasarela“.

Podle tohoto ustanovení může Evropská rada jednomyslně rozhodnout o přechodu z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu nebo změně legislativního postupu ze zvláštního na řádný. Takový plán má být oznámen národním parlamentům, které mají možnost do 6 měsíců vyslovit svůj nesouhlas. V případě vyslovení nesouhlasu, byť jediným vnitrostátním parlamentem, se rozhodnutí o změně hlasovací procedury nepřijme.

Jaké mají být další kroky? Podle plánu Komise má ke změně hlasování a legislativní procedury dojít postupně ve dvou krocích. O prvním kroku se má podle Komise začít jednat urychleně a druhý krok se má zvážit do roku 2025. První krok má zahrnovat dvě oblasti. První oblast má zahrnovat opatření bez přímého dopadu na daňové základy nebo sazby. To znamená, např. oblast spolupráce proti daňovým únikům. Druhá oblast má zahrnovat opatření, kdy zdanění podporuje jiné politické cíle, např. boj proti změně klimatu či ochranu životního prostředí. V této souvislosti by mohlo dojít k použití zvláštní přechodové klauzule pro oblast životního prostředí, případně předpisu především fiskální povahy. Viz čl. 192, odst. 2 SFEU. O jejím uplatnění rozhoduje jednomyslně Rada, přičemž národní parlamenty nejsou konzultovány.

Druhý krok má také zahrnovat opatření ve dvou hlavních oblastech. Zaprvé, v oblasti, které jsou ve velké míře harmonizované. Např. systém DPH nebo spotřební daně. Druhou oblastí mají být opatření, která jsou nezbytná pro jednotný trh a spravedlivé zdanění, jako např. společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, tzv. CCCTB, nebo zdanění digitální ekonomiky.

Evropská komise vyzývá vedoucí představitele EU, aby plán nastíněný v jejich sdělení podpořili. Plán Komise byl již předmětem diskuze na jednání Rady pro hospodářské a finanční záležitosti, tzv. ECOFIN, kterého se pravidelně každý měsíc účastním. Mnohé členské státy, a věřte, že Česká republika patří mezi ně, se k plánu staví velmi kriticky. A změnu hlasovací procedury nepovažují za opodstatněnou. Některé naopak, zejména velké členské státy, by rády o plánu Komise vedly další diskuze.

Pokud by měl plán Evropské komise dále pokročit, rozhodující pro jeho osud by byl výsledek jednání Evropské rady. Jaká jsou východiska pozice České republiky? Pozice České republiky vychází z dosavadní přístupu, kdy je oblast daňové politiky považována za velmi citlivou v oblasti státní suverenity. Neboť rozhodování o daních má bezprostřední vliv na správu státu a plnění jím definovaného legitimního programu a cílů.

Možnost přehlasování a nucené zavedení daňových pravidel, které by neodpovídaly ekonomickým, sociálním a přírodním podmínkám ČR představuje významné riziko pro schopnost státu obstarávat prostředky na financování vládních programů nebo veřejných politik. Jako příklad lze uvést stále významné rozdíly v energetickém mixu jednotlivých členských států. Přehlasování určitého státu a nucená změna systému zdanění energií v rozporu s reálnými podmínkami, ve kterých se nachází, by mohla mít rozsáhlé negativní hospodářské a sociální dopady.

Nelze také bezvýhradně souhlasit s tezí Evropské komise, že jednomyslnost je hlavní překážkou pokroku v přijímání daňové legislativy EU. V nedávné době rada schválila jednomyslně celou řadu návrhů zaměřených na boj proti daňovým únikům, na posílení práv daňových subjektů a transparentnosti v oblasti daní. Pokud je u některých návrhů postup pomalejší, Komise zmiňuje například CCCTB, není to dáno tím, že se v oblasti daní uplatňuje jednomyslnost, ale proto, že se jedná o komplexní návrhy s dalekosáhlými dopady, které nejsou k implementaci zatím připravené.

Na závěr si dovolím shrnout pozici ČR.

Na základě uvedených důvodů bude ČR nadále postupovat tak, aby byl zachován princip jednomyslnosti v záležitostech týkajících se daňové politiky EU. ČR proto nebude v oblasti daní podporovat využití přechodových klauzulí upravených v primárním právu EU, a to ani ve věci změny hlasování z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu, ale ani přechodu ze zvláštního na řádný legislativní postup.

Dovoluji si vás vzhledem ke všemu, co jsem před chvílí uvedla, požádat, abyste podpořili tuto rámcovou pozici ČR. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně, místo máte opět u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 011/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, který už se blíží k řečništi. Má slovo, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Výbor schválil usnesení, svým usnesením podpořil vládu v jejím úsilí, to znamená odmítnout toto doporučení Komise Evropského parlamentu, s tím, že přijal usnesení, které máte na stole. Samozřejmě s tím doporučením, které konstatuje, že oblast daňové politiky je považována za velmi citlivou z hlediska státní suverenity, považuje možnost rozhodování kvalifikovanou většinou a změnu legislativního postupu ve věcech daňových pravidel za významné riziko, podporuje pozici vlády.

Dále nebudu číst stanoviska, která máte před sebou. Já bych podtrhl... V diskusi, kterou jsme vedli, bych podtrhl jedno zajímavé slovo, a to, že tento bod se jmenuje Kroky k zajištění efektivnější a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU. Ona efektivnější jistě bude, to je pravda, ale jestli bude demokratičtější, o tom tedy vyjadřuji silnou pochybnost. Myslím, že ta pochybnost se také zdůraznila hlasováním ve výboru, kde pouze jeden senátor byl proti, z přítomných tedy.

K tomu sdělení Evropské komise, Evropského parlamentu jsme dostali celkem kvalitní tisk, který přesně popisuje výhody a nevýhody této záležitosti, to znamená této změny hlasování. Jsou tady uváděny některé kroky, které vedou k tomu, že některé členské státy, právě když využívají jednomyslnosti, řeší přes tuto jednomyslnost některé své další problémy, které, řekněme, v jiných oblastech mají, podmiňují své hlasování splněním jiných záležitostí, které třeba nesouvisí s projednávanou materií. Nicméně, na výboru, v mé zpravodajské zprávě jsem přesvědčen, padlo tedy, jsem přesvědčen, že právě jednomyslnost je možná jednou z mála brzd, které vedou k tomu, aby se jednotlivé členské státy necítily odstrčeny, jde totiž o to, že vnímání EU přes nesporné benefity, které z ní pro jednotlivé členské státy, tedy i pro ČR, plynou, tak je poměrně negativní. Možná ten negativní pohled je přesně například ten minulý bod, který jsme projednávali, to znamená nějaké nařízení dalších kontrol, harmonizace právě kontrolních směrnic apod., i v ostatních věcech. Zatímco kdybychom tento prvek, to znamená prvek jednomyslnosti, vyloučili, tak jsem přesvědčen, že napětí mezi členskými státy díky jednoduchému přehlasování většinovému by podle mého názoru ještě vzrostlo. Možná k tomu může přijít, možná jednou přijde doba, kdy jednomyslnost bude možno dáti stranou, nicméně v tuto chvíli napětí, brexitu a podobně by to byla jistě i z toho geopolitického hlediska určitě chyba. To znamená, doporučení máte před sebou. Doporučení výboru je v souhlasu s doporučením vlády. Doporučuje, aby bylo schváleno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Dalším výborem, který se zabýval touto předlohou, je VHZD. Senátor, pan Ladislav Kos, byl určen zpravodajem. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Také VHZD se zabýval tímto tiskem. Tímto, dá se říct, takovým balonkem Evropské komise, která tímto sdělením vlastně testuje názor těch členských států, na to, co by říkaly změně rozhodování v těch daňových otázkách.

Já musím výjimečně říct, musím souhlasit s paní ministryní, v názoru na tento tisk, víceméně stejné stanovisko projevil i náš výbor, kdy zdrcující většinou odsouhlasil stanovisko, které je přílohou našeho usnesení, kde podporujeme pozici vlády ČR a preferujeme zachování jednomyslnosti při rozhodování v daňových otázkách.

Já jenom možná vypíchnu jednu věc, která tady nezazněla, a to je možný dopad na rozpočet ČR, pokud by byla přijata ta změna v tom rozhodování, pokud by to bylo v oblastech důležité z hlediska příjmů státního rozpočtu a při rozhodování došlo k přehlasování ČR, s tím, že by nebyla zohledněna specifika naší ekonomiky, tak by mohlo dojít k výrazným rozpočtovým dopadům, které je velice obtížné kvantifikovat, protože samozřejmě by se odvíjely od rozdílu mezi schválenou legislativou naší a variantou, ke které by došlo právě tou změnou rozhodování. Z tohoto důvodu by nás mohly čekat velice náhlé a velice zásadní změny v daňové oblasti. I proto se náš výbor rozhodl podpořit tedy stanovisko vlády. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já jsem tím jedním, který tady byl zmíněn, že na evropském výboru hlasoval proti tomu navrženému usnesení. Doplním, že kromě toho tam byli ještě další dva, kteří nehlasovali pro něj, takže nebyl jsem až zas tak úplně černou ovcí. Nicméně chci říct, že tím, že jsem nehlasoval pro, nebo dokonce hlasoval proti, tak nijak nezpochybňuji, že to rozhodnutí výboru bylo demokratické. Prostě jednomyslnost není nějakou esencí demokratičnosti. Takže to jenom k té námitce, která tady zazněla, že když se to jmenuje o demokratických procesech v daních, tak to není žádná ironie, prostě je to jiný mechanismus. Ale o nic méně demokratický. Ten důvod, proč já si myslím, že není dobře takhle razantně zabouchávat dveře před nějakým dalším vývojem té debaty, v nějakém sjednocení v těch daňových záležitostech, je ten, že já si myslím, to přece není o tom, že by se jednotlivé detaily daní řešily na společné úrovni. To jsou ty základní principy. My přitom často, zaznělo to tady, vnímání EU je negativní, ono je negativní také proto, že je vnímána jako těžkopádná, málo schopná reagovat, málo schopná reagovat na takové věci, jako jsou třeba masivní daňové úniky s využitím hranic, přeshraničního pohybu apod. To podle mě jsou přesně ty věci, kam tato věc míří, ne na to, že by se jedna každá daňová sazba měla rozhodovat společně. O tom tento materiál rozhodně není. Víme, že máme velký problém s daňovými ráji, s obrovskými, masivními daňovými úniky. Tady si myslím, že už jsme zažili, není to teorie, už jsme zažili, že se státy v této věci, v této oblasti, v daňové oblasti, drží pomocí té jednomyslnosti pod krkem, že prostě chtějí dosáhnout něčeho v jedné oblasti, tak využijí té jednomyslnosti v daňové oblasti, aby si to takříkajíc jako vynutily. Je to samozřejmě jaksi legitimní způsob zacházení s demokratickými pravidly, ale jestli to přispívá k zdravé atmosféře uvnitř EU, o tom já mám velmi silné pochyby.

V tomto smyslu si myslím, že není dobré takhle razantně zabouchávat dveře před nějakou další účastí v debatě o tom, co by se v té daňové oblasti společně dalo dělat. Argumentuje se tady také státní suverenitou, to je jistě důležitá věc, ale celý trik EU přece je založen na tom, že sdílená suverenita je silnější, společná suverenita. Takže z tohoto já bych za svou osobu obavu neměl.

Z těchto důvodů já nebudu hlasovat pro to navržené usnesení. Zváží-li někdo, že to vidí podobně jako já, budu samozřejmě rád. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych navázal na kolegu Hampla, já mám také kritičtější názor k tomu, co tady máme předloženo. Co se týká suverenity, tak já si také myslím, že sdílená suverenita v rámci evropské integrace je nakonec vyšší suverenita než ta, na které někteří staví, až třeba po návrhy vystoupit z EU, že to je ta nejvyšší forma suverenity. Já si myslím, že se brzy ukáže, že Británie po vystoupení z EU, pokud k němu dojde, tak bude v podstatě méně suverénní než takové Lucembursko, protože bude mít menší vliv na celou řadu klíčových věcí, než ty nejmenší země, které jsou členy EU. Takže suverenitou bych se tady právě nezaklínal.

Druhá poznámka se týká toho přenosu rozhodování z jednomyslného na většinové. Je zajímavé, že ti, kteří nejvíce kritizují EU pro nefunkčnost, tak zároveň brání tomu, aby byly zavedeny funkční mechanismy rozhodování. Samozřejmě, že jednomyslný mechanismus rozhodování je zpravidla nefunkční mechanismus, zejména v těch nejzásadnějších otázkách. Většinový mechanismus je plně demokratický. V tom souhlasím s tím, co tady říkal pan kolega Hampl. Umožňuje řešit některé věci. My tady v Senátu také nerozhodujeme na principu jednomyslnosti, ale nějaké většiny, a někdy třeba kvalifikované. V EU ten většinový mechanismus je také kvalifikovaný, jak z hlediska počtu zemí, tak z hlediska počtu občanů, které tyto země reprezentují, umožňuje efektivně některé věci řešit.

Co se týká přechodu na většinové rozhodování v oblasti daní, já dokonce si myslím, že ten návrh Komise je málo ambiciózní, já bych byl zcela pro přechod na většinové rozhodování kompletně v oblasti daní, protože si myslím, že to je jediná možnost, jak zajistit financování veřejných rozpočtů, protože nemůžeme mít volný pohyb všeho, ale nemít harmonizaci v oblasti daňové, protože pak se nám děje také to, že někdo vytváří sice zisk tady, ale daní ho na Kypru, v Lucembursku nebo v Holandsku. Není náhoda, že všechny velké finanční skupiny nebo skoro všechny mají sídla holdingových společností právě třeba v Lucembursku nebo v Nizozemí. Bez harmonizace v oblasti daní nezabráníme tomu, aby se toto dělo, i když jsou asi i jiné nástroje, ale ty jsou zase harmonizační, např. harmonizace daňového základu, zavedení toho principu, že danit se má tam, kde se nějaká hodnota vytváří. Bez toho se dál nepohneme. A pokud chceme mít prostředky ve státním rozpočtu na financování veřejných politik, veřejných služeb, tak si myslím, že máme postoupit i v daňové integraci.

Proto já nemohu podpořit ani jeden ten návrh usnesení, ani zřejmě ten tvrdší, se kterým přijde vzápětí pan kolega Nwelati, protože si myslím, že to je chybný způsob uvažování. Zde bych zdůraznil, pokud chceme, aby unie fungovala, tak pro to musíme také vytvořit podmínky, musíme jí k tomu dát nástroje, ne tomu bránit a pak si stěžovat, že nám to nefunguje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Raduan Nwelati. Prosím.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já musím říct, že zásadně nesouhlasím s předřečníkem v tom, co říkal, protože se domnívám, že opravdu daňová politika jednotlivých států, tak aby si to mohly určovat samy, je jeden ze zásadních principů, jakým způsobem řešit i ekonomický rozvoj toho státu, a nechat to na rozhodování jiných není správné. To je samozřejmě můj názor.

To jednomyslné rozhodování, já si myslím, že je pojistkou proti tomu, aby některý ze států byl povinen zavádět daňové principy, se kterými zásadně nesouhlasí. Já vždy říkám, že rozhodování jednomyslné znamená, že ty státy se musí domluvit na nějakém kompromisu, který je přijatelný pro všechny, to neznamená, že takový kompromis nejde dosáhnout. Proto předkládám návrh, který opravdu je téměř totožný s tím, co schválil VEU. Ten důvod, proč ho předkládám, protože při diskusi na klubu ODS se kolegům zdálo, že ten návrh VEU není až tak razantní nebo, jak tady bylo řečeno, tvrdý, proto jsem tam změnil jenom drobné formulace, jinak ta podstata je úplně stejná.

Já ho tady přečtu, ten návrh, jak ho předkládám.

Senát PČR konstatuje, že oblast daňové politiky je zásadní z hlediska zachování státní suverenity, tam je právě ta změna v tom, že předtím tam bylo, je považováno za velmi citlivé, tady já říkám nebo navrhuji, aby to znělo, že je to zásadní z hlediska zachování státní suverenity.

Za druhé. Považuje možnost rozhodování kvalifikovanou většinou a změnu legislativního postupu ve věcech daňových pravidel za nepřijatelné (původně tam bylo za významné riziko...).

Za třetí. Podporuje pozici vlády ČR a žádá (původně bylo preferuje...), zachování jednomyslnosti při rozhodování v oblasti daní.

Za čtvrté. Vyjadřuje nesouhlas se změnou rozhodovacích procesů dle postupu v Radě EU v daňové politice z jednomyslného na rozhodování kvalifikovanou většinou. (A vypouští tam tu poslední větu, teď si myslíme, atd..)

Potom je II.1. – žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání v této oblasti. Za druhé potom pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi (a tam ještě za to přidáváme – a zástupcům všech členských států EU). Důvod je, abychom opravdu ukázali, že Senát zásadně s tímto principem nesouhlasí a že to myslíme úplně vážně.

Jinak vás prosím, pokud se ztotožňujete s tímto názorem, tak tento návrh podpořte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezké a téměř pravé poledne! Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem členem hospodářského výboru, kde jsem se k tomu už vyjádřil. Nicméně, budu rád, když mých několik slov zazní i tady.

Předně bych chtěl ocenit v tomto případě přístup a stanovisko vlády naší republiky. Myslím, že i vás zaujal ten výraz – demokratičtější, nebo mnohé z vás. Já jsem se vždy domníval, že buď je něco demokratické, nebo nedemokratické. Pokud se takto stupňuje, a co si komise představuje pod slovem – demokratičtější, tak nevím, co si mám představit o třetím stupni, tj. nejdemokratičtější...

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady toto opatření není ani evropské, a ani proevropské. To je čistě technické.

Musíme si uvědomit, že se tady řeší dva způsoby hlasování, tzn. řádný legislativní postup a zvláštní postup.

Zvláštní legislativní postup říká, že vlastně Rada rozhoduje plnou většinou, tzn., že každý členský stát má právo veta. Evropský parlament pouze dává doporučení, ale nemůže zasahovat do legislativního procesu.

Změna má být tím směrem, že vlastně tento zvláštní legislativní proces se má nahradit za tzv. klasický legislativní proces, tzn., že se rozhoduje kvalifikovanou většinou, 65 procenty. Jsou tam samozřejmě nějaké pojistky, že některé státy se nemohou spojit.

Chci říct jednu věc. Za stávajícího stavu máme plně harmonizované nepřímé daně. Pohyb zboží a kapitálu se vlastně týká spotřební daně, daně z přidané hodnoty. Všechno to perfektně funguje. Všechny tyto věci jsou ty, které přeshraniční spolupráci perfektním způsobem pokrývají.

Co by mohlo nastat, kdyby se to změnilo? Evropská unie by nám vlastně mohla zasahovat do přímých daní, a to si myslím, že není vůbec žádoucí.

Přímé daně odráží specifika každého státu. Každý stát by si měl o přímých daních rozhodovat.

Pan kolega Dienstbier tady říkal, že nadnárodní společnosti nezdaňují v Česku. Není to pravda. Máma § 22, který řeší zdroj příjmů, tzn. je úplně libovolné a lhostejné, kde ta společnost má sídlo. Stejně ty příjmy, které realizuje na území ČR podle tohoto ustanovení tady stejně zdaňuje.

Máme tady jediný problém, a to jsou elektronické služby, to jsou Apple Store, Google Play a podobné, kde se prodávají různé elektronické aplikace. Tady to se také řeší v rámci harmonizace.

Ale to je jediná věc, která je třeba, aby se upravila. Myslím si, že naše vláda má v tomto směru už připraveny další kroky. Takže si nemyslím, že by mělo dojít k harmonizaci přímých daní a aby nám Evropská unie nějakým způsobem říkala, jaké máme mít přímé daně a jakým způsobem máme zdaňovat zisky, které jsou realizovány na území ČR.

Právě protože jsou realizovány na území ČR, měla by tu být zachována suverenita. A v rámci EU jsou snahy harmonizovat i předpisy z hlediska přímých daní, tzn daně z příjmu.

Proto si myslím, že vládní návrh je dobrý. Podpořím ho.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegové, kolegyně, tahle debata mi přijde, že je nesmírně důležitá, protože se dotýkáme čehosi, co je znakem loajality každého z nás vůči společenství. Platit daně, to je vlastně skutečně výraz toho, že někam patříme, že někam chceme patřit a že se hlásíme k naší odpovědnosti.

Ne všechno se v naší zemi v této věci, i ve výběru daní, dařilo. Nemusíme chodit daleko do minulosti.

Ale zpět k tématu, které máme dneska na stole. Zajímalo by mě, paní ministryně, jak byste pojmenovala to, co se děje na poli spolupráce v hledání nejlepších daňových modelů v rámci OECD, kde se skutečně daňová problematika dala jako jedna z priorit už před mnoha lety, kde se vytvářejí nové harmonizující postupy. Zdaleka ne všechny země EU jsou členskými zeměmi OECD.

Možná, že budete dělat nějaký seminář jako ministerstvo financí k této věci, pak by možná nebylo od věci zvážit přizvat nás k tomu. Protože to je skutečně dílna toho, jaké nové úkoly v rámci výběru daní se dnes ukazují. Je to spojeno s novými technologiemi. Je to spojeno s dalšími věcmi, které vidíme v globálním pohledu. Čili by mě zajímalo, jestli byste nám dali vhled do toho, jak uvažujete na vašem resortu, za členskou zemi OECD, co je potřeba dělat dalšího. Protože to, že musíme harmonizovat, to je pravda. Zdá se mi, že tím, když to překlopíme do otázek EU, tak to možná vidíme v ostřejším světle. Ale věci se přece už dávno koordinují a harmonizují.

Takže je to spíš iniciativní dotaz, kdybyste dělali nějaký seminář, tak to určitě bude velmi zajímavé i pro Senát. Díky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí opět ještě senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  V podstatě jenom faktickou poznámku k tomu, co říkal pan kolega Goláň. Kdyby byla pravda, že hodnoty, které se tady vytvářejí, se tady zdaňují, kdyby to nebylo daňově výhodné, tak zjednodušeně řečeno, finanční skupiny by si ta sídla nepřeváděly do Holandska, Lucemburska, na Kypr, a někam jinam...

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, jenom se připojím k hlasům Raduana Nwelatiho případně dalších, kteří si rovněž myslí, že by daňová politika měla zůstat v rukách národního státu. Neboť kromě jiného je to také nějaký prostředek, který určuje konkurenceschopnost státu a to, jakým způsobem je schopen se rozvíjet.

Je evidentní, že pokud jste nějakým typem ekonomiky, tak způsobem nastavování daní je úplně jiný, než když jste nějakou vyspělou ekonomikou s jiným zaměřením.

My jsme zemí, která dělá všechno pro to, aspoň doufám, abychom se vyrovnali těm vyspělým zemím. Jedním z nástrojů, které k tomu máme, je právě, řekněme, vhodné nastavení daňového systému a výše daní obecně. Proto si myslím, že je pro nás nevýhodné se přiklánět k tomu, abychom harmonizovali a sjednotili daně v celé EU.

Tím tedy nechci říci, že dnešní daňový systém, paní ministryně, je výhodný a správně nastavený.

Co k tomu ale chci říci jako důležitou věc je, že si myslím, že EU by se měla zásadně věnovat jiným problémům a odstraňování jiných překážek toho vnitřního trhu, které dneska existují. Jsou to např. různá pravidla v oblasti elektronického obchodování. Je to složité uznávání různých odborných kvalifikací. Jsou to oddělené trhy třeba v oblasti finančních služeb, energetiky nebo dopravy. Když chcete nějaké příklady, tak třeba, když vezmeme to, jak funguje evropský trh veřejných zakázek, tak přestože by to mělo fungovat, a mělo by být teoreticky velmi jednoduché pro naše výrobce se přihlásit na veřejnou zakázku, např. na dodávku papíru v Paříží na městském úřadu, tak to prostě teoreticky je nemožné. Stejně to je tak, že Francie a francouzská vláda jezdí francouzskými auty. Přestože jsem přesvědčen, že kdyby tam bylo otevřené výběrové řízení, jak by mělo být v rámci EU, tak si myslím, že možná by ta francouzská auta nevyhrála. Vyhrála by třeba jiná. A to nefunguje. To je jeden z příkladů.

Další možnost je, jak funguje ochrana průmyslového a duševního vlastnictví. Nevím, jestli víte, že třeba v oblasti registrace patentů je s tím velký problém. Registrovat patent. Zaregistrovat si ho tím způsobem, aby byl chráněn po celé EU je velmi složité. V tuto chvíli to nefunguje. Zrovna tak není správně nastaven boj proti padělkům v celé EU.

Co se týká ochrany spotřebitele, tak to sami znáte. Dvojí potraviny. Možnost dovolat se jako spotřebitel z ČR v Německu nebo někde jinde svých práv, není vůbec jednoduché. Není to zařízeno, není to nastaveno. A to jsou věci, kterými se nezabýváme. A chceme harmonizovat daně.

Zrovna tak jako různé jiné limity, ať se týkají oblasti životního prostředí, společných norem apod. Abychom neříkali, že něco je správně takhle, něco je správně takhle v jiných státech EU. Tak to nejde.

Hasiči si chtějí dovézt auto hasičské z Rakouska, ono přejede české hranice, a naše úřady říkají, že nevyhovuje. Hasičské auto z Rakouska, které tam hasilo... Tak to je normální? To přece nikdo z nás nechce. To se netýká daní. To se týká toho, že tady máme nějaké normy, může hasit v Rakousku, a nemůže hasit v Česku. To je nějaké divné, když jsme v jednotném trhu.

Jsou to věci, kterými bychom se prvotně měli zabývat. Potom třeba někdy, až všichni si budeme na celé EU rovni, tak možná i harmonizací daní a daňového systému.

Problémů, které dneska máme a které by EU a EK, pokud skutečně mají zájem o to, aby se nám v EU žilo lépe, je poměrně hodně. Některé jsem vyjmenoval a na to bychom se měli soustředit. To znamená, tyto věci řešit, a ne se zabývat věcmi, které v tuto chvíli, dle mého názoru, pokud by byly realizovány, např. hlasováním nejsilnějších zemí EU, tak by poškodily naši konkurenceschopnost. To přece nikdo z nás nechce.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Vystrčil byl poslední přihlášený do rozpravy. Rozpravu uzavírám. Paní ministryně, máte možnost se vyjádřit k proběhlé rozpravě, prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, už budu reagovat jenom z hlavy a budu reagovat na ty z vás, kteří budou hlasovat proti tomu stanovisku vlády.

Je potřeba si uvědomit jednu věc. To není, pane senátore Hample, jenom nějaká obecná debata, která probíhá. Já jezdím každý měsíc na ECOFIN, pan premiér na jednání Rady. To je velmi důležitá debata. O velmi důležitých otázkách, které dopadají na občany této země. Já věřím, že to nenastane, ale kdybychom odmítli stanovisko vlády, nebo vy jste odmítli stanovisko vlády, tak významnou část pravomocí z oblasti daňové politiky předáte do rukou vlastně Evropské unie, Evropské komise a Rady.

Chceme být součástí. A jsme. Ale chceme být hrdou zemí, která si hájí národní zájmy. To znamená, chceme tam být, ale chceme být slyšet. Jednomyslnost je jeden z velmi významných prvků, které k tomu slouží. Jednomyslnost v daňové oblasti. Ano, máme harmonizované daně. Ale i tam je určitý prostor. Minulý týden se konal ECOFIN. Projednával se návrh, kdo to možná sledujete, dám příklad, teď mě napadl, návrh na osvobození domácího pálení. Dokonce tam zazněl návrh – 175 litrů na domácnost. To je určitý prostor do směrnice dát. Je tam ta jednomyslnost. Nemohu já v zemi tak citlivé téma, tak citlivé otázky podpořit.

Samozřejmě pak jsou daně, jak tady řekl pan senátor Goláň, které nejsou harmonizované. Klasickým příkladem a obrovským politikem je daň z příjmů, kde už po několik dlouhých let, a asi několik dlouhých let probíhat bude, se diskutuje společný konsolidovaný základ daně z příjmů. Některé studie říká, že bychom na tom vydělali. Některá říká, že bychom na tom prodělali. Každopádně bychom přišli o obrovský kus naší daňové politiky. Ten návrh není připraven. Účastníme se. Chceme být aktivní. Chceme být slyšet. Účastníme se na všech úrovních, i těch technických debat. Chceme mít ale možnost říci NE. Tím pádem takový návrh neschválit, a naše zájmy ochránit.

Pak tady zaznělo OECD. Nesouvisí to s touto problematikou. OECD je jiná platforma. My se velice aktivně účastníme. OECD dává určitá doporučení. Ať už jste anebo nejste členem, tak státy k nim většinou přistupují. Klasickým příkladem je třeba vzorová smlouva smluv o zamezení dvojímu zdanění, kde vlastně aplikujeme vzorový model OECD a smlouvy děláme podle tohoto modelu. Máme už jich – jako ČR – 89. Dalších 12 rozjednaných.

OECD - třeba teď jsem podepsala memorandum, už jako ministryně financí, o tzv. digitální dani. Protože si myslím, že digitální daň je nový fenomén, který by měl být nejlépe zaveden na platformě OECD celosvětově. Bohužel, aktivity některých zemí na úrovni ECOFIN, a tady se projevila jednomyslnost, byť tady tuto aktivitu zrovna ČR podporovala. Krátkodobé řešení digitální daně na úrovni EU, s kterým přišla Francie. Ale celá řada zemí, zejména těch severských, s tím nesouhlasila. Tato aktivita definitivně minulý týden na ECOFIN byla ukončena.

My jako ČR zvažujeme vlastní řešení, protože OECD řešení, které samozřejmě podporujeme, bude mít ještě delší dobu, než se zavede.

Doufám, že se nám to podařilo vysvětlit. Jsme proevropská vláda, ale současně si chceme hájit naše národní zájmy. A daňová politika je jedním z nejcitlivějších témat, které se na této platformě projednává.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil a navrhl hlasování. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Vystoupilo 8 senátorů. Je avizován pozměňovací návrh. Jinak je návrh – schválit předlohu, tak jak je. Nebyl tady žádný návrh na zamítnutí.

Možná nad rámec, který jsem měl možná říci ve zprávě na začátku, když jsme se tady dotkli „demokratičtějšího způsobu rozhodování“, tak jenom připomínám, že tady nejde o návrh jednapadesáti procentní většiny, ale sama komise navrhuje kvalifikovanou většinu v Radě jako nejméně 55 % členů Rady atd., pak 65 % obyvatelstva apod.

To znamená, že žonglování se slovíčkem „demokratičtější“ je skutečně půvabné. Myslím, že každý z nás to zažil, když máme hlasovat, a bylo to dnes zmíněno, např. o zákoně o NKÚ a změnit Ústavu díky tomu, tak jsou naráz poslanci se senátory komunikativnější, protože potřebují se s nimi dohodnout. Když se s nimi nepotřebují dohodnout, tak je přehlasují a ani se s námi nebaví. Myslím si, že tento princip u jednomyslného hlasování se dá pochopit naprosto stejně.

Takže návrh je – schválit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Myslím si, že je potřeba si to upřesnit. Je tady vyjádření Senátu, které vypracoval a přijal výbor pro záležitosti EU. Byl tady odůvodněn. A pak je tady nový návrh k senátnímu tisku od pana senátora Nwelatiho. Ale to není pozměňovací návrh k tomuto doporučení, to je další návrh, bohužel nebylo to nikde řečeno.

Máme tady tudíž dva návrhy a podle zvyklostí, jak by se v minulosti pokračovalo, nejdříve by se hlasovalo o doporučení nebo usnesení odporného výboru a když neprošel, hlasovalo se o alternativním usnesení, o druhém návrhu. Taková byla v minulosti zavedená praxe, protože jak se domnívám, není to přesně uvedeno v jednacím řádu.

Nyní pan senátor Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Potvrzuji to, co říkal pan předsedající, místopředseda Senátu Milan Štěch. Ale zároveň je v jednacím řádu napsáno, že my se můžeme chovat i jiným způsobem. A dovoluji si požádat, abychom tentokrát zavedený postup porušili. A důvod je velmi jednoduchý a logický. Vím hned o několika senátorech, kteří by v případě, že neprojde usnesení, které navrhuje pan senátor Nwelati, velmi rádi hlasovali pro usnesení výborové. Ale neradi bychom – a týká se to i mne – nehlasovali nejdříve pro usnesení výborové, aby potom třeba neprošlo a následně neprošlo ani usnesení pana senátora Nwelatiho. To znamená, jestli je to možné z těchto naprosto logických důvodů, aby senátoři měli možnost – použiji zase to paradoxní – se co možná nejsvobodněji vyjádřit a s největšími možnostmi, tak aby se to otočilo a nejdříve se hlasovalo o usnesení, které navrhuje pan senátor Nwelati a pokud neprojde, o výborovém usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Abychom jednání uspíšili, navrhuji, abychom hlasovali o návrhu pana senátora Vystrčila. Slyšeli jste ho, nebudu ho opakovat. Pokud projde, budeme hlasovat o návrhu, který tady byl předložen, pokud neprojde, budeme hlasovat nejprve o usnesení výboru.

Nyní budeme hlasovat jenom o pořadí hlasování. (Znělka.)

Přítomno je 60 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 31. Budeme hlasovat o pořadí hlasování. To znamená, že nyní hlasujeme o tom, aby se jako o prvním hlasovalo o návrhu pana senátora Nwelatiho, který zazněl zde na plénu. Rozumějí všichni? (Všeobecný souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Přítomno bylo 60 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh hlasovalo 47, proti jeden.

Je rozhodnuto, nejdříve budeme hlasovat o návrhu pana senátora Nwelatiho a pak budeme postupovat podle výsledku hlasování. Je všechno jasné? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 11 registrováno 61, kvorum 31. Pro návrh se kladně vyjádřilo 37, proti 6. Návrh byl schválen.

Tím je projednávání tohoto bodu ukončeno. Děkuji paní ministryni i zpravodajům.

Přikročíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu návrh nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2019 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie

Tisk č. 40

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 40 dne 20. února 2019. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119k jednacího řádu Senátu přikázán.

Návrh uvede opět paní ministryně Alena Schillerová, prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám předložila k vyslovení předchozího souhlasu návrhu nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2019 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie.

Datum vystoupení Spojeného království z Evropské unie se velmi rychle blíží. I když se pořád ještě vedou debaty o odložení, není pořád jasné, jakým způsobem vlastně proběhne. Na národní i evropské úrovni proto probíhají přípravy na všechny scénáře, a to pro nejrůznější oblasti vzájemných vztahů.

V oblasti rozpočtu – myslím nyní evropského rozpočtu – by vystoupení Spojeného království z EU bez dohody – nazýváme to také jinak jako tzv. tvrdý brexit – způsobilo, že by neexistovala právně závazná ujednání o rozpočtových vztazích mezi Spojeným královstvím a Unií a toto právní vakuum by vytvářelo nejistotu a problémy při implementaci rozpočtu Unie.

Spojené království, které je čistým plátcem, to znamená, že více platí než kolik čerpá, do rozpočtu EU by dnem vystoupení přestalo do rozpočtu EU přispívat, a naopak, britští příjemci by přestali být způsobilí pobírat finanční příspěvky.

Evropská komise proto na konci ledna schválila a předložila členským státům a jejich národním parlamentům návrh nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování rozpočtu Unie v roce 2019 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie. To je to, co vám tady nyní předkládám.

Návrh nařízení dočasně, to znamená do konce roku 2019, umožní, aby se Spojené království i po tvrdém brexitu mohlo podílet na financování rozpočtu EU, a naopak z něj čerpat stejně, jako by bylo nadále členem EU.

Vláda přijala k návrhu nařízení rámcovou pozici, kterou schválila 12. února 2019. Z pohledu ČR je klíčové, aby Spojené království v maximální míře dostálo svým finančním závazkům z doby svého členství v EU, a proto vláda návrh komise vítá. Návrh komise umožní, aby Spojené království do rozpočtu EU v roce 2019 dále přispívalo a tím se minimalizovaly dopady tvrdého brexitu na rozpočty ostatních členských států, včetně ČR.

Evropská komise zvolila jako právní základ pro toto nařízení článek 352 Smlouvy o fungování EU, tzv. doložku flexibility. Ta vyžaduje, aby v souladu s kontrolou principu subsidiarity byly informovány obě komory Parlamentu ČR. V souladu s jednacími řády Poslanecké sněmovny a Senátu je vláda povinna si předtím, než udělí souhlas Radě, vyžádat souhlas obou komor Parlamentu ČR. Proto nyní vláda ČR předkládá návrh uvedeného nařízení komise oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení předchozího souhlasu tak, aby za ČR mohla v Radě toto nařízení schválit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Paní ministryně, opět máte slovo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční. Výbor určil zpravodajem senátora Mikuláše Beka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/1 a 40/3. A prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky a senátoři. Vládním návrhem se zabýval výbor pro záležitosti EU na svém včerejším zasedání. Paní ministryně shrnula obsah tohoto nařízení způsobem, který je podle mého soudu zcela adekvátní. Dovolím si dodat v komentáři, že evropský výbor považuje toto nařízení za rozumný krok, který má alespoň zčásti ošetřit důsledky chaosu, který v tuto chvíli panuje v představách o tom, co se stane na konci tohoto měsíce. Jak jsme slyšeli dnes ráno, je samozřejmě možné, že dojde k odkladu, ale konec konců toto nařízení i předpokládá možnost toho, že budou termíny, které jsou nyní v nařízení předepsány, posunuty.

Jednání Evropského výboru o této věci bylo velmi stručné a jednomyslné. Podporujeme přijetí kladného stanoviska Senátem. Jen bych doplnil, že náš výbor také přijal návrh na doplňující usnesení, které reaguje na to, že text nařízení prošel v posledním měsíci určitým vývojem, protože došlo k drobným změnám, které nejsou zachyceny v materiálu, který byl i předmětem vyjádření vlády. Výbor se nicméně domnívá, že tyto změny nejsou natolik významné, aby měnily jakékoli stanovisko, ale jde spíše o technická upřesnění.

Ale nejdůležitější v doprovodném usnesení je to, a tady si dovolím citovat, že navrhujeme, aby Senát požádal vládu, aby v případě, že dojde k odkladu dne vystoupení Spojeného království z Unie a budou prováděny další změny textu návrhu nařízení, předložila Senátu vláda nový návrh na vyslovení předchozího souhlasu, k němuž bude přiloženo aktuální znění návrhů nařízení tak, jak vyplyne z projednávání v Radě.

Tam jde o to, že předpokládáme, že může dojít k nějakým dalším posunům a Senát by měl mít možnost se znovu v takovém případě k textu návrhu vyjádřit.

Tolik má zpráva. Doporučujeme přijetí kladného stanoviska.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Dále výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedeným materiálem zabýval. Byl tam určen zpravodaj, kterým je Michal Kortyš a ptám se ho, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit, takže otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Paní ministryně nemá na co reagovat a pan garanční zpravodaj všechno uvedl.

Jenom přiblížím, aby nám bylo jasno v postupu. Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu. Pokud projde toto usnesení, budeme mít druhé hlasování, a to bude hlasování o doprovodném usnesení. (Znělka.)

V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 30. Budeme hlasovat o usnesení, že Senát dává předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2019 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie. Víme všichni, o čem hlasujeme.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 12, přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31. Pro návrh se kladně vyslovilo 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme ještě hlasovat o doprovodném usnesení, které máme v senátním tisku č. 40/3 na poslední straně. Všichni jsou seznámeni s tím, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Kvorum 31, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni i zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Paní ministryně se s námi loučí, děkujeme za spolupráci, přeji hezký den.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)

Tisk č. 42

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 42. Vítám mezi námi paní poslankyni Věru Adámkovou a hned ji prosím, aby se ujala slova a představila nám návrh.

Poslankyně Věra Adámková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejprve mi dovolte, abych vám poděkovala, že byl tento bod zařazen na jednání této schůze Senátu. A dovolte mi, abych vás velmi krátce seznámila s tím, co nás vedlo k tomu, že jsme vůbec tento návrh podali.

Zabývám se transplantologií velmi dlouho, kdysi velmi aktivně, teď už tomu tak není. A ukázalo se z praxe, že čeští občané jsou handicapováni co se týče příjmu orgánů v případě, že potřebují transplantaci. Je to proto, že musím říci zase a dobře, že kdysi Československo, pak Česká republika měly vždycky velmi přísné zákony, ať už to bylo určení smrti mozku nebo jakákoliv etická část co se týče transplantologie. Ale ukázalo se, že jsme tak přísní sami na sebe, až znevýhodňujeme vlastní občany. Jde o to, upřímně řečeno, že cizinci neumíme pomoci, čili stává se vhodným dárcem a my jsme tady do této doby striktně trvali na tom, že se musíme spojit s jakýmsi kontaktním transplantačním centrem jeho dané země a vůbec jsme nebrali v potaz přání, které třeba vyslovila jeho osoba blízká, která by s ním byla a věděla přesně, jak ten člověk v tomto směru nahlíží.

Ukázalo se, že nejspíše přicházíme o možnost transplantovat zhruba – a teď jsem velmi mírná v odhadu – 50 až 66 svých občanů v průběhu roku, což je velké číslo. Je to trošku medicínsky samozřejmě cynické v tom, jak člověk počítá, ale je to tak, protože máme ledviny, srdce, plíce a další orgány.

A vzhledem k tomu, že jsme byli velmi striktní a chtěli jsme mít samozřejmě všechno v pořádku, a je třeba si uvědomit, že to je jednak stránka etická, právní, která musí být v pořádku, a ze stránky medicínské jsme pak již nebyli schopni zabezpečit tyto orgány pro další transplantaci proto, že každý orgán má věc, které se říká studená ischemie. To je doba, kdy my orgán odebereme a musí být transplantován. Kdybychom ji nedodrželi, již se nemůže dále transplantovat.

Čili toto byly věci, které se nedaly a nedají dosud zvládnout v daném čase, protože různé státy mají různé předpisy. Ale všude je to, že osoba blízká se bere jako velmi důležitý člověk.

V našem pozměňovacím návrhu, který vám předkládáme k uvážení a prosíme o jeho schválení. Máte ho jako senátní tisk č. 42.

Je to tak, že pozdvihujeme úlohu osoby blízké v případě, že s ní přímo hovoříme. A samozřejmě dále to je tak, že kontaktujeme i to kontaktní centrum v dané zemi. Tím se nic nemění, ale bude to zrychlení a domníváme se, v konečném důsledku pro tyto občany. Protože budeme flexibilnější a budeme blíže komunikovat.

Co se týče tohoto pozměňovacího návrhu, tak ve sněmovně byl napříč politickým spektrem spolupodepsán a tady jsem jej přednášela na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, kde byli kolegové velmi milí a vstřícní. Takže za to také děkuji a jsem samozřejmě připravena kdykoliv na vaše otázky, kdybyste nějaké měli, a děkuji za přijetí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Jenom upřesním, neprojednáváme pozměňovací návrh, ale návrh zákona. A já nyní prosím pana senátora Jaroslava Malého, který je zpravodajem garančního výboru. Protože garanční výbor určil pouze jediný výbor, a to výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, aby se tímto tiskem zabýval. Pan senátor Malý nám sdělí resumé tohoto výboru, prosím.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení kolegové, senátoři a senátorky. Já mám docela radostnou úlohu.

V kontextu s tím, co jsme tady projednávali v minulých bodech, kdy se jednalo o zhroucení Evropy a o výstupu Británie ze svazku evropských států, tak záchrana jednoho či padesáti lidských životů se zdá být nicotná. Nikoli pro mě jako pro lékaře. Já si myslím, že ten návrh zákona, kterým se mění zákon o darování, odběrech a transplantacích orgánů ve změně minulých zákonů, čili transplantační zákon je velmi užitečný. A já bych chtěl poděkovat skupině poslanců, že ho takto vymysleli.

Jedná se v podstatě o to, co říkala paní profesorka Adámková. Jedná se o zpřístupnění některých orgánů u cizinců, kteří zemřou na našem území. Počet těch cizinců není velký. Hovoříme o padesáti transplantacích, ale ten počet cizinců, kteří zemřou a jsou vhodní dárci orgánů, se pohybuje něco kolem dvaceti až třiceti za rok. A nejsou to většinou motocyklisté. Jsou to většinou muži kolem padesáti let s mozkovou příhodou, kde jsou ještě zdraví a ty orgány se hodí pro chudáky čekatele na transplantaci. Čili jedná se o zpřístupnění na základě přivolení osoby blízké.

Hovořilo se tady o studené ischemii. Srdce vydrží asi čtyři hodiny v ledu, takže vidíte, že ten čas do transplantace je velice krátký. A je potřeba říci, že přijetím tohoto zákona umožníme našim občanům, kteří jsou čekateli na transplantace, bližší přístup k transplantovaným orgánům. Za zachování všech kautel, právních kautel, které chrání tuto osobu, pakliže by byla odmítačem transplantace. Samozřejmě, to je důležité zachování.

A já bych přednesl 29. usnesení 5. schůze ze 13. 3. z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny poslanců Věry Adámkové a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé určuje mě jako zpravodaje a konečně pověřuje předsedu výboru pana senátora Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu panu Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Připomenu, že to usnesení máme v tisku 42/1, žlutý tisk. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Paní navrhovatelka asi nemá na co reagovat. Pan zpravodaj také ne, všechno je jasné, takže my přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 60, kvorum pro přijetí 31. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14, registrováno 61, kvorum pro přijetí 31, pro návrh se kladně vyslovilo 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní předkladatelce, paní poslankyni a děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno a my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré odpoledne. My jsme se vystřídali, trochu technické problémy, omlouvám se.

Nyní se dostáváme k projednávání bodu, kterým je

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.)

Tisk č. 47

Jedná se o senátní tisk č. 47. Tuto žádost jste obdrželi jako senátní tisk, to už jsem řekl, 47. Z tohoto jednání se omluvil prezident republiky.

Navrhuji, abychom podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu, vyslovili souhlas s účastí profesora JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., a vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat znělkou...

Zahajuji hlasování. Aktuálně máme přítomno 59 senátorů, aktuální kvorum je 30. Potřebný počet pro přijetí je nadpoloviční většina všech přítomných senátorů z uvedeného počtu. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, nechť zvedne ruku... Omlouvám se, zmatečné hlasování. Technika byla rychlejší než já. Já jsem si toho nevšiml, že se tam objevilo už hlasování.

Takže nové hlasování. Aktuálně je přítomno pořád 60 senátorů a senátorek, aktuální kvorum 31. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 17, při kvoru 31 pro bylo 49, proti byl 1.

Tento návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych zde oba přivítal, a to znamená vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pana Vratislava Mynáře, a prosím, aby nás seznámil s návrhem prezidenta.

Vratislav Mynář:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejdříve mi dovolte, abych omluvil pana prezidenta republiky, že se nemůže zúčastnit dnešního zasedání pléna Senátu, neboť má dlouhodobě plánovanou návštěvu Karlovarského kraje, která bohužel je třídenní.

Důvod, proč si dovolím před vás předstoupit, je jednoduchý. A sice k 31. lednu letošního roku soudce Ústavního soudu pan profesor Musil předal osobně rezignační dopis do rukou pana prezidenta. Tím od 1. února letošního roku přestal býti soudcem Ústavního soudu a Ústavní soud není kompletní, je dneska na 14 členech. Díky tomu se pan prezident rozhodl využít svého ústavního práva a v souladu s článkem 84, odst. 2, Ústava ČR, a § 6, zákona č. 182/1993 Sbírky o Ústavním soudu navrhnout pana profesora Aleše Gerlocha do funkce Ústavního soudu.

Myslím, že kdybych tady měl říct všechny profesní klady pana profesora Gerlocha, tak bychom tady byli určitě dlouho a vás by minul oběd, tak já jenom z těch nejdůležitějších profesních záležitostí.

Pan profesor Gerloch je od roku 2014 prorektorem Univerzity Karlovy, dvě funkční období byl děkanem Právnické fakulty UK, od roku 2001 vede Katedru teorie práva a právních učení, od roku 2006 vede Katedru ústavního práva, je místopředsedou Legislativní rady vlády a v neposlední řadě jej osobně znáte jako uznávanou autoritu, která se často účastní diskusí v Senátu.

Pana profesora Gerlocha mj. doporučil i bývalý člen Ústavního soudu pan profesor Musil. U navrženého kandidáta se snoubí osobní předpoklady a využití jak teoretických znalostí, tak rozsáhlé zkušenosti z aplikační praxe. Jeho návrh je velkým přínosem pro obohacení spektra sboru soudců Ústavního soudu, kde právě ta různobarevnost je velmi důležitá pro to, aby tahle instituce správně rozhodovala.

Vážené paní senátorky, vážení senátoři, věková hranice, která umožňuje to, aby se stal občan České republiky senátorem, hovoří o tom, že dnes v tomhle sále jsou všichni lidé s obrovskými životními zkušenostmi.

Já bych si vás dovolil požádat, aby při hlasování o nominaci pana profesora Aleše Gerlocha zvítězily tyhle životní zkušenosti nad osobními animozitami.

Děkuji vám moc za váš čas a za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kancléři, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Žádostí na vyslovení souhlasu se zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Štohl. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane kancléři Pražského hradu.

Já, jako obvykle, velmi stručně. A tady to není problém, protože pokud jde o legislativní proces, mohu konstatovat, že tisk byl předložen naší horní komoře českého Parlamentu 17. února tohoto roku a lhůta nám končí k projednání 28. dubna, takže jsme skutečně v předstihu. A chválím i naši horní komoru, že včas projednáváme a skutečně nepůsobíme jakékoli průtahy.

Pokud jde o jednání ústavně-právního výboru, tak samozřejmě první hledisko, které je, je ústavní hledisko. To znamená, čl. 84, odst. 3 Ústavy ČR, který říká, že „soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání“.

Vy jste určitě četli podklady, které jsme dostali k dispozici. Ústavně-právní výbor tyto aspekty projednal, konstatovali jsme, že pan profesor Aleš Gerloch nebyl soudně trestán. Jeho věk 63 let také odpovídá, vystudoval Právnickou fakultu UK, právnická praxe nejméně 40 let.

Takže první konstatování našeho ústavně-právního výboru bylo zcela zjevné a shledali jsme, že je kandidátem, o kterém lze hlasovat relevantně.

Vážený pan kancléř tady řekl, co všechno – řekl to velmi stručně a já s ním souhlasím i potud. Pokud jde o funkce pana profesora Gerlocha, to, co má za sebou, je nepochybné.

Já sám ho znám z Právnické fakulty UK, protože jsme studovali stejnou fakultu. Jinak on, pokud pamětníci vědí, že pan profesor Gerloch přednáší i nám. Aspoň ústavně-právní výbor ho zve na své konference. Včera jsme ji sice nepořádali, ale přesto byl rovněž nominován a povolán k tomu, aby sdělil ústavněprávní aspekty včerejšího tématu, který se týkal NKÚ a vztahu k samosprávě. On nám pomáhal i s ústavními stížnostmi. Já jsem ho využil dvakrát, a mohu říci, že byl úspěšný.

Pokud jde o další hlediska, my jsme se v obecné rozpravě zaměřili na otázky... Omlouvám se, v rozpravě, protože jsme ji rozdělili na obecnou a podrobnou, protože – a to bych zdůraznil, vážený pane předsedající, že pozměňovací návrhy nejsou přípustné v této věci. Takže v rozpravě jako takové jsem se já osobně ptal pana profesora Gerlocha na to, jestli se cítí být povolán profesně k tomu, aby vůbec mohl býti soudcem. To znamená, četnost případů, ve kterých byl přítomen jednak u Ústavního soudu, ale ony stačí i obecné soudy, protože mnohdy se soudci Ústavního soudu stávají i teoretici, kteří nemají s procesem vždy společného. A vždycky zdůrazňuji, že i soudce obecného soudu by měl mít justiční zkoušku.

Další otázky byly i na to, co mě zajímá jako trestňáka, to znamená, odchází pan profesor Musil, který je jeden z největších expertů na trestní právo, tak ho znám, tak jsem se ho ptal, nakolik on zvládá obor trestní právo. Odpověděl i velice dobře na tuto otázku. A pak, co zajímalo i jednoho ze senátorů našeho ústavně-právního výboru, je, co souběh funkcí? Co do budoucna? Kdyby on se uvažovaně stal soudcem Ústavního soudu, tak to, co tady pan vážený pan kancléř řekl, to znamená, vedoucí dvou kateder, prorektor univerzity, zda si to chce ponechat, zda ten souběh tam bude, nebo nebude? On se vyjádřil k tomu, že zaprvé končí v listopadu, respektive na podzim, teď nevím přesně, a že by se chtěl věnovat funkci soudce Ústavního soudu s plným nasazením.

Dále byla položena otázka, která si myslím, že nás všechny zajímá a do budoucna bude zajímat, to znamená jeho názor na ústavu a na ústavní žalobu. To znamená na výklad toho inkriminovaného ustanovení, kdy Senát a posléze Poslanecká sněmovna může postavit prezidenta ČR před Ústavní soud. On odpověděl tak, jak ani jinak podle mě se odpovědět nedá, že je to věc vývoje a že nikde nejsou definice na to, co je jiný ústavní delikt, co je velezrada apod.

Jinak on, a kdo jste ho měli ve výboru vedlejším, tak víte, že on byl připraven tak, že nám četl i svoje úvahy ve vztahu k ústavnímu právu. Dnes doufám, že se oprostí a že nám stručně řekne svoji představu. Každopádně hlasování dopadlo, terminologií sportovní, z deseti 7:3.

Musím tedy říci, že ústavně-právní výbor byl kompletní, to znamená, že hlasovalo všech 10 členů, kteří jsou nominováni Senátem coby členové ústavně-právního výboru.

Nebudu zdržovat, vy jste ostatně zvyklí, že to nedělám. Takže moje konstatování nakonec bude přečtení usnesení.

A to 17. usnesení ústavně-právního výboru Senátu PČR ze dne 12. března 2019.

Výbor

I. Konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že profesor doktor Aleš Gerloch, CSc., splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu.

II. Na základě tajného hlasování doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním profesora doktora Aleše Gerlocha, CSc., soudcem Ústavního soudu.

III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla.

IV Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

A než se s vámi rozloučím pro tuto chvíli, tak bych ještě konstatoval, že ve výboru je nutno hlasovat o způsobu hlasování. To znamená, že my jsme hlasovali o tom, že budeme hlasovat tajně. Bylo schváleno všemi deseti. Jinak v plénu to není třeba, to vyplývá z jednacího řádu Senátu. Vám tímto děkuji za pozornost a to je všechno.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenal případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Pavlu Štohlovi. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane kancléři, vážené kolegyně, kolegové.

Začnu tím, co už tady zaznělo od obou mých dvou předřečníků, že z hlediska profesní způsobilosti asi nikdo nepochybuje, že pan profesor Gerloch splňuje veškeré předpoklady atd. To znamená, tady nebylo sebemenších pochybností. A kdybychom se podívalo na CV pana profesora, tak zjistíme, že opravdu je to člověk, který je na pravém místě.

Na našem výboru probíhala také docela dlouhá rozprava. A s panem profesorem jsme řešili, diskutovali věci, které se docela často objevují v médiích. Na příklad jeho stanovisko k tomu, zda prezident musí, nebo nemusí jmenovat ministrem vlády, kterého mu navrhne premiér apod. Pokud jsem to správně pochopil, pan profesor řekl, že to bylo stanovisko, které si vyžádala Kancelář prezidenta republiky. To znamená, nebylo to stanovisko, které by napsal na žádost pana prezidenta. A že to pan prezident potom použil v některých interpretacích, to samozřejmě je pravda.

Další dotaz, pokud si dobře vzpomínám, byl ohledně toho, jak jsou různé názory na některé body ústavy. Takže např. pan prezident se v jednom vyjádření pro média zmínil o tom, že on je znám tím, že ústavu si vykládá tvůrčím způsobem. Tak jsme o tom diskutovali, nakolik toto bylo šťastné nebo nešťastné vyjádření. A pro mě osobně byla docela důležitá i rozprava ohledně toho, když jsou různé názory jednotlivých ústavních právníků na některé body, jestli je to možné do budoucna nějakým způsobem řešit apod. Tady kolega je také daňový poradce, tak víme, že u daní jsou judikáty, kde se to vyřeší pomocí judikátů, u té ústavy je to asi daleko složitější.

Rozprava na našem výboru byla poměrně dlouhá. A na základě této rozpravy jsme potom rozhodli, že bude také tajné hlasování. Z 8 členů nás bylo tentokrát bohužel přítomno pouze 5, takže výbor byl usnášeníschopný. A v tajném hlasování 2 doporučili se souhlasem a 3 byli proti.

Dovolte mi, abych tady na závěr přečetl usnesení, z kterého bude vyplývat to, co jsem před chvílí řekl. Jedná se o 27. usnesení ze 4. schůze, konané dne 12. března 2019, k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce ústavního soudu profesora Aleše Gerlocha.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění Vratislavem Mynářem, vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Pavla Štohla a po vystoupení profesora Aleše Gerlocha a po rozpravě

1. Projednal senátní tisk č. 47, seznámil se s doklady a listinami, které ověřily splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu v souladu s § 140, zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

2. Konstatuje, že navrhovaný kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu.

3. Nedoporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním profesora Aleše Gerlocha soudcem Ústavního soudu.

4. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 47 na schůzi Senátu PČR senátora Pavla Štohla. 5. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a já otevírám rozpravu. Předpokládám, že pan profesor Gerloch bude mít zájem vstoupit do rozpravy... Pojďte k nám, pane profesore, budete mít slovo. Dobrý den.

Aleš Gerloch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Výchozí právní normou nejen ústavního pořádku, ale celého právního řádu České republiky je článek 1., věta 1. Listiny základních práv a svobod: „Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti i právech.“

Protože existují nezadatelná práva lidí, těmto právům odpovídající povinnosti, nezbytné kolize mezi nimi navzájem a k veřejnému zájmu, musí existovat právní řád, soustava právních pravidel a vposledku stát, resp. státy. Demokratický právní stát vidí na prvním místě člověka a občana. Souhrn občanů tvoří lid, který je zdrojem veškeré státní moc. Státní moc slouží všem občanům. Lid je vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tyto moci jsou nejen odděleny, ale jsou i zároveň v interakci. Existují mezi nimi vzájemné brzdy.

Jde o významnou otázku míry stability a dynamiky práva, státu a společnosti.

Úlohou Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti je zejména poskytovat ochranu ústavně zaručeným právům a autoritativně rozhodovat o neústavnosti zákonů, mezinárodních smluv a jiných právních předpisů. Jeho postavení v ústavním systému dané ústavou má zásadní význam. Ústavní soud je přitom vázán ústavním pořádkem, může jej dotvářet argumentovanou interpretací Ústavy, Listiny etc. Není však ústavodárcem. Tím je Parlament ČR, Poslanecká sněmovna a Senát zvolený občany.

Není ani výlučným orgánem ochrany ústavnosti. Nezastupitelnou roli zde má též Senát a v krizové situaci lid, podle čl. 23 Listiny. Věrnost Ústavě, nezávislost a nestrannost při rozhodování je zcela neopominutelným základním atributem ústavního soudce.

Tomuto požadavku chci bezezbytku dostát.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane profesore, děkuji. A táži se, zdali ještě někdo chce vystoupit v rozpravě? Ano. Prosím ano, první je Zdeněk Papoušek. Pane profesore, asi zaujmete zase místo... Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane kancléři, vážené kolegyně, kolegové.

Člověk, který již ve svých 18 letech se stal kandidátem vstupu do Komunistické strany a poté 15 let, od roku 1975 do roku 1990 byl jejím členem. Členem strany, která porušovala lidská práva a svobody i principy plurality, kdy si usurpovala vedoucí úlohu ve státě a společnosti, a dokonce to zakotvila v socialistické ústavě, člověk, který se označuje za reformního komunistu, prosím pěkně, v době tvrdé normalizace, takový člověk přece nemůže zasednout coby soudce Ústavního soudu a být garantem dodržování ústavního pořádku, tedy Ústavy a Listiny základních práv a svobod.

Proto je pro mě pan profesor Gerloch pro roli ústavního soudce osobou naprosto nepřijatelnou.

A budu hlasovat proti jeho kandidatuře.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jistě se shodneme na tom, že stát potřebuje kvalitní instituce, stejně jako společnost. A to proto, aby mu občané důvěřovali. Myslím, že tato potřeba je zvláště zvýrazněna v době, kdy na demokratické instituce jsou vytvářeny nejrůznější tlaky a nejrůznější útoky, jak jsme na to v posledních letech zvyklí.

Abychom mohli jako občané institucím věřit a důvěřovat, aby instituce byly kvalitní, záleží na tom, jací lidé ty instituce tvoří. Samozřejmě je důležité, aby v nich byli odborníci na slovo vzatí. Ale je také důležité – a na tom se zakládá důvěra, aby v institucích byli lidé, kteří jsou morálními autoritami a jsou všeobecně respektováni z hlediska jejich morální a mravní integrity. My dnes stojíme před vážným rozhodnutím, jehož důsledky můžeme nést minimálně ještě dalších 10 let. Senát se považuje za pojistku demokracie, a myslím si, že je právě tou výsostnou úlohou jmenovat ústavní soudce tak, aby dával občanům jistotu a důvěru v to, že naše justice bude skutečně kvalitní a důvěryhodná.

Já jsem si přečetl odborný životopis pana profesora Gerlocha, který je poměrně obsáhlý, ale zarazily mě tam dvě věci. Ta první věc byla to, že necitoval, resp. neuvedl své práce před rokem 1995. Ten seznam začíná od roku 1995. Je jasné, že si můžeme pravděpodobně ty práce někde dohledat, abychom věděli a znali jeho odborné názory, ale nechápu, proč tyto práce nebyly v tom životopisu uvedeny. Pan profesor nám to včera na klubu vysvětloval, možná nám to ještě ozřejmí.

Ta druhá věc, která mě také zarazila, bylo to, že ve svém odborném životopise nezmínil své působení na některých vysokých školách. A mám na mysli konkrétně některé soukromé vysoké školy, které byly v minulosti spojovány s různými skandály, které ukazovaly to, že některé tyto instituce byly propleteny do klientelistických sítí, na kterých studovali takzvaní turbo studenti, např. z řad politiků nebo z řad policistů. Tou zmiňovanou institucí je např. Vysoká škola Karlovy Vary, kde působil známý právník pan Kindl, který zároveň působil i na Vysoké škole, resp. na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. A ví se, že tyto dvě instituce byly poměrně dost propojeny a zapojeny v tom skandálu získávání rychlotitulů.

Pan profesor také neuvedl, že působil, nebo byl ve vědecké radě Panevropské univerzity, která byla také spojována s neoprávněným získáváním titulů. Zmínil ve svém životopisu, že působil na Vysoké škole finanční a správní. Dovolte mi jen krátce, abych citoval něco z historie této vysoké školy. Tato vysoká škola byla založena v roce 1999 společnostmi Bankovní akademie, a. s., a Synergo Group, které byly později přejmenovány na Appian Group, a. s., poté na Czech Cool. V roce svého založení získala firma státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola. Ve správní radě seděli miliardáři Antonín Koláček, předseda a vlastník Appianu, Peter Kovarčík, dlouholetý sponzor Václava Klause, a také kolega Andreje Babiše z předrevolučního zahraničního obchodu. Zemřel roku 2015.

Na příklad: „Škola vždy měla dobré napojení na politiku. Koláčka totiž po jeho odchodu ze správní rady v letech 2003 a 2005 nahradil Jiří Paroubek. V letech 2006 – 2011 pak byl členem rady pražský radní za ODS Milan Richter. Pavla Topolánková, manželka Mirka Topolánka, do roku 2010, byla kancléřkou školy v letech 2008 – 2014...“ Takto bych mohl pokračovat. Např. dobré kontakty s politikou škola udržuje dosud. Loni na ní přednášel také například Miloš Zeman. Prezident školu navštívil v souvislosti s pročínskými aktivitami školy a její rektorky.

Proč toto zmiňuji? Já nejsem detektiv a nevím, jakou úlohu hrál pan profesor na těchto vysokoškolských institucích, jestli věděl, k čemu ty instituce třeba v určitém období sloužily. Nicméně mám zato a je zvláštní, že se pan profesor vyskytoval poměrně dost často a opakovaně na problematických místech, které byly do určité míry spojovány s klientelismem.

Jsem přesvědčen o tom, že o osobě ústavního soudce nesmí být žádná pochybnost. Z těch důvodů, které jsem zde uváděl, já pochybnosti o panu profesoru Gerlochovi mám, myslím, že v této společnosti najdeme řadu odborníků, o kterých bychom tyto pochybnosti mít nemuseli, a proto ho nemohu podpořit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane kancléři, kolegyně, kolegové.

Já, byť mám osobní postoj k panu kandidátovi kritický, tak ale nebude předmětem toho mého slova, jenom řeknu, že se plně ztotožňuji s tím, co tu přednesl kolega Papoušek.

Ale dovolím si vám ukázat možná i jiný pohled na tu dnešní volbu. Alespoň já to tak cítím, že jsme ve velmi specifické a zvláštní situaci, kdy nám návrh na nového soudce Ústavního soudu předkládá pan kancléř, který považuje za normální a za běžné, že se schází s ústavními soudci, diskutuje s nimi nad otevřenými kauzami, říká jim názory, jak by měli rozhodnout v živých kauzách, ve kterých Hrad je stranou sporu. Zatím nemáme právní hodnocení, tohoto jednání se dočkáme v budoucnu, můžeme ho hodnotit zdravým selským rozumem nebo nějakým vlastním pocitem pro morálku. Minimálně já si teď dovolím tvrdit, že je to naprosto v rozporu s jakýmkoli právem na spravedlivý proces.

Představte si to, že jste účastníci jakéhokoli soudního řízení a jedna strana, ta druhá, ta oponentní, má právo – alespoň podle svého názoru – má právo scházet se za zavřenými dveřmi, bavit se tam se soudcem a říkat mu, jak by měl rozhodnout. A vy sami jste odkázáni pouze na oficiální písemná podání a jednání před soudem. Považoval by to někdo z vás za spravedlivý proces? Pan kancléř to za spravedlivý proces považuje...

A za této situace, kdy nám představuje kandidáta na nového ústavního soudce, za této situace, za které Hrad přistupuje k právu, k právu na spravedlivý proces, k Ústavnímu soudu, tak na nás jsou kladeny nároky, abychom kandidáta skutečně velmi pečlivě vážili. Nejen z hlediska odbornosti, kterou bych nerozporoval, ale zejména z hlediska osobní a morální integrity.

A rád bych vám ještě řekl, že za 3 roky nastane situace, kdy bude jmenován nový předseda Ústavního soudu. A to je pravomoc, která je výhradně v rukách prezidenta, nepotřebuje k tomu žádný souhlas. Takže dneska tu možná rozhodujeme nejen o jednom z 15 budoucích soudců Ústavního soudu, dneska tu možná rozhodujeme i o budoucím předsedovi Ústavního soudu. Mějte to prosím na paměti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a vzhledem k tomu, že vidím, že už se nikdo do rozpravy nehlásí, tak tímto ji končím. A ptám se... A, pardon, vy ale budete mít slovo, pane kancléři. Nebo chcete ještě v rámci rozpravy? Tak můžete mít slovo.

Vratislav Mynář:  Děkuji. Já jenom možná 2 body k panu senátorovi Láskovi. Není pravdou, že předseda Ústavního soudu bude volen za 3 roky, bude volen po skončení mandátu prezidenta Zemana, který panu prezidentovi končí v březnu 2023, a pan předsedy Rychetský má mandát, nepletu-li se, do června 2023. To znamená, pan prezident Zeman nebude v žádném případě rozhodovat o novém předsedovi Ústavního soudu.

A druhá poznámka, i když si myslím, že to sem příliš nepatří, ale když pan senátor mě takhle vyzval. Byl jsem požádán podvýborem Poslanecké sněmovny, kde jsem se vyjádřil k celé záležitosti stejně jako pan bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Baxa a stejně jako pan soudce Ústavního soudu Šimíček, usnesení podvýboru jasně zní, že k žádnému ovlivňování soudců nedošlo. A můj názor je ten, že soudci Ústavního soudu jsou lidé jako já nebo vy, pane senátore, a jestli je chceme dát do skleníku a nemůžeme s nimi na pivo, tak pak jestli tomuhle říkáme ovlivňování, tak se nemůžu ani scházet s rodinou, s přáteli, chodit na fotbal a nikam. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane kancléři, já se ještě zeptám, jestli se chcete ještě jinak k právě proběhlé rozpravě vyjádřit?

Vratislav Mynář:  Ne, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Také děkuji a táži se zpravodaje výboru... (Ruch a šum v sále. Hlasy z pléna poukazující na proceduru.) To už bylo uzavřeno. Já jsem uzavřel rozpravu, a protože následně následoval navrhovatel, takže...

Dobře, já rozpravu otevřu, aby to bylo korektní.

S přednostním právem se jako první hlásí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Já už budu stručný, ale musím reagovat na to usnesení podvýboru ve sněmovně, které je velmi často v této souvislosti zmiňováno.

To usnesení zní, že nebyla ovlivněna justice.

To, že nebyla ovlivněna justice, je výsledkem kvality našich soudců, kteří se nenechali ovlivnit tím, jak na ně bylo působeno.

Ale já tu nekritizoval naši justici, že je ovlivněna. Já jsem tu kritizoval Hrad za to, že se vůbec o ovlivňování justice pokouší! A to je naprosto nesporné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a druhý přihlášený je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já chci také zareagovat na to, co tady říkal pan kancléř Mynář. On tady velmi zavádí v tom, jak se vyjádřil, že výbor konstatoval, že soudci nebyli ovlivněni.

Já souhlasím s panem kolegou Láskou, že to bylo i díky jejich osobní integritě.

Ale je naprosto nesporné a naprosto zjevné, že ze strany pana Mynáře došlo k pokusu o ovlivňování soudců v živých kauzách! To si myslím, že je naprosto zjevné i z veřejně dostupných informací!

A je pravda, že tohle asi žádnému kandidátovi na ústavního soudce nepřidá, pokud ho právě takováto osoba přijde jménem prezidenta navrhovat... Byť bychom se od toho měli být schopni oprostit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a dalším vystupujícím je ještě přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já jsem se přihlásil spíše symbolicky, abych se připojil k tomu, co tady říkal pan senátor Láska i pan senátor Dienstbier, protože jsem rovněž přesvědčen o tom, že pokud tady má fungovat právní stát, tak se ani nesmí jevit to, že se někdo snaží někoho ovlivnit, natož aby se to pak stalo!

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a já se zeptám i osoby, o kterou tady právě jde, pana profesora Gerlocha, jestli chce ještě vystoupit? Ano, vidím, máte slovo.

Aleš Gerloch:  Děkuji, pane předsedající, za možnost vystoupit velmi krátce.

Trošku jsem ztratil orientaci, jestli kandiduje do Ústavního soudu pan doktor Mynář, nebo inženýr Mynář, nebo já. Chtěl bych připomenout, že každý kandidát na soudce do Ústavního soudu podle Ústavy je kandidátem prezidenta republiky. Všichni soudci Ústavního soudu, kteří tam působí, byli navrženi současným prezidentem republiky.

Potom k té jedné otázce meritorní, proč jsem neuvedl všechny vysoké školy, na kterých jsem působil.

Neuváděl jsem vysoké školy, na kterých jsem působil marginálně v minulosti. Jsou to i jiné, než které byly uvedeny. Třeba Vysoká škola v Ústí nad Labem Jana Evangelisty Purkyně svého času.

Pokud jde o Vysokou školu Karlovy Vary, tam jsem působil jako externista, a v žádném případě jsem se nepodílel na aktivitách, které tady byly naznačeny. Na Panevropské vysoké škole jsem byl v Bratislavě ve vědecké radě, v podstatě z titulu děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Nepůsobil jsem na pobočce v Praze. Notabene samozřejmě bych to ani časově nezvládl.

Obdobně na Vysoké škole finanční a správní. A tu uvádím proto, že tam jsem členem vědecké rady stále. Čili ten přehled se týkal aktuálního stavu, nikoli výčtu v minulosti. Obdobně je to, pokud jde o publikace. Vědecké publikace se uvádějí standardně, nejvíce za 10 let. Zpravidla jenom za 5 let v různých řízeních, protože jde o prokázání aktuálního stavu. A tady to byl čistě technický problém. Informační centrum mi dodalo informace tak, jak byly vloženy do informačního systému. To znamená, od roku 1995.

Jinak bych snad ještě uvedl k té otázce podezřelých aktivit. Mimo jiné jsem na vyžádání dvakrát přednášel na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a při té příležitosti, je to asi 3 nebo 4 roky, jsem byl formálně přijat předsedou tohoto úřadu. Takže to konstatuji v této souvislosti, abyste to také zvážili jako konkrétní situaci, která nastala.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane profesore, a raději se ještě jednou táži, jestli se někdo chce přihlásit do rozpravy. Vidím, že ne, takže rozpravu ukončuji a ptám se znovu navrhovatele, zdali se chce ještě vyjádřit k této rozpravě. Nechce se vyjádřit, děkuji, pane kancléři. Táži se zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Pavla Štohla, zdali si přeje vystoupit po proběhlé rozpravě. Nepřeje, děkuji.

Táži se pana senátora Antla, zdali si přeje na závěr vystoupit? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Přesněji řečeno, nepřeji, ale musím jako zpravodaj. V rozpravě vystoupilo 5 senátorů, 1 kancléř, 1 kandidát na soudce Ústavního soudu, 1 senátor vystoupil dvakrát.

Moje hodnocení, radši nebudu hodnotit, ale myslím si, že z toho rozprava úplně vybočila, ale já bych jenom připomněl, že ústavně-právní výbor jednal o osobě kandidáta profesora Aleše Gerlocha, CSc., nikoliv o prezidentovi ČR, ani o osobě kancléře Vratislava Mynáře, takže já nemám co měnit na tom našem návrhu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a jak už jste tady předtím řekl, že budeme teď konat dle čl. 6b volebního řádu, bod 4, o návrhu vyslovení souhlasu podle zvláštních předpisů hlasuje Senát většinovým způsobem a tajně. A proto nyní uděluji slovo předsedovi volební komise. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, dovolte mi konstatovat, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu se podle volebního řádu hlasuje většinovým způsobem a tajně.

Nyní vás tedy s dovolením seznámím se způsobem volby. Před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny hlasovací lístek, na kterém je pod pořadovým číslem 1 uvedeno jméno navrženého, tj. pana profesora doktora Aleše Gerlocha, CSc.

Souhlas se jmenováním soudcem Ústavního soudu vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem navrženého, nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před tímto jménem. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno, nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný, než právě zmíněný způsob úpravy, bude znamenat neplatný hlasovací lístek.

Ještě jednou si dovolím zopakovat, že jsem se přeřekl, tak se omlouvám. Souhlas tedy vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem, nesouhlas přeškrtnutím pořadového čísla před jménem.

Konstatuji, že volební místnost, tedy Prezidentský salonek je připraven pro volbu.

Prosím tedy členy volební komise, aby se dostavili ihned do volební místnosti. A pro informaci předsedajícímu schůze uvádím, že na vyžádání lístku a hlasování bude třeba 10 minut a na vyhodnocení poté 5 minut. Nicméně asi bude následovat polední přestávka, pane předsedající, tak já vás požádám, abyste nás seznámil s časem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Čas by byl 14.45, to bychom se znovu sešli. Pane předsedo, řekněte ale, kolik minut budete mít na vlastní? 15, nebo 20?

Senátor Jaroslav Větrovský:  Předpokládám tedy, že začneme volbu, je 13.45, takže ve 13.50 začne volba. My potřebujeme na vydávání lístků a hlasování 10 minut. To znamená, do 14 hodin budou vydávány hlasovací lístky, takže ve 14 hodin bude volba ukončena. A výsledky budou vyhlášeny jako 1. bod odpoledního jednání, a to bude, pane předsedající, na vás.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane kolego, nebude to 1. bod odpoledního jednání. Tento bod totiž přerušíme a odpoledne ve 14.45 se sejdeme na tomto místě znovu. Děkuji.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak já také děkuji a v podstatě můžeme začít volbu. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.46 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré po obědě. Prosím kolegyně a kolegové, aby zaujali svá místa v lavicích, abychom mohli zahájit pokračování dnešní schůze Senátu. A protože se nikdo další „nehrne“, dovolím si navázat na přerušený bod týkající se volby ústavního soudce.

A na začátku zde mám ještě omluvu pana senátora Jiřího Cieńciały.

V jednání budeme pokračovat přerušeným bodem, kterým je Žádost prezidenta o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce Ústavního soudu (senátní tisk č. 44).

Uděluji slovo předsedovi volební komise, a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajného hlasování, jak dopadlo.

Dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce Ústavního soudu pana prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc.

Počet vydaných hlasovacích lístků 64. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 64. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc. bylo odevzdáno 19 platných hlasů.

V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc. soudcem Ústavního soudu.

V Praze 20. března 2019.

Děkuji, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji předsedovi volební komise za podanou zprávu, a tímto považuji tento bod za ukončený.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 44

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 44. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pan ministr je již tady. Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych krátce uvedl návrh zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací. Účelem tohoto zákona je transponovat směrnici o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru do českého právního řádu. Cílem této směrnice je zajištění přístupnějších internetových stránek a mobilních aplikací napříč celou Evropskou unií.

Navrhovaný zákon má tedy zajistit přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací všem uživatelům, zejména však osobám se zdravotním postižením. Internetové stránky a mobilní aplikace musí být pro své uživatele vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní. Návrh zákona proto definuje povinné subjekty, na něž se povinnost zajištění přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací vztahuje, stanovuje samotné zajištění přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, upravuje institut nepřiměřené zátěže, upravuje prohlášení o přístupnosti, zakotvuje proceduru vyřizování podnětů v případě, že přístupnost není zajištěna, stanoví působnost ministerstva vnitra a konečně obsahuje související změnu zákona o informačních systémech veřejné správy.

Zajištění přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací se přitom realizuje na základě požadavků obsažených v příslušných evropských normách, na které je v návrhu zákona odkazováno. Tímto postupem bude zajištěno, že internetové stránky a mobilní aplikace povinných subjektů budou zcela v souladu s evropskými požadavky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Valenta, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Předložený návrh zákona byl projednán výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 13. března 2019.

Výbor návrh zákona projednal na své 4. schůzi a po úvodním slově náměstka ministra vnitra a debatě doporučil plénu Senátu schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že jednání o tomto zákonu bude asi velmi rychlé, protože se nikdo nehlásí. A přestože jsme se už před odpoledním pokračováním schůze svolávali, svolám vás ještě jednou k hlasování. (Znělka.) Před chvílí jsem si zalaškoval a místo znělky jsem zmáčkl hlasování, takže poprosím o restart...

Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, nyní již 50, nabíhají další, aktuální kvorum v této chvíli je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 19 při kvoru 27, pro bylo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Konstatuji, že jsme projednali tento bod.

Dalším bodem, který budeme nyní projednávat, je bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 41

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 41. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky a vážení senátoři, dovolte mi, abych krátce uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě.

Návrh této novely reaguje na Evropskou komisí zahájené infringementové řízení, kdy Evropská komise vydala v dubnu 2017 ... (Velký hluk v předsálí.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane ministře, dovolím si vás přerušit. Prosím, aby se přítomní v recepci zklidnili. Děkuji, můžeme pokračovat.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedo, za to, že jste se mě zastal. Jsem zvyklý ze sněmovny na podstatně větší hluk, ale ne, že bych vám chtěl zavádět tyto pořádky. Kolikrát mám tam vám co závidět.

Evropská komise vydala v dubnu 2017 odůvodněné stanovisko, v němž České republice vytýká nesprávné provedení článků 12 a 13 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí.

V této souvislosti je dobré zdůraznit, že Evropská komise vychází přímo z textu směrnice a nikoliv pouze z jejího výkladu. To znamená, že směrnice sama výslovně nevládním organizacím přiznává určitá práva, která takto explicitně momentálně v zákoně zakotvena nejsou.

Česká republika – a to je potřeba říct – na výtky Evropské komise opakovaně argumentovala ve svých vyjádřeních na podporu české právní úpravy, avšak musím konstatovat, že komise argumenty České republiky nepřijala a požaduje od České republiky zjednání nápravy svých výtek.

Proto jsme připravili stručnou novelu tohoto zákona, kde předmětem této novely je výlučně ustanovení § 8 zákona, které upravuje řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření tak, aby byly napraveny všechny komisí tvrzené nedostatky v transpozici článků 12 a 13 směrnice.

V rámci novelizace ustanovení § 8 je tedy navrhováno přeformulování ustanovení § 8 odst. 1 tak, aby bylo jednoznačné, že řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření lze zahájit jak na žádost, tak z moci úřední, přičemž oba způsoby jsou rovnocenné. A Evropská komise měla právě pocit, že rovnocenné nejsou.

Byla ještě poměrně zásadní debata i v rámci Poslanecké sněmovny, kdy tam zazněla určitá obava z úst některých kolegů a kolegyň, že novela by mohla poskytnout nevládním organizacím nástroje k blokování výstavby v České republice. Ale tato obava je lichá, protože zákon o předcházení ekologické újmě se vztahuje na činnosti, které byly již realizovány. Jeho aplikace tedy nemůže nijak zasahovat do povolování staveb či jiných záměrů.

Musím také říct, že pokud jde o aplikační praxi, v České republice nebyl doposud identifikován jediný případ takto závažné ekologické újmy, který by si vyžádal uložení nápravných opatření podle tohoto zákona. A hlavním důvodem, proč není podle zákona v ČR tolik postupováno, zatímco třeba v Polsku nebo v Maďarsku postupováno je podle této obdobné právní úpravy, je fakt, že v ČR se primárně postupuje podle složkových předpisů, jako je např. vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny a další. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Náš výbor projednal návrh zákona na své 4. schůzi konané dne 13. března 2019 a usnesením č. 15 doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

To je myslím pro vás jedno ze základních sdělení, které jste teď potřebovali slyšet. Ale musím říct, že moje zpravodajská zpráva není tak jednoduchá, tak jak byl návrh novely zákona projednáván, ale rozhodla jsem se, že až v obecné rozpravě se dotknu některých otázek, které souvisejí právě s tím, o čem už hovořil pan ministr, totiž s využitím tohoto zákona v českém právním systému a důvodů jeho nevyužití.

Jako zpravodajka jsem přednesla toto usnesení a počítám, že vystoupím ještě v rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nevidím, nikdo takový tady není a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová, což před chviličkou avizovala. Máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, milí kolegové, milé kolegyně. Jak už jste slyšeli v úvodním slovu pana ministra, tak zákon, který v České republice platí od roku 2008, tak nebyl vůbec nikdy využit. Na jednání výboru paní náměstkyně uváděla, že si myslí, že takový zákon by měl být zrušen, protože je nepotřebný, když není tak dlouho využit. A v souvislosti s tím si člověk také samozřejmě položí otázku, jak je to možné, že nebyl využit, jestli je opravdu nepotřebný. A tak jsem se detailně seznámila s tou směrnicí, která už byla přijata někdy v roce 2004 a následně my jsme přistoupili k tomu, že jsme takový zákon přijali. A nechala jsem si zpracovat analýzu Parlamentního institutu, jak je tedy zákon využíván v jiných zemích Evropské unie. A to číslo, které jsem dostala, bylo opravdu překvapující. To teď tady listuji, ale zhruba 1250 takovýchto řízení bylo vedeno v jiných zemích EU podle obdobného zákona, jako my máme zákon o ekologické újmě.

Pan ministr odůvodnil to, že zákon není využíván tím, že máme jiné složkové zákony, například zákon o ochraně ovzduší, zákon o vodách, ještě je třeba zákon o chemických látkách apod., který de facto může plně nahradit to, co říká zákon o ekologické újmě. A jestliže jste měli příležitost podívat se do materiálu našeho legislativního odboru, nebo já mám přímo analýzu Parlamentního institutu, tak tam se hned v úvodu dočteme, v čem může být ten zakopaný pes. A já si dovolím to ocitovat.

„Právní výklad. Škodu chápeme jako ekonomickou materiální škodu na těch složkách životního prostředí, které jsou v právním smyslu věcmi. Naproti tomu ekologickou újmu chápeme jako imateriální snížení funkčních vlastností ekosystému či jiných hodnot prostředí.“

Již z toho, co bylo řečeno, je jasné, že něco jiného jsou škody a nápravy, které můžeme vyžadovat podle zákona o vodách, a něco jiného je ekologická újma. Protože funkční vlastnosti ekosystému, to není jenom to, že my dáme podle zákona o vodách rozhodnutí, že musí snížit obsah ropných látek na ty limity, které tam byly předtím, než došlo k havárii. Zjednodušuji, ale takhle je to pro vás asi myslím srozumitelné. Nápravnými opatřeními se dle směrnice článek 2, odstavec 11 rozumí obnovit, ozdravit nebo nahradit poškozené přírodní zdroje nebo jejich narušené funkce.

Takže to je první věc, o které si myslím, že není složkovými zákony. Já jsem s těmi složkovými zákony velmi dlouho pracovala, takže tam skutečně se nevrací ten původní ekosystém do stavu, který měl, to stejně nedokážeme, ale vůbec se neobnovuje a nesleduje, zda je obnovena funkčnost toho systému. Tam se sledují parametry, jestli se snížily ropné látky, nebo jiné, na určitou mez. Ta je daná některými předpisy a řekněme, že to je také jakási dohoda o těch možných limitech, kterých můžeme dosáhnout. Ale to, jestli tam budou žít živočichové, kteří tam žili, jestli ten systém je opravdu obnoven, tak o tom vůbec ty složkové zákony neuvažují.

Ale pojďme dál. Někdo může říct, no tak to jsou ty ekologické úlety, oni by chtěli moc. Ale já budu číst dál. „Směrnice v čl. 2, odst. 16 definuje náklady, které by měl znečišťovatel hradit. A stejně tak jsou i definovány v § 13 platného zákona.“ A co tam patří? „Náklady na posouzení škod na životní prostředí, na administrativu, právní záležitosti, vymáhání nákladů, sběru dat a dalších obecných nákladů sledování a kontroly.“ Takto je to přesně uvedeno ve směrnici. A dokonce to takto máme i v zákonu.

Když použijeme složkový zákon, v žádném z těchto složkových zákonů se takto nepočítá znečišťovateli nějaká náhrada škody. Řekne se, no tak on něco tady způsobil, tak udělej nápravná opatření...

Data, administrativu a všechno, co kolem toho souvisí, si už většinou dělá úřad sám a pak se tam dá nějaká sankce. O těch sankcích bychom si mohli povídat, v jaké jsou výši. Podle mých zkušeností, které mám opravdu za mnoho let bohaté, v žádném případě nedosáhne výše sankcí těchto nákladů, které by měly být na právní záležitosti, celou administrativu, vymáhání nákladů, sběru dat a dalších a dalších nákladů, které vůbec takovým případem jsou.

Takže vlastně my ten zákon vůbec nevyužíváme, přestože by to mělo být i ve prospěch veřejné správy. Protože tím pádem by nehradila mnohé náklady, které hradí dnes. A já jsem konzultovala tyhle námitky, které mám, nebo tyhle své poznatky, které mám, a bylo mi řečeno: „Ano, máte, paní senátorko pravdu, protože ono celkově použít zákon o ekologické újmě, ono je to náročnější. Pro nás je jednodušší, když máme ten složkový zákon.“ Takže říkám, že je chybou, neříkám, že v každém případě, ale že v některých případech nebyl využit. V žádném případě se ty zákony nenahrazují, ale jsou trošku jiné.

A teď ještě poslední věc, která se týká toho, proč také – ptala jsem se – nevládní organizace do této chvíle, byť pan ministr a jeho administrativa říkají, že to je v pořádku, že dosud to bylo dobré, že ta komise si vymýšlí, tak proč na základním podnětu nebyl nikdy ten zákon využit? Informace o tom, že někdo přišel z nevládek a něco tam dal, nemáme, protože řízení nemuselo být zahájeno. Takže možná někde nějaká ekologická nevládka něco předložila, nicméně oficiálně žádný takový doklad není.

A teď budu citovat z platného zákona, z toho, který je teď platný. „Úřad zahájí, nebo může zahájit, řízení podle zákona o ekologické újmě v případě, že mohlo...“, že mohlo, tudíž má podezření, že mohlo „dojít k ekologické újmě“. Pokud chce ale takovýto podnět podat někdo jiný, tak, aby ho úřad vzal v úvahu a zahájil řízení, ať už je to obec, nebo ať už je to právnická osoba, nebo fyzická osoba, nebo nevládní organizace, pak nezbývá, než aby doložila, že došlo k této ekologické újmě.

A když se podíváte do přílohy toho zákona, jak se prokazuje, že došlo k ekologické újmě, tak zjistíte, že to je právě to obrovské množství dat, které musíte doložit, posudků, vyhodnocení... A řeknu to na rovinu, takováhle cesta ještě k nejistému posouzení ze strany toho úřadu, který vždycky může říct, tohle nestačí, nezahájíme, tak samozřejmě, že rozumím tomu, že nevládky se takovémuto postupu nejen bránily, ale řekly si, tak do toho opravdu takhle nelze jít. To, že je ta formulace dneska v zákoně jiná, je trochu lepší, ale já se právě chci zeptat pana ministra, a poprosím tedy o jeho stanovisko, tam je napsané, že ano, úřad zahájí na základě fyzické osoby, právnické osoby nebo nevládní organizace na tu žádost, pokud patrně došlo...

Čili tam není, že musí doložit, ale tam už je zmírnění – „pokud patrně došlo“. Já se chci zeptat, pane ministře, protože v důvodové zprávě to není nijak blíže popsané, co tím bude chápáno? Protože jinak by tam ta bariéra dále existovala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  (Hovoří mimo mikrofon.) Paní senátorko, já vám děkuji a ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Zdeněk Nytra, máte slovo. (Mikrofon zapnut.) Máte slovo, pane senátore Nytro. Já si tady mluvím pro sebe jenom tak...

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já jsem si to původně přeložil, jako že v Bruselu neumí česky, ale já se obávám, že my si nerozumíme ani v češtině, když jsem poslouchal paní senátorku Seitlovou. Dobře, bylo řečeno, že v Evropě, nebo v rámci EU více než tisíc případů bylo řešeno podle té směrnice, respektive příslušných zákonů v jednotlivých státech. Ale ona ta studie už nemluví opravdu o tom, a bylo to i zdůrazněno na projednávání na výboru, že její složkové zákony v těch státech také nemusí mít tu patřičnou kvalitu, jakou mají ty naše složkové zákony. Takže to je jedna připomínka.

Druhá připomínka, v podstatě se tady podsouvá, že orgány životního prostředí rozhodují ve prospěch těch, co tu havárii způsobily. Já se opravdu neobávám, že tyto úřady jsou na straně podniků a v uvozovkách „škůdců“ životního prostředí. A třetí připomínka. Co se týká těch náhrad, přece někdo tu škodu vyčísluje. To není jenom, když někde vyteče nějaká chemikálie do půdy, tak jenom vybagrování atd. Já se domnívám, že nic nebrání tomu úřadu, aby vyčíslil případné další náklady. A dokážu se opřít i o svou bývalou praxi, kdy v rámci, když byl znám a, v uvozovkách, „usvědčen“ pachatel nějaké ekologické havárie, tak se mu dá naúčtovat opravdu všechno.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a já se ptám, jestli se chce ještě někdo přihlásit do rozpravy? Není tomu tak, proto ji uzavírám a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak já jenom několik poznámek. Především paní senátorka Seitlová tady zmiňovala tu studii. Ono z té studie také vyplývá, že celkem 11 zemí EU nemělo zatím žádný případ podle tohoto nebo obdobného zákona. Takže Česká republika určitě není jediná, která zatím nevyužila tenhle zákon. Víte, ono to základní heslo, že znečišťovatel, nebo ten základní princip, že znečišťovatel platí, samozřejmě funguje jak podle tohoto zákona, tak i podle těch složkových zákonů.

Já jenom budu citovat. Paní senátorka Seitlová hovořila o tom § 13, ten se nemění, zůstává v tomto ustanovení. A tam je jasně řečeno, že „jsou upravovány náhrady nákladů na preventivní nebo nápravná opatření. A náklady vynaložené na preventivní nebo nápravná opatření nese provozovatel, který ekologickou újmu nebo její hrozbu způsobil a je možné, že tyto náklady nejprve vynaloží příslušný správní orgán a následně vymáhá na provozovateli jejich náhradu.“

Tohle si myslím, že je dostatečně jasné. Potom tady ještě padla určitá obava, že je příliš složité podle tohoto zákona, proto není využíván, doplnit např. pro nevládní organizace, nebo předložit určitá data, nebo opatřit si analýzy, které by byly podkladem pro podnět podle tohoto zákona. Ale opravdu lze říci, že rozhodně to neznamená, že by ty podněty musely být ve formě nějakých laboratorních analýz nebo velmi složitých studií. Pro doložení stačí např. fotografie poškozeného místa nebo slovní popis problému. A my máme v tomhle celkem jasnou komunikaci s Českou inspekcí ŽP, která je v nejužším kontaktu s těmi stěžovateli. A já si myslím, že nejlepším důkazem je to, že nevládní organizace ani nevznesly žádný podnět. A dobře víme, že některé mají velmi erudované právníky, kteří jsou schopni využít legislativy. Já se domnívám, že tohle je další důvod, že to neomezuje nějakým způsobem a nechceme od nikoho, neupíráme mu právo tím, že vznášíme příliš složité byrokratické požadavky na to, aby tento podnět mohl být podán.

A k té otázce, já jsem ještě poprosil kolegy, ať se na to podívají. Podle mých informací tam je, že není patrné, že došlo. Určitě spíš takováhle formulace, která je ale zase samozřejmě docela standardní a objevuje se i v řadě jiných legislativních předpisů. Takže samozřejmě tím, že to prošlo Legislativní radou vlády a dalšími odborníky, kteří tenhle návrh viděli a nepřišel jim nepřesný nebo málo explicitní.

Tak to snad jenom na doplnění, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, a táži se paní zpravodajky garančního výboru, zda se chce vyjádřit k rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Podle toho, co teď tady bylo zavedeno za doby, kdy jsem tady nebyla, tak bych měla říct, že v rozpravě vystoupili 2 senátoři a že bylo podáno jedno souhlasné stanovisko, tedy vyslovit souhlas se zákonem.

Nicméně se domnívám, že takto striktně jednací řád úlohu zpravodaje vůbec nestaví. A jenom, abych nepřekročila ten rámec, to je možná na delší diskusi na klubech. Dříve tomu tak ani nebylo, že by zpravodaj byl takto omezen, tak jednom chci říct, že to, co jsem uvedla, tak za tím si opravdu stojím.

Jestliže je definováno někde v zákoně, ve směrnici, kdy je prokázáno, že došlo k ekologické újmě, pak když napíšu, že musí předložit, že došlo k ekologické újmě, tak nemám jiné cesty, že musím termín naplnit, tak jak je v zákonu napsáno. A já jsem ráda, že pan ministr to patrné, že došlo, vykládá tak, že to může být nějaká fotografie nebo nějaké písemné sdělení, tak budu ráda, když to bude aplikováno.

Pokud se týká náhrady škody, tak to jsou právě dvě cesty. Správní řízení, tam se nevymáhá škoda, pak ten poškozený vymáhá škodu. Čili to jsou dvě řízení, pokud dojde k takové škodě a správní orgán má možnost uložit pouze pokutu a nápravná opatření. Takže tam je to opravdu v jiné dimenzi, jinak pochopené. Ale já jsem ráda, že jsme si to takto aspoň řekli a věřím, že se podaří do budoucna s tím zákonem pracovat.

Děkuji za pozornost i za vaši debatu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní zpravodajko, a jak už jste sama řekla, je tady jediný návrh garančního výboru, a to návrh zákona schválit v postoupeném znění Poslaneckou sněmovnou. Přistoupíme proto k hlasování. Já spustím znělku, sezvu kolegy.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí zákona je 32.

Zahajuji hlas... Ještě chviličku počkám na kolegy, kteří dobíhají. Tak můžu spustit?

Začínám hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 20 při kvoru 32 pro bylo 43, proti bylo 11.

Návrh zákona byl schválen. Já děkuji navrhovateli a zároveň děkuji zpravodajce.

A postoupili bychom na další bod dnešního jednání, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Čistá planeta pro všechny Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky

Tisk EU č. K 002/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 002/12 a K 002/12/01. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s tomuto materiály. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, a zároveň mi dovolte, abych poděkoval, vážené senátorky, vážení senátoři, za vaše hlasování k minulému bodu a tedy ke schválení té novely.

Také už tady bylo řečeno, jedná se o sdělení Evropské komise, které, když to řeknu ve zkratce a nebudu číst celý ten dlouhý název, tak bych charakterizoval jako Čistá planeta pro všechny. Tohle sdělení Evropská komise zveřejnila v listopadu loňského roku. Vychází při tom ze závěrů Evropské rady z března loňského roku, které stanovují, aby Evropská komise v prvním čtvrtletí letošního roku předložila dlouhodobou strategii nízkoemisního rozvoje EU v souladu s požadavky Pařížské dohody.

Cílem sdělení, a to je důležité, přitom není stanovit nové cíle, protože ty jsou jasné. Máme v rámci energeticko-klimatického balíčku cíl jako EU a jako členské státy snížit emise skleníkových plynů o minimálně 40 % do roku 2030, ve srovnání s rokem 1990. Takže není tedy cílem stanovit nové cíle, ale vytvořit dlouhodobou strategickou vizi a poskytnout představu o dlouhodobém směřování a konkrétních možnostech přechodu ke klimatické neutralitě, tedy dosažení rovnováhy mezi emisemi a propady skleníkových plynů.

Účelem dokumentu je zahájit evropskou debatu, která má vyústit v přijetí dlouhodobé strategie nízkoemisního rozvoje počátkem roku 2020 a která bude příspěvkem EU k Pařížské dohodě.

Sdělení vymezuje 7 strategických oblastí pro další opatření a zaměřuje se na rámec EU umožňující dlouhodobou transformaci na uhlíkově neutrální společnost. Nejobsáhlejší část sdělení představuje pak referenční scénář a 8 konkrétních scénářů možného budoucího vývoje. Klimatické neutrality dosahují pouze 2 scénáře, které staví především na všech dostupných technologických možnostech nebo na zásadní změně vzorců výroby a spotřeby v oběhovém hospodářství.

Evropská unie musí nadále směřovat k naplnění cílů Pařížské dohody, k tomu – a to bych chtěl zdůraznit – je však nezbytné, aby srovnatelné úsilí vyvíjely všechny významné průmyslově vyspělé ekonomiky a adekvátním způsobem přispěly také všechny smluvní strany Pařížské dohody. Protože, jak už jsem několikrát říkal, EU se dnes podílí se necelými 10 % na světových emisích CO2. Jenom pro srovnání, Čína má 25 %, Spojené státy mají 16 %. A samozřejmě jsou i další významné země, jako je Rusko, Brazílie, Indie. Takže EU je dneska jedna z mála zemí, nebo kontinentů v tomto případě, nebo sdružení zemí, která je schopna plnit závazky, které vyplývají z Pařížské dohody. A je určitě dobré, když si vyhlédneme za ten horizont roku 2030, protože – a to je také důležité – přechodu na nízkoemisní ekonomiku, respektive ekonomiku s nulovými čistými emisemi musí být dosaženo s nákladově efektivním technologicky neutrálním a udržitelným způsobem a nesmí mít významný negativní dopad do ekonomik členských států, konkurenceschopnost jejich průmyslu, sociální oblasti a také ohrozit jejich bezpečnost. Národní podmínky jednotlivých členských států musí být plně respektovány, stejně jako právo na stanovení vlastního energetického mixu.

Já bych chtěl zdůraznit, že vláda v březnu před 2 lety, v březnu 2017, schválila politiku ochrany klimatu v České republice, která obsahuje dlouhodobý indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % oproti roku 1990. Klimatická strategie ČR tak v současné době nepočítá s cílem dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Schválení finální podoby Strategie EU by nemělo Českou republiku zavazovat ke zpřísnění cílů na národní úrovni a v rámci plánovaného vyhodnocení a aktualizace politiky v roce 2021, respektive 2023, však předpokládáme prozkoumávání scénářů, které by na národní úrovni vedly k vyšší emisní redukci včetně zmapování technických a socioekonomických aspektů těchto scénářů.

A jenom, vážené senátorky, vážení senátoři, protože možná budou padat některé dotazy k pozici České republiky. Já už jsem je několikrát říkal a nechť prosím jsou takto aktuálně vnímány. Česká republika v současné době je zhruba na 36 % snížení emisí za minulý rok oproti roku 1990. Naším cílem je 40 % do roku 2030, takže to vypadá, že máme dobrou schopnost, dobrý odrazový můstek ten cíl splnit, dokonce ho o něco i přeplnit. A my jsme, jak jsem říkal, vyhlédli někdy před rokem, rokem a půl, do roku 2050 a zamýšleli jsme se nad několika scénářích, jakým způsobem by Česká republika mohla snížit emise o 80 – 90 % oproti roku 1990 v roce 2050. A asi vás nepřekvapím, že to je samozřejmě naprostá revoluce ve všem. Že by nemohlo být takřka v provozu už žádné auto na fosilní paliva, samozřejmě by už muselo skončit vytápění fosilními palivy nejen v domácnostech, s čímž se počítá daleko dříve, ale všude, včetně tepláren. Že to znamená dramatické změny ve službách, v zemědělství, v odpadovém průmyslu směrem k oběhové ekonomice. A že to hlavně znamená obrovské změny v našich hlavách. Protože to je to, kde já jsem trošku skeptický z hlediska spíš světa, ani ne tak Evropské unie. Tam vidíme, že rozvojové země, které samozřejmě také chtějí mít podobnou životní úroveň, jakou mají rozvinuté státy, tak přirozeně se necítí být příliš vázány a říkají těm bohatým zemím, vy už jste si svoji prosperitu užili, tak ji nechte užít i nás. To je ten problém.

Protože to je, vážení, revoluce opravdu, která jde naprosto proti tomu – já bych teď nechtěl být příliš patetický, ani vás nechci zbavovat času, ale myslím, že je důležité si to říct – v této strategii celosvětové, nebo v tomto případě evropské, ale aby Pařížská dohoda mohla splnit své cíle, Evropa v tom nesmí zůstat sama. Musí se přidat ti největší emitenti. A pak se musíme zeptat, jak se k tomu postaví Čína, jak se k tomu postaví Indie. Já jsem byl na všech klimatických konferencích. A musím říct, že ta poslední klimatická konference v Katovicích mě úplně nenaplnila řekněme optimismem nebo nadšením, jak se k tomu staví některé klíčové země, které jsou klíčovými emitenty.

Já si myslím, že je velmi dobré, když si Evropa, a v tomto případě samozřejmě i Česká republika, udělá svůj seriózní výhled. A my už jsme si ho udělali a budeme ho aktualizovat, jaké podmínky by musely být splněny, aby i Česká republika dosáhla uhlíkové neutrality do roku 2050. Ale je dnes jasné, že by to muselo znamenat obrovské změny a kombinaci zásadních energetických úspor, využití jádra, výrazného využití obnovitelných zdrojů a velmi pravděpodobně i kombinací se systémem zachytávání a ukládání uhlíku CCS, plus x-dalších věcí. To znamená úplnou revoluci v celé řadě oblastí našeho života. Tak to jenom na okraj, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 002/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové, pane ministře, náš výbor pro evropské záležitosti se zabýval tímto sdělením na včerejší schůzi výboru pro evropské záležitosti. Tak jako pan ministr nebudu číst celý název, ale omezím se pouze na sdělení Čistá planeta pro všechny.

Já už jsem jeden senátní tisk ke klimatické konferenci v Paříži zpravodajoval, takže jsem při přípravě zpravodajské zprávy padal do poměrně velké skepse. Protože plnit pařížské závazky skutečně není vůbec jednoduché, je to hodně o politické vůli a snaze se vyrovnat s tímto obrovským problémem, jakou jsou v tomto případě skleníkové plyny, a pokusit se o nějakou neutrální ekonomiku do roku 2050. O tom, že lidstvo ovlivňuje klimatické změny, už snad nikdo nepochybuje, ani ti největší klimatičtí skeptici. V době průmyslové revoluce se stalo mnoho, mnoho věcí. A už jenom nárůst lidské populace je obrovský, ani to už nejde samo o sobě, aby lidstvo neovlivňovalo tuto planetu.

Ještě, než se dostanu k vlastnímu doporučení, řeknu dva údaje. Snažil jsem se studovat různé záležitosti, statistiku s tímto související. My se třeba chlubíme v České republice tím, že v roce 2018 stoupl oproti roku 2017 téměř o 7 % počet vzletů a přistání letadel. Takže u nás vzlétlo a přistálo 912 815 letadel. Zlomili jsme tím rekord. Denně v našem vzdušném prostoru bylo 2500 letadel, přepravili jsme 135 milionů pasažérů. Nebo jsme také vyrobili o 2 % více osobních automobilů, 1 437 000. Což jsou samozřejmě ekonomické údaje, na které můžeme být hrdí a pyšní, ale já nejsem, spíš vidím v tomto kontextu obrovský problém.

Vzhledem k tomu, že jsme se tím zabývali včera a vy jste dostali naše doporučení na stůl dneska, tak já si dovolím přečíst naše usnesení. Má jako vždycky dvě části, dovolím si přečíst naše doporučení. I.1. Senát podporuje dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050, předloženou Evropskou komisí, která potvrzuje snahu EU být leaderem v plnění cílů vyplývajících z Pařížské dohody o změně klimatu. Jde o to v souladu s pařížskými závazky udržet globální teplotu pod hranicí 2 °C a pokračovat v úsilí, aby došlo k nárůstu maximálně 1,5 °C. Jeden údaj v té souvislosti. V loňském roce byla za polárním kruhem v létě teplota o 5 stupňů vyšší, než je obvyklé.

Proč klademe důraz, aby Evropa zůstala jakýmsi leaderem v tomto.

Evropská a česká populace samozřejmě klimatické změny vnímá. U nás je to bezesporu s tím spojená problematika sucha, jsou to také zcela extrémní povětrnostní situace, které s tím souvisí. A ještě bych to dokumentoval na jednom případu, protože co se týká vázání oxidu uhličitého, je to samozřejmě o fotosyntéze. Je to o zdravých a stabilních lesích. A nám se momentálně lesy poměrně hroutí. Aspoň u nás na střední a východní Moravě, kde jsou obrovské holoseče. Dneska při těch holosečích, které byly, spadl další milion stromů, protože ty porosty jsou nestabilní. Nebudeme moci zatím v České republice mluvit o nějakém stabilním lesním ekosystému, protože kůrovec bude řádit dál. O tom se budeme bavit posléze.

Já bych se neoháněl tady v tomto moc Čínou, Američany, Ruskem, Brazílií, Indií nebo dalšími státy, spousta rozvojových států je klimatickými změnami ohrožena ještě daleko více než my ve střední Evropě. A samy si musí být vědomy, a ty státy jsou si vědomy, zvláště ostrovní, že ten dopad na ně bude katastrofický. A ztráty hospodářské a ekonomické jsou téměř nevyčíslitelné.

Druhým bodem, který jsme přijali v rámci doporučení, je, že Senát je toho názoru, že předložené sdělení má za cíl zahájit celoevropskou debatu o tomto závažném tématu. A proto nesdílí argumentaci vlády, že by strategická vize EU měla již v této fázi vyčíslovat konkrétní dopady na jednotlivé členské státy. Domnívá se, že je právě na členských státech, aby dopady vyčíslily a navrhly vlastní realistická opatření, jejich zmírnění dle svých individuálních podmínek.

Jak víte všichni, jde o sdělení, což je komunikační dokument, který slouží jako informační podklad pro nějakou diskuzi o dalších krocích EU v dané oblasti. A ta diskuze má probíhat minimálně ještě rok.

Zatřetí, vyzýváme vládu, aby vyčíslila konkrétní dopady dekarbonizace na Českou republiku a pokusila se navrhnout opatření k jejich zmírnění. Tato vyhodnocení dopadů lze následně využít v probíhajících debatách jako podklad pro argumentaci, proč je některý z uvedených scénářů pro Českou republiku nevhodný.

Jak už řekl pan ministr, komise představuje 8 možných scénářů, vymezuje 7 strategických oblastí, v rámci kterých bude nutné přijmout další nezbytná opatření, aby se podařilo naplnit cíle.

A poslední bod, takový zásadnější z toho doporučení, Senát žádá rovněž vládu, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energie (včetně akumulace energie z těchto zdrojů) a jejich využití v našich přírodních podmínkách. Jednou z možností snížení produkce antropogenních skleníkových plynů jsou úspory energie s využitím obnovitelných zdrojů energie.

Jak už řekl pan ministr, v roce 2017 byl u nás podíl obnovitelných zdrojů energie 13 %, v roce 2030 počítáme s 20,8 %. Já sdílím názor, a výbor mi to potvrdil nebo odsouhlasil, že my podceňujeme hlavně potenciál solární energie, fotovoltaiky. Já určitě nemám na mysli, zdůrazňuji, žádná zastavěná pole, zemědělskou půdu, louky, to, co se stalo před deseti nebo osmi lety, kdy nastal ten boom, ale domnívám se, že by se tady našly brownfieldy, ale především tu máme rozsáhlé průmyslové areály, logistická centra nebo distribuční sklady, které už zabírají mnohdy velmi kvalitní půdu. A tím ztrácíme hektary neobnovitelného přírodního zdroje, tak proč je nevyužít také jako zdroje energie a proč by nám nemohly přibýt takto stovky dalších energetických zdrojů.

Já si myslím, že je potřeba preferovat instalace přímo u spotřebitelů, tzn. rodinné domky, zemědělské farmy, nákupní centra, podniky apod. A v té souvislosti apelujeme na podporu již zmíněného výzkumu, vývoje inovace, protože ještě řada věcí může být vymyšlená a je potřeba brát na to velký zřetel a tyhle záležitosti podporovat.

Vlastní usnesení výboru zní následovně.

Výbor po úvodní informaci Vladislava Smrže, náměstka ministra životního prostředí, Pavlíny Kulhánkové, ředitelky odboru, průmyslu a strategie ministerstva průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku VUZP, zpravodajské zprávě senátora Petra Orla a po rozpravě

I. přijímá ke sdělení Komise Čistá planeta doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, ke sdělení Čistá planeta pro všechny vyjádřil ve smyslu tohoto doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Orla,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je všechno, já děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Uvedenými materiály se zabýval i VUZP. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Petr Holeček? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já to vezmu daleko rychleji než můj kolega. My jsme se také seznámili na našem výboru s tímto materiálem, bereme ho vyloženě jako strategickou vizi, kterou nám předkládá EU, v té vizi nám předkládá body, o kterých se bude s ostatními státy, s EU, s Evropskou radou a tak dále bavit. Témata bude s nimi probírat.

Takže já rozhodně nebudu zabíhat do podobných detailů, protože sice ta vize je dobrá, ale vizí už jsme měli tady hodně, doufejme, že bude mít nějaký výsledek vyloženě konkrétní.

Já vám teď přečtu závěr, který tady máme z našeho výboru. V návaznosti na toto usnesení výbor projednal po úvodní informace Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí, a po mojí zpravodajské zprávě tento materiál, doporučuje VEU i našemu Senátu vzít projednávané sdělení na vědomí, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu, pana Zbyňka Linharta, aby toto usnesení předložil panu předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  I vám děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy s přednostním právem se hlásí jako první předseda Senátu, senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já jsem vás viděl před několika dny v Událostech, komentářích, kde jste hovořil v tom smyslu, jako jste hovořil dnes. Tony Blair svého času před jedněmi volbami ve Velké Británii slíbil, že do roku 2050 zmodernizuje britské ponorkové loďstvo. Já jsem stejně tak v mém městě slíbil, že do roku 2050 budeme mít metro. To metro bude zvláštní tím, že se bude pohybovat po vodě, protože tam jsou podzemní lázeňské prameny, které jsou chráněné, tak abychom je nenarušili, tak ono bude jezdit, ty vagonky budou jezdit, budou plovoucí, budou jezdit po vodě.

Ale ta zpráva má jeden obrovský význam, pomůže nám totiž pochopit brexit. My jsme tady dnes o brexitu mluvili, to je právě jeden z těch hlavních důvodů, proč se Britové už naštvali, proč už toto nechtějí snášet. Pan senátor Faktor má Teslu. Víte, kde končí výfuk Tesly pana senátora Faktora? V Prunéřově. On si tady jezdí. Víte, kde končí výfuky našich hybridních trolejbusů v Teplicích? Kdy za dva roky už nebudeme mít jediný autobus, budou tam jenom hybridní a obyčejné trolejbusy? Oni končí v tom... Vždycky Most! Tam se bude kopat to uhlí, tam budou vyrábět zdravou energii pro ty naše elektrické trolejbusy.

Kdyby si unie ušetřila právě tyto výkřiky, které jsou absolutně nesmyslné, protože představa, že přivazovací víčka u PET flašek nás zachrání, nebo když v Senátu zrušíme ty plastikové malé krabičky na to mléčko, vaším prostřednictvím, paní senátorko Seitlová, tak tím určitě tu naši planetu zachráníme, v nejhorším ji zachrání ty děti, co v pátek nechodí do školy.

Víte o tom, že máme 14 dní... Ty děti řekly, 14 dní máte, politici, na to, abyste planetu zachránili. A jestli ne, tak uvidíte! Ne, že nebudeme chodit do školy jenom v pátek, ale od pondělí do pátku, protože na co chodit do školy, když planeta nám tady jaksi umírá.

Ale tady nikdo nepopírá ta tvrzení, že Václav Klaus popírá klimatické z měny, nikdy nic takového neřekl. Debata je o tom, do jaké míry se na tom podílí nebo nepodílí člověk. Klimatické změny tady probíhají miliardy let a budou probíhat i nadále, bez ohledu na to, kolik my vynaložíme eur nebo dolarů nebo korun, to je úplně jedno. Ale stal se z toho obrovský byznys. Řepka se ukázala jako lichá cesta, dobrá, tak jsme udělali solární barony, takže každý na vaší složence za elektřinu platíte solární barony, pak se důchodci diví, že nemají dostatek prostředků na obživu, protože je dávají do té solární energie. Je to takové... Takováto opatření jsou něco jako, když vám povodeň zatopí garáž a vy ji čistíte kartáčkem na zuby. Jsou to jenom taková gesta, populistická, na která se dobře slyší. Přitom všichni vědí, že hlavní příčina, teď už se to objevilo v tisku, že naopak nepropagovat porodnost, nepodporovat porodnost, že každé dítě je dalším zdrojem CO2. Prostě je nás tady na planetě moc. Řešení se samozřejmě nabízí. Pokud bude v roce 2050 už po třetí světové válce, tak bude relativně planeta na tom líp, než na tom je teď. Ale není to úplně optimální řešení. Nikdo si samozřejmě takové řešení nepřeje.

Tady zkoušet tyto nesmysly, proč neoznačíme nesmysl nesmyslem, hloupost hloupostí! My tady nad tím ztrácíme čas a všichni víme, že je to nesmysl, že jsou to výkřiky evropských byrokratů, které nemají žádný praktický význam, protože neumí přesvědčit Čínu, Indii a další země, aby se k tomuto šílenství připojily! Já vás ujišťuji, že jsem byl ve Vietnamu, myslel jsem, že uvidím kola, ne, ani kolečko, žádná kola, skútry, tisíce skútrů. Co myslíte, že si koupí Vietnamci příště? Automobily! Jak to budou dělat, na to jsem taky zvědavý. Už ani ty skútry se tam nevejdou. Mezitím stihla EU totálně zlikvidovat automobilový průmysl, svými nesmyslnými požadavky na emise, které vedly automobilky k tomu, že začaly podvádět. Mimochodem, českého průmyslu se to dotkne velmi výrazně. Já s každým velvyslancem, a že jich bylo a ještě bude, se bavím o elektromobilitě. Všem se mi podařilo ji zpochybnit. Je to cesta do pekel. Je to jeden z výkřiků. Ale vůbec není jisté, že je to správně! Protože nabít elektromobil není jako nabít mobil, že, pane senátore Faktore, prostřednictvím pana předsedajícího. A ještě k tomu všemu tady nabíjíte za státní peníze na dvoře Senátu, stojí to nejméně 20 korun za jedno jednání Senátu, které vím, že jste přinesl do pokladny, ale oni to neuměli zaúčtovat, tak říkali, ať se na to radši vykašlete, jak nás tady pan místopředseda Horník, jak to máme dělat, když to nejde legálně. To už jsme se dozvěděli a určitě to použijeme. Zrušíme všechna ta sdružení a založíme ta jiná, co nebudou kontrolovatelná.

Takže, proboha, vraťme se na zem, nenechme se už ohlupovat těmito nesmysly, protože opravdu tudy cesta nevede, a to říkám při plném vědomí, že se nechováme k té planetě dobře, nechováme, je to pravda, nechováme. Ale víte, kolik PET flašek zbylo po té dětské demonstraci, která tady byla minulý týden? Myslíte, že je uklidily? Když si ty děti stejně tak nechaly natlouct do hlavy, že kdo nevypije tři litry vody denně, tak je debil... A teď zase ti samí vědci říkají, ne, je to blbost, tři litry ne. Jedna manekýna vypila dvanáct a umřela. Protože jí někdo nakecal, že když bude pít vodu, tak bude mít krásně hladkou pleť. A takhle trpíme dennodenně. Někdo vymyslí, jak říká správně pan profesor Pirk, určitě uznáváte, že to není žádný hlupák, říká, víte, každá studie vyjde podle toho, kdo si ji zaplatí. Je to jak některé výzkumy veřejného mínění. Když si to zaplatíte, tak vám vyjde tolik procent, kolik potřebujete, a pak se při volbách často nestačíte divit.

Takže já vybízím jenom k tomu, normální, zdravý rozum, dělejme věci, pane ministře, správně, vůbec nepochybuji, že bychom měli. Teď máme toho norka, to víte jistě, pane ministře, jaký máme problém s norkem, on se nám tady přemnožil norek, žere nám tady raky, co budeme dělat... Přece zrušíme ten zákon o zákazu kožešinových zvířat a budeme dělat norkové kožichy a je po norkovi! Děvčata budou spokojená. To je jedna hloupost za druhou, strávíme na tom hodiny a hodiny času, místo abychom se zabývali něčím normálním a racionálním, co se lidí týká, co lidé potřebují. Prostě lidi nepřesvědčíte o tom, tak seberte těm mladým všechny ty mobily, seberte jim je a uvidíte, jak se budou divit. Oni chtějí všechny výdobytky, oni svolávají Facebookem přivazování se ke stromům, kůrovce jsme si přece přivodili, protože jsme dnes znova schválili další výhody pro ekoteroristické organizace, které budou opět zastavovat stavební řízení, bránit normálnosti, ale protože to tak je teď módní, tak my to tady odhlasujeme, už jsme to odhlasovali, já tedy naštěstí ne, ale je to odhlasováno. A to je jeden materiál za druhým. Přece dneska když se podíváte, opravdu si přečtete ta sdělení, to prostě někdo nemá co na práci, tak pořád nám něco sděluje, bude nám to sdělovat ještě několik let, pak zjistí, že všechny ty strategie, kdybych sáhl do tašky, tak vám řeknu 150 strategií, které se nikdy nenaplnily. Je to jenom taková hra. A další. A když se nepovede tato strategie, tak dáme ještě novější strategii, lepší strategii, lidi nám to zase budou baštit. A teď máme ten problém, že nám píšou dámy petice, že jak ta vláda řekla, že dostanou to porodné, ale dostanou to až ty nové porodnice, ty staré porodnice to nedostanou, tak už tady budete mít petici, zase se pobavíme. Oni chtějí peticí získat ty peníze, jako kdyby peníze se daly získat peticí. To se většinou nepodaří. A to je pořád dokola!

Takže já nic jiného po vás nechci, jenom uvažujte normálně a nenechte se ohlupovat vznosnými materiály, které jsou psány jazykem „ptydepe“, a kdyby si někdo dal tu práci a ty materiály tady celé doslova četl, tak pro ně nikdy nezvednete ruku.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Mým prostřednictvím vzkazuji paní senátorce Seitlové, že byla rozprava o těch míčkách, které jsou v těch umělohmotných kalíšcích, a panu Faktorovi jeho nabíjení jeho elektromobilu.

Dalším, kdo je přihlášený do rozpravy v pořadí, je Zdeněk Nytra. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Dost těžko se mi bude vracet ke směrnici. Na druhou stranu, uvědomuji si, že celá ta směrnice je pouze vizí do roku 2050, ano. Ale já nevím, kolik z kolegů senátorů těch 28 stránek přečetlo. Já vás seznámím s pěti, s šesti záležitostmi, kde si myslím, že si to sdělení docela odporuje.

Už v tom úvodu, vytyčení cíle být konkurenceschopný a klimaticky neutrální při 10% zátěži, kterou přináší EU, nemožnost ji ovlivnit, těch 90 %, je mírně řečeno pochybný cíl. Pak budu citovat některé pasáže. Díky snaze EU dosáhnout do roku 2020 svých cílů v oblasti energetiky a klimatu již vznikla nová průmyslová odvětví a pracovní místa. Jistě, s tím se dá souhlasit. Ale bohužel, obávám se, že více pracovních míst zaniklo, resp. v nejbližší době zanikne s útlumem těžby, s opatřením na zpracování oceli atd.

V současnosti je v Evropě více než polovina dodávek elektrické energie bez emisí skleníkových plynů. O tom si dovolím pochybovat, protože jeden klasický větrník představuje 300 tun oceli a 150 tun cementu. To pochopitelně podle mě není započítáno do toho, jestli to je nebo není bezemisní výroba energie. Energetický systém se opírá o bezpečné a udržitelné zásobování energií, s podporou celoevropského přístupu, založeného na trhu. Fajn, ale měli bychom zbystřit, protože v jiném odstavci se píše, že do roku 2050 bude z obnovitelných zdrojů energie většinou příbřežních pocházet více než 80 % energie. My nemáme žádné moře. My tu energii vyrábět asi v tomto případě nebudeme.

Jedna pozitivní věc. Nejde to sdělení podle Německa, že by úplně likvidovalo jádro. To nutno přiznat, to se tam připouští.

Aby mohla EU reagovat na nedávnou zprávu IPCC a přispět ke stabilizaci klimatu v tomto století, měla by být do roku 2050 mezi prvními, kdo dosáhnou nulových čistých emisí skleníkových plynů a vedoucích pozic ve světě. Jak se to slučuje s tou konkurenceschopností? Ano, já jsem všemi deseti pro, ať děláme všechno možné pro to, abychom tu planetu co nejméně poškozovali, abychom ji našim dětem, možná už vnukům a vnoučatům předali ne-li v lepším, tak aspoň ve stejném stavu, jak jsme ji převzali my od našich předků. Ale je otázka, za jakou cenu, resp. při vědomí těch 10 %, jestli naše veškeré úsilí je vůbec schopno ovlivnit ten zbytek, těch 90 %, jak říkal pan ministr, ten svět na nějaké to pionýrské přesvědčení moc neslyší.

Pak by měli možná zbystřit běžní obyvatelé, protože se tam taky dočtete, že modernizace a dekarbonizace ekonomiky EU bude vyžadovat značné dodatečné investice, za velkou většinu těchto investic budou odpovědné soukromé podniky a domácnosti. Přitom se tam taky ale píše, že přechodná hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů může být úspěšné pouze v případě, že občané změnu přijmou. Už to vidím, jak je budeme přesvědčovat.

Úplně na závěr mám dotaz, možná na oba, jak na pana ministra, tak na pana zpravodaje, protože se trošku liší, zdánlivě jenom ve 20 %, ale přesto se liší bod č. 1, doporučení v EU, to znamená že Senát podporuje dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050, předloženou Evropskou komisí atd., ale vláda ČR s dosažením uhlíkové neutrality do roku 2050 prozatím nepočítá, politika ochrany klimatu v ČR obsahuje dlouhodobý indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % oproti roku 90. Takže zřejmý rozpor 20 %, což není zas tak málo. V tom případě se obávám, že určující je tady vláda, ne Senát. Takže buď bychom měli vyzvat vládu, aby přehodnotila svoje cíle, nebo bychom neměli přijímat ten první bod toho doporučení k vyjádření Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Jako další přihlášený do rozpravy je paní senátorka Jitka Seitlová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Byla jsem tak trošku oslovena, vyzvána, aniž bych to čekala, přiznám se, že o žádných kalíšcích s míčky nevím. Nevím, jestli si to pan předseda nějak popletl, opravdu nevím o žádných míčcích, ale dobrá. Omlouvám se panu předsedovi, ale nevím.

Teď tedy k tomu, co tady bylo řečeno.

Řeč pana předsedy Senátu byla velmi dlouhá a emotivní. Ani jsem si nestačila dělat poznámky. Ale to podstatné, co řekl, co mě zaujalo, je, že bychom měli jednat o tom, co se lidí týká, co lidé potřebují. Jestliže se domníváme, že jednání o klimatických změnách a o sérii adaptačních opatření, která musíme přijmout, aby lidé v těch změněných klimatických podmínkách mohli žít, nebo opatření, kterými se možná podaří zmírnit, rozsah těch klimatických změn, že nejsou pro lidi, tak já tedy musím říct, že rozporuji to, že pan předseda Senátu říká, že to není pro lidi. Naopak, je to pro lidi velmi důležité.

Jestliže tedy hovoříme o tom, že je tady nějaká vize, evropská vize, pan předseda Senátu řekl, že jsou to výkřiky evropských byrokratů, ale přiznává, tentokrát už přiznává, že jsou klimatické změny. Jaké tedy máme jiné vize, které jsou předložené, které by byly lepší, které by byly konkurenční, které by problematiku řešily? Ono je hrozně hezké říkat lidem, víte, vás to něco bude stát, s tím nesouhlaste, víte, to budou změny, ty všechny změny se vás dotknou. To je strašně pěkné a populistické, protože samozřejmě lidé mají rádi klid, jistoty, výhody. Ale říct, čekají nás nějaká nutná opatření, protože víme, že se změní klima nebo že už se změnilo klima, musíme proto něco udělat, je daleko těžší. Jestliže budeme přistupovat jako politici k celé té problematice stylem, že, vážení, nás se to netýká, ČR si bude hrát svoji hru, zcela určitě tomu nepomůžeme. Na výboru také zaznělo, jistě, je pravda, že třeba některé státy nechtějí slyšet na některá opatření, která by měla být přijata. Dobrá. Ptám se tedy, dámy a pánové, milí kolegové a kolegyně, takže neuděláme nic? Takže když Čína neudělá nic, Indie neudělá nic, tak my taky tedy... Je to správné řešení? Nemáme vizi, jenom kritizujeme. Výsledek, to řešení, které je, tak my budeme tedy ti, kteří, když oni neudělají, tak my také ne? To si nemyslím, že je ta správná cesta.

A to je docela zásadní, strategické rozhodnutí, před kterým teď stojíme, ke kterému se nějakým způsobem máme postavit. Když už jsem hovořila o Číně, Čína produkuje každým dnem více elektromobilů a více ekoautobusů a více solárních panelů a více větrných elektráren než celá Evropa a než Spojené státy dohromady. Jde daleko dopředu. Hovoříme o tom, že chceme změny v celém systému našeho průmyslu. A to není přece jenom o tom, že tak pomaličku si to tam budeme patlat, aby se to pomaličku měnilo, aby někomu nevstoupili do jeho zisků, do jeho jakýchsi výhod, které ještě má ze zastaralých technologií. Mám tady zprávu OECD, ta říká: ČR patří k zemím s nejvyšší mírou úmrtnosti v důsledku znečištění ovzduší. Je to právě proto, že spalujeme to uhlí. Je to právě proto, že nemáme ty ekologičtější zdroje, které by chránily ovzduší. To s tím také souvisí. A to přímo teď, nejenom do budoucna, dopadá na občany této země.

Nechci mít tak dlouhou řeč, jak měl pan předseda, jenom na závěr, bavíme se o obnovitelných zdrojích, máme tu jakousi studii z roku raz dva, která říká, že naše podmínky z hlediska slunce, z hlediska větru a jiných možností obnovitelných zdrojů jsou omezené. Ta studie je už dávno překonaná. Kdybychom využili všechny ty střechy, jak o tom hezky hovořil pan senátor Orel, kdybychom využili všechny ty možnosti, které máme, tak bychom pokryli jednu jadernou elektrárnu, kterou teď vymýšlíme, že budovat budeme. Mě trošku mrzí, že ministerstvo životního prostředí souhlasilo s energeticko-klimatickou koncepcí, která teď šla, myslím, na úroveň Evropské komise, kde říká: Jenom 14 % obnovitelných zdrojů v tom mixu... Možná, že nesouhlasí. To by byla dobrá zpráva.

Opravdu stojíme před rozhodnutím. Jestli nám ujede vlak jenom proto, že chráníme zastaralé technologie a nemáme chuť se opřít do možná jiných cest, ale cest smysluplných, které povedou ke zlepšení stavu ovzduší, k tomu, že snížíme klimatické emise, přizpůsobíme se tomu, co nás čeká, pak jsme opravdu prohráli.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Další, kdo promluví v naší rozpravě, bude pan senátor Jaroslav Doubrava. Máte slovo. A jenom pro paní senátorku Seitlovou, ta mlíčka, těmi asi myslel pan předseda ta malá mlíčka, která jsme dostávali při jednání výboru, dneska už tam máme konečně maličké konvičky, to tím bylo asi myšleno, mám dojem, že to bylo správně uděláno. Děkuji, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já vám děkuji, pane předsedající. Já bych utekl od mlíček v plastových kelímcích a vrátil se také trošku k té zpravodajské zprávě několika poznámkami.

Ono totiž při spekulacích s dopady na odtávání pevninských ledovců, to je druhá strana onoho sdělení, na vzestup hladiny světových moří a oceánů je zcela ignorován tzv. postglaciální efekt, který vyvolá odlehčení konkrétních litosférických deset, roztopení pevninského ledovce, tedy v Grónsku a v Antarktidě, vzestup těchto litosférických desek či jejich částí a zvýšení jejich nadmořské výšky. Přepočet objemu množství zatopené vody z ledovců na plošný vzestup hladin, bez zohlednění vertikálních pohybů odlehčených litosférických desek, je prostě pitomost a ignorantství. Tady jsem se trošku přiblížil k rétorice našeho pana předsedy.

Klimatické změny a především nedostatek vody v některých regionech vedly v minulosti v předindustriální éře mnohokrát k úpadku civilizací a stěhování národů, je to zcela reálný jev, takže by nás nyní neměl zase tak překvapovat. Oproti minulosti je nás ale bohužel podstatně víc, přírodní zdroje jsou z důvodu jejich enormní exploatace více zranitelné. Navíc demografická exploze v některých regionech, mám na mysli především Afriku a podobně, vede zcela logicky k vyčerpání místních zdrojů, a to zcela bez ohledu na klimatickou změnu. Pakliže EU je zodpovědná za 10 % světových emisí skleníkových plynů, zase odkazuji na stranu 4 sdělení, a sebemrskačsky a sebevražedně sníží jejich produkci na nulu či na téměř nulovou hladinu, co uděláme s těmi zbývajícími 90 %? Jak chceme dobrovolně přinutit ostatní regiony, jak ekonomicky vyspělé a tudíž i gramotné, ale i tzv. třetí svět, který má před sebou jenom vidinu rychlého dosažení životní úrovně a výdobytků běžných ve vyspělých zemích, aby se ubíraly stejnou cestou, která dle představ Komise měla vést v polovině tohoto století k vyrovnané bilanci mezi zdroji a propady skleníkových plynů.

Na přítomnosti a existenci CO2 v atmosféře, v dostatečném množství, je ale, jak víme, závislý i život na zemi. Bez tohoto plynu nebude probíhat fotosyntéza, nebude vegetace a nebude ani život.

Aby bylo dosaženo plánovaných cílů, vzroste výroba na podíl elektrické energie na celkové poptávce a spotřebě energií, zase odkazuji na stranu 9 sdělení, v energetických mixech bude ubývat využívání fosilních zdrojů, uhlí a plyn, bude nárůst v podílu tzv. solární OZE, tedy solární energie, větrné energie, energie biomasy a podobně. Solární a větrná energie jsou bohužel nestabilní zdroje ohrožující při větších výkyvech bezpečnost distribučních sítí. Energie z biomasy má také své limity a je závislá na CO2, čím méně CO2 v atmosféře, tím nižší intenzita fotosyntézy a tím méně biomasy a naopak.

Máme-li omezit fosilní zdroje, neobejdeme se bez jaderné energie. Budoucnost energetiky je možná ve využití vodíku, ale k takovýmto bezpečným a dostatečně kapacitním instalacím je ještě hodně dlouhá doba. LPG i CNG, to jsou slepé uličky vývoje energetiky.

V podmínkách ČR bychom měli vsadit na jadernou energetiku, smysluplné pěstování a využívání biomasy, s fotovoltaikou máme špatné zkušenosti, smysl má podporovat pouze dobré instalace na objektech, pro masivnější využití větrné energie nejsou u nás podmínky.

V uplynulých letech jsme se dopustili řady chyb. Jednou z nich byl i útlum železniční nákladní dopravy a její přechod na silniční, zase odkazuji na stranu 11 sdělení. Musíme se vrátit zpět, na přepravu vhodných produktů a zboží na železnice a vodní cesty, jejichž rozvoji bychom měli též věnovat dostatečnou pozornost.

A nakonec mi dovolte, geologická historie země je úzce spjata s klimatickou historií země. Studium sedimentů včetně těch recentních, tak jednoznačně prokázalo, že v historie země hluboko v předindustriální éře se mnohokrát opakovalo, že při vysokých koncentracích skleníkových plynů v atmosféře panovaly velice nízké globální teploty a naopak, nízké koncentrace skleníkových plynů současně s vysokými globálními teplotami.

Neexistuje tedy přímá korelace mezi koncentracemi skleníkových plynů a globálními teplotami. Klima ovlivňuje celá řada faktorů, koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou sice jedním z nich. Neznáme-li funkci a vliv těch ostatních, tak samozřejmě ve vzájemné součinnosti je snaha ovlivňovat jednostrannými opatřeními, kroky globální klima bláhovější a nebezpečnější, než byly snahy poroučet větru, dešti v relativně nedávných časech.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Původně jsem neměl v úmyslu vystupovat, vystoupení našeho pana předsedy Kubery ovšem mně neumožnilo se k tomu nijak nevyjádřit. Pan předseda Kubera tady apeloval na racionální uvažování, načež nám tady zmínil problematiku brexitu, třetí světové války, vodního metra v Teplicích a celou řadu racionálních argumentů, které se týkají této projednávané problematiky. Všechno to vychází z jeho zcela neracionálního přesvědčení, nebo možná bych dokonce řekl víry, že lidská činnost se nijak nepodílí na změnách klimatu, že změny klimatu tady sice jsou, ale jsou vlastně přirozené, protože vždycky byly, člověk s tím tedy nemá co do činění. Označuji to za víru, která s racionalitou nemá nic společného, protože naprostá většina vědeckých kapacit, které se touto problematikou zabývají, jasně potvrzují, že ten antropogenní vliv na změny klimatu je jasně průkazný, je docela zásadní, že dokonce tyto změny klimatu ohrožují podstatu naší existence, pokud něco racionálního neuděláme a nepřijmeme opatření, jak tu dynamiku té situace změnit.

Dokonce jsme tady zaznamenali určitý výsměch studentům, kteří upozorňují na to, že jejich budoucnost je ohrožena, myslím si, že na to mají právo, že to vidí dokonce velmi racionálně, že by si zasloužili spíš uznání než výsměch. Tady bych se připojil k argumentu, který tady už také zazněl, že bez ohledu na to, co udělají jiní, tak my bychom se měli snažit tedy si odpracovat aspoň něco sami za sebe, abychom k této situaci nepřispívali. Co se týká nákladů, což tady také z pravé strany zaznělo, jak chceme přesvědčovat lidi, že je to bude něco stát, já myslím, že pan ministr to už mnohokrát v poslední době zmiňoval, třeba problematiku sucha, co nás to každoročně stojí. Ta čísla už taky byla mnohokrát publikována. Když nebudeme dělat nic, tak kromě toho, že tady nebude k žití, tak nás to bude stát pravděpodobně mnohem víc než nějaká opatření.

Ano, možná že nemáme takové podmínky pro obnovitelné zdroje, jako má Británie nebo Německo se svými mořskými parky, zcela jistě jsme úplně ideálně nezvládli v minulosti fotovoltaiku, ale když se podíváte i na některá čísla, která zazněla, nebo byla napsána v poslední době, tak například, jsou to asi 3 týdny, jsem slyšel šéfa ČEZ, jak uvádí jedno číslo, mluvil, myslím, o střešních instalacích fotovoltaiky, kde říkal, že bez dotace už budou rentabilní při ceně 70 eur na megawatthodinu. Pro srovnání, Britové nyní staví jadernou elektrárnu Hinkley, to je jeden ze čtyř projektů, který tedy pořád staví, ty ostatní tři, to už jim ti dodavatelé od toho odstoupili. Tam mají v přepočtu garantovanou cenu nikoliv 70, ale 105 eur. 105! Je to 92 liber. Teď jsem četl. Takže zhruba 105 eur na megawatthodinu.

Čili to jenom pro ilustraci, že možná to směřování k těm obnovitelným zdrojům, při veškerém respektu k tomu, že někdo má lepší podmínky, někdo má horší podmínky, i v našem případě může být i ekonomicky racionální, prostě nějaká opatření tohoto druhu bychom měli dělat. Nepodléhat ideologické víře, že my za nic nemůžeme, že my nijak neovlivňujeme globální procesy, ale snažit se, i kdyby to bylo jenom podle principu předběžné opatrnosti, radši bránit tomu, abychom si nezničili naše prostředí a vůbec podmínky pro přežití, když ne života, ale třeba i lidské rasy na planetě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře. Chtěl bych jenom říci, že skutečně ten dokument, tak jak máme čest ho dnes projednávat, tak je skutečně vizionářský, jednoznačně souhlasím s tím, co řekl pan ministr ve svém úvodním slově, to znamená, že je revoluční, nesmírně ambiciózní. Nepochybně do budoucna by mohl, budu používat kondicionál, zásadně ovlivňovat životy a vývoj v naší zemi.

Na rozdíl od návrhu usnesení, které máme od VEU, které v bodu 2 říká, že nesdílí argumentaci vlády, že by strategická vize EU měla již v této fázi vyčíslovat konkrétní dopady na jednotlivé členské státy, tak já si naopak myslím, že postoj vlády a argumentace vlády v tomto byla správná, že bychom skutečně již ty dopady znát klidně mohli. To je druhá poznámka.

A třetí věc. Celá vize, celý ten materiál, tak jak jsem ho studoval, hovoří o obrovské potřebě energie, kterou budeme spotřebovávat někdy v tom roce 2050 a po něm. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jaká bude pozice ČR v kontextu s pozicí EU k oblasti jádra, protože si myslím, že to bude velice zásadní, jakým způsobem budeme nahlížet na jadernou energetiku.

Děkuji za to.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Také jsem nechtěl vystoupit k tomuto bodu, ale pár slov si tady dovolím říci. Nejsem ten, který by říkal, že není třeba dělat žádná opatření nebo že to je špatně, že děláme nějaká opatření. Určitě je třeba dělat opatření na snižování ekologické zátěže, řeknu, planety nebo znečišťování planety, na druhou stranu se mi zdá, že my vždycky jdeme z extrému do extrému. Jedna strana říká, nedělejme nic, druhá strana zase říká, dělejme všechno možné. Je potřeba hledat řešení, která jsou podle mě trošku rozumná.

Já tomu nerozumím až tolik, ale třeba když jsem se bavil, co se týká elektromobility, tak elektromobilita vznikla tak, že EU de facto nařídila výrobcům automobilů ne přímo, ale tím, že jim stanovila limity takové, že nejsou de facto schopni je vyrobit, nebo udržet, bez toho, aby část produkce těch automobilů nebyla ve formě elektromobility. Na druhou stranu, jestli si myslíme, že elektromobilita zlepší ovzduší, já si to nemyslím, protože tady platí to, co říkal pan předseda Senátu, že ta elektřina se někde musí vyrábět, pokud ji budeme vyrábět zase spalováním uhlí, tak jak tady říkala paní senátorka, že ta nejvyšší úmrtnost z důvodu znečišťování ovzduší je v ČR, právě proto, že spalujeme to uhlí, tak já si myslím, že když tady bude jezdit hodně elektromobilů, tak nepřestaneme spalovat uhlí, naopak ho budeme spalovat ještě více, abychom byli schopni ta auta nějakým způsobem nabíjet.

Když jsem se bavil s lidmi, kteří tomu trošku rozumějí, tak se divili, že když už chceme po firmách, aby vyráběly elektromobily, že po nich nechceme, aby vyráběly elektromobily, které se dají de facto ne nabíjet ze sítě, ale aby tam byly vyměnitelné baterie, protože tady bylo řečeno, že máme obnovitelné zdroje solárního typu, ale máme problém, kde energii uskladnit, protože když najednou svítí sluníčko, tak energie je strašně moc, a když potom je zima a sluníčko není, tak je energie málo, ale mezitím jsme ji neměli kam uskladnit. Pokud by se uskladňovalo v autobateriích, které by byly vyměnitelné, tak ji uskladňujeme. Pak bych to de facto chápal. Ale pokud tady tlačíme výrobce, aby vyráběli elektromobily a potom mě „tlačí“ automobilka nebo i občané, abych já z peněz daňových poplatníků zřizoval nabíjecí stanice ve městě a jsem teď špatný primátor, protože na to nechci přistoupit a nejdu s trendem a nestavím je a říkám, že když je někdo chce stavět, ať si je staví ČEZ, který potom energii bude vyrábět, tak se na mě každý kouká, že jsem de facto proti zlepšování ekologie.

A ještě se mi tady líbila poznámka co se týče železnice. Myslím si, že kdybychom všechny finanční prostředky, které de facto věnujeme na to, abychom dotovali různé řeknu ekologicky čistší energie, věnovali železnici, tak by vlaky možná mohly jezdit zadarmo a zboží by bylo přepravováno na železnici a nejezdilo by po silnicích. Vím, že to je nadsázka, že to přeháním, ale chtěl jsem tady jenom trošičku apelovat na to, aby řešení, která se zvažují, se zvažovala trošku rozumněji, než tomu tak je. Zdá se mi, že tomu tak není a že vždycky někam aspirujeme, nyní elektromobilita a nikdo neřeší, kde energii na to vezme a jakým způsobem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další je přihlášen do rozpravy pan senátor Zdeněk Nytra. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobré odpoledne. Byl bych velice nerad, kdyby moje vystoupení vyznělo tak, že nechceme nic dělat. Možná překvapím, ale tentokrát budu souhlasit s panem senátorem Doubravou. Mně tento materiál opravdu připadá jako z doby „poručíme větru, dešti“. Ano, šetřme, chraňme planetu, ale rozumně. A že to není vždycky jednoduché, nemusíme poukazovat na Indii a Čínu. Pan ministr určitě se mnou bude souhlasit, jak dlouho jsme bojovali s Polskem při znečišťování životního prostředí, a zrovna my z Ostravy a z Moravskoslezského kraje si vůbec nemusíme nic namlouvat. Mohli jsme zavřít všechny fabriky, mohli jsme odtavit všechna auta a životní prostředí by se v Ostravě a Třinci zas tak moc nezměnilo, protože Polsko mělo udělenou výjimku a začalo životní prostředí de facto řešit nějak seriózně v loňském roce. A když jste v zimních měsících přejeli 20 nebo 15 km do Polska, nemohli jste dýchat. A to prý my v Ostravě máme nějaký ostragen nebo jak se to říká, že je to nějaký gen navíc, že vydržíme více.

Nebude vůbec jednoduché se domluvit celosvětově. Kdybychom byli 60procentní, 70procentní znečišťovatel, vůbec tady nebudu vystupovat. Z 10 % je to malá účinnost.

Před 3 týdny jsem byl na krátké rychlé cestě v Německu, v Dortmundu a v Essenu. Ano, tam to funguje naprosto perfektně na jednu stranu. Oni díky tomu, že mají na to podmínky, tak z větru vyrobí elektrickou energii, z té vyrobí vodík, ten stlačí 70 atmosférami, protože se dneska skladuje podstatně efektivněji – to je to, co říkal kolega Nwelati. Vodík se skladuje podstatně efektivněji než elektrická energie. A když náhodou nefouká, tak z vodíku vyrobí zpátky elektrickou energii. Naprosto perfektní. Ale na druhou stranu je třeba říct, že jsou zase trochu pokrytečtí, protože zavírají šachty, 18. prosince 2018 byla uzavřena poslední černouhelná, v podstatě omezují ocelářskou výrobu. A to všechno dovážejí. 40 % elektrické energie v Německu je dneska z uhlí. Nechci říct, že dovážejí všechno, protože ještě spousta je z hnědého uhlí. Ale je to mírné pokrytectví. My si tady uděláme pořádek a necháme ocel vyrobit někde jinde. Nemyslím si, že to je správný přístup.

A na druhou stranu do toho investují šílené prachy. Nevím, kde na to paní ministryně – měli jsme se jí asi zeptat – kde na to vezmeme peníze. Německo na to má peníze, ale také se umějí dohodnout. Oni zavřou šachtu a už v té době je dohodnuta spolková vláda, krajská vláda a podnikatelský subjekt, co tam bude. Oni, než zasypou šachtu, už dělají dekontaminační opatření atd. a do 14, do 15 let je tam něco úplně jiného. Umějí se dohodnout, umějí přitáhnout soukromý kapitál, ale dávají tam hrozné prachy z veřejných rozpočtů. My to neumíme. Nechci se tady pořád ohánět Ostravou, ale aglomerace ve Vítkovicích je de facto zbourána 15 let, dodneška se neví, co s tím, atd. Za dva roky, za dva a půl roku bude zasypána šachta v Paskově, a neřeší se to. Ani kraj to neřeší, to není jenom na vládu apod. Neřeší se, co s tím územím bude. To budeme řešit až potom, možná po 10 letech, kdy to budeme dekontaminovat. A ani kraj v tom není nijak moc aktivní.

Na úplný závěr mám vyřídit od pana senátora Faktora omluvu občanům Prunéřova, že tam končí výfuk jeho elektromobilu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A jako dosud poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi přece jenom také několik poznámek k rozpravě. Možná začnu od konce. Myslím, že Němci se na některých kritických věcech do budoucna umějí domluvit lépe než my, je možná docela dobrý povzdech a od toho bychom možná mohli začít.

Další věc, kterou jsem chtěl říct. Věčná otázka, jestli za změny klimatu může činnost lidí nebo nemůže. To je určitě důležitá otázka před tím, než se rozhodneme k nějakým krokům, jak naše činnosti případně modifikovat. A jedna věc už tady zazněla, že odborníci, kteří se tím zabývají, v tomto dneska opravdu už příliš nekolísají. Ale vím, že zvlášť v Česku, zvlášť v současné době odborníci je to skoro urážka, a pro spoustu lidí toto není argument. Ale také tady často mnozí naříkají nad tím, jak naše populace je zbytečně vzdělána v humanitních oborech, místo, aby se zaobírala takovými užitečnými věcmi, jako je fyzika, tak tady máme možnost předvést, jak umíme fyziku. Když dáme něco pod skleněný dekl a bude na to svítit, tak pod deklem poroste teplota. To je triviální fyzika. Už jenom z tohoto hlediska, když se zeměkoule zatepluje, bude se ohřívat. Dokud nám nevyhasne sluníčko, tak se tohle bude dít.

Také si myslím, že v debatě je někdy možná až skoro faul a někdy možná jisté nedostatečné rozlišování v tom, že když se podíváme na současný stav nebo na současné snahy nějak se v klimatické problematice pohnout, tak vidíme spoustu nedokonalostí. Tady zazněla Tesla, Prunéřov, dobře. Ale to přece není výhledový žádoucí stav. Proto je potřeba o tom mluvit, protože jde o to, abychom takovéto věci odchytili a aby pak ty kroky potom začaly mít nějaký reálný efekt vůči změně klimatu. To je otázka německého skladování energie. V tom nejsme na konci, jsme někde na začátku cesty. O důvod víc to začít doopravdy vážně řešit, při všech současných nedokonalostí nebo výrazných nedokonalostí.

To, co mě opravdu vedlo především k tomu, abych se přihlásil a ještě vás chvíli zdržoval, je nedávná iniciativa studentů. Já to také vnímám jako jistý výsměch nebo pohrdání touto aktivitou. A musím říct, že s tím opravdu hrubě nesouhlasí a ozývám se proti tomu.

My tady v Senátu z definice, z toho slova, všichni víte, z čeho je slovo senátor, nechci to připomínat, ale je to v latině ze slova stáří. My už se zas tak dramatických důsledků klimatické změny třeba už nedožijeme, ti mladí ano. A to, že oni to začali řešit, začali to vnímat, jako že to je jejich problém, že je nejvyšší čas, aby se už něco dělo a aby nežili ve světě, kde budou čelit vážným důsledkům. A fakt se tady přece bavíme o takových věcech, jako že vidíme, jak nám zatopila maličká předehra možné imigrační krize. A je mnohem horších věcí, které se stanou, až celé státy zmizí pod mořem.

Prosím, aspoň se jim nevysmívejme, aspoň nedělejme v tomto, že jsme chytřejší než jsou oni, a spíš zkusme být v jejich službách. A když oni chtějí, aby pro jejich budoucnost se tady něco udělalo, tak se jim nevysmívejme a zkusme pro ně občas také něco udělat.

A také tu zaznělo, že jako z těch spousty věcí je kšeft. A není to také příležitost? Neměli bychom na toto pohlížet i z hlediska toho, že dobře, že klimatická změna ovlivní naši budoucnost, asi ovlivní i ekonomiku, bude se možná vydělávat na jiných věcech, než na kterých se vydělávalo doposud. Asi se dříve nebo později přestane vydělávat na uhelné energetice, musí se vydělávat na něčem jiném. To je přece úplně v pořádku.

A poslední věc, kterou jsem chtěl říct, a to asi vás od předsedy Evropského výboru nepřekvapí. Myslím si, že právě to, že Evropa není zdaleka jediný a dokonce ani největší jakoby hříšník v této problematice, tak je podle mne velký důvod pro to, aby Evropa společně v tomto táhla za jeden provaz. Česká republika jako singl země v tomto opravdu neudělá skoro vůbec nic. Ekonomická síla EU je trošku jiný kalibr. Můžeme si dost diktovat obchodní podmínky na svých vlastních trzích. A opravdu nezbytně nemusíme kupovat věci, které mají nějakou razantní uhlíkovou stopu, to si tak klidně můžeme nastavit a táhnout v tomto za jeden provaz. Pak to může začít znamenat, že i země, jako třeba Čína, si to trošku začnou rozmýšlet, jestli chtějí prodávat své zboží v Evropě ve velkém za nějakých výhodnějších podmínek, anebo třeba s nějakou razantní přirážkou za nepříznivou uhlíkovou stopu.

Ale to možná zní jako jednoduché řešení, a rozhodně nechci předstírat, že by tato věc byla jednoduchá, to snad všichni víme. Ale to, že je namístě vážně se tady opravdu podívat na to, jak sloužit občanům, zejména mladším občanům, kteří se obávají o to, jak budou čelit důsledkům klimatické změny, to si myslím, že je vážná věc. A v tomto materiálu, který projednáváme, který je v tuto chvíli nezávazný, je to strategický dokument, představa toho, kudy tak zhruba by se do toho dalo vyrazit, je, myslím si, to nejmenší, co pro to můžeme udělat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Přemysl Rabas. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, všechno už bylo řečeno, ne každým, a tak jsem se rozhodl, že také něco k tomu povím.

Když jsem tady slyšel různá stanoviska, tak co mě v podstatě napadá? Pravda je, že planeta ohrožena není, to si nemůžeme tady nalhávat. S planetou se nic tak závažného nestane, protože planeta tu epizodu, jako je Antropocén, geologické období, které znamená přítomnost člověka, překoná jako dočasnou zdravotní indispozici. Můžeme si být tedy jisti, že planeta zcela jistě ohrožena není a život na planetě také ne. Hraje se tady o něco úplně jiného. Když jsem slyšel důvody, že by se mělo něco proti klimatické změně dělat, ale proč zrovna my a proč za takové peníze, tak mě napadá otřepaný vtip, jak loupežník vyskočí a překvapí bohatého měšťana a vykřikne na něj Peníze nebo život. A on se zamyslí a říká, no tak to snad raději život, peníze bych si rád nechal na stará kolena. To mi připadá jako úplně výstižné pro ty reakce, které tady máme. A je to něco úplně jiného, než jak vnímají tuto situaci děti, o kterých se tady bavíme, protože je tady jejich čistota, to, že nejsou spoutané ani snahou o byznys, ekonomiku, bohatství, ony jenom vidí, co se děje. Pletou se, protože ony mluví o planetě, já říkám, že nejde o planetu. Nejde o planetu, ale jde o ně samotné. Pro mne je možná trošku smutné, že zároveň s člověkem to odnese i pár sympatických druhů zvířat, ale to je druhá věc.

K dětem se dál vyjadřovat nebudu, protože tady reakce na jejich obranu byly. Možná to, co mě zaujalo u předřečníků, proč my jako Evropa, když vlastně procento našeho vlivu je poměrně malé, proč ne zbytek světa. Ale zbytek světa se tím také zabývá, někdo víc, někdo méně. Africké státy, které jsou velice chudé, se domluvily, že postaví pod Saharou velkou zelenou zeď, desítky kilometrů širokou, která protne celou Afriku. To je obrovský projekt, který má pomoci zemím tam, a má také přinést byznys do těchto zemí, protože ono to bude něco stát, bude to znamenat pracovní síly atd. atd., a bude to znamenat nějakou budoucnost, aspoň na nějakou dobu.

Vietnam tady vzpomínal pan předseda, když tady byl. Mně je pan předseda sympatický, už méně názory, které jsem tady slyšel.

Vietnam. Když jsem já byl ve Vietnamu, ještě s parlamentní delegací asi před 10 lety, zaujal mě ambiciózní projekt, že chtějí vysadit dva miliony stromů podél pobřeží. Za prvé zase znova, aby změnili mikroklima, za druhé, aby kořeny pomohly tomu, kdy moře si ukusuje pobřeží a kdy se zakusuje do země a ubírá jim životní prostor. To jsou ohromné projekty. A není to jenom jeden zelený pás v Africe a pár milionů stromů ve Vietnamu. Takových projektů bychom našli mnoho. Svět chce něco dělat.

Ale myslím si, že Evropa, kde kultura je poměrně dlouhá, by měla být lídrem, který se tím bude zabývat.

Je to už více než 25 let, co Al Gore napsal knihu Země na misce vah. Já jako naivní student jsem chodil a rozdával jsem ji tehdy politikům, starostům a tehdy přednostům okresních úřadů. Lidé se tomu smáli. Václav Klaus potom napsal knihu Modrá nikoliv zelená planeta, kde vysvětluje, že člověk přírodě vůbec nijak neškodí, a že kdo něco takového řekne, tak není normální. Tak se jeďte podívat, jak vypadá Aralské jezero, jak vypadá Mrtvé moře, jak se rozšiřuje Sahara. I jenom jugoslávské hory, to všechno jsou důsledky lidské činnosti. Nedá se to nijak jinak zpochybnit, prostě to děláme my a má to velmi velké ekonomické dopady na civilizaci jako takovou. A říct, že my tady přece nemáme moře, tak nemůžeme používat tyto zdroje energie. Ale od toho jsme přece v Evropské unii, abychom spolupracovali, aby větrníky stály v Severním moři, kde to hodně fouká, aby fotovoltaika byla na jihu, kde zase hodně svítí sluníčko, aby se přenosové soustavy postupně zlepšovaly tak, aby nedocházelo k problémům, které mají. To jsou jenom takové dětské choroby.

Uhlí. Pan prezident to řekl snad včera v Karlových Varech, že obnovitelné zdroje nejsou budoucností. Nemohu říct, že každý se tomu musí smát, protože vím, že každý se tomu nesměje, bohužel. Jsou lidé, kteří jsou schopni tomu věřit nebo to dokonce obhajovat.

Když se podíváme, kdy uhlí vznikalo. Karbon se říká tomu období, karbon podle uhlí.

Ten uhlík tehdy, v době, kdy planeta byla teplá, tak se vychytával zelení. Bylo tady hodně zeleně. A vychytával se a ukládal do země. Ale to trvalo miliony let. Miliony let, co se tvořily zásoby, kterými dnes za dvě tři generace jsme schopní spálit a vypustit do vzduchu. Na to nepotřebuji žádné studie, na to stačí úplně normální selské kupecké počty, selský rozum, abych si řekl, že uhlí, které se miliony let ukládalo, a já během dvou generací, to je nepostřehnutelný okamžik z hlediska geologické historie země, se najednou vypustí do vzduchu, takže to něco způsobí. A to něco si zaslouží velice razantní, silnou reakci. A ne posměšky shrnuté do knihy „Modrá“ nikoliv „Zelená planeta“.

Já úplně rozumím tomu, když se řekne, že fotovoltaika a větrné elektrárny má spoustu nedostatků. Ano. Pamatujete si na první mobilní telefony, jak byly velké? Jak se chodilo s tím kufrem? Tak my jsme v té fázi. Když byly první dvojplošníky, když Wrightové letěli letadlem, nebo Kašpar letěl z Pardubic do Prahy, nebo obráceně, to už si teď nepamatuji, tak nikdo nečekal, že dvojplošník pojme na palubu třeba 400 lidí. Ale ono se to vyvíjelo.

A my jsme u fotovoltaiky ve fázi toho dvouplošníku a toho mobilního telefonu ve velikosti kufru. Technologie musí jít dál. A nemůžeme říct, my to nebudeme dělat, půjdeme od toho, protože to se nám teď nehodí, je to špatné, nefunguje to, má to spoustu problémů. Ne, to uhlí je problém. Jádro je na přechodnou dobu řešení, ne trvalé, ale obnovitelné zdroje jsou řešením. A my potřebujeme rozvíjet technologie. Potřebujeme daleko víc do vzdělání, to, co tady padlo. Ale když říkám daleko víc, tak to neznamená o 10 – 20 %, o stovky procent bychom měli dát do vzdělávání víc, aby se ta společnost někam pohnula, aby zareagovala na to, co se děje.

Protože pak by se nestalo to, co tady slyším, že extrémy jsou špatné. Jak nedělat nic, tak dělat všechno, co reprezentuje třeba ten materiál, o kterém se tady bavíme, že je to revoluční změna. Že je to moc, protože nás to bude moc stát. Z mého pohledu nejsme ani na třetině, ani na desetině toho, co bychom skutečně měli udělat. Ta situace je mnohem vážnější, než si dokážu já nebo kdokoli z nás představit. A čím dřív začneme, tím bude lépe. Padlo to tady dobře, nejde o nás. My v klidu umřeme. A nejde dokonce možná ještě úplně ani ty děti, které si to na rozdíl od nás uvědomují víc, ale jde o ty jejich děti, vnuky atd. A ty budou mít skutečně vážný problém.

Takže to, že tohle je revoluční změna, ne. To je pomalý malý první krůček ke změně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do diskuze je Ladislav Chlupáč. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Chlupáč:  Pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, přátelé. Slyšeli jsme tady už strašně moc toho, co se týká životního prostředí. Ale neodpustím si jednu věc. Je tu strašně moc teorie a trošku nám utíká praxe. Já si myslím, že mezi námi není nikdo, ani jeden, včetně pana předsedy, kdo by zpochybňoval to, že je potřeba určité kroky v rámci životního prostředí udělat. Rozdíl je pouze v tom, jak jednotliví lidé vidí konkrétní kroky, které je potřeba udělat, a způsob, jak se k tomu zlepšení dostat.

Víte, ten problém, který tady je nastavený, je skutečně celosvětový. Ale my musíme vycházet z toho, co můžeme my sami udělat. A tím bych začal. Jsou drobné věci, které nám podstatně vylepší životní prostředí. Tady byla zmínka o té akci, která se týká plastů. Samozřejmě, my v Litoměřicích jsme udělali několik opatření, drobných, ale když ta drobná opatření udělá hodně měst, hodně obcí, hodně lidí, tak mají skutečný efekt. Ať to jsou ty konvice, místo balení toho mlíčka, ať to jsou třeba jídlonosiče, které jsme vyměnili našim zaměstnancům, aby to nenosili v těch jednorázových polystyrénových, ať to je likvidace PET lahví a náhrada kvalitní vody, která se dá připravit a udělat jinak, podávat v těch konvičkách. Ať je to třeba v rámci dopravy v jednotlivých městech, obcích. My máme také flotilu deseti elektromobilů, také chápeme, že tam jsou širší souvislosti v rámci dopadů životního prostředí. Ale pokud se to neodzkouší a nevyhodnotí, tak nikdo nemůže zodpovědně říct, jaký je skutečný přínos.

My jsme zřídili jako jedni z prvních měst v republice pozici energetického manažera. Dneska již máme malý tým. A jenom pro příklad, ušetřili jsme za posledních několik let více jak 20 milionů Kč v rámci energetických úspor. Dotovali jsme a dotujeme lidem solární kolektory na ohřev teplé užitkové vody. Vypisujeme každý rok, a každý rok je tato podpora vyčerpána na 100 %. Co se týká třeba dobíjení elektromobilů, využíváme fotovoltaické elektrárny, které máme na střechách škol. Zavedli jsme fond, kdy veškeré energetické úspory vyjádřené v penězích, tak tyto finance jsou znovu do dalších úsporných opatření a opatření v rámci životního prostředí. Ať to je třeba mlžení a skrápění v letní době, kdy jsou velká vedra, je velká prašnost a jeden z největších problémů je polétavý prach.

To jsou taková běžná drobná opatření, která se dají prakticky udělat všude a není to tak náročné. Ale chci se tady zmínit o jedné pilotní akci. Je to pilotní projekt nejen v rámci České republiky, ale celé východní střední Evropy. O tom tady nepadlo ještě ani slovo, protože se bavíme stále větrné energii a solárních panelech, solární energii atd. Ale nepadla tady jediná zmínka o projektu, na kterém pracujeme od roku 2013, a to je využití geotermální energie. A tam je obrovský potenciál. A vzhledem k tomu, že naše město nastavilo určitou cestu a od roku 2003 se jí poctivě věnuje, tady musím říct a postesknout si, že podpora vědy, výzkumu, jak se o ní stále mluví – a víme všichni, že podpora školství, vědy a výzkumu je to hlavní, co nás může posunout dopředu – tak je v tomto případě minimální.

Ten systém, jen stručně osvětlím, není to klasický geotermál, je to systém „hot-dry-rock“, tedy „horká-suchá-skála“, kdy se nažene do určité hloubky voda v dole, v hloubce zhruba 4 – 5 km se vytváří podzemní výměník, ohřívaný teplem zemského jádra, a nahoru jde dvěma vrty potom suchá horká pára, která by v budoucnu – a to je naše vize – měla nahradit právě to ztápění nekvalitního hnědého uhlí. Jsme zahrada Čech a ta výtopna je největší znečišťovatel na našem území.

My jsme ten projekt začínali v roce 2003 ve spolupráci se Světovou bankou, s geofondem Světové banky, která měla tehdy sídlo ve Washingtonu. A ti nám vlastně zaplatili a umožnili podívat se na podobné projekty v rámci Evropy. A tam jsme zjistili, že skutečně to není utopie. Podařilo se dát dohromady tým. A výsledkem toho je, že na základě našich zpracovaných materiálů podala Karlova univerzita žádost o dotaci. A v letošním roce díky tomu v Litoměřicích otevíráme vědeckovýzkumné centrum na využití geotermální energie. Je to velký úspěch. Konsorcium se skládá z 5 univerzit a vysokých škol, ze 3 odborů Akademie věd, z dalších odborníků prakticky asi z 12 zemích celého světa. A je to skutečně unikátní projekt.

My bychom potřebovali, aby se skutečně práce dotáhla do konce a abychom našli způsob, jak využívat tuto energii, která je zatím je a byla velmi podceňována. Je to o tom, že kdokoli se pustí do pilotního projektu, naráží tradičně hlavou do zdi. Jak jsem řekl, ta podpora je malá. Spíše se zpochybňuje, říká se, ano, ale to budou strašně velké náklady. Ano, ale ty budou do té doby, než se potvrdí, že to je reálný zdroj, který by mohl přinést velké úspory energií. Jen pro zajímavost, na území České republiky je zhruba 50 míst, kde by se něco podobného dalo zrealizovat. Je to podmíněno geologickým průzkumem, musí tam být zlomy, do kterých se právě provádějí ty vrty atd. Tím vás nebudu zatěžovat.

Co tímto svým výstupem chci říct? Nebuďme teoretici, protože to si můžeme povídat tady rok dva tři o něčem, ale snažme se dostat se vždycky k praxi. Snažit se nejen v rámci svých domácností, ale i v rámci svých měst, obcí a všude, kde to jde, provádět praktické úkony k tomu, aby se životní prostředí skutečně postupně zlepšovalo. Ale je potřeba si i říct, že ono se od toho roku 1989 už hodně zlepšilo a zlepšuje, ale je potřeba v tom pokračovat.

Omlouvám se za tento vstup, který se trochu vymykal, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným s přednostním právem do rozpravy je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Hezké odpoledne všem, děkuji za slovo. Čekala jsem spíš k závěru debaty, nechtěla jsem kolegům do toho vstupovat, chtěla jsem si vyposlechnout názory. Pravda je, že už tady toho mnoho zaznělo, ne, že skoro všechno. Očekávám trošku, že paní kolegyně Seitlová potom pojme celou tu debatu tak generálně a shrne některé důvody, tak, jak někdy bývá jejím zvykem.

Musím říct, že už několik let sleduji obdivně aktivity města Litoměřic ve využití geotermální energie. Ty aktivity jsou určitě delší než 10 let, takže to, co říkal pan starosta, je skutečnost. A chtěla jsem právě, aby tady zaznělo několik konkrétních informací. Jeden ze zpravodajů uvedl, že vizí máme mnoho a že by byl potřeba konkrétní výsledek. Na konci února jsem se zúčastnila jednání Vodíkové platformy. Byla jsem oslovena a musím tedy říci, že jsem byla překvapena a nevěděla jsem, co od tohoto jednání mohu očekávat. Teď jen pár poznámek.

Jednání Vodíkové platformy proběhlo v Ústí nad Labem. Týkalo se především Ústeckého a Karlovarského kraje. A tam jsem zjistila, že už se začínají některé konkrétní kroky rozpracovávat. I v souvislosti s tím, jakou strategii už praktikuje Německo, Dolní Sasko, jak ji má připraveno, s tím, že Ústecký a Karlovarský kraj je vlastně sousedící a navazující. V rámci tohoto jednání zaznělo, že tedy vodík a čistá technologie, dejme tomu, už je obsažena v klimaticko-energetickém plánu ČR. Je žádoucí nějakým způsobem tuto strategii zakomponovat, nebo začít rozpracovávat do strategie krajů. A také mj. tam zaznělo, že v Německu v roce 2023 bude více než 400 plnících stanic na vodík v souvislosti s veřejnou a hromadnou dopravou. Do roku 2025 je záměr, aby 65 % autobusů nakoupených v České republice bylo takzvaných čistých. A zazněla tam další konkrétní opatření, na kterých se pracuje. A zejména jsou to opatření, která Německo buď již realizuje, anebo v blízké době bude realizovat.

Mj. tedy, pro kolegu Horníka, protože jsme ze stejného regionu, nebo sousedícího, tak chemické závody se tam přihlásily k tomu, že v Ústí nad Labem na D8, na tahu Drážďany – Berlín, mají zájem a budou budovat plnící stanice na vodík. A to jsou tedy konkrétní záměry. Zhruba 50 trolejbusů nebo autobusů na vodík má v záměru Ostrava v rámci dotačního titulu. Zaznělo tam také, že v Německu jsou podporované i fyzické osoby v rámci elektromobility. A Česká republika tuto podporu fyzickým osobám nedává. Takže mám dotaz na pana ministra životního prostředí, jestli i Česká republika bude impulsem v rámci podpory fyzických osob? A chtěla jsem jen, aby tady zazněly některé konkrétní kroky, kdy jsem si říkala, že moje přítomnost na jednání Vodíkové platformy bude mimo věcný reálný rámec. Ale jak jsem zjistila, tak není. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a poslední zatím přihlášenou je paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené a milé kolegyně, kolegové, pane ministře. Debata je opravdu velmi dlouhá, ale já si myslím, že je to namístě. Protože ta rozhodnutí, která bychom dnes měli přijmout, jsou naprosto zásadní a strategická. Byť u některých zákonů jednáme třeba o výši příspěvků apod. Také tam diskutujeme, ale tady je to tak zásadní, to je na dlouhé a mnoho strategických úvah do budoucna, které teď odvíjíme.

Já bych chtěla poděkovat panu senátorovi Chlupáčovi a paní senátorce Hamousové za ty nádherné konkrétní příklady, protože ta nedůvěra, která byla v určitých vystoupeních kolegů, tak vlastně jsme si sami odpověděli těmito krásnými příklady.

Ale já jsem se přihlásila zejména proto, že tady mám materiál, který odpoví i na to, že ano, pan senátor Rabas říká, že planeta ne. Ano, tam víme, že se říká, že ještě asi 5 mld. let planeta vydrží. To je pravda. No jo, ale z výzkumu vyplývá, že tempo vymírání živočichů, rostlin je nejvyšší za posledních 65 milionů let, teď nyní, od doby vymření dinosaurů. Velkou roli při tomto vymírání hraje právě dominový efekt, kdy vyhynutí jednoho živočišného nebo rostlinného druhu znamená vyhynutí dalších pěti deseti. Nejpostiženější částí životního prostředí jsou podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody řeky a jezera. Od roku 1970, to je včera, nám vyhynulo 81 % živočichů v řekách a v jezerech. Na vině je neregulované čerpání, mluvilo se tady o těch vyschlých jezerech, znečištění, nepromyšlená výstavba přehrad, chemizace, průmyslové havárie. O hmyzu se ještě možná bude hovořit v dalším bodě. Posledních 30 let vymírá každoročně 2,5 % hmyzu z celkového počtu. Tak si spočtete, každým rokem 2,5 %.

Podle Světového fondu na ochranu přírody Londýnské zoologické společnosti do roku 2020 přijdeme o 67 % všech divokých zvířat v porovnáním s rokem opět 1970. Do roku 2016 už jich vymřelo 58 %. Jde to velmi rychle. Je to pár měsíců, kdy jsme v Poslanecké sněmovně měli seminář k tomu, že světový fond upozorňuje, že celý proces oteplování a klimatických změn jde daleko rychleji. Že ne 2 %, ale 1,5 % budou znamenat nevratné změny, které vyvolají miliardové, stamiliardové náklady, obrovské změny a řekněme i obrovskou migraci. Takže proto vlastně i trošku spěcháme, protože asi ten čas nemáme.

A někteří z nás říkali, možná se toho nedožijeme. Já si myslím, že bohužel, že to jde tak rychle, jestli takhle to bude pokračovat, že i my budeme svědky toho, někteří z nás, že budeme překvapeni, jak rychle to jde. Já jenom vzpomenu úplně nakonec na ty tisíce hektarů holin v mém rodném kraji. Lesy jsou pryč, je tam jenom sucho a holiny a holiny. Takže neshrnu všechna vystoupení, ale řeknu, že to je situace, která jde velmi rychle a na kterou je potřeba reagovat. Děkuji za všechny ty konkrétní připomínky, které byly od kolegů senátorů.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko, a teď už snad doopravdy posledním vystupujícím je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem nepřišel, abych zase provokoval. Já tady řeknu jenom některé věci, které mě také napadly, když jsem tady poslouchal lidi, kteří se těmi věcmi zabývají asi mnohem podrobněji než já. Ale myslím si, že jsou podstatné a nevím, jestli jsme schopni se s nimi vypořádat.

První. Asi jste si všimli, že nikdo nezpochybňuje, že hlavním kritérium toho, zda se nám daří, je, zda se zvyšuje HDP na obyvatele. Což znamená jinými slovy, že tím, že zvyšujeme svoji spotřebu a neustále toho spotřebováváme více a více, tak tím se pozná, že se nám daří lépe a lépe. Já si vůbec nejsem jistý, že to je to správné hlavní kritérium, které bychom měli používat. Na druhé straně když se kdekoliv zeptám, jaká kritéria bychom měli používat, respektive, ke kterým bychom měli směřovat, tak se v podstatě nic nového nedozvím.

Takže první věc je, zda bychom opravdu neměli v první řadě pracovat na tom, abychom přehodnotili své základní životní cíle a zkusili z toho prvního místa sundat spotřebu a konzum. Nejsem si jistý, že jsme toho schopní. A pokud toho nejsme schopni a ani se o to nijak významně nepokoušíme, a to i v případě třeba, když někde demonstrujeme, tak stejně tam je vidět, že konzum tam je velmi silně zakořeněn a rozšířen. Tak si nemyslím, že máme velké šance v nějakém boji za lepší životní prostředí významně uspět.

Druhá věc, kterou tady registruji, je taková obrovská sebestřednost. A to tedy musím říct, že i nalevo, i napravo. To znamená, že my si myslíme, že my jsme ti, co přesně všechno vědí, co by nějak měli udělat, že všechno nejvíce ovlivňují a za všechno můžou, a když napnou někam síly, že se tak stane.

Já chci upozornit, že existují na světě a ve vesmíru mnohem mohutnější a mocnější síly, než je člověk. Že možná je potřeba se s tím smířit a možná, že je potřeba také k těm věcem být trochu pokornější a třeba něčemu i dát čas. Když si představíme, co jsme věděli v roce 1969 o způsobu komunikace, např. pomocí mobilních telefonů nebo některých jiných věcí, tak asi nikdo z nás nic. A dneska najednou chceme dělat plány, jak to bude vypadat se spotřebou energie a se všemi ostatními věcmi v roce 2050 nebo 2060. A víme, že jedinou cestou je tahle a všechny ostatní cesty jsou slepé cesty. A přitom dlouhodobě se ukazuje, že je potřeba mít svobodu a mít možnost bádání a zkoušet všechny cesty. Pak se ukáže, že některá je slepá, některá není slepá.

Nevím, možná, že někteří z vás vědí, že ve čtyřicátých letech jsme si mysleli, že není daleko doba, kdy zvládneme řízenou termonukleární reakci, protože se v té době vyrobila první vodíková bomba. A dodneška tu řízenou termonukleární reakci nemáme. A bylo to v té době daleko nadějnější než třeba to, že budeme mít nějaké solární panely a další a další věci.

Takže v tomhle bych byl trochu pokornější a možná opravdu dát prostor, a tady souhlasím, vědě, inovacím a všem těm věcem, které souvisí s tím, že se nějakým způsobem v těchto oblastech můžeme rozvíjet, je správně. Ale dopředu lajnovat, která cesta je ta správná, která cesta je ta špatná, před tím bych si dovolil varovat. Protože pak se může stát, že nějakou cestu, která byla ta správná, nezaslepíme sami od sebe. V rámci toho, že někteří, a třeba jen díky nějakému politickému názoru, potom si usmyslíme, že tudy ne, protože za žádnou cenu tudy cesta nevede.

Upozorňuji, že kdyby takoví někteří lidé byli v době, já nevím, to bylo tuším 18., 17. století, kdy vznikl parní stroj, který měl 5% účinnost, protože 95 % kouřilo do vzduchu, tak by byl zakázán. Parní stroj by nemohl nikde jet, protože kolem by se všichni udusili. A pak to nakonec dopadlo tak, že máme dneska elektrické lokomotivy. Tak opravdu bych v tomhle směru vyzýval k nějaké větší pokoře.

Čemu rozumím, a to si myslím, že je cesta správná, tady si myslím, že některé kritiky nebyly oprávněné, že bychom se měli snažit ukázat, že ta ekologická cesta, ta cesta té šetrnosti a nevyužívání těch primárních zdrojů energie je správnou cestou, že je kolikrát možné to realizovat i na základě nějaké rozvoje moderních technologií a zvyšování životní úrovně, nebo kvality života, chcete-li. A to si myslím, že EU v podstatě chce. Protože ona říká, že ta strategie má vést nejen k nějaké neutrální uhlíkové ekonomice, ale také má vést k prosperitě, k nějaké konkurenceschopnosti atd. Čili to si myslím, že je v pořádku. Ale velmi bych varoval před těmi, jak z jedné strany, tak z druhé strany, nějakými zásadními prohlášeními, že jedině tato cesta je ta správná cesta. Ať je to ignorance nových možných směrů, tak absolutní preference toho, co se dneska zdá, že je nejlepší.

Takže tolik ode mě, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a já se ptám, jestli se někdo ještě hlásí do rozpravy? Není tomu tak a proto rozpravu končím. Je vidět, že Čistá planeta Senátu doopravdy leží na srdci. A já poprosím pana předkladatele, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Ano, chce, máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající, vím, že ten čas pokročil, ale to je tak strašně zajímavé téma, že přesto k tomu ještě řeknu několik slov, nebo několik vět. A je nepochybné, že s tímto tématem se budeme i tady, na půdě Senátu, ale nejenom Senátu, potkávat mnohokrát.

Já samozřejmě pak zodpovím ty dva dotazy, ale dovolte mi jenom za mě takové zhodnocení. Především vám bez zbytečného klišé strašně moc děkuji za hrozně zajímavou košatou debatu, která vlastně zahrnula všechno. A také díky za tu pokoru. Já se skutečně domnívám, že my tady čelíme něčemu, o čem strašně málokdo, ale nejenom z nás, ale vůbec dneska i vědců, ví, jakým způsobem se to bude vyvíjet. A je klidně možné, že ta míra, do které jsme si doteď možná jako lidstvo mysleli, že to máme stále v rukou, tak už je někde jinde. Že už se možná stalo, že jsme tu poslední výhybku projeli a že už teď to v rukou nemáme. Ale přesto nesmíme určitě – a to bych chtěl zdůraznit, že to, co jsem tady říkal, neznamenalo vůbec nějakou míru fatalismu, že bychom si tedy měli lehnout na záda a říct, no tak teď už s tím stejně nic nezmůžeme, tak se připravme na to, jak to dopadne. Musíme se snažit ještě určitě mnohem víc, než jsme se zatím snažili, abychom na jedné straně zmírnili ten efekt, respektive zpomalili rychlost oteplování.

Já jsem původem geolog, tak si troufám říct, že celá řada věcí, která tady padla, je mi docela blízká. A na druhé straně, abychom se ale připravili, a to mi připadá velmi odpovědné, a to je role politiků, abychom se připravili také na situaci, že se budeme muset adaptovat. A my už se dneska adaptujeme. Jinými slovy, kdybychom vypotřebovali všechny peníze jen na to zmírnění a pak zjistili, že nám nic nezbylo na tu adaptaci, a pak jsme zjistili, že to nestačilo na to, abychom to zastavili, tak pak máme velký problém. Ještě větší, než můžeme mít.

Já bych určitě vůbec nezesměšňoval studenty. Mně se ty demonstrace líbily, byly vtipné, nebyly vůbec konfrontační. Ale já bych si jenom hrozně přál – a já jsem to studentům i nabízel i budu nabízet, že budu velmi rád jezdit na besedy na střední školy a na vysoké školy. Vezmu s sebou klimatology nebo meteorology, které tam mám třeba na Hydrometeorologickém ústavu a bude super, když to mladou generaci bude zajímat. Protože oni v tom opravdu budou žít.

Ale já souhlasím s některými předřečníky, myslím s paní senátorkou Seitlovou, řekla to také, že my si to ještě užijeme, vážení. Pokud samozřejmě se nějak ještě chystáme tady pár let pobýt na planetě, tak my to ještě pocítíme. Ale nepochybně to pocítí naše děti a vnoučata, a to v míře, která by ještě před pár lety nikoho nenapadla. Jak moc to poznamená střední Evropu, jak moc to poznamená Českou republikou. Dřív se zesměšňovalo, dobře, tak možná budou mít problém lední medvědi, a těch moc nemáme, jak je známo, anebo se budou zatopovat tichomořské ostrovy, a těch také moc nemáme, takže vlastně České republiky se to možná bude týkat za padesát, sto let, a také možná vůbec ne. Ale dneska vidíme, že se nás to týká velmi. A rychlost těch změn je obrovská. A tam já nesouhlasím úplně s těmi studenty, byť samozřejmě mají na to právo nás takhle konfrontovat.

Já teď budu příští týden ve sněmovně předkládat kroky vlády na ochranu klimatu, které jsme udělali a které nás ještě čekají. Já jsem teď oznámil, že bych byl rád, kdybychom založili, budu se o to určitě snažit, abychom založili tzv. uhelnou komisi, podobnou jako v Německu, kde bychom shromáždili celou řadu odborníků ze všech stran a začali se reálně bavit o každém jednotlivém zdroji, který spotřebovává fosilní paliva a bavili se o tom, co s tím můžeme dělat.

Česká republika svoji palivovou základnu, energetickou základnu nemůže změnit z roku na rok, ale souhlasím s vámi, že se musíme vážně bavit o tom, jestli ten rok 2050, který dneska vyplývá ze státní energetické koncepce, že uhlí se bude v České republice používat do roku 2050, tak jestli by tenhle termín nešel posunout dopředu. Já si myslím, že by šel. Já si myslím, že doba uhelná by měla skončit někdy kolem roku 2040. Němci končí 2038, ale tady se bavíme o teplárnách a dalších věcech.

Já s tím teď nechci zdržovat. Věřte mi, že z toho času, který jako ministr životního prostředí věnuji své práci, tak možná 80, možná víc procent, se samozřejmě týká boje s klimatickou změnou. Což v našem případě samozřejmě je sucho především. Ale nejen sucho, protože je jasné, že to jsou věci, které od nás lidi čekají, že jim budeme předcházet. Ale ta prevence je někdy složitá.

Já se teď na závěr jen velmi rychle vyjádřím k těm dvěma dotazům. Ono to spolu hluboce souvisí, protože vlastně Ministerstvo životního prostředí je velmi aktivní v celé řadě oblastí. A už to tady padlo. Kdybychom se v nedávné minulosti rozhodli udělat místo těch solárních polí panely na každé střeše, tak jsme opravdu mohli být dneska někde úplně jinde. A stálo to méně. Tahle sranda nás ještě bude stát 750 mld. Kč v dalších letech, kdy skutečně budeme přispívat solárním baronům. Ale já bych nechtěl zneužívat tohohle slova, pár jich tam určitě je, ale je tam pak celá řada investorů, kteří do toho šli, protože prostě stát vytvořil takovéhle podmínky. A místo toho jsme mohli investičně, ale ne provozně, podpořit stovky tisíc instalací.

My dneska v Nové zelené úsporám děláme tisíce instalací ročně. Dneska už jsou i fotovoltaické tašky, střešní krytina, nejsou jenom panely, ten vývoj jde strašně rychle dopředu. Zlevňuje se to, dotujeme i baterie do sklepa potom k elektromobilům, které se dají dobít. To je cesta. To je určitě cesta, kterou jde třeba Německo dlouhodobě. A já si myslím, že to je cesta pro Českou republiku. Chtěli bychom podpořit stovky tisíc instalací, tak, aby skutečně každý, kdo k tomu má podmínky, a těch lidí je obrovské množství. A samozřejmě je obrovské množství subjektů, které by tohle mohlo využít.

Padla tady otázka podpory elektromobility. My podporujeme i elektrovodíkovou mobilitu. K tomu, co říkala paní senátorka Hamousová, jsme samozřejmě účastni té Vodíkové platformy a budeme také dotovat vodíkové stanice. A každý čtvrtý elektromobil, který dneska jezdí na českých silnicích, jezdí s podporou Ministerstva životního prostředí. Ono jich zatím jezdí jen 2000. My jsme včera byli na jednání s vedením školy Mladá Boleslav a vlastně i částečně vedení koncernu OVB a bavili jsme se tam. A já se nebojím říct, že dneska automobilový průmysl čeká největší změna a revoluce od vynálezu spalovacího motoru. Protože odteď už vlastně bude všechno jinak. I na to se musí samozřejmě Česká republika připravit.

My podporujeme dneska obce, podporujeme kraje, podporujeme příspěvkové organizace, podporujeme podnikatele. My jsme před dvěma lety nabízeli automobilkám, že půjdeme německým modelem. To znamená, že dáme část podpory fyzickým osobám, občanům a automobilky dají druhých 50 %. Automobilky nás odmítly a my jsme řekli, že nejsme v této chvíli připraveni peníze daňových poplatníků věnovat na to, že budeme dotovat spíše druhé nebo třetí auto v domácnosti. Protože, upřímně řečeno, ještě před těma dvěma lety to bylo spíš o tom, že ty elektromobily si kupovali lidé jako doplněk. Měli svůj vůz a další vůz do rodiny, tak jsme říkali, že do tohoto dávat další miliardy korun v této chvíli nejsme připraveni. Ta věc se vyvíjí velmi rychle. Elektromobily už budou natolik srovnatelné, i cenově, že už by žádnou dotaci pravděpodobně velmi brzy už nepotřebovaly.

K panu senátoru Větrovskému, jaderná energetika. Česká republika vychází z nějaké představy našeho energetického mixu. Stávající energetická koncepce počítá, že někdy v roce 2040 budeme někdy na 25 % obnovitelných zdrojů, zhruba 11 % bude tvořit uhlí na výrobě elektrické energie a až 58 % podle scénářů bude tvořit jaderná energetika. Nejsme dnes v situaci Německa, které – jak víte – odchází takřka zároveň od uhlí a od jaderné energie, nebo zároveň, deset patnáct let po sobě. A zůstane na obnovitelných zdrojích a zůstane na plynu. Nicméně je zřejmé, že obnovitelné zdroje budou výrazně stoupat a v horizontu patnácti dvaceti let by měly doplnit výrazně ten energetický mix. A je klidně možné, že díky těm drobnějším opatřením podíl obnovitelných zdrojů nebude 25 %, ale může být třeba 40 % v roce 2040. A nebude to stát jakoby nic stát, protože to už bude samozřejmě samospasitelné, bude to samofinancovatelné, bez provozní i investiční dotace.

Omlouvám se, že jsem byl delší, nicméně já vám ještě jednou chci moc poděkovat za tu debatu. Ta vize je skutečně velmi ambiciózní. Je jasné, že Česká republika nemá pozici, jako má Švédsko, Dánsko, Norko nebo třeba Německo, ale nepochybně si tam svoje místo na slunci jak v té vědecké, výzkumné oblasti, tak i z hlediska řekněme inovativního systému směrem k obnovitelným zdrojům a směrem od uhlí, protože ta doba uhelná skutečně končí, tak si chceme najít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře, a teď prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane zpravodaji.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Tady hodně předchůdců děkovalo, tak já si také dovoluji poděkovat za tu diskuzi. Evidentně Horní komora PČR bere tu problematiku vážně. A svědčí o tom právě ta diskuze. Protože to, že jsme o tom schopni diskutovat, ať už pozitivně, nebo negativně, je určitě dobře.

Já bych ještě, než přejdu k nějaké rekapitulaci diskuze, řekl jednu věc, kterou jsem chtěl říct v úvodu. Já jsem se zúčastnil před dvěma třemi týdny semináře ve sněmovně k trvale udržitelnému rozvoji, kterou pořádal – a to jsem vůbec nevěděl, že něco takového mají – podvýbor pro trvale udržitelný rozvoj, společně s výborem pro životní prostředí. Tam byly jako přednášející určitě velké kapacity a jenom mě utvrdily v tom, že trvale udržitelný rozvoj asi není možné spojovat s ekonomickým růstem. To moc nejde dohromady. Měli bychom se bavit spíše o trvale udržitelném životě.

Co se týká diskuze, zaregistroval jsem, že vystoupilo 13 senátorů a senátorek, z toho paní senátorka Seitlová dvakrát a pan senátor Nytra dvakrát. Myslím si, že řada příspěvků byla pozitivní k tomu sdělení, řada byla neutrálních, nebo možná i negativních. V jednom, ve dvou případech mi to přišlo trošku, že se pletou hrušky s jablky, ale to je asi možné tady při té diskuzi. Já bych chtěl zdůraznit to, co tu také zaznělo, abychom opravdu kladli důraz a vnímali tu vědeckou obec, akademickou sféru, výzkumné ústavy, slovo klimatolog nebo ekolog nesmí být sprosté slovo, měli bychom respektovat tyto osobnosti, které se té problematice věnují.

Uvedu příklad. Kdybychom v devadesátých letech brali v potaz názory ekologů, osvícených lesníků, že skladba lesních porostů se má výrazně změnit, že nemůžeme mít jenom smrkové monokultury, že na to doplatíme, tak dneska jsme neměli tu situaci takovou, jakou máme s kůrovcem apod. To bylo skutečně přehlížení názorů a odborné veřejnosti, včetně osvícených lesníků. Tam bychom se neměli dostávat.

K tomu usnesení jako takovému. Tady nezazněl nějaký protinávrh k tomu našemu usnesení výboru. Tam pan senátor Nytra trošku zpochybnil ten první bod. Já bych mu trošku odporoval, protože my v tom prvním bodu podporujeme tu strategickou vizi Evropy do roku 2050.

Ale pokud si pozorně přečtete pozici vlády, tak vláda ve svém materiálu připouští taky, že se bude zabývat redukcí emisí ve výši až 95 %. Mělo by to tak být někdy kolem roku 2023, kdy se předpokládá aktualizace té strategie.

Navíc horní komora je zcela samostatná a svébytná, takže nemusí brát, může jít proti pozici vlády, ale myslím si, že tak tomu v tomto případě není. Já jsem se snažil nějak diplomaticky to usnesení navrhnout, protože jsem byl si vědom, že tady bude diskuse dlouhá, bohatá, jak říkal pan ministr, košatá. Ještě bych připomněl čtvrtý bod toho našeho doporučení, které si myslím, že je zásadní, které tu v této diskusi zaznělo, a to je, že žádáme vládu rovněž, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj, inovace, v oblasti obnovitelných zdrojů energie, protože ty jsou skutečně budoucností. Já se omlouvám panu senátoru Chlupáčovi, že jsem nezmínil geotermální energii, já jsem ji měl samozřejmě taky na mysli, kromě přílivové energie, která skutečně u nás není možná, tak všechny ostatní obnovitelné zdroje přichází z hlediska podpory v úvahu.

Takže já doporučuji hlasovat pro usnesení VEU, tak jak bylo předloženo. Žádný jiný návrh nepadl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Po plodné rozpravě můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Petr Orel. V sále je přítomno... Takže technická. Pan předseda klubu ODS.

Senátor Miloš Vystrčil:  Faktická. Dvě věci, velmi se omlouvám, prostřednictvím pana předsedajícího, panu zpravodaji, ale jenom si dovolím upozornit, že i zpravodaj může normálně v rozpravě vystoupit. A nemusí to potom kumulovat do svého závěrečného příspěvku. Druhá věc, já jsem to pochopil tak, že pan senátor Nytra navrhl, aby se bod 1 hlasoval zvlášť, oproti těm ostatním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, já jsem pana zpravodaje nechtěl přerušovat, takže za to se omlouvám. Čili v sále momentálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Jestli tomu dobře rozumím, nebo poprosím pana senátora Orla, aby nás provedl hlasováním. To znamená nejdříve body 1 až 3, nebo jak to tam je... Ano, ještě pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se velmi omlouvám, já jsem myslel bod I. 1., aby se hlasoval zvlášť. Omlouvám se.

Senátor Petr Orel:  Jestli můžu tedy, tak samostatně bychom hlasovali teď bod I. 1., podporuje dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050, předloženo Evropskou komisí, která potvrzuje snahu EU být lídrem v plnění cílů vyplývajících z pařížské dohody o změně klimatu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže o tom budeme hlasovat samostatně. Pane senátore, zatím si dejte kartičku na své místo, pak nás ještě budete provázet dál. Já spustím znělku.

Zahajuji hlasování o bodě tak, jak nám ho přednesl pan senátor Orel. Kdo jste pro, zmáčkněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 21, při kvóru 31 pro bylo 38, proti byl 1 hlas. Schválili jsme.

Následně budeme...

Senátor Petr Orel:  Následně bychom měli hlasovat o usnesení jako celku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě jednou? (Místopředseda Jan Horník se radí s kolegy ohledně dalšího hlasování.) Druhou část? A potom asi všechno dohromady?

Senátor Petr Orel:  Teď nevím, druhou část...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, tu druhou část, kterou myslíte.

Senátor Petr Orel:  Všechny body?

Senátor Miloš Vystrčil:  Já bych hlasoval o všem ostatním a potom o celku ještě dohromady.

Senátor Petr Orel:  Dobře, takže v tom případě budeme teď hlasovat o bodech 2, 3, 4. O zbytku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  V podstatě ten zbytek. Ano. Děkuji, pane senátore. Nebudu nás svolávat, dám rovnou hlasovat.

Momentálně je přítomno 61 senátorů a senátorek, aktuální kvórum máme 31. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 22, při kvóru 31, bylo pro 51, proti nebyl nikdo.

A teď tedy budeme hlasovat o obou dvou těch předchozích usneseních dohromady.

Zatím přítomno 61, kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 23, při kvóru 31, pro bylo 46, proti 0. Takže naše usnesení bylo schváleno.

Já děkuji předkladateli a zpravodajům, všem za plodnou diskusi.

Dalším naším bodem je

 

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě - Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem

Tisk EU č. K 010/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk číslo K 010/12 a K 010/12/01. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Já budu opravdu velmi stručný, protože myslím, že ten materiál je celkem zřejmý. Výrazně souvisí s tím, o čem jsme hovořili v těch předcházejících minutách nebo takřka hodinách. Hovoří o evropském systému emisního obchodování, který je od roku 2005 jedním ze základních pilířů dlouhodobé strategie EU pro snižování emisí v průmyslu a v energetice. Týká se více jak 11 tisíc energetických a průmyslových zařízení...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím, kolegyně a kolegové, klid, nebo běžte do předsálí si své věci vyřídit, promiňte, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji vám. V 31 zemích, nejenom EU, ale vlastně EHP, také do něj spadá více jak 500 provozovatelů letadel, která létají mezi letišti EHP. Dneska začínáme hovořit o novém systému, resp. o novém, už čtvrtém obchodovacím období, které začne v roce 2021 a bude trvat do roku 2030. Ta zpráva hovoří o několika důležitých událostech, např. o tom, jak se systém vyvíjel v rámci meziročního srovnání 2017 vs. 2016, kde došlo k reálnému nárůstu emisí zhruba o 0,18 %, přestože HDP rostlo výrazněji, rostlo o 2,4 %. Pozitivní je, že celkové emise v odvětví energetiky každoročně klesají již čtvrtým rokem.

Na druhou stranu je nutno říct, že došlo v roce 2017 k celkovému nárůstu emisí v letecké dopravě o 4,5 %, a to už je návaznost na to, co říkal, myslím, pan senátor Orel, že ta naše kvalita života, která se samozřejmě poměřuje tím, že stále někam létáme, nejenom na dovolenou, jednou za rok, ale už velmi často, třeba i někam na víkend, létá se často i na klimatické konference, to musím říct, tak ten měl právě za následek to, že ten růst životní úrovně, který je daný třeba i právě počtem leteckých spojení nebo letecké dopravy, tak ten nárůst emisí byl o 4,5 % vyšší než v předcházejícím roce.

Co je podstatné, v roce 2019 bude spouštěna, tedy letos bude spuštěna rezerva tržní stability, která bude flexibilně reagovat na nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po povolenkách. Řekněme, to bude spojené i pro to příští období, zjednodušeně lze říct, že bude stahováno větší množství povolenek z provozu, z obchodování, k tomu bude směřovat i tzv. lineární redukční faktor, který se bude zvedat z 1,74 % na 2,2 % od roku 2021. To znamená, že bude každým rokem se snižovat množství povolenek v oběhu o 48 milionů, oproti 38 milionům v současnosti, v současné době také, určitě během letošního roku, nejpozději na začátku příštího roku tady v Senátu budete projednávat novelu zákona o emisním obchodování, která je momentálně těsně před předložením do vlády. Ta bude také zohledňovat tyto zásadní změny v emisním obchodování i v podmínkách ČR.

Já bych chtěl zdůraznit na závěr jenom dva základní pojmy, které budou v těch příštích letech velmi zajímavé, a to bude možnost využití dvou nových fondů. Inovační fond pro podporu inovací a modernizační fond, který se bude týkat 10 zemí EU, jednou z těch zemí bude také ČR, kdy v rámci modernizačního fondu, který by měl v tom novém období mít k dispozici víc jak 100 mld. korun, tak právě tento modernizační fond bude sloužit tomu, aby daleko rychleji než dosud byly právě ty investice směřovány především do obnovitelných zdrojů, do nízkoemisních technologií, aby česká energetika již nebyla tolik ohrožována výší ceny povolenky, protože jestliže se dneska bavíme o ceně povolenky kolem 20 až 22 eur za tunu ekvivalentu, řekněme, za tunu CO2, tak jsou tady samozřejmě scénáře, které hovoří o tom, že ten vývoj ceny bude poměrně dramatický směrem nahoru. Může samozřejmě na jedné straně znamenat výraznou inovaci, z hlediska palivové základny, pro teplárny, elektrárny i pro další oblasti, samozřejmě pro další oblasti průmyslu v ČR, ale přirozeně bude také znamenat, že ten cenový dopad pak na ceny energií bude zásadní, naším úkolem je, abychom ČR připravili na to, co už se dnes děje, že v příštích několika málo letech nebo desítkách let, pokud by zůstala nerestrukturalizovaná ta zbývající část průmyslu a energetiky, tak by prostě neunesla nárůst ceny emisních povolenek. Dnes to můžeme vidět v ČR na příkladě tepláren, kdy se nám stává, že v řadě tepláren se díky vysoké ceně emisní povolenky a nutnosti promítnout tuto cenu do ceny tepla už odpojují účastníci, resp. zákazníci, vracejí se zpátky k blokovým kotelnám, nebo dokonce k individuálním topeništím, což samozřejmě je nejenom ekonomicky, ale i environmentálně špatně. Takže to jsou prostě všechno věci, na které bude potřeba reagovat.

Tato zpráva hovoří o fungování stávajícím, ale daleko důležitější je, jakým způsobem bude fungování toho trhu do budoucna, včetně ČR. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 10/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslava Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, moji zpravodajskou zprávu asi máte k dispozici, je desetistránková, nebojte se, nebudu ji číst, udělal jsem z toho takový výtah.

Evropská komise zveřejnila na přelomu roku celkem 4 dokumenty z oblasti energetiky a emise skleníkových plynů. Jedná se zaprvé o zprávu o provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, sdělení Čistá planeta pro všechny, evropská dlouhodobá strategie prosperující moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky, zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a ceny energií a náklady na energie v Evropě.

Z těchto čtyř dokumentů vybral VEU k projednání dva tisky, a to sdělení Čistá planeta, o kterém jsme před chvílí velmi dlouho a podrobně hovořili, a zprávu trh s uhlíkem, kterou mám na starosti já, kterou projednáváme nyní. Nadměrné čerpání přírodních zdrojů a nadměrná produkce těchto typů emisí, tedy tuhých, kapalných i plynných, není ničím, čím bychom se mohli příliš chlubit. Smysluplná regulace drancování zdrojů a znečišťování životního prostředí je proto rozhodně na místě. Zdůrazňuji smysluplná regulace. To se týká i tzv. skleníkových plynů, jimž je přisuzována vina za probíhající klimatickou změnu, spojenou s globálním oteplováním a dalšími projevy. Za největšího zločince z těchto skleníkových plynů je pak považován oxid uhličitý.

V podmínkách ČR máme stanoveny závazné limity pro některé emise, např. oxidu siřičitého, tuhých, znečišťujících látek a dalších. Limity na vypouštění uhlíku ve formě oxidu uhličitého ale nemáme.

Za největší eminenty skleníkových plynů, vč. uhlíku do atmosféry, je považován segment dopravy a segment energetiky, který tvoří výroba elektrické energie a teplárenství. V případě dopravy se to snažíme řešit konverzí z nafty a benzínu na různé formy plynu, elektromobilitu, možná budoucí využití vodíku. V případě výroby elektrické energie experimentujeme s energií slunce a větru, smysluplnou budoucností je ale využití energie jádra. V nejsložitější pozici je ale teplárenství, díky kterému ČR byla vždy klasickou uhelnou ekonomikou, stále závislou na hnědém uhlí. O tom se ostatně zmínil předkladatel, pan ministr.

Většina našich tepláren, tzv. městských, které primárně zajišťují zásobování teplem a teplou vodou obyvatelům v sídlištních zástavbách, systém tzv. centrálního zásobování teplem, stáří většiny těchto provozů je cca 30 až 35 let, což je spojeno s tím, že dosluhují distribuční trubní rozvody. Investice do jejich rekonstrukce často spojené s konverzí páry na horkou vodu, která je provozně výhodnější, jsou značně vysoké, ale pro teplárny nezbytné. Vedle toho musely teplárny od roku 2018 doplnit přísnější limity na tuhé znečišťovací látky, tuhých znečišťovacích látek, a do konce roku 2022 musí splnit přísnější limity i na síru. To jsou další enormní investice, do toho sankce v podobě emisních odpustků za vypouštění emisí uhlíku. Teplárny tak fakticky již nemají finanční sílu na investice do technologií, využívají jiná paliva, než je hnědé uhlí, zemní plyn, biomasa například, tady je nutné zdůraznit, že konverze z uhlí na plyn nevyřeší emise uhlíku, ale pouze je sníží cca na polovinu.

Biomasy pro teplárenství je spíše nedostatek než přebytek. Pakliže si ale teplárny vše promítnou do ceny tepla a dostanou se nad 650 korun v současné době za gigajoule, dostávají se na svoji existenční hranu, a tudíž dochází k decentralizaci výroby tepla a teplé vody, k rozpadu sítě centrálních zdrojů tepla, tedy odpojování zákazníků, jak tady už zmínil i pan ministr.

Zdroje, které byly dosud v systému emisních povolenek EU, s výkonem nad 20 megawatt, se rozpadnou na větší množství menších zdrojů pod 20 megawatt, tyto již nejsou v systému EU ETS, což je často spojeno s nárůstem emisí, které se pak dostávají mimo jakoukoliv kontrolu a regulaci.

Dalším docela opomíjeným aspektem v případě tepláren je to, že většina těchto provozů pracuje v současnosti v režimu kogenerační výroby elektrické energie a tepla, při kterém se výrazně zvyšuje účinnost energetického potenciálu paliva, někdy až nad 90 %. V tomto režimu je vyráběno v ČR cca 2/3 tepla. Zároveň asi 15 % tuzemsky spotřebované elektrické energie. Při ukončení provozu těchto zařízení a jejich rozpadu na decentralizované výroby tepla už ale není kogenerace využívána, snižuje se účinnost využití energetického obsahu paliv, snižuje se výroba elektrické energie. To vše ve scénářích dalšího rozvoje. Předpokládáme nárůst její spotřeby.

Jakmile ale připustíme rozpad centrálního zdroje tepla v masivnějším měřítku, budeme mít na stole velice závažný sociální problém se zásobováním obyvatelstva teplem a vodou. Já osobně považuji trh s uhlíkem spíše za kšeftování s uhlíkem, neboť jeho podstatou je i nutnost vydražit potřebný počet tzv. emisních povolenek, které emitent, producent CO2 musí pro výkon své činnosti získat.

Jedna emisní povolenka je ekvivalentem jedné tuny CO2 vypouštěného do ovzduší a funguje tedy jako platidlo při obchodování s uhlíkem. Hlavní nevýhodou tohoto systému je nepredikovatelnost, tedy nepředvídatelnost, a to jak ve smyslu přidělení či nepřidělení bezplatných emisních povolenek, tak ve smyslu ceny volných povolenek na burze a ceny těch energetických odpustků výrazně ovlivňují náklady na výrobu elektřiny i tepla, cca 10 až 15 %, na tyto skutečnosti Senát opakovaně upozorňoval, a to např. v usnesení č. 175 ze dne 25. dubna 2013 k senátnímu tisku 10/9, usnesení č. 463 ze dne 23. dubna 2014 k senátnímu tisku 117/09 a N 118/09. Senát v nich vyjadřuje přesvědčení, že systém EU ETS nemůže efektivně plnit svou funkci jiného zdroje EU pro snižování emisí skleníkových plynů, a uvítal by proto zahájit diskuse o dalších nástrojích. A dalších, na která se tato usnesení odvolávala.

Jako zpravodaj předkládám návrh na doporučení pro usnesení Senátu, které máte k dispozici. Pardon, že jsem tuto problematiku popsal v širších souvislostech popsal ve své zpravodajské zprávě, jejíž součástí jsou i citovaná usnesení Senátu. V této poněkud obšírnější zprávě, jak jsem řekl, má deset stran, jsem formuloval i devět otázek, na které mi dnes přišly z ministerstva životního prostředí odpovědi.

VEU na svém včerejším zasedání přijal následující usnesení. Je to usnesení K 010/12/02. Usnesení VEU. Ke zprávě Evropskému parlamentu a Radě – Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem. Je to usnesení z 6. schůze konané dne 19. března. Ke zprávě Evropského parlamentu a Radě – Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem, senátní tisk K 010/12, po úvodní informaci Vladimíra Smrže, náměstka ministra životního prostředí, a zpravodajské zprávě Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá ke zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě – Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ve zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě – Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Doporučení vám číst nebudu, máte ho k dispozici. Já bych ale rád potom v rozpravě vám řekl, proč pro toto hlasování hlasovat nemohu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se zatím nikdo nehlásí, ale pan senátor Doubrava si musí dát kartičku... Aby se mohl přihlásit. Tak, už vás tam mám, pane senátore, takže můžete se zúčastnit rozpravy, jak jste avizoval. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážení, vždycky bylo pro mě ctí, když jsem mohl zde v tomto sále před vámi vystoupit jako zpravodaj některého z tisků, tentokrát tomu tak ale není, vůbec mě to netěší. Proč? Celkem z jednoduchého důvodu. Návrh usnesení, které máte před sebou, je antagonisticky odlišné od návrhu, který jsem do VEU jako zpravodaj předkládal. Musím vám říct, že v konečném hlasování jsem i pro ten návrh hlasoval ve výboru, ale natolik mi to leželo v hlavě, že jsem se tím celý večer probíral, nakonec dospěl k tomuto rozhodnutí, které vám říkám.

Proč se tak rozhoduji?

Z usnesení, které mírně kritizovalo bruselskou politiku v oblasti, kterou se zabývá tento tisk, mírně se stavělo za zájmy ČR a jeho občanů, se stal tak trochu opak. Bude-li mít o to kdokoli z vás zájem, poskytnu mu svůj základní návrh, zpravodajskou zprávu a k tomu i obsah vystoupení k tomuto tisku na výboru.

Z tohoto základního návrhu byl vypuštěn odstavec připomínající dřívější usnesení Senátu k této problematice. Jedná se, jak jsem uvedl, například o usnesení 175 z dubna 2013, usnesení 463 z května 2014 a další, která se na toto usnesení odvolávala.

Když jsem si na našem Parlamentu cenil toho, že je ve svých názorech konzistentní, asi tomu tak již v tomto případě není. Dále byl vypuštěn odstavec připomínající, že ČR byla a je tradiční uhelnou ekonomikou, a že jakékoliv restrikce vůči energetickému zdroji je třeba činit postupně a s rozmyslem, a teprve tehdy, pakliže budou existovat reálné alternativy technologické, ekonomické, tedy investiční.

Byl též vypuštěn odstavec, který upozorňoval na nejzranitelnější segment, jehož se obchodování či spíše kšeftování s uhlíkem dotýká, a tím je teplárenství. Tento obor se potýká s celou řadou problémů, o kterých jsme tady i hovořili, jimž se snaží čelit. Kdybych zde začal vyjmenovávat, byla by to dlouhá řada, jejíž konec je tak trochu v nedohlednu díky bruselské politice.

Většina našich tepláren je městských, které zásobují teplem a teplou vodou především obyvatele, rozpad tradičních systémů centrálního zásobování teplem povede k decentralizaci výroby tepla a teplé vody, které je a bude velice často spojeno s nekontrolovatelným nárůstem emisí, z toho menší zdroje pod 20 megawatt již nejsou v systému EU ETS, zároveň dojde k výpadu výroby elektrické energie v kogeneračních jednotkách tepláren, v současné době to činí, jak jsem řekl ve zprávě, 15 % spotřeby elektrické energie.

Na druhou stranu ale do základního návrhu usnesení přibyl odstavec, že když máme zpoplatněné zdroje nad 20 megawatt, právě systémem emisních povolenek, je potřeba zpoplatnit i ty menší zdroje, přitom právě emisní povolenky, které se musí dražit na burze, jejichž cena je nepředvídatelná, na základech výroby elektrické energie a tepla se podílí 10 až 15 %.

Z toho důvodu, jak jsem zde uvedl, nemohu tento návrh usnesení našeho výboru, které jsem ze své povinnosti vám předložil, podpořit.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Něco tam prokliklo, ale nikdo se nehlásí, a proto rozpravu ukončuji. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Nechce se vyjádřit, děkuji. Proto můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 60 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31. Znělkou všechny kolegyně a kolegy přivolám.

Takže už tady máme všechny kolegy a kolegyně. Já dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 24, při kvóru 31, pro bylo 33, proti byli 3. Návrh byl schválen. Tímto byl návrh usnesení Senátu také přijat. Děkuji předkladateli i zpravodaji.

My se tady teď vystřídáme...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobré pozdní odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pro dnešní angažmá pana ministra zde máme poslední bod, a sice

 

Zpráva o životním prostředí České republiky 2017

Tisk č. 18

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 18. Pan ministr už je připraven nám ji přednést.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Ta zpráva je tentokrát v trochu jiné formě, souvisí to s rozhodnutím, o kterém jsem tady informoval už minulý rok při projednávání té zprávy, a to je důvod, že v minulém roce došlo na základě jednání mezi zpracovatelem, mezi ministerstvem a mezi příslušnými výbory Poslanecké sněmovny a Senátu k rozhodnutí nebo k dohodě o úpravě konceptu zprávy. To znamená, bylo dohodnuto, že zpráva v jejím dosavadním pojetí bude zpracována jednou za dva roky, v tom mezidobí, což je právě zpráva za rok 2017, bude zpracováno pouze shrnutí nejdůležitějších informací o stavu a vývoji životního prostředí.

Proto je zpráva tentokrát předkládána v této podobě, která obsahuje spíše syntézu poznatků o stavu a vývoji životního prostředí v ČR, vycházející z příslušných indikátorů životního prostředí. Publikování a aktualizace dat v celé šíři probíhá i nadále na webovém portále informačního systému statistiky a reportingu.

Na základě novely zákona č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí, jsou jako doplnění zprávy o životním prostředí každoročně zpracovány zprávy o životním prostředí v krajích, které jsou, musím říct, docela oblíbené, v tom krajském konceptu, protože představují nějaké detailnější informace o jednotlivých krajích. Také jsou pak zpracovány materiály speciálně o stavu životního prostředí v národních parcích, ve 4 národních parcích. O tom tady ještě určitě bude řeč.

Já bych jenom krátce, protože jinak ta zpráva má standardní strukturu, tak bych si dovolil přilákat vaši pozornost, ale vy jste si toho určitě všimli, na několik faktorů, které v tom roce 2017 se projevily. Především rok 2017 byl pokračováním suchých let, roku 15, 16, 17, to sucho pokračovalo a vrcholilo i potom v roce 2018. Další parametr, na který bych rád upozornil, je, že rok 2017 byl poměrně významný v tom negativním slova smyslu z hlediska povětrnostních podmínek, protože to byl rok, kdy byly poměrně dlouhé smogové situace, dané především v tom zimním období dlouho trvajícími, mnohadenními nebo dokonce mnohatýdenními tlakovými výšemi, které potom měly negativní dopad na smogovou situaci, resp. vytvářely podmínku pro smogovou situaci, a tudíž i z hlediska kvality ovzduší, která po těch zlepšeních v těch předchozích letech v té časové řadě se zhoršila. To znamená, byl to rok, který byl negativní jak z hlediska kvality ovzduší, tak bohužel i z hlediska vývoje klimatu, protože to byl rok relativně suchý, byl to samozřejmě rok a potom to vrcholilo v roce 2018 a bohužel to pokračuje i v roce 2019. Už to tady zaznělo, negativními dopady klimatických vlivů, vlivu biotických činitelů, především kůrovce, na kvalitu lesů.

Když se podíváme naopak na některé příznivější faktory toho roku, tak přestože se příznivě vyvíjela ekonomika, rostlo tedy HDP, tak se některé parametry zlepšovaly.

To znamená například pokračovalo zlepšení třeba v oblasti nárůstu plochy trvalých travních porostů, z hlediska ekonomiky nebo průmyslu, tak byť rostla průmyslová produkce velmi významně, tak se naopak snižovala energetická náročnost hospodářství ČR a roste také výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, snižuje se těžební činnost. A obecně se dá říct, že zatížení životního prostředí průmyslem, nebo obecně průmyslem jako celkem, samozřejmě včetně energetiky a růstu HDP, nemá tak negativní dopad, který by byl alikvotou růstu právě hrubého domácího produktu.

Na úvod bych to zatím nechal v této podobě, protože zpráva je poměrně detailní jak v oblasti republikové, tak v oblasti krajské. A jak jsem říkal, najdete tam i zajímavé informace o stavu a vývoji životního prostředí v jednotlivých národních parcích.

To je asi na úvod všechno. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, posaďte se na své už vysezené místo. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 18/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Holeček a já ho prosím, aby nás se svou zprávou seznámil.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Pan ministr vám tady teď sdělil, o čem tato zpráva je, to znamená Zpráva o stavu životního prostředí České republiky 2017, takto vypadá, prosím, v tištěné podobě (ukazuje), pokud jste to ještě nikdo neviděl. Jinak tuto zprávu máte pochopitelně, jak řekl pan ministr na webu ministerstva životního prostředí, kde se na ni můžete podívat nebo už jste se na ni také podívali.

Pan ministr zde řekl, že spousty informací, které ve zprávě máme, jsou informace většinou negativní. Myslím si, že nás to nepřekvapí, protože při předminulém bodě, který jsme tady projednávali, velmi dlouze jsme ho projednávali, i mnozí z vás jste hodně negativních věcí, které ovlivňují životní prostředí přímo v ČR, tady připomínali.

Ano, je to zhoršující se situace, v ovzduší je to zhoršená životní situace co se týče problému sucha, jsou to všechny věci, které se týkají nadměrného hluku, kamionové dopravy atd. atd. Všichni o tom, o čem tady mluvím, asi víte, protože se to probírá ve sdělovacích prostředcích, protože se o tom hovoří, učí se o tom ve školách atd. atd.

Já, protože jsem Zprávu o životním prostředí České republiky 2017 měl jako zpravodaj, jsem se trošku zamyslel, když jsem se díval na grafy v ní a na všechny výzkumy a průzkumy, které ve zprávě jsou. A tak jsem se nad tím trošku zamýšlel, že mi ve zprávě chybí, jakým způsobem se to bude řešit, alespoň náznak toho, jak se ministerstvo životního prostředí a orgány, které jsou k tomu kompetentní, nad tím zamyslí a nabídnou nám alespoň nějaké řešení, a to nejenom řešení, že se dá více finančních prostředků do kapitoly pro životní prostředí, ale jakým způsobem to udělat tak, aby zpráva, kterou tady budeme mít za rok 2018, nám neřekla, že to je ještě horší a ještě horší. A ono to ještě horší bude, protože rok 2018 už všichni prožili a víte, že to, co třeba pan ministr naznačoval, to znamená úbytek lesů, který tady máme a který se projevuje hlavně od loňského roku, tak v tomto zpráva bude pravděpodobně ještě negativnější.

Ale protože to je zpráva, a zpráva je založena skutečně na grafech a na suchém konstatování toho, co bylo, i taková zpráva tady je a máme ji tady.

Nebudu o tom asi déle hovořit, protože to, co by z této zprávy mělo vzejít, by nám měl spíš říct pan ministr, to znamená jakým způsobem se ze zprávy ministerstvo životního prostředí poučí nebo bude ještě informovanější a ještě nám nabídne nějaké varianty vyřešení té události nebo té zprávy, tak to nám spíš řekne on.

Nyní tady přečtu usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ze schůze, která se konala 13. března 2019:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Zprávu o životním prostředí České republiky 2017, ovšem s tím, že do příště požaduje po předkladateli ve zprávě za rok 2018 doplnění zprávy o velkoplošná chráněná území, především národní parky ČR a požaduje po předkladateli, aby byla věnována zvýšená pozornost indikátoru stavu lesů.

Toto usnesení tak trošku navazuje na to, co jsem tady předtím řekl, to znamená, že se domníváme, že za rok 2018 jedním z největších ekologických problémů, které tady máme, je stav lesů. A druhá věc, národní parky, to je to, že se domnívá náš výbor, že na to, že přes 20 %, 22 nebo 23 % rozlohy ČR se týká právě chráněných krajinných oblastí a národních parků. A myslíme si, že tomu ve zprávě nebyla věnována náležitá pozornost, nebyl tam náležitý rozsah informovanosti o stavu v těchto oblastech, a aby zpráva za rok 2018 byla v tomto směru větší, obsáhlejší, aby byla rozšířená.

Dále se v usnesení uvádí, že výbor určil zpravodajem výboru pro jednání senátora Petra Holečka a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Zatím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. A otevírám nyní obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím ho, aby využil svého práva.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Mnoho tady již zaznělo, možná budu malinko něco opakovat, přesto mi dovolte alespoň několik vět, několik minut.

Předložená zpráva, jak tady už bylo řečeno, je letos opravdu tenká, přesto, řekl bych tradičně, každá z deseti kapitol na konci ukazuje takové jako smajlíky, zjednodušené, schematicky nám ukazuje, jak si v té které oblasti vedeme od roku 1990, od roku 2000, 2010 a za poslední rok. Ten zelený samozřejmě znamená, že se usmívá a všechno je v pořádku a naopak tmavě červený znamená, že spousta věcí je asi nedobře.

To, co zde už zaznělo, s výjimkou financování, desátou kapitolou, kde všechno je dlouhodobě hezky zelené, to znamená, že do životního prostředí jde poměrně velká suma peněz. Je to ročně několik desítek miliard, v deseti letech můžeme mluvit o stovkách miliard, takže peněz jde do životního prostředí poměrně hodně. A když se pak podíváte na výsledky v různých dalších oblastech, je škoda, že ke konci především zelených smajlíků spíš ubývá a jsou tam ty tmavé. To ukazuje, že tyto věci nejsou asi úplně v pořádku. A do jisté míry se to dá i vysvětlit a asi víme někde i příčiny. Ale je otázka, do jaké míry pak dokážeme reflektovat tyto skutečnosti a jak je pořádně řešit.

Mnoho těchto věcí trvá samozřejmě desítky let. Například na prezentaci, co jsme měli na výboru, bylo jasně ukázáno, jak rapidně klesá množství ptactva v zemědělské krajině. A víme, čím to je, víme, jak se hospodaří v zemědělství atd. Ale je otázka, co s tím.

Doufám, že řešení nebude napříště, že zadáme ceny, aby více využívala ty zelené smajlíky a tím se to vyřeší. Doufám, že to takhle nebude. A o těchto věcech je potřeba diskutovat a podrobně se jim věnovat.

Řeknu asi tři základní poznámky. Jednou z nich jsou odpady. To je zrovna tabulka, která ukazuje, že ne všechno je v pořádku, ačkoliv velmi často říkáme, že jsme lídry pokud jde o separaci odpadů. Ale ono nejde jenom o separaci, je důležité, co se pak děje následně, čili jde o recyklaci. A myslím, že všichni tušíme, že ne všechno je úplně v pořádku, především v dalších plastech. Vynechám PET lahve atd., ale reálné zpracování dalších plastů je velký problém, a zdá se mi, že se před tím zavírají oči, protože ten, kdo chce vidět reálně situaci, musí vědět, že spousta vyseparovaného plastu, dalšího plastu končí na skládkách nebo ve spalovnách.

A myslím, že to je špatně a musíme si to umět přiznat, abychom to také uměli řešit. Je samozřejmě otázka, jak podpořit recyklaci plastů a plastových výrobků. To je velký problém, který neumíme úplně řešit.

Další poznámka je k lesům. To už tady zaznělo. Když jsme se tím zabývali na výboru, dívali jsme se, že ve zprávě za rok 2017 o tom, že je nějaký problém v lesích, to znamená, že máme nějaký začátek kůrovcové kalamity, je tam jedna věta v tom smyslu, že se začíná, ale už několik posledních let, těžit více kůrovcem napadeného dřeva, ale situace v roce 2017 už ukazovala, že tato situace je velmi vážná. V různých částech republiky to bylo různé. My na severu a v Českém Švýcarsku jsme viděli ohromné plochy lesů, které vysychají a jsou ve velmi špatném stavu. Ve zprávě toho zase úplně moc nevidíme, ale především jde o reakce, které jsme neviděli v té době vůbec, až poprvé vážně se o tom diskutovalo v loňském roce, myslím, že dokonce tomu byla věnována mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, ale to už bylo v podstatě pozdě. A shodou okolností předposlední bod dnešního jednání je malá novela lesního zákona, která pozdě, ale přece reaguje alespoň na něco, to znamená na velký problém, který u nás v ČR máme.

U nás v Národním parku České Švýcarsko jsme tuto situaci viděli, jak říkám, už předloni, možná dokonce už i dříve. Trochu nás mrzelo, že se o tom moc nemluví a nechce se to řešit. Ale chápu, že přístup chráněných území v národních parcích je k lesům možná malinko jiný, ale minimálně je potřeba tuto věc diskutovat, komunikovat minimálně alespoň v regionu. A je potřeba také mít na paměti, že okolo národního parku jsou hospodářské lesy, ne jenom státní, ale i soukromníků, případně i obecní lesy, které v loňském roce, musím říct, dostaly „na frak“, se všemi dopady, o kterých tady budeme mluvit v předposledním bodu.

Musím říct, že zatímco u nás se vloni vyhlašovala kůrovcová kalamita v Národním parku České Švýcarsko, tak ve sněmovně zaznívala slova o tom, že v národních parcích problém s kůrovcem není. To mě malinko mrzelo, že vidíme realitu, jaká je, a fakticky víme, jak to je, a pak slyšíme něco jiného. Myslím, že tudy cesta nevede, že tyto věci si pak máme pojmenovávat, říkat si je a že je to lepší, než se tvářit tak, že je všechno v pořádku.

Další poznámka se týká toho, co už tady řekl pan ministr i zpravodaj, tj. požadavku z loňského roku tady od nás ze Senátu i ze sněmovny, že by zpráva byla doplněna o informaci z národních parků. Chráněných území, myšleno národní parky a CHKO, je pětina republiky. To nevyhlašujeme a nemáme vyhlášeno jen tak pro nic za nic, v tom máme asi nějaké cíle, něco tím sledujeme, tak bychom se tomu měli věnovat. A my už ve zprávě za rok 2016 jsme postrádali podstatné informace. Letos ve zprávě není téměř nic, jen velmi okrajově.

A pro národní parky vznikly čtyři samostatné letáky, pro každý národní park jeden. Jsem rád, že alespoň toto. Měl jsem asi tři schůzky k tomu s panem náměstkem Smržem a jsem rád, že se podařilo vytvořit alespoň toto, i když je to spíš takové vědecko-popularizačně poznávací, protože spousta informací tam není. Některé údaje jsou v procentech, v jiném parku je to v absolutních číslech atd. Čili je na tom ještě co zapracovat, a myslím si, že příští rok bychom mohli vidět nějaké podrobnější informace atd., které jistě ministerstvo má.

To, co mě zaráží, když se na to člověk podívá podrobněji, tak některá čísla nejsou asi úplně správná. Minimálně, když se podívám například na návštěvnost, tak u KRNAPu je napsáno 1 028 000, což podle mě je evidentně málo, v Českém Švýcarsku naopak vidím 1 054 000 návštěvníků, což je evidentně hodně. A to jsou věci, které člověk běžně ví, nemusí na to studovat žádné velké podklady. A potom je otázka, jak má člověk důvěřovat všem ostatním číslům, když tomuto evidentně důvěřovat nemohu. A vím, jak vzniklo číslo návštěvnosti v Českém Švýcarsku, 1 054 000. Je to tak, že po území celého národního parku je 20 nebo 23 míst, kde jsou sčítače návštěvnosti a průchody návštěvníků. Pak se to celé sečte a řekne se, že to je ta návštěvnost. Je to asi tak, jako kdybychom tady na konci chodby dali sčítače, nechali je ještě tady uprostřed a pak tady celý den chodili, tak jak nás tady osmdesátka chodí, tak na konci večer zjistíme, že tady je 500 lidí a budeme říkat, je tu 500 lidí. Ale tomu přece nemůžeme věřit. A ono by to ani nevadilo, kdybychom se léta o tom nebavili, že tohle přece nemůžeme dělat. Pojďme si to dát na stůl a pojďme se o tom bavit. Tohle přece není pravda a všichni to víme.

A je potom nedobrá zkušenost, když se takovýto údaj vezme jako podklad, například pro zpracování klidových území a operuje se s tím jako s údajem, který je zásadní, a operuje se s tím, že toto území je přelidněné. Ne, že by to zčásti nebyla pravda. Je část území, která je opravdu přelidněná, je to okolí Hřenska, tam také se vysčítá na čtyřech místech, člověk, když tam projde, je vysčítán čtyřikrát, tak tam návštěvnost je tímto způsobem 700. Ale jsou části, kde území je nezatížené. A my i chápeme, že ochrana přírody má nějaké zájmy, má zájmy na tom, aby některá území byla klidová, aby tam příroda mohla žít svým životem. Ale to se dá dělat různě. Samozřejmě pomocí klidových území, to znamená omezování návštěvnosti formou restrikce, příkazu, zákazu. A dá se to dělat také pozitivně, říká se tomu aktivní usměrňování návštěvnosti, to znamená, že návštěvníkům nabídnete jiné místo, případně i vedle národního parku jinou možnost, jinou aktivitu. Velká část lidí nepotřebuje dělat 50kilometrové pochody, naopak jim stačí možná velice málo.

Mě to samozřejmě mrzí, protože tak, jak jsem to ukázal na sčítání ve městě, když se od toho odvíjí debata, když se například v materiálech dozvídáme, že hlavním a zásadním problémem jsou masové vodní sporty, tak to mi fakt přijde, že jsme na jiné planetě, protože tam žádné masové vodní sporty nejsou. Ale pak se z toho odvozuje a když se dohadujeme, tak se řekne, že to sice není, protože to samozřejmě všichni vidíme, že není, ale mohlo by být. Když se debata potom vede tímto způsobem v těchto územích, v národních parcích, je to asi tak, jako kdybychom se tady věnovali preventivně tomu, jestli ve Valdštejnské ulici nebude jezdit formule 1 rychlostí 300 km v hodině a vážně bychom se tím tady zabývali. Diskuse je potom těžká. Musím říct, že po 18 letech se takovéto „debaty“ nechci zúčastnit, je mi to líto poté, co jsem byl 10 let u zakládání národního parku, 18 let v Radě národního parku. Ale pokud tato situace funguje na takto demagogických věcech, tak se toho, s odpuštěním, nechci účastnit. Budu rád diskutovat o věcných problémech. To platí o Národním parku České Švýcarsko, o národních parcích, platí to i o životním prostředí jako celku. A trochu mi tu chybí zpětná vazba, resp. mi chybějí malinko výsledky, protože když mluvím s panem ministrem nebo spíš s náměstkem nebo státním tajemníkem, tak se v zásadě shodneme, ale pak nevidím to B. To je to, co možná bych tady mohl připomenout, že když napíši panu ministrovi dopis jako předseda výboru životního prostředí, aniž bych si na něco hrál, tak bych očekával, že se tomu trochu bude věnovat, ale já než dojedu z Prahy domů, tak už dopis mají pracovníci Správy národního parku, tak my to nepřijde úplně chytré a mrzí mě to, opravdu mě to mrzí. Dodneška jsem nedostal odpověď ani na jeden ze dvou dopisů. Ale dopis, co dostal odpověď starosta našeho města, tak kdo dělal odpověď, a dělá to pracovník Národního parku a podepíše se pod to ministr, opravdu mě to mrzí, pane ministře, že to funguje nebo spíš nefunguje takhle, že předstíráme až příliš mnoho, přičemž problém je malinko někde jinde.

Já bych ještě měl tady poslední poznámku, která byla v tom předcházejícím asi dva body zpátky. A když jsme se tady bavili docela dlouze o tom bodu a dohadovali jsme se, jestli pan Kubera, náš předseda, nebo paní Seitlová, kdo má vlastně pravdu v tom, jestli máme udělat něco a plánovat něco, co bude v roce 2050, je myslím evidentní, že máme mít vizi. Že máme mít vize. Tu samozřejmě mít musíme, ale k jejímu naplnění jsou pak potřeba konkrétní kroky každodenní. A když potom ty věci úplně nefungují, tak můžeme mít velké vize, ale když je neumíme realizovat, tak jsou úplně k ničemu.

To bychom si mohli říct například u hospodaření vody s krajinou. To je to, jak bojujeme s vodou a se suchem. Víme, že některé věci musíme změnit. Ale to znamená, že je fakt musíme změnit. A pokud tak nečiníme, tak o tom můžeme filozofovat dlouhá léta, mít vize, koncepce a strategie, ale pokud reálně pak ty věci neděláme, tak nemohou fungovat.

Tím bych asi skončil, s tím, že mám na pana ministra několik otázek. Ta první by hned souvisela s tím, s čím jsem končil v obecných poznámkách, a to je hospodaření vody v krajině a způsob, jak se v krajině hospodaří, to znamená, jaké máme zemědělství. Chtěl bych se tedy zeptat, kdy bude podepsána ze strany Ministerstva životního prostředí ta tzv. protierozní vyhláška? Což samozřejmě není samospasitelné, ale je to jeden z nástrojů, který už několik měsíců na ministerstvu je. Takže to by byl jeden dotaz.

Dále bych se chtěl zeptat, jak Ministerstvo životního prostředí zajišťuje důslednou a křížovou kontrolu výkazů a toků odpadu, především s důrazem na plasty, bez PET. A jaké nástroje MŽP používá na kontrolu nakládání s vyseparovanými odpady do důsledku a konečného zpracování a s jakými výsledky? Druhá, nebo třetí otázka. Proč jsou ve výkazech o odpadech tak zásadní rozdíly? A to nejen rozpor ve výkazech, které má MŽP, nebo jeho organizace, a ČSÚ – Český statistický úřad. A jak MŽP chce upravit metodiku a reálnou administraci těchto dat, aby byla nezpochybňovatelná a nezpochybnitelná.

Víte, pane ministře, že velká část neseparovaných dalších plastů, s výjimkou PET, nakonec vlastně stejně končí ve spalovnách a ve skládkách? Je to poměrně velké číslo, ale nevím, jestli ministerstvo toto chce slyšet a jestli toto vnímá.

Čtvrtá otázka, jaká opatření činí a bude činit vláda v oblasti podpory na uplatnění výrobků z recyklovaných plastů? My máme dneska dokonce i zpracovatele, dokonce zpracovatele, kteří umějí dělat užitečné výrobky, ale neuplatní se moc na trhu. Např. plastová europaleta je samozřejmě dvojnásobně dražší než dřevěná. Ale má také delší životnost atd. Máme tady státní podniky, státní instituce, Českou poštu, která nakupuje desetitisíce palet, ale kupuje ty dřevěné, které za 3 měsíce vyhodí. A vedle toho jsou tady výrobky, které používají neupotřebitelné plasty, které jinak neumíme recyklovat. Respektive jsme to řešili do loňska tím, že jsme je vyváželi do Číny a pak jsme možná jednali s Indií a s Thajskem, ale to asi se shodneme na tom, že tohle cesta není.

Pátá otázka, předposlední. Proč se narychlo na přelomu srpna a září loňského roku schvalovala, respektive (dohadovala, protože tak je to v zákoně) zonace v Národním parku České Švýcarsko v Radě národního parku, a to během necelého měsíce? A kdo usiloval o takhle rychlé schvalování? Jestli to bylo Ministerstvo životního prostředí, nebo Správa národního parku? Správa národního parku říká, museli jsme, chtělo to ministerstvo. Náměstek říká, my jsme netlačili, chtěla to Správa národního parku. Takže my jsme návrh zonace dostali 10. srpna, s tím, že Rada parku je svolána na 7. 9. My jsme v srpnu měli prázdniny, dovolenou, takže Rada se v té době nescházela, zastupitelstvo také ne, takže my jsme to ani nestačili projednat. A apelovali jsme na to, aby se takhle nespěchalo. Nevím, k čemu to bylo? Údajně kvůli boji s kůrovcem, aby se mohlo zasahovat. Ale dneska máme březen, polovinu března, a zatímco my jsme na to měli v regionu tři týdny, tak dodneška ta zonace není vyhlášená. Pokud mě to teď neminulo o nějaký den.

A poslední otázka na pana ministra. Domníváte se, posláním národních parků i v České republice je vedle ochrany přírody také v souladu s definicí národních parků dle IUCN rekreace, turismus, ekologická výchova, informovanost. A správy národních parků mají tyto aktivity ze svých rozpočtů také v podstatné míře financovat?

Čili tyto otázky, pokud by mi pan ministr dokázal zodpovědět, byl bych velice rád. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já děkuji, pane kolego, a než se zeptám pana ministra, zda by chtěl přímo odpovídat, mám signalizovaný procedurální návrh. A poprosím tedy paní senátorku Hamousovou.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že se debata rozvíjí a čas utíká tak, jak utíká, tak si dovoluji podat procedurální návrh, abychom schválili, že budeme jednat a hlasovat i po 19. hodině. Děkuji za podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Po 19. hodině. Takže já s dovolením svolám kolegy.

Budeme hlasovat o tom, zda můžeme pokračovat v jednání včetně hlasování po 19. hodině. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorů, spouštím hlasování. Kvorum 29.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku teď a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, kvorum 29, pro 44, návrh byl schválen. Můžeme tedy pokračovat v jednání i po 19. hodině.

A já se zeptám pana ministra, jestli chce na tento soubor otázek odpovědět? Dobře, tak počkáte až na další. Ale v tom případě pokročíme dál. A dalším přihlášeným do diskuze je pan senátor Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Na rozdíl od pana kolegy Linharta, pane ministře, budu mít jednu otázku na vás nakonec. Já bych se odpíchl od toho, že v roce 2017, který projednáváme, začala 1. 6. platit novela zákona 114/1992, kterou – pro nové kolegy připomenu, že jste protlačil proti vůli obcí a krajů, Jihočeského a Plzeňského, a proti vůli šumavských obcí. Pak jsme vám tu novelu vrátili jako Senát, vy jste nás přehlasovali. Pak vám ji nepodepsal prezident, vy jste ho také přehlasovali a novela platí a musíme to respektovat.

My už tehdy jsme se obávali toho, že když se prosadí ten z mého pohledu šílený návrh, že nadpoloviční většina Šumavy musí být dána do bezzásahovosti, respektive do nezasahování proti kůrovcům, tak způsobíme další kůrovcovou kalamitu, tak jak jsme ji zažili v roce 2007, 2008, 2009 po Kyrillu, kdy váš předchůdce ministr Bursík také rozhodl, že se nebude asanovat padlé dřevo. Máme dneska na Šumavě asi 15 000 ha uschlých lesů. A i vaše noviny, tak jsme dneska na Šumavě, kolegové, kolegyně, opět Jihočeský kraj zásadně nesouhlasí se zonací, kterou úředníci navrhli. Plzeňský kraj, mám tady usnesení Rady Plzeňského kraje z tohoto pondělí. Zásadně nesouhlasí se zonací. Obce už ani nepíšou ministrovi, mám tady dopis panu prezidentovi. Pane ministře, 15 obcí píše, že je nešťastných z toho, co jste navrhli. Ale někdo to tam na Šumavě nazval, že vaši lidi se chovají jak feťáci v rauši a je jim to úplně jedno.

Já pořád doufám, že v době, kdy vrcholí kůrovcová kalamita v celé České republice, že pardon, dostane někdo rozum a zastaví tu zonaci, která způsobí znovu kůrovcovou kalamitu na Šumavě. I tady váš firemní tisk dneska píše, jak jsou lesy, vzrostlé lesy, strašně důležité. Ředitel Ústavu lesního hospodářství, myslivosti píše: „Voda i les jsou spojité nádoby. Les zpomaluje průtok vody krajinou. Důležité je zachytávání vody v korunách stromů.“ Máme na Šumavě 15 000 ha odlesněných.

A vaši podřízení říkají, to není žádná škoda v národním parku, to je v pořádku, že lesy uschnou.

Takže ta moje otázka na vás, pane ministře. Považujete na Šumavě kůrovcovou kalamitu a velkoplošné usychání lesů za škodu na lesích, za ekologickou škodu, za škodu na životním prostředí? Anebo tak, jako někteří ekologičtí fanatici říkají, ne, to je v pořádku, v národním parku žádná škoda na životním prostředí vzniknout nemůže.

Takže moje otázka je, obce jsou proti zonaci kraje, Plzeňský i Jihočeský je proti zonaci, vy jedete jak tank, prostě schválíme to... Takže moje otázka, když vznikne kůrovcová kalamita na Šumavě, bude znovu usychat velkoplošně lesy, je to pro vás škoda na životním prostředí a na lese, nebo ne? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Orel.

Senátor Petr Orel:  Já děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, pane ministře. Já budu stručný, ony ty věci tady už zazněly. Chtěl jsem se trošku více zabývat kapitolou půda a zemědělství, ale omezím se na konstatování, že jsem bytostně přesvědčen, že se u nás s půdou hazarduje, zastavuje se neustále kvalitní půda nesmyslnými distribučními centry a podobnými záležitostmi a ničí se tak neobnovitelný přírodní zdroj. Chtěl jsem mít vlastně jednu otázku, kterou už kolega Linhart řekl. Prostě ze zprávy vyplývá, že zhruba 60 % zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí a z toho skoro 20 % extrémně. A proto se také ptám, nebo připojuji se také ke kolegovi Linhartovi, co se týká protierozní vyhlášky, protože ta už měla být na světě někdy v minulém roce. A také se ptám, jestli ministerstvo, jako resort, který má na starosti ochranu půdního fondu, neuvažuje nebo nepřipravuje nějakou novelu zákona o ochraně půdního fondu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, další přihlášenou je paní senátorka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak mnoho z toho, co řekl můj předřečník, tak s tím také souhlasím a připojuji se k té otázce. Protože právě ta debata, kterou jsme měli u předchozího bodu, hovořil o těch konkrétních opatřeních a jedno z nich je ochrana půdy a zadržení vody v krajině. Potřebujeme tedy bezpochyby protierozní vyhlášku. Teď myslím dokonce přijali dokonce v Bavorsku něco zásadního v této věci. Takže bychom se tam mohli inspirovat.

Ale já chci hovořit o zprávě o životním prostředí. Je faktem, že zpráva je kratší, to je dobře, ale je tam vždycky riziko těch – jak už ukazoval pan senátor – hlaviček, smějících se, černých nebo zelených. A ono to často může působit úplně špatně, protože vždycky, jak se ten indikátor počítá, to je nesmírně složité. A já bych chtěla upozornit na některé. Právě první jsou teplotní a srážkové poměry a odtokové poměry a stav podzemních vod. Přestože jsou tam následně grafy, které ukazují, jaký je trend oteplování v České republice, tak to je ten první bod. A u odtokových poměrů nadále najdeme ve zprávě, že stav podzemních vod se zhoršuje, že se zhoršuje i kvalita, tak tady máme, že se nedá hodnotit. Všechna čtyři okénka. Ani od roku 1990, ani od roku 2000. Rozumím, že meziroční změna nikoliv, tedy dobrá, ani od roku 2010, ale nechápu, proč se vlastně za 30 let ta změna nedá vyhodnotit a nedá se vyznačit v tom indikátoru. Takže to je první připomínka.

Samozřejmě že určitě i ty lesy byly předmětem diskuze na výboru, ale já se budu věnovat něčemu, o čem se tady ještě nehovořilo, a to jsou staré ekologické zátěže. Ve zprávě OECD, která je věnovaná naší České republice, se jako jedna řekněme z takových výhrad toho, co je špatné, se uvádí právě vysoký počet kontaminovaných lokalit. My tam máme to okénko zelené, zelené, zelené, zelené. A teď se konkrétně zeptám. Tady se hovoří v textu o tom, že máme odhadováno přibližně na 10 000 kontaminovaných lokalit, ty se průběžně inventarizují a následně dochází k sanaci. V období za 7 let byly od roku 2010 do roku 2017 dokončeny sanace 343 lokalit ekologických zátěží. V roce 2017 – 48 lokalit. Tak si to vezměte, desetitisíce lokalit, a za rok jsme jich 48, v průměru kolem 50, ani ne, jsme schopni sanovat.

Ale dále se tu píše: „A další nápravné opatření bylo ukončeno v nevyhovujícím stavu 55.“ Já prosím o to vysvětlení. Tak jak to, že byly ukončeny v nevyhovujícím stavu? Nebo ta věta je možná formulovaná ne zcela zřetelně?

Takže to je moje otázka k těm starým ekologickým zátěžím.

Ptám se také proto, že jsme nedávno schválili rozpuštění toho fondu, který právě měl být na staré ekologické zátěže. Kdyby to šlo tímhle tempem, pane ministře, tak spíš těch lokalit bude přibývat, než ubývat.

A teď ještě jednu poznámku. Víte, my jsme tady hezky hovořili o tom, jakou máme kvalitu vody a všeho výbornou. Zase tam mám ty zelené panáčky, ale právě na jednání komise pro sucho se objevily informace z Výzkumného vodohospodářského ústavu, které říkají, ano, ty sledované hodnoty, co máme BSK, CHSK, noxy a fosfor z části, tam to vychází. Ale jinak, podle hodnocení ekonomického a chemického složení a funkčnosti toků vyplývá – 92 % útvarů kategorie řeka v České republice je v nevyhovujícím stavu. 82 % útvarů (to mají rozděleno na kategorii jezero, stojatá voda) je z tohoto hlediska v nevyhovujícím stavu. Takže abychom věděli, že opravdu ten stav toho, v čem se pohybujeme, není tak skvělý, jak se na základě těch čísel a těch panáčků může zdát. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a prosím paní senátorku Hubáčkovou, zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré pozdní odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové a pane ministře.

Moje kolegyně Jitka Seitlová mně hodně z té vody vzala vítr z plachet, když to takto shrnu, ale otevřu jenom jednu bolest, kterou aspoň já vnímám jako bolest, a to je sucho. A velké sucho. A v tom se vlastně shodneme. Ministerstvo životního prostředí, zemědělství, politici, mládež, všichni.

My i přijímáme v Senátu k některým těm bodům petici, doporučujeme něco z hlediska vody. A teď se bavím konkrétně o samozřejmě problému, který je na jižní Moravě, v mém regionu, a navazuji i na takovou drobnou výtku, kterou tu přede mnou už měl kolega senátor, máme nějaká doporučení jako Senát? Já se písemně dotážu, jestli budou doporučení nějak plněna. A na odpověď čekám, pane ministře. Takže děkuji. K výsledkům petice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a ukazuje se, že slova posledních přihlášených mají magickou sílu, takže máme hned dva další kolegy. A tím přednostním je Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já nebudu dlouho zdržovat, jenom navážu na pana předsedu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Zbyňka Linharta. S tím, že zároveň vyslovím uznání za to, jak se připravil na tenhle bod, který nyní projednáváme. Já tady mám jenom jeden dotaz, na který sice jsem dostal odpověď již na výboru, kdy jsem se na to ptal, ale ta odpověď poté, co jsem si prošel zprávy z roku 2017 o stavu našich lesů, mě úplně neuspokojila.

Můj dotaz zněl, proč v té tabulce, která se nachází v té zprávě o stavu životní prostředí a v tom řádku zdravotní stav lesů je v roce 2017 je tenhle smajlík, což je tedy tenhle ten smajlík... Ten prostřední, ten červený. A proč jsem se na to ptal je ten důvod, že prostřední smajlík má následující význam. Ten smajlík znázorňuje, nebo charakterizuje trend nezaznamenávající – nezaznamenávající – negativní, ani pozitivní vývoj, lze jej označit za stagnaci. A tenhle ten prostřední smajlík, který značí stagnaci, čili ani pozitivní, ani negativ ní vývoj, je u té kolonky zdravotní stav lesů.

Tak jsem se chtěl zeptat, jak se to tam dostalo?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A zatím posledním je přihlášen pan senátor Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já si vzpomínám, jak na konci 80. a na začátku 90. let prováděla nějaká firma, nebo zajišťovala nějaká firma prostřednictvím Les projektu satelitní snímkování zdravotního stavu lesa. Já mám z té doby ještě nějaké záznamy z území Národního parku Šumava. Ale pokud jsem slyšel, tak to prováděla v té době po celém území, po celé republice. A tam byl s přesností 1 aru barevně vyznačen zdravotní stav lesů, který ukazoval od zelené barvy, což byl úplně zdravý, přes žlutou, červenou až tmavě modrou, to byly mrtvé lesy, jaká je situace.

Zvláštní na tom bylo, že barvy, které byly za tou zelenou, ukazovaly situaci, kterou ani lesníci v té době ještě neviděli. Ony ty satelitní snímky dokázaly rozeznat zdravotní stav dávno před tím, než se projevil nějakým vysycháním nebo nějakými dalšími jevy, které potom už člověk zaznamená. Myslel jsem si – já vím, že to není váš resort, ale jestli ty Lesy České republiky by se k tomu neměly vrátit. Protože ony jsou největší vlastník. Já věřím tomu, že i menší majitelé lesů by se k nim přidali, protože by je zajímalo, jak to s jejich lesy vypadá a jestli by se nedaly některé zákroky udělat daleko dřív, než bude pozdě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pravidlo se potvrdilo, proto neříkám, kolik je ještě přihlášených senátorů. A slovo má Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající.

Já budu doopravdy stručný. Měl bych toho hodně na srdci, ale už ostatní vesměs vše řekli, nicméně aspoň jednu věc. V současné době mladá generace, mladá inteligentní generace, to znamená, že myslím středoškoláky, zvedá svůj hlas a chce od nás jako od politiků slyšet, co budeme konat v rámci naší planety tak, aby nebyla znečišťovaná a abychom tady mohli žít lépe.

Je to asi 5 let, kdy jsme na našem výboru, kde vždycky probíráme životní prostředí, dlouhodobě kritizuji, jak jsou obaly nebo odpady, že v těch obalech, které jsou určeny k nějakému výrobku, se vozí vzduch. Koupíte si buráky „čo čo san“, v té plechovce s tím žlutým deklem, otevřete to a je tam zhruba polovina. To znamená, ta druhá polovina toho plechu z té plechovky byla vyrobená zbytečně. Jezdily, křižovaly tady tiráky přes naše dálnice, přes kvalitní D1, a vozily de facto vzduch. Mohly vozit o hodně víc výrobků. A my bychom tu uhlíkovou stopu za nimi měli o hodně menší.

Já jsem svého času podnikl takovou prosbu na Ministerstvo životního prostředí, kde jsem je požádal, jestli by se s tím něco nedalo dělat v rámci obalů, abychom snížili objemy toho volného vzduchu, který se převáží jen tak po Evropě. A to způsobem, že obal musí být z 97, z 98 % naplněn oním zbožím. Ministerstvo mi napsalo, že všechno je v pořádku, už asi před 2 lety, vše je v pořádku, vše je podle legislativy, ale že to předává České obchodní inspekci. Česká obchodní inspekce to převzala a napsali mi, že vše je podle regulí a vše je podle toho, jak to má být.

A já se teď ptám – a směrem i k těm studákům, k té mladé generaci – mám jít za nimi a mám jim říct všechny ty návody, s kterými mají vyrazit směrem na vládu, směrem na Ministerstvo životního prostředí, aby to prosadili? Protože mě, jako senátorovi, který se o životní prostředí dlouhodobě zajímá, je to prd platný, nic se neděje. Na podzim, když jsme naposledy probírali odpady na našem VUZP, tak jsem to opět zmínil. Pan přítomný náměstek říkal, to je výborný nápad, znamenáme si, my s tím něco uděláme. Proboha, co je jednoduššího, než udělat novelu zákona o obalech, kde se napíše v jednom odstavci – „budete převážet jenom to, kde v tom bude doopravdy onen výrobek“.

Ještě krásná ukázka. Většinou asi máte doma myčky, takže ty velké krabice, s kterými se taháte z obchodů, když je otevřete, tak jedna třetina, ta vrchní, je prázdná. Opět se vozí vzduch. Ale ono to dobře vypadá. Oni ti prodejci, lidi jsou na to asi zvyklí, potřebují si odnést něco velkého. A mají takový ten psychologický dojem, tak a teď toho mám. Pak to otevře a je tam asi tolik.

Takže, pane ministře, já vás teď vyzývám, já to samozřejmě řeknu i těm mládežníkům, ale já vás vyzývám, aby vaše legislativa připravila velmi rychle zákon o obalech a aby tento stav napravila. A byl bych rád, kdyby nebyla výmluva na to, že existují nějaké národní směrnice, protože to je národní legislativa. A když k nám budou něco přivážet, tak všichni budou vědět, hele, v Česku je taková legislativa, že tam ten vzduch vozit nesmíme. Musíme vozit 97 % obsahu obalu tím konkrétním zbožím. O to vás zbožně prosím, už nevím jak, jinak věřím, že nakonec podlehnete tlakům mladé generace, protože to všechno ostatní na těch jejich plakátech, to byly takové povšechné věci. Ale tohle je konkrétní věc, kdy se nebude muset vyrábět obrovské množství zboží úplně zbytečně. Možná nám klesne trochu HDP, ale už jsme tady dneska několikrát slyšeli, že to byl nemělo být úplně to správné měřítko, jak se vlastně máme dobře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A než přijde další přihlášený pan senátor Fischer, tak chci navrhnout, že by se aspoň mělo nařídit, že ten vzduch v těch plechovkách bude kvalitnější než naše povětří a mohl by tak zlepšit stav klimatu v České republice. Třeba alpský. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, děkuji za slovo.

Já jsem se dočetl v té zprávě docela pěkný výraz – „zranitelnost suchem“ a „zranitelnost povodněmi“. A když to čtu, tak jsem si uvědomil, že to je vlastně příběh, který je kousek odtud, na soutoku Berounky a Vltavy. Tam je totiž velká zranitelnost, která se může brzy projevit. A já jsem se chtěl zeptat pana ministra, abychom vám pomohli s těmi smajlíky, aby byli zelenější, aby nebyli takové barvy, která nám nevyhovuje, co bychom mohli pro to udělat?

Protože v tom místě je skvělá půda, v tom místě je skvělá spodní voda, v tom místě je skvělý prostor pro rozvoj území, pro Pražany. A zároveň víme, že se tam povolila v 60. letech těžba štěrkopísků. A od začátku těžby nás dělí skutečně jenom týdny nebo měsíce.

Mě by zajímalo, co můžeme udělat, abychom těch smajlíků, těch červených, neměli příště víc, protože kdy přijde povodeň na Prahu, nevíme, ale ona brzy přijde. A určitě se nám bude s ní lépe nakládat, pokud v tomto místě nezaložíme teď povrchový důl pro těžbu štěrkopísku. Proto bych se rád zeptal na radu, jak postupovat, abychom v tomto smyslu připravili strategické rozhodnutí, které zohlední spodní vodu, boj se suchem, boj se záplavami a rozvoj území, kde je skvělá zemědělská půda. A je to prosím v Praze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pan senátor asi myslel soutok Berounky a Vltavy. A rozpravu končím, protože už nikdo další není přihlášen. Ale to jsem asi udělal chybu, protože byla prosba, jestli by pan ministr mohl odpovědět na tu sérii vznesených dotazů, aby mohli senátoři ještě potom reagovat. Takže když mi dají senátoři signál, že by chtěli reagovat, tak já pana ministra poprosím, aby svým dalším vystoupením rozpravu znovu otevřel.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě. A jestli můžu, nebo takhle stačí? Vy byste to neuzavíral, já teď odpovím a kolegové budou případně reagovat. Můžu?

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak také děkuji. Já možná začnu od konce. Ta věc je podobná jako problém paní senátorky Hubáčkové, to, co chtěl pan senátor Fischer. My se dostáváme do zvláštní situace, kdy tady máme evropskou směrnici EIA a proti tomu tady máme zájem celé řady obcí, aby se v jejich katastru něco nedělalo. Netěžilo, nestavělo atd. Já už jsem to ve sněmovně říkal několikrát, myslím, že už i tady. Je to docela zásadní záležitost, která si určitě zaslouží – já jsem kolegy požádal, i své kolegy tedy včetně právníků, abychom se nad tím vážně zamysleli i směrem k dotazu k Evropské komisi. Protože tady nastávají situace, kdy ad absurdum, a já za sebe vám rovnou říkám, za ministra životního prostředí, že já bych s tím takový problém neměl, ale pokud si řekneme principiálně, že kdekoliv, kde bude nějaká těžba – a těžba štěrkopísku je takřka vždycky na podzemní vodě, protože to jsou staré říční nivy v podstatě, geologicky, takže vždycky takřka z 90 a více procent se tam vyskytuje spodní voda. A pokud řekneme, že bude – a pro mě osobně je – ta záležitost vody, byť by ta možnost jejího negativního ovlivnění té podzemní vody existovala čistě teoreticky, nebo existovala jenom v promile případů, tak v tuhle chvíli velmi pravděpodobně nastane situace, že v České republice se přestane těžit štěrk a písek všude. Všude. Protože vždycky tam nějaké negativní ovlivnění může být. To už je dneska jasné.

To znamená, obecně se na to jde tak, že se zpracuje EIA. Ta EIA mimochodem je soudně přezkoumatelná potom ??? řízeních, to je to, co dnes řešíme v Uherském Ostrohu. A za sebe bych byl potom nakonec nejšťastnější, kdybychom skutečně mohli říct, dobře, tak jakmile je ve hře zájem vody – a ten pro mě hlavní, tak mají všichni smůlu. Ale já to podle té EIA takhle říct nemůžu. To je to. Jako ministr už do toho vůbec nesmím zasahovat, takže odbor EIA, ať už na kraji nebo na ministerstvu nechá zpracovat, respektive zpracuje se dokumentace, posudek atd., jsou k tomu nějaké posudky, a když je nějaký rozpor – a ten třeba je v Uherském Ostrohu zásadní – tak to na 99,9 % skončí u soudu.

A ten soud si potom velmi pravděpodobně nechá udělat 7., nebo 8. posudek a podle toho rozhodne, zda v tomto případě to má, nebo nemá negativní vliv. Jinými slovy, pokud vydané stanovisko EIA je souhlasné, nebo nesouhlasné, tak samozřejmě se v těch navazujících řízeních dá zažalovat.

Těchto případů bude přibývat, zatím jich tolik ještě není. Ale je to řešení, protože dneska mi zákon neumožňuje, abych tam zohlednil zájem, který je... Já musím v tuhle chvíli za sebe říct, že bych byl nejšťastnější, navíc kdyby ministerstvo vůbec nedělalo primárně EIA, kdyby to bylo pouze na úrovni krajů, protože ten region je vždycky tam k tomu blíže a maximálně bychom byli v pozici odvolacího orgánu. Takže tohle je dneska záležitost opravdu určitého řekněme právního sporu. A já si myslím, že v tuto chvíli ve finále rozhoduje a bude rozhodovat soud.

Když se ukáže, že tam je oprávněné nebezpečí, nebo řekněme reálné nebezpečí ohrožení podzemního zdroje a opět podle studií, které v tuhle chvíli máme k dispozici, v tu chvíli, kdy je vydaná EIA, protože pak se může stát jako v případě Uherského Ostrohu, že tam jsou nějaké další studie po vydání EIA, a na to my máme právě judikát Nejvyššího správního soudu, že v tu chvíli ty studie neznamenají, že já tu EIA nějakým způsobem změním, ale že by ji měla vzít v úvahu navazující rozhodnutí. Což v tomto případě těžby je Báňský úřad. A vždycky ve finále je tam potom soud. Tak to asi k tomu, co se ptal pan senátor Fischer a to, co samozřejmě se často ptá i paní senátorka Hubáčková.

K panu senátorovi Horníkovi. Pane senátore, ta možnost bude velmi brzo, protože my budeme dávat do legislativního procesu i novelu zákona o obalech. A já budu velmi rád, když se o tom budeme bavit. Ale zatím – a to říkám s plnou vážností – zatím nikdo nevymyslel, a určitě se těším i na váš návrh, pokud bude, to procento a jakoukoli logickou argumentaci, kolik by tam toho takzvaně vzduchu mělo být. A nevymyslel to nikdo v Evropě. Ta Evropa, která většinou reguluje takřka všechno, tak nikdo z té Evropy nepřišel a neřeší velikost odpadů. Řeší tzv. ekomodulaci, a to je důležité, to se objeví v nových zákonech. To znamená, aby výrobce nebo prodejce zaplatil za to podle toho, jak je obal recyklovatelný. To má logiku.

Zjednoduším to. Děláš PET flašku? Transparentní. Ta je dobře zpracovatelná, dobře recyklovatelná, je o ni obrovský zájem. To znamená, že v tu chvíli by ten obal měl být pro výrobce velmi levný z hlediska systému tzv. obalového autorizovaného systému, ale jestliže přicházíš na trh s výrobkem, který má obal velmi těžko recyklovatelný, což je tzv. PET drogerie např. To jsou takové ty těžké obaly, které na první pohled vypadají, že jsou dobře recyklovatelné, ale v zásadě se nedají recyklovat, musí skončit ve finále ve spalovně. Tak v tu chvíli – a teď to plánu, ať mě ani novináři, kteří tady jsou, neberou za slovo – pak za takovýhle obal klidně třeba zaplať padesátinásobně víc, protože zatěžuje systém recyklace. Celý ten systém. Dneska systém třeba EKO-KOM, v budoucnu třeba systém jiný. To je v pořádku.

Ale zatím nikdo, ale ta debata je určitě fajn, a ať to říkají mladí, nebo neříkají, věřte mi, že to na tom nic nemění, protože dneska zatím nikdo nepřišel s nějakým návrhem, co by mělo být to procento a jestli náhodou ve chvíli, kdy to je obal, který má nějakou bezpečnostní funkci, protože je tam řekněme třetinový výrobek, ale zbytek je vzduch, protože tam musí být nějaká izolace tepelná či já nevím jaká proti otřesu, tak to se dobře řekne, ale velmi špatně se to dělá. Takže já se těším na tu debatu a opravdu budu rád, když s nějakým návrhem přijdete, budeme se o něm určitě bavit.

Potom záležitost, která se týká protierozní vyhlášky. To tam bylo trošku jako červená nit. Tady se ukazuje, to říkám úplně na rovinu, jak opět špatně je rozhodnutí o rozdělení gescí mezi ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství ve dvou věcech, v zemědělské půdě a ve vodě, protože my máme gesci za zemědělský půdní fond, ale bohužel k tomu nemáme takřka žádné nástroje. My jsme dnes v situaci, kdy jsme navrhli několik variant protierozní vyhlášky, ministerstvo zemědělství s žádnou z těch variant nesouhlasilo, protože jim připadala možná příliš byrokratická, na tu debatu jsme byli určitě připraveni, my nechceme dát něco, co je byrokratické, takže já to zkrátím. Protierozní vyhláška by určitě v nějaké podobě měla vzniknout letos, už teď ale fungují tzv. DZES 5, z hlediska dobrého zemědělského a environmentálního stavu, to znamená omezení některých plodin na erozně ohrožených půdách, příští rok by měly fungovat i DZES 7, to znamená zmenšení půdních bloků, max. 30 hektarů, na erozně ohrožených půdách, různá agrotechnická opatření, meziplodiny, zatravňovací pásy atd. Nejsem odborník na zemědělství, ale věřte, že jsou to velmi časté debaty, které máme s ministerstvem zemědělství, bohužel my nemáme ten Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) v naší gesci, takže tohle je trošku problém, který vyplývá prostě z toho, že tam máme tu gesci, nemáme na to příliš lidí.

Ale jsem pevně přesvědčen nebo jsem si jist, že letos se dohodneme, já doufám, že to bude v prvním pololetí, na protierozní vyhlášce, která je hotová, je připravená, teď spíš čekáme pouze znovu ještě na stanoviska ministerstva zemědělství.

K některým těm smajlíkům, to, co se ptal pan senátor Vystrčil, pane senátore, určitě u toho stavu těch lesů, to máte pravdu. Já se přiznám, že nekontroluji všechny smajlíky v těch materiálech. Ale pokud tam je střední smajlík, tak tam určitě měl být ten nejškaredější v tomto konkrétním případě, protože už v tom roce 2017 samozřejmě došlo meziročně ke zhoršení stavu, určitě o tom s kolegy budeme mluvit.

Určitě není ten systém smajlíků tak, abychom si hráli na něco, co nejsme, já tedy říkám úplně na rovinu, jsem rád, že jste to i mnozí z vás pojmenovali, v těch příštích letech v těch zprávách o životním prostředí budeme v některých oblastech, bude to oblast určitě sucha, bude to oblast kvality lesů, budeme velmi rádi, když se nám podaří udržet ten stav, nezhoršovat ho. Na nějaké zlepšení tam moc není prostor, protože bohužel ty síly, které jdou proti nám z hlediska klimatické změny, budou bohužel směřovat spíš ke zhoršování toho stavu, a to, troufám si říct, takřka bez ohledu na to, jaké peníze do toho budeme schopni dát. To se týká třeba biodiverzity. Samozřejmě, ty peníze nebudou neomezené. V některých případech jako v kvalitě ovzduší, ale pevně věřím, že naopak to zlepšení nastane z několika důvodů. Kotlíkové dotace, které samozřejmě už začnou fungovat, protože teď máme zhruba 60 000 výměnných kotlů, bude jich 90 000 v průběhu příštího roku, v roce 2022, jak víte, skončí dneska vlastně... Nebo v září 2022 skončení povolení k provozu první a druhé emisní třídy, to je 400 000 kotlů, těch nejvíce znečišťujících. Tam by měl být ten efekt zásadní, protože v celé řadě oblastí 90 % benzo(a)pyrenu karcinogenního nejde ani z průmyslu, ani z dopravy, ale jde právě z lokálních topenišť. U dopravy jednoznačně, u dopravy nám může pomoct jenom kombinace elektromobility, okruhu, protože dokud nám budou jezdit ty vozy, samozřejmě nízkoemisních zón, dneska ty možnosti pro obce jsou, nejsou využívány. Já se nedivím. Politicky to není vůbec jednoduché, zakázat vjezd do center měst. A v neposlední řadě obrovského nešvaru, který ale teď intenzivně už řešíme i s policií, a to je stovek tisíců vozidel, které nám jezdí s vymontovanými filtry pevných částic. Já tomu říkám kolektivní sebevražda. A bohužel to kolektivní sebevražda je. Tam jiná možnost než represe není.

Zároveň odpovídám i na tu otázku, proč v té zprávě nejsou opatření. Protože by ta zpráva samozřejmě měla tisíc stránek. Ta opatření jsou, tak jako v minulých letech, ve speciálních materiálech, jsou v programech zlepšování kvality ovzduší, samozřejmě není žádný problém, abychom je připojili jako doplnění, máme politiku ochrany klimatu, strategii zlepšování kvality ovzduší ve všech oblastech, v průmyslu, v dopravě, v lokálních topeništích atd. Není problém připojit to k tomu. Ale rozšiřovat takto tu zprávu písemně, to už byste to ani neunesli. Takže to je jenom k otázce pana senátora Jirsy.

Zaprvé opět odmítám nesmysl toho typu, že Šumava bude v souvislosti s novou zónací nadpoloviční bez zásahu, nebude. Bude bez zásahu, pane senátore. Na 27 %. Bude to, jak jsem slíbil i u pana prezidenta, přímo v zásadách péče, to znamená, bude tam jasně řečeno, že v těch zbývajících procentech na tom se bude moci zasahovat proti kůrovci. Takže jenom 27 %, na kterém je shoda s obcemi, bude ten bezzásah, to bude ta přírodní zóna dneska, která v zásadě splývá s bezzásahem. Nebude to víc. Po těch 15 let. Po 15 letech se prostě ukáže. Ale skutečně nebude to bezzásah na nadpoloviční většině, byť nás k tomu dneska tvrdě tlačí Hnutí Duha a celá řada nevládních organizací, kteří samozřejmě tvrdí, že Šumava je dnes připravená z hlediska kvality těch ekosystémů na 50% bezzásah. Já dneska, říkám to otevřeně, říkám, my jsme to slíbili při té tvorbě stočtrnáctky, že to moratorium těch 15 let právě bude sloužit k tomu, aby se i ten region nějakým způsobem o tom dál dohadoval. Takže to je k bezzásahu. A k tomu, co jste se ptal, já vám řeknu, co mně vadí, co považuji za katastrofu, že se nezasahovalo v hospodářských lesích, v těch uplynulých 3 letech. Na těch stovkách tisíc hektarů hospodářských lesů, kde se podle lesního zákona zasahovat nejenom má, ale dokonce musí, ale nezasahovalo se proti kůrovci. Je paradoxní, že dneska nám ten kůrovec létá do CHKO a do národních parků. V Českém Švýcarsku, tam létají tedy i z Německa, létá nám na Šumavu, ale do národního parku zvenku, létá nám v Beskydech do CHKO, prostě létá nám z hospodářských lesů ten kůrovec, kde by se mělo zasahovat. Není to obráceně. Je to prostě tak. Je na to několik důkazů. Myslím, že celá řada expertů v oblasti lesního hospodářství, kteří to potvrdí. Takže já jsem pevně přesvědčen, že na Šumavě v národním parku v první zóně k žádné kalamitě nedochází ani nedojde. Tam, kde se reálně nemůže zasahovat, protože upřímně ta první zóna většinou už je sežraná po Kyrillu, tam by ten kůrovec ani v této chvíli neměl příliš co žrát. V ostatních zónách, tedy v zónách přírodě blízké atd., se samozřejmě zasahovat bude. Dnešní situace po orkánu Eberhard z těch uplynulých týdnů, kde je asi 20 tisíc kubíků, tak jasně mě interpeloval váš kolega zahradník, já jsem mu taky říkal, jakým způsobem budeme postupovat, budeme postupovat tak, jednoznačně, abychom nezvyšovali riziko kůrovcové kalamity, které, znovu opakuji, dnes v ČR v 90 % vzniklo z hospodářských lesích. V hospodářských lesích, to bych chtěl zdůraznit. Tedy tam, kde samozřejmě se zasahovat nejenom může, ale dokonce musí. Takže tohle je pro mě katastrofa ekologická. Tohle je určitě špatně. Kůrovec není můj přítel, údajně pan Bursík, bývalý ministr, říkal, že kůrovec je jeho přítel. Nevím, jestli to opravdu řekl, traduje se to, někdo to říká. Kůrovec není můj přítel. Na druhou stranu je jasné, že pokud bychom řešili kůrovce jenom v bezzásahových zónách národních parků, což byl třeba horizont Kyrillu a rok 2008, tak by ta situace nebyla zdaleka tak tragická, jak je dneska. V celé ČR, kde kůrovec opravdu přerostl přes hlavu, my řešíme nejhorší kůrovcovou kalamitu ne od Marie Terezie, ale za posledních minimálně tisíc let. Takže toť k tomu.

K panu senátoru Linhartovi, já mu na většinu těch otázek odpovím když tak písemně, za sebe můžu říct jenom to, určitě se podíváme na tu návštěvnost, já to slyším poprvé, neřešil jsem prostě otázku vykazování návštěvnosti národních parků. Protierozní vyhlášku, to jsem odpověděl, je to určitě moje priorita. Tam musím říct, že jsme v určitém sporu s ministerstvem zemědělství. Z hlediska odpadů, s novým vedením ČSÚ jsme byli schopni dosáhnout výrazného sblížení čísel a už víme, v čem ten problém byl. Oba na tom spolupracujeme s panem ředitelem Rojíčkem. Mimochodem, pro obce jsme teď připravili velmi zajímavou, řada z vás jsou starostové, velmi zajímavé zjednodušení, protože se už nebude duplikovat vykazování pro ČSÚ a pro MŽP. V řadě případů, bude se to týkat mnoha set obcí. Část končí opravdu ve spalovnách, to je právě dáno taky tím, že některé ty plasty jsou opravdu nerecyklovatelné. Měl by to významně zlepšit nový zákon o odpadech, nový zákon o obalech, který půjde v polovině dubna do meziresortu. Takže tady se o něm budeme určitě dlouho bavit. Z hlediska recyklace plastů my jsme skvělí ve třídění v ČR, nejlepší v Evropě, ale nejsme tak skvělí v recyklaci, ale v recyklaci, upřímně řečeno, není skvělá celá řada evropských zemí. Co může pomoct, zelené zakázky. Jednoznačně. Stát by měl, a to je něco, co já budu prosazovat, já myslím, že daňová výhoda tam nehraje tak velkou roli, ale zelené zakázky, prostě stát by měl říkat, že ve svých například veřejných zakázkách bude povinnost použít nějaký objem, nějaké procento recyklovaných hmot. Dneska celá řada z nich je použitelná na silnicích, na hřištích, prostě na veřejných prostorách. Není to problém. Stát by to měl vyžadovat.

Určitě role národního parku i správy je i v té oblasti turistické, to je prostě jakoby nepochybné. Také tam jdou dost významné peníze z ministerstva životního prostředí, z operačního programu Životní prostředí, stovky milionů korun jdou ročně do turistické infrastruktury, do národních parků. Takže tam si myslím, že to je úplně jednoznačné. Proč se pospíchalo na zónaci, nejsem v tuto chvíli schopen říct. Já mám nějakou informaci prostě o tom, určitě se k tomu vyjádřím.

Nevím, jestli jsem pojal všechno, ale vzhledem k tomu, že je čtvrt na osm, tak se omlouvám i tak za... Jo, omlouvám se, paní senátorka Seitlová. Je to dneska jednoznačně věc priorit z hlediska starých ekologických zátěží. Opravdu je jich tam několik tisíc. Ale ty tisíce, takové ty drobnější, jsou skoro v úrovni, teď mi to odpusťte, trochu černých skládek, které nemají zásadně negativní vliv třeba na vody, na podzemní vody nebo pak na složky ovzduší. U těch urgentních věcí tam jednoznačně se snažíme ty peníze do toho dát. Jak ve spolupráci s ministerstvem financí, tak samozřejmě i z operačního programu Životní prostředí, i z národního programu Životní prostředí. Žádnou radost mi to nedělá. Máte pravdu, ale kdybychom teď měli udělat všech 10 000, tak by to stálo desítky miliard korun. Ty peníze tam teď nejsou. Ale všechny urgentní věci, které mají reálný negativní dopad, třeba aktuální na podzemní vodu nebo na další složky životního prostředí, tak ty se podle určitých priorit snažíme řešit. Taky to jde určitým způsobem lopotně. Někdy složitá výběrová řízení. Peníze, které nám na to přidělí finance. Ne všechno třeba, co my bychom chtěli ve finále, jsme schopni udělat. To je pravda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu ministrovi. A protože byl tak laskav a otevřel ještě obecnou rozpravu, tak dostane pan senátor Jirsa možnost reagovat doplňujícím dotazem, předpokládám.

Senátor Tomáš Jirsa:  Ne s doplňujícím dotazem, pane předsedající, ale se zásadním nesouhlasem. Mně ta odpověď na moji otázku připomněla faktickou věc, když v Belgii zkoumali sociologicky, jestli Vlámové a Valoni spolu můžou nějak lépe žít dohromady. Ta otázka v dotazníku pro Vlámy zněla: Měli byste radost z toho, kdyby Valon vyhrál zlatou olympijskou medaili? Ta odpověď nejčastější byla: Valon nikdy nemůže vyhrát zlatou olympijskou medaili.

Já jsem, pane ministře, vám položil otázku, jestli prostě byste považoval velkoplošné umírání lesů v NP Šumava za ekologickou škodu, takové umírání lesů, které proběhlo po roce 2007 za vašeho předchůdce, ministra Bursíka, kde je dneska Bursík... A vy jste mně na to neodpověděl. Vy jste odpověděl, že nevznikne kůrovcová kalamita v NP Šumava. Musím rozporovat taky to, že říkáte tady před Senátem, že je shoda na 27 % bezzásahovosti, když ještě v roce 2015, to jsem vám taky připomněl u pana ministra, u pana prezidenta, jste tvrdil, že bude jenom 23 % bezzásahovosti. Pak jste říkal, že obce jsou spokojené s těmi 27 %. Tak se vám asi tedy nedostala do rukou kopie dopisu, kterou obce posílaly panu prezidentovi. Já si dovolím vám ji dát. Zde vyjadřují nesouhlas s tou zónací. Takže znova, ta moje otázka zní: Dojde-li ke kůrovcové kalamitě v NP Šumava a budou usychat lesy, budete to považovat za škodu na lesích? Tak jako to považujeme všude jinde v republice. Proč se ptám? V roce 2009 jsme nechali zpracovat soudně znalecký posudek soudním znalcem s razítkem, který těch 15 tisíc hektarů suchého lesa ocenil na 130 miliard ekologické škody na životním prostředí podle profesora Vyskota a podle ministerstvem uznávané metodiky. Policie, když jsme to dali na policii, si nechala zpracovat svůj posudek, resp. posudek od ministerstva, kde znalec s kulatým razítkem napsal, že v národním parku žádné škody na životním prostředí nemůžou vzniknout. Ale teď jsme tady v kůrovcové kalamitě a znova se ptám. My máme obavy, Plzeňský kraj, Jihočeský kraj, obce, že prostě zónace způsobí kůrovcovou kalamitu. Já se ptám, dojde-li k usychání lesů, považujete to za škodu na lesích, nebo ne? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A protože už se nikdo další nehlásí, tak rozpravu tentokrát doopravdy definitivně končím. Zeptám se pana ministra, jestli chce ještě na tento doplněk reagovat, protože na všechno ostatní už odpověděl?

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Mně trošku mrzí, že pan senátor tedy splnil tu svoji hrozbu, kterou tam řekl, že zařídí, aby obce napsaly panu prezidentovi, tak obce tedy napsaly panu prezidentovi. Asi by to samy neudělaly. Ale dobře, mně to připadá upřímně řečeno jako neskutečné, protože vy zase rozjíždíte válku, pane senátore, to je opět válka mezi Šumavou... Ty obce dneska byly ve sdružení obcí, je rada národního parku, došlo k odhodě, kolegové tam prostě byli, teď prostě se zase píšou šílené dopisy o nějakých věcech. Já nevím, jestli se vám líbí válka, tak si ji veďte, mně se ale válka nelíbí, já jsem vždycky byl pro nějakou dohodu. Je vidět, že určitým lidem na Šumavě se nehodí jakákoliv dohoda, budou se vždycky snažit, aby tu válku rozjeli. Já se omlouvám, že to tady říkám, ale musím to říct, protože já jsem si jenom přejel ten dopis, mně tedy připadá jako opravdu, oproti tomu, jak se rok intenzivně jedná, jak se baví s obcemi, tak mi to připadá zase tou hranou, že se vracíme někam zpátky. Používají se argumenty, které jsou opravdu nefér.

K vašemu dotazu, já jsem přesvědčen, že kdybych byl ministrem životního prostředí v době, kdy tenkrát tam byl pan ministr Bursík, že k té situaci nedošlo. Po tom Kyrillu. Respektive nedošlo by k tomu, že by se kůrovec šířil takovým zásadním způsobem i mimo bezzásahovou zónu, protože pokud máme, a to funguje úplně stejně u nás jako v Bavorsku, jako v jiných zemích, pokud je prostě bezzásahová zóna, které v bavorském národním parku dnes už je přes 60 %, tak se proti kůrovci nezasahuje v té bezzásahové zóně, ale udělají se dostatečná opatření, aby se ten kůrovec nemohl šířit k ostatním vlastníkům mimo tu bezzásahovou zónu. Znovu opakuji, že na Šumavě dneska, ano, tenkrát jsme se bavili o 23 %, ta nová zónace vyšla z nějakých dohod, 27 %, s tím, co já vím, tam skoro nikdo problém neměl. 27 % pro obce, dokonce i za pana ředitele Mánka se hovořilo o bezzásahu v první zóně v nějakých 35 %, to je docela prokazatelné, to znamená, s tím nikdo problém neměl. Já bych sám měl problém, a to říkám na rovinu, kdyby to bylo dneska těch 53 %, kdyby se tedy opravdu nesmělo, nemohlo zasahovat na dalších 25 nebo 26, 27 %, ale v tuhle chvíli jasně říkám, že bych to považoval za ekologickou škodu, ve chvíli, kdy by kůrovec, ale dneska je ta situace bohužel úplně jiná, protože dneska to řešíme v naprosto jiných podmínkách, ale právě proto, že jsme v situaci obrovsky rozjeté kůrovcové kalamity v ČR, tak samozřejmě žádný národní park nebude přispívat prostě k dalšímu rozšíření. Mimo bezzásah. To je prostě jednoznačné. Takže k vaší otázce, budou udělána veškerá opatření, aby se kůrovec, v případě, že by byla kůrovcová kalamita v šumavském národním parku, v té zóně bezzásahové, tak aby se nešířil mimo bezzásahovou zónu. Pufračními pásmy a tak dále.

Dneska víme dobře, že v tom stávajícím bezzásahovém pásmu na Šumavě ten kůrovec už se moc šířit nemůže, protože tam je opravdu skoro všechno sežrané. Já nemám zájem určitě, aby se ten kůrovec šířil mimo stávající bezzásah, takhle to bude i v zásadách péče. Jestli to je odpověď na otázku...

Jinými slovy, ta situace by nemohla nastat, o které vy hovoříte. Ano, považoval bych za ekologickou škodu, kdyby díky tomu prostě došlo k nějakému rozšíření mimo bezzásahovou zónu. A ten dopis mě opravdu mrzí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Tím máme za sebou reakci na rozpravu, je na řadě náš zpravodaj, pan senátor Holeček, aby se vyjádřil k rozpravě a seznámil nás s tím, o čem budeme hlasovat.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže velmi stručně. V rozpravě vystoupilo 9 senátorek a senátorů, z nichž jeden dvakrát. Pan ministr zde odpověděl na dotazy, které mu zde byly kladeny.

Asi, pane předsedající, já bych si dovolil usnesení nebo návrh usnesení...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, pane kolego, nečetl jste ho v úvodu?

Senátor Petr Holeček:  Četl, ale já bych si dovolil, protože na jindy svěžích a veselých obličejích svých kolegů vidím už...

Senátor Petr Holeček:  Ano, tak bych si dovolil...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Je to vaše právo samozřejmě.

Senátor Petr Holeček:  To usnesení není dlouhé. Takže vás nebudu zdržovat déle než 12 vteřin. Takže toto usnesení nebo návrh usnesení zní. VUZP doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí zprávu o životním prostředí ČR s tím, že požaduje po předkladateli ve zprávě od roku 2018 doplnění zprávy o velkoplošná chráněná území, především národní parky ČR, a požaduje po předkladateli, aby byla věnována zvýšená pozornost indikátoru stavu lesů.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Bylo to 30 vteřin. Ale i tak je to slušný výkon. Já sezvu nepřítomné.

Já, když dovolíte, tedy ještě prověřím, zda je nás zde 57, nebo jenom tak předstíráme, takže se, prosím, znovu přihlaste. Ještě chvilku necháme uklidnit počítadlo... Tak, to je slušné. Spouštím hlasování. Hlasujeme o návrhu usnesení, tak jak jej předložil zpravodaj garančního výboru. Kdo je pro, zvedněte ruku a stlačte... Kdo je proti, čiňte tak nyní.

Hlasování č. 26, kvórum 27, pro bylo 49. Návrh usnesení byl schválen. Jestli se nepletu, tak to byl poslední tisk pana ministra, takže mu děkujeme. Vyčerpali jsme ho téměř do mrtě.

A přistoupíme k dalšímu bodu. Je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 43

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. Předloží nám jej pan poslanec Josef Kott, já ho poprosím, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Josef Kott:  Děkuji pěkně za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám snad velice stručně představil poslanecký návrh novely zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, který Poslanecká sněmovna projednala 25. ledna 2019 na své 26. schůzi a přijala jej podle § 90 odst. 2 již v prvním čtení.

Důvodem předložení této novely je zajistit, resp. zprůchodnit poskytování náhrad škod způsobených kormoránem velkým ze strany státu. Novelou zákona č. 197 z roku 2017 byl ze seznamu vybraných zvláště chráněných živočichů, u nichž stát nahrazuje jimi způsobenou škodu, vyškrtnut kormorán velký, zároveň bylo formou přechodného ustanovení zákona zavedeno pro tento druh přechodné období 3 roky po nabytí účinnosti novely zákona, ve které měly být škody způsobené tímto živočichem i nadále státem hrazeny.

Ministerstvo financí však proplácení náhrad odmítlo, s tím, že novela, resp. její forma je sporná. Nevyplývá z ní jasná odpovědnost státu ve smyslu zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.

Jako řešení stávajícího nejasného stavu ohledně aplikace zákona č. 115/2000 Sb. nyní navrhujeme, aby se zákon vztahoval kromě v zákoně uvedených zvláště chráněných vybraných živočichů dočasně též na přímo v zákoně uvedeného kormorána velkého. V souvislosti s tím se po tříleté období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 navrhuje procentický klíč pro úhradu škod takto. V prvních dvou letech bude náhrada 100 % plnění škod, ve třetím roce bude podíl klesat na 80 %. Prokazatelně způsobené škody se budou hradit za podmínek v rozsahu a způsobem, které jsou stanoveny zákonem č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými živočichy.

Návrh vychází z předpokladu, že během tohoto přechodného tříletého období budou nastaveny procesy, které povedou k postupnému snižování predačního tlaku kormorána velkého na obsádky rybníků a rybí společenstva v rybářských revírech, a budou tak odstraněny nejzávažnější problémy spojené s jeho přemnožením v důsledku dlouhodobé ochrany tohoto druhu ze strany ministerstva životního prostředí.

Dovoluji si vás požádat o podporu a následné schválení této novely zákona. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 43/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Šilar, já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý podvečer, kolegyně a kolegové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl připomenout, že tento zákon jsme tady měli už velmi dříve, už tehdy jsme upozorňovali, teď si nemůžu vzpomenout přesně, ve kterém roce to bylo, 2013... Jestli mi pomůžete... 12. května 2017 jsme to projednávali. Právě někteří kolegové a zpravodajové na to upozorňovali, že tento zákon bude nicotný a zbytečný, protože se podle něho nebude moct peníze proplatit, což se ukázalo, že je pravda. Já bych tady chtěl poděkovat poslancům za tuto iniciativu, že se pokusili právě touto novelou vůči ministerstvu financí vytvořit tu změnu a novelu, která by měla umožnit právě proplácení těch škod. Je to technická novela, nemění to nic na pravidlech kolem ochrany kormoránů nebo jeho neochrany nebo prostě nějakým způsobem že by se měnily podmínky. Je to prostě možnost umožnit těm rybářům a těm ostatním, kteří mají škody na rybách způsobené kormoránem evropským, aby mohla škoda být uhrazena. Myslím, že to nedojde v žádném případě k tomu, že by se tím snížily škody nebo že by se tím zamezilo rozvoji nebo množství kormoránů, ale je to možnost prostě aspoň vyčíslit ty škody, a hlavně proplatit z ministerstva financí.

Na našem výboru proběhla velmi podrobná diskuse, upozornil jsem také na to, že jsme projednávali tuto věc v souvislosti na našem podvýboru pro zemědělství, kde jsme na ministerstvo financí posílali dopis právě, aby bylo umožněno proplacení těch škod, aby ministerstvo financí neblokovalo tento návrh zákona svými předpisy a nařízeními. Odpověď na to byla: Tento návrh novely, který to umožňuje... Já to zkrátím, protože si myslím, že ta diskuse proběhla velice dobře, na úrovni výboru.

Projednali jsme tento návrh. Hlasy všech členů našeho výboru jsme tento návrh skupiny poslanců doporučili schválit. To je také usnesení našeho výboru. Samozřejmě všechno podstatné je i ve zpravodajské zprávě, kterou jsme měli. Myslím si, že teď je to asi vše, co bych chtěl jako zpravodaj k tomu říci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Táži se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím nikoho takového. Proto otevírám obecnou rozpravu. Zdá se, že se nikdo k této státem kompenzované charitě na kormoránech nehlásí. Ale není to pravda. Paní senátorka Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobrý podvečer vám všem, já jenom velmi krátce. Mám skoro stejné výhrady jako před těmi dvěma lety. Znova musím upozornit, že novela nachystaná není úplně dobře udělaná, myslím si, že opět nastane to, že je to sice pěkné, ale proplatit to nepůjde. Ale pro tento případ navrhuji, ráda bych, aby byli rybáři odškodněni, ale tentokrát vážně navrhuji, a navrhovala jsem to i před dvěma lety, nejlepší řešení je, prosím, speciální dotační program ministerstva zemědělství nebo životního prostředí, nevím, kam bychom to zařadili. Tam je konečně možné těm rybářům skutečně pomoci, nejenom takto papírem. To nepomůže. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, tak ji končím. Rozumím tomu, že jste nenavrhla zamítnout? (Anna Hubáčková: Ano.) Děkuji. Pánové, chcete se vyjádřit k rozpravě? Prosím, pane poslanče.

Poslanec Josef Kott:  Já skutečně velice krátce. Tam teď skutečně nebyl problém o tom, že by to bylo špatně zprocesováno, ty žádosti ze strany rybářů byly předány, byly uznány, že jsou opodstatněné, nicméně skutečně tam byl problém ze strany ministerstva financí, které hovořilo o tom, že ve chvíli, kdy se kormorán velký vyškrtl ze seznamu zvláště chráněných živočichů, nemůže se na něj vztahovat ta záležitost té platby. A proto bychom řekli, zvláště chráněný živočich plus kormorán velký. Tak to jenom na vysvětlenou, že tam skutečně nebyly žádné problémy ze strany žádostí rybářů jako takových. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli. Pane zpravodaji, chcete k rozpravě něco říci? Ne. Takže máme k dispozici jediný návrh, a sice schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan senátor už se chystá hlasovat... V tom případě mi dovolte opět zrevidovat náš stav. Přihlaste se, prosím, znovu. Pocitově dochází k úbytku lidské hmoty ve vašich řadách. A prosím všechny, aby už neodcházeli, abychom dokončili náš dnešní program.

Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 38 senátorů, kvórum je 20. Kdo je pro, učiní, co je obvyklé. Kdo je proti, učiní obdobné. Nikoliv totéž, protože zmáčkne NE.

Hlasování č. 27, při kvóru 21 pro 31. Návrh byl schválen. Pane poslanče, děkujeme vám. Přejeme hodně zdaru v Poslanecké sněmovně.

Dalším bodem programu je

 

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2018 a Výroční zpráva o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. a přehled ostatních podání a dotazů za rok 2018 a Výroční zpráva za rok 2018 pro mediální oblast

Tisk č. 39

Je to senátní tisk č. 39. Přednesením zprávy byl pověřen pan senátor Jiří Drahoš, ale je omluven, zastoupí ho člen výboru, pan senátor Václav Chaloupek. Prosím ho o jeho vystoupení.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Byl jsem pověřen, abych vám přednesl zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o obsahu petic a způsobů jejich vyřízení za období loňského roku. Senát PČR obdržel v roce 2018 celkem 19 peticí, z toho 7 jich mělo více než 10 tisíc podpisů. Každá doručená petice byla výborem zaevidována a posouzena, zda splňuje náležitosti. Petice s počtem podpisů nad 10 tisíc jsou vyřizovány v souladu s ustanovením § 142 a § 142a zákona č. 107/99 Sb., o jednacím řádu Senátu, petice s více jak 10 tisíci podpisy jsou vedeny jako samostatný senátní tisk, jsou projednány na schůzi Senátu.

Vzhledem k tomu, že jste dostali tu zprávu a pravděpodobně jste si ji všichni přečetli, já si myslím, že je zbytečné, abych tady probíral každou petici zvlášť a četl všech těch 19 petic, protože opravdu všechny byly zaevidované, probrané.

Jedna z nich je naším dalším programem. Tak si myslím, že by bylo nejlepší, kdybych vám přečetl usnesení, které byste měli schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vidím souhlas mezi zúčastněnými senátory.

Senátor Václav Chaloupek:  Takže Senát PČR, 12. funkční období, VVVK ke zprávě o peticích atd... Výbor schvaluje zprávu o peticích, bere na vědomí výroční zprávu o podávání informací i výroční zprávu za rok 2018 a doporučuje Senátu PČR zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za loňský rok a výroční zprávu o svobodném přístupu k informacím a výroční zprávu pro mediální oblast vzít na vědomí, určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Drahoše, kterého teď zastupuji, pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše toto usnesení předložit předsedovi Senátu PČR, s tím, aby na nejbližší schůzi Senátu byl zařazen tento bod.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. A protože jsme právě slyšeli návrh usnesení, nemusíme ho opakovat ani znovu vysvětlovat. (Znělka.)

Budeme hlasovat o návrhu, který předložil zpravodaj petičního výboru. Aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvorum je 21.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 28, kvorum 21, pro bylo 36 senátorek a senátorů. Usnesení bylo schváleno. Děkuji.

A nyní můžeme přikročit k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

 

Petice za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong páchané čínským režimem

Tisk č. 265

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 265. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Václava Chaloupka. Usnesení výboru máte jako tisk č. 265/1. Petici také projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Fischera.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou pan Jiří Pokorný, pan Bohumil Bartošek a paní Veronika Sunová. Budeme tedy nyní hlasovat. (Znělka.)

Budeme hlasovat o souhlasu s účastí jmenovaných osob na jednání Senátu. Přítomno je 41 senátorek a senátorů, kvorum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 29, kvorum 22, pro 39. Návrh byl schválen.

Dovolte tedy, abych mezi námi přivítal zástupce petentů. Předpokládám, že sedí na galerii pro vládu.

Senát dále rozhodne hlasováním, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze. Těmito osobami jsou pan Lukáš Kaucký, náměstek ministra zahraničních věcí a Jeho excelence pan Jianmin Zhang, velvyslanec Čínské lidové republiky. O případných ministrech se nehlasuje.

Budeme tedy hlasovat o účasti těchto osob na našem jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 30, kvorum 23, pro 39. Návrh byl schválen.

Opět dovolte, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Než zahájíme projednávání, navrhuji, abychom stanovili řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na pět minut.

Týká se to zástupců institucí dotčených peticí, abychom rozuměli.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO a kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 31 kvorum 23, pro 39. Návrh byl schválen.

A nyní poprosím zpravodaje výboru pana senátora Václava Chaloupka, aby se ujal slova.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážení petenti. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se problematice hnutí Falun Gong a s tím spojeným problémům věnuje už téměř dva roky. Musím říct sám za sebe, že první petice, kterou jsem měl jako senátor po svém zvolení, byl právě rozhovor se zástupci Falun Gongu.

Výbor v loňském roce se chystal uspořádat veřejné slyšení 21. června, ale protože většina členů byla zaneprázdněna, uskutečnilo se jenom přijetí petentů na výboru.

Veřejné slyšení se potom uskutečnilo 19. listopadu 2018. O závažnosti petice svědčí to, že bylo dohledáno 38 789 osob, které tuto petici podepsali.

Když jsme ve výboru poměrně podrobně projednávali problematiku hnutí Falun Gong, došlo i na další problémy, ke kterým dochází v Číně a na další porušování lidských práv. Nebylo to tedy jenom Falun Gong, ale i příznivci Tchaj-wanu, příznivci některých náboženských menšin, Ujgurové a další.

Postupně jsme se dozvídali skutečnosti, které byly tak děsivé a tak strašné, že pravděpodobně naše představivost je na to poměrně slabá. Zvažovali jsme, jakým způsobem se k tomuto problému postavit, nicméně jakékoliv výzvy čínské strany, aby se k tomu nějakým způsobem vyjádřila, popřípadě dementovala nebo obhájila, byly zbytečné. Obesílali jsme čínskou ambasádu, ale nikdy nám nikdo ani neodpověděl.

Na veřejném slyšení i na přijetí petentů byli občané Čínské republiky, kteří většinou už emigrovali, kteří nám vyprávěli o svých zkušenostech, o táborech, o mučení, o věcech, které už si asi nedokážeme představit.

Já tady mám ještě knížku od pana Ethana Gutmanna, který se zúčastnil obou těchto schůzek a potvrdil nám, že je to skutečnost a že se opravdu takové nepravosti dějí. My jsme vyzvali výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu o stanovisko dne 17. 5. loňského roku. Odpověď jsme obdrželi 25. 9. 2018 usnesením č. 169. Přijetí petentů se zúčastnil i tehdejší senátor pan Bublan, nicméně výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tu petici vzal na vědomí. Měli jsme pocit, že je to málo a chtěli jsme udělat nějaký kompromis, který by byl přijatelný a mohli ho schválit i senátoři, kteří o tom problému vědí poprvé, kteří se s touhle problematikou ještě nesetkali a nedokáží si to představit. Já nevím, jestli už mám přečíst...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Je to na vás, pane zpravodaji. Myslím, že můžete.

Senátor Václav Chaloupek:  Takže možná, že by bylo vhodné, kdybych vám přečetl návrh usnesení. Jednak tady mám usnesení výboru, ale pro nás je důležité usnesení, které jsem přinesl a navrhl ke schválení Parlamentu ČR.

1. Senát Parlamentu ČR jednak bere na vědomí petici za ukončení genocidy praktikující Falun Gong, páchané čínským režimem, obsaženou v senátním tisku č. 265. 2. Žádá Ministerstvo zahraničních věcí ČR, aby podrobně prošetřilo informace vycházející z petice, kterou podepsalo více než 37 000 podporovatelů a informovalo Senát PS ČR o současném vývoji vztahu mezi praktikujícími Falun Gong a vládou Čínské lidové republiky. A doporučuje Vládě ČR a prezidentu ČR, aby využívali všech vhodných příležitostí při jednání se zástupci vlády Čínské lidové republiky k otevření diskuze ve věci pronásledování stoupenců hnutí Falun Gong v Číně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Fischer? A protože přeje, dávám mu slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost při své schůzi 25. září přijal usnesení. A sice na základě žádosti výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, po úvodním slovu předsedy výboru a zpravodaje senátora Františka Bublana a po rozpravě se výbor seznámil s peticí a bere tuto petici na vědomí. A potom pověřuje předsedu výboru, aby s tím seznámil předsedu Senátu. Tady se zastavím, vystoupím potom v podrobnější rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji vám, pane senátore, že nezneužíváte úlohy zpravodaje. A otevírám rozpravu. Předpokládám, že zájem vystoupit budou mít zástupci petentů. Pan Pokorný, pan Bohumil Bartošek podle mých informací je omluven, a je zde paní Veronika Sunová. Takže prosím, pojďte jeden a druhý. Zároveň mám informaci, že se omluvila Jeho excelence pan Jianmin Zhang, velvyslanec Čínské lidové republiky. Sice jsme mu schválili účast, ale on není přítomen. Ale je přítomen náměstek ministra zahraničí pan Lukáš Kaucký, takže já bych pak poprosil po zástupcích petentů, aby také vystoupil. Možná až po obou petentech. Paní Sunová, prosím, mikrofon je váš.

Veronika Sunová:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dnes je velmi významný den. Máte příležitost dát naději lidem, kteří jsou i v tomto okamžiku krutě mučeni. Můžete psychicky posílit miliony lidí, kteří již 20 let čelí krutému pronásledování jen za to, že věří v hodnoty pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. A můžete vyslat signál, který možná zastaví některé jednotlivce v páchání zločinů. Jménem 37 000 českých občanů, kteří podepsali naši petici, apeluji na vaše svědomí a žádám o podporu usnesení, které vyjádří podporu pronásledovaným praktikujícím Falun Gong.

Falun Gong je metoda zušlechťování těla a mysli, která byla zveřejněna v Číně v roce 1992. Obsahuje morální učení a meditační cvičení. Jádrem Falun Gongu jsou hodnoty pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Falun Gong učí, že tyto hodnoty jsou nejzákladnějšími kvalitami vesmíru a považuje je za měřítko pro každodenní život a praxi. Falun Gong má vynikající účinky na zdraví, což potvrdilo několik lékařských studií. Falun Gong se také stal nejrychleji se šířící praxí svého druhu. Během 7 let se mu začalo věnovat 70 – 100 milionů lidí, později se praxe rozšířila do zhruba stovky zemí po celém světě.

V roce 1999 však tehdejší tajemník Komunistické strany Číny Ťiang Ce-min prosadil nesmyslný zákaz Falun Gongu, protože se cítil uražen a ohrožen obrovskou popularitou této praxe. Tento zákaz prosadil navzdory tomu, že všichni ostatní členové politbyra byli proti a i přesto, že čínská vláda udělila Falun Gongu začátkem 90. let několik vyznamenání, například za mimořádný přínos v oblasti vědy. Se zákazem praxe nastoupily represe, od pomlouvačných kampaní, zatýkání, věznění přes kruté způsoby mučení. Je známa zhruba stovka mučících metod. Mezi ně patří např. pálení rozžhaveným železem, vtloukání bambusových hůlek pod nehty, zavěšování do pozic, v kterých si oběti vykloubí ramena, přetrhají šlachy nebo zlomí vaz.

Pracovní skupina pro lidská práva při OSN zdokumentovala 87 000 případů mučení a přes 4000 mučení s následkem smrti. Tato čísla jsou však jen vrcholem ledovce. Za nejotřesnější způsob fyzické likvidace následovníků Falun Gongu považujeme násilný a masový odběr životně důležitých orgánů a následné zpeněžení těchto orgánů v transplantačním průmyslu. Tyto operace jsou formou vraždy. Zbytky těl jsou po těchto operacích spáleny.

K prudkému rozvoji transplantačnímu průmyslu v Číně došlo právě krátce po spuštění této likvidační kampaně mířené na Falun Gong. Vyšetřovatelé odhadují, že ročně se v Číně za účelem komerčních transplantací zabíjí 60 – 100 000 lidí. Tato fakta potvrzuje vyšetřovací zpráva „Krvavá sklizeň“ bývalého kanadského ministra zahraničních věcí Davida Kilgoura a lidskoprávního advokáta Davida Matase, kniha "Jatka" investigativního novináře Ethana Gutmanna, rezoluce Evropského parlamentu z roku 2013 a 2016 a rezoluce Sněmovny reprezentantů USA z roku 2016.

Represe, o kterých není pochyb, jsou dostatečně doloženy a Evropské unie vyzývá členské státy, aby tyto zločiny proti lidskosti veřejně odsoudily. Chtěla bych tedy poděkovat výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice, že schválil usnesení. Nicméně považujeme za důležité, aby toto usnesení vyjadřovalo i etický apel, aby podpořilo mučené lidi v Číně a vyjádřilo nesouhlas s tímto pronásledováním. Proto podporujeme také doplnění tohoto usnesení pana Hilšera a Rabase.

Jak potřebná je morální podpora, vyjadřuje čínský právník Kao Č´-šeng, který poslal Sněmovně reprezentantů v USA v roce 2007. „Velká část mezinárodního společenství se halí do nevědomosti. Nebo dokonce dává najevo svou podřízenost tyranskému komunistickému režimu, tedy vládě povýšenců, která se nezastaví před ničím. A to činí vaši vytrvalou podporu obzvlášť cennou. Je to i znamením lidskosti, které v nás vzbuzuje naděje. Dost lidí, včetně vás, se zdráhá kolaborovat se současným diktátorským režimem a právě podpora je pro něho obrovskou překážkou, kterou nemůže jeho arogantní systém zdolat. A tak je vaše podpora světelnou bójí pro utiskovaný lid žijící v úplné temnotě. Je to opravdová naděje a psychická posila pro týrané Číňany, kteří se snaží bojovat za lidská práva. Dává nám to sílu pokračovat v našem pokojném protestu.“ Konec citace.

Vážení senátoři, nežádáme nic víc, než projev lidskosti, laskavost a sílu vašich srdcí. Vaše podpora je důležitým krokem nejen k ukončení této genocidy v Číně, ale také k ochraně hodnot, na kterých je založena naše společnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní Sunové za její vystoupení a uvedení do problému z pohledu těch, kteří se tímto vážným a řekl bych děsivým jevem dlouhodobě zabývají. Po dohodě s ostatními petenty toto vystoupení bude stačit a já teď poprosím pana náměstka Kauckého, aby se ujal slova.

Lukáš Kaucký:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážení petenti.

Na začátek mi dovolte zdůraznit, že podpora lidských práv ve světě je důležitou a integrální součástí zahraniční politiky České republiky. Mezi jinými důležitými tématy se česká diplomacie prioritně zaměřuje na ochranu náboženských menšin ve světě. Jde koneckonců o jednu priorit koncepce podpory lidských práv a transformační spolupráce Ministerstva zahraničních věcí. Z tohoto důvodu Česká republika aktivně upozorňuje i na pronásledování náboženských menšin v Čínské lidové republice.

Při posledním univerzální periodickém přezkumu lidsko-právní situace v Čínské lidové republice, což bylo na podzim minulého roku, vydala Česká republika dvě obecná doporučení, která se vztahovala mj. i k hnutí Falun Gong. Tato doporučení byla 1. Česká republika doporučuje Číně, aby zajistila svobodu náboženství a vyznání a ukončila pronásledování příslušníků etnických a náboženských menšin. A 2. I v návaznosti na pronásledování právníků hájících Falun Gong dále Česká republika doporučila, aby Čína zajistila právo na spravedlivý proces, s apelem na propuštění obránců lidských práv včetně právníků.

Česká republika opakovaně vystupuje proti současnému stíhání a věznění právníků, kteří v minulosti obhajovali práva čínských občanů a svobodu projevu a svobodu náboženského vyznání. Při své poslední cestě do Číny v listopadu minulého roku ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček se svým čínským protějškem Wangem hovořil mj. i o tom, že součástí česko-čínského dialogu musejí být i lidská práva. A musím podtrhnout, že téma lidských práv bude Česká republika při jednání s čínskou stranou otevírat i nadále.

Možná bych v tomto ještě zmínil poslední informace našeho zastupitelského úřadu v Pekingu, podle kterých téma persekuce praktikujících Falun Gong v Číně není aktuální a věc zůstává citlivá spíše na politické rovině. Při zahraničních návštěvách čínského prezidenta čínské úřady varují hostující země před demonstracemi Falun Gong a snaží se je vykreslit jako nebezpečnou sektu. Dle hodnocení našeho zastupitelského úřadu je však aktuálně problematické zejména už zmiňované stíhání právníků obhajujících příslušníky Falun Gong.

Nejnásilnější a nejdramatičtější kampaň proti Falun Gong byla vedena v Číně na konci 90. let a v následujících letech, kdy byly osoby praktikující cvičení Falun Gong stíhány za nelegální aktivity takzvaně podrývající sociální stabilitu Číny. I vzhledem k tomu, že byly praktikující osoby masivně pronásledovány, byla celá komunita v Číně oslabená a ve veřejném životě už nijak nefiguruje. Nemáme tedy informace, že by byli praktikující drženi v pracovních táborech.

Ale jak jsem říkal a znovu to chci zdůraznit, za aktuální a velmi závažné náš zastupitelský úřad v Pekingu považuje dopad politických kampaní proti Falun Gong na stav soudního systému a stíhání a věznění právníků, kteří se nebáli obhajovat práva čínských občanů a svobodu projevu a svobodu náboženského vyznání i v souvislosti s Falun Gong. Přičemž podřízenost čínských soudů Komunistické straně Číny měla za následek ty nejpřísnější tresty pro vyznavače Falun Gong.

A úplně na závěr. Jak již byl zmiňován přístup EU, tak právě přístup k Falun Gong je dlouhodobé téma vztahů Evropské unie a Číny. Během posledního kola lidsko-právního dialogu mezi EU a Čínou, konaného dne 9. července 2018 v Pekingu, EU mj. předala čínské straně seznam lidsko-právních případů, na němž figurují i osoby pronásledované z důvodu příslušnosti hnutí k Falun Gong. Větší kritiku ze strany EU ovšem vyvolává v poslední době postup vůči ujgurské menšině. V minulosti bylo znepokojení nad situací kolem Falun Gong ze strany EU součástí závěrů Rady či rezolucí Evropského parlamentu. Tolik tedy za Ministerstvo zahraničních věcí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane náměstku, za potěšující informace. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji zástupcům hnutí Falun Gong, občanům, kteří zde představili petici za to, že tuto petici představili Senátu. Petice vyjadřuje, jak už zde bylo řečeno, a upozorňuje na kruté pronásledování vyznavačů Falun Gong, ale myslím, že je i příležitostí k tomu a otevírá otázku porušování lidských práv v Číně jako takové.

Myslím, že je to důležité a že bychom se měli tímto problémem zabývat. Zvláště v situaci, kdy prezident této země jezdí do Číny a hovoří tam o pozitivním vlivu komunistické strany, nebo respektive vlády na stabilizaci společnosti. Pod tím si samozřejmě může každý představovat něco jiného.

Porušování lidských práv v Číně je závažný fakt. Přestože se mnozí snaží tuto skutečnost vyvracet. To porušování se netýká pouze členů Falun Gong. To porušování, jak už zde bylo řečeno a já za to děkuji představiteli Ministerstva zahraničí, se týká i etnických menšin, Ujgurů, týká se to i různých jiných náboženství, jako jsou například křesťané.

Dovolte mi, abych vám citoval pro doložení toho jen krátce usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013, které se týká právě pronásledování Falun Gong. Já to nebudu číst celé, tím vás nechci zatěžovat, zmíním pouze jeden bod.

„Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. vyzývá Evropské unii a její členské státy, aby na téma nedobrovolného odebírání orgánů v Číně upozornily. Doporučuje Unii a jejím členským státům, aby se veřejně odsoudily nekalé praktiky týkající se transplantací orgánů v Číně a zvýšily povědomí svých občanů cestujících do Číny o tomto problému.“

To je pouze jeden bod z rozsáhlého vyjádření Evropského parlamentu. Tedy není to nic, co bychom si vymysleli. Dovolte mi také, abych citoval ze zprávy OSN, promiňte, musím si to tady najít... „Podle zprávy výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace je v Sin-Ťiangu v tzv. převýchovných zařízeních držen přes milion a půl lidí, což představuje 10 % původních obyvatel oblasti Sin-Ťiang. Sin-Ťiang je tak největším vězením na světě. Drtivá většina lidí v táborech jsou Ujguři a hlavním obviněním vůči nim je často velmi vágní podpora terorismu či separatismus nebo radikalismus. Rodiny zadržených většinou nevědí, kde se jejich příbuzní nacházejí a v jakém jsou stavu.“ Takto bych mohla pokračovat.

Na příklad vedle zatýkání a držení lidí za mřížemi jsou obyvatelé v oblasti vystaveni masivnímu sledování, pod kontrolou jsou telefony, sledování pomocí fashion recognition, elektronických náramků s čipy za pomoci GPS a tak dále, atd.

Dalšími důkazy o porušování lidských práv v Číně mohou být například křesťané žádající o azyl v České republice. Měli jsme zde také návštěvu exilového premiéra Tibetu, který ne, že by byl přijat snad Senátem, ale byl přijat primátorem hlavního města pražského, který také popisoval situaci v Tibetu. Pan předseda našeho zahraničního výboru také přijal ujgurského vězně z koncentračního tábora, který se nacházel v Sin-Ťiangu.

Dovolte mi, abych zde uvedl jeden zákon, který asi platí a jsem o něm přesvědčen. Agrese k vlastním občanům je také agresí a porušováním lidských práv, ale je také přímo úměrná agresi ke svému okolí. O tom svědčí myslím i agresivní politika Číny vůči Tchaj-wanu, vůči Vietnamu a vůbec v celé oblasti. Myslím si, že pokud nebudeme hájit lidská práva, pokud nebudeme hájit hodnoty, které s nimi souvisí, tak si myslím, že se můžeme dočkat i určité agrese vůči nám samotným.

Jsme země, která má zkušenost s komunistickým totalitním režimem, máme zkušenost s politikou zvůlí, máme zkušenost s politickými popravami, máme zkušenost s vězněním, máme zkušenost s cenzurou. Moc dobře víme, co to znamená porušování lidských práv, nedodržování svobody. A myslím proto, že právě my, naše země, díky této historické zkušenosti bychom měli být citliví k tomu, když se někde jinde ve světě porušují lidská práva a pošlapávají se hodnoty. Kde se pohrdá například lidskou důstojností, svobodou slova, právem na život a svobodné vyznání. Ano, jsme sice malý stát, ale myslím si, že to neznamená, že bychom měli k těmto věcem mlčet. I když nemáme velké možnosti, jak to změnit.

O Senátu se hovoří jako o pojistce demokracie. Myslím si, že to je právě naše parketa, kde bychom měli upozorňovat na to, když dochází k porušování lidských práv. A neměli bychom mlčet k bezpráví. Co může dělat dobrý muž, aby podpořil ďábla? No, nemusí dělat nic, může mlčet. A proto prosím, abychom zvážili usnesení, které ještě přednesu, abychom nebyli lhostejní k utrpení jiných a abychom si uvědomili, že mlčení v podstatě znamená souhlas.

Dovolte mi proto, abych navrhl Senátu doplňující usnesení k usnesení petičního výboru. To usnesení máte před sebou na stolech. Je to pozměněné usnesení k tomu, které jste dostali ráno. Jenom, abych to uvedl, obsahově je v podstatě totožné k tomu, co jste obdrželi, pouze, jak jste si asi všimli, na konci se rozvádí, koho vyzýváme, ale jinak je obsahově stejné.

Chtěl jsem se zeptat pana předsedy, jestli ho mám přečíst? Ano, takže návrh usnesení k senátnímu tisku č. 265. Po rozpravě k bodu programu 7 schůze Senátu PČR Petice za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong čínským režimem, senátní tisk č. 265 Senát PČR I. 1. Vyjadřuje znepokojení, že státní orgány Čínské lidové republiky rozsáhle porušují lidská práva, lidská a občanská práva příslušníků národnostních menšin žijících v autonomních oblastech Sin-Ťiang a Tibet. 2. Vyjadřuje znepokojení, že na území Čínské lidové republiky dochází ze strany jejich orgánů k soustavnému porušování svobody, náboženského vyznání, příslušníků náboženských skupin křesťanů praktikujících Falun Gong a muslimů. 3. Vyjadřuje podporu příslušníkům národnostních menšin uvedených v bodě 1 tohoto usnesení a jejich rodinám a příslušníkům náboženských skupin uvedených v bodě 2 tohoto usnesení a jejich rodinám. 4. Vyzývá Vládu ČR, aby vyzvala vládu Čínské lidové republiky k okamžitému zastavení pronásledování jejich občanů na základě jejich víry nebo etnické příslušnosti. 5. Vyzývá Vládu ČR, aby vyzvala vládu Čínské lidové republiky k okamžitému propuštění jejich občanů, vězněných na základě jejich politického přesvědčení, víry nebo etnické příslušnosti z vězení a převýchovných pracovníků táborů. 6. Vyzývá Vládu ČR, aby vyzvala vládu Čínské lidové republiky k dodržování mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který podepsala dne 5. října 1998, a k jeho ratifikaci. 7. vyzývá prezidenta ČR, předsedu Vlády ČR, ministra zahraničí věcí ČR, předsedu PS PČR a předsedu Senátu PČR, aby v rámci jednotné české zahraničí politiky při svých jednáních s představiteli Čínské lidové republiky důsledně uplatňovali zásady uvedené v bodech 1 – 6 tohoto usnesení.

A nakonec II – Pověřuje předsedu Senátu Parlamentu ČR, aby s obsahem tohoto usnesení seznámil prezidenta ČR, předsedu Vlády ČR, ministra zahraničních věcí ČR a předsedu PS PČR. Takže toto je celé usnesení a já bych vás na závěr rád požádal o podporu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a protože pan senátor Láska neuplatňuje přednostní právo, tak zvu pana senátora Fischera.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, pane náměstku, dámy a pánové. Když jsem viděl, co nám přistálo v kalendáři na programu této schůze, tak jsem začal číst. A musím říct, že jsem se dočetl věci, které jsem ani vědět snad nechtěl.

Opak je pravdou. Ty věci vědět chceme. Musíme je vědět. Měli bychom podle toho taky konat.

Pokusím se vysvětlit, co mě v raportech o hnutí Falun Gong a šířeji o porušování lidských práv v Číně tak zaujalo. Hlásíme se totiž jako ČR k nedělitelným lidským právům. Až do roku 2021 jsme byli zvoleni do Rady pro lidská práva, která patří k vůbec nejvýznamnějším orgánům OSN.

To, co se děje právě na půdě Spojených národů v oblasti lidských práv s Čínou, zmíním za chvilku. Je proto velmi důležité, abychom usnesení, o kterém dnes přemýšlíme, brali s velkou odpovědností. Čím jasnější bude dnešní rozprava, tím jasněji budou moci naši diplomaté také vystupovat v Radě pro lidská práva v Ženevě i na dalších grémiích.

Dovolte mi uvést pár argumentů, a nepůjdu úplně do detailů. Některé už tady zazněly, a nechci je opakovat.

Čína je skutečně kategorií sama pro sebe, když mluvíme o lidských právech. Téměř těmito slovy mluvil o situaci v Číně před deseti dny americký ministr zahraničí.

Když se podíváme do Všeobecné deklarace lidských práv a začneme číst jednotlivé paragrafy, zjistíme, že v případě Falun Gong a dalších případů podobně pronásledovaných v Číně, můžeme začít zaškrtávat, co všechno se nedodržuje. Upírá se právo na život, popírá se uznání člověka jako lidské osoby před zákonem. Upírá se mu rovnost před zákonem, porušuje se zákaz svévolného zatčení, porušuje se zákaz mučení, porušuje se právo na spravedlivý a otevřený soudní proces. Řada z vězňů ani neví, čím se provinili. Porušuje se zásada presumpce neviny. Prolomila se pravidla ochrany soukromí. Lidé jsou systematicky sledováni. Omezuje se svoboda svědomí. A o náboženském vyznání a jeho svobodě ani nemluvě. Křesťané by mohli vypovídat. Muslimové a další rovněž.

Čínský totalitní režim totiž drží v koncentračních táborech skutečně statisíce politických vězňů. To, že o nich nic nevíme, ještě neznamená, že tam nejsou. Vstup do těchto lágrů na převýchovu je totiž zakázán. Mezinárodní Červený kříž tam nesmí. Čínský červený kříž se zpronevěřil tak rozsáhlou korupcí, že mu nikdo v zahraničí nenaslouchá. Zahraniční delegace tam nemají vstup a novinářům je znemožňována práce.

Za zdmi koncentračních táborů vlastně neexistuje právo. Člověk se tam stává nositelem orgánů. Orgány jsou odebírány zdravým živým lidem, a to proto, aby se v největší kvalitě předávaly dál. Není náhodou, že tyto lágry jsou velmi blízko nemocnicím, aby vlastně nedocházelo k znehodnocení biologického materiálu.

Tahle nelidská mašinérie způsobuje dnes, že se v podstatě v Číně na transplantaci orgánů téměř nečeká. Provádějí se mnohem rychleji než kdekoliv jinde na světě. Tělo takového dárce se potom vyhlásí za mrtvé. A kdyby se neměl orgán úspěšně uchytit, v podstatě se nabízí klientům během záruční doby do týdne další operace.

Počet odběrů dosahuje skutečně nepředstavitelných čísel. V roce 2016 mělo jít o desítky tisíc. Některé odhady seriózních autorů mluví až o stovce tisíc odběrů. Na transplantace se tam jezdí z celého světa. A členové hnutí Falun Gong jsou vyhledáváni. Protože mají zdravotní životní styl a fyzicky jsou aktivní. Samotný režim považuje hnutí Falun Gong za hrozbu, jak uvedla analytička Human Rights Watch pro Čínu paní Weijun Wang. Členové hnutí jsou systematicky mučeni, vězněni a bez procesu zabíjení.

Vážné etické otázky nakonec dovedly Světovou transplantační společnost k tomu, že už v roce 2012 vydala zvláštní směrnici pro Čínu. A to proto, aby vybídla Čínu, že dobrovolné dárcovství orgánů je přece také možné. Takže nemusí držet vězně v lágrech kvůli transplantacím.

Světové veřejné mínění se zmobilizovalo natolik, že v roce 2012 lidé začali sbírat podpisy pod petici za skončení nedobrovolných transplantací v Číně. Čili ne v devadesátých letech. V roce 2012 se pod petici začaly sbírat podpisy. Do roku 2018 se podařilo nasbírat 3 miliony podpisů. Šlo o nejrozsáhlejší petiční akci na světě. Petiční archy předala organizace přímo komisaři OSN pro lidská práva.

Zvláštní tribunál, který založili v roce 2018, si vzal za cíl posuzovat systematické zabíjení lidí a sbírat důkazy pro další vyvozování, posuzování individuální odpovědnosti všech, kdo se na tom nelidským obchodu podílejí.

Problém, který máme dneska před sebou, ale nezůstává někde daleko za hranicemi Číny. Dostává se skutečně do systému OSN. Podle organizace Human Rights Watch totiž dochází celosvětově k systematickému zpochybňování základních lidsko-právních mechanismů. Čeští diplomaté by mohli vyprávět.

Čína např. zkouší s pracovníky OSN pracovat tak, aby je zastrašila. Aby nepoukazovali na problémy. Dopředu snižuje jejich důstojnost, otupuje jejich kritiku a sílí tlak, aby se lidsko-právní standardy upravili k nepoznání. S OSN je spojena i další velmi čerstvá zpráva.

Vůbec největší korupční skandál v dějinách OSN je spojen s osobami předsedů Valného shromáždění. Korumpoval je Patrik Ho z čínské společnosti CEFC. Před třemi měsíci byl odsouzen v New Yorku za masivní pokusy korumpovat nejvyšší představitele OSN. Tyhle rozsáhlé stopy nebývalé korupce nám mohou připomínat jednu firmu, která také v ČR byla známá.

Ale můžeme jít dál. ČLR skutečně zkouší změnit koncept lidských práv. Namísto těch základních, které známe ze Všeobecné deklarace, mluví o právu na rozvoj a dalších. K politice lidských práv, jak ji známe, se nehlásíme sami. Před několika měsíci vystupoval u příležitosti 70. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv německý prezident. Nemluvil k německému publiku, ale k čínskému. Frank-Walter Steinmeier vystoupil v Číně na univerzitě. Tam prohlásil, že dnes opravdu není doba na to oslabovat, měnit nebo opouštět standardní lidská práva, jak je známe ze Všeobecné deklarace, která slavila 70 let výročí a kteří v Číně někteří zkoušejí měnit. Protože v dnešním propojeném světě, který podlomila nedůvěra a neochota ke spolupráci v mezinárodním kontextu, skutečně potřebujeme normy, možná ještě víc než kdykoliv dřív. O tom, že se nám tohle téma vlamuje prostřednictvím technologií do naší společnosti, ani nemluvě.

Norma Všeobecné deklarace lidských práv je skutečně základem. Na ní ostatně stojí celá západní společnost. Není proto jenom povinností Německa, ale také České republiky, aby se s ostatními státy EU dokázala postavit útokům na základní lidsko-právní dokumenty a mezinárodní záruky, které garantují lidská práva pro všechny.

Pro všechny, to znamená i pro členy hnutí Falun Gong, a dalších, kteří žijí jako menšiny v Číně.

Dovolte mi připomenout, že počty obětí politické zvůle od nástupu současného generálního tajemníka Komunistické strany Číny a jejího prezidenta strmě rostou. Pokračuje utužování nedemokratických poměrů a flagrantní porušování těch nejzákladnějších pravidel právního státu.

Nemůžeme se tvářit, že o tom jakoby nevíme. Neměli bychom ani podřizovat vztahy s Čínou jenom ekonomickým zájmům. Proto se musí Česká republika dokázat postavit, vytvářet sebevědomou politiku a jenom tak hledat, jak vytvářet vzájemně výhodné vztahy. Nesmíme ale zapomínat ani na ty, kteří nemají jméno, kteří nemají právo na soudní proces a kteří byli degradováni na úroveň biologického materiálu pro transplantační byznys.

Zítra a pozítří bude premiér České republiky na Evropské radě v Bruselu. Tam se bude také vyjednávat o tom, jak nastavit do budoucna vztahy Evropské unie s Čínou. Brzy bude následovat summit Evropská unie – Čína. A chystají se další důležitá rozhodnutí týkající se bezpečnosti kritické infrastruktury v Evropě. I proto je dnešní jednání mimořádně důležité. Stáváme se součástí celoevropského hledání vzájemně nejvýhodnějších vztahů s Čínou, při němž nesmíme ani zapomenout na to, co nám samotným pomohlo najít cestu ke svobodě. A tak se nebojme přihlásit k hodnotě člověka a k jeho právům. Nebojme se přihlásit k tomu, co nám samotným přineslo svobodu, nebojme se tuto svobodu také přiznat dalším. Ten civilizační střet, který se před našima očima odehrává, totiž vyžaduje, abychom nezůstali neutrální anebo nezkoušeli stát stranou. Je proto důležité dnešní usnesení k hnutí Falun Gong přijmout, zvážit, promyslet a postavit se za něj s velkou většinou. Proto jsem chtěl požádat všechny, aby ten váš souhlas dnes nechyběl. Opravdu jde i o nás. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, milé dámy, milí pánové, v tuto už trošku pozdní hodinu si také dovolím několik poznámek.

Jednak těžko si nevšimnout toho, že v dnešním jednání našeho Senátu se vlastně dvakrát více nebo méně, přímo nebo nepřímo, věnujeme tématu transplantací. Měli jsme tady novelu transplantačního zákona České republiky, a já se k tomu na chviličku vrátím. Promiňte mi to, ale Česká republika je opravdu jednou ze zemí, kde dlouhodobě transplantace, špičkový, úžasný lékařský výkon, ať už jde o transplantaci kteréhokoliv orgánu, běží dlouhá léta úžasným způsobem, a to dokonce už z dob, kdy jsme tady měli komunistický režim. A ani v té době režim, který jsme tu tehdy měli, pro který já nemám opravdu ani půl slova uznání, si nedovolil zneužívat živé lidi na transplantaci orgánů. To je něco, co i pro tento neuvěřitelně nedobrý, odporný režim, který jsme tu měli, bylo zcela mimo limity.

Pokud jde o příznivce, o vyznavače hnutí Falun Gong, trvalo to bohužel hodně dlouho, protože čínský režim si je vědom toho, že to nevypadá na pohled hezky, takže to vypadalo hodně dlouho, než se podařilo získat do té míry přesvědčivé údaje, přesvědčivé informace, že dneska nemáme pochyby o tom, že za to byli a jsou příznivci tohoto hnutí v Číně, a možná další skupiny obyvatel, zneužíváni, a to dokonce velmi hromadně.

Chtěl bych proto také velmi poděkovat občanům, kteří aktivizací této petice přivedli toto téma do Senátu. Myslím si, že to je jeden z mnoha případů, kdy spolupráce občanské společnosti se Senátem je plodná. Jsem za tento mechanismus rád a děkuji opravdu moc za to, že to sem bylo přivedeno.

Myslím si, že je dobře, že připravená usnesení jsou skutečně zaostřena na téma petice, a to se týká obětí z řad hnutí Falun Gong. Ale současně je dobře přitom mít na paměti, že to nejsou jediní lidé, kteří podléhají v Číně jinému konceptu lidských práv. Mám v posledních asi dvou, třech, možná čtyřech letech v ČR nepříjemný pocit, že tady, když se řekne lidská práva, tak spousta lidí má sklon to chápat jako takovou fajnovost pražské kavárny. Když už se hodně nudíme a nemáme co jiného, tak se začneme bavit o lidských právech, ano? Ale toto je jedna z mnoha věcí, která ukazuje, že základní lidská práva jsou především práva na život. Stát nás nesmí svévolně přivést o život, dokonce v zemích našeho civilizačního okruhu nás vůbec nesmí připravit o život. Nesmí nás svévolně špiclovat, nesmí nás připravit o právo na spravedlivý proces. Toto jsou zcela konkrétní věci. Když říkáme lidská práva, mysleme na tyto věci, nejsou to nějaké fajnovosti, nějaké esoterické věci. A to, že Čína bohužel zjevně zcela aktivně pracuje na konverzi konceptu všeobecných základních lidských práv směrem k nějakému jakoby kulturně podmíněnému vzorci, že v jiných zemích možná lidem třeba tolik nevadí, když jsou svévolně státem připravováni o život, tak si myslím, že touto kauzou je velmi názorně ilustrováno, že ne. Lidem všude na světě vadí, velmi zásadně vadí, když jsou státní mocí svévolně připravováni o život.

A proto si myslím, že z tohoto fundamentálního principu, i kromě jiného, i z tohoto fundamentálního principu je velmi dobře se k této věci otevřeně postavit a přijmout k tomu jasné explicitní usnesení.

Děkuji, už je pozdě. Měl jsem ještě několik poznámek ke křesťanům, kteří žádají azyl v ČR a k Tibetu, ale vzhledem k pokročilé hodině vás toho pro tuto chvíli ušetřím a nechám si to na jindy. Moc vám děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Trošku se bojím, že toho, čeho vás kolega Hampl ušetřil, tak já si neodpustím, ale ono to asi jinak nejde.

Ovšem začnu trošku jinak, proč je problematika Číny tak důležitá. Ono na světě zemí, kde jsou popírána, potírána lidská práva, kde jsou diktátoři, takových zemí je strašně moc. Ale u Číny je to jiné v tom, že zatímco ostatní země jsou průměrné, některé rozvojové, čím větší diktátor, tím více rozvojová země, tak Čína je gigant. Je to ekonomický a zejména technický gigant. Čína podle zpráv, které jsou k dispozici, je relativně kousek, dva, tři roky od prolomení umělé inteligence. Tyto náznaky můžete vidět už dnes. Zpráva, která proběhla tiskem, že bylo vybráno 20 milionů Číňanů, kteří nesmějí létat, nesmějí jezdit MHD, to nebyl žádný náhodný výběr. To byl výsledek naprosto systematické práce, sledování a špiclování každého kroku, který občan Číny udělá. Jsou tam kamerové systémy, které identifikují všechno, jakýkoliv náznak odporu proti komunistické straně.

Prozatím tedy je výsledkem, že takový člověk nesmí cestovat. Ale právě to nebezpečí je spojené s tím, že opravdu Čína je technický gigant. Dává tomu úplně jiný rozměr, který vyžaduje velmi otevřený a razantní přístup vůči ní. Ono to, že Čína je tak silná, se projevuje i v tom, co tady kolegové už naznačili, že jí nestačí jenom prosté porušování lidských práv nebo ignorování, ona chce celosvětově změnit koncept lidských práv. Charta lidských práv má vyjmenována všechna práva, politická, hospodářská a další. Ale Čína přichází právě v tom, můžeme říct, dialogu nebo jednání nebo v nátlaku na OSN a na vlastní státy, aby se celosvětově změnila koncepce lidských práv, aby na prvním místě byla práva hospodářská. Právo na střechu nad hlavou, právo na materiální zázemí. A pak vlastně už nic. Pak už žádná další místa nejsou.

To je extrémně nebezpečná věc. I z tohoto pohledu já bych se přimlouval pro to, aby byla přijata obě dvě usnesení, usnesení reagující na tu petici, ale i usnesení, které navrhl Marek Hilšer, abychom tuto věc přijali nebo se k ní vyjádřili daleko koncepčněji, využili tuto příležitost.

A to poslední, čeho vás neušetřím, i jaksi v reakci na to, co tu říkal pan předseda Fischer, já prostě musím znovu a znovu vyjádřit své absolutní nepochopení pro přístup českého ministerstva, které neposkytne azyl čínským křesťanům s odůvodněním, že nemá důkazy o tom, že by byli ve své zemi nějak perzekvováni. Já tomu nerozumím. Využívám i tuto příležitost k vyjádření svého absolutního nepochopení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím paní senátorku Hamousovou.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, vážené kolegyně, kolegové. Mám procedurální návrh, nechci přerušovat jednání tak významného tématu, po předchozí domluvě a se souhlasem ostatních předsedů senátorských klubů dávám procedurální návrh, abychom dokončili jednání dnešního programu, to znamená možnost ještě jednat a hlasovat po 21. hodině. Děkuji za podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. O tom budeme hlasovat bez odkladu.

Ještě vás odhlásím. To je dneska častá disciplína. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat a hlasovat po 21. hodině, a to až pro úplné dokončení programu. Zahajuji hlasování. Prosím, přihlaste se, příchozí. Stíháte to? Kdo je pro, ještě stále může hlasovat. Kdo je proti? Může teď.

Hlasování č. 32, kvórum 20, pro 38. Návrh byl schválen. Takže zpátky jsme v obecné rozpravě k tomuto bodu, a sice petice za ukončení pronásledování genocidy Falun Gong. Nevidím dalšího, kdo by se hlásil do rozpravy... A už vidím. A je to paní senátorka Vítková, prosím.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Dobrý večer, vážení kolegové a kolegyně. Já jenom velmi stručně se vyjádřím, určitě podpořím návrh pana doktora Hilšera v plném rozsahu, protože minulý týden ve čtvrtek jsme si v Boskovicích připomněli odsun židovských spoluobčanů v roce 1942 pochodem z ghetta na nádraží. Myslím si, že tak jak vyvrcholila právě tato tragédie z roku 1939, tak je potřeba si to uvědomit, protože to nezačalo v roce 1942, ale útoky na židovské obyvatele v Německu začaly daleko dřív, je potřeba těmto věcem se postavit a zabraňovat v každé zemi a v každém čase. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A teď už opravdu nikdo další se nehlásí. Proto rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje zahraničního výboru, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Ne. Nyní garančního? Promiň, Václave, musel jsi usednout navíc.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři. V rozpravě k petici vystoupil zástupce petentů, zástupce ministerstva zahraničních věcí a vystoupilo 5 senátorů, kteří vesměs podpořili návrhy, včetně pozměňovacího návrhu nebo doplňujícího návrhu.

Já samozřejmě jednak za sebe i za navrhovatele bych byl rád, kdyby ten doplňující návrh se stal usnesením Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže budeme nejprve hlasovat o návrhu usnesení garančního výboru. Všichni vědí? Myslím, že jsme se svolávali před chvilkou, takže já spustím rovnou hlasování. Kdo je pro? Před chvilkou jsme hráli... Auditorium je těkavé, tak budu příště opakovat skladbičku, teď se omlouvám. Pan senátor Vystrčil je maratonský běžec, takže to zvládl.

Hlasování č. 33, kvórum 22, pro 41. Tento návrh byl schválen. Nyní bychom hlasovali o návrhu usnesení, které předložil v obecné rozpravě pan senátor Hilšer. Kdo je pro, stiskne, zvedne... A kdo je proti, zvedne a stlačí...

Hlasování č. 34, kvórum 22, pro bylo 38. I tento návrh usnesení byl schválen. Děkuji všem zúčastněným. Děkuji zástupcům petentů, panu náměstkovi a všem kolegům.

Můžeme přistoupit k předposlednímu bodu programu. Je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 51

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 51. Já prosím paní poslankyni Moniku Obornou, aby nás s tímto poslaneckým návrhem seznámila. Dobrý den, paní poslankyně. Prosím.

Poslankyně Monika Oborná:  Děkuji za slovo, hezký večer, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámila s novelou lesního zákona. Tento předložený návrh novely lesního zákona je legislativní reakcí na největší kůrovcovou kalamitu za poslední století, která právě probíhá na území ČR. Jejím cílem je zefektivnění boje proti kůrovci. Zkušenosti z praxe poslední doby totiž ukazují, že některá ustanovení zákona, která v běžných podmínkách plní svůj účel, se za současného stavu stávají překážkou pro účinný zásah proti kůrovci. Navrhujeme proto nově do zákona zakotvit kompetence ministerstva zemědělství, které umožní rozhodnout o nezbytných opatřeních, odchylných od běžného postupu, podle lesního zákona.

Novela přináší možnost odchýlit se od běžných pravidel hospodaření v lese, zejména ohledně těžeb a ohledně zalesňování. Využití tohoto zákonného zmocnění je výslovně vázáno na mimořádné situace mající charakter kalamit regionálního a celostátního významu. Rozhodnutí o odchylných opatřeních bude prováděno formou opatření obecné povahy, které umožní na mimořádné situace reagovat efektivně a hlavně v reálném čase.

Je totiž prakticky vyloučeno, aby takováto opatření byla ukládána formou správního rozhodnutí s počtem účastníků v řádu stovek tisíc. Vedení správního řízení s velkým počtem účastníků a jejich neurčitým okruhem by trvalo několik týdnů či spíše měsíců, my potřebujeme reagovat okamžitě.

Opatření obecné povahy nabude účinnosti dnem, kdy ho ministerstvo zemědělství vyhlásí. Jedná se o návrh, který vychází z právní úpravy § 115a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, který je součástí našeho právního řádu.

Opatření obecné povahy tak nabude účinnosti nebo chcete-li závaznosti dnem vyvěšení. V zájmu zachování práva na spravedlivý proces zůstává zachována možnost přezkumu jakožto opravného prostředku zakotveného ve správním řádu. Konkrétně se odchylná opatření stanovená ministerstvem zemědělství formou opatření obecné povahy budou týkat těchto konkrétních oblastí.

Zaprvé se jedná o rozšíření možnosti užití jiného než předepsaného reprodukčního materiálu k obnově lesa. Rozsáhlé holiny, které vznikají po těžbě v lesích, je v tuto chvíli potřebné zalesňovat co nejrychleji a v případě nedostatku reprodukčního materiálu vyhovujícího platné právní úpravě umožníme vlastníkům lesa zalesnit dočasně i dostupným reprodukčním materiálem bez ohledu na současné požadavky na kvalitu a původ reprodukčního materiálu lesních dřevin.

Tady bych chtěla zdůraznit, že takovéto výjimečné rozhodnutí bude garantováno jednak ministerstvem zemědělství jako ústředním orgánem, bude zároveň podloženo odborným posouzením, Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, jako znaleckým ústavem.

Cílem je zamezit degradaci holin z hlediska větrné eroze a jejich vysušování, využitím tzv. přípravných dřevin umožníme rozčlenění holin na menší plochy, na kterých budou postupně přípravné dřeviny odstraňovány a následně budou plochy zalesňovány dřevinami, které budou splňovat požadavky na reprodukční materiál. Je nutné také uvést, že tato uvedená potřeba vyplývá mimo jiné také z toho, že velikost kalamitních holin co se týká ploch jednotlivých holin, ale také celkových ploch převyšuje výměru holin vzniklých při běžném hospodaření v lesích.

Dále umožníme prodloužení termínu pro zalesňování holin. Pro zalesnění na některých stanovištích je nezbytné zakotvit možnost udělit výjimku, resp. prodloužit dobu pro zajištění porostu. Tohle se jeví jako nezbytné zejména na větších holinách o velikosti několika hektarů, někde desítek, mimořádně i stovek hektarů, kde zákonnou dobu pro zajištění porostu, která je v současné době 5 let, nebude možné pro vlastníky lesů splnit. Dosavadní způsob prodloužení tohoto termínu na individuální žádost vlastníka se v současných podmínkách jeví jako nedostatečný.

Dále se jedná např. o zastavení, resp. zrušení povinnosti provádět opatření k ochraně lesa v území, kde jsou již prakticky zbytečná, a soustředit tak veškeré zpracovatelské, ale i jiné kapacity na území, kde je zásah proti kůrovci ještě smysluplný. V praxi jde například o upuštění od zajišťování a evidování výskytu škodlivých činitelů a od povinnosti preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů. To znamená například upuštění od povinnosti umísťovat lapáky v lese.

Poslední jsou výjimky z povinnosti přednostně provádět těžbu nahodilou tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů. To v praxi znamená, že výjimku z přednostního zpracování nahodilých těžeb je třeba udělit tak, aby byly zpracovány přednostně v rámci těžby nahodilé jen stromy představující nebezpečí z hlediska šíření škodlivých organismů, ne tzv. sterilní souše, které již nepředstavují toto nebezpečí. To jsou místa, kde se už aktivní kůrovec nevyskytuje.

Jejich těžba proto může být dočasně odložena opět s cílem soustředit veškeré zpracovatelské a jiné kapacity na území, kde je zásah smysluplný.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mimořádnost stávající kalamity si vyžaduje i mimořádná opatření. Musím však zdůraznit, že žádné z těch, které zde navrhujeme v novele lesního zákona, nesměřuje k omezování práv vlastníků lesa. Právě naopak. Majitelům lesa chceme ulehčit, dát jim možnost odchýlit se od povinnosti tak, aby při zásahu proti kůrovci mohli využít dostatečné kapacity s nejvyšší možnou efektivitou.

Z konzultací, které jsme s jejich zástupci vedli, víme, že vlastníci lesů tuto novelu vítají a podporují. Na závěr bych vás velice chtěla požádat o podporu této novely, zároveň bych vám chtěla velmi poděkovat za vstřícnost v projednávání této novely zde v Senátu. Děkuji vám velmi za pozornost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní poslankyně, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý večer, kolegyně, kolegové, paní poslankyně, pane předsedající. Děkuji paní poslankyni za přednesení tohoto návrhu...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, pane kolego, kolegové, vydržte to ještě, prosím. Opravdu rušíte, i když se vám zdá, že mluvíte tlumeně, ohlušuje to zde. Děkuji.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za ten návrh. Je nám jasné, že skupinou poslanců předkládaný návrh zákona proběhne rychleji, než kdyby to byl návrh ministerstva zemědělství, které ostatně tento návrh zákona připravovalo a chystá i daleko větší novelu, která reaguje i na ještě další věci, které jsou způsobené právě kůrovcovou kalamitou. Chtěl bych za to poděkovat. My jsme dnes dopoledne na výboru velice pečlivě projednali tento návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289, o lesích, vysvětlili jsme si tam všechny připomínky, které zazněly před tím z diskuse, byli jsme ujištěni překladateli i náměstkem ministra zemědělství a náměstkem ministra životního prostředí o těch sporných věcech, že se budou řešit. Některé věci, i když nebyly úplně vysvětlené, tak byly použity, právě ten příměr, který říkala paní poslankyně, že mimořádnost tohoto usnesení nebo mimořádnost tohoto návrhu zákona je právě především brát i z novely vodního zákona v případě povodní, kdy se také uplatňoval tento princip těchto mimořádných opatření. Takže my v legislativě tu oporu máme.

Z těchto důvodů ale, protože jsme si vědomi potřeby rychlosti přijmout tyto změny, protože navrhovaná usnesení se mají navrhovat už v červnu letošního roku, aby zemědělci a lesáci hlavně stihli ještě reagovat před prvním výletem brouka v letošním roce, jaro se ukazuje jako velice časné, takže je důvodné podezření, že to bude velice rychlé. Takže z toho důvodu jsme navrhli ve výboru se návrhem zákona nezabývat, to znamená, aby tento návrh zákona proběhl a byl co nejrychleji účinný, navrhujeme plénu Senátu PČR vyjádřit tuto vůli, čili hospodářský výbor všemi hlasy po pečlivé rozvaze přijal tento návrh zákona. Takže jsem předběhl i předsedajícího, který by potom se na to ptal. Tak já zrovna teď předkládám návrh druhý.

Druhá věc taky je samozřejmě proto, že jsme ten návrh zákona dostali v pátek, nebyli jsme schopni to projednat, myslím si, že by ten návrh zákona jako všechny ostatní potřeboval delší čas a samozřejmě preciznost, tak si myslím, že by to bylo i určitým trošku popřením účinnosti Senátu a jeho vůlí, tím, že by měl mít dostatek času, aby řádně ty zákony projednával, tím pádem ze sebe trošku vyviňujeme tu zodpovědnost a předáváme to vlastně všechno na Poslaneckou sněmovnu. Ale nemyslím si, že by to mělo tomu zákonu uškodit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nesouhlasím s tím, že bychom se zbavili odpovědnosti, neboť konáme s nejlepším vědomím a svědomím. Ale chceme být rychlejší než brouk, myslím si, že vašemu návrhu rozumíme, ale mám tady přihlášku předsedy klubu.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, já jsem se přihlásil k faktické poznámce. Protože jsem se přihlásil k faktické poznámce, tak budu říkat jenom fakta.

První, paní poslankyně za to, že tak rychle musíme ten zákon projednávat, nemůže. Teď další fakta.

5. únor 2018, zpráva z tisku, správa NP České Švýcarsko se bojí kůrovcové kalamity.

8. květen 2018, kůrovec nám líbá ruce, venkov nerozvineme tím, že postavíme lávku, říká lesnický ekolog.

15. květen 2018, Andrej Babiš: Odborníci se nám snažili namluvit, že za příčinou kalamity je sucho.

18. květen, absolutní selhání ministerstva zemědělství, ignoruje plošné hnutí našich lesů.

24. květen, ekologická katastrofa v Jeseníkách obrazem, kůrovcová kalamita je, jaká tu od dob Marie Terezie nebyla.

27. červenec 2018, Krkonoše se bojí kůrovce, lesníci stříkají pokácené kmeny chemií.

23. srpen 2018, sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů žádá kvůli kůrovcové kalamitě o podporu státu.

Tisková zpráva. Další bezdůvodné šíření lýkožrouta rovněž, tuším, ze srpna.

Otevřený dopis ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi ze srpna, 31.

Kvůli kůrovci už z lesů zmizel milion kubíků dřeva, sazenic je nedostatek. 14. září 2018.

19. září 2018. Správci Českého Švýcarska kvůli přemnoženému kůrovci vyhlásili kalamitní stav.

A my máme nyní pět dní na to, abychom zachránili boj proti kůrovci tím, že urychleně projednáme poslanecký návrh zákona. Myslím si, že VHZD udělal jediné, co mohl, a to že navrhl, abychom se zákonem nezabývali, vy si sami zvažte, jestli takto se maká. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak ještě přihláška dalšího předsedy klubu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Budu rychlý. Paní poslankyně, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych byl hrozně rád, aby toto se nestalo zvykem. My jsme v minulosti nezabývání tady měli, byl tady tehdy, když si pamatujete, velký balíček, který sem poslala vláda, kdy můj kolega...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To už jsme si snad vyříkali.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Už jsme si to vyříkali. To tehdy navrhl. My jsme všichni koukali a najednou se pravda stala skutečností a nezabývali jsme se. Tak od té doby jsme si na to dávali pozor, my jsme tady od toho, abychom se zákony zabývali. Miloš Vystrčil jednoznačně dal vědět všem, jak to probíhalo. Kůrovec už byl 16, 17. A teď najednou je to to samé jako GDPR. Vypustím džina a pak jdu zachraňovat. Teď tedy kůrovec se vypustil sám, ale my narychlo budeme zachraňovat, abychom byli ti slavní. Takhle se fakt nemaká. Byl bych rád, abychom to pro příště už skoro nikdy nedělali, protože nejde o život, ale jde o les, pravda, protože naši planetu chceme mít zelenou, tak asi dneska podlehneme a zabývat se nebudeme. Ale prosím vás, ať se to nestává pravidlem, byl bych rád, aby paní poslankyně mohla vzkázat svým kolegům, svým 199 kolegům, že ze Senátu jde vzkaz, aby tohle už na nás nezkoušeli a dělali ty věci včas, jak mají, a makali, jak mají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pan senátor mě nutí k faktické poznámce, nebyli jsme překvapeni téměř, ústavní většina odsouhlasila, a to proto, že téměř ústavní většina souhlasila tehdy s předloženým balíčkem, ale už jsem to jednou vysvětloval, tak mě mrzí, že to znovu připomíná. Jako by se nic neřeklo. Nicméně smysl těchto faktických poznámek byl vzkaz, že nedáme nezabývat se zadarmo. Přesto zde máme jediný návrh hlasování, já proto spustím znělku.

A budeme hlasovat o návrhu nezabývat se. V sále je přítomno 45 senátorů, kvórum je 23. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo ne, stiskne NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 35, kvórum 23, pro 42. Návrh nezabývat se byl schválen. Zákon je tímto tedy Senátem posvěcen. Paní poslankyně, děkujeme.

Poslankyně Monika Oborná:  Já vám strašně moc děkuji za podporu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkujeme. A blížíme se do finále, neboť dalším bodem je

 

Záměr uspořádat veřejné slyšení Senátu Parlamentu ČR na téma "Potřebuje Česká republika a Evropa vodní koridor Dunaj - Odra - Labe?"

Usnesení VUZP ze dne 13. března 2019 i obdobné usnesení VEU ze dne 19. března vám byla rozdána na lavice. Prosím senátorku Jitku Seitlovou, aby vystoupila s úvodním slovem k tomuto usnesení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, prosím, vydržte ještě těch možná pět, možná deset minut, to snad ani ne, abychom schválili... Ano, dejte mi ještě těch pět minut, abychom schválili poslední bod dnešního programu. Pane předsedající, děkuji za slovo. Teď tedy bych vás ráda velice krátce seznámila s posledním bodem dnešního jednání.

Potřebuje ČR a Evropa vodní koridor Dunaj – Odra – Labe? To je název veřejného slyšení, které doporučuje a usnesením schválil tento záměr VUZP, následně také i VEU. Možná se vám bude zdát, musím říct, že jsem se setkala s tím názorem velice často, proč proboha teď vytahujete průplav Odra – Dunaj – Labe...

ČR totiž stojí, aniž byste možná si toho všimli, před zásadním rozhodnutím o pokračování přípravy tohoto vodního koridoru. V gesci ministerstva dopravy je k jednání vlády připravena studie proveditelnosti vodního koridoru. Tato studie byla zpracovaná s gescí ministerstva dopravy, příprava trvala několik let, stálo to podle mých informací 25 milionů a teď je připraveno i usnesení vládě, s tím, že tedy by měla rozhodnout, jak dál s tímto vodním koridorem.

Nebudu číst všechny ty další věci, které máte v té důvodové zprávě, kterou jste dostali. Jenom řeknu to zásadní. Dochází k částečné změně trasy, dochází k tomu, že by měla být sledována pouze linie Odra – Dunaj, s tím, že jedině tato část by měla být podle té studie efektivní ekonomicky.

Část labská by neměla být sledována. Ale navíc ta severojižní část by neměla být podle těch návrhů doporučených variant vedená tak, jak se dodnes předpokládalo, směrem přes jižní Moravu po řece Moravě až na rakouskou hranici a tam do Dunaje, ale měla by odbočovat směrem na Slovensko. Takže by to vlastně měly být 3 země, kterých se to dotýká – Polsko, Česká republika, Slovensko. Možná z části Maďarsko.

Náklady na celý průplav Odra – Dunaj – Labe se pohybují kolem půl bilionu korun, 520 miliard. Náklady na severojižní trasu dunajsko-oderskou zhruba 280 mld. Kč. Materiál bude předložen vládě, pravděpodobně se předpokládá, podle informací, které mám teď aktuálně z Ministerstva dopravy, někdy koncem května. Možná i malinko dřív. Změny trasy a jejich nová ochrana, příprava a možná realizace průplavu budou mít zásadní vliv a dopady do rozsáhlého souboru v oblasti rozvoje a života občanů dotčených regionů. Připravovaný záměr má strategický význam i pro rozvoj celé dopravy v České republice. Pokud dostaneme, jak se předpokládá, peníze z Evropy a bude znovu zařazeno do systému TEN-T, což se navrhuje v tom usnesení pro vládu, tak samozřejmě jiné projekty, jako například železnice a jiné, mohou být ve svých nárocích, požadavcích samozřejmě limitovány nebo ohroženy.

Ale nejen to. Náklady na přípravu a případnou realizaci a provoz průplavu si vyžádají znační finanční zdroje z veřejných rozpočtů, a to na všech úrovních veřejné správy území samosprávných celků vlády. Očekávat lze také některá legislativní a právní opatření, jak říká studie. Pro jednání takto zásadního a strategického rozhodnutí s ekonomickými, environmentálními vlivy nejen v rámci České republiky, a to v celém středně a dlouhodobém horizontu se jeví jako vhodnou formou a potřebnou formou veřejné slyšení v Senátu. Proto vás tedy prosím, abyste zvážili podporu takovémuto veřejnému projednání. Zatím předkládám záměr tohoto veřejného projednání, i s tím, že v příloze máte ty, kteří mají být pozvaní. Je to samozřejmě ne jmenovitě, ale je to podle institucí. Je možné, že při tom, když jsme to připravovali, se na někoho zapomnělo. Senát o tom bude ještě jednou hlasovat, pravděpodobně na příštím plénu, jako už v konkrétní formě, naprosto přesně definované. Takže kdyby někdo měl zájem, může samozřejmě doplnit ten materiál. Je to příležitost pro všechny senátory.

A teď tedy dovolte, abych přečetla návrh usnesení Senátu ze 7. schůze, konané dne 20. března, k záměru uspořádat veřejné slyšení v Senátu PČR na téma „Potřebuje ČR a Evropa vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“ Musím ten návrh usnesení přečíst. Senát schvaluje záměr uspořádat veřejné slyšení v Senátu PČR na téma „Potřebuje ČR a Evropa vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“ v 1. pololetí roku 2019. 2. Ukládá výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí předložit na příští schůzi Senátu návrh na konání veřejného slyšení. Tedy teď je to záměr, pak to bude přesně tak už podle případných vašich doplnění. Opět „Potřebuje ČR a Evropa vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“ s náležitostmi stanovenými zákonem o jednacím řádu Senátu.

Děkuji za vaši pozornost a trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje pro tento bod. Navrhuji, aby se jím stal senátor Zbyněk Linhart. Ptám se, zda přijímá tuto úlohu? Ano, budeme tedy o tomto návrhu hlasovat. Já myslím, že nemusím spouštět znělku, doufám, že souhlasíte? A spustím místo toho rovnou hlasování.

Kdo je pro, aby se zpravodajem stal pan senátor Linhart? Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 36, kvorum 24, pro bylo 45. Návrh byl schválen.

Pane kolego, prosím tedy, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Opakuji, že jde o záměr, nikoliv o schválení veřejného slyšení. A vidím přihlášeného pana senátora Hampla. Veřejné slyšení bychom v případě odhlasování tohoto návrhu usnesení schvalovali na příští schůzi. Pane senátore, prosím.

Senátor Václav Hampl:  Velmi stručně, milé kolegyně, milí kolegové. Já jsem chtěl jenom říct, že evropský výbor, jak jste také informováni, přijal usnesení, kde také podporuje uspořádání veřejného slyšení. Je to jednak na základě toho, že pokud by na tuto záležitost mělo dojít, předpokládá se velmi zásadní financování z evropských zdrojů. A také i proto, že je to samozřejmě věc, která se velmi zásadně týká našich partnerů a sousedů v EU a vlastně i celoevropské sítě dopravní, takže proto je to věc, které hodlá evropský výbor věnovat pozornost. Nicméně samozřejmě je zcela namístě a v pořádku, aby tím zásadním orgánem Senátu, který to bude řešit a připravovat a organizovat apod., byl výbor, kterého neumím celé jméno, ale ten druhý, paní senátorka Seitlová. Moc se omlouvám, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier, prosím o jeho vystoupení.

Senátor Jiří Dienstbier:  Doopravdy jenom velmi stručně. Pokud cílem tohoto slyšení má být to, jak ukončit tento šílený megalomanský projekt, tak jsem pro. Ale jinak si myslím, že to vůbec nestojí za ztrátu času, úsilí a rozhodně ne ty desítky milionů, které se vynakládají na studie, protože to je možná jediný důvod, proč se ta myšlenka udržuje při životě. Aby někdo měl zakázky z těchto studií.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pan senátor tedy avizuje podmíněné hlasování. A protože už se nikdo další nehlásí, tak rozpravu končím a poprosím pana zpravodaje.

Senátor Zbyněk Linhart:  Hezký večer. K tématu – v obecné rozpravě vystoupili 2 řečníci. Všichni jsme tady byli při vědomí, tak asi nemusím shrnovat, co se tady říkalo, myslím, že to je vcelku jasné. A to je asi tak všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám. Máme tedy ve hře jediný návrh a sice schválit záměr. A sice ve znění usnesení, které nám paní senátorka ve svém vystoupení přečetla. Já ještě pustím naposledy hudbu dneska, aby se vám nestýskalo.

Předpokládám, že pan senátor Kortyš je přihlášen omylem. Spouštím hlasování.

Kdo je pro předložený návrh usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 37, kvorum 22, pro 42, návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali program této schůze a já ji končím. Loučím se s vámi, těším se na shledanou 2. května.

(Jednání ukončeno v 21.19 hodin.)