Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 02.05.2019

(1. den schůze – 02.05.2019)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 8. schůzi Senátu konané v čase májové lásky... (Senátorky, které nebyly políbeny, se mohou o přestávce přihlásit u mne, rád jejich muže zastoupím... Máme třešňovou větev, nemáme třešeň v Senátu, ale máme větev...)

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 15. dubna 2019.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Michal Kortyš, Petr Vícha, Radek Sušil, Přemysl Rabas, Milan Štěch, Miroslav Nenutil, Zdeňka Hamousová, Jiří Vosecký, Emilie Třísková a Zdeněk Papoušek (omlouvá se jenom dočasně, protože došlo ke zpoždění vlaků, což je typické).

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 8. schůze Senátu byli senátor Jiří Burian a senátorka Jaromíra Vítková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme po znělce k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 1 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo.

Návrh byl tedy přijat a ověřovateli budou senátor Jiří Burian a senátorka Jaromíra Vítková.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 8. schůze Senátu.

Nejprve navrhuji doplnit body spojené se zvolením nového senátora. Jedná se o první čtyři body dnešního jednání, a to:

1. Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor David Smoljak platně zvolen.

2. Slib senátora.

3. Změny v orgánech Senátu.

4. Změna zasedacího pořádku.

Upravený návrh pořadu 8. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru a doplněný o právě navržené body vám byl rozdán na lavice.

Organizační výbor navrhuje, abychom vyřadili senátní tisky č. K 012/12 a K 017/12, protože výbor pro záležitosti Evropské unie je vzal pouze na vědomí.

Dále na základě žádosti ministrů se navrhuje vyřadit body ministryně financí senátní tisk č. 33, ministr životního prostředí senátní tisky č. 46 a K 013/12 a ministr obrany senátní tisk č. 59.

Organizační výbor navrhuje zároveň vyřadit i petici za zákon pro zelené lesy Šumavy (senátní tisk č. 73), jejíž šetření dosud nebylo ukončeno. Z návrhu pořadu dále navrhuje vyřadit i volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – prezident republiky ani Poslanecká sněmovna své kandidáty nepředložili.

Jako pátý bod dnešního jednání projednáme senátní tisk č. 61 ministra průmyslu a obchodu, následovaly by další návrhy zákonů předkládané ministrem dopravy či poslanci.

Posledním bodem před polední pauzou bude volba kandidátů na zástupce veřejného ochránce práv.

Jako první body odpoledního jednání projednáme body předkládané ministryní spravedlnosti. Následovaly by body ministra vnitra, který zároveň zastoupí předsedu vlády, a ministra zahraničních věcí. Předpokládám, že jednání bude v případě potřeby pokračovat v pátek.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikoho nevidím, můžeme tedy přistoupit k hlasování o programu 8. schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 2 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo.

Návrh byl tedy přijat a budeme postupovat podle schváleného programu.

Nyní přistoupíme k bodu, kterým je

 

Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor David Smoljak platně zvolen

Chci připomenout znění § 41 odst. 1 písm. a) jednacího řádu, podle něhož mandátový a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni a svá zjištění předkládá Senátu.

A proto uděluji slovo předsedovi mandátového a imunitního výboru Ivo Bárkovi a žádám, aby nás informoval o závěrech jednání výboru. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Dobré dopoledne. Milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, dovoluji si vás informovat, že mandátový a imunitní výbor Senátu přijal na své 5. schůzi konané dne 2. května 2019 usnesení č. 6, s jehož obsahem vás nyní seznámím:

Usnesení č. 6 mandátového a imunitního výboru z 5. schůze konané dne 2. května 2019 k ověření platnosti mandátu:

1. Výbor ověřil platnost volby senátora Davida Smoljaka ve volebním obvodu č. 24, sídlo Praha 9, zvoleného ve druhém kolem doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu České republiky ve dnech 12. a 13. dubna 2019. Ověření proběhlo v souladu s § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

2. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout zjištění mandátového a imunitního výboru, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby nově zvolený senátor David Smoljak složil Ústavou předepsaný slib.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka seznámit s tímto usnesením Senát Parlamentu České republiky.

Pro úplnost dodávám, že MIV měl pro svá zkoumání o platnosti volby senátora Davida Smoljaka k dispozici doklad o ověření totožnosti nově zvoleného senátora, potvrzení o převzetí osvědčení o zvolení senátorem, přílohu usnesení Státní volební komise č. 226 ze dne 8. dubna 2019, k souhrnným výsledkům prvního kola doplňovacích voleb do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 24, sídlo Praha 9, konaných ve dnech 5. a 6. dubna 2019, a také přílohu usnesení Státní volební komise č. 228 ze dne 15. dubna 2019, k vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků doplňovacích voleb do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 24, sídlo Praha 9, konaných ve dnech 5. a 6. dubna 2019, což bylo první kolo, a ve dnech 12. a 13. dubna 2019, druhé kolo. A také čestné prohlášení senátora o neslučitelnosti funkcí.

Pane předsedo, v této chvíli vám předávám slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se zpravodaje MIV, zda se chce vyjádřit? Nechce. Rozprava neproběhla.

Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Ivo Bárek.

Senát bere na vědomí usnesení MIV č. 6 ze dne 2. května 2019, k ověření platnosti volby senátora zvoleného v doplňovacích volbách do Senátu PČR.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 35, já zahajuji hlasování, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 3 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo.

Návrh byl tedy přijat. Já děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Slib senátora

Podle čl. 23 Ústavy ČR skládá senátor slib na první schůzi, které se zúčastní. V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova „slibuji“ a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem. V této souvislosti ještě připomínám čl. 25 Ústavy, který upravuje zánik mandátu, stanoví, že mandát zaniká mj. odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Vlastní akt slibu proběhne takto. Nejmladší senátor, pan Lukáš Wagenknecht, přednese ústavou předepsaný slib a senátor David Smoljak, který byl zvolen senátorem v doplňovacích volbách v Praze 9, jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem.

Nyní vás prosím, abyste všichni povstali, a zároveň prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta, aby předstoupil k řečnickému pultu a přečetl slib daný Ústavou.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Senátní obvod 24, Praha 9, pan David Smoljak.

(Senátor David Smoljak: Slibuji.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Mohu konstatovat, že senátorský slib složil senátor David Smoljak bez výhrad, dovolte, abych mu i já poblahopřál ke zvolení a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatným členem Senátu.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Nyní budeme projednávat, kterým je

 

Změny v orgánech Senátu

Vzhledem k volbě nového senátora rozhodneme o zařazení senátora Davida Smoljaka do orgánů Senátu. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly z jednání senátorských klubů. Slovo má pan senátor Jaroslav Větrovský. Je tady, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu návrhy klubu Starostové a nezávislí na zvolení senátora Davida Smoljaka členem VVVK a členem Stálé delegace Senátu pro sdělovací prostředky. V tomto případě konstatuji, že není třeba měnit schválené počty senátorů v těchto senátních orgánech, neboť bývalá senátorka Zuzana Baudyšová byla členkou zmíněného výboru i komise.

Volební komise přijala na svém 4. zasedání dne 24. dubna 2019 usnesení č. 7, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

Usnesení ze 4. schůze konané dne 24. dubna 2019, k návrhům na změny ve složení orgánů Senátu. Komise

I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 6 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Davida Smoljaka členem VVVK a členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky,

II. pověřuje předsedu komise, senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

Připomínám, že senátorovi, který nebyl zařazen do žádného výboru, se nabídne členství v některém z výborů, takového člena výboru volí Senát na návrh volební komise většinovým způsobem, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu.

Navrhuji tedy jménem volební komise, aby Senát hlasoval o zvolení do orgánů Senátu aklamací většinovým způsobem.

Děkuji za pozornost a vracím slovo panu předsedajícímu.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Budeme tedy po znělce hlasovat o navrženém usnesení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 4 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 69, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Dále budeme hlasovat o návrhu, že senátor David Smoljak bude členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, jak ho přednesl předseda volební komise.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 36, já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 5 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. J

Já vám děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho programu je

 

Změna zasedacího pořádku

§ 51 jednacího řádu stanoví, že každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské místo. Navrhuji, aby senátor David Smoljak zaujal místo vedle senátora Jiřího Voseckého a pan senátor Jan Horník bude mít místo vedle Jiřího Oberfalzera. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 36. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 6 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem našeho programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 61

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 61, já prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítám vás, pane ministře, blahopřeji k vašemu jmenování, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych se nejdřív sám představil, je to můj první den v úřadě, je pro mě ctí, hned první setkání, které může být, je setkání s vámi. Takže mě šetřte a případně mě omluvte za případné chyby nebo chybičky, které vykonám...

Dovolte mi, abych vám představil návrh zákona, kterým se mění, jak už řekl pan předseda, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jedná se o návrh, který je předkládán, který víceméně pouze adaptuje český právní řád a nařízení EU 2018/302 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018.

O co jde? O řešení neoprávněného zeměpisného blokování dalších forem různé diskriminace, založené na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a změně nařízení. Jedná se o takový geoblocking, kterým můžeme označit jakékoli diskriminační obchodní praktiky, které spočívají v tom, že zákazníkům, logicky spotřebitelům zejména, blokují či jinak ztěžují přístup k přeshraničně prodávanému zboží či službám. Na základě toho, že se zákazník nachází například v jiném státě, než je obchodník. Čili zcela evidentně se jedná o to, že by byla popřena základní hodnota EU, volný pohyb, volný pohyb zboží, volný pohyb služeb. Čili nařízení EU zásadně posiluje práva spotřebitelů, ale i dalších kupujících v přeshraničním přístupu. Pro spotřebitele se domníváme, že bude velkým přínosem, že dodržování těchto zákazů bude díky té předkládané novele snáze vynutitelné. Rozhodovat bude Česká obchodní inspekce, která je pod ministerstvem průmyslu a obchodu a která bude mít, a to už je ta podstata, určité příslušné vynucovací pravomoci. Jak už bylo uvedeno, návrh zákona má adaptační charakter.

A teď to meritum věci: 24. 4. VHZD projednal a doporučil Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně, a to s pozměňovacím návrhem z důvodu legislativní připomínky týkající se nemožnosti upuštění od uložení správního trestu při porušení povinností stanovených nařízením. Tady bych se jen chviličku zastavil. Principiálně tedy nejde o to, že by s tím byl problém, problém je v tom, že ta horní hranice, resp. ta není problematická, 3 miliony korun, jedná se o tu spodní hranici, kdy vlastně VHZD říká: Umožněme nulu, tedy nebude vůbec nic, a my říkáme, že zase se musíme držet toho, aby jakékoliv sankce byly účinné, a teď důležité slovo, přiměřené a odrazující pro podnikatele, kteří by tedy nerespektovali volný pohyb zboží a služeb, přičemž je třeba důležitou věc zmínit, a to tak, že spodní hranice není stanovena, jinými slovy, pokuta může být víceméně symbolická. Zjednodušeně řečeno, hrajeme tady možná o stokoruny korun a vlastně je to možná trošku psychologického charakteru, kdy vlastně váš výbor říká: Dejme tam možnost úplné nuly. My říkáme: Musí tam být alespoň přiměřená míra toho odrazování. Čili my říkáme: Pokud tam skutečně bude banální prohřešek, nedávejme tam absolutní nulu. Dejme tam třeba 300 Kč, 500 Kč, tisícovku. Jinými slovy to, o čem rozhodne ten správní orgán. Takže z tohoto důvodu se domníváme, že je to akceptovatelné, že tato symbolická výše pokuty může mít větší odrazující účinek, než kdyby bylo od potrestání zcela upuštěno.

Takže závěrem bych chtěl upozornit, že z pohledu dodržení závazků plynoucích z evropského práva je nezbytné nařízení implementovat do českého právního řádu co nejdříve. Čili z těchto důvodů s uvedeným pozměňovacím návrhem nesouhlasíme.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s ohledem na uvedené bych vás chtěl požádat zdvořile, abyste schválili návrh zákona v podobě vládního návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou. Děkuji mockrát za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 61/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Ono tady bylo vlastně všechno řečeno, jedná se o adaptaci evropské směrnice, akorát je tady to jablko sváru, o kterém byla řeč. Já bych to zkusil ještě jednou zopakovat, proč tedy VHZD přistoupil ke schválení toho pozměňovacího návrhu, protože abych to... Existuje závažný problém, který by bylo možno vyřešit jednoduchým pozměňovacím návrhem. Porušení některé z povinností, stanovených evropským nařízením, je systematicky přiřazeno do § 24 odst. 8 ke skutkovým podstatám nejzávažnějších přestupků týkajících se stahování nebezpečných výrobků z trhu, u nichž hrozí pokuta až 50 milionů korun. I když se nyní novelou navrhuje nově doplňovaný přestupek, pokutu pouze do výše 3 milionů, nepůjde zde upustit od uložení správního trestu, na rozdíl od všech ostatních srovnatelně škodlivých přestupků. A to proto, že chybí i novelizace ustanovení § 24b odst. 3 tak, aby zákon upuštění od potrestání v odůvodněných případech umožnil. Podle § 24b odst. 3 nelze u přestupků vedených v § 24 odst. 8 aplikovat obecnou právní úpravu upuštění od uložení správního trestu, obsaženou v § 43 zákona o odpovědnosti z přestupků a řízení o nich. Proto navrhuji situaci napravit přiloženým jednoduchým pozměňovacím návrhem, který máte na stolech.

VHZD se problémem zabýval na své 9. schůzi konané dne 24. dubna 2019. Po úvodním slově zástupce navrhovatele doporučil Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení, určil mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, senátora Vladimíra Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladislav Vilímec.

Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády. Já bych chtěl vystoupit na podporu tohoto usnesení VHZD. Vy jste to vzal hodně prestižně. Samozřejmě můžeme akceptovat sice to, byť ten nový přestupek, ten doplňovaný, je zahrnutý do nejvážnějších přestupků, kde je pokuta až 50 milionů, samozřejmě můžeme akceptovat, že ty kontrolní orgány jaksi to budou racionálně zvažovat. Ale já jsem přesvědčen, že se tam stala chyba. Ani na tom výboru představitelé ministerstva nás úplně nepřesvědčili. Prostě je tam chyba, kdy se přestupek, který má horní hranici 3 miliony korun, zahrnuje do přestupků, těch skutkově nejzávažnějších, kde je 50 milionů. A pouze u těch přestupků, kde je ta horní hranice 50 milionů, tam nelze upustit od správního trestání. To je pouze u těch přestupků do těch 50 milionů. Tam do 3 milionů, jako v těch dalších případech, je možné upustit od správního trestání. Já jsem přesvědčen, že to je pochybení. Samozřejmě, my jsme na to ani tolik nepřišli, přišla na to legislativa. Zkusme se na to dívat prestižně. To, že se to vrátí Poslanecké sněmovně, já věřím, že tu připomínku Poslanecká sněmovna akceptovat bude. Myslím, že je lépe se vyvarovat chyb než trvat z nějakých prestižních důvodů, že ten návrh je jaksi nějak chybný. Já jsem přesvědčen, že Senát je od toho, aby odstraňoval chyby v těch zákonech, které byly postoupeny do Poslanecké sněmovny. To se může stát, takových chyb je celá řada. Od toho máme Senát jako pojistku, horní komoru. Já bych vás požádal, pane místopředsedo, aby, pokud Senát rozhodne vrátit s tím pozměňovacím návrhem, abyste to nebral jaksi nějak úkorně a prestižně, že zrovna ten první bod, kdy jste ve funkci, tak se nám bude vracet. Takže skutečně ty důvody byly legislativní, my jsme to projednávali velmi odpovědně. Nevidím důvod, proč by to mělo být zahrnuto v těch nejzávažnějších skutkových podstatách těch přestupků, s tou hranicí 50 milionů, kde není možné upustit od toho správního trestání, když v ostatních případech je to možné. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, protože nikoho dalšího nevidím, obecnou rozpravu končím, a protože nepadl ani návrh schválit, ani návrh zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. V rozpravě vystoupil jeden senátor s návrhem podpořit pozměňovací návrh. Já teď nevím, jak je to... Ale nechal bych o tomto návrhu hlasovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 36, já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 7 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat. Tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, že vrátíme sněmovně tento návrh s pozměňovacím schváleným návrhem.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 8 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byl senátor Sulovský a dalšího senátora prosím z pléna, nebo ať si pan senátor vybere. Pan senátor Vilímec se hlásí dobrovolně, takže nemusíme určovat. Budeme o tomto hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 9 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat. Já děkuji navrhovateli, zpravodaji a končím projednávání tohoto tisku.

Dalším bodem programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 65

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 65. Návrh uvede ministr dopravy Vladimír Kremlík, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Blahopřeji ke jmenování, pane ministře, a vítám vás na půdě Senátu.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ministerstvo dopravy předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním cílem návrhu zákona je zajistit transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2016/1629 ze dne 14. září 2016, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby, nyní směrnice 2009/100/ES, a zrušuje směrnice 2006/87/ES do vnitrostátního právního řádu.

Úplné transpozice této směrnice bude dosaženo přijetím prováděcích právních předpisů, na což pamatují i zmocňovací ustanovení obsažená v samotném návrhu zákona. V souladu s požadavky směrnice dochází zejména k úpravě základních podmínek provozu plavidel na vnitrozemských vodních cestách, k procesu schvalování technické způsobilosti plavidel a vydávání osvědčení plavidel, podmínek zkrácení a prodloužení doby platnosti osvědčení plavidel a zřízení nové evidence osvědčení plavidel prokazujících plnění harmonizovaných technických požadavků, včetně zajištění předávání vybraných údajů do evropské databáze trupů plavidel a jejich výmazu.

Návrh zákona přináší další změny, které přesahují rámec uvedené směrnice. Nejvýznamnější z těchto změn je zavedení povinnosti provozovatelů některých plavidel provozovaných na stanovených dopravně významných vodních cestách využívaných vybavit plavidlo zařízením pro sledování polohy a pohybu plavidel a zařízením pro zobrazování plavebních map a informací o poloze a pohybu plavidel.

Zákonné zakotvení této povinnosti představuje další krok v postupném zavádění harmonizovaných říčních informačních služeb v České republice. Toto opatření povede zejména ke zvýšení plavební bezpečnosti, ochrany životního prostředí a efektivity plavebního provozu. Součástí předkládaného návrhu zákona je i dílčí úprava a doplnění některých ustanovení zákona o vnitrozemské plavbě na základě zkušeností a aplikační praxe, jakož i provedení několika terminologických změn a úprav legislativně technického charakteru.

Poslanecká sněmovna PČR návrh schválila dne 6. března 2019, a to ve znění pozměňovacích návrhů zahrnujících úpravu čerpání digitalizovaných fotografií a podpisů ze stávajících informačních systémů při vydávání průkazu způsobilosti, úpravu obětování věci ve společném nebezpečí, rozšíření působnosti Ministerstva dopravy a Státní plavební správy o činnosti týkající se prevence v oblasti bezpečnosti plavebního provozu, aktualizaci odkazu na unijní předpis, legislativně technické úpravy včetně změny data nabytí účinnosti a úpravu vyjmutí převozních lodí z povinnosti vybavit je zařízením pro sledování polohy a pohybu plavidel a zařízením pro zobrazování elektronických plavebních map a informací o poloze a pohybu plavidel.

S tomuto pozměňovacími návrhy Ministerstvo dopravy souhlasilo. V rámci projednávání Senátu PČR byl k návrhu zákona uplatněn pozměňovací návrh pana senátora Šilara, spočívající ve vypuštění vybraných potřeb, pro jejichž naplnění může Ministerstvo dopravy zřídit státní příspěvkovou organizaci. S tímto pozměňovacím návrhem Ministerstvo dopravy nesouhlasilo. Ačkoliv je nutno připustit, že mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem zemědělství došlo k předběžné dohodě o převodu vybraných činností na státní podniky Povodí, je daný proces zatím pouze v přípravné fázi. Přičemž za této okolnosti se pozměňovacím návrhem předvídaná změna právní úpravy koncepčního charakteru jeví jako předčasná.

Navrhovaná změna navíc představuje zásah do věcné působnosti Ministerstva dopravy, jenž není vhodné přijímat v takto pokročilé fázi legislativního procesu.

Dne 24. dubna 2019 byl návrh zákona projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu PČR. Oba výbory doporučily schválit návrh zákona v podobě, v jaké byl Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, usnesení máte jako senátní tisk č. 65/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zbyněk Linhart. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 65/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Na úvod se připojuji ke jmenování, pane ministře, a přeji vám vše dobré v této významné funkci. A teď už k předmětnému tisku. Pan ministr už tady zmínil některé věci, které jsou předmětem tohoto tisku. Jedná se zejména o unijní opatření, tedy transpoziční a netranspoziční zásahy. Ty už tady byly vysvětleny. Já už se tedy připojím k této informaci pana ministra pouze informací z projednávání tak, jak proběhlo na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Pan ministr už tady zmínil i pozměňovací návrh. Ten byl pouze avizován, on nakonec podán na výboru nebyl, a týká se změny kompetencí mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem zemědělství. Výbor po projednání toto odmítl s tím, že tyto kompetence by si měla vyjasnit nejdříve ministerstva samotná, a ne to řešit potom na plénu Senátu, případně na výboru pozměňovacími návrhy. Takže tolik k doplnění k tomu z projednávání výboru.

Dále na výboru byl ještě vznesen dotaz, nebo dva dotazy, na pana náměstka Kopřivu, který tam byl za Ministerstvo dopravy přítomen. A jedna věc se týkala připomínek, které jsou uvedeny v materiálech, které máme od naší legislativy. A týkalo se to nahrazení technické prohlídky provedené orgánem členského státu nebo Unie. Nebo smluvního státu Dohody o evropském hospodářském prostoru, kde není zahrnuta Švýcarská federace. To bylo panem náměstkem vysvětleno.

Další připomínka se potom týkala obětování věci ve společném nebezpečí, kdy se to týká podle tohoto návrhu pouze lodí. I toto bylo vysvětleno panem náměstkem, protože zcela záměrně je to tak uvedeno, že se to netýká malých plavidel, že by toto ustanovení potom nemělo smysl. Takže po podání vysvětlení od pana náměstka Kopřivy výbor neměl žádné další připomínky k tomuto návrhu tisku a přijal usnesení, s kterým vás nyní seznámím.

A je to 55. usnesení z 9. schůze, konané dne 24. dubna 2019. Po úvodním slovu zástupce navrhovatele Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor I – doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II – mě určil zpravodajem. III – pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 665/2. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Zdeněk Linhart? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí tento tisk projednal na své poslední schůzi, na 5. schůzi dne 24. dubna 2019 a doporučuje plénu Senátu schválit tento zákon v předloženém znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Mnohé tady zaznělo od kolegy zpravodaje garančního výboru. Myslím si, že to, co tady nezaznělo, těch věcí bylo několik, ale při projednávání v Poslanecké sněmovně hlasovalo pro přijetí tohoto zákona všech 162 přítomných členů Dolní komory parlamentu jednomyslně. Asi to na něco ukazuje, jak to asi je s tímto zákonem, čili i náš výbor doporučuje tento tisk schválit tak, jak nám přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane kolego, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Ptám se, zda se chce vyjádřit pan zpravodaj nebo pan ministr? Vidím, že ne, budeme tedy po znělce hlasovat o návrhu schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 36.

A já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 66

Děkuji, pane ministře, měl jste velký úspěch na počátku své kariéry. Nebude tomu tak vždycky. (Pan ministr se loučí.)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 66. A návrh uvede poslanec Lukáš Bartoň, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte v Senátu, pane poslanče.

Poslanec Lukáš Bartoň:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dne 20. dubna 2018 předložila skupina poslanců novelu zákona o vnitrozemské plavbě. Cílem novely bylo přestat automaticky vodáky trestat za požití alkoholu, aniž by svým jednáním ohrožovali své okolí. Vodáci byli definováni jako vůdci a osoby podílející se na plavbě malého nemotorového plavidla nepodléhajícímu rejstříku plavidel.

Původní návrh počítal se zrušením automatické pokuty s tím, že jsou platné další obecné zákony, které řeší samotné jednání lidí pod vlivem alkoholu. Kupř. zákon č. 65/2017 Sb., zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který zakazuje pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonávat činnost, při níž by mohl ohrozit život, zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek.

Dále odpovědnost za škodu řeší i občanský zákoník a v případě trestního zákoníku je alkohol přihoršující okolností. Při projednávání novely došlo k několika projednávání ve výborech. Návrh se vrátil ze 3. čtení zpět do 2. Přijal se kompromisní návrh, který vyhovoval většině sněmovny. Kompromisní návrh čítal 2 body. 1. omezilo se množství alkoholu pro toho, kdo vede plavidlo. Po dlouhých diskuzích až na půl promile. Sněmovna hlasovala i o hranicích 0,8 promile, či 1 promile, ty však neměly podporu většiny sněmovny. Posádka, tedy ten, kdo nevede plavidlo, tedy ten, kdo neřídí, není omezen a řídí se tak pouze obecnými předpisy, které jsem již uváděl.

2. bodem kompromisního návrhu bylo povolení. Omezilo se na vodní cesty, na kterých neprobíhá nákladní vodní doprava. Což jsou dopravně významné cesty využívané a některé významně dopravní cesty využitelné. Na těch to platit nebude. Jako příklad uvedu třeba Vltavu, která je vodácky využívaná do Českých Budějovic, od Českých Budějovic ještě toto povolení neplatilo. Přesněji řečeno, v zákoně je uvedeno – „A toto plavidlo je vedeno na nesledované vodní cestě, účelové vodní cestě, dopravně významné vodní cestě, uvedené v bodu 2, písmena b) přílohy č. 2 k tomuto zákonu, nebo na vodním toku Moravy od ústí vodního toku Bečvy po říční kilometr 196 je Strž.“

Vyjmutí se tak nebude vztahovat kupř. na šlapadla na Vltavě, protože to už je sledovaná vodní cesta, ta využívaná. Nicméně vodácké cesty jsou dominantně na nesledovaných vodních cestách. Půl promile je tak lepší než žádná promile, která teď platí, a proto předkladatelé přijali toto kompromisní řešení. A o schválení tohoto kompromisního řešení prosím i Senát.

3. čtení proběhlo v Poslanecké sněmovně 6. 3. 2019 na 27. schůzi. Návrh schválen usnesením č. 359. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 66/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Valenta. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 66/1, a zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo, vážení poslanče. Já se trochu omlouvám, ale po čtyřměsíční absenci tady v této krásné místnosti pro nás, pro senátory a pro Senát jako významný orgán, jsem trochu z toho nervózní. Tak mě omluvte, jestli se dopustím nějakých nepřesností. Respektive řeknu, toto bych neřekl normálně. Ale podle mého názoru tady předkladatelem bylo řečeno víceméně všechno. Všechna fakta, všechny poznámky a všechna technická data byla tady vyslovena i vzhledem k zákonné úpravě a k zákonu jako takovému.

Podstatné tady je, že víceméně se dosáhlo povolení půl promile alkoholu pro řidiče, respektive vůdce plavidla bez motorů a bez různých jiných nebezpečných zařízení. To je zaprvé. A zadruhé – posádka byla osvobozena od jakýchkoli sankcí a může pít alkohol tak, aby se loď nepotopila. Já to trochu zjednoduším, tak to zvenku vypadá. Ale nemusíme mít strach, poněvadž jak jsem některé ty věci konzultoval, co se chystá a co budeme schvalovat, tak panebože, co se bude dít na těch vodních tocích? Ale po podrobném prostudování toho zákona platí všechno obecně. Alkohol je jako u jiných dopravních prostředků striktně zakázán a nakonec jsou tady ty dvě výjimky, které byly předneseny, a proto to nebudu opakovat.

Ale já bych jenom zdůraznil to, že se trochu zpřísnila skutková podstata přestupku spočívajícího v odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření ke zjištění ovlivnění požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky je zpřísněna tak, že přestupkem je nejen odmítnutí odborného lékařského vyšetření, ale také odmítnutí orientačního vyšetření, tedy dechové zkoušky nebo vyšetření slin nebo stěru z kůže nebo sliznic včetně jejich odběru. Čili tady borci legislativci zatlačili na pilu.

To, co bylo Poslaneckou sněmovnou dosaženo, že se vyškrtly nebo doplnily v seznamu vodních cest některé úseky některých toků, to bylo už řečeno, a byl tady i popsán legislativní proces, který je velmi náročný, poněvadž dvakrát to bylo vráceno, dvakrát bylo 2. čtení. A nejzajímavější je to, že poslanci měli takovou odvahu a rozhodnost, že i když vláda neodsouhlasila to první stanovisko, ten první návrh, tak poslanci do toho šli. A já před nimi smekám. A tak jsme dospěli k dnešní situaci, že materiál je předložen v Senátu.

Návrh zákona nadále trpí některými nepřesnostmi. A to je takový zákon, jak tomu my v průmyslu, kde se realizují a schvalují, hovoříme, je zákon o autobusové zastávce vedle zákona o výstavbě válcovny nebo vysoké pece, kde to stojí miliardy korun. Čili u těch zastávek je vždycky nejvíc diskuze, protože všichni jsou odborníci na zastávky. Ale rozhodnout o výstavbě agregátu za několik miliard, to už není taková levná záležitost, ale všichni to bez problémů vždycky schválí. Poněvadž věří, že odborníci, kteří to předjednali a potom předložili do vedení firmy, jsou kompetentně zodpovědní.

Ale podle mého názoru tady toto v Senátu nehrozí, poněvadž tady jsme senátoři osvícení i z jiných stran než jednosměrně orientovaní byznysmani a manažeři v různých firmách technicko-ekonomických a obchodních, takže si myslím, že tady k žádným odchylkám nedojde.

S ohledem na cíl, který návrh zákona sleduje, je účelné návrh zákona i přes tyto některé výhrady doporučit k přijetí. K takovému závěru jsme došli i v hospodářském výboru našeho Senátu.

Proto návrh usnesení zní: „Usnesení hospodářského výboru: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal dne 24. 4. letošního roku návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. A doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.“ Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátor Ivo Valenta. Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové. Určitě ano. Já si vás dovolím seznámit s přijatým usnesením výboru pro územní rozvoj.

Tento výbor na své 5. schůzi, konané 24. dubna 2019, přijal k senátnímu tisku č. 66 usnesení, kterým doporučuje Senátu PČR vrátit projednaný návrh zákona PČR s pozměňovacími návrhy. Členové výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí rozšířili poslaneckou iniciativu o Senátem již dříve schválenou novelu zákona o pozemních komunikacích, která toleruje u cyklistů za jasně stanovených podmínek menší množství alkoholu, které je navíc totožné s množstvím, se kterým počítá i tento zákon o vnitrozemské plavbě u vodáků, tedy 0,5 promile. Jen pro připomenutí, jedná se o senátní tisk č. 261, schválený Senátem 15. listopadu 2018, který aktuálně má v PS číslo 338.

A my máme obavu o to, že se to zabrzdilo při 1. čtení. A jsou avizované nějaké různé pozměňovací návrhy, které by se nám třeba tady v Senátu úplně nemusely líbit, nějaké zvýšení alkoholu atd. A proto jsme zvolili tuto formu, že bychom ji dali teď a dali bychom ji zpátky do sněmovny. A také je jeden hlavní důvod. My už jsme to veřejnosti slibovali velmi dlouho, už vlastně 3 roky, a blíží se letní sezona, takže jak pro vodáky, tak pro cyklisty, pojďme jim dát dárek, který slibujeme, a veřejnost po tom volá, protože byla tady projednaná i petice, která měla 10 000 podpisů od veřejnosti. Děkuji zatím.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, táži se zda, někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan poslanec.

Poslanec Lukáš Bartoň:  Já jenom krátce k pozměňovacímu návrhu, který zde přednesl pan senátor Valenta. Já bych spíše apeloval na to, abyste nepřidávali k tomuto zákonu právě tento pozměňovací návrh. Byť s návrhem o cyklistech mám jisté sympatie, tak se bojím o to, aby na to právě nedoplatili vodáci. Když se to vrátí do Poslanecké sněmovny, jednak se tím oddálí vůbec schvalování tohoto zákona. A ještě jednou upozorňuji, tento zákon byl v Poslanecké sněmovně, byl předložen již před rokem.

Náš původní návrh by měl ambici již pro minulou vodáckou sezonu, teď to vypadá, že bude možná v ohrožení i tato sezona. Oddálilo by se to. Nejdříve by to mohlo být schváleno někdy v půlce července. Na konci července, když vezmu stav vody v našich řekách, tak vodáci už budou pravděpodobně v tu dobu opět na suchu, nikoliv teď z důvodů alkoholu.

Nicméně v Poslanecké sněmovně je již zákon o cyklistech v 1. čtení projednáván a obávám se toho, že sněmovna nebude nakloněna tomu schválit ho s tímto návrhem. Poslanci určitě chtějí projednávání ve výborech, chtějí mít celý legislativní proces a dovolím si předpokládat, že Poslanecká sněmovna neschválí tento návrh zákona s tímto znění i s těmi cyklisty. Takže je pravděpodobné, že se bude snažit o přehlasování sto jedničkou. A ačkoli zákon o vodácích měl podporu přes sto dvacet poslanců, tak někteří již zvažují, zdali neudělali chybu, a nemusí se ani podařit pak ta sto jednička, takže ve výsledku mohou vodáci zůstat pod stolem a neprojde nic.

Takže prosím, pokud možno, jestli můžete hlasovat, aby to bylo schváleno bez toho pozměňovacího návrhu, byť jsem také pro cyklisty a rád je budu projednávat dál na výborech, ale bude to asi déle trvat. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, vaše výhrůžky jsme zaznamenali, nicméně Senát je suverén a rozhodne se podle svého. Takže další se hlásí do rozpravy pan senátor Ivo Valenta. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji moc ještě jednou. Já si myslím, že je samozřejmě fajn, že si notujeme, minimálně v tom, že bychom chtěli, aby veřejnost vodácká nebo cyklistická měla tu toleranci. A já, možná úplně to není vhodné, ale v roce 2016 byl zákon ze Senátu poslán do sněmovny o cyklistech a o té toleranci. Takže my jsme byli dřív, ale to tady nechci řešit. Já mám rád vodáky, protože se také zúčastňuji plaveb a já bych opravdu chtěl, abychom podpořili toleranci cyklistů, tak, jak jsme ji podpořili už dvakrát, a poslali to nyní, ať je to ze všech stran pojištěné.

A znovu říkám, možná by se mohly dostat ze sněmovny k tomu našemu zákonu různé doplňky, které by se možná tady v Senátu některým nelíbily, nevím, možná ne. A já bych možná pro pana poslance, já vám věřím, protože vy jste si to krásně odpracovali na těch sto dvacet. Já si myslím, že to dáte určitě na sto třicet. A budeme vám v tom pomáhat. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, další, kdo se hlásí do rozpravy, je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Tak, jak jsem podepsal a souhlasím s tím, aby cyklisté zvláště na vinných stezkách tu úlevu měli, tak se tady přimlouvám spíš za to, abychom tento zákon schválili. Jsem nadobro přesvědčen, že optimismus pana poslance, že by to bylo schváleno v červenci, myslím, že ten kompletní materiál neprojde určitě. Byl jsem se podívat na projednávání, nebo byl jsem tam s jiným zákonem, ale poslouchal jsem v Poslanecké sněmovně projednávání toho našeho senátního návrhu zákona o povolení určité hranice alkoholu pro cyklisty. A jsem přesvědčen, že buď by to bylo jasně přehlasováno, anebo by ta změna zcela jistě nebyla přijata.

Napadlo mě, že zrovna tento měsíc hejtmani spolu se svými kolegy ze Slovenska se mají poprvé setkat, a to v Krumlově na vodě. Tak bych byl rád, aby nás nepozavírali všechny. Jsem v tomto smyslu zcela jistě podjatý, ale byť panu senátoru Valentovi rozumím, tak tady bych hlasoval raději hned teď dnes, aby tento zákon byl v účinnosti dřív. Aby nebyli vodáci na suchu, přestože bude sucho. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Petr Holeček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče. My často vyčítám Poslanecké sněmovně, že nám dává zákony s takovými přílepky. A toto je takový malinký přílepek, i když v dobré víře k tomu připojený.

Chci vám jenom říct, že pozměňovací návrh, který se týká cyklistů, se týká lidí, kteří jsou v silniční dopravě, kteří se řídí zákonem o silniční dopravě, je to trošku něco jiného, než cesta vodácká. A v tom vidím velký rozdíl. A i proto si myslím, že by se k tomuto zákonu cyklisté připojovat neměli, ačkoliv, jak jsem znovu řekl, že je to v dobré víře.

Podporuji také přímo, abychom hlasovali o poslaneckém návrhu o vodácích. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je předseda klubu ODS Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, jenom pro ty z vás, kteří třeba nestačí všechno sledovat. Návrh na umožnění cyklistům konzumovat do 0,5 promile alkoholu, pokud se pohybují po cyklostezkách, jiných stezkách a silnicích třetí třídy, byl zaslán ze Senátu do Poslanecké sněmovny v polovině října roku 2018, to znamená, je tam pět měsíců. Kdyby Poslanecká sněmovna konala alespoň trochu korektně, znamenalo by to, že dneska bychom už věděli, jestli Poslanecká sněmovna je ochotna akceptovat návrh pana senátora Valenty a dalších, nebo ne. A protože jsme se to za pět měsíců nedozvěděli, tak se nedivte tomu, že nyní pan senátor Valenta znovu předkládá v rámci tohoto vašeho návrhu zákona svůj návrh, neboť neví, zda se vůbec někdy na něj dostane.

A já k tomu dodávám doušku: Nebýt iniciativy našeho pana předsedy Senátu, tak si nejsem vůbec jistý, že by i ostatní senátní návrhy zákonů byly v Poslanecké sněmovně vůbec projednávány, protože přístup je takový, když je tady nějaký senátní návrh, tak na to je času dost, spíše se budeme bavit o jiných věcech. Je to samozřejmě přístup možný, ale způsobuje v některých případech například komplikaci některým poslancům, když tady chtějí prosadit nějaký návrh zákona. To je vše. Když si to tady odtud jako zkušenost odneseme nebo odnesete, může to celé věci pomoci. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo. Děkuji za pochvalu, od vás si ji mimořádně vážím, vy moc často nechválíte. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Valenta. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Já už opravdu naposledy jenom reaguji na kolegu. Přílepek. My jsme se o tom bavili na výboru a nechal jsem si připravit materiál:

Přílepek je neoficiální označení pro pozměňovací návrh, jímž se k zákonu připojí právní úprava týkající se zcela jiné legislativní materie. Tuto definici nelze vykládat restriktivně, ale způsobem, v rámci kterého, pokud se dá nalézt určitá, byť vzdálená souvislost mezi základním a přilepeným "zákonem". Pak je právní praxe k přílepkům tolerantní.

; Tento právní názor byl judikován podrobně v nálezu Ústavního soudu spisová značka PL-ÚS 77/06.

O přílepek se tedy v zásadě jedná jen v případě, kdy je jím do daného zákona vnesena obsahově zcela nesouvisející materie, kterou má jindy právě upravena zcela jiná oblast společenských vztahů, než jakou chce regulovat daný projednávaný zákon ve svém původním znění.

A z tohoto pohledu je jasné, že vtělení tolerance půl promile nejen pro vůdce plavidel a členy posádek, ale také pro cyklisty jednomístných kol není a nemůže být přílepkem, neboť se jedná obsahově o obdobnou, ne-li dokonce totožnou materii. Zároveň neměla připomínku ani legislativa. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Rostislav Koštial. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Na toto téma už jsem tady vystupoval, takže se nebudu opakovat. Nicméně musím říct jednu drobnost, která tady už více méně zazněla.

Když to tak pěkně poslanci odmakali na 130 nebo na 120, tak si myslím, že jak zaznělo, že půl roku se s naším návrhem nic neděje, že by to domakali na těch 120 až 130 i s tímhle možná přílepkem nebo s tímto pozměňovacím návrhem. A musím se jako zástupce vinařského kraje, kde jsme vybudovali spoustu cyklostezek, zastat tohoto pozměňovacího návrhu a prosím vás o podporu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové. Mám jenom malé poznámky k tomu, že pan poslanec uvedl, že se zase jedná o čas, to je klasika. Ve sněmovně se návrh zákona povaluje rok, my máme ze zákona 30 dnů, a přesto je nám už dávána dopředu hrozba časem.

A pak druhá věc. Pan poslanec uvedl, že by se to pak projednávalo ve sněmovně, když se to vrátí, v červenci. Není to pravda. Ze zákona, z jednacího řádu Poslanecké sněmovny je sněmovna povinna projednat vrácený zákon s pozměňovacím zákonem na příští schůzi. Ta začíná 28. května a končí v červnu. To znamená, že by se to neprojednávalo v červenci. Pak by to předložila sněmovna panu prezidentovi a pochybuji, že by to vracel, to znamená, že v červnu může být hotovo. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A protože nikdo další se do rozpravy nehlásí, ale hlásí se pan poslanec, tak to hned využijeme, aby se vyjádřil jako navrhovatel.

Poslanec Lukáš Bartoň:  Děkuji. Budu jenom reagovat. To, co já jsem říkal, byla platnost tohoto zákona. A tam opravdu to vychází, že pokud by to dnes prošlo Senátem, někdy na polovinu června a pokud by to bylo vráceno Poslanecké sněmovně, tak se to o měsíc prodlužuje někdy do července. Tolik k tomuto.

Jinak, jak jsem zaznamenal apel vůči Poslanecké sněmovně, ačkoliv je přednášen mně. Já jsem opoziční poslanec a s návrhy zákonů jsem na tom stejně jako vy, také čekám. A mnohdy naše opoziční zákony jsou tam také i déle než rok. A k dalšímu bodu tady vystoupí kupříkladu náš předseda a jeho návrh zákona tam byl přes rok a půl.

V tomto směru jsme na tom stejně a tento apel by měl být spíše na koaliční poslance, kteří rozhodují o tom, které body budou předřazeny a které ne.

Jinak v závěrečné řeči prosím o schválení původního znění tak, jak prošlo Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Umně jsme spojili obecnou rozpravu s vyjádřením navrhovatele a proto ji končím. A ptám se zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Nechce. Zazněl návrh schválit, takže po znělce budeme nejprve hlasovat o návrhu schválit. (Znělka.)

V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 36 a zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 31, proti bylo 8. Návrh nebyl přijat. Proto otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Ivo Valenta. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo. Znovu bych jenom zopakoval, že na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme tento pozměňovací návrh schválili a doporučili, aby byl vrácen do sněmovny. Nebudu ho znovu číst, protože ho máte všichni na stole.

Jedná se o pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. A k tomu je přidán pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Doporučuji schválit.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, nikoho dalšího nevidím. Ptám se, přeje-li si navrhovatel vyjádřit se k podrobné rozpravě, pane navrhovateli? Nepřeje. Pan zpravodaj? Nepřeje. Budeme tedy hlasovat po znělce o předloženém... Ano, pan senátor Vystrčil. Přihlásit, odhlásit, ano, odhlašuji vás. Takže dáme znělku, abyste se v klidu přihlásili...

A ještě jednou si to zopakujeme. Stroj prý neodhlásil. Takže pokus druhý, stroje pracují. A stroj pracuje... Zkuste zasunout. Počkáme...

Tak forum se ustálilo. Takže aktuálně je přítomno 57 senátorek, 58, 60... Tak ještě chvilku počkám – 61... To už asi bude všechno, takže aktuální... 62, kdo je tak pomalý? Takže stav se ustálil na 63, aktuální kvorum je tedy 32.

A já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 12 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro se vyslovilo 35, proti bylo 15. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 13 ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 45, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Byl podán návrh pověřit senátora Jiřího Cieńciału a Jiřího Valentu odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorů a senátorek, tedy 65 momentálně, aktuální kvorum 33, a já zahajuji hlasování.

Kdo je pro pověření, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 14 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji předkladatelům, zpravodajům a končím projednávání tohoto tisku.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, dámy a pánové, my jsme se vyměnili na křesle předsedajícího. A před námi je projednání

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 67

Je to senátní tisk č. 67. Návrh uvede poslanec Ivan Bartoš. Já ho zde vítám a máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Ivan Bartoš:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Já před vás předstupuji, abych uvedl jako zástupce předkladatele, jak již bylo řečeno, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., O zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh skupiny poslanců prošel jako sněmovní tisk č. 50 všemi stanovenými výbory a také všemi čteními na plénu Poslanecké sněmovny. Následně byl na 27. schůzi

ve 3. čtení schválen přesvědčivou většinou poslanců. Pro hlasovalo 113, proti hlasovalo 47, zdrželo se 17 poslanců. A omluvených bylo 22 poslankyň a poslanců. Na základě tohoto hlasování pak Poslanecká sněmovna ve svém usnesení č. 558 ze dne 8. března 2019 vyslovila souhlas s tímto návrhem.

V podstatě tohoto návrhu předkladatelé navrhují rozšířit zavedení nástroj transparence veřejného sektoru, kterým je registr smluv, na ČEZ a dalším státem ovládané společnosti s cennými papíry obchodovanými na burze. Zákon o zveřejňování smluv byl schválen již v roce 2015. On byl pak novelizován a vzápětí byl okleštěn výjimkami, které bohužel se týkaly právě organizací, kde korupce hrozí z našeho pohledu nejvíce, a které jsou známé historicky propojením byznysu a politiky.

Státem ovládané společnosti získaly v minulém období několik výjimek, z nichž asi nejvýraznější výjimka byla právě pro společnosti s cennými papíry, které se obchodovaly na burze. Předložená novela tuto výjimku ruší, neboť předkladatelé i hlasující poslanci ji považují za nedůvodnou. Nepodařilo se ani prokázat, že by samotný fakt obchodování na burze měl nějaký výrazně pozitivnější vliv na transparentnost těchto společností. Nepodařilo se tedy ani doložit na druhou stranu, že by zveřejňování informací mělo nějaký negativní vliv na cenu akcií.

Naopak však nastaly případy, kdy obchodní společnosti krátce po účinnosti zákona vydaly v nějaké drobné míře emisi cenných papírů, které zaregistrovaly k obchodování na burze. A tím se vyvázaly z povinnosti smlouvy v registru zveřejňovat. Přijetím novely tak bude tato výjimka odstraněna a tyto společnosti budou nadále povinny zveřejňovat smlouvy stejně jako všechny ostatní obchodní společnosti se státní účastí.

Předkladatelé jsou přesvědčeni, že novela přijatá Poslaneckou sněmovnou je nezbytná, zejména proto, aby veřejnost měla účinný přístup k informacím o smlouvách státních a polostátních subjektů v řádu nejméně miliard korun ročně. Současná podoba zákona umožňuje zcela skrýt informace o případných nevýhodných smlouvách. Ty jsou mnohdy indicií právě korupčního jednání.

Před těmito nežádoucími jevy varuje i např. Výroční zpráva BIS za rok 2016. Zde zmiňuje, cituji, „masivní pozornost nejrůznějších lobbistických a vlivových skupin se zájmem o ovlivnění rozhodovacího procesu či významných městských společností a jejich fungování“. Ústavní soud navíc v červnu 2017 uzavřel jednu z možných cest, kterou měla veřejnost, jak se k těm informacím dostat. Ústavní soud rozhodl, že povinnost ČEZu poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím 106 není v tomto zákoně jednoznačně zakotvena. Lze ji dovodit pouhým výkladem. Ta sto šestka následně z toho komplexního návrhu, který pocházel ze strany Pirátů, vypadla, tudíž ale cílem předkládaného návrhu je tedy aspoň zavedení povinnosti, aby tyto společnosti musely zveřejňovat smlouvy alespoň v tomto registru smluv.

Ústavní soud v citovaném nálezu také konstatovat, že zveřejňování a poskytování informací těmito obchodními společnostmi ústava nebrání. Což se následně ukázalo dalším rozhodnutím Ústavního soudu. Pouze je třeba, aby tato povinnost byla v zákoně výslovně uvedena. Zákonodárci tedy nic nebrání, aby ve veřejném zájmu stanovil osobám soukromého práva povinnost určité informace zveřejňovat. Navrhovatelé tak touto novelou činí, alespoň co se týká právě toho registru smluv.

Ta debata byla poměrně široká. Na řadě výborů Poslanecké sněmovny se často ozývaly argumenty, že zveřejňování smluv v registru povede k prolamování obchodního tajemství. Ochrana obchodního tajemství je přitom tvořena dostatečně. Informace tvořící obchodní tajemství se zkrátka ve smlouvách nezveřejňují, v tom registru. Argumenty o konkurenceschopnosti daných podniků předkladatelé považují za bezpředmětné. Ten zákon o registru smluv je účinný již 3. rokem. Největší města, např. Brno, smlouvy zveřejňují, nebyl žádný negativní efekt tímto dotčen. Dle názoru předkladatelů se tedy jedná o nesmyslný argument, možná trochu alibistický, kde se snaží nějakým způsobem zpochybňovat účinnost registru smluv, jeho transparentní přínos. A jako takový jsme ho tedy vyloučili v debatě.

Ani po přijetí této novely se na právu utajit obchodní tajemství nic nemění. Jestliže je některá část know how obchodním tajemstvím, pak uveřejněním v registru smluv tato nepodléhá. Naopak, pokud dané know how nesplňuje znaky obchodního tajemství, pak jeho uveřejnění nemůže daný subjekt žádným způsobem poškodit.

Tolik ode mě k novele zákona o registru smluv za předkladatele. Já vás prosím o schválení té sněmovní verze a děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče, prosím, abyste se postavil... Posadil, ne postavil, posadil ke stolku, a my budeme pokračovat.

Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 67/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Návrh zákona dále projednal ústavně-právní výbor. Jeho usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 67/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Organizační určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání máte rozdán jako senátní tisk č. 67/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, který je pro dnešek omluven, a zastoupí ho pan senátor Jiří Carbol, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením, respektive záznamem z jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 5. schůze, konané dne 24. dubna.

Výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, s tím, že hlasování proběhlo takto – pro návrh, aby výbor doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, hlasovali 3 senátoři a 7 senátorů se zdrželo hlasování.

Pro návrh, aby výbor doporučil Senátu zamítnout projednávaný návrh zákona, hlasoval 1 senátor, proti 2 senátoři a 7 senátorů se zdrželo. Následně byl předložen pozměňovací návrh, pro který hlasovali 3 senátoři, proti 0 a 7 senátorů se zdrželo, čímž ani tento pozměňovací návrh nebyl schválen.

Výbor následně určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Petra Víchu a pověřil předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Jak jste se mohli seznámit, tak tento návrh zákona projednávaly tři výbory, každý přijal jiné usnesení.

To ukazuje, jak se roztříštěn pohled na tuto novelu.

Ale já doufám, že dnes tady v Senátu nedojdeme k jinému stanovisku a že po vysvětlení obsahu novely Senát nakonec tuto novelu schválí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste si sedl ke stolku a sledoval rozpravu.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jaromír Strnad? Ano, pan senátor přichází. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, dovolte mi, abych já vás seznámil s průběhem projednávání tohoto návrhu zákona v hospodářském výboru. Většina členů výboru se shodla na tom, že zákon o registru smluv od samého počátku nepřinesl žádná pozitiva, proto se většina členů vyjádřila proti rozšiřování výčtu povinných subjektů.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil se 49. usnesením k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv a o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slovu zástupce skupiny poslanců Jakuba Michálka, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout. 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada. 3. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru ústavně-právního pan senátor Jiří Burian. Ano, pan senátor již přichází. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ústavně-právní výbor na své 7. schůzi, konané 24. dubna letošního roku, přijal usnesení 25, které zní: 1. doporučuje Senátu parlamentu projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. určuje zpravodajem výboru mě. 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Protože nikdo nic podobného nenavrhuje, tak já otevírám obecnou rozpravu. Prosím, pane senátore, hlásíte se? Tak teď nevím, vy jste se sice hlásil rukou, ale nepřihlásil jste se, dřív je přihlášen pan senátor Jaroslav Malý. Tak prosím, pane senátore, jestli máte technickou poznámku. Takže jak je to? Nic, dobře. Nechtěl jsem vás zastrašit, ale vidím, že jste se dohodli, a prosím pana senátora Malého, aby otevřel obecnou rozpravu.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane poslanče, já začnu pozitivně a skončím negativně.

Vyslechl jsem – a v té negaci mě utvrzují i závěry výborů, které tento zákon projednávaly. Tento zákon neprojednával zdravotnický výbor. Nevím proč, ale prosím, takhle to bylo rozhodnuto. Já bych řekl, že ten návrh zákona vítám, protože skutečně přináší transparentnost do vztahů velkých firem, jako je ČEZ, ČD Cargo atd., to je naprosto v pořádku. Navíc chrání bezpečnostní zájmy občanů České republiky a je proti nevýhodným smlouvám. Tolik ta pozitiva.

Ten zákon vytváří negativní dopad na některé subjekty, na které dopadá. Státem řízené jsou fakultní nemocnice a ústavy, které jsou v přímé podřízenosti ministerstva. Já, jako představitel fakultní nemocnice, skutečně nemám problém zveřejnit všechny smlouvy nad 50 000. Mně je to naprosto jedno, klidně je zveřejníme bez nějakých problémů a tím naplníme dikci této novely. Problém je v tom, že firmy, se kterými máme dojednané jednotkové ceny – a ty ceny jsou velmi dobré – v České republice máme ceny především léků, které jsou na § 16 velice nízké, a v okamžiku, kdy ceny zveřejníme, tak nás podle toho, co nám velké firmy říkají a distribuční firmy říkají, zažalují.

Takže jsme se dotázali Ministerstva zdravotnictví, jak se máme chovat? Jestli máme zveřejňovat, nebo můžeme nezveřejňovat. Navíc je tam situace, která je naprosto nevyrovnaná. Představte si, že ministerstvem řízené organizace tuto povinnost mají. Stejně velké nemocnice, nebo jen o malinko menší, které jsou v soukromých rukách, tuto povinnost nemají, a přitom čerpají prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Jiné prostředky nemáme. My si vyděláme tolik, kolik dostaneme od pojišťoven. Stejně tak dostane, ať nikoho nejmenuji, Penta nebo AGEL. Takže je tam výrazná nevyrovnanost, která mi vadí a která na nás dopadá.

A teď k těm žalobám. Pan poslanec říkal, že je to tam nějak vysvětleno jinak, firmy se tváří jinak. Ptali jsme se Ministerstva zdravotnictví, jak se máme chovat, jestli máme zveřejňovat. „Samozřejmě, zveřejňujte.“ „Oni nás zažalují.“ „Tak to je prima, to rozhodne soud.“ Takže já mám dvě možnosti. Buď abdikovat, protože nesplňuji příkaz ministerstva, nebo se nechat soudit. Já bych byl pro to první řešení, protože to je méně bolestivé a způsobí mi to naprosto klidný důchod.

Dámy a pánové, já budu, pakliže to nebude zamítnuto, a já tuším, aniž bych chtěl cokoliv přivolávat, že rozhodnutí výboru je takové, tak předložím pozměňovací návrh, který by vyňal jednotkové ceny, podobně jako to má Budvar – Budvar má taky svoje obchodní tajemství – vyňal jednotkové ceny léků z tohoto zákona a jak říkám, načtu ho, pokud dojde k podrobné rozpravě. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a jako další je do diskuze přihlášen pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já se periodicky budu k tomuto pultíku vracet vždycky, když půjde o tuto problematiku, protože jsem před pár lety podlehl naivitě ve víře, že Rekonstrukce státu to myslí vážně a podepsal jsem to. Dneska už bych to neudělal, přiznávám.

O co jde? Jde o jedno obrovské pokrytectví, které si tady vedeme celou tu dobu v souvislosti se zveřejňováním smluv. Když si přečtete ta zdůvodnění, tak kontrolujeme veřejné prostředky. Proti tomu nikdo nic nemá, veřejné prostředky mají být pod veřejnou kontrolou, soukromé pod soukromou kontrolou. A teď je ta třetí velká kapitola – veřejné prostředky pod soukromou kontrolou. A už to tady říkal pan kolega Malý. Nepochopíte, proč dva stejně velké špitály, z nichž jeden běží v autonomním režimu, to není ani soukromý režim, to je režim zvýšené autonomie, a vlastnictví budov, proč s veškerými prostředky může nakládat volně, ačkoli pocházejí z veřejného zdravotního pojištění. A proč my se zabýváme všemi těmi pravidly, která umíme, nemáme s nimi problém. Dokonce jsme si na ně zvykli. Dokonce jsme na ně pyšní.

Nebýt toho, že přijde kolize s obchodními pravidly a všichni ředitelé jsou samozřejmě v problému, každý má založenou složku od nejmenovaných firem, které lze i vyjmenovat, které když uveřejníte cenu, tak budete v problému a nastane soudní řízení. A ministerstvo, upřímně řečeno, čeká, jak to dopadne, jak se posoudíme. Tak my, co už to máme za pár, tak jsme z toho venku a budeme to radostně pozorovat. Např. já od 1. července. Jsem rád, že jsem z toho venku, ty ostatní lituji. Protože ani jedna, ani z předvčerejška, nám nepřinesla jasno, ani únorový seminář, kam jsme pozvali zástupce správního soudu a těch, co jsou znalí obchodního práva, nám po 4,5 hodinách nebyli schopni nám říct závěr než ten, že se uvidí a neměli bychom zveřejňovat.

Já bych si to zapamatoval všechno, protože to bylo nesmírně složité. Tak jsem si laicky udělal takovou říkanku – všechno řádně zveřejníme, zároveň to začerníme a legislativní terno bude zveřejněné černo. Toto kupodivu budí úsměv. A nikomu to nedělá problém, protože z hlediska práva je to správně. Teď jde o to, co jsme vlastně zveřejnili. A my zase si hrajeme tu hru dál. Budvar si vysvětluji jako výjimku tím, že pivo přichází přímo do krve, ať už ta voda, nebo ten alkohol. Čili tam je určitá vazba na zdraví, ale zdravotnictví nese pořád podezírání, že tam něco pytlíkujeme, protože je tam pamětné vyjádření o černé díře. Kéž by to tak bylo, kdybychom ji dávno měli, já bych si tam chodil těžit. Ona je to spousta černých štěrbin, víte. A ty štěrbiny si sami často způsobujeme.

Ale jak vypadá obchodní politika firem? Já jsem si dost dlouho myslel, že my jsme tady na tom s léky nějak špatně, že nám je dávají za vyšší ceny, podezírali jsme různé firmy. Než jsme to pojali v europrostoru – a třeba pan profesor Winfar Haupten(?) z Nizozemska, který sleduje ty relace alespoň v oblasti léků, které já musím sledovat a které jsou za nemalé ceny, s hrůzou zjistil, že náklady na léky, třeba onkologické, v Nizozemsku jsou 2,5krát vyšší než náklady v České republice, a třeba potom zase v Moldávii jsou nižší než v České republice. Problém je jiný, že v Moldávii nejsou peníze ani na ty nízké ceny. Čili tam třeba ty věci ani nejsou.

Takže my jediné, co si ekonomicky vykoledujeme, je zvýšení cen. A z titulu řádného hospodáře, nebo jakéhosi bazálního konzervativního pohledu se nám příčí nakupovat věci dráž, než je nutno. Ty firmy samozřejmě toto všechno vědí. Česká republika není světovým hybatelem, takže oni si kvůli drobné České republice nebudeme – všechny jsou nadnárodní, my nemáme žádné vlastní farma firmy, abychom je vlastenecky zainteresovali, takže oni se v tom chovají podle vlastní politiky. Buď si toho nevšímají, nebo omezí dodávky, nebo je přesunou jinam, prostě začnou dělat změny, které my ani nestačíme sledovat.

Můžete hovořit o Asociaci inovativních farma firem, což je asi nějakých 30 – 35 firem, ve skutečnosti samozřejmě, protože mají své centrály různě po světě, tak nejsou asociovány ve světě, naopak jsou to konkurenti. To by bylo jako asociace firem vyrábějících automobily ve světě. Ty jsou předmětem hluboké konkurence. A ty se buď chovají tak, že říkají, pozor, pozor, nebo my budeme tolerantní. Nebo udělejte si takový svůj malý registřík na ministerstvu, který není ani právně podložen, a tam to hlaste. Anebo se chovejte tak, že některé firmy na vás podají žaloby, některé je na vás nepodají, a v tom systému se to nějak ustálí a bude vyvíjet.

Já jenom říkám, že na rozdíl od soukromých institucí, které využívají veřejné prostředky, my míváme tak od 8 do 11 kontrol ročně ve velkých špitálech. A to pořádných. Nejen na dotační prostředky, ale všech druhů, takže jsme pod permanentní kontrolou. A kdo nás chce kontrolovat, tak ať nás kontroluje. Mašinerie už je zavedena na to, že skutečně jsme schopni, nebo nejsme schopni, ale děláme to, všechny smlouvy uveřejnit. Ale jenom říkám, že jsme se dostali mezi dva mlýnské kameny. A pak nás – a teď nemluvím za senátory, ale za poslední etapu ředitelování – nás v tom ten národ a zákonodárci tak hezky nechávají a řekne, poraďte si.

Dopadnout to může dvěma způsoby, že občas začnou nějaké experimentální žaloby. Zejména že dojde k navyšování prostředků. A mám pocit, že ti mladí kolegové, ať už byli z těch dřívějších „vévéček“ nebo z Rekonstrukcí, nebo teď z Pirátů, by napřed mohli projít 10 – 20 let. Já bych je tam zuřivě chtěl navrhovat, a proto také odcházím, do exekutivních funkcí a pak si to vyzkoušet tady tohle „cirkusárium“.

Myslím si, že veřejné prostředky pod veřejnou kontrolou, ale potom, prosím vás, pro všechny. Potom i dolar, který je v soukromé instituci, nechť je kontrolován. A nikoliv veřejné prostředky veřejných institucí a 30 – 40 % z těch 600 miliard plave úplně jinde bez kontroly, a my tady hrajeme hru na kontroly čehosi.

A to jsem mluvil za oblast zdravotnictví. Těm jiným nerozumím. Vůbec nerozumím problematice ČEZu, a je to asi v pořádku. Jinak všichni asi vzdáme hold svaté Kláře, z níž pochází to slovo „klarifikace“, tedy projasňování, objasňování. Tak projasňujme, objasňujme. A není bez zajímavosti, že Jan Pavel VI. prohlásil Kláru za patronku České televize. Takže by bylo dobře, kdyby se o tom hovořilo a klarifikovali jsme veřejně, abychom věděli, co klarifikujeme. Aby to nebylo politikum. Protože v tomto smyslu děláme mezinárodní politiku, děláme obchodní politiku s ekonomickými dopady. To nejsou hry na to, kdo je čestnější a kdo není. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím, pardon, pan poslanec se hlásí. Máte prosím slovo.

Poslanec Ivan Bartoš:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom krátce reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na mého předřečníka.

Já jsem tak vždycky trošku zděšen, když tady někdo jako „avéčka“, Piráti a Rekonstrukce státu. Požadavky na transparentnost a na registr smluv samozřejmě můžou vznášet různé subjekty. My jsme registr smluv a transparentní účty si s Piráty před 10 lety dali do vínku jako sama strana. Žádný zákon nás nenutil zveřejňovat příjmy, mít transparentní účty. A všichni dostanete v politice na zadek, protože vám nikdo nedá žádné peníze, všichni vám budou vidět do karet. Ukázalo se, že to tak není. Zrovna tak kritika konkurenceschopnosti v oblastech, kde to bylo zavedeno, kde výjimky nebyly použity, tak skutečně nikdo na tom v danou chvíli netratil. Není žádný prokázaný případ. Ostatně takové byly závěry, když se auditovala účinnost zákona o registru smluv, tak nedošlo k žádnému vychýlení trhu.

Já jsem trochu skeptický. Tady zazněla jedna část pozměňovacího návrhu, která se týká jednotkových cen léčiv, ale zároveň se hovořilo o komplexu celého zdravotnictví. Přitom v oblasti zdravotnictví a provozu nemocnic se přece objevují velké kauzy, které jsou spjaty s lobbingem. I při nákupu léčiv, když se někde nakoupí léky, tak to zaplatí pojišťovna. Nicméně bonusy, které jsou, třeba auto zdarma, tak ty přicházejí třeba i na tu danou instituci. Tady je nějaký požadavek na transparentnost.

A já jsem trošku i skeptický k tomu, jak je to naformulováno v tom návrhu, který tady mám na stole. Mně totiž přijde, že ta výjimka – a já, když si vezmu tu dikci, nebo respektive, když budu citovat jednotkové ceny léčivých přípravků, nebo zdravotnických přípravků, tak už jen v oblasti té definice se skutečně může jednat o nějaké léky až třeba po nákup nějaké techniky. Já tedy nemám dohledáno, jaká je ta eliminace, co všechno si zde lze představit pod pojmem zdravotních prostředků.

V obecné rovině bych pak chtěl k tomuto pozměňovacímu návrhu říct jedno. My jsme předložili za předkladatele ve sněmovně tento návrh, aby se zrušily výjimky, které tam byly zavedeny v předchozím volebním období z důvodů toho, že ta firma, která vydá akcie a obchoduje je, tuto výjimku má. Já bych doporučil další nové výjimky. A tady máte k tomu i důvodovou zprávu, proč se takto děje. Já jsem se o tom bavil s kolegy legislativci, ta zpráva to nezdůvodňuje, nepopisuje, kde je ten problém, který tímto chceme adresovat. I když neberu tady, neříkám, že pan senátor na to nemá nějaký pohled ze své profesní pozice, ale není tam žádný důvod, proč tuto výjimku tam zavádět. Takže ? priori ve fázi, kdy chceme rušit nějaké výjimky, zavádět novou výjimku pro nějaký specifický vydefinovaný segment, mi nepřijde úplně šťastné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak to byla poznámka pana poslance. A nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které se s právem přednosti hlásí pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo poslanče, kolegyně, kolegové.

Já se omlouvám, že jsem se přihlásil takhle dopředu a využil jsem přednostního práva, protože jsem chtěl reagovat rovnou na pana předsedu poslance Bartoše a reagovat na ty věci, které se týkají jednorázových cen nakupovaných léčivých přípravků.

Poté, co jsem po informaci ohledně povinnosti ceny zveřejňovat vyslovil názor, že to tak úplně být nemůže, neboť zákon o registru smluv měl umožňovat, aby ceny, pokud to ohrožuje konkurenceschopnost firmy, měly být v režimu utajení a nemusely by být zveřejňovány. A v tomto smyslu jsem napsal i dopis panu ministrovi zdravotnictví, který mi odpověděl, že to je pravda. Že to tak vlastně je a že skutečně jednotkové ceny není potřeba zveřejňovat, pokud by samozřejmě nedošlo potom k narušení volné soutěže apod. Takže jsem to sdělil těm tazatelům. A oni mi řekli, že to je bezvadné, že pan ministr tohle sděluje v dopise – ten mám k dispozici, kdyby vás zajímal, ale zároveň existují metodiky ministra zdravotnictví, ve kterých je napsáno – a teď vám přečtu, co je napsáno v těch metodikách pana ministra zdravotnictví, to je hrozná legrace.

„Článek 2: Přímo řízené organizace Ministerstva zdravotnictví jsou nad rámec požadavků zákona“ – to je ten zákon o registru smluv – „povinny uveřejnit v registru smluv informace o jednotkových cenách nakupovaných léčivých přípravků. Výjimkou je postup podle čl. 3 následujících této metodiky“ – to znamená, za nějakých podmínek to potom nutné není.

Takže tady je evidentně velký problém, který nevím, jestli je na Ministerstvu zdravotnictví, nebo v registru smluv, ale nefunguje to. A to je přesně důvod, proč tady někteří moji kolegové vystupují. Neboť pokud chceme, aby zdravotnictví bylo funkční, abychom tady vůbec léky mohli nakoupit, tak potom je nutné, aby tady byla možnost chránit si nějaké své know how. A to evidentně i z iniciativy Ministerstva zdravotnictví není úplně jednoznačně umožněno, a proto potom pozměňovací návrhy do registru smluv.

Takže to jenom vysvětlení té situace, o které se tady bavíme. A když už mám slovo, tak obecně k návrhu o registru smluv. Pokud mi nějakou dobu funguje, a pokud někdo sbírá nějaká statistická data, kolik čeho nakupují např. všechny veřejné subjekty, které mají tu povinnost v rámci zákona o registru smluv, tak to se rozhodně za rok nebo za dva neukáže, jestli to ubližuje, nebo neubližuje českému hospodářství. Protože tahle hromadná data se potom používají. A používají se způsobem, že vy stejně potom nepoznáte, jestli se něco stalo, nebo nestalo, pokud se vyloženě nepodíváte na to, že např. – a teď se omlouvám za ten případ – se ukáže, že ve všech městech dodává toaletní papír jedna firma. Protože tak to zkrátka je. Ona věděla, za kolik se nakupuje atd., a udělala to. A to neudělá ani za rok, ani za dva, to tak trvá, tyhle všechny věci.

A já bych nepodceňoval cenu různých statistických dat, která jsou díky strojovému zpracování k dispozici, a které o nás všichni ostatní vědí. Bohužel, Bezpečnostní informační služba se tímto zabývat nechce. Náš kolega Radko Martínek na to několikrát upozorňoval. A já si nemyslím, že to nebezpečí je úplně iluzorní a někde virtuální. Velmi bych v tomto směru nabádal k nějaké opatrnosti. Ta vede nás, lidi věkově starší, k tomu, že všichni jsme trošku obezřetní, když někdo chce všechno někde zveřejnit. Protože pokud bychom si představili, že to skončí přímými přenosy všech veřejných činitelů ze všech akcí a případných jednání, na kterých se pohybují, tak nevím, jestli by stát vůbec byl schopen fungovat, nebo ne.

Takže vždycky všeho do času a všeho s nějakou mírou. A pokud se nám někdy zdá, že ta míra je překročena, tak je to legitimní názor, a neznamená to, že někdo podporuje korupci nebo netransparentní prostředí. Prostě něco možné je, a něco už možné není, a hlavní je, že bychom lidem měli věřit. A pokud začneme zákony psát tím způsobem, že nikdo nikomu nemůže věřit, tak potom se dostaneme do situace, kdy vznikne takové množství byrokracie, že je nezvládnutelné. A hlavně stejně potom ty zákony, které jsme napsali a které přesně popisují, co máme dělat, aby nedošlo ke korupci, musí někdo kontrolovat. A ti, co to kontrolují, protože se nedá věřit vůbec nikomu, tak také samozřejmě ani jim se nedá věřit. Tak to jenom na konec. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak pokračujeme v obecné rozpravě a přihlášen je pan senátor Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Dámy a pánové, moje stanovisko k tomuto zákonu je negativní od samého počátku a myslím si, že ten zákon je zbytečný, protože platná právní úprava zná mnoho způsobů, jak zveřejňovat smlouvy a zákon o registru smluv nepřináší v tomto ohledu nic nového. Jak okruh povinných subjektů, tak rozsah poskytovaných informací jsou v zákoně o registru smluv navíc vymezeny úžeji než ve stávajícím zákoně o svobodném přístupu k informacím, takže jediný dopad, který zákon fakticky má, je, že tisícům soukromých, ale i veřejných subjektů zkomplikoval život. Pro mě je registr smluv jen další centrální databází určenou pro sběr dat určitého charakteru, který přinese víc škody než užitku.

Takže na úvod bych rád řekl, že stejně tak nesouhlasím se schválením této novely a podpořím návrh o zamítnutí. Pro případ, že neprojde návrh na zamítnutí, pak podpořím, abychom o návrhu jednali v podrobné rozpravě a rozšířili okruh povinných subjektů také o některé neziskové organizace, které čerpají peníze z veřejných zdrojů. Pozměňovací návrh vám byl rozdán a všichni dobře víme, že podmínky účasti na veřejných prostředcích stát spravuje velmi vágně a není zákonem jasně a transparentně určeno, na co konkrétně veřejné prostředky mohou být poskytovány a jaký je jejich konkrétní účel plnění. Není nastavena zpětná vazba, chybí efektivní kontrola, chybí kvalita a důvěryhodnost. Chybí jasný instrument kvality neziskové organizace, jehož plnění by bylo navázáno na možnost čerpání veřejných prostředků a s tím i větší zprůhlednění financování nevládního sektoru ze státního rozpočtu. Uvedu několik příkladů.

Nejvyšší kontrolní úřad nedávno zjistil, že projekty z programu spravovaného ministerstvem vnitra mezi léty 2011-2015 získaly přes 720 mil. Kč. Podle kontrolorů není vyhodnocení programu migrační politiky spolehlivé, protože není možné zpětně kontrolovat údaje o klientech projektů. Třeba Sdružení pro integraci a migraci mělo v roce 2014 příjmy z dotací přes 8 mil. Kč a stejnou částku podle výroční zprávy využila na náklady související se mzdami, odvody a cestovnými. Kolik tedy vynaložilo sdružení na pomoc migrantům, zřejmě nikdo neví. Člověk v tísni získal v roce 2014 celkem 145 mil. na 99 různých projektů. Známe tyto projekty? Nedublovaly se? Jak moc byly úspěšné? Dalším příkladem je Poradna pro integraci. Poskytuje právní a sociální pomoc cizincům, překládá kurzy češtiny, prezentace, přednášky či workshopy. V letech 1999-2015 získala z veřejných prostředků 81 milionů. Konkrétní výstupy a zpětná vazba neexistuje.

Jinými slovy máme tady řadu poměrně velkých nevládních organizací, které jsou dlouhodobě připojeny na veřejné rozpočty. Neziskové organizace však v tomto zákoně nejsou výslovně stanoveny povinnými subjekty, a to já považuji za špatné. Jsem přesvědčen o tom, že neziskové organizace, které čerpají od státu finanční prostředky minimálně v roční výši 1 mil. Kč, by měly být výslovně jako povinné subjekty uvedeny. Aby ti, co často nejvíc křičí po transparentnosti a boji proti korupci, nekázali vodu a nepili víno.

Jsem si samozřejmě vědom, že to je jen symbolická změna, a to s ohledem na to, co jsem uvedl, ale považuji to za fér a nechápu, proč se tomu některé neziskové organizace neustále tak brání. Jen pro informaci, v roce 2014 vynaložil státní rozpočet na neinvestiční transfery nestátním neziskovým organizacím přes 13 mld. Kč. Další stovky milionů byly vynaloženy na transfery uvedeným právnickým osobám z rozpočtu územních samosprávných celků a nevládní organizace tak v podstatě žijí z veřejných prostředků a mělo by být v zájmu zvýšení transparentnosti a kontroly nakládání s veřejnými prostředky, aby se na ně povinnost uveřejňovat smlouvy z registru také vztahovala.

Abychom nezatěžovali zbytečně ty malé, ne jen ty větší a velké, tak si myslím, že by bylo vhodné vést v registru smluv pouze takové neziskovky, které používají prostředky z veřejných rozpočtů alespoň v minimální výši 1 mil. Kč ročně. Hranice 1 mil. Kč reflektuje skutečnost, že podle centrální evidence dotací z rozpočtu činila v letech 1999-2015 výše dotace čerpané ze státního rozpočtu v průměru na příjemce správní formy spolku, nadace, nadačního fondu, ústavu nebo obecně prospěšné společnosti 1,5 mil. Kč. A díky zavedení uvedeného limitu tady nebudou administrativně zatěžovány zejména menší nevládní organizace.

Já bych jen malou poznámku, já jsem i na našem výboru předkládal tento návrh. Musím říci, že neprošel, nicméně podporu tomuto zveřejňování neziskových organizací vyjádřil i tady kolega od vás, pan Michálek, kterému se to líbilo, a nabídl dokonce i spolupráci v dikci tohoto zákona. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Jen abych se v tom dobře orientoval, i když to jistě pan senátor Carbol sleduje, tak pan senátor Valenta navrhoval zamítnout. Děkuji. Omlouvám se panu poslanci, že jsem ho předtím přehlédl, asi chtěl reagovat na příspěvek pana senátora Vystrčila.

Poslanec Ivan Bartoš:  Já bych zareagoval jak na pana senátora Vystrčila, tak na pana senátora Valentu pouze velmi krátce. Zákon o registru smluv byl schválen v roce 2015. Následně se do něj zanesly výjimky pro společnosti obchodovatelné na burze. Takže my se tady nebavíme o novém zákonu, o něčem, co najednou začne platit, co změní nějaké paradigma vnímání. Tento náš návrh pouze míří na to, odstranit výjimky a vrátit zákon do původního rozsahu, v jakém byl přijat. Plus je tam zjemnění, já tomu říkám Budweiser sekce, která hovoří o obchodních informacích. Takže my tu teď nevytahujeme něco, co by česká legislativa neznala, co by neplatilo, pouze rušíme výjimky, ten zákon se nijak nerozšiřuje. A míří to specificky na firmy, které – a to tady zaznělo od pana senátora – ale vy se tou 106 nedoptáte. 106 je aktivní krok občana, který musí udělat, aby se dozvěděl něco, co by ze své podstaty mohlo být veřejné, co by ze své podstaty mohl najít v onom registru smluv. To bylo to první.

A prostřednictvím pana předsedajícího k panu Valentovi, já jsem ten návrh procházel. Jednak nesouhlasím s tím až, řekl bych, velkým džihádem proti neziskovému sektoru. Prostě jsou neziskovky dobré a poctivé a špatné a falešné. A některé největší jsou sportovní skoro celé asociace, které hospodaří netransparentně. Když se bavíte o nad 1 mil. Kč nebo se bavíte o nějakých mzdových prostředcích, tak ten příjem, když je na provoz, na mzdové prostředky, a vy máte čtyři zaměstnance, za které platíte sociální, zdravotní a ještě daňové odvody, tak tam dělá 10 lidí za 30 000 a máte ty peníze utracené. Takže vždy zazní "dali jim 8 milionů, dali jim nad milion", ale to nejsou ve mzdových prostředcích žádné velké peníze, což určitě panu senátoru Valentovi nemusím říkat.

Jinak tam jsou ještě nějaké problémy ve vašem návrhu, zejména s časováním, kdy tam je napsáno, že v průběhu roku by nezisková organizace dostala nějaké peníze. Tzn. kdyby je dostala na konci roku, tak čistě teoreticky neplatí žádná smlouva uzavřená od ledna, protože tam je ve zúčtovacím období definován jeden rok, ke zneplatnění by tedy nedocházelo.

Pak tam ještě je, že "obdrží, použije, spravuje nebo hospodaří s finančními prostředky", což samozřejmě vy můžete obdržet i za služby, které poskytujete státu. To nemusí být pouze forma dotace.

A ještě také neziskový sektor, a já bych byl velmi rád, kdyby ČR byla tím státem, kde jsou občané filantropové a neziskový sektor by nebyl závislý většinově na příjmech státu, kde supluje nějakou roli, kterou stát dost často nedokáže poskytovat ze svých prostředků a bylo více filantropů a lidé si přispívali, a třeba i firmy, na činnost neziskového sektoru, nicméně řada neziskových organizací, těch největších, má samozřejmě zdrojování převážně soukromé. A tím, že jí do toho vletí, což je z rozpočtu třeba té organizace téměř irelevantní, tak v tom návrhu, jak ho tady čtu od vás, by znamenalo, když já budu mít nad milion od státu na něco peníze, což může být i za plnění služeb, ale 95 % mých donátorů, příjmů, je ze soukromého či korporátního sektoru, tak se bude vztahovat ta povinnost i na smlouvy, které já si jako nezisková organizace uzavřu s kýmkoli jiným, protože to by z tohoto návrhu takto vyplývalo.

Jakmile bych dostal jako nezisková organizace nad milion buď dotaci nebo peníze za nějakou službu, tak bych logicky měl povinnost podle vašeho návrhu zveřejnit všechny smlouvy, i když jsou třeba s právnickými nebo soukromými osobami. Já si myslím, že návrh tak, jak teď je, zanáší právě takovéto podivné výklady. Trošku mám obavu, jestli to není v rámci toho tažení proti neziskovému sektoru, protože je chyba ministerstev, která umožňují nebo dávají peníze na společnosti, které ale třeba brání český internet. Pod ministerstvem vnitra jsou společnosti, které zabezpečují bezpečnost českého internetu, měření hackerských útoků. Nemají tam velké rozpočty, ale pokud ministerstvo v nějakém programu ty peníze uvolňuje, tak má kontrolovat jejich efektivní využití to ministerstvo. To je asi primárně ten požadavek. A to se podle mě neděje, proto zpráva NKÚ hovoří o tom, že výsledky nějakým způsobem nejsou předkládány. A já jsem samozřejmě rád za každou neziskovku, která má transparentní účet a velmi pečlivě vykazuje využití prostředků na konci roku ve své výroční zprávě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu poslanci. Nechci interpretovat slova pana senátora Valenty, ale myslím, že v obecné rozpravě jen avizoval pozměňovací návrh a zatím nevedeme podrobnou rozpravu, vedeme jen rozpravu obecnou. Další přihlášený je pan senátor Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já tady nebudu mluvit o zdravotnictví ani o neziskovkách, ale rád bych zmínil, že novela tohoto zákona vůbec neřeší problematiku měst a obcí, na které se neustále valí administrativa. Já jsem o tom mluvil už tenkrát, když jsme schvalovali tento zákon, že tím, že přibude povinnost registru smluv, tak akorát naroste byrokracie, ale z hlediska měst a obcí to nic neřeší, protože my už jsme dnes tak transparentní nebo jsme byli už před schválením tohoto zákona, že jsem považoval registr smluv jako naprosto nadbytečný. My si tu občas stěžujeme na to, jak nám Brusel nakládá povinnosti, jak narůstá byrokracie, papírování, jak nám přibývá úředníků, ale spoustu věcí si děláme naprosto zbytečně sami, protože podle zde zmiňovaného zákona o svobodném přístupu k informacím, tzv. 106, prakticky každý zvídavý občan, který se chce cokoli na městě a obci dozvědět, tak se k těmto informacím dostane. A myslím si, že v rámci měst a obcí jsou nejlepší veřejnou kontrolou právě občané, kteří pokud nebudou spokojeni, pokud nebudou věřit svým reprezentantům, tak starosta může do týdne skončit, pokud bude odvolán. To samé rada a budou tam zvoleni jiní lidé. Takže se domnívám, že bychom měli řešit i tuto problematiku.

A kromě toho je to dnes nastaveno tak, že registr smluv je pro města a obce svým způsobem diskriminační, protože jestliže malé obce nemusejí nic zveřejňovat a větší města to zveřejňovat musí jen s odkazem na to "máte velké rozpočty, jste schopni si to zaplatit", tak s tím si dovolím nesouhlasit, protože každý úředník, který je zaplacený z veřejných prostředků, znamená, že město bude mít méně peněz na investice. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A dále přistoupí k mikrofonu pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já zcela souhlasím s tím, aby se otevřel prostor uveřejňování smluv u podniků, jako je například ČEZ, a to z toho důvodu, že si myslím, že kdyby tomu tak bylo už dlouho, nejméně 20 let, tak pak by cena elektřiny zcela jistě byla jiná, protože my některé platby, které platíme teď, a to je především na přenos elektřiny, tak jsou v naprostém rozporu s tím, kolik tvoří přenos elektřiny v jiných státech proti nám. U nás je to strašně moc. A je jisté, že firmy, které tuto činnost dělají, jsou na tom velmi dobře.

Oproti tomu kolegové, kteří mluvili o zdravotnictví, tak tvorba zdrojů do zdravotnictví, pominu-li soukromé platby například u stomatologů apod., tak kde je to možné, kde lékaři pracují bez smluv se zdravotní pojišťovnou a pracují tzv. cash, tak jinak všechno, tzn. zhruba více než 300 mld., které do zdravotnictví jdou, jdou přes zdravotní pojišťovny. A tam by asi mělo být jedno, jestli je subjekt veřejný nebo soukromý, jsou to zkrátka veřejné peníze, které nicméně zdravotní pojišťovny kontrolují.

Ale chtěl bych říci, a nebudu opakovat to, co tu řekli mí předřečníci, kolegové senátoři Malý a Žaloudík, kdy jsme ve světovém prostoru léčiv, kdy se jednotliví nejen výrobci, ale hlavně distributoři a prodejci chovají tak, aby obchod mohli dobře prosadit. S tím, že oni nejednají tak, že by se dívali na dnešní den či na tento měsíc. Oni vědí, že když se uchytí na tomto našem trhu, samozřejmě tu budou dlouhodobě, desítky let, pokud distribuční a výrobní společnosti jsou kvalitní, čekají a srovnávají kupní sílu, která je v ČR, jak tu bylo zmíněno, v Gruzii, v Americe nebo ve Švýcarsku. A podle toho také upravují cenu léčiv.

Pokud my, a to teď říkám panu kolegovi, panu poslanci, věřte mi, já jsem byl nucen vstoupit do řízení společností, které dohromady mají výkon kolem 7 mld., myslím tím nemocnic, tak kdybychom museli zveřejnit ceny všech léků, tak jsem přesvědčen, že přijdeme nejméně o 200 mil. Kč. A když to přepočítám na celou ČR, tak jsem si jist, že několik miliard. Mj. ceny i u nás s ohledem na zvyšující se životní úroveň a průměrné mzdy se zvyšuje, takže i ceny a vyjednaná cena také není stejná jako před 10 lety, byť výrobek v jiných státech má stejnou cenu, tak u nás pomalu roste také. Ale oni se tomuto přizpůsobují a samozřejmě když my zveřejníme ceny léků, tak jsem přesvědčen, že v ČR obecně zdravotnictví přijde o několik miliard korun. A je to právě o tom, o čem jsem tady už kdysi mluvil, samozřejmě vy, co se v této problematice nemusíte pohybovat, tak si to nemusíte také pamatovat, je to tak, že dojednaná cena za léky může být skutečně podstatně nižší, než když to bude cena, která je veřejným řízením, tzn. že všechny ceny jsou veřejné. A oni samozřejmě ví, že Rakušané, Švýcaři, Němci pozorují, za kolik se prodává tam i tady. Bohužel docházelo a možná ještě někdy dochází k tomu, že někteří distributoři nakupují léky tady a vyváží je do Německa a Rakouska, protože na tom vydělávají, ceny jsou na našem trhu zkrátka levnější. Nicméně pro nás je tento případ jasného uveřejňování všeho v tuto chvíli nevýhodný. Ve chvíli, kdy my dosáhneme životní úrovně okolních států, jsem přesvědčen, že pak už to bude jedno, ale v tuto chvíli to tak není.

Ano, a máte pravdu, že tam jsou zpětné bonusy, tzn. řekněme ta distribuční společnost nás odmění tím, že dostaneme něco zpátky. To je pravda.

Ale nedefinuje za co. Státní zastupitelství se touto problematikou minulý a předminulý rok významně zabývalo a nakonec také od tohoto problému odešlo, protože viděli, že by nám všem způsobili problémy.

To, co říkal předřečník, pan senátor Kunčar, ano, je to vždy tak, že ten, kdo ve veřejném prostoru a z těchto veřejných peněz, ať už jsou to neziskovky nebo zdravotní pojištění při řízení nemocnic nebo svých ordinací chce krást, tak krást bude. Věřím, že se prostor hodně zmenšuje pro tyto věci, nicméně dnes je to ještě tak, a to víte všichni, že za naprosto stejné výkony v jednotlivých nemocnicích je úplně jiná sazba, jiná cena. Tzn. zdravotní pojišťovny přistupují selektivně. A kdybychom dnes tak, jak je podaná ústavní stížnost, já jsem ji také podepsal, a to jen proto, abychom vytvořili tlak na stát a na pojišťovny, kdyby se vše změnilo dnes, tak si buďte jistí, že hlavně v Praze zdravotnictví přestane fungovat, protože tady ceny některých výkonů jsou významně větší než například v krajských či okresních nemocnicích. Dokonce se liší ceny za výkon u nemocnic, které jsou kontrolovány státem, to jsou fakultní nemocnice. Takže si myslím a jsem pro to, že tento návrh, kdyby byl takto striktně uplatněn, tak nám skutečně přinese velké problémy.

A poslední věc, vy jste řekl, pane poslanče, že obce, kraje atd., že se nezaznamenaly žádné velké problémy. Je to proto, že tak, jak se obměňují pochopitelně volbami lidé, kteří sedí na jednotlivých postech, tak podle velikosti města nebo obce také chvíli trvá, u větších měst je to minimálně dva roky, než ten člověk zcela pochopí, jakým způsobem se město řídí, jak probíhají finance atd., co mu vlastně vadí, proč administrativa tolik stojí. A já bych to podtrhl slovem "letargie", protože nikdo nechce dlouhodobě bojovat například s problémem zákona 106, s problémem registru smluv, takže se přijímají lidé, tedy hlavně právníci, kteří nejsou zase tak levní. Toho si nikdo nevšímá, protože to je tzv. v provozu a jsou to provozní peníze. A podívejte se, jak rostou. Peníze nerostou jen proto, že rostou platy, to je v pořádku, ale musí být přijímáno více lidí. A já jsem ten příklad tady užíval. Před 10 lety na základě zákona č. 106 muselo ministerstvo pro místní rozvoj přijmout další dva právníky kvůli jednomu jedinému stěžovateli. Ten si velmi sofistikovaně uměl stěžovat a věděl, co chce. Ač jsme se hádali jakkoli, nakonec bylo zjištěno, že on musí dostat v určité kvalitě dokumenty, které žádá. A proto byli přijati lidé, kteří to museli udělat. Byť zákon umožňuje, že budeme platit, tzn. že on za tu službu zaplatí něco, za jeden zkopírovaný list atd., tak to je jedna věc, ale celá ta mašinerie nakonec prostoupí letargií a zkrátka všechna města i ministerstva nakonec poskytují, aby neměly problémy se zákonem, neuvěřitelné množství informací. Z nichž podle mě je maximálně 10 % a to, co odhaduji, není, že bych si to teď tady vymyslel, je to ze znalosti krajských i městských požadavků a bohužel nebo bohudík také ministerských je 10 % oprávněných, těch férových, kdy skutečně lidé něco kontrolují. Všechno ostatní jsou ti, kteří pro své obchodní zájmy, k jejich využití čerpají informace, které potom přeprodávají nebo s nimi nějakým způsobem pracují, nebo jsou to lidé nějakým způsobem postižení stihomamem nebo něčím jiným. A kverulují a dělají problémy.

Nicméně vrátím-li se k registru smluv, poslední případ, který jsem tady zmínil, tak si vytáhla paní poslankyně registr smluv a v době, kdy na tribuně při krajském zastupitelstvu se sestry dožadovaly vyššího platu, tak úplně o něčem jiném, zkrátka vytáhla registr smluv a řekla: "Podívejte se, jaké tady ti vaši udělali smlouvy za 1500 Kč na hodinu, kdo z vás na to má?" Tribuna hučela a paní poslankyně za komunistickou stranu byla spokojená, odkráčela. Ale samozřejmě to, že IT firmy mají 1 hodinu za 1800, za 2000, které jsou řádně vysoutěžené, jsou samozřejmě zveřejněné, to zapomněla říct. Takže my jsme vlastně udělali smlouvy, které byly i levnější. Ale takto se s tím ve veřejném prostoru dá dělat, ale vrátím se hlavně ke zdravotnictví. Jsem přesvědčen, že tento návrh, když bude pojat takto naprosto striktně, tak nám přinese teď do ČR ztrátu na ceně léků v řádu několika miliard korun, to je jisté.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Obecná rozprava o registru smluv bude pokračovat, ale až poté, co dám slovo panu poslanci Bartošovi, kterého jsem přehlédl.

Poslanec Ivan Bartoš:  Já bych jen krátce reagoval na pana senátora Čunka. Samozřejmě je potřeba, a my jsme s touto iniciativou přišli za Piráty, vyřešit to jisté procento, řekněme, šikanózních, opakovaných, možná i takových vyšinutých žádostí na to samé od některých lidí. Ano, toto by se mělo v rámci 106 změnit. Já mám příklad zrovna ze Zlína, kdy pan Maděra celou dobu řešil věci, a to není právě ten případ, kdy řešil nakládání zlínského magistrátu. Nakonec jsem tam jel já, protože soudce rozhodl, že nám musí poskytnout nějaké údaje z účetních knih. Já jsem si nechal vyjet nějaké faktury jako kontrolní vzorek, myslím, že to bylo v oblasti... Nebudu jmenovat. Nahoře mě pustili k systému, já jsem se podíval do knih a tam vám byl jiný vzorek dat, než který mi poskytl dole. Takže v přímém přístupu k terminálu jsem dostal jiný vzorek dat, takže i mám pocit, že i přes to všechno, že jsem k tomu byl takhle fyzicky připuštěn, tak jsem byl vlastně lehce obalamucen. Ale to už je řadu let a nemá smysl se k tomu vracet. Samozřejmě ta 106, není mnoho zákonů, které dávají občanovi vůči státu nějaké právo ho kontrolovat. Je to fakt jen historicky ta 106. Možná to bude právo na digitální službu. Zrovna dnes jsem ráno zase otevřel internet a na zpravodajských serverech vidím problém Pražské plynárenské v předchozím volebním období, hospodaření, smlouvy, mizení peněz. My na sněmovně apelujeme na pana premiéra Babiše, ať se nějak postaví k těm sedmi miliardám, co zahučelo v Bulharsku při akvizicích ČEZ a on nám řekne, že to nekontroluje, že to vláda vůbec neřídí, že si ty věci čte z novin, což je samozřejmě nesmysl. Pokud to tak je, tak je to velký šlendrián. Umožnění kontroly, a není to každý, kdo se v tom bude orientovat, ostatně zpracování smluv do registru je problematické a tady si myslím, že má pan senátor Čunek pravdu, když někdo přijde do úřadu, tam chápu to zatížení, a teď ty smlouvy jsou papírové. Smlouva nemá v sobě mít technickou dokumentaci. Smlouva nemá v sobě mít specifika řešení. Já trnu, když mám možnost někde být u jednání, že je smlouva takhle tlustá a jsou v ní únikové cesty, kde vedou, čísla správců, to ve smlouvě nemá co dělat. Tam má být, co je smlouva, specifikace mají být bokem úplně v jiném režimu, takže chápu to zatížení smlouvy pak třeba upravovat a nahrávat. Nicméně proto se i teď řeší platnost elektronicky uzavřených smluv. Měla by být jasná metodologie, zákon by se měl zaběhnout, aby skutečně nebohý starosta obce Vír neřešil, jestli to teď platí, jestli to mám dobře vyčerněné.

To všecko jsou samozřejmě provozní věci, které se mají řešit, doufám, že se budou řešit, je to někdy metodologické, někdy to je legislativní. Ale jen bych to vrátil k tomu, že v původním návrhu my rušíme výjimky pro veliké firmy a pro firmy, které mají problém poskytovat informace i na základě práva na informace 106. Když se zeptáte, na jakou smlouvu dělala paní Kleslová něco pro České dráhy, a oni vám řeknou, že vám to neřeknou, smlouvu nevidíte a obsah činnosti nevidíte. Vždyť to je jako do nebe volající! A zrovna České dráhy a tyto firmy mají výjimku právě díky emise akcií.

Pojďme to vrátit. Jak jsem říkal, mám jisté výhrady k návrhu, a teď nevím, jestli to od pana senátora zaznělo. V návrhu jsou dvě definice. Jedna se vztahuje na jednotkové ceny léčivých přípravků nebo zdravotnických prostředků, což podle mě je to třeba od injekčních stříkaček po nějaké buničiny a vaty, a kde tedy končí zdravotnický prostředek? Chtěl bych se zeptat, jestli to je pak i vybavení, jestli to je třeba gama nůž, jestli to je nákup nějakého zařízení a na nějaké analýzy, protože toto by v danou chvíli znamenalo, že by se zase z registru smluv nedozvíte, za kolik. A tyto ceny se také velmi různí a i ministr financí předchozí vlády řekl, že musíme zdravotnictví kontrolovat, jak to, že se tady kupuje takovéto vybavení za dvojnásobek běžné ceny. Jde o tom, abychom si zase nezanesli výjimku na tyto milionové investice v oblasti nákupu těchto zdravotnických prostředků. Já nejsem zdravotník, nejsem z tohoto oboru, takže nevím, co se pod to dá všechno schovat. Představuji si za malé věci, co kupujete ve velkém, ale aby to zase nebyla výjimka pro nákupy takto velkých zařízení, která stojí tolik peněz.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nyní jenom rychlá a krátká poznámka.

Senátor Jiří Čunek:  Ano, právě zařízení je zařízení, to je něco jiného. A zapomněl jsem říct, že nám v tomto vůbec nevadí uveřejňovat celý balík, za co nakupujeme, za co nakupujeme velké množství léků atd. Ale jde o to, abychom neuveřejňovali, za co jsme koupili acylpyrin, a hlavně se tady jedná o cytostatika atd., to znamená jednotkové ceny. Celý balík určitě ano. A zařízení by se to pochopitelně nemělo týkat , tam žádné bonusové slevy nedostáváme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Díky za poznámku. Tento zákon vyvolává zjevně mnoho otázek a příspěvků. Další příspěvek má paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré poledne. Pečlivě sleduji rozpravu a teď svým vystoupením nijak nepřekvapím, protože jsem zde známa jako podporovatelka registru smluv. A ráda bych tady na úvod možná ještě zopakovala, proč registr smluv je tak důležitý. A jsem přesvědčena, že jeho hlavní přínos a důležitost je v tom, že posiluje důvěru veřejných institucí. Zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými prostředky opravdu s péčí řádného hospodáře. Velkým přínosem je právě to, že občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. A pokud se dobře hospodaří, posiluje to sounáležitost i důvěru ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Ve skeptickém Česku se zkrátka posiluje kredit politických institucí. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

Ráda bych tady ještě jednou připomněla zde již zmiňovaný nedávný nález Ústavního soudu, který jednoznačně podpořil smysl registru smluv. A dovolte mi, abych z něj tady ještě zacitovala, protože mi přišlo, že to tady jako argument zapadlo.

Zákon o registru smluv podle ústavních soudců "nelze vnímat jako nepřípustné zvýhodňování určitých subjektů, ale naopak jako zcela legitimní nástroj zajišťující, že s veřejnými prostředky bude nakládáno transparentně, což posílí i hospodárné nakládání s nimi".

Podle ústavních soudců registr smluv "představuje ve srovnání s úpravou poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím jednoznačně efektivnější, rychlejší a bezprostřední nástroj kontroly nakládání s veřejnými prostředky, který je s to pozitivně ovlivnit zájem široké veřejnosti o věci veřejné".

Tolik na úvod důležitosti registru smluv, protože tady v některých příspěvcích zaznělo určité jeho zpochybňování.

Dále bych se chtěla dotknout tématu, které se tady otevřelo, a to je zkušenost samosprávy. Mám nyní půlroční zkušenost jako starostka pátého největšího města České republiky a musím říct, že když jsem na úřad přišla, byly zveřejňovány výhradně ty informace, které zákon nařizoval. My jsme okamžitě začali dělat opatření, že veškeré informace, které jsme mohli zveřejnit, jsme postupně začali zveřejňovat. A už po té době, co v samosprávě působí, dotazů je daleko méně. Pro úředníky je daleko jednodušší dát odkaz na web, kde je co zveřejněno, než neustále dokola vypracovávat odpovědi.

Ano, je to náročnější v jednom smyslu, a to je anonymizace údajů. Ale i to se dá udělat, dá se to vyřešit.

Zkušenost ze samosprávy ode mne je kladná v tom, že když jsme se rozhodli jít cestou, že zveřejníme vše, co nám zákon nezakazuje, je to potom jednodušší i pro celý úřad a nemusíte mít na úřadě tolik právníků, kteří vyřizují jednotlivé žádosti.

Pak bych se tady chtěla ještě dotknout tématu neziskových organizací. Je třeba říct, že většina neziskových organizací skutečně supluje role státu v řadě oblastí, kde si stát nedokáže stát pomoci, když se dotknu sociální oblasti atd. A jsem přesvědčena, že většina těchto organizací pracuje férově a odvádí skutečně práci, kterou by stát nebyl schopen udělat.

Mohu to podložit i svou zkušeností jako ředitelky jedné z největších neziskovek v oblasti ekologie, kde jsem měla na starosti řadu grantů a projektů, ze kterých jsme byli financováni. Ano, největší náklady jsou náklady mzdové. Ale to je přece v každém oboru. V každém oboru se nejvíce přece platí za mzdy. Průměrná mzda u nás v neziskovce v Praze byla něco kolem 28.000 Kč, složená z řady jiných různých smluvních vztahů vyplývajících z podkladů jednotlivých grantů. A musím říct, že vždycky jsme do koruny vyúčtovali všechno, tak jak bylo podle podmínek grantu, všechno bylo popsáno v závěrečné zprávě a všechno je k dispozici u administrátorů výzev.

Není žádný důvod to nezveřejňovat, není žádný problém, všechny tyto informace jsou dohledatelné. A zároveň jsou dohledatelné i ve výročních zprávách.

To je moje zkušenost jako bývalé ředitelky největší ekologické organizace v České republice.

A neodpustím si ještě malinkou poznámku. Nikdy jsem tady na plénu zatím nevystoupila k tématu zdravotnictví, protože se v tom necítím kovaná. Ale přesto, když jsem konzultovala pozměňovací návrh pana senátora Malého, tak mi z toho skutečně vychází, že jeho pozměňovací návrh zahrnuje poměrně širokou výjimku. A jde mi o pojem zdravotnických prostředků, který v sobě zahrnuje prakticky veškerou techniku v obecném slova smyslu, nejen tu, kterou objednávají nemocniční lékárny coby spotřební zboží. A podle mě se v tom nerozlišují zdravotnické prostředky, které mají právě povahu spotřebního zboží, což jsou jehly, stříkačky, obvazy atd., a právě mezi velkou přístrojovou technikou, která tady byla zmiňována – rentgeny, cétéčka, mamografy, atd.

A z toho tam opravdu není jasné, jestli tato výjimka by šla o na tyto velké přístroje. Ty se obvykle pořizují jednorázověji, jejich cena je opravdu vysoká do řádu desítek milionů. Sami víme, že jsou i z minulosti různé případy, kdy jeden přístroj byl prodáván za různé ceny.

A tady bych se chtěla vrátit na úvod mého vystoupení. Zde by to mělo být nějakým způsobem ohlídáno, protože pokud by se tento pozměňovací návrh týkal takovéhoto rozšíření, to by skutečně neposílilo důvěru, o které jsem tady mluvila na začátku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Mnoho otázek, mnoho námětů. Další příspěvek pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, poděkovat své předřečnici. Protože většina neziskových organizací pracuje férově, znamená to, že většina samospráv pracuje neférově, že většina vedení zdravotnických zařízení atd. pracuje neférově? Vím, že jste to neřekla, ale dá se to z tohoto kontextu vytušit, protože jsou-li tady uživatelé veřejných prostředků, kteří zveřejňovat nemusejí, a jsou tady uživatelé veřejných prostředků, kteří zveřejňovat musí, tak mi nepřipadá za korektní, když jedni musí a jedni nemusí.

Ale chtěl jsem původně vystoupit kvůli něčemu jinému. Dnes je bohužel omluven pan kolega senátor Vícha a ten nám přednesl na výboru při projednávání jednu zkušenost, se kterou abych se s vámi rád podělil, nebo ji vlastně zprostředkoval, protože se vztahuje ne k této navrhované novele, ale k registru smluv jako takovému.

Město Bohumín řeší problém chodníků na státním pozemku atd. To znamená, že v podstatě s Úřadem pro zastupování státu v majetkových záležitostech je dohodnuto na odkupu – a teď mě neberte za slovo – v jednotkách metrů čtverečných pozemků, aby mohlo sladit komunikaci s pozemkem. Podepsali smlouvu, jenomže tato smlouva podléhá schválení ministerstva financí. No a vzhledem k tomu, že tento souhlas nepřišel do tří měsíců, katastr nemovitostí zamítl tento převod, protože uplynula lhůta a smlouva nebyla zveřejněna. Oni ji pochopitelně nemohli zveřejnit dřív, než dostali souhlas ministerstva financí.

To je jenom krátká zkušenost z komunální politiky, i když ne moje konkrétní.

A chtěl jsem učinit ještě třetí poznámku. Diskutuje se tady o zdravotnických prostředcích, o různých cenách atd. Je to velice problematické. Já umím nakoupit obyčejný Superb za 700.000, za milion a půl, rozdíl bude ve výbavě.

Tím se dostávám ke zdravotnickým zařízením, resp. k přístrojům. Nedávno jsem se zrovna na to ptal ve fakultní nemocnici. Je opravdu rozdíl jestli kupujete gama nůž s takovým softwarem nebo gama nůž s onakým software, protože na tomto přístroji není ani tak cenná mechanická stránka věci jako spíš softwarová, takže je potom velký problém při posuzování, na první pohled to vypadá, že nemocnice koupila přístroj předraženě, a opak může být pravdou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Další z přihlášených je pan senátor Miroslav Adámek.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, budu hovořit jenom krátce. Vystupuji tady na podporu schválení zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, a to z několika důvodů. My se nebavíme v současné chvíli o tom, jestli tento zákon by měl nebo neměl být, ale rozšiřujeme ho myslím si o subjekty, které by měly zveřejňovat. Jestliže tento zákon už je v současnosti nějakým způsobem platný, měli bychom narovnat prostředí o společnosti, které jsou zde vyjmenovány. Je to ČEZ, ČD, ČD Kargo atd. To je hlavní princip.

Co se týká dalšího, tak tam trošičku jakoby amnestuje smlouvy strojově čitelné, to znamená tak zvané PDF, ono je PDF a PDF strojově čitelné. Víte, že pokud nebude strojově čitelné, tak smlouva automaticky pozbývá platnosti. Zákon na to nějakým způsobem myslí a narovnává to, aby se tohle právě nestalo.

A ještě na obranu neziskového sektoru. Jsem ředitelem neziskové organizace a trošičku si dovolím polemizovat. Souhlasím s tím, aby neziskové organizace sem byly zahrnuty, vůbec s tím nemám problém. My jsme neziskovka, která musí zveřejňovat. Ale je to spíše o tom, co tady zaznělo. Nemyslím si, tak jak říkal pan předřečník, že by se někdo ze samospráv snažil podvádět záměrně nebo něco takového. Vůbec ne. Je to prostě všechno o lidech na určitých postech. A o tom to všechno je. Máme na určitých postech samozřejmě lidi špatné, dobré, jak v samosprávě, i v neziskovém sektoru, nedá se to vytrhávat na určitý segment, který tady máme.

Co se týká objemu finančních prostředků, rychle jsem se snažil podívat. Člověk v tísni za rok 2017 objem finančních prostředků ze státních prostředků to bylo 8 % z jeho celkového rozpočtu. To znamená, že je to zanedbatelná část, takže nechtěl bych abychom tady vytvářeli prostředí o tom, že třeba v rámci organizace Člověka v tísni tady jde o obrovské množství prostředků, které nekontrolovatelně někde v tom plynou. U nás je to 20 % ze státních prostředků. A jak už jsem říkal, smlouvy zveřejňujeme, nemáme s tím problém. A nemám problém ani s tím, aby to padlo na ostatní neziskové organizace, jenom bych nechtěl, aby se tady vytvářelo k nějakému segmentu, a v tomto případě k neziskovému sektoru, nějaký špatný obraz. Pojďme se bavit o konkrétních neziskových organizacích nebo o konkrétních samosprávách, které neplní své úkoly, nebo dělají činnost špatně nebo nějakým způsobem se objektivně zjistilo, že podvádějí. A ty tady vyzdvihujme, ale nebavme se, prosím, v obecné rovině jako takové. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji a prosím pana senátora Jana Žaloudíka.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já fakt nevím, proč to dneska na mě přišlo tak často, ale vyplynulo to z této debaty a k něčemu se vyjádřit musím.

Potvrzuje to, co si myslím léta, že lidé mají spolu být a mluvit. To je ostatně princip parlamentarismu, jakkoli to bere čas.

Upozorňoval jsem tady na určitou disparitu a konflikt mezi pravidly spotřeby veřejných prostředků ve veřejných institucích v kontrastu ke spotřebě veřejných prostředků v soukromých institucích. A tiše se přešlo na konflikt spotřeby veřejných prostředků ve veřejných institucích a veřejných prostředků v neziskových organizacích. Máme tady trojúhelník, to je vždycky složitější.

To je asi jeden princip, že pravidla by mohla být paritní, vzato takovým tím klasickým amerikanismem – každý dolar veřejných prostředků pod veřejnou kontrolou, a je úplně jedno, jestli je u neziskovky nebo u veřejné instituce či u soukromé instituce. To je spíše filozofický návrh.

Ale já jsem tady z toho pochopil, že fakt je problém definiční. Jál jsem si jako kolegové vždycky myslel, že léčivé přípravky je jedna jasná věc, že zdravotnické prostředky jsou druhá jasná věc. Nedávno jste tady schvalovali novelu zákona ke zdravotnickým prostředkům s novou kategorizací, proto jsme to dali s paní senátorkou Dernerovou a s dalšími kolegy k Ústavnímu soudu v roce 2016. V květnu 2017 Ústavní soud říká, ať se rychle něco děje, rychle se něco dělo v roce 2018, takže máme devět kategorií objemných zdravotnických prostředků. A prosím vás, tam nikde není lineární urychlovač, tam nikde není magnetická rezonance nebo to, co tady rádi vzpomínáte, gama nůž. Jenom bych upozornil, že se bavíme o parní lokomotivě, ano. Gama nůž, jakkoli v televizi opěvovaný, technologie 1962, nás zajímají úplně jiné. My máme problém s lineárním urychlovačem, kdy ze dvou výrobců se přihlásí jeden, udělají si kartelovou dohodu mimo Českou republiku a my pak soutěžíme toho jednoho, když se kluci domluvili, to je 100 milionů jedna mašina. Jak víte, máme také monopolního výrobce robotických nástrojů.

Takže ten problém je jinde než v Gama nožích. Kéž by byl jenom tam.

Ale uvědomil jsem si, že my jsme vždycky toto pokládali za zdravotnická zařízení. A přišel, vaším prostřednictvím, vážený pan kolega senátor Čunek a ukázal mi zase jiný zákon, který je zase o nějakých správních poplatcích, a tam skutečně je zase ve směsi zdravotnické prostředky a zdravotnická zařízení. Což drtivá většina doktorů nechápe. My za zdravotnický prostředek vnímáme rukavice, stříkačky, vatu, pampersky i pacemaker, i vozík, protože to je individuální věc pro dotyčného. Těch kategorií je 9, jsou velmi objevné. Pracoval na tom štáb lidí půl roku. Dá se to všechno přečíst, ale zdá se, že tady je to ve směsi.

Pokud je tam řečeno „diagnostický prostředek“, tak když počůráte papírek a zjistíte, že tam nemáte cukr nebo krev, tak to byl diagnostický prostředek. Samozřejmě lze se vyčůrat potom i do takové té objemné mašiny, kdy vám to ukáže úplně všechno, včetně vašeho původu dědečka a tak. A to už je zase zdravotnické zařízení. Takže je to definiční problém. Z toho důvodu možná vznikne názor, a to bych nechal na panu zpravodaji, že kdyby se z důvodů konfuze těch definic z výjimky návrhu výjimky vypustily zdravotnické prostředky, než si to všichni občané v České republice ujasníme, a ty léky máme ujasněné, tak to pomůže, protože ty kolize vznikají u léků. Ty teď nevznikají vůbec u zdravotnických prostředků. Teoreticky by mohly, ale ještě je nezaznamenal, to přijde.

Tak to jenom, že jsem tady zmínil svatou Kláru, tak i jejího přítele svatého Františka, který zase říkal „Pax et Bonum“, čili „Mír a dobro“, o to nám tady všem jde, jinak už bychom byli všichni na obědě. A já jsem jenom chtěl k tomu soutěžení. Bylo zmíněno, víte, ono se automaticky předpokládá, že my chceme krást. Já vás ujišťuji, že my chceme také šetřit. My ročně třeba šetříme na tom, když některé léky ještě u nás nejsou. Ony už jsou v EU uznány, ale u nás ještě nejsou zařazeny, tak jedeme formou klientských studií. A jenom jeden špitál našeho typu na tom ročně šetří od 170 do 210 milionů. Stačí nám děkuji nebo čestné uznání. To ještě nikdo neřekl. Když se na to vykašleme, nikdo nás k tomu nenutí, tak to nebudou mít pacienti, to mi bude hodně líto. Nebo to pacienti budou shánět někde a jezdit si pro to do Rakouska, protože nějaké dohody také jsou.

Tak my děláme i spoustu dobra. A teď si představte, že soutěžíte. Soutěžíte až tak důkladně, že jste na úplně nejnižší ceně. Pojišťovna by vám dala za něco stovku, vy jste snaživí a soutěžíte jak ďábli a dostanete se až na 80 korun, co si myslíte, že se stane? Pojišťovna vám dá 80 korun. Takže vy končíte, nemáte bonusy, proč by vám firma dávala za nejnižší ceny bonusy? My jsme si to vyzkoušeli, tu cestičku. Máme nulové bonusy, ale také nulovou marži od státu na lékárny. Takže máme lékárnu, kam doplácíme 8 milionů. Já jsem požádal naše zaměstnance, abychom se každoročně složili z toho, co by mohlo jít na mzdy.

Jak tady paní kolegyně říkala, že všichni víme, že do mzdových prostředků jde většina, tak u možná u některých organizací to tak platí, ale tam, kde máte technologie, tam je to když moc, tak 38 procent. Trošku to tluče o čtyřicítku, ale ve většině 30 %. Když tam máte technologie, tak si moc neškrtnete na platech.

Tak to jenom k těm bonusům, že mít bonusy, je ukázkou toho, že je cosi méně transparentního ve státě Dánském, a já s tím nesouhlasím. A když půjdete cestou, kterou vám už také nedoporučuji, být bez bonusů, tak si hradíte lékárnu. Protože stát nepředpokládá, a nikdo nepředpokládá, že by se v té lékárně svítilo, topilo, že by se tam platily dámy farmaceutky apod. Tak to dopadne v nemocniční lékárně. Vedle stojící soukromá lékárna jede na plné pecky a prodává si, co chce a jak chce.

Takže pokud budeme razit transparenci – a já to své vnučce Kristýně a Veronice hrozně přeji, abychom se k tomu dobrali, bude to delší kultivační cesta, ale určitě to nespraví jeden zákon. V tomto zákoně by hodně pomohlo míru světa, kdybychom tam nechali léky s tím Budvarem. Za ten Budvar nepléduji, kdybychom tam nechali ty léky. A jak už tady kolegové také se trochu shodli, anebo ještě bych prosil pana kolegu Malého, aby to případně potvrdil, vypustili ty zdravotnické prostředky. Ne proto, že by to věcně nebylo správně, ale že to nemáme definičně srovnáno. A je fakt to, co říkal pan poslanec, že pak si pod to někdo promítne nějaký technologický celek za 100 milionů, na něco se odkáže, bude průšvih, a my tady budeme trapně, co jsme to zase prolobbovali. Takže to by byla poměrně čistá cesta.

A až si definičně oddělíme zdravotnické prostředky a zdravotnická zařízení, což já jsem myslel, že je, ale zjevně není, tak se můžeme zase v dalších jednáních o zákonu registru smluv v dalších novelách posouvat dále. Já vám děkuji, nezlobte se, že podruhé.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, návrh na odstranění výjimek, s kterým přišel pan poslanec, vyvolal mnohem širší obecnou rozpravu. A my v ní budeme pokračovat. Hlásí se paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážený pane předsedo poslanče, dámy a pánové, milí kolegové a kolegyně, já velice krátce.

Víte, já jsem po té řeči pana senátora Valenty získala dojem, jako kdyby nevládní organizace, když dostanou dotaci, tak nebyla kontrolována. A to by tedy bylo velmi špatně. Já nejsem v žádné nevládní organizaci, žádnou neprovozuji, ale jednoznačně vím už z jednání, která probíhají na různých úrovních, že každá dotace, nejen vládním organizacím, je velice přísně tím, kdo dotaci poskytuje, kontrolována. Chtěla jsem, aby to tady jednoznačně zaznělo.

A pak ještě druhá věc. Na našem výboru jsme pozměňovací návrh pana senátora Valenty skutečně projednávali a to znění pozměňovacího návrhu je opravdu nejasné. Nejasné z důvodu, kdy by měly být zveřejňovány registry, ale vy tu dotaci, která přesáhne třeba milion, dostanete v listopadu. Jak to bude tedy s platností těch předchozích smluv. Ta formulace nebyla dostatečná. A já chci říct, že předkladatel, kterého zastupoval pan poslanec Michálek, řekl, ano, domníváme se, že i toto je správné, aby nevládní organizace zveřejňovaly. A budeme o tom jednat a budeme se snažit o to, aby ten zákon v tomto smyslu byl dopracován.

Ale to není možné přijetím tohoto pozměňovacího návrhu, který je nepřesný. Tak jenom toto jsem chtěla opravdu vysvětlit. A pak ještě jednu věc bych ráda řekla. Víte, tady se hodně polemizovalo dokonce s tím, jestli zákon má smysl, nebo nemá smysl. Jestli zákon 106 o poskytování informací má smysl, nebo nemá smysl. Konkrétní případ z minulého zastupitelstva kraje. Kdyby neměli registr smluv ti, kteří kontrolují nebo se dívají na registr smluv, tak jsme vůbec neodhalili to, že byly poskytnuté prostředky. Ty prostředky nebyly řádně zkontrolovány kontrolním výběrem na kraji. A teprve teď kraj doplňuje a vyžaduje podklady, které dávno měly být doplněny. Takže zákon jako takový, oba ty zákona, a já neříkám, že dokonalé a že zcela bezchybné, ale bezpochyby napomáhají tomu, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno pokud možno ve prospěch. Protože to jsou prostředky občanů a je potřeba, aby byly skutečně transparentně vynakládány. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. S dalším diskuzním příspěvkem přichází pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pan senátor Žaloudík to myslím po naší diskuzi vyjádřil jasně. Věřím, že pan senátor Malý upraví pozměňovací návrh a pak ho tady načte. Já za něho velmi pléduji. Je to tedy jediná výjimka, kterou doporučuji schválit. A to je, nechat tam pouze léky. Tady naše právní oddělení nám dalo tento rozbor, to znamená, že ten široký výklad zdravotnických prostředků je možný. A to my nechceme v žádném případě.

Jinak jenom drobnou opravu, pro pana senátora Žaloudíka naprosto meritorní, zásadní, myslím, že tím papežem musel být jenom Pavel VI., ne Jan Pavel VI., protože předtím už byl jenom Jan XXIII. A pak už byli Janové, a to televize nebyla. To jenom tuto opravu. A co se týká těch záležitostí, co tady říkala paní senátorka o tom, jak jsme otevření a nevadí to. My jsme registr smluv, když já jsem byl starostou ještě dávno před přijetím tohoto zákona, jsme také sami dělali. Ale je to tak – a jsem rád, že pan poslanec to také přiznal, že ten zákon se má stát bičem na kontrolu, ale nesmí se stát bičem na týrání, v uvozovkách, veřejné správy obecně, a tím prodražování veřejné správy.

A pravdou ale je, že já jsem nepodal žádné trestní oznámení po nástupu na kraj, byť se nám podařilo, nevím, jak je to možné, ale možná pouze proto, že jsme začali nekrást v nemocnicích, tak jsme v nějakém zisku. Ale pravdou je, že za poslední týden policie rozšířila obvinění na ty, co tam gazdovali předtím. A udělala to sama na základě vlastního šetření. A týkalo se to právě zdravotnických zařízení. A týkalo se to předražování zdravotnických zařízení. Takže tomu rozumím, proto jsme se tak dohodli. Pan senátor Malý to takto načte a prosil bych pana zpravodaje, aby se pokusil blahosklonně si osvojit také ten návrh pana senátora Malého. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak zatím jsme pořád v obecné rozpravě. A s právem přednosti se do ní hlásí pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, dámy a pánové.

Vůbec jsem neměl v úmyslu vystupovat, protože k tomuto tématu už tady bylo před léty řečeno hrozně moc. Ono je to virtuální, ale život v praxi je úplně jiný. Já jsem před chvílí tady něco slyšel, a mně to nedá, abych vám to řekl, nebo neřekl. Když půjdete na vyšetření k doktorovi a bude zapotřebí vyšetřit konečník, tak lékaři to dělají pomocí rukavic. Ten dotyčný mi před chviličkou řekl: „My už jsme ty rukavice soutěžili šestkrát. Když jsme je konečně vysoutěžili, tak ony byly ty nejlevnější, no jo, ale ony se trhaly.“ A není to nic příjemného u cizího člověka protržené rukavice, prst někde. Kam my jsme to až došli? Uvědomují si to mnozí předkladatelé, kteří jsou právníci, kteří jsou „ajťáci“, kteří jsou, já nevím, co všechno, ale lopatu a krumpáč skoro neviděli? Nebo nebyli v té nemocnici, aby dělali tyhle úkony. Kam až jsme to došli, že nejsme schopní vydefinovat a napsat, že potřebujeme takové a takové rukavice, které se nebudou trhat.

Zkuste to. To musíte nějaké mikro, něco dát, aby to mělo nějakou pevnost. A na to musíte udělat podle minimálně dvě vysoké školy, abyste to byli schopní vydefinovat. Vždyť je to šílené. To, co se děje dneska při výběrových řízeních na radnicích apod. A pak se řekne, že se krade. Ukažte mi, kolik starostů bylo za celou tu dobu, z těch skoro šesti a půl tisíc, nachytáno, že kradlo? Já jsem třicet let v tom, nikdy jsem nic nekradl, naopak jsem donášel. A když jsme neměli služební auto na radnici, tak jsem jezdil se svým soukromým, ani jsem si nepsal cesťáky, protože jsme na to neměli.

To neřeší nikdo. Je to šílené. Tenhle stát se zblázní v administrativě, v byrokracii a bude to konec. A ti druzí, kteří tohle nemají, třeba Němci, to nejsou jenom západní, mi říkali: „Vy jste se zbláznili. Vy jste se dokonale zbláznili.“ To mi říkají starostové, moji sousedi v Sasku. Přemýšlejme a nedělejme blbosti. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak také k tomu ještě diskutujme. A pan senátor Valenta je teď na řadě.

Senátor Ivo Valenta:  Já vám děkuji. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího reagoval krátce na pana poslance o tom, že má pocit, že je tady nějaký tlak na neziskovky a vytváří se trošku takové prostředí hysterie.

Já si myslím, že naopak, ten obrovský tlak a tažení je proti starostům, proti komunálním politikům. A to jsou přece z větší části, z drtivé části; na obcích se přece nepodvádí. Je tam sto šestka, můžete se podívat na všechno. A proč by neziskové organizace nebyly také zařazeny? Přece drtivá většina těch neziskovek se nemá čeho obávat. Když to zveřejní, někteří to samostatně zveřejňují, to je krásné.

Myslím si, že si to možná zavinily některé neziskovky, o kterých jste tady třeba říkal, že teď podléháme nějaké hysterii, ale politické kampaně na náměstích, na sociálních sítích jsou obrovské. Dokonce z některých těchto neziskových organizací vznikly politické strany, viz Brno atd. A určitě bychom mnozí z nás rádi viděli, jestli si třeba z těchto peněz neřeší kampaň. A možná ještě, jestli dovolíte reakci, která patří potom až na podrobnou rozpravu, když se podíváte na ten pozměňovací návrh, tak si ho přečtěte. A je to opravdu tak, že ta jistota tam je.

Je to popsané, to znamená, když někdo bude mít 600.000, nic se nestane a dalších, já nevím, 400 – 500.000, pokud dostane, tak od toho července třeba dosáhne milionu, tak bude uveřejňovat jenom smlouvy od toho data. Zpětně už ne. A kdyby to bylo do dalšího roku, je to popsané, já to tady nechci rozvádět.

Poslední poznámku. Je spousta neziskových organizací, které jsou propojené navzájem a dělají takzvané řetězení. To znamená, za jedny veřejné peníze si to rozdají na dalších pět neziskovek a ty samé peníze spálí ve mzdách, v těch cesťácích atd. Opravdu jsou to známé případy. A toto by bylo dobré, aby nedělali tu zlou politiku pro výborné neziskovky, o kterých tady byla řeč, které dělají záslužnou práci, ale ty přeci nemůžou mít žádnou obavu z toho registru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pan senátor Vystrčil nechce uplatnit přednostní právo, proto prosím pana senátora Paveru.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne, milé kolegyně, kolegové. Já jsem celou dobu nechtěl vystupovat, ale když se tady začalo mluvit o obcích a městech a o registru smluv, podezřeních atd., tak jsem si znovu vyhledal, kolik bylo zastupitelů odsouzených. A od roku 1995 jich bylo nějakých 364, z toho jenom 32 bylo pravomocně odsouzených. Když to vezmu, kolik je 364 z 62 000 zastupitelů, je to zhruba kolem půl procenta všech zastupitelů. A těch, kteří byli odsouzeni, je necelých 0,5 procenta.

Jen bych chtěl upozornit na to, že na obcích a městech se nekrade. Možná to někde zkoušejí, ale v drtivé většině obcí a měst se snaží dělat všechno transparentně. Dělají to v rámci zákona a ne proto, že musíme všechno zveřejňovat, protože se v obcích a městech krade. Ne, nekrade se. Dělám na obci od roku 1990, a myslím si, že jsme tam nikdy nic neukradli, v Bolaticích na Hlučínsku. A věřím, že i kdybychom udělali nějaké chyby, nikdy to nebylo úmyslně, a věřím, že tak to je i na jiných obcích a městech.

S registrem smluv nemám žádný problém, sami zveřejňujeme smlouvy. Ale myslím si, že na malých obcích, kde je jeden pracovník kromě pana starosty, s tím problém mohou mít. Protože mohou mít i více smluv. U nás to má na starosti „ajťák“, který to samozřejmě lehce zpracuje bez nějakých problémů.

Ale ta dehonestace – a za chvilku tady budeme mít i další návrh zákona o obcích, který vymysleli někteří poslanci, kdy při souběhu funkcí v podstatě jedna funkce bude téměř zadarmo, tak jsem zvědav, jak potom budou ti úspěšní komunální nebo krajští politici kandidovat a táhnout politické strany ve volbách. Ale k tomu se za chvilku brzy dostaneme. Znovu opakuji pro celou veřejnost, že na obcích a městech občas dochází k chybám, ale nedochází ke krádežím. Vždycky se najde černá ovce. To nejen mezi lékaři, mezi učiteli, mezi „ajťáky“, mezi každými lidmi se najde někdo, kdo je černá ovce. Ale nemůžeme tady pořád neustále říkat, že registr smluv se zavedl proto, že se na obcích a městech krade. Nekrade.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Rozhodné slovo na závěr. Zatím poslední slovo v obecné rozpravě má pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Ono to téma je dlouhé, ale ono to je důležité.

Já nevím, jestli v rámci debaty, kterou tady posloucháme, jste si uvědomili, že všichni víme, kdo se těší z politiků největší důvěře v České republice. Největší důvěru mají městská obecní zastupitelstva a starostové. Více než 60 %. Nikdo takovou důvěru nemá. Přesto ti, co tu důvěru nemají, ať je to Senát, nebo Poslanecká sněmovna, nebo vláda, tak vlastně pod registru smluv nespadají úplně. A ti, co důvěru mají, tak z nějakých důvodů by všechno zveřejňovat měli.

Pak řeknu jednu věc, a tu bych považoval za správnou, a také jsme se o tom bavili minule, dneska už to jenom připomínám. Dneska nikdo nebrání žádné instituci, aby zveřejňovala smlouvy. Klidně to může dělat. A nemělo by to být tak, že to bude dobrovolně a bude to součástí třeba politické boje. Až budou v Telči volby, tak tam bude jedna strana, která říká, když mě zvolíte starostou, já budu zveřejňovat. A ten druhý říká, ne, já jsem poctivý, já nekradu, já nevím, proč bych zveřejňoval. Jestli smlouvu chcete, tak přijďte, já vám ji dám a vysvětlím vám, o co se jedná. Má to být tak, že skutečně my, kteří máme menší důvěru než např. starostové, máme říkat, že oni mají zveřejňovat a nemáme to nechat na tom, aby oni tu možnost měli a udělali to?

V době, kdy jsem ještě byl náměstkem hejtmana a hejtmanem byl František Dohnal, tak my jsme jako první v České republice zveřejnili podklady pro jednání Rady kraje. Ty podklady byly veřejné a nebyl na to žádný zákon. Je to tak dodneška. A děláme to proto, že si myslíme, že tak je to správně, že lidi by to měli vědět. Ale má to být skutečně tak, že někdo to ví za každou cenu lépe, zvláště když má menší důvěru než ten, o kom rozhodujeme?

Pak je tady jedna věc, já to tady trošku cítím, někteří z vás to třeba v kuloárech přiznají, ta obava se postavit šíření nedůvěry mezi politiky je čím dál větší. Někteří lidé už se skoro bojí vystoupit a říci, ale to jsou poctiví lidé, tak už po nich nechtějte další a další věci, další a další zveřejňování. Protože budou potom nařčeni, že nechtějí transparentnost, že nechtějí boj proti korupci. To přece je prostředí, které společnosti vůbec v ničem nepomáhá a nekultivuje společnost. Naopak vede lidi k tomu, že vlastně všechno za ně někdo vykoná. Stačí, když se podívají, nemusí se o nic přihlásit, nemusí se o nic zajímat, protože to všechno jim přijde až do bytu, nebo aspoň na obrazovku jejich počítačového monitoru. To si myslíme, že je správná cesta?

A jestli si myslíme, že to je správná cesta, tak proč jenom Česko a Slovensko zvolilo tuhle tu cestu zveřejňování všech smluv? Proč si v Rakousku, když jsme tam byli na služební cestě, klepali na čelo, když jsme jim říkali, co musíme dělat. Oni jsou o tolik horší? Nebo proč to nedělají v Německu? Už pan poslanec říkal, že od roku 2015 máme registr smluv, tak proč to aspoň v dalších třech nebo čtyřech státech na západ od nás nezavedli, když je to tak bezvadný nástroj, který všechno zpřehledňuje, ztransparentňuje a zlepšuje? Proč to není? Nejsme my nějací divní? Náhodou nedegradujeme tu společnost? Neděláme něco, co by takhle být nemělo, protože potom jakási samoočista, autoregulace se tím mýtí?

Já to tady nechci víc rozebírat, ale proboha, to přece není možné. Jestli takhle budeme pokračovat dál, tak se dostaneme k tomu, že za chvilku budeme v situaci, že už národ nebude zvládat byrokracii, která je s tím spojena.

Teď konkrétně k věcem, které máme k dispozici. Dotace a neziskovky. Já tady paradoxně souhlasím s těmi, kteří říkají, je to výjimečné, ale nemám stejný názor jako pan senátor Valenta, už jsem to říkal i na výboru, já si myslím, že když někdo dostává dotaci – a je to kterýkoli jiný subjekt, nemusí to být jenom neziskovka, tak ten, kdo dotaci uděluje, tak si v podmínkách, za kterých dotaci uděluje, může vymínit možnosti kontroly, prezentace, zveřejnění atd. A není potřeba žádným dalším nařízením a zákonem uzákoňovat. Rovněž tak, když dostává kterákoliv obec, nebo kterýkoliv jiný subjekt dotaci, tak potom to je možné tímhle způsobem udělat.

Já jenom ještě k obcím a k té věci. Já jsem zrovna dneska dostal během té debaty, co my tady debatujeme, email od starosty Slavonic, který mi píše, že v setkání ve Slavonicích se mnou nepřijde, protože – cituji – „Díky nesmyslné, neustálé kontrole všeho a všech stále dokola, jako kdyby na radnicích lidé měli hlavně zájem krást a podvádět, a složité legislativě, která je čím dál náročnější, každou chvíli pracujeme až do večera, v době, kdy se v EU hovoří o snižování pracovní doby a zvyšování platů na úroveň, o které se nám, a starostům v menších obcích speciálně, nemůže ani zdát.“ To je vyjádření starosty Hynka Blažka ze Slavonic, který je úplně zničený z toho, co všechno se na ně valí, a přitom je to člověk vyloženě poctivý. A já nevím, že nad tím vůbec přemýšlíme, že takoví lidé, jak tady říkal pan senátor Horník, normálně existují a fungují a že není potřeba neustále je zatěžovat dalšími kontrolními mechanismy.

Takže nejsem pro to, abychom to rozšiřovali na neziskovky. Nechme to na těch, co jim peníze dávají, jak si to potom ošetří, jak je budou kontrolovat. Další věc, s kterou také souhlasím, to tady říkal pan poslanec i pan senátor Adámek, je jasná. Pokud bychom se bavili jen o té změně, kterou tady dneska pan poslanec představuje, tak je to vlastně v duchu toho zákona. Je to narovnání věcí, a není důvod, aby Budweiser měl nějaké povinnosti, a ČEZ nebo ČEPS ty povinnosti neměly. Na druhé straně ta otázka je širší. Obecně ta otázka, jestli to celé je správně. A pokud si někdo z nás myslí, že to celé není správně nebo o tom pochybuje, tak potom je otázkou, jestli má to, co je nesprávně, nějak, v uvozovkách, opravovat. To je věc, která možná některé z nás trápí. Těžko se od toho oprostit, když máme hovořit o nějaké další jednoduché jedné změně.

Teď třetí věc, která je legislativní. My jsme se o ní bavili už na našem výboru. V podstatě jsem tenkrát od pana Michálka jasnou odpověď nedostal. V § 3 zákona o registru smluv se píše: „§ 3 se nazývá výjimky z povinností uveřejnění“. A teď navazuji na to, co říkal pan poslanec. On říkal: „My to tam zavádíme proto, protože nebylo možné pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím se k těm informacím dostat.“ Ještě jednou: „My to tam zavádíme proto, protože se pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím k těm informacím dostat.“

A teď slyšte, co je v § 3, odst. 1 toho zákona: „Prostřednictvím registru smluv“ – ten paragraf se nazývá „výjimky z povinnosti uveřejnění“ – „Prostřednictvím registru smluv“ – to je ten zákon, který projednáváme – „se neuveřejňují informace“ – a teď pozor – „které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.“ Rozumíme si? Čili to je napsáno v § 3 toho zákona o registru smluv. Že pokud se k nějaké informaci nemůžete dostat pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, neměla by být nikdy zveřejněna i prostřednictvím zákonu o registru smluv.

A teď tady slyšíme argumentaci, že máme do registru smluv přidat ČEZ, protože se k informacím o ČEZu nemůžeme dostat prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Přičemž v tom zákonu o registru smluv je napsáno, že by se nemělo zveřejňovat nic, co není možné získat pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Takže naši právníci mi to začali nějak vysvětlovat, všichni mi to nějak vysvětlovali. Já jsem to úplně nepochopil, ale zřejmě jsem hloupější než obyčejný občan, normální, protože ten to pochopit má a má vědět, že takhle to jde, a takhle to nejde. To je věc, která tam také je.

Já nevím, to je všechno, skončil bych tím, jak tady říkal pan senátor Adámek, všechno je o lidech. A buď tomu našemu zastupitelskému systému, který je zatížen kontrolami, různými dalšími věcmi, budeme věřit a budeme věřit, že ty lidi jsou schopní v rámci toho našeho systému zastupitelské demokracie navzájem ty věci hlídat, nebo řekneme, že přejdeme na styl přímé demokracie a všichni budou moci všechno kontrolovat, což nám elektronizace umožňuje, akorát naše hlavy nebudou větší. To upozorňuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak předbíhal jsem, protože jsem říkal, že to bude poslední slovo. Není, ještě se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený místopředsedo sněmovny, pane poslanče.

Já tady vystoupím krátce. Já jsem senátor již 13. rokem. A musím říct, že jsem v době, kdy byl schvalován zákon o zveřejňování smluv, nebo registraci smluv, tak jsem neměl možnost se k tomu vyjádřit. A proto se k tomu vyjádřím nyní, přestože vím, že dneska se nejedná o to, že bychom schvalovali zákon jako takový. My tady spíše odstraňujeme nějaké výjimky, které v tom zákonu jsou.

Na druhou stranu já pro to hlasovat nebudu, protože ten zákon považuji od začátku za zcela zbytečný a podle mě šikanující starosty. Protože o většině starostů se domnívám, že to jsou slušní lidé a že se snaží svá města řídit tak, aby se nemuseli obávat zveřejnění smluv. Na jednu stranu.

Na druhou stranu je tady zákon č. 106, kde pokud někdo chce získat informaci, tak ji získá. Velmi vehementně ji využívá i opozice, která na každém zastupitelstvu vždycky je. A musím říct, že si zjednoduší i svou činnost, místo toho, aby se podívali na registr smluv, který existuje, tak si stejně v rámci sto šestky žádají informace, abychom jim je zpracovávali. Proto si myslím, že ten zákon de facto není potřeba, protože jsou jiné mechanismy kontroly veřejných peněz než na základě registru smluv.

Domnívám se, že registr smluv umožňuje jednoduše, aby se ke smlouvám vyjadřovali lidé, kteří těm smlouvám ani nerozumí. Někdy mají pocit, že tam vidí nějaké číslo, zdá se jim, že to je hodně, a podle mě to nezabraňuje úplně, pokud by chtěl někdo něco dělat špatně, tak to bude dělat a ten zákon o registru smluv mu to nějakým způsobem neznemožní.

Já vám uvedu příklad. My jsme v minulém roce připravovali výstavbu dvou mateřských školek. Ty mateřské školy byly prakticky totožné, to znamená, že na jednu projektovou dokumentaci jsme chtěli postavit dvě mateřské školky. Jednu jsme chtěli dělat v minulém roce a jednu letos. Postupovali jsme podle zákona o zadávání veřejných zakázek, dokonce na to dostáváme dotaci, protože jsme museli mít tu tzv. nadlimitní. A přihlásila se jedna jediná firma. Odhad projektantů byl 33 milionů, nejnižší nabídka od jedné firmy byla nějakých 39 milionů. Nám se to zdálo docela hodně, proto jsem si nechal odborníky zpracovat analýzu, jestli to odpovídám cenám, nebo proč ten rozdíl tam je. Odborníci mi řekli, že je to na nějaké hraně, ale ještě je to pořád přijatelné.

Přesto jsme nepodepsali tuto smlouvu, i když jsme ji mohli podepsat, mohli jsme rozhodnout, dát ji na registr smluv, někdo by si ji přečetl, odborníci by mu řekli, že to je v pořádku a měli bychom to za 39 milionů. My jsme tu smlouvu nepodepsali, protože probíhala soutěž na školku, která měla proběhnout v letošním roce, a tam se přihlásila ta samá firma. A k tomu naštěstí ještě jiný dodavatel. A ta cena od toho jiného dodavatele byla nějakých 33 milionů. Rozdíl byl 39 a 33. Takže my jsme tu první smlouvu nepodepsali, zrušili jsme výběrové řízení, podepsali jsme smlouvu na toho druhého z výběrového řízení a znovu jsme vyhlásili soutěž na tu první školku. A tam už se přihlásil ten první, který nám dával těch 39, a byl na ceně nějakých 33.

A kdybychom chtěli postupovat, v uvozovkách, jenom tak, abychom si kryli záda, tak jsme mohli uzavřít smlouvu s tím prvním za 39, zveřejnili bychom ji. Až by se opakovala soutěž na tu druhou školku, tak všichni uchazeči by si to přečetli, že jsme uzavřeli na tu samou školku v jiném místě, ale úplně stejná projektová dokumentace, 39, a nejnižší nabídková cena by byla 39. Je to správně? Já si myslím, že to správně není.

Proto si myslím, že i zveřejňování těchto smluv znevýhodňuje obce a dává prostor pro spekulanty z firem, aby si zkontrolovali, aby si hlídali, za jakou cenu obec je schopná nebo ochotná podepsat nějakou smlouvu, a nedávali nižší nabídky. Já si myslím, že i starostové mají mít možnost, nebo zastupitelstva i rada má mít možnost postupovat obchodně a nějakou obchodní taktiku trošku na té obci také vykonávat, a tím ceny tlačit dolů. Proto já jsem zásadně i proti registru smluv, nebo zákonu o registru smluv. Tady bylo řečeno, že žádný jiný stát kromě nás a Slovenska takový zákon nemá. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorko, máte slovo, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážené kolegyně, kolegové, neměla jsem vůbec na mysli, že budu vystupovat, ale, prosím vás, tady se vůbec nejedná o to, že bychom nevěřili starostům a samosprávám. Tady se jedná o to, že v tuto chvíli srovnáváme podmínky pro firmy, které jsou s akciemi, nebo jsou bez akcií a jsou to firmy, které mají nějaké státní veřejné prostředky. Nezlobte se, ale musím říct, že zveřejňování registru se týká – a máte to všichni na stole – ten pozměňovací návrh pana senátora Valenty se týká České republiky, státních příspěvkových organizací, Státního fondu, veřejných výzkumných institucí a veřejných vysokých škol, regionálních rad soudržnosti, příspěvkových organizací územně samosprávných celků, ústavů založených státem, státních podniků, národních podniků, zdravotních pojišťoven, Českého rozhlasu, České televize, právnické osoby. Tento zákon není zaměřen proti starostům.

Je to možná proto, že hovoříte o svých zkušenostech ze starostenské funkce, ale nerada bych, aby tady zaznělo, že se nedůvěřuje starostům. To tedy myslím, že toto v tom zákonu není obsaženo. Jde o to, aby byly transparentní veřejné prostředky. A týká se to všech těchto institucí. Nezlobte se, muselo to tu zaznít, protože z té debaty vyplývalo, jako kdyby to bylo opravdu nějak zaměřeno proti starostům a primátorům. Ne, není. Děkuji.

Senátor Jaroslav Malý:  Já se omlouvám. Já jsem to začal, tak to také ukončím. Doufám, že se to podaří. Budu velmi stručný, skutečně až telegrafický. Mě ta diskuze nesmírně obohatila a děkuji všem diskutujícím za připomínky. Obohatila mě i vysvětlení pana poslance Bartoše. Domnívám se, že v řadě věcí pravdu nemá, protože ve špitále se musíme chovat ekonomicky. A jestli chci něco zdůraznit, co bych chtěl, aby tady zaznělo znovu, neřeknu nic nového, je to, že ty prostředky, které vysoutěžíme v rámci nemocnic, jdou do platů sester, jdou do vybavení nemocnic. Nejdou v žádném případě na auta těch, kteří ty smlouvy dělají. Proboha, to v žádném případě ne.

Děkuji panu senátorovi Čunkovi za cennou připomínku ohledně zdravotnických prostředků. A pakliže dojde na pozměňovací návrhy, tak bych ty zdravotnické prostředky z toho mého návrhu vyškrtl. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane profesore, a protože vidím, že už se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, tak obecnou rozpravu končím a ptám se pana poslance, jestli chce ještě něco dodat? Nepochybně ano.

Poslanec Ivan Bartoš:  Já vám chci hlavně poděkovat, že jsme se zde zabývali tímto zákonem i v takovéhle míře, že zazněla řada kvalitních připomínek. Já možná tak pro pobavení. Já jsem tady uváděl příklad toho ČEZu a Ústavního soudu ohledně té sto šestky. A ten protiargument tady zazněl - že když se můžete domoci sto šestkou, tak přece to nebudete řešit v registru smluv. Kdybych já to měl měřit podle toho, kde jsem se domohl práva sto šest a u jakých institucí až do úrovně, kdy Ústavní soud rozhodl, že ta instituce je povinna informace poskytnout, a já je stále nemám, tak by teoreticky tuhle výjimku měli vlastně všechny společnosti, které už by dnes měly své smlouvy do toho registru nahrávat.

Skutečně ten zákon 106 je zdlouhavý. Já jsem rád, že v jiné legislativě teď jde ta možnost se odvolávat k ombudsmanovi, v uvozovkách. Zvolili jsme ten ÚOOÚ pro informační příkaz, zda ta instituce je povinna mi to poskytnout. Já jsem od dopravních podniků přes největší instituce v České republice firmy jsem prošel roky, a Pirátská strana soudních sporů o tom, jestli ten subjekt je povinen poskytovat. A to i v případě, že už několikrát soud rozhodl, že povinen je, jako třeba Pražské podniky, v kterém je dokonce exekuce na majetek kvůli jednomu soudnímu sporu, kde odmítli poskytnout informace. Takže ta sto šestka není všemocná a končí se u soudu. Kdežto ten registr smluv je poměrně jasný. Splňuješ podmínky, nemáš výjimku, zveřejňuješ, a když nezveřejňuješ, tak to není občan, kdo tam vstupuje, tak se prostě porušuje zákon a je třeba to řešit.

Já bych to opět vrátil ještě k té otázce důvěry. Jsem rád, že to tady zaznělo. Mně se nelíbí, když někteří politici dokonce šli do voleb, i když to bylo takové trošku dezinterpretované tím, že všichni tady kradou. To není pravda. A i tento návrh, který teď platí pro ty jednotlivé instituce.

Prostě někdo získal výjimku na základě specifického kroku, vydám tady emise akcií, ty dám na burzu a ve chvíli po době trvání, kdy to platilo, už najednou nemusím zveřejňovat, ačkoli se fakticky nic nestalo. My se snažíme tuto výjimku zrušit. Skutečně to je na ty největší firmy, které mají právní oddělení, optimalizují, podnikají v zahraničí, mají poměrně i solidní odměny ti top manažeři za to, jak dobře hospodaří. Tak já bych si chtěl být také jistý, že odměny mají právem a chtěl bych se podívat na to, jak jsou smlouvy výhodně dojednané. Jedná se o ČEPS, o ČEZ, o České dráhy, jsou to velké firmy. A já už tady dál nebudu zdržovat, chtěl jsem říci jen dvě věci k pozměňovákům, které zde zazněly.

Já za překladatele nesouhlasím se zavedením další výjimky v momentě, kdy se je snažíme nějakým způsobem vyřešit. Takže toto nechám zcela na vás, jak se postavíte k návrhu zákona, který se týká otázky lékáren pod nemocnicemi, či léčiv. Já si prostě a priori myslím, že když se zbavujeme výjimky, neměli bychom zavádět další výjimku. Ostatně to byl ten největší boj ve sněmovně, kdy se najednou ozvalo: "Ještě tam dáme výjimku tady pro to," a zase se opakovala historie znovuotevření zákona o registru smluv.

A u návrhu pana Valenty, jen bych vycházel z historie. Myslím si, že Senát i sněmovna už tento návrh měla na stole, vyjádřila se k tomu negativně. Taktéž za předkladatele nesouhlasím s tímto pozměňovacím návrhem s rozšířením na neziskový sektor, jak je v tuto chvíli napsán, i v logice, která za ním třeba je. Tolik za mě jako za předkladatele, já vám moc děkuji za váš čas i za práci, kterou jste si dali s nastudováním této novely.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče. Je čas se zeptat jednotlivých zpravodajů, jestli si přejí vystoupit? Pan senátor Burian? Ne. Pan senátor Strnad také ne, takže prosím pana senátora Carbola, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane poslanče, jen shrnu, že v diskusi vystoupilo celkem 19 senátorů a senátorek, někteří opakovaně. K zákonu, který je předložen, budeme nyní hlasovat návrh, který prošel výborem, schválit předloženou normu. Já jen pro pořádek připomenu, že se v zásadě jedná v tomto návrhu o zrušení výjimky pro akciové společnosti obchodující své cenné papíry na burze. A už to komentoval pan poslanec předkladatel, že některé podniky právě využily této výjimky, která byla původně určena jen pro ČEZ při přijetí tohoto zákona a účelově vstoupily na burzu, aby nemusely zveřejňovat informace. Čili nyní bychom měli hlasovat, pane předsedající, o návrhu schválit. Pokud neprojde, pak následně o návrhu zamítnout. Pokud ani ten neprojde, tak přejdeme do podrobné rozpravy.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je to přesně tak, máme návrhy schválit, zamítnout. A my budeme postupovat tak, jak řekl pan senátor. Já bych vás předtím ještě odhlásil a přihlásil. Debata byla 2,5 hodiny dlouhá, bůhví, jak to bylo s kartami. Zase to neodhlašuje, takže prosím technické zázemí, aby se na to podívalo. Zdá se, že už to funguje, tak se, prosím, přihlaste. Ne? Pořád ne? Ne, pořád ne. Tak se, prosím, přihlaste. Myslím, že už můžeme přistoupit k hlasování, předtím spustím znělku.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu schválit. Ptám se na stanoviska. Pan poslanec? Souhlasí. Pan zpravodaj? Doporučuje.

Ano, takže hlasujeme o návrhu schválit. A já spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování číslo 15, návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv ve znění pozdějších předpisů. Registrováno bylo 68 senátorů, kvorum 35, pro bylo 34, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat, byl zamítnut, protože kvorum bylo 35 a bylo jen 34 pro. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Takže nyní bychom měli hlasovat o zamítnutí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nebudu už pouštět znělku, pustím hlasování. Kdo je pro zamítnutí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Budu konstatovat, že v hlasování číslo 16 bylo registrováno 69 senátorů, kvorum bylo 35, pro zamítnutí bylo 9, proti bylo 24, takže toto hlasování končí výsledkem zamítnuto, návrh nebyl přijat. Protože nebyl přijat ani návrh schválit, ani zamítnout, tak bychom měli pokračovat podrobnou debatou.

Já v tuto chvíli projednávání tohoto bodu přerušuji, protože byl přijat na posledním organizačním výboru návrh, že polední pauzu bychom měli vyhlásit nejpozději do 13.30, už jsme to trošku překročili, ale nechtěl jsem to přerušovat těsně před hlasováním.

Takže pokud vás to překvapilo, tak se omlouvám, panu poslanci se omlouvám, že bude muset ještě chvíli počkat. Neodcházejte ještě, prosím, protože před tím a v souvislosti s polední přestávkou bychom měli projednat bod, a potom na to navázat volbou.

Je to

 

Volba kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv

Tisk č. 77

Návrhy nám byly rozdány jako senátní tisk číslo 77.

A já navrhuji v souladu s § 50, odst. 2 jednacího řádu Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku číslo 77. Jsou jimi Markéta Selucká a Jiří Šesták. Navrhuji, abychom hlasovali o obou kandidátech zároveň, jestli mohou být přítomni. Spouštím znělku.

V sále je v současnou chvíli přítomno 66 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 34 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 17 bylo registrováno 68 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35, pro, tedy souhlasilo s účastí, bylo 68 senátorů, takže tento návrh byl schválen.

Vzhledem k úkolu volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo předsedovi volební komise, panu senátoru Jaroslavu Větrovskému. Pan senátor přibíhá.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že organizační výbor svým usnesením číslo 56 ze dne 3. 4. 2019 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv do 18. 4. 2019 do 12.00. Návrhy předkládají podle článku 6a volebního řádu jednotliví senátoři písemně volební komisi Senátu a součástí těchto návrhů jsou i doklady ověřující splnění podmínek navržených kandidátů pro výkon této funkce. Připomínám, že podle § 2, odst. 1 zákona číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, je zástupce ochránce volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát. Nyní si vás dovoluji informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy na kandidáty na funkci zástupce ochránce. 1) Markéta Selucká, navrhovatelé – senátoři Petr Šilar a Miloš Vystrčil. 2) Jiří Šesták, navrhovatel – senátor Jan Horník. O předložených návrzích jsem vás informoval svým dopisem dne 18. 4. 2019.

Jak jsem již uvedl, součástí návrhů byly i dokumenty, které jsou nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osob navržených na kandidáty na funkci zástupce ochránce. Těmito dokumenty byly životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, podepsaná kopie platného občanského průkazu, písemné prohlášení navrženého, že je seznámen s ustanovením § 3 zákona 349/1999 Sb., O veřejném ochránci práv, písemné prohlášení navrženého, že souhlasí se svou kandidaturou na funkci zástupce ochránce.

Konstatuji, že návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržení splňují podmínky stanovené v § 2 a 3 zákona o veřejném ochránci práv.

Nyní vás seznámím s usnesením číslo 6, které v této souvislosti přijala volební komise na své 4. schůzi dne 24. 4. 2019.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Poprosil bych všechny, aby ještě chvíli vydrželi, ať se nepřekřikujeme. Prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  6. usnesení ze 4. schůze konané 24. 4. 2019 k volbě kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Komise 1) konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru číslo 56 ze dne 3. 4. 2019, tj. do 18. 4. 2019 do 12:00, obdržela komise návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv včetně dokladů ověřujících splnění podmínek stanovených zákonem číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů pro výkon uvedené funkce. Markéta Selucká, navrhovatelé – senátoři Petr Šilar a Miloš Vystrčil. Jiří Šesták, navrhovatel – senátor Jan Horník.

2) konstatuje, že oba navržení splňují podmínky volitelnosti stanovené výše citovaným zákonem.

A 3) pověřuje předsedu komise, senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním. Prozatím děkuji, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Senátním tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk číslo 77/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Jan Tecl, kterého se ptám, jestli se chce vyjádřit? Ano, přichází, tak mu uděluji slovo.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení kandidáti na funkci zástupce veřejného ochránce lidských práv. VVVK tento bod projednal dnes na svém 6. zasedání, tedy 2. 5. 2019. Na výboru jsme také vyslechli vystoupení obou kandidátů. Jejich životopis a krátké představení je obsahem senátního tisku číslo 77. Po projednání návrhu kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv jsme konstatovali, že poté, co jsme byli seznámeni s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům a vyslechli jsme je, neshledali jsme žádné důvody, proč by tito kandidáti nemohli tuto funkci vykonávat a určili jsme moji osobu zpravodajem, abych vás seznámil s tímto usnesením.

43. usnesení VVVK ze 6. schůze konané 2. 5. 2019 k návrhům kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jiřího Drahoše, po zpravodajské zprávě senátora Jana Tecla, místopředsedy výboru, po vystoupení kandidátů, docentky doktorky Markéty Selucké, PhD., a Mgr. Jiřího Šestáka, PhD., a po rozpravě výbor 1) projednal návrhy kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv, 2) konstatuje, že se seznámil s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům a vyslechl je, 3) určil zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku číslo 77 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Tecla, 4) pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit tento návrh usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A já otevírám k tomuto bodu rozpravu. Jako první uděluji slovo paní Markétě Selucké. Možná jsem vás trochu překvapil, dobrý den.

Markéta Selucká:  Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo. Asi neřeknu nic nového, co už jsem tady říkala, jsem právník, jako právník se profiluji a živím. Kromě toho se živím také jako učitel na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Profesně jsem měla to štěstí, že jsem mohla pracovat sedm let jako sociální pracovnice. Kromě jiného jsem také pracovala a znovu opět pracuji v advokacii, učím už 15 let studenty právo a učím je právo aplikací, jakým způsobem máme aplikovat právo tak, aby to nebyla ve vztahu ke spravedlnosti pouze iluze, ale aby to byla pravda. Takže se snažím říkat studentům, že právo je normativní systém, který má nějakou korelaci ke spravedlnosti, ke slušnosti, k demokratickému právnímu státu. V tomto kontextu, měla-li bych tu možnost, zastávala bych funkci zástupkyně ombudsmanky, protože si myslím, že tato funkce je důležitá v demokratickém právním státě a já osobně se profesně věnuji ochraně slabších kontraktačních stran, ale obecně si myslím, že ochrana obyčejného člověka, obyčejného občana ať už před zvůlí státu či před zvůlí velkého obchodníka či nadnárodní korporace je jedním ze stěžejních aspektů právního státu. A mohla-li bych k tomu přispět, tak bych tak učinila. To by bylo z mé strany všechno, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Dále uděluji slovo panu Jiřímu Šestákovi. Dobrý den, pane Šestáku.

Jiří Šesták:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem rád, že mohu vystoupit zde v Senátu jako možný kandidát, zástupce veřejného ochránce práv. Institut veřejného ochránce práv je podle mne velmi důležitou součástí demokratické společnosti, neboť brání prostého občana proti omylům či dokonce zvůli byrokracie včetně její případné nečinnosti. Byť veřejný ochránce nemá pravomoci k opravě rozhodnutí daného úřadu, má možnost jednotlivé případy prověřovat, žádat nápravu, zveřejňovat a také pomocí neformálních prostředků a postupů nejen pomáhat jednotlivým občanům, ale i působit jako významná prevence ve světě byrokracie. V kontextu se svou politickou i společenskou nezávislostí naplňuje důležité poslání chránit oprávněné zájmy občanů, důsledně dohlížet na to, aby se státní správa řídila spravedlností a zákony. Čím více je státní správa mnohovrstevnatá a přebujelá, tím hůře se obyčejný občan v ní orientuje a tím hůře může bez pomoci hájit svá práva. Veřejný ochránce práv je velmi důležitým prvkem systému liberální demokracie, mající jeden ze svých důležitých pilířů v základních lidských právech. To, že je důležitou součástí zákonodárné moci, vyplývá i z možnosti legislativní iniciativy úřadu veřejného ochránce, který je na obranu práv občanů relativně často využíván, jak vyplývá nejen z poslední výroční zprávy. Ta zmiňuje 10 návrhů na legislativní změny, které by napomohly občanům v jednání s úřady či lépe chránily práva občanů. Je ale také na parlamentu, aby tyto podněty akceptoval a pokud možno co nejrychleji je legislativně realizoval, protože nejen možnost občana se odvolat mimosoudní cestou k instituci ochraňující jeho práva, ale i zdárné legislativní řešení předchází řadě problémů a nedorozumění, ale také zároveň posiluje důvěru občanů v právní stát. V tomto kontextu tedy vnímám poslání instituce veřejného ochránce práv, pro kterou nabízím své síly a schopnosti. Jaké to jsou? Ty, které jsem nabyl jako dlouholetý manažer velké kulturní instituce. Ty, kterými mne vybavila i umělecká profese, jako je získání empatie a schopnost naslouchat lidským příběhům a jim i hlouběji porozumět. Ty, které jsem získal jako komunální politik i zde jako člen Senátu, neboť jsem se jako senátor věnoval mj. právě takovým tématům majícím v sobě rozměr péče o občany ve složitých životních situacích, ať už to byly dětské domovy, hospice, LGB komunity a další. Řada z vás senátorek a senátorů byla těmto mým aktivitám přítomna a nemusím jít tudíž do podrobností. Tento můj postoj není ani tak spojen s prací politika jako daleko více s mou životní filozofií a přesvědčením. Když jsem byl jako kluk na skautském táboře, navštívila nás v Novohradských horách výjimečná osobnost, olympionik a tvůrce mnoha sportovních osobností, otec Jandera. Měl jsem tehdy zrovna hlídku, a tak i možnost chvíli si s ním o samotě povídat. Tehdy mi napsal do Foglarovy knihy Hoši od Bobří řeky tato slova: "Silný je ten, kdo se na své cestě vpřed dokáže vrátit pro slabšího a ne ten, kdo jde dál, byť i šel na samý konec lidského snažení." Tato slova mne provázejí celý život a možná i kvůli těmto slovům stojím zde před vámi. Děkuji vám za pozornost, děkuji za případnou podporu a přeji vám příjemný den. Na shledanou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu Šestákovi. Vidím, že nikdo další do obecné rozpravy není přihlášen, proto ji končím. Ale předtím ještě, než dám slovo panu senátoru Větrovskému, tak má návrh pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jen se hlásím s procedurálním návrhem, o kterém bych byl rád, abychom hlasovali poté, co vystoupí pan senátor Větrovský. V rámci našeho jednacího řádu, v § 57, odst. 5 je napsáno, že Senát může v průběhu své schůze přerušit jednání v nějakém bodě. A je tam napsáno "na určitou dobu". My jsme bohužel tu určitou dobu nestanovili, čili já si dovoluji navrhnout, abychom hlasovali o tom, že přerušení bodu stanovujeme na takovou dobu, abychom v jednání o bodu o registru smluv pokračovali ihned po skončení polední přestávky. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za návrh panu senátorovi. Budeme o něm hlasovat bezprostředně, takže spustím přesto znělku. Budeme hlasovat o návrhu, který tu přednesl pan senátor Vystrčil, aby se v projednávání přerušeného bodu pokračovalo po polední přestávce. Spouštím hlasovací systém. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. A teď prosím pana senátora Větrovského, aby nás seznámil s dalším postupem při hlasování.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji. Dovoluji si vás informovat, že osoby navrhované Senátem do funkce podle zvláštních předpisů se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. Pro volbu se použije v tomto případě přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu týkající se volby místopředsedů Senátu. Nyní si vás tedy dovolím seznámit s průběhem samotné volby. Na hlasovacím lístku jsou uvedena dvě jména osob navržených na kandidáty v abecedním pořadí, přičemž před jménem každého z nich je uvedeno pořadové číslo. Ještě jednou připomínám, že volíme dva kandidáty na funkci zástupce ochránce. Souhlas s kandidátem či kandidáty vyjádříte zakroužkováním pořadových čísel před jejich jmény. Nesouhlas s kandidátem či kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény, křížkem či písmenem X. Připomínám, že všechna pořadová čísla musí být označena. Pokud by se tak nestalo, jednalo by se o neplatný hlasovací lístek. V 1. kole jsou zvoleni ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li nadpoloviční většinu přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst, koná se na neobsazená místa 2. kolo volby. Do 2. kola volby by postupovali nezvolení kandidáti z 1. kola. Ve 2. kole by poté byli zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebyla-li by ani ve 2. kole obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu. Volební místnost je připravena. Žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání volebních lístků a hlasování potrvá 15 minut. Je tedy 13:55, zaokrouhlím s dovolením na 14. Takže do 14:15 budeme vydávat hlasovací lístky a bude probíhat volba s tím, že na vyhodnocení budeme poté potřebovat 10 minut a vyhodnocení volby provedeme po ukončení polední pauzy, která bude následovat. Pane předsedající?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, děkuji panu senátorovi a já přerušuji jednání pro konání 1. kola 1. volby podle návrhu pana senátora Větrovského do 14.15. A vyhlašuji zároveň polední přestávku, která bude trvat do 15.00. Volební komise řekla, že jim to stačí a nám to musí stačit také.

(Jednání přerušeno v 14.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.02 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, paní senátorky, páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby. Prosím pana senátora Větrovského.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem 1. kola 1. volby kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv, konané 2. 5. 2019. Počet vydaných hlasovacích lístků 68, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 68, z toho neplatných 3 lístky. Počet neodevzdaných lístků 0. Pro Markétu Seluckou bylo odevzdáno 52 hlasů, pro Jiřího Šestáka bylo odevzdáno 51 hlasů. V 1. kole 1. volby byli z voleni Markéta Selucká a Jiří Šesták, já jim gratuluji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi. Gratuluji oběma nominantům ke zvolení a přeji hodně úspěchů v dalších, možná složitějších okamžicích. A my můžeme pokračovat v dalším projednávání

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 67

Je to senátní tisk č. 67. Přerušil jsem tento bod po ukončení obecné rozpravy a po hlasování, nebyl přijat žádný z návrhů, ani přijmout, ani zamítnout. A proto otevírám podrobnou rozpravu. Ano, prosím pana poslance, který se hlásí do podrobné rozpravy.

Poslanec Ivan Bartoš:  Dobré odpoledne, já jsem vám chtěl poděkovat, že došlo ke změně odpoledního pořadu jednání, kde byly napevno zařazeny body, tak že může tento bod pokračovat přednostně, dokončit hlasování. My se taktéž snažíme třeba ústy místopředsedy sněmovny Vojty Pikala za Piráty, když je jednání a jsou tam body, které mají senátoři představit sněmovně, aby se to podařilo také v nějakém uceleném bloku. Moc se nám to tam nedaří, tam je skutečně rozložení hlasů jiné, tak já bych vám chtěl poděkovat, že jste tuto změnu učinili a můžeme bod dokončit před dalšími body, které máte na jednání.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Myslím, že i my budeme rádi, že tento bod budeme moci dokončit. A vyzývám další senátory, kteří se hlásí do podrobné rozpravy. Jako první je to pan profesor Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane poslanče, dámy senátorky, pánové senátoři, já jsem avizoval pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv a uveřejňování těchto smluv, o registru smluv, čili zákon o registru smluv ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk číslo 67. Jak je mojí povinností, doslova bych přečetl pozměňovací návrh s tím, že na závěr řeknu, co jsem z toho vypustil, jak jsem avizoval.

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registraci smluv ve znění pozdějších předpisů se mění takto. V článku I před novelizační bod 1 se vkládá novelizační bod 1, který zní: "V § 3, odst. 2, písm b) se za slovo ´model´ vkládají slova ´jednotkové ceny léčivých přípravků nebo zdravotnických prostředků´." Dále novelizační body 1-5 se označují jako novelizační body 2-6. A původní znění vyznačených změn v § 3 je 2) povinnost uveřejnit prostřednictvím registru smluv se nevztahuje b) technickou předlohu, návod, výkres, projektovou dokumentaci, model, jednotkové ceny léčivých přípravků, způsob výpočtu jednotlivých cen, vzor a výpočet. Prosím, v původním návrhu byly ještě zdravotnické prostředky, které bych prosil, abyste vyškrtli. Já to tady ve svém materiálu mám vyškrtnuté. To zdůvodnění tady zaznělo mnohokrát. Ke zdůvodnění jste dostali dlouhou rozvahu.

Já bych řekl, že každá novinka, každý registr, který se tady připravuje, něco stojí. A já jsem se bohužel nedozvěděl od navrhovatelů, jaké jsou předpoklady nákladů. Dozvěděl jsem se jenom možnosti nákladů, že nebudou žádné, čemuž nelze úplně věřit. Navíc tato úprava je téměř doslova převzata ze slovenského zákonodárství, čili funguje v jiném státě nám podobném. Takže prosím o laskavou pozornost tomuto návrhu a o schválení. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A prosím pana senátora Valentu, který se jako další hlásí do podrobné rozpravy.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji, pane. Já bych chtěl tady taktéž vzpomenout pozměňovací návrh, který jsem avizoval. Pozměňovací návrh jste dostali na stůl, takže jste se s ním seznámili, je velmi jednoduchý, krátký. Já bych jenom k tomu dodal, že je formulován tak, aby neziskový subjekt, který je veřejně prospěšným poplatníkem ve smyslu zákona o dani z příjmů a který v rozpočtovém roce používá prostředky z veřejného rozpočtu nebo je obdrží v následujícím rozpočtovém roce, byl rovněž povinným subjektem podle § 2 zákona. Hranice je stanovena na 1 mil. Kč. Jenom bych z něho odcitoval, že je to právnická osoba atd., která v rozpočtovém roce obdrží, použije, spravuje anebo hospodaří s finančními prostředky.

A jenom bych tady reagoval při obecné rozpravě. Ustanovení se vztahuje na neziskové organizace, které v daném rozpočtovém roce obdrží, použije, spravuje, hospodaří s finančními prostředky z veřejných rozpočtů v celkové výši přesahující 1 mil. Kč. Rozpočtový rok je shodný s kalendářním rokem. Navrhovatel má za to, že pokud právnická osoba, která obdrží například v dubnu dotaci ve výši 500 000 Kč, povinnost se na ni nevztahuje. Pokud následně v tomtéž roku v červnu obdrží další dotaci například ve výši 600 000 Kč povinnost zveřejnit smlouvu se na ni již vztahovat bude, avšak tato povinnost se bude vztahovat jen k této smlouvě, kterou obdržela dotaci 600 000 Kč, nikoli na smlouvu uzavřenou v dubnu, protože v dubnu tohoto roku totiž ještě nebyla povinným subjektem a zpětné uveřejnění by bylo v rozporu se zákonným principem zákazu zpětné účinnosti zákona.

Takže já si myslím, že to je jasné, takže bych byl rád, kdybychom takový pozměňovací návrh prosadili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana poslance, jestli chce vystoupit? Nechce. Takže se ptám dalších zpravodajů, senátorů, pana Buriana, jestli chce vystoupit? Není tady, tak asi nechce. Pan senátor? Nechce vystoupit. Takže prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k té proběhlé podrobné rozpravě.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane poslanče. V podrobné rozpravě byly načteny dva pozměňovací návrhy, o nichž bychom měli hlasovat. Můžeme hlasovat v tom pořadí, jak byly načteny, to znamená, že nejprve pozměňovací návrh pana senátora Malého, který ze svého předloženého návrhu vypouští slova „nebo zdravotnických prostředků“. Jako druhý v pořadí pozměňovací návrh pana senátora Valenty, který zavádí povinnost zveřejňování smluv na právnické osoby, které jsou veřejně prospěšným poplatníkem.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, myslím, že je všechno jasné, o čem budeme hlasovat, v jakém pořadí budeme hlasovat. Předtím, než budeme hlasovat, tak přece jenom jak jsme přicházeli, tak já bych vás zase odhlásil a přihlásil, prosím. Počkáme ještě, až se dokončí ten reset hlasovacího zařízení. Mně se nějak nezdá, že by nás bylo jen 51.

Prosím, podívejte se všichni, jestli jste přihlášeni, jestli vám ten displej píše to „mikrofon“. Tak už je to asi lepší, protože je přítomno 64 senátorek a senátorů.

První pozměňovací návrh byl pozměňovací návrh pana senátora Malého. Pane navrhovateli, vaše stanovisko, prosím. (Jaroslav Malý: Neutrální.) To nebyl navrhovatel... Navrhovatel je pořád ještě pan poslanec. (Ivan Bartoš: Nesouhlasím.) Nesouhlasí. Zpravodaj? (Vladislav Vilímec: Já jsem vyjádřil neutrální postoj.) Ano, děkuji. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tím pozměňovacím návrhem, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Paní senátorka Chalánková se hlásí, že jí nefunguje hlasovací zařízení. Tak prosím, aby to bylo zaprotokolováno. Teď už je to jedno, teď už skončilo to hlasování. Beru tu vaši poznámku... Já počkám ještě chvíli, pokud to opravdu nebude fungovat, tak to prohlásíme za zmatečné a budeme asi opakovat to hlasování. Paní senátorko, trváte na tom, abychom to prohlásili za zmatečné a opakovali, nebo to chcete jenom pro steno? (Jitka Chalánková: Jenom pro steno.) Tak prosím pro stenozáznam.

Hlasování č. 19, v tomto hlasování se z... Teď se mi to ztratilo. Teď už to zase nevidím já. Potřeboval bych to... Už mi pro to běží... Teď počkám na to, až to budu mít, abych to přečetl. Ještě že máme takové rychlé a šikovné dámy kolem sebe. Děkuji. V tomto hlasování bylo přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum bylo 33, pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu bylo 45 senátorek a senátorů, proti byli tři. Ostatní se zdrželi. Takže tento pozměňovací návrh byl schválen.

My můžeme přistoupit k dalšímu pozměňovacímu návrhu, kterým je pozměňovací návrh pana senátora Valenty, každý asi ví, o čem budeme hlasovat. Pan senátor to už připomněl. Takže já spouštím hlasování. Pardon, promiňte. Ještě stanovisko. (Ivan Bartoš: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. (Vladislav Vilímec: Neutrální.) Neutrální. Takže teď mohu spustit hlasování. Paní senátorce už to funguje. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Já mohu konstatovat, že v tomto hlasování č. 20 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 19, proti bylo 19. Návrh nebyl přijat. Tím končím hlasováním nad pozměňovacími návrhy. My přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme k Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 21 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Carbol a senátor Jaromír Strnad. Zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Pan senátor Carbol ano, pan senátor Strnad nesouhlasí. Prosím?

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, já si myslím, že by to měl být senátor Malý a pan senátor Žaloudík, aby tam šli, protože to tady obhajovali. Bylo by to podle mě logické.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Vystrčil navrhuje pana senátora Žaloudíka, tak se ptám pana senátora Žaloudíka, jestli souhlasí? Takže souhlasí. Pan Carbol se k tomu vyjádří, prosím.

Senátor Jiří Carbol:  Já říkám tady panu předsedajícímu, že já tam jít nemusím, že tam můžete jít kolegové společně.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  V tom případě se ptám pana senátora Malého i pana senátora Žaloudíka, jestli souhlasí? Ano, oba dva souhlasí. Takže přistoupíme k hlasování, s pověřením, aby pan senátor Malý a pan senátor Žaloudík zastupovali Senát při projednávání v Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 22 se ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 66 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci a děkuji i zpravodajům.

Před projednáváním dalších bodů se vyměníme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dalším bodem programu je

 

Návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech

Tisk č. 62

Návrh zákona jste obdrželi pod senátním číslem 62 a uvede ho ministryně spravedlnosti paní Marie Benešová, které současně gratuluji k získání této pozice. Prosím ji, aby nás seznámila s tímto návrhem.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Chtěla bych poděkovat za hezké přivítání a musím konstatovat, že se těším na vzájemnou spolupráci.

Pokud jde o tento tisk, jak jistě víte, paní senátorky a páni senátoři, je to dlouhodobě připravovaný materiál ministerstvem spravedlnosti, prakticky od roku 2016 a byl v dlouhodobých legislativních pracích ministerstva spravedlnosti.

Cílem je stabilizovat a zkvalitnit výkon znalecké činnosti. Současná úprava je zastaralá. Dovoluji si upozornit, že je 40 let stará, je obsažena v zákoně o znalcích a tlumočnících z roku 1967. Zákon byl čtyřikrát novelizován, naposledy v roce 2017, kdy reagoval na přestupkový zákon. Odborná veřejnost už dlouho volala po zákonu novém a příprava zabrala mnoho a mnoho let.

Znalecký zákon je projednáván v Poslanecké sněmovně již od roku 2018 a diskuse byly velice intenzivní a rozsáhlé. Na základě připomínek odborné veřejnosti a ve spolupráci s poslanci ústavně-právního výboru byl návrh částečně přepracován. Výhrady jsou podle části senátorů také velice významné a doporučují Senátu projednávaný návrh zákona zamítnout.

Domnívám se, že se jedná o neadekvátní kritiku a bylo by nešťastné tak významnou normu v této fázi legislativního procesu zamítnout.

Hlavní výhrada, která zde zaznívá, je centralizace znalecké agendy na ministerstvo. A k tomu bych chtěla zdůraznit, že již dnes vykonává část agendy výlučně ministerstvo, a to v oblasti znaleckých ústavů a znalců, kteří působí v ústředních orgánech, a to v oblasti znaleckých ústavů a znalců a vědeckých a výzkumných ústavů.

V rámci projednávání tohoto návrhu se objevovala celá řada zásadních připomínek a některé byly v podstatě označeny dokonce za protiústavní. Na Legislativní radě vlády se celá řada expertů přiklonila k názoru, že model předsedů krajských soudů by skutečně mohl být protiústavní.

Většina poslanců se přiklonila k modelu centralizované správy znalecké agendy a dohled ministerstva se jevil účelnější než stávající dohled krajských soudů, a to v doprovodu s argumenty, že soudy by měly především soudit a ne vykonávat správní činnosti. Ministerstvo se zdá být navíc pro tuto činnost lépe vybavené, disponuje v současné době i poradními sbory a v těchto poradních sborech jsou nejvýznamnější odborníci dané profese.

Dále je nutné si asi uvědomit, že agendu v drtivé většině případů nevykonávají předsedové samotní, ale referenti na znaleckých odděleních, kteří nejsou právníci. Dohledovou činnost téměř nevykonávají. Tolik možná k názoru ústavně-právního výboru, že by se nemělo měnit, co funguje.

Pokud jde o předsedy krajských soudů, navíc nejsou v přístupu k výkonu znalecké činnosti jednotní, tam je to skutečně různorodé. Další představitelé justice se k roli krajských soudů ve znalecké agendě stavějí zdrženlivě až negativně. Příkladem je Nejvyšší soud, který ve svých připomínkách uvedl, že pověřením předsedů krajských soudů došlo k vytvoření hybridních správních úřadů, kdy se v osobě předsedy soudu střetává na jedné straně výkon spravedlnosti jako originální výkon soudní moci a na druhé straně působnost správního úřadu na úseku činnosti znalců jako typický orgán výkonu veřejné správy.

Nejvyšší soud odmítl tyto kompetence a trval na převedení této pravomoci na ministerstvo spravedlnosti.

Stávající podoba návrhu zákona je výsledkem dlouhodobého projednávání a v celé řadě věcí také výsledkem kompromisů. Najít řešení schůdné pro většinu zainteresovaných bylo téměř nemožné.

Zájmy v oblasti znalectví jsou extrémně rozdílné a jediné, co je spojuje, je snad jen požadavek na vyšší finanční ohodnocení.

Dnešní zákon není funkční. Dohled nad znalci není efektivní. Máme tu znalce, kteří podávají nekvalitní posudky a stále v systému fungují. Systém nutně potřebuje změnu, a věřím, že nový zákon může přispět ke zkvalitnění a stabilizaci znaleckého odvětví.

Závěrem chci jen dodat, že účinnost zákona je navržena od 1. ledna 2021. Domnívám se tedy, že se jedná o dostatečný časový prostor, který zajistí adekvátní čas na řádnou přípravu.

K ostatním návrhům se pak ráda vyjádřím.

Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní navrhovatelku. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 62/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lumír Kantor. Organizační výbor určil garančním výborem ústavně-právní výbor. Jeho usnesení jste dostali jako tisk č. 62/1 a zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Zděnek Hraba. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně a ctihodní kolegové. Mým úkolem je přednést zpravodajskou zprávu ústavně-právního výboru. K samotnému návrhu zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech v podstatě už velmi obšírně hovořila paní ministryně.

Účelem navrhovaného zákona je nahrazení starého právního předpisu z roku 1967, jak už bylo řečeno - zpřísnění podmínek oprávnění vykonávat znaleckou činnost, posílení dohledu veřejné správy, zavedení podrobné evidence a výrazné zpřísnění správního trestání. K legislativnímu procesu:

Určitě zásadní informace je, že lhůta pro projednání v Senátu končí 8. května 2019, tudíž jsme ve lhůtě. Vlastní legislativní proces probíhal tak, že se jednalo o vládní návrh zákona, který byl sněmovně předložen 29. ledna loňského roku, na 13. schůzi 25. května 2018 byl v prvém čtení přerušen, tedy prvé čtení dokončeno 29. května, o čtyři dny později. Bylo to přiděleno jak výboru pro zdravotnictví, který to doporučil schválit bez pozměňovacích návrhů, tak garančnímu výboru, tj. ústavně-právnímu výboru Poslanecké sněmovny, který k tomu přijal desítky pozměňovacích návrhů. Tyto návrhy byly zejména ve sloučení příslušnosti pod ministerstvo spravedlnosti, upřesnění podmínek pro výkon znalecké činnosti, zkrácení délky odborné praxe z 10 na 5 let, vymezená doba pěti let, za kterou znalec je povinen vypracovat alespoň čtyři znalecké posudky atd. Druhé čtení návrhu se uskutečnilo 29. ledna na 26. schůzi, už letošního roku, Poslanecké sněmovny a zákon byl ve 3. čtení schválen 6. března 2019. Ústavně-právní výbor projednal tento návrh zákona na své 7. schůzi konané 24. dubna 2019, přičemž po rozpravě a poté, co náměstek ministra spravedlnosti pan Michal Franěk vystoupil a uvedl zákon po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě, se usnesl na těchto usneseních

I. výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona zamítnout

II. určuje zpravodajem výboru mou osobu

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Tolik tedy k mé zpravodajské zprávě.

Vzhledem k tomu, že budeme projednávat tři velmi úzce související zákony, tedy ještě zákon upravující tlumočnickou činnost a provádějící zákon, si dovolím panu předsedajícímu navrhnout sloučení obecné rozpravy k těmto třem zákonům.

Děkuji v tuto chvíli za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, a o tomto návrhu bych nechal hlasovat bezprostředně, pan zpravodaj Kantor ještě chviličku počká. (Znělka.)

Děkuji orchestru. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu sloučit obecnou rozpravu tří po sobě jdoucích bodů – senátní tisky č. 62, 63 a 64.

Hlasovat budeme samozřejmě potom odděleně. Čili v sále je přítomno 17 senátorů, kvorum je 36, nechávám hlasovat.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 23 při kvoru 36 pro 62, návrh byl schválen. Rozpravu těchto tří bodů sloučíme.

A nyní poprosím zpravodaje zdravotnického výboru pana senátora Lumíra Kantora o jeho vystoupení.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Dostali jsme na zdravotní výbor a pro sociální politiku senátní tisk č. 62 až 64. K tisku č. 62 – jedná se o to, že výbor zdravotnický představuje významně specifický segment soudní znalecké činnosti, proto jsme ho řešili ve zdravotnickém výboru.

Závěr projednávání je s následujícím usnesením:

Po odůvodnění zástupce předkladatele JUDr. Jeronýma Tejce, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Lumíra Kantora a po rozpravě

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení,

2. určuje zpravodajem výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Lumíra Kantora,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

To je naše stanovisko k tisku č. 62. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a protože jsme sloučili rozpravu těchto tří tisků, poprosím nyní znovu paní navrhovatelku, aby nám představila senátní tisk č. 63

 

Návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích

Tisk č. 63

Prosím, paní ministryně

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážené senátorky, vážení senátoři. Pokud jde o ten další tisk, návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, tak tento návrh navazuje na tisk předchozí č. 62 a v současné době je problematika tlumočníků upravena společně se znalci v jednom zákoně.

Odborná veřejnost již dlouhou dobu volá po samostatné úpravě a tato úprava se zde nabízí. Zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích je vedle zákona o znalcích částečně opomíjen, ale je nutné si uvědomit, že tlumočníci a překladatelé jsou pro justici velice důležití. Struktura zákona a základní práva a povinnosti jsou u znalců a tlumočníků upraveny obdobně. Stejně jako u znalců dochází v reakci na evropské právo k zakotvení právního nároku na jmenování tlumočníkem po splnění zákonných podmínek.

Novým zákonem dochází k oddělení tlumočnické a překladatelské činnosti, protože ne každý profesionální překladatel je schopný tlumočit a obráceně. Nově umožníme, aby si žadatelé zvolili, zda chtějí být zapsáni jako tlumočníci nebo jako překladatelé, případně obojí. Zákon je projednáván v Parlamentu od začátku roku 2018, diskuse byly obdobné jako u znalců, velice intenzivní a rozsáhlé.

Na základě připomínek odborné veřejnosti a ve spolupráci s poslanci ústavně-právního výboru byl návrh částečně přepracován. Rovněž i zde je účinnost navržena od 1. ledna 2021, takže je dostatek času na důkladnou přípravu. Pokud jde o další dotazy, tak se případně vyjádřím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil jediným garančním výborem ÚPV. Jeho zpravodajem je rovněž pan senátor Hraba. Prosím ho tedy o jeho vystoupení k tomuto tisku.

Senátor Zdeněk Hraba:  Tak ještě jednou, podruhé. Zpravodajská zpráva ÚPV v podstatě vychází také z popisu celé anabáze, jak jsou přijímány nebo navrhovány tyto tři zákony.

Opět se má kompletně nahradit dosavadní zákon č. 36 z roku 1967. Tady bych připomněl, že zákon měl 29 paragrafů.

Nový zákon o znalcích má mít paragrafů 50, nový zákon o soudních tlumočnících a překladatelích 45 a ten poslední předpis, tedy senátní tisk 64, má měnit 7 dalších předpisů. To znamená, že se nám právní řád tímto způsobem opět zahlcuje o další nové a nové paragrafy.

Nicméně hlavním cílem tohoto právního předpisu, tak, jak bylo už řečeno, je zpřísnění podmínek pro vznik oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost, posílení dohledu včetně zavedení evidence tlumočnících a překladatelských úkonů a výrazné zpřísnění trestání, což je určitě specifikum, nebo výrazným rysem tohoto návrhu zákona. Legislativní proces, opět se jedná o vládní návrh zákona, který byl stejně jako návrh zákona o znalcích předložen sněmovně 29. ledna 2018. Dolní komora na své 13. schůzi dne 29. května, tedy nepřerušovalo se, tak jako u zákona o znalcích, ale rozhodlo se toho 29. května 2018, a po přikázání předlohy k projednání pouze ústavně-právnímu výboru sněmovny. Přičemž byla pro to projednávání lhůta o 20 dnů.

Mezi nejvýraznější změny původního vládního návrhu, schválené ústavně-právním výborem sněmovny, patří sloučení příslušnosti a veškerých návrhem upravených oprávnění do rukou ministerstva spravedlnosti, upřesnění podmínek pro výkon tlumočnické činnosti, zahájení trestního stíhání tlumočníka bez dalšího by nemělo znamenat pozastavení výkonu tlumočnické činnosti, sjednocení výkonu dohledu pod ministerstvo a k úpravě přestupků těmi pozměňovacími návrhy došlo k vypuštění limitace správního trestu, že od uložení správního trestu nelze upustit. 2. čtení ve sněmovně se konalo 29. ledna 2019, 3. čtení potom 6. března 2019. Lhůta pro projednání zde v Senátu končí 8. května, takže jsme opět ve lhůtě.

Ústavně-právní výbor se tedy na své 7. schůzi, konané minulý týden 24. dubna 2019, shodně s osudem toho předchozího návrhu zákona o znalcích shodl na tom, poté, co vystoupil náměstek ministra pan Michal Franěk, poté, co jsem přednesl zpravodajskou zprávu a poté, co proběhla rozprava, tak se usnesl takto: I - výbor doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout. II – zpravodajem určuje mou osobu. III – pověřuje předsedu výboru senátor Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Tolik zpravodajská zpráva.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, a nyní můžeme přistoupit ke 3. tisku z této trojice.

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích

Tisk č. 64

Znovu poprosím paní ministryni, aby nám zákon představila.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Ještě jednou tedy, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zákon, který mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích a znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích je doprovodným zákonem, který je nutné přijmout v návaznosti na novou právní úpravu. Návrh zákona obsahuje změny, které je potřeba provést v jiných předpisech, aby úprava tlumočení, podávání znaleckých posudků byla v souladu s novými zákony.

Typicky se jedná o promítnutí do trestního řádu zákona o soudních poplatcích, zákona o správních poplatcích a také legislativně technické změny v zákonech, které na znalce a tlumočníky odkazují.

Takže to je v podstatě doprovodné. A já vám děkuji za pozornost a budu se těšit na další diskuzi.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. I pro tento tisk stanovil Organizační výbor garančním výborem ÚPV, čili poprosím opět pana senátora Hrabu.

Senátor Zdeněk Hraba:  Do třetice, dobrý den. Ústavně-právní výbor projednal tento doprovodný návrh zákona, stejně jako předchozí se usnesl, prozradím dopředu, na zamítnutí. V podstatě jste slyšeli, proč je tento zákon přijímán. Má to samozřejmě logiku. Je potřeba upravit ostatní právní předpisy tak, aby byly ty hlavní dva zákony, tedy upravující znaleckou činnost nebo tlumočnickou činnost, použitelné.

Legislativní proces byl samozřejmě stejný, s tím rozdílem, že vládní návrh byl předložen 15. března, tedy o něco později, 2018. Dolní komora ho projednala na stejné schůzi, 13. schůzi, 29. května v 1. čtení. Stejně jako zákon o tlumočnících, zjednodušeně řečeno, zde byla v projednávání ve výborech prodloužena lhůta o 20 dnů. Zabýval se tím výbor pro zdravotnictví, který to doporučil schválit bez pozměňovacích návrhů. Garanční výbor, tedy ústavně-právní, doporučil schválit v jím navržených pozměňovacích návrzích, které se týkaly vypuštění zamýšlené úpravy občanského soudního řádu a došlo k posunutí účinnosti na 1. leden 2021.

Druhé čtení se konalo stejně jako u předchozích dvou návrhů – 29. ledna letošního roku. Třetí čtení, návrh zákona byl schválen 6. března 2019.

Stejně jako u předchozích dvou končí lhůta pro projednávání 8. května 2019, takže jsme ve lhůtě.

Poté, co ÚPV vyslechl úvodní slovo náměstka pana Michala Fraňka, poté co vyslechl mou zpravodajskou zprávu, poté co proběhla rozprava, usnesl se na těchto usneseních:

Výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout.

II. Určuje zpravodajem mou osobu.

III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Toť vše pro tuto chvíli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nicméně Organizační výbor přikázal tento návrh též výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a proto prosím jeho zpravodaje pana senátora Kantora, aby se ujal slova.

Senátor Lumír Kantor:  Ještě jednou, dobrý den. Náš senátní tisk č. 64, náš výbor pro zdravotnictví a sociální politiku shrnul do usnesení po řádném projednání, kde výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání výboru zákona na schůzi Senátu senátora Lumíra Kantora. 3. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem či některým z těchto návrhů se nezabývat. Nikoho nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do ní se hlásí pan senátor Miroslav Antl.

(A my se mezitím vystřídáme.)

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den všem. Vážená paní předsedající, ale i vážený pane předsedající, teď nevím přesně. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní ministryně, vyslechli jsme si zde předkladatelskou zprávu paní ministryně, která se ovšem věnovala situaci z obecné rozpravy v ústavně-právním výboru. Takže já teď nevím, jestli mám vystoupení, nebo jestli je to replika, já to pojmu stejně obsahově.

Já bych vám chtěl říct, co proběhlo v ústavně-právním výboru a proč jsme rozhodli, jak jsme rozhodli. A zkusím to jako vždycky telegraficky, ale snad srozumitelně.

Já bych zaprvé reagoval na ten argument, že je to prastarý zákon, že tedy nefunguje, že by bylo potřeba ho změnit.

Já osobně si myslím, že jsou starší zákony, které je potřeba změnit už dávno před desítkami let, a to jsou zákony, které pálí občany daleko více. Je to občanský soudní řád a je to trestní řád.

A to jsou zákony z roku 1961 a 1964 a určitě jejich změna by byla přínosnější pro nás všechny a výrazně by zrychlila řízení a všichni víme, že nejpalčivější je právě otázka rychlosti řízení jak civilního, tak trestního. Já osobně po konzultacích, a teď nevím, kdo je odborná veřejnost, já osobně odborníky, které znám strašně dlouho, považuji za vysoce kvalifikované odborníky, tak po konzultacích s nimi i s předsedy krajských soudů, kteří se nechtějí této agendy zbavit, protože nejsou pohodlní a chtějí skutečně věcně pracovat, tak tvrdím, že současný zákon nepotřebuje tak razantní změny a že by stačily dílčí změny formou novely, která by přinášela skutečné zlepšení a ne naprostou změnu v organizaci.

Já promluvím krátce, ale chtěl bych říci, že moje praxe státního zástupce je 22letá a skutečně tu agendu, kterou jsem dělal, tak jsem přicházel do styku se stovkami znalců. Sám jsem se účastnil soudně-lékařských a soudně-psychiatrických konferencí a vyslýchal jsem osobně znalce a jsem s nimi v kontaktu, zúčastňuji se jejich akcí i nadále, takže vím, že závěry jejich expertiz jsou velmi významné pro rozhodnutí o vině, rozhodnutí o právní kvalifikaci a rozhodnutí o trestu. Ostatně pokud jde o trest, tak když se z mé praxe budeme bavit o výjimečném trestu, který je uzákoněn v § 54, odst. 2 či 3, tak tam je trest odnětí svobody na 20-30 let a ve 3. odstavci na doživotí. A u toho druhého je podmínka "obzvláště ztížené převýchovy", kdysi resocializace, a to nám řeknou zase znalci. Psycholog, případně psychiatr. A ta otázka vyloučené převýchovy je také jasná.

Ale pojďme na věc, tady jsme slyšeli, že odborná veřejnost a poslanci ÚPV se shodli na tom, že je potřeba vládní předlohu změnit. Víte, mně vadí, a to mi vadí asi celou dobu, co jsem tady, zejm. to, že vláda přijme něco, co by Senát i akceptoval, a v Poslanecké sněmovně to dostane takovou formu, že se nestačíme divit, jsou tam desítky pozměňovacích návrhů a přijde nám sem představitel české vlády a je s tím spokojen. Přestože je to úplně jinak, než oni navrhovali. Ale pak se shodnou, že vlastně oni mají lepší odborníky v Poslanecké sněmovně, než má legislativa celé vlády, než má Legislativní rada vlády. Nevím tedy, k čemu tam jsou, když by se stačilo zeptat poslanců, jak to má být správně a rovnou předložit něco, co Poslanecká sněmovna nebude ne doplňovat, pozměňovat, ale co nebude předělávat úplně zcela a pošle to jiným směrem.

Takže já se zmíním o tom § 35. Dohled nad výkonem znalecké činnosti znalce vykonává ministerstvo. Mluvím o těch fyzických. Samozřejmě paní ministryně má pravdu v tom, že znalecké ústavy jsou v gesci ministerstva. Ale když se podíváte do vládního návrhu, tam je ale napsáno: "Dohled nad výkonem znalecké činnosti znalce vykonává předseda krajského soudu a dohled nad ústavy ministerstvo spravedlnosti." To je zcela zásadní změna, to není zase něco, že by odborná veřejnost náhle změnila názor a řekl: "Dobře, tak to udělejme tak, že to dáme celé ministerstvu." Já s tím nesouhlasím. Podle mě je ministerstvo politický orgán, politicky řízený, a tvrdím, že znalecká činnost je zcela zásadní pro rozhodování v těch věcech.

Já jsem se ptal na ústavněprávním výboru, jaké výhrady má ministerstvo vůči předsedům krajského soudu, jestli to nezvládají apod. Podle mého názoru a podle toho, co já vím, tak ji zvládají. A s minimálními finančními náklady mzdovými. Jinak je potřeba, a to jsem řekl i dnes na tiskovce, že je potřeba si uvědomit, že nalézací řízení dělají okresní soudy, krajské soudy. Je to v gesci předsedů krajských soudů, kteří znají znalce, kteří se mohou kdykoli podívat do znaleckých posudků, znají je i osobně s tím, že mohou posoudit, jestli se u znalce neprojevuje už něco, únava materiálu nebo náznak něčeho, co by vadilo kvalitě znaleckých posudků. Naopak ministerstvo spravedlnosti nepotřebuje pro svou rozhodovací činnost znalce a znalecké posudky. Navíc argument, který považuji za důležitý a byl bych nerad, kdybychom ho přeslechli, že předsedové krajských soudů jsou ve svých funkcích stabilní, kdežto ministři spravedlnosti se mění a dokonce ministři spravedlnosti z posledních let velmi rychle. Takže mně jde o nezávislou a vysoce odbornou znaleckou činnost, která se nesmí dostat pod politiky řízené ministerstvo spravedlnosti. Já jsem tam dával otázky typu, jak jsou na tom znalci, jestli má ministerstvo přehled o nich, jaký je věkový průměr, jestli se mění třeba za poslední roky apod.

Další moje výhrady byly, ale ty známe všichni, to je absence prováděcích předpisů. Samozřejmě že jsou tam zase nějaké teze vyhlášek. Správně bychom měli vidět, jak budou vyhlášky znít. Podívejte se do § 4, tam je odkaz na vyhlášku. § 11, 12, 22, 27, 29, 31, 32, odkazy na vyhlášky ministerstva spravedlnosti, které nejsou. § 38, poradní sbory. Ministr spravedlnosti zřídí v oborech a odvětvích poradní sbory. Já jsem se ptal, které jsou to obory. Mě to zajímá, které to jsou obory. Žádná odpověď.

Tímhle chci říci, ale já vás fakt nechci zdržovat, vy víte, že spěchám vždycky, já tím chci říci, že těch nesrovnalostí je tam spousta a že se pozměňovací návrhy množí, jak to tak sleduji. A moje zásada je jasná, tam, kde se množí pozměňovací návrhy, tak je rychlejší a lepší a správnější to zamítnout, než se tady o nich dohadovat. Mnohdy já osobně ani já nechápu, protože je potřeba si vždycky porovnávat, ale to je jedno, řeknu vám něco, co pochopíme všichni, co je podle mě nesmysl. § 42, společná ustanovení přestupků. "Promlčecí doba činí 5 let ode dne, kdy byl přestupek spáchán." 5 let. Byla-li přerušena, tak 7 let. Já jsem se podíval do trestního zákoníku, abych se ujistil, že v § 34 promlčecí doba, která odpovídá tříleté trestní sazbě odnětí svobody je pětiletá. A já vám řeknu za co. Účast na sebevraždě, úmyslné ublížení na zdraví, neposkytnutí pomoci, tedy nejzávažnější forma, to je ten § 151 trestního zákoníku, omezování osobní svobody, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou, majetkové trestné činy, tzn. krádež, zpronevěra, podvody u speciální recidivy, nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie, většina trestných činů proti životnímu prostředí. Ale co je ještě paradoxní, stejná promlčecí doba je u trestných činů křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a podobně u křivého tlumočení a maření spravedlnosti, padělání a pozměnění veřejné listiny. A to nejen podáním znaleckého posudku či tlumočnické doložky, ale je to i při výpovědi před soudem, tzn. ještě stvrzené. Tam je větší trestní sazba, je tam tříletá. No, bylo by toho více, takže já odkážu na to, co jsem řekl s tím, že osobně pochybuji o tom, že ministerstvo, které nebylo schopno znalce metodicky řídit, bude schopno tuto agendu vést, a proto se znovu přimlouvám i přes námitky paní ministryně, za to, abyste stvrdili namísto dlouhých dohadů o pozměňovacích návrzích rozhodnutí, respektive doporučení ústavněprávního výboru horní komory českého parlamentu. Omlouvám se, že jsem zvyšoval hlas, ale to je proto, abych neusnul. Díky za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, myslel jsem si, že budu víc lobbovat za to, abychom ty zákony nezamítli, ale kolega Antl mě trochu zviklal, že v tuto chvíli si sám nejsem úplně jistý, jak se k té materii postavit. Navíc je ještě komplikovaná tím, že my bychom měli rozhodnout o těch třech zákonech stejně v tom smyslu, že buď všechny tři zamítneme nebo všechny tři vrátíme s pozměňovákem, schválíme atd. Ale nemůžeme si dovolit jeden zamítnout a ostatním sdílet stejný osud.

Nicméně proč se mi úplně na první dobrou nechce smést ty zákony ze stolu? Jeden fakt, že já si asi na rozdíl od kolegy Antla myslím, i když já to beru s akcentem spíš civilního řízení, on s akcentem trestního řízení, ale v tom civilním řízení, že znalectví nefunguje a nefunguje tam kontrola a je to obrovské neštěstí. Dnes civilní řízení ani tak není spor v některých případech, který rozhoduje soudce, ale rozhoduje ho znalec velmi často. Je to i chybou občanského soudního řádu, k tomu se, pokud na to nezapomenu, dostanu na konec. Ale tak to teď máme nastaveno. Znalec je ten, kdo velmi často rozhoduje o civilním sporu a jeho výsledku.

A pokud má takhle výraznou a silnou roli, tak já nemůžu pochopit, jak akceptujeme a dopouštíme situaci, že u velké části výrazných sporů, kde rozhoduje znalec, se pravidelně schází znalecké posudky, které jdou proti sobě. A významně proti sobě. A pak rozhoduje ústav nebo revizní znalecký posudek. Podle toho se soudce rozhodne. Ale ten znalec, který jakoby prohrál v tom sporu, který jednoznačně podle pravomocného rozsudku soudu podal špatný posudek, jemu se nikdy nic nestane. Vyjma náhodných zásahů trestního stíhání. Občas trestní stíhání trošku nahrazuje kontrolu znalců, ale nahrazuje to ad hoc, výjimečně. Někdo má prostě smůlu, někdo ne, to prostě není řešení. Ale koncepční řešení by mělo být, že by někdo měl sledovat tuto úspěšnost znalců v civilním řízení a vyhodnocovat ji. Pokud je situace nastavena takhle, že pravidelně opakovaně jdou posudky proti sobě a posudek, který nakonec byl uznán za špatný, ten znalec není nijak postižen, tak to prostě není správně, tak to být nemůže. Jsou i situace ještě razantnější a horší, kdy jsou někteří jednotliví znalci, které už ti soudci znají, už ví, že jsou posudky z jejich strany velmi účelové, na objednávku, zásadně je nepřijímají, nepřibírají je jako znalce, ale oni dál v systému fungují, protože dávají znalecké posudky na základě poptávky stran. Ti soudci, kteří je znají, už je v podstatě ani neberou vážně, i když se s nimi samozřejmě vypořádat musí v rámci odůvodnění rozsudku. Ale ví se to o nich, že jsou takhle pracující skutečně neobjektivně. Přesto v systému fungují. Nikdo je znaleckého razítka nezbaví. A to prostě strašným způsobem degraduje oblast znaleckou.

Já si myslím nebo vnitřně cítím a doufám, že toho do budoucna nebudu litovat, protože si tím úplně jistý nejsem, že právě ta centralizovaná kontrola, pokud by byla skutečně provedena odborně, ale to se zase musím přiklonit k tomu, co říkal kolega Antl, že tam ty navazující předpisy nejsou, takže my nevíme, jak záměr centralizované kontroly bude realizován, ale pokud by byl realizován dobře a skutečně odborně, tak by řešením mohl být. U znalců je ještě problém v tom, že oni nemají žádnou jednotnou komoru, jako mají třeba advokáti. Oni jsou strašně rozsekaní, takže oni ani samosprávu nemají takovou sebeovlivňující. Tím spíš by to chtělo jednotnou a centralizovanou kontrolu. Takže mně se ta myšlenka centralizované odborné kontroly na úrovni ministerstva poměrně líbí. A líbí se mi fakt víc než na jednotlivých krajských soudech, kde aspoň podle výsledků prostě nefunguje.

Samozřejmě pravdou je i to, že celé nešťastné situaci okolo znalců nahrává velmi starý občanský soudní řád a i judikatura, která se vyvinula, která v podstatě soudcům zakazuje cokoli rozhodovat, co má jen náznak nějakého znaleckého odborného zkoumání, i když ti soudci chtějí, odvolací soudy jim to házejí na hlavu, vrací, "vy jste soudci, vy posuzujte otázky právní, ale znalecké, do těch se nepleťte". A leckdy je to absurdní. Já vám řeknu jen jeden příklad, kdy se dvě strany soudí o použití fotky nějaké ryby. Jeden ji použil bez souhlasu druhého a teď se soudí o náhradu. A soud má určit mimo toho, jestli tam je právní nárok, není, tak má určit hodnotu té fotografie. Když se podíváte na stránky veřejné databanky různých fotek, tak tam si můžete najít stejnou fotku a podívat se, že podobné fotky s podobnou rybou se nabízejí s neomezenou licencí za 2500-5000 Kč. Pokud byste si mysleli, že soudci si může tuto stránku takto otevřít, podívat se a říct: "Jo, ten sumec je pěkný, dávám horní hranici 5000," tak se pletete. On musí vzít znalce, znalec udělá to samé, on tu stránku otevře, podívá se, napíše o tom pěti, desetistránkovou znaleckou zprávu a řekne: "Hodnota té fotky je 5000," a naúčtuje si 23 000 znalečné. To je prostě absolutně zbytečná záležitost, kterou ale nevyřeší zákon o znalcích, tu vyřeší změna občanského soudního řádu a vůbec změna přístupu k soudcům, abychom jim dali v tomto větší důvěru a neházeli všechno alibisticky na znalce.

Vyjma toho bodu, že zákon o tlumočnících přistupuje k centralistické kontrole, kterou bych si přál, aby fungovala a byla dobrá, tak musím zůstat kritický k tomu, že jinak zpřísnění znalecké činnosti z pohledu zákona je ve zvednutí pokut, leckdy na drastickou míru, a navíc pokud za byrokratická pochybení, která souvisí se zákonem, nikoli spojených s tím, že někdo podává nekvalitní posudky, ale s byrokracií, jestli má písemnou objednávku, nemá písemnou objednávku atd. Takže sám ještě nevím, jak se k tomu rozhodnout. Chtěl jsem vás seznámit s tímto svým názorem a sám si se zájmem počkám na zbytek diskuse. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, na úvod si dovolím prostřednictvím paní předsedající promluvit k předcházejícím řečníkům. Jsem fakt šťastný, když dva asi největší odborníci na tuto problematiku z našich řad se takto neshodnou. Takže to je asi tak, jako by se tady dva lékaři pohádali a my, co tomu nerozumíme, si můžeme hodit korunou. A škoda, že tu není pan senátor Antl. Skoro se cítím uražen, že zákon, který jmenoval, nevím, který to byl, je stejně starý jako já a nemám pocit, že bych měl být vyměněn nebo nahrazen. Ale vážně.

Paní ministryně, mám na vás tři otázky. Možná využiji toho, že došlo k výměně ve funkcích. Takže § 16, odst. 1, písm. k). Jako veřejný údaj se do seznamu znalců zapisuje údaj o spáchaném přestupku podle tohoto zákona a o uloženém správním trestu. Vážně je to veřejný údaj? Nejsem o tom přesvědčen, ale budu rád za vaši odpověď.

Pak mám další otázku k § 29, odst. 4, kdy se píše, co se všechno objeví v evidenci posudků pro každého soudního znalce. A je tam počet zpracovaných znaleckých posudků atd. Takže se ptám, jestli to bude generovat přímo ten systém evidence posudků, nebo to tam bude muset po jednom přihazovat ten soudní znalec sám?

A třetí a asi nejzávažnější dotaz, souvisí s tím, co už tu bylo zmíněno, týká se dotaz § 31 a 32, tzn. tam chybí vyhláška a jsou tam ty úžasné formulace "odměna se určí", to je asi, jak "se doma něco rozbije"? Nebo "odměnu lze zvýšit, určená odměna se může přiměřeně zkrátit". Odměna se zvyšuje. A bohužel v odst. 7, § 31 se potom dočteme "výši a způsob určení odměny, rozsah, snížení atd. stanoví ministerstvo vyhláškou". Takže můj dotaz zní, kdo to vlastně bude stanovovat? Předpokládám, že když to bude soukromý objednavatel na základě smlouvy, tak to bude on, ale když to bude orgán veřejné moci, tak že kdo? Jestli to bude ministerstvo nebo s čím počítá ta prováděcí vyhláška? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Nevím, jestli si to paní ministryně nechá až na konec, můžete reagovat. Nyní má slovo pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážení přítomní, já jen pár slov vzhledem k tomu, že dělám soudního znalce přes 20 let, tak jsem čekal na zákon velmi netrpělivě, protože během těch 20 let, co já v tom nějakým způsobem pracuji, tak se vyvíjelo třeba i to, kdy člověk dostane svolení a je zařazen jako soudní znalec. Od velmi benevolentních počátečních vstupních procedur, dejme tomu, před 20 lety, až doteď, kdy je to poměrně složité. A zjistil jsem během těch 20 let, že se požadavky dost liší soud od soudu. Krajský soud od krajského soudu. Stávalo se, že někde, kde některý kolega neprošel, tak třeba v jiném krajském soudu by prošel. Tak to si myslím, že je docela dobré, že jsou v zákoně požadavky vyjmenovány nějakým způsobem. To je pro mě dobrá zpráva.

Otázka je, popravdě nedovedu taky posoudit, jestli je to kompetence více užitečná z toho pohledu soudního znalectví krajských soudů nebo centrálního ministerstva spravedlnosti. A potom jedna věc mě zamrzela tedy, že ta změna, která prošla v Poslanecké sněmovně, ono je to velmi obvyklé, navazuji tady na pana senátora Lásku, v podstatě že ty věci se potom takhle zásadně změní, třeba požadavek původní 10 let praxe v oboru zakládá potom možnost založit si svoji soudně znaleckou činnost. Změnilo se to na pět let. To si myslím, že prostě 5 let, nevím, pokud budeme chtít toto využívat, tak soudní lékař, nebo resp. soudní znalec, který pracuje 5 let, tak to je tak akorát na úrovni, že má chvilku atestaci. Lékař po atestaci pro soudně znaleckou činnost, podle mě na to ještě velmi brzy, tam to chce zkušenost. To mně tam schází po těch pěti letech. Takže to je jedna věc, kterou bych asi s obtížností akceptoval. A ohledně toho dokazování, zase jsem rád na druhé straně, že se tam objevila část, teď nevím, který to byl paragraf přesně, o tom, že soudní znalec ve svém znaleckém posudku musí doložit, musí mluvit o tom, co ho k tomu závěru a té jednoznačnosti nebo nejistotě nebo jistotě vede. To je taková první vlaštovka k tomu, abychom potom postupně v dohledu mnoho let, ne v této chvíli, přišli k tomu, třeba v soudním lékařství nebo v medicínských oborech, kdy se vás zeptají, tak jaký vliv to mělo, tato věc, na to, aby třeba to dítě se narodilo přidušeno. Je tam mnoho různých proměnných. Ty proměnné je potřeba dát dohromady, nefunguje to na základě sčítání nebo nějakých jiných matematických metod. Funguje to na základě Bayesovské inference, což je vlastně posouzení opravdu komplexní a uznáváno ve světě. Někde už se to používá v soudně lékařských posudcích. Posouzení toho, jaká nejistota je, že ta věc, která se stala, nastala v souvislosti s těmi všemi proměnnými. Takže jenom z toho mám radost, že aspoň taková drobná vlaštovka se tam objevila, uvidíme, co z toho bude dál. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, zazněl tu pohled na znalecký zákon, jeho účinnost v trestním řízení, v civilním řízení. Musím mluvit ze své zkušenosti, kterou mám ze znaleckých posudků, které jsou také součástí správních řízení, se kterými jsem se setkávala jako zástupkyně veřejného ochránce práv. Jak řekla paní předkladatelka, jak je tedy i v důvodové zprávě k zákonu, tak zákon o soudních znalcích je normou nesmírně citlivou. Pokud pamatuji, tak za tu dobu, od roku 2007, je to už třetí pokus, možná, že jich bylo i víc. Tato je novelou nebo novým zákonem o soudních znalcích a tedy samostatně tlumočnících nyní předložena.

Návrh, který k nám doputoval, měl v Poslanecké sněmovně 110 pozměňovacích návrhů. To si přečteme v materiálech z Poslanecké sněmovny. To je opravdu velmi mnoho. Nicméně když jsem prostudovala ten celý rozsáhlý materiál, tak jsem zjistila, že, a teď tedy řeknu, nemyslím si, že ta výtka vůči paní předkladatelce byla oprávněná, protože pozměňovací návrhy vycházely z daleko intenzivnější komunikace se znalci, s veřejnou odborností. Takže já si myslím, že přece jenom to, co před námi leží, tak v materiálu byly některé velmi nejasné věci přece jenom byly upraveny, byť neříkám, že to, co před námi leží, je dokonalé. Naopak se tedy vyjádřím k tomu, že někde by to zřejmě opravdu potřebovalo ještě pozměňovací návrhy.

V zásadě chci podpořit to, co tady řekl pan senátor Láska. Moje zkušenost je velmi obdobná, někdy ještě tedy bolestnější pro ty, kterých se rozporné znalecké posudky dotýkají. Viděla jsem znalecké posudky, které říkaly, že voda teče do kopce. Když jsem se zeptala přímo tedy toho znalce, jak je možné, že takhle to napsal, tak mi řekl: Paní senátorko, ten, kdo to platí, pro toho to napíšu. Tuto tendenci bohužel jsem nezaznamenala jedinkrát. Ten, kdo to platí, podle toho to bude vypadat. Když vidíte dva úplně rozporné posudky, domáháte se toho, že přece není možné, aby někdo takovýmto způsobem nepravdivě zpracoval základní podklad pro rozhodnutí, které rozhoduje o ekonomických věcech, má dopady často do velmi citlivých věcí, tak se nedomůžete nápravy. Zkoušela jsem to jako zástupkyně veřejného ochránce práv. Prostě se mi to nikdy nepodařilo. Znalecké posudky těch lidí přicházely znovu a znovu. Ve správních řízeních, často je to třeba okresní město, tam už se znají, tak to dávají pořád stejnému znalci. Jsou to případy, které se pak vlečou, zbytečně zdržují správní právo. Ještě horší je to v případě, že se jedná o děti. Tam jsem zaznamenala, to je opravdu ochrana práv dětí, kdy to spadá do sociálních věcí úřadu. Teď si vezměte, že ty děti jdou dvakrát, třikrát, čtyřikrát k nějakému soudnímu znalci. Tam je to tedy podle mě opravdu smutné. Když se pročítáte těmi znaleckými posudky, zjistíte, že tam chybí údaje, že otázky, na které mělo být odpovězeno, odpovězeno není. Přestože vím, že ta novela nebo zákon, nový zákon, který před námi leží, je nedokonalý, tak jsem ráda, že tady je. Zkusme případně pozměňovacími návrhy něco opravit. Ale pokud to necháme v situaci, jaká je dosud, tak mi věřte, že to jednou z největších slabin našeho systému soudnictví. Na těch znaleckých posudcích se to právě zadrhává, vrací se to, stále se zpracovávají nové a nové znalecké posudky, prodražuje se to. Dokonce bych řekla, že není dostatek znalců, často to tam leží. Pro případy dětí právě nemáme dostatek znalců, leží to tam třeba půl roku, skoro rok, než je zpracován znalecký posudek. Mezitím se cosi děje v praxi. Pokud by to mělo přispět k tomu, že to ten proces zkvalitní a urychlí, přikláním se k tomu, otevřeme ten prostor pro to, aby ten zákon, byť třeba s určitými úpravami, byl přijat.

Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, nyní má slovo senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Výjimečně, byť se to ode mě asi neočekává, tak bych chtěl říct, že pokud my tento zákon nějakým způsobem vrátíme nebo ho vůbec neschválíme, tak poprvé v životě snad budu rád, když nás Poslanecká sněmovna přehlasuje a tento zákon tedy o znalcích projde, tak jak je tady. Už to, že k němu bylo dáno tolik připomínek nebo tolik pozměňovacích návrhů, svědčí o tom, že to je materiál velmi komplikovaný, je to asi jako, když máme měnit dopravní předpisy, tedy rychlost a podobně... Ale je neuvěřitelné potřebné z důvodů, které tady už byly řečeny, aby byla přijata nějaká úprava, která zabezpečí něco jiného.

Samozřejmě nejlepší je, když máte nějakou osobní zkušenost, buď ze své praxe nebo osobní zkušenost, kterou jste prožili. Jak víte, já jsem kdysi prožíval takové drobné trestní řízení, kdy mě Senát vydal. Na základě znaleckého posudku, tedy znaleckého ústavu Nova s.r.o., který byl zadán 1. 2., za čtyři dny byl vypracován posudek, ohromně obsáhlý, jsem byl obviněn. My jsme se proti tomuto posudku, ke kterému se samozřejmě dostanete v tom procesu až za strašně dlouho, tak jsme se odvolávali, dovolávali atd. Skončilo to takto, že krajský soud, kde sídlil znalec, nebo ten znalecký ústav, tak se obrátil také na ministerstvo spravedlnosti, které zahájilo řízení, objednalo si ministerstvo spravedlnosti revizní posudek, ten revizní posudek řekl, že ten posudek toho znaleckého ústavu v té mé věci není kompletní jako celek, není úplný, není transparentní a je nespolehlivý. Na základě toho byla udělena výstraha za porušování znaleckých povinností znaleckému ústavu a bylo zahájeno trestní stíhání podle § 158 odst. 3 trestního řádu se znalcem. To všechno se stalo 4 roky poté, co bylo mně sděleno tedy, že jsem byl obviněn.

Policie pak už jenom konstatovala, že znalec ty skutky spáchal, ale že již jsou promlčeny. Takže tím se uzavřela kapitola, na základě které bylo popsáno tisíce stran, vyjadřovaly se k tomu tisíce lidí, včetně těch, kteří jsou tady. Já si myslím, že my bychom si, co si to pamatujeme, a jiné tyto příběhy si pamatujeme, tak bychom měli přijmout řešení, které není zcela jistě dokonalé, zcela jistě by se mělo měnit, ale je určitě postupem někam dál.

Co se týká nedůvěry k předsedům krajských soudů. Myslím, že takto já osobně bych vůbec neformuloval tuto otázku v případě záležitostí, o kterých předsedové krajských soudů ví přesně tolik co každý z nás. Každý z nás je odborníkem v nějakém oboru, tím pádem v tom oboru směrem ke znalci toho oboru můžeme se nějak možná vyjadřovat. Předseda krajského soudu je právník, a právě proto si povolávají soudy znalce, aby v otázkách, kterým vůbec nerozumí, aby jim dali k tomu nějaké doporučení. My všichni víme, že mnohdy soudy a soudci rozhodují přesně podle toho znaleckého posudku, byť nemusí. Ale mají ho, tak podle něj rozhodují.

Já jsem přesvědčen, že když dneska už do této činnosti je zapojeno ministerstvo, tak ten návrh, který tady máme, je správný, protože ministerstvo nevstupuje do toho podle tohoto návrhu, možná paní ministryně by to mohla ve své závěrečné řeči zdůraznit, tam to není tak, že paní ministryně řekne, tohoto znalce si ty, soude, vezmeš, tam je to tak, že ministerstvo má nějaký seznam, udá nějakou strukturu vyhlášky, předpisu a tak dále, na základě kterých se znalci vzdělávají, skládají zkoušky atd. A potom z tohoto seznamu znalců si soudy vybírají. Vždyť to víte všichni, že v určitých krajích některé znalecké ústavy a znalci na některou problematiku vůbec nejsou. To znamená, jsou celostátní. Je to celostátní katalog. Takže já jsem přesvědčen, že tento způsob, jak podtrhuji, není zcela jistě dokonalý, je pořád lepší, protože tady budete mít celostátní databázi. I s ohledem, řekněme, nejenom na spravedlnost řízení, ale zcela jistě na nezávislost, ale zároveň v nějakém kompromisu s ekonomikou, nebude možná vyžadovat soudce v Karviné nebo v Ostravě znalce z Aše, poptá ho někde blíže. Ale bude mít nějakou základní strukturu, kterou bude dozorovat někdo jiný. A právě to sepětí, teď už nechci zdržovat, sepětí, ze severní Moravy jsem potom už ze svých znalostí coby senátor, se na mě obraceli lidé, skutečně jeden ředitel nemocnice byl obviněn ze spáchání mnohamilionového skutku, pak se ukázalo, že znalkyně, která byla v těch materiálech označována jako teta, těmi advokáty, úsměvně, protože ona evidentně v tom oboru vůbec nepracovala, násobila, když má odčítat, a tak dále, tak vytvořila nějaký znalecký posudek, na základě kterého se rozběhla nakonec už i potom obžaloba a soudní řízení. A pak se zjistilo, že je to v řádech milionů, ta škoda jiná, a místo toho, aby z navrhovaného trestu odcházeli s 8 lety, tedy z toho prvoinstančního rozsudku, tak odcházeli potom s podmínkou, protože tam nějaká škoda byla, ale byla v řádech asi statisíců. To je ale dopad, většina z nás to tady neví, ale kdo z vás mluvil s odsouzenými, tak oni říkají: To je lepší, když mě odsoudí rychle a méně spravedlivě, já už si ten trest odpykám, než mi 10 let soudního řízení zničí život, na konci, byť bych pomyslně vyhrál, a toto soudní řízení, o kterém nevím, trvalo, myslím, že přesně 9 let. To je přesně ono.

Takže já se velmi přimlouvám za to, že přes veškerou nedokonalost je tento zákon, který tady paní ministryně předkládá, protože ona ho tak trošku zdědila, to znamená, ona ani nebyla u toho, kdy těch 120 připomínek, nebo kolik jich bylo, se vypořádávalo, ale v každém případě je to, pro který pléduji, protože jednoznačně je lepší. A ten už může být dopracováván. Ale nebude ten starý, ten starý pořádek, který skutečně naprosto systémově vede k chybám, určitě ne ani, bylo to tady řečeno paní senátorkou Seitlovou, to znamená, ta závislost vzájemná, třeba jenom lidská, jaksi soudce na určitém znalci, kterého má rád z jakéhokoliv důvodu, systémově tedy bude tento systém jistě spravedlivější. Takže děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní jako poslední přihlášená do obecné rozpravy je paní senátorka Jitka Chalánková. Máte slovo.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně. Já jsem již na VZSP otevřela otázku tzv. syndromu zavrženého rodiče. Jedná se o syndrom, který není uznán lékařskými autoritami, přestože jsem se ptala již tří ministrů, ministryně práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví a pana ministra spravedlnosti, v té době Pelikána, tak se mi sešly odpovědi na tuto otázku opravdu shodné. Ptala jsem se pana ministra spravedlnosti na tři otázky. Zaprvé, jaký je postoj ministerstva spravedlnosti k syndromu zavrženého rodiče. Zadruhé, speciálně, zda je možné, aby soudní znalci a následně soudy tímto syndromem operovali v odborných psychologických nebo psychiatrických vyjádřeních. Zatřetí, zda se touto otázkou bude ministerstvo spravedlnosti metodicky zabývat obdobně, jako to učinilo slovenské ministerstvo spravedlnosti. Nepopírám, že někdy v těch nešťastných opatrovnických sporech dochází i k tomu, že může dojít k manipulaci dítěte vůči jednomu z rodičů, nicméně tento syndrom není vědecky podložen, byla to definice amerického dětského psychiatra, profesora Gardnera, byla odmítnuta jako nevědecká.

Přesto máme u nás současných 134 soudních znalců se znaleckým oprávněním v oboru školství a kultura a z toho jich má 13 zapsanou specializaci tzv. syndrom zavrženého rodiče. Většina z nich byla jmenována soudními znalci již v 80. či 90. letech minulého století, avšak teprve v roce 2005 požádali, pouze se dvěma výjimkami, o zapsání uvedené specializace.

Ptala jsem se na to a pan ministr závěrem mi odpověděl, že potvrzuje, že pokud stát umožňoval zápis znalecké specializace syndrom zavrženého rodiče, a on se nám skutečně v opatrovnických sporech občas objevuje, pak je stále platná aktuální tato specializace u 13 soudních znalců a stát jim de facto uznal relevanci tohoto pojmu, s níž tak může pracovat jak objednatel znaleckého posudku, tak sám znalec.

Bylo mi přislíbeno na ministerstvu spravedlnosti, že se tímto problémem budou zabývat a posoudí, zda není namístě takto formulovanou znaleckou specializaci zrušit.

Děkuji mnohokrát, paní ministryně, a budu ráda za odpověď.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Reagovat chce paní ministryně. A obecná rozprava ještě pokračuje. Ale můžete samozřejmě vystoupit, vy můžete vystoupit kdykoliv.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Chtěla bych reagovat na pestrou diskusi a příjemně mě překvapilo, jak se k tomuto tématu věnujete.

Začala bych asi panem senátorem Antlem. Myslím si, že je zbytečně pesimistický. Já třeba neznám soudce jako on, kteří by tuto agendu chtěli do své kompetence. Naopak znám soudce, kteří by se jí rádi zbavili, protože je zatěžuje. Soudce má především soudit, abychom měli rychlejší rozsudky, rychlejší řízení a ne se věnovat výkonu veřejné správy. A toto je klasický výkon veřejné správy.

Pokud jde o jeho poznámky, tak v současné době na ministerstvu jsou k dispozici poradní sbory, dělají se kulaté stoly k této problematice. A myslím si, že tam jsou tyto otázky zodpovědně řešeny, jsme připraveni na to je vyřešit.

Znovu upozorňuji, že to není zákon dokonalý. To tady krásně řekl pan senátor Čunek, paní senátorka Seitlová i pan senátor Láska. Ale je to posun vpřed. A jestliže máme dneska posudky, jak tady paní senátorka Seitlová uváděla, že se doslova žongluje se znaleckými posudky, já to zažívala v trestním řízení v oblasti dopravy. To se prostě přetloukal posudek posudkem. Myslím si tedy, že je to zde přece jenom zlepšení, protože znalci budou pod přísnějším dohledem. A je to potřeba, skutečně je to potřeba.

Zazněl tady také nápad, že předsedové by se tomu měli věnovat. Ale oni to ti předsedové stejně nedělají, dělají to referenti na znaleckých odděleních, takže výkon dozoru nad znalci přece jenom není ideální.

Ještě jsem si dělala další poznámky. Paragraf 16 – pokud jde o přestupek jsem tady byla dotazována. Je to veřejný údaj.

Paragraf 29/4. Systém bude zapisovat znalec, ale bude to generovat systém, takže znalec tam bude uvádět údaje.

Pokud jde o paragrafy 31 a 32, tak odměna se určí, jak tady bylo poukázáno, rozsah snížení, zvýšení atd. Toto zvýšení, snížení v podstatě reaguje na to, že máme třeba posudky přednostní, aby byly rychle, takže je potřeba, aby tato možnost tam byla. A proti tomu lze samozřejmě podat opravný prostředek, takže zase se nic dramatického neděje.

Pokud jde o další poznámky. Paní senátorka Chalánková se ptala na syndrom zavrženého rodiče. Musím bohužel konstatovat, že pořád to není uznáváno v rámci mezinárodní klasifikace nemocí, ale je to plánováno znovu dát na kulaté stoly a můžeme o tom dál diskutovat. Vím, co máte na mysli, protože jsem s vámi byla ve sněmovně, takže jedná se zřejmě to "norské" děti.

Toto se bude dále řešit.

Pak tady mám ještě poznámku – vyhlášky. Mám za to, že jsme dokonce byli tady pochváleni ze zdravotního výboru, protože vyhlášky jednak budou dvě, to z materie vyplývá. A dali jsme tam poměrně podrobné texty blížící se k paragrafovému znění. A zdravotní výbor nás za to pochválil, takže to je takové trošku rozporuplné.

Jinak bych znovu chtěla poprosit, a diskuse zde byla opravdu věcná, výborná. V zákonu určitě v budoucnu dojde k nějakým změnám, jako ve všech zákonech. Ale ráda bych požádala, abyste mu dali šanci, protože si myslím, že je potřeba, aby se nešvary vymýtily, a těchto nešvarů je hodně. A dozor nad znalci bude skutečně přísnější. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Naše obecná rozprava pokračuje dál. S přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil. Jenom připomínám, že vedeme obecnou rozpravu ke všem třem návrhům.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se s příspěvkem, který je tak napůl faktickou poznámkou a napůl řekněme diskusním příspěvkem.

Jednak jsem chtěl všem kolegyním a kolegům, kteří rozebrali zákon o znalcích a dále zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích do detailů, poděkovat.

A druhá věc, kterou jsem chtěl tady říci a případně poprosit potom garančního zpravodaje, aby to nějak zopakoval, že všechny tři zákony, které projednáváme nyní najednou v obecné rozpravě, spolu souvisejí, a nám, kteří máme připravené nějaké pozměňovací návrhy, sám jsem zaznamenal minimálně dva, které se týkají zákona o znalcích, a dva, které se týkají zákona o soudních tlumočnících a překladatelích, upozornit – a říkal to tady již pan senátor Láska - pokud v nějakém okamžiku například při prvním hlasování zamítneme zákon o znalcích, tak potom, pokud se nechceme podobat Poslanecké sněmovně při tom, co schvalovala zákony, které se týkaly obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tak bychom měli zamítnout i všechny další.

Tolik ode mne, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní znovu paní senátorka Jitka Chalánková, prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, bude to krátké. Děkuji paní ministryni za nabídku, určitě ji využiji, a i s opatrovnickými soudci se potom ráda sejdu a můžeme v tom pokračovat.

Nicméně já jsem tuto svou připomínku přinesla, ale vůbec nesouvisela v tomto případě s tzv. českými dětmi v Norsku. Je to spíše model ze Slovenska, kdy paní zmocněnkyně Slovenské republiky před Evropským soudem pro lidská práva Marica Pirošíková tam po několika nešťastných kauzách dramatického odvádění dětí ze školy za přítomnosti policie řekli dost a na úrovni vlády a ministerstva a exekutivy udělali kulatý stůl a domluvili se, jak budou postupovat, že tímto způsobem, kdy se vnucuje pobyt dítěte u rodiče, kde v zásadě nechce být, se postupovat nedá.

Věnovala jsem se tedy skutečně českým dětem. Pokud jde o ty norské, to je absolutně jiná dimenze.

Nicméně se nám tady objevují takové vlaštovky, jako je proškolování opatrovnických soudců a pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí podle příruček, které jsou psány pomocí nevládních organizací typu Nadace Sirius ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí, kde jsou postupy, které jsou jim nabízeny, jak mají postupovat, které už nějakým způsobem mohou evokovat modely, které jsou ve světě trošku více zažité a my už známe i ty jejich výsledky, které mnohdy jsou velmi neblahé. To je náhodná souvislost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Uzavírám ji tedy. Paní ministryně, vy jste se zřejmě vyjádřila, chcete ještě reagovat? Nechcete? Děkuji. Ptám se pana zpravodaje zdravotního výboru Lumíra Kantora, jestli chce reagovat? Nechce. Pane garanční zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k rozpravě.

Senátor Zdeněk Hraba:  Co se týká rozpravy, vystoupilo tady osm senátorek a senátorů, z toho jedna paní senátorka dvakrát. Co se týká dotazů souvisejících předpisů, tak teď jsem rychle nahlédl do všech tří návrhů. Zrušovací ustanovení starého zákona o znalcích je pouze v tom prvním návrhu. V dalších dvou zrušovací ustanovení není. Tudíž hypoteticky pokud by prošel zrušovací zákon v souvislosti s prvním návrhem zákona o znalcích a – paní ministryně opraví, jestli se nepletu, ale rychle jsem se podíval do návrhů – neprošel by zákon o znalcích a tlumočnících, nebyli by hypoteticky upraveni tlumočníci vůbec. Pokud by se rozpojila právní úprava. V tomto směru určitě je jediné řešení, pokud všechny tři zákony bude sdílet stejný osud.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  V tuto chvíli budeme hlasovat. Mám tady návrh – pane garanční zpravodaji – tady je návrh, ještě se vyjádřete k hlasování, prosím, protože schválit a zamítnout, ale .... Ano.

Senátor Zdeněk Hraba:  U prvního návrhu zákona, tedy návrhu zákona o znalcích je návrh zamítnout, a tedy návrh ústavně-právního doporučení ústavně-právním výborem, přičemž zdravotní výbor navrhl pozměňovací návrh. U návrhu o znalcích a tlumočnících je pouze návrh zamítnout a u zákona prováděcího, měnícího sedm právních předpisů je návrh zamítnout ze strany ústavního doporučení, návrh zamítnout je ze strany ústavně-právního výboru a návrh schválit ze strany výboru zdravotního.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ještě pan senátor Vystrčil. Asi takhle hlasovat nebudeme.

Senátor Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, paní předsedající velmi, ale skončila obecná rozprava, vracíme se k projednávání tisku č. 62, zákon o znalcích, kde k tomu vystupuje zpravodaj, vyjadřuje se předkladatel a následně se hlasuje a případně následuje podrobná rozprava, pokud by nedošlo k zamítnutí schválení zákona. Pojďme takto postupovat a nenuťme pana zpravodaje, aby se najednou vyjadřoval ke všem třem zákonům. Sloučená rozprava skončila.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, chtěla jsem, aby se vyjádřil k hlasování. Budeme hlasovat jenom o prvním senátním tisku. To všechno, co tady pan senátor Vystrčil řekl, je pravda a já jsem vás nenutila se vyjádřit ke všem třem, prosím. Vy jste se nevyjádřil vůbec k hlasování, takže jenom k tomu senátnímu tisku č. 62. Takže teď znovu pro nás pro všechny, i pro pana senátora.

Senátor Zdeněk Hraba:  Návrh ústavně-právního výboru zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale zdravotní výbor doporučil s pozměňujícím návrhem schválit. Nejdříve schválit. Garanční zamítnout, budeme hlasovat o návrhu garančního výboru zamítnout.

Svolám vás.

Budeme hlasovat o návrhu zamítnout. V sále je přítomno ....

Ještě vás odhlásím, přihlásím, diskuse nebyla tak dlouhá, ale respektuji vaše přání.

Mně to tady nesvítí, omlouvám se. Nefunguje mi karta.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasujeme o návrhu zamítnout. Návrh zamítnout bylo schváleno. Návrh byl zamítnut.

Hlasování o prvním senátním tisku končíme a budeme hlasovat o senátním tisku č. 63.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Bude to pan senátor Zdeněk Hraba, zřejmě a pan senátor Lumír Kantor. Nesouhlasí. Někdo jiný? Jiný návrh z pléna? Ano. Pan senátor Lumír Kantor, souhlasí, prosím. Pan senátor Antl by chtěl. Ano.

Senátor Miroslav Antl:  Už jsem tady, to je pro nově příchozí, v novém období řekl, že mě psychicky deptá jakákoli návštěva Poslanecké sněmovny a že mám na to několik znaleckých posudků (smích) a vytrpěl jsem nejhorší šok, když jsem tam byl právě se zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. Přimlouval bych se, jestli by – protože kultivovanějším právníkem to mohl být náš zpravodaj Zdeněk Hraba, dal bych mu veškerou argumentaci, on je důstojnějším reprezentantem horní komory českého Parlamentu v dolní komoře. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pan senátor Hraba už souhlasil i bez této přímluvy, pořád potřebuji toho druhého. To jsem myslela, že bude pan senátor Antl, takže kdo? Znovu tedy pan senátor Lumír Kantor. Souhlasí, nic jiného mu nezbývá.

Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem o pověření, ať stiskne tlačítko ANO a dá ruku nahoru. Kdo nesouhlasí s pověřením, tlačítko NE, ruku nahoru.

Návrh byl přijat, oba senátoři jsou pověřeni a tím končím hlasování o prvním senátním návrhu č. 62 a nyní přistoupíme k hlasování senátního návrhu č. 63.

Pane zpravodaji, jenom nám řekněte vaši závěrečnou řeč v hlasování.

Senátor Zdeněk Hraba:  V rámci závěrečné řeči pouze zopakuji jediný návrh, a to je návrh zamítnout, návrh ústavně-právního výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, jaký máte názor?

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Paní předsedající, mám samozřejmě opačný, ale zamítli jste prvé, tak asi to bude těžké.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkuji. Přistoupíme k hlasování. V průběhu rozpravy byl dán podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Děkuji. Návrh byl také zamítnut. Ano, návrh byl přijat, ale byl zamítnut.

Takže projevíme souhlas s pověřením. Zase předpokládám, že to bude stejný zpravodaj garančního výboru. Pane zpravodaji, asi souhlasíte, dám o návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Bylo schváleno, návrh byl přijat. Ukončuji hlasování tohoto senátního návrhu a přistoupíme k závěrečnému hlasování. Tak závěrečné slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  U senátního tisku 64 upozorňuji, že jsou 2 návrhy. Přičemž ten první je návrh na schválení, to je návrh zdravotního výboru, a návrh na zamítnutí je návrh ústavně-právního výboru. Nejprve budeme hlasovat tedy o schválení.

Senátor Zdeněk Hraba:  Stanovisko ke schválení negativní.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A paní ministryně? Asi také. Můžete sedět. Jako obvykle, dobře.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Návrh nebyl přijat.

A teď budeme hlasovat o zamítnutí. Takže pokračujeme. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem zamítnout, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl přijat. A my ještě odhlasujeme souhlas s pověřením. Opět garanční zpravodaj pan senátor Zdeněk Hraba a předpokládám, že pan senátor Lumír Kantor.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, tlačítko ANO a ruku nahoru. (Z pléna: Nejde to.) Tak ještě jednou. Kdo souhlasí, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům.

Naše schůze pokračuje projednáváním dalšího bodu.

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2018

Tisk č. 48

Jednací řád Senátu ve svém § 119 a, b předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu. Především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 48, vystoupí ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Paní ministryně, máte opět slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážené senátorky, vážení senátoři, vláda předkládá Senátu pravidelnou zprávu o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, promiňte, já poprosím o klid. Prosím, věnujte pozornost dnešnímu jednání, a pokud máte informace mimo, tak prosím běžte ven. Děkuji. Poprosím ještě jednou o klid. Děkuji, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Na základě § 119, písmeno a, odst. 1, písm. b, zákona 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaná zpráva zachycuje vývoj v dané oblasti od prosince 2017 do 30. listopadu 2018. Zpráva v první řadě informuje o hodnocení, kterým Evropská komise porovnává dvakrát ročně výsledky jednotlivých členských států v transpozici směrnic v oblasti vnitřního trhu. Transpoziční deficit ČR v hodnoceních uvedených v roce 2018 dosáhl hodnot 1,2 % a 1,4 %. Ve srovnání s ostatními členskými státy se Česká republika umístila v prvním hodnocení na 19. a ve druhém na 24. místě.

Hodnocení za následující období dosud nebylo publikováno, nicméně by mělo dojít ke snížení transpozičního deficitu o 0,7 %. Další snížení transpozičního deficitu lze očekávat i v budoucnu. Dlouhodobě vysoký transpoziční deficit a snaha zlepšit výsledky České republiky v přejímání legislativních závazků byla také jedním z důvodů změny metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v EU, kterou vláda schválila 3. ledna 2018. Změna metodických pokynů reagovala na trendy v přijímání právních předpisů v Evropské unii z poslední doby a rovněž usnesení pléna Senátu č. 137 z 9. dubna 2017 ke sdělení Komise Právo EU, lepší výsledky díky lepšímu uplatňování.

Gestoři odpovědní za vyjednávání předpisů EU jsou tak nyní povinni v průběhu vyjednávání na úrovni EU prosazovat dostatečně dlouhé lhůty pro provedení implementace předpisů EU v České republice a dále důsledně uplatňovat legislativně technické připomínky za účelem usnadnění pozdější implementace unijních předpisů v České republice. Změna metodických pokynů reagovala rovněž na otázky tzv. Gold-platingu, tedy stanovení požadavků v právním státu České republiky nad rámec minimálních požadavků stanovených předpisy EU.

Pokud předkladatelé právního předpisu České republiky takové ustanovení navrhují, jsou ji povinni vždy náležitě odůvodnit. Zpráva dále informuje o řízeních vedených Evropskou komisí proti České republice z důvodů nesplnění povinnosti vyplývající z práva EU. Aktuálně se počet řízení oproti počtu uvedenému ve zprávě nepatrně zvýšil na 66. Pokud jde o žaloby proti České republice, podané k Soudnímu dvoru, EU v roce 2018 došlo k podání jedné žaloby. A to ve věci nedostatečné implementace rozhodnutí o relokacích uprchlíků.

V roce 2018 byly dále vyneseny odsuzující rozsudky ve věci skupin řidičských průkazů a ve věci podmínky státní příslušnosti pro výkon povolání notáře. V případě obou rozsudků došlo k přijetí vnitrostátní právní úpravy, která nesouladný stav napravila. Nejnověji dne 14. března 2019 pak Soudní dvůr EU zamítl žalobu Evropské komise proti České republice v řízení týkajícím se vývozu údajně nebezpečného odpadu Geobal z České republiky do Polské republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, paní ministryně, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 48/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Po náročné materii soudních znalců a tlumočníků se dostáváme k poměrně suché možná úředničině, možná statistice. Nejvíc ze všeho tato zpráva je o číselných údajích. Paní ministryně to tady shrnula poměrně podrobně. Ta zpráva není rozsáhlá, je to několik stránek a faktografie tu myslím byla shrnuta. Evropský výbor navrhuje vzít tuto informaci na vědomí, čili z mého pohledu mnoho co dodat.

Možná bych si dovolil několik málo vět spíše hodnotících v té zprávě. Přestože jsem se možná vyjádřil k ní lehce neuctivě, nebo snižujíce její význam jako, v uvozovkách, pouhou statistiku, tak si myslím, že je to věc, která je pro zákonodárce důležitá, abychom věděli, jak na to je naše legislativa v kontextu evropské legislativy. Je to každoroční zpráva. Tím pádem můžeme také říct, že transpoziční deficit 1,4 % já bych si dovolil ho hodnotit jako docela dobrý. Už sice bylo i lépe. V České republice někdy v letech 2014/2015 jsme měli transpoziční deficit někde kolem 0,5 %, čili byl skoro třikrát menší, než je dnes. Ale na druhou stranu už bylo i zřetelně hůře. Měli jsme transpoziční deficit i 3 a více procent někdy do roku 2008, takže v tomto smyslu se asi pohybujeme v celkově rozumném pásmu.

To, co možná z té zprávy pro mě trochu vyskakuje, je poměrně značná nerovnoměrnost mezi resorty v té transpozici. Konkrétně v tom roce, který je hodnocen v této zprávě, tak tam z 12 netransponovaných směrnic plných 5, tzn. skoro půlka, připadala na Ministerstvo vnitra. To je docela nápadné. Patří do toho třeba to slavné-neslavné GDPR, které víme, že právě ta zpožděná transpozice udělala v České republice nadměrnou škodu oproti jiným členským státům. Patří do toho také novela zákona o pobytu cizinců. To je dluh, který budeme donapravovávat dneska, nebo možná zítra, ale prostě v rámci tohoto zasedání. A mimochodem, pro mě je to jeden z příkladů to, že čeho jsme se dožadovali v jednom ze svých dřívějších usnesení, konkrétně 16. 4. 2018, aby totiž bylo jasně označováno v transpozičních novelách, co je transpozice a co je řekněme ten Gold-plating. On to začne být trošku méně Gold-plating v momentě, kdy je to deklarováno, jako že to je ta část, která není transpoziční. To zrovna třeba v tomhle zákonu o pobytu cizinců je explicitně naplněno a to já osobně kvituji.

Poslední věc. Paní ministryně zmínila novelizaci metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství v Evropské unii. To také myslím je potřeba kvitovat. Vzniklo to do nějaké míry i právě v rámci na to usnesení Senátu, které jsem tady zmínil, kde jsme se několika základních principů, které novela té metodiky obráží, dožadovali. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zprávu projednal také ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 48/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím o jeho slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Ještě jednou dobrý den všem, já vás nebudu zdržovat. Seznámím vás s 22. usnesením našeho ústavně-právního výboru, který doporučuje totéž. To znamená, pod I – Parlamentu ČR vzít zprávu vlády o přijímání legislativních závazků vyplývajících z členstvy ČR v EU za rok 2018 na vědomí. II – Antl zpravodaj. III – Antl bude informovat předsedu Horní komory českého parlamentu, což jsem učinil.

Já bych jen z té naší rozpravy chtěl říci, že jsme pochválili to, že Úřad vlády, respektive vláda, se řídí tím naším usnesením. Mám tím na mysli 137. usnesení Senátu

z 11. funkčního období z 6. schůze, konané 19. dubna 2017, kde jsme dali vládě doporučení, jak dále pokračovat, vyzvali jsme... atd. A že v těchto intencích, když se podíváte do závěru té zprávy, tak ta opatření jsou přijímána, takže za to patří dík české vládě. A vám za to, že jste si to poslechli.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu. Vidím, že se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. A já jsem vás nesvolala, viďte. Tak kdo jste pro, tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Asi by bylo ode mě fér prohlásit toto hlasování za zmatečné a budeme hlasovat ještě jednou. Já vás svolám. Ono to bylo tak rychlé, že to bylo až moc rychlé. My jsme na to zvyklí, takže orchestr spouštím, fanfáry, ano. Tak já se jen dívám, až mi to naskočí, abych mohla spustit fanfáru. Budeme hlasovat, já vás svolám.

Jsme u Zprávy vlády o přijímání legislativních závazků a hlasujeme o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl.

Já budu spouštět teprve. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, prosím, tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

A konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 32 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu.

Dalším naším bodem této plenární schůze je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 70

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 70. A já vítám a prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. A loučíme se s paní ministryní Benešovou. Máte slovo, pane kolego. Dobrý den, pane ministře, vítejte v Senátu.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh novely zákona o pobytu cizinců a dalších souvisejících zákonů. Hlavním impulsem k přípravě této novely byla povinnost ČR transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu a studia. Náš právní řád je s většinou požadavků této nové směrnice v souladu už nyní, ale i tak návrh usnadní situaci cizincům, kteří zde pobývají za účelem vědeckého výzkumu nebo studia. Vláda tímto návrhem dále reaguje na současnou situaci v oblasti migrace za účelem výkonu ekonomické činnosti. Snahou vlády je usměrňovat a zejm. odpovědně řídit migraci za účelem výkonu ekonomické činnosti, a to v závislosti na očekávaném vývoji ekonomického cyklu, konkrétního potřebách trhu práce a rovněž v závislosti na zemi původu cizinců. Návrh obsahuje nástroje, jak tohoto cíle může vláda dosáhnout. Konkrétně jde o oprávnění vlády stanovit pro jednotlivé zastupitelské úřady maximální počty přijatých žádostí o dlouhodobá víza za účelem podnikání, zaměstnanecké karty a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, resp. o možnost, aby vláda v případě nedostatku pracovníků na trhu práce aktivovala mimořádná pracovní víza. Vláda si je vědoma potřeby integrovat nově příchozí cizince do české společnosti, a proto navrhuje pro občany třetích zemí, kteří chtějí v ČR pobývat déle než 1 rok, novou povinnost absolvovat adaptačně-integrační kurz. Poslanecká sněmovna návrh doplnila hned v několika oblastech. Doplněny byly změny zákona o zaměstnanosti v oblasti zaměstnávání cizinců a v zákoně o pobytu cizinců byly doplněny mechanismy reagující na trestní minulost cizince a dále byly navrženy změny, které umožňují rychlejší návrat cizinců, kteří představují bezpečnostní hrozbu pro ČR. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 70/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk číslo 70/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier. Nyní ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr Hamáček tady stručně shrnul základní body, kterým se návrh zákona věnuje. Já bych tu možná ještě zdůraznil, že původní legislativní zadání byla transpozice směrnice, která upravuje podmínky vstupu a pohybu v souvislosti s výzkumem, studiem, stážemi, dobrovolnickou službou, výměnnými pobyty žáků a vzdělávacích projektů či au pair. Transpoziční lhůta tam uplynula loni v květnu, vláda předložila návrh zákona do sněmovny v červnu loňského roku. A Poslanecká sněmovna tento návrh projednávala zhruba 3/4 roku. Nyní ho tu máme v Senátu. Zdůraznil bych také, že ve sněmovně bylo jednání poněkud bouřlivé, neboť tato agenda přirozeně nabízí prostor k různým populistickým pozicím.

Já bych vypíchl ještě dvě věci, které tady zazněly, které spolu souvisí. Pan ministr tady mluvil o integraci. Já považuji za velmi dobré, že zákon zahrnul adaptačně-integrační kurzy, i když je otázka, jak rozsáhlé budou, jak budou financovány, jestli kapacity budou pro ně dostatečné. Zároveň se tam upravuje financování z rozpočtu integračních center, což bylo zatím financováno přes evropské prostředky, takže samozřejmě toto je stabilnější řešení. Jak zaznělo na jednání zahraničního výboru od zástupců předkladatelů, souvisí to s tím, že integrační kurzy navíc mohou být poskytovány občanům EU, ne jen cizincům ze třetích zemí. Tyto věci tam ovšem mají odloženou účinnost. Sněmovna účinnost odložila ještě o něco více, aby se to stihlo připravit. Doufám, že kapacity budou z tohoto hlediska dostatečné.

Já osobně bych měl celou řadu výhrad k zákonu, ale na zahraničním výboru jsme projednávali některé pozměňovací návrhy, které se držely velmi při zemi, řekl bych. Celou řadu věcí jsme akceptovali. Já bych se nyní dostal k usnesení výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, které máte k dispozici, jak už tady bylo zmíněno. Výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a schválil 4 body pozměňovacích návrhů. Přičemž ty první dva body spolu věcně souvisí a týkají se toho, jak studenti, kteří sem přijíždějí, prokazují prostředky, které musí doložit na pobyt v ČR. Změna vycházela z transpozice. Vládní návrh zákona nahradil původní úpravu, kdy bylo možné prokazovat dostatečné prostředky například doložením prostředků na peněžním účtu. A nahradila to jinou úpravou, která vychází z toho, že je možno prokazovat úhrnný měsíční příjem. To může být pro studenty samozřejmě výhodnější zejm. pokud žádné prostředky na účtu nemají, nicméně ten pozměňovací návrh, ty dva body, které jsou schváleny, tak zachovávají jak to, co přináší lepší ten nový návrh, tak zachovává tu původní možnost. Tzn. je to vstřícnější z hlediska dokládání dostatečných finančních prostředků. Na výboru zaznělo, že změna byla učiněna na základě požadavku odboru kompatibility Úřadu vlády, ale to se týkalo, předpokládám, právě úhrnu měsíčních příjmů. Předpokládám, že nevadí, pokud je tam něco ještě vstřícnějšího právě ve smyslu, že je možné dokládat prostředky na účtu.

Další dva body pozměňovacích návrhů se týkají také související záležitosti. Bod číslo 3 upravuje změnu v § 120a zákona, kdy na základě pozměňovacího návrhu, který zazněl ve sněmovně, tam tato změna doplněna byla. A podstatou je, že policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění si je povinna vyžádat závazné stanovisko ministerstva vnitra, zda vycestování cizince je možné. Tzn. jestli mu hrozí nějaká vážná újma v případě, že vycestuje. A byla tam stanovena jedna výjimka. Nebylo nutné si vyžadovat závazné stanovisko ministerstva vnitra v případě, že se tak dělo na to vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu, což může být na hranici mezi dvěma státy. Tou hranicí je mj. také mezinárodní letiště.

Poslanecký návrh tam doplnil ještě další dva body, další dvě výjimky. Jedno, pochází-li cizinec z bezpečné země původu podle jiného právního předpisu a neuvedl-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí. A další, jde-li o občana EU. Pozměňovací návrh navrhuje zachovat původní znění s jednou výjimkou a doplnit tam poučení pro cizince, že právě může nabývat vážnou újmu, což je podstatné, protože cizinec na hranici často nechápe podstatu procesu, který se odehrává a neví, že má namítat to, že mu hrozí smrt, mučení nebo jiná srovnatelná újma.

A ty dva nově doplňované body jsou problematické, protože otázka je, co je bezpečná země. Evropský soud už také konstatoval o některých členských zemích EU, že v konkrétní situaci se nepovažují za bezpečné země. A ten třetí bod, jde-li o občana EU, já bych tady odkázala na jeden známý případ, a to jsou katalánští politici, kteří jsou v Belgii nebo resp. bylo s nimi vedeno řízení v Německu. Také šlo o členskou zemi EU a nebyli vydáni. V tomto případě šlo o vydání k trestnímu stíhání.

Tzn. není to automatické, že ve všech případech je tady ten člověk, o jehož vyhoštění se rozhoduje, v bezpečné situaci z hlediska hrozby vážné újmy. Proto si myslím, že by tak, jak se výbor usnese, mělo zůstat zachováno stávající znění.

A poslední, ale to je provázané, jak jsem říkal, ty dva body, bod 4 se týká změny v § 179, kde také podstatou návrhu, který výbor schválil, je zachovat stávající platné znění a tedy neměnit ho. Podstata návrhu spočívá v definici vážné újmy, protože podle dosavadního platného textu je tady katalog čtyř možných typů vážné újmy. Jednak je tady uložení nebo vykonání trestu smrti, pak je tam mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Pak vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. A pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

Změna, opět načtená poslaneckým návrhem, to vlastně pouze omezuje na mučení, nelidské a kruté zacházení, a to odkazem na článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tzn. odstraní-li se ty tři důvody, může se stát, že se ČR dostane do rozporu se svými mezinárodněprávními závazky, protože i další věci, které v katalogu jsou, tak jsme zavázáni k tomu, respektovat práva osob, kterých se to týká.

Tolik k tomu, co zahraniční výbor přijal. Byla tam diskuse i o dalších pozměňovacích návrzích. Jeden se týkal faktu, že při žádostech podávaných na zastupitelských úřadech se má nově obligatorně vyžadovat předkládání pouze originálů písemných listin v době elektronizace. Nicméně zástupci ministerstva zahraničí tam nějakým způsobem popisovali, proč potřebují, aby to takto bylo zachováno, takže tato změna na výboru přijata nebyla. A další se týkala omezení možnosti změny zaměstnání po dobu 6 měsíců, respektive po dobu až 2 let u těch zvláštních režimů. A oznamování změny zaměstnavatele, resp. zaměstnání nebo pracovní pozice namísto žádosti o souhlas ministerstva vnitra. Návrh také nebyl přijat. Tady já ještě velmi redukovaný návrh potom předložím, ale to až v samostatném vystoupení, to je nad rámec zpravodajské zprávy.

Abych to ještě jednou shrnul, zahraniční výbor doporučil vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které máte všichni v usnesení výboru k dispozici.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, za vaši podrobnou zpravodajskou zprávu a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ano, pan senátor ústavněprávního výboru Antl si přeje vystoupit. Máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Já ani nic jiného nemohu říci, vážená paní předsedající, protože já jsem pověřen senátorem Sušilem a on by mi to neodpustil. Dobrý den všem ještě potřetí dnes. Já vám přečtu 23. usnesení a tentokrát nikoli tak, jak to dělám, ale tak, jak to Radek Sušil připravil. 23. usnesení ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR ze 7. schůze konané 24. 4. 2019 k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Po úvodním slově doktora Jaroslava Strouhala, náměstka ministra vnitra, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Radek Sušil, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Radka Sušila,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Parlamentu ČR.

Já jen k naší rozpravě, byla skutečně stručná, na dílčí otázky pan náměstek odpověděl a my jsme neshledali nic, co by odporovalo právnímu řádu ČR, proto je to naše doporučení coby ústavně-právního výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Pan senátor Jan Horník. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já, když se tahle materie otevřela, tak jsem se dostal bohužel na dovolené k materiálu, na kterém spolupracovali lidé z cizinecké policie a který řeší jeden velký problém. A ten problém jsou sdílené webové stránky na takové služby jako poskytuje Airbnb. Vy víte všichni moc dobře, jaký problém to způsobuje třeba v Praze. Cizinci, kteří k nám přijíždějí, nejenže jsou registrovaní, ale oni většinou neplatí ani poplatky, ale neplatí ani daně. A v Praze je to obří problém, jsou to obří peníze. U nás na venkově jsou to peníze trošku menší, ale nejsou úplně tak malé. A dnes mnozí ubytovatelé přecházejí k apartmánovému bydlení, tzn. ruší různé penziony apod. a dělají si z toho apartmánové bydlení a všechno jede jenom přes tyto webové stránky, kde se klient musí zaregistrovat a všechno to zřizuje webová stránka, takže vy se to k tomu nedozvíte. Majitel nikde neeviduje ony cizince. My, kteří poctivě podnikáme v oblasti ubytování, musíme všechno vyplňovat, cizinecká policie to chodí kontrolovat u nás v pohraničí poměrně dost často, dává za to samozřejmě také pokuty, ale vedle nás fungují druzí, kteří mají z bývalého rodinného domku udělaných šest apartmánů, neplatí nic, nezapíšou, cizinci nejsou evidovaní a samozřejmě obcím tím unikají ještě daně nebo poplatky za ubytování. A potom státu i daně. Takže mě trošku mrzí, že jsme se k tomu dostali až takhle pozdě a že se mi to nepodařilo dostat na ústavněprávní výbor, kde už bylo pozdě, jelikož kolega, kterého jsem požádal, Michala Canova, už to nestihl načíst. Takže jsem si dovolil připravit pozměňovací návrh, který by to nějakým způsobem upravoval a řešil. Není to konfliktní záležitost, je to pouze narovnání nejen podnikatelského prostředí, ale i prostředí před cizineckou policií a prostředí stejných povinností a práv lidí, kteří ubytovávají. Takže bych byl docela rád, kdyby se nám podařilo dostat novelu zákona do podrobné rozpravy. A pak avizuji tento pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jiří Dienstbier. Pane zpravodaji Dienstbiere, jste přihlášen do diskuse. Hlásil jste se.

Senátor Jiří Dienstbier:  Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jsem avizoval, že bych se chtěl vyjádřit ještě k jedné věci, a to k úpravě, která byla v zákonu rovněž provedena pozměňovacím návrhem v PS, nebyla v původním vládním návrhu. A to je změna... A teď jsem si vzal jiný papír. To je změna v § 42g, v odstavci 7. Změny byly rozsáhlejší.

Ale doplnilo se tam, že ten cizinec, který je tady na zaměstnaneckou kartu, tak nemůže změnit zaměstnání po dobu 6 měsíců, resp. po dobu toho povolení k pobytu, které mu bylo vydáno na základě zvláštního režimu schváleného vládou, což můžou být až dva roky. To vytváří značně nesymetrický vztah, protože zatímco zaměstnavatel může klidně třeba ve zkušební době okamžitým účinkem zrušit ten pracovní poměr, jinými slovy zbavit se toho zaměstnance, když se mu to z jakýchkoli důvodů už nehodí, ho zaměstnávat, tak zaměstnanec je v pasti, protože po dobu těch 6 měsíců, příp. teoreticky až 2 let, u těch režimů, on je vydán na milost a nemilost zaměstnavateli. Je tam samozřejmě riziko u méně zodpovědných zaměstnavatelů, aniž bych chtěl tvrdit, že jsou takoví všichni, že může docházet k porušování zákoníku práce, že tam může být vyžadováno mnoho hodin práce navrch, 7 dnů v týdnu, bez dovolené, bez jakéhokoli času na odpočinek, že nemusí být ty přesčasy placeny, že tam může docházet k nějaké šikaně, mobbingu nebo něčemu takovému, ten zaměstnanec doopravdy nemá jakým způsobem to řešit. Protože právě ta možnost změnit zaměstnavatele, odejít, to je jedním z preventivních prvků před takovýmito okolnostmi.

To, co je podstatou té debaty, je, že zaměstnavatelé tvrdí, že pokud sem přivedou zaměstnance, tak často s tím mají spojené náklady, protože mu vyřizují všechna ta povolení v zemi jeho původu. On pak přijede a údajně rovnou někde u autobusu na Florenci oni je odchytávají konkurenční zaměstnavatelé, snaží se je přetahovat, ať už pracovní agentury nebo jiní zaměstnavatelé, proto zaměstnavatelé volali po nějaké ochraně. Ta změna, tak jak přišla ze sněmovny, tam má ovšem jedno ustanovení, které, pokud tam zůstane, tak já si myslím, že to je dostatečná ochrana, protože nově se vyžaduje, aby zaměstnanec, který dostává tedy zaměstnaneckou kartu, předtím než si ji vyzvedne, doložil ministerstvu vnitra potvrzení o tom, že nastoupil do toho pracovního poměru, co té práce, pro kterou ta zaměstnanecká karta byla vydána. To já považuji za dostatečnou ochranu zaměstnavatele, který ty prostředky vynaložil, aniž by tam hrozila v nějaké přehnané míře ta rizika, o kterých jsem mluvil, v případě, že ten zaměstnanec nebude moct změnit zaměstnavatele, bude tam přikován u toho svého zaměstnavatele, bez okolností, za jakých ten pracovní vztah probíhá. Proto jsem tady chtěl avizovat pozměňovací návrh, který potom načtu v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy.

Já bych možná zmínil ještě jednu věc, která s tím částečně také souvisí, protože všichni víte, že tady probíhala politická debata o tom, jestli je vůbec vhodné umožňovat v různých zvláštních režimech nebo na základě mimořádných pracovních povolení zaměstnávání cizinců a za jakých podmínek, aby právě nedocházelo, řekněme, zjednodušeně, k dumpingu, aby sem nejezdili cizinci pracovat za nedůstojných podmínek, za kterých by čeští zaměstnanci pracovat nebyli ochotni, dokonce se debatovalo o stanovení nějakých podmínek, jako je minimální mzdové ohodnocení těch zaměstnanců, kteří sem přijedou. To ten zákon zatím neřeší. To je v podstatě pak na rozhodnutí vlády, jaké podmínky v těch programech případně stanoví. Já to považuji možná také za určitý nedostatek tohoto zákona, protože v tuto chvíli vlastně nevíme, za jakých podmínek ty programy budou probíhat, protože to rozhodne vláda, ať už nařízením nebo schvalováním těch zvláštních režimů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já budu mluvit velmi krátce. Já bych chtěl zaprvé poděkovat za to, že ten zákon tady máme, že tu novelu tady máme, že se s tím něco dělá. Chtěl bych tady vyslovit i to, že jsem strašně rád, že cizinecké integrační centrum bude moct fungovat i směrem k lidem ze zemí EU, protože to byl v tuto chvíli zásadní problém, že oni by neměli de facto fungovat směrem k cizincům ze zemí EU, jenom z těch třetí zemí, což si myslím, že bylo špatně. Také jsem rád, že to řeší i financování těchto center. Musím říct, že tady trošku nesouhlasím možná s panem zpravodajem ohledně toho, že podle mě totiž vyhoštění je úplně něco jiného než vydání k trestnímu stíhání. To si myslím, že je úplně něco jiného. Jestli se nepletu, tak ten zákon samozřejmě dělá výjimku, že si nemusí vyžadovat stanovisko ministerstva vnitra, ale neříká mu, že nesmí si vyžádat stanovisko ministerstva vnitra. Pokud bude mít nějakou pochybnost, tak podle mě to stanovisko si i přesto může de facto vyžádat, já věřím tomu, že když někdo bude řešit vyhoštění někoho, bude mít malinkou pochybnost, jestli ho vrací do země, která je bezpečná v tom jeho případě, nebo není, tak si to stanovisko může vyžádat. Stejně jsem rád, že se to týká i lidí ze zemí EU, protože třeba na Mladoboleslavsku ty problémy, které tam cizinci dělají, tak to jsou i ze zemí EU. Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Ještě se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Pardon, byla reakce pana ministra. Dobře, po panu senátorovi.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já se omlouvám, že vystupuji po několikáté, ještě mimo roli zpravodaje. Ale chtěl jsem ještě krátce zareagovat na to, co tady říkal pan kolega Nwelati. Ona je pravda, že si policie může to stanovisko vyžádat, ale tam je problém v té provazbě mezi § 120a a 179, protože § 120a operuje s odkazem na § 179 a v tom § 120a se to rozšiřuje na některé další případy, kdy ty výjimky nejsou. V tom § 179 se pak řeší ta újma, která už bude jenom to mučení nelidské, ponižující zacházení. A ty další případy, třeba ten válečný konflikt nebo ten trest smrti, už nikoliv. Já se obávám, že policie samozřejmě vcelku logicky si bude pak usnadňovat situaci, že se vlastně moc toho ministerstva vnitra ptát nebude, tam, kde bude mít tu dost široce postavenou výjimku, že může pak docházet doopravdy k poškození práv těch cizinců v tom smyslu, že na jejich straně dojde k vážné újmě, v krajním případě i k usmrcení těchto lidí, protože mohou být vydáváni i v těch situacích, kdy ta újma doopravdy reálně hrozí.

Ty případy jsou popsány. Tam, kde probíhá válečný konflikt, tak si myslím, že ta hrozba tou újmou je jasná, ten trest smrti, to si myslím, že je také jasné kritérium. Odpovídá to závazkům ČR z celé řady mezinárodních smluv v oblasti ochrany lidských práv. Ten trest smrti řeší i ta evropská úmluva, kde se nyní odkazuje pouze na aplikaci toho článku 3 té úmluvy, což se týká toho mučení. Ale říkám, trest smrti je tam také zakázán. Je tam otázka nějakých rodinných poměrů. Je tam celá řada okolností, které by se měly posuzovat. Jak jsem říkal, vyplývá to z mezinárodně právních závazků, ale i ze sekundární legislativy EU. Já si myslím, že by mohlo dojít k vážnému porušování jednak závazků ze strany ČR a pak závažné újmě na straně těch, kteří by i v těchto případech byli vyhoštěni.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, vzhledem k tomu, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. (Jan Hamáček se hlásí o slovo.) Do rozpravy nebo k závěrečnému slovu... Dobře, tak možná ještě vyprovokujete někoho. Dobře, můžete kdykoliv. Není uzavřena obecná rozprava.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, já jsem chtěl vystoupit ještě v rozpravě, abych kdyžtak dal šanci reagovat na to moje vystoupení. Dovolte mi, abych velmi stručně okomentoval vystoupení přede mnou, včetně pozměňovacích návrhů.

K tomu, co přišlo z VZVOB. Pozměňovací návrhy 1 a 2, to je to prokazování prostředků k pobytu pro studenty, já chci říci, že ministerstvo vnitra původně chtělo postupovat stejnou cestou, nicméně ta výhrada nebo to upozornění z odboru kompatibility se vztahuje i na argumentaci zůstatkem na účtu, podle jejich stanoviska je to v rozporu s požadavky směrnice EU, tudíž my jsme vzali tuto informaci na vědomí, dále jsme touto cestou nešli, spolehli jsme se na to, že kolegové na Úřadu vlády, na odboru kompatibility, vědí, co do svých stanovisek píší. Nicméně pokud by došlo na hlasování o pozměňovacích návrzích, tak z mého pohledu je to věc, ke které jsem schopen zaujmout neutrální stanovisko. Ale upozorňuji na to, že odbor kompatibility upozorňoval, že to neodpovídá směrnici.

K závazným stanoviskům, tak to je věc, která byla obsahem mého pozměňovacího návrhu jako poslance. Mně šlo o to, abychom zrychlili vyhošťování do bezpečných zemí, to podtrhuji, bezpečných zemí, což jsou členské státy EU plus země, které jsou na tom seznamu bezpečných zemí. Nově by ta policie žádala o stanovisko ministerstvo vnitra pouze v důvodných případech. Samozřejmě platí to, že je zákaz navracet ty cizince do zemí, které nejsou bezpečné. To prostě není možné někoho vrátit do země, která není bezpečná. Současně platí, že pokud probíhá výslech, tak ta policie je povinna se toho cizince zeptat, zda se obává návratu domů, a proč. Jeho odpovědi je potřeba zaprotokolovat a samozřejmě vyhodnotit. To ustanovení, které přišlo z Poslanecké sněmovny, tak bylo konzultováno a bylo odsouhlaseno Kanceláří veřejné ochránkyně práv. Ten hlavní důvod je, že to zásadním způsobem snižuje administrativní zátěž policie a ministerstva vnitra. Jenom pro vaši informaci, v roce 2018 bylo vydáno 6667 závazných stanovisek, nejvíc jich bylo pro občany Ukrajiny, těch bylo přes 4000, v drtivé většině to stanovisko řeklo, že to vycestování je možné. Dalších 1500 stanovisek bylo vydáno občanům EU a cizincům z bezpečných zemí. Takže z mého pohledu ta věc je dostatečně ošetřena. To jediné, co docílíme tímto zněním zákona, je, že zásadním způsobem snížíme administrativu policie a ministerstva. Znovu platí, že ta policie v tom odůvodněném případě si to stanovisko ministerstva může vyžádat, ale nebude tady povinnost, aby v každém případě to ministerstvo stanovisko zpracovávalo, znovu říkám, je to 6667 stanovisek ročně.

K tomu čtvrtému pozměňovacímu návrhu, což jsou důvody znemožňující vycestování, tak ten § 179 podle mého názoru není v rozporu s mezinárodními ani unijními závazky, naopak, tam je přímý odkaz mezinárodní závazek. Ten rozsah posuzovaných skutečností zůstává v podstatě stejný, judikatura Evropského soudu pro lidská práva jasně vymezuje velmi široký okruh situací, které spadají do té úmluvy, na kterou ustanovení odkazuje. Cílem těch změn je odlišit zde upravené důvody, kdy nelze vycestovat z území od důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu. To znamená, pokud ty osoby chtějí získat doplňkovou ochranu, tak o ni musí požádat ve zvláštním řízení. Ta možnost tady prostě zůstává. Není nijak měněna. Takže pokud se tu argumentuje zásahem do soukromého života cizince, tak to posuzuje policie v rámci jiného řízení o vyhoštění, to je v jiném ustanovení, tudíž ani v tomto případě s tím návrhem z mého pohledu souhlasit nelze.

O tom, že případ katalánských politiků není případ vyhošťování, ale extradice, o tom mluvil sám pan senátor Dienstbier, takže to pokládám za vyřešené.

Co se týká potom návrhu pana senátora Dienstbiera, který avizoval, to je ta změna § 42g odst. 7, změna zaměstnavatele, držitele zaměstnanecké karty, tak já si nemyslím, že to je nějaké pracovní vykořisťování. Zákoník práce platí. Změnit zaměstnavatele v případě, že ten zaměstnavatel například nevyplácí mzdu, možné je. Ten důvod byl, abychom zabránili situaci, kdy cizinec ihned po vstupu na území od toho zaměstnavatele odejde a samozřejmě ten zaměstnavatel vynaložil s tím jeho příjezdem asi nějaké náklady, nicméně zase z mého pohledu toto není zásadní věc, pokud bychom došli na hlasování, tak z mého pohledu je tam také možné neutrální stanovisko.

K panu místopředsedovi Horníkovi, případ Airbnb, tak to není nic nového, to se objevilo v Poslanecké sněmovně, tam to předkládal, tuším, pan poslanec Ondráček z KSČM. Ten text sice vychází ze staršího záměru policie monitorovat vlastníky nabízející ubytování přes internetové služby, ale ona o tom byla celkem debata i na plénu sněmovny. Já mám stanovisko od policie, která uplatnila negativní stanovisko, říká, že nemá potřebu tuto agendu zavádět v této chvíli, protože náklady na výkon takovéto činnosti by vysoce převýšily dosažené výsledky. Ten argument je jasný. Tam je problém s vymahatelností u zprostředkovatelů, kteří sídlí v zahraničí, jak všichni víme, tak Airbnb sídlí v Irsku, takže pokud tam dojde k nějakému řízení o uložení sankcí, tak ta účinnost bude velmi diskutabilní. Zase my jsme ve sněmovně k tomuto uplatnili neutrální stanovisko, ale upozornili jsme na to, že policie s tímto návrhem nesouhlasí.

Tím já jsem asi pokryl všechny pozměňovací návrhy, které padly. Závěrem mi dovolte vás požádat o to, abyste pokud možno schválili, tedy vyhověli návrhu ÚPV, a ten zákon schválili ve znění tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Věřím, že jsem ne vyvrátil, ale uplatnil argumenty, které vysvětlily, proč je lepší setrvat na tom návrhu, který přišel ze sněmovny, prosím tedy o podporu toho původního textu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, připomínám, že je otevřena ještě obecná rozprava, takže pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě jednou, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já chci poděkovat panu ministrovi a místopředsedovi vlády za to vysvětlení, nicméně my přece nemůžeme, že něco bude stát hodně peněz, tak tady vlastně zanevřít na rovnost podnikatelského prostředí všeobecně. To znamená, to, že některé tyto platformy sídlí v zahraničí, tak v podstatě od nás nebudou postižitelné, nebudou platit poplatky, nebudou platit daně, a to přece není dobře. Takže se s tím stát musí vypořádat nějakým jiným způsobem, ale není možné, aby ty, kteří podnikají slušně, kteří odvádějí daně, kteří, já nevím co všechno, musí plnit, od EET já nevím kam, a pak jsou vedle nich podnikatelé, kteří se tomuto všemu vymykají, jenom proto, že jedou přes nějakou internetovou platformu, například v Irsku, kdekoliv jinde na světě. Mně to tedy vadí. Myslím si, že nejenom mně, že to podnikatelské prostředí, když nebude rovné, tak nejsme v právním státě.

Já bych chtěl požádat pana místopředsedu vlády, jestli bychom to uměli řešit nějakou jinou formou, nevím jakou, Praha, pokud vím, tak se už o to nějak snažila, najít nějakou zákonnou úpravu, ale je třeba si nezvykat na to, že když půjdu někde přes zahraničí, tak že se vlastně všemu vymknu a hotovo.

U nás v Krušných horách je to už tak daleko, já jsem tady říkal předtím, jsou ti, kteří měli penziony, ty předělávají, což není skoro vůbec problém, na apartmánové bydlení a dostávají se mimo ten systém. My jsme předtím za ně dostávali aspoň nějakou korunu. Ale dneska ty peníze nám ubývají, z těch 1500 lůžek, které tam máme, tak přes to Airbnb tam běží už možná nějakých dobrých 400 lůžek. To už je hrozně moc! Kdo nám dá peníze na úklid sněhu? Uklízíme tedy i k těm barákům, k těm apartmánům. A pak říct, že je to náročné pro tu cizineckou policii, ale ona tam stejně na ty kontroly jezdí. Tak ať si sáhne na ty majitele těch objektů, kteří mají apartmánové bydlení, kteří jedou mimo systém. O to chci požádat, protože jinak to není možné. To tedy zanevřeme na právní stát.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Chce pan ministr reagovat. Máte přednostní právo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, já bych chtěl pana místopředsedu ujistit, že vláda toto nebere na lehkou váhu, nicméně já si nemyslím, že je možné řešit sdílenou ekonomiku a její dopady na společnost pouze takto selektivně vůči jedné platformě, řekněme, a ještě v rámci zákona o pobytu cizinců. Ta debata o tom, jak se vypořádat s těmi fenomény, jako je Uber, Airbnb, to tady běží. Určitě bude prostor pro komplexní řešení této problematiky. V rámci EU nebo na národní úrovni. Ale já jenom prosím, abychom toto neřešili selektivně v zákoně o pobytu cizinců. Takže chci říci, že my to nebereme na lehkou váhu, já jsem velmi otevřeně řekl, že toto ustanovení, které by bylo plácnutím do vody, pouze tu policii zatíží, protože prostě bude spousta administrativy, ale ta efektivita bude nulová, tak to asi není správná cesta, ale tím neříkám, že to vláda pouští ze zřetele. My jsme připraveni o tom diskutovat, ale komplexně, aby to zahrnulo všechny ty nové fenomény a všechny ty nové platformy, nejenom Airbnb. Zase určitě by se našel zákon, kam by šlo přilepit řešení Uberu a dalších sdílených jízd v rámci té v uvozovkách taxislužby, ale podle mě toto jako sdílená ekonomika se musí řešit komplexně. Takže ta moje výhrada byla, že to je v zákoně, se kterým to přímo nesouvisí, takto to spíš té policii přidělá práci.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Pan senátor Jirsa už ne? Ne. Naposledy se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Pan ministr už se vyjádřil myslím dostatečně. Chci se zeptat ještě pana zpravodaje Antla, ale ani ho tu nevidím, takže se asi nechce vyjádřit, takže pane garanční zpravodaji, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Nebudu shrnovat rozpravu, tu si každý shrnete sám pro sebe. Já pouze zkonstatuji, že tady v tuto chvíli po obecné rozpravě je jediný návrh ústavně-právního výboru, a to schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já jako zpravodaj zahraničního výboru, který doporučuje schválit naopak pozměňovací návrhy, nedoporučuji hlasovat pro schválení ve sněmovním znění.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme hlasovat tak, jak bylo řečeno. Svolám další senátorky a senátory do sálu. (Znělka.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Návrh nebyl přijat. Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Zatím čekáme až nám naběhne čas. Jako první se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Jak jsem avizoval, načtu jeden pozměňovací návrh:

V článku I bodu 35 v § 42g odstavec 7 upravit takto:

"(7) Změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.".

To je celý pozměňovací návrh. Zdůvodnění jsem tady v podstatě uvedl v předchozí rozpravě a všichni ho máte písemně i s odůvodněním k dispozici na lavicích.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní pan senátor Jan Horník se svým pozměňujícím návrhem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Do třetice jsem bez pozměňovacího návrhu, protože nakonec po vysvětlení, které bylo od pana ministra, a vím, co má policie jiných úkolů, takže věřím tomu, že vláda se bude snažit i sdílené ekonomiky nějakým způsobem řešit a že se tím bude řešit i ubytování.

Vztahuji tedy svůj pozměňovací návrh, který jsem avizoval.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Přeje si ještě někdo vystoupit v podrobné rozpravě? Není tomu tak, uzavírám podrobnou rozpravu.

Pan ministr už nám asi své stanovisko řekl, takže si nepřeje vystoupit, a zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Antl také ne.

Pane zpravodaji garančního výboru, jenom nám zopakujte, jak budeme hlasovat.

Senátor Jiří Dienstbier:  Nyní bychom měli přistoupit k hlasování o pozměňovacích návrzích. Jednak máme čtyři body pozměňovacích návrhů obsažené v usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a pak jeden pozměňovací návrh, který jsem tady v podrobné rozpravě načetl před chviličkou já.

Procedurálně bych navrhl, abychom hlasovali napřed o pozměňovacích návrzích zahraničního výboru, ale s tím, že bych si dovolil navrhnout, abychom hlasovali po částech, protože pokud jde o první dva body ze čtyř se pan ministr vyjádřil, že by zaujal alespoň neutrální postoj. A pak body 3 a 4 jsou v zásadě také samostatně hlasovatelné. Jde o to, aby někdo nehlasoval proti celku, pokud nesouhlasí třeba jenom s jednou částí.

Navrhl bych tedy hlasovat po třech částech výborové pozměňovací návrhy a pak jako čtvrtý ten, který jsem načetl já.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, budeme takto hlasovat. Svolám další senátorky a senátory do sálu. (Znělka.)

Hlasujeme o prvních dvou bodech. Prosím o stanoviska. (Ministr má neutrální stanovisko, garanční zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Kvorum bylo 36, pro se vyslovilo 39, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat o bodu 3. (Ministr nesouhlasí, garanční zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Kvorum bylo 36, pro se vyslovilo 32, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o čtvrtém bodu výborového usnesení. Prosím stanoviska. (Ministr má neutrální stanovisko, garanční zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, prosím, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku a kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Kvorum bylo 36, pro se vyslovilo 33, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Dienstbier:  A nyní bychom měli hlasovat o mnou předloženém pozměňovacím návrhu, který se týká paragrafu 42g odstavce 7.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím o stanoviska. (Ministr má neutrální stanovisko, garanční zpravodaj za výbor má neutrální stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Kvorum bylo 36, pro se vyslovilo 28, proti byli tři. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jiří Dienstbier:  Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a měli bychom hlasovat o schválení návrhu zákona jako celku, včetně přijatých pozměňovacích návrhů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, budeme hlasovat o schválení návrhu zákona jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Návrh byl přijat. Kvorum 36, pro se vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. A teď pověříme pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby šel odůvodnit tento návrh do Poslanecké sněmovny. Jako druhý je tady – mám navrženého pana senátora Antla, ale ten tady není, nevím, jestli ... Nějaký jiný návrh, prosím. Žerty stranou, vážné jméno potřebuji tady slyšet, někoho z pléna. Budu muset určit, asi. Ze zahraničního výboru, kdo je tady, prosím. Kdo je tady ze zahraničního výboru, prosím, přítomen? Pan senátor Václav Láska? (Smích.) Pane senátore, to jenom v případě, kdyby pan senátor Dienstbier nemohl a on si to jistě pohlídá, aby to odůvodnil. S vaším dovolením pan senátor Dienstbier, pan senátor Láska, ale že to byla práce. Dovolím si zahájit hlasování.

Kdo souhlasí s pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a dá ruku nahoru a kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl schválen počtem 62, kvorum 36, proti nebyl nikdo. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pěkný podvečer, doufám, že budeme schopni dokončit body, které má pan ministr Hamáček, kterých je celkem pět. Začal bych prvním z nich, a tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o aktualizaci hraničního dokumentárního díla, podepsaná dne 20. listopadu 2018 v Praze

Tisk č. 38

Jedná se o senátní tisk č. 38, který jste obdrželi a uvede ho ministr vnitra Jan Hamáček. Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaná smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o aktualizaci hraničního dokumentárního díla je technickým dokumentem, který má zajistit změnu přílohy č. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích tak, aby odpovídala aktuálnímu stavu vyznačení státních hranic v terénu. Na základě Smlouvy nedochází ke změně průběhu státních hranic, na základě Smlouvy o společných státních hranicích dochází k pravidelnému přezkušování státních hranic a výsledkem přezkoušení jsou tzv. hraniční dokumenty, ve kterých jsou zaznamenány změny oproti platnému hraničnímu dokumentárnímu dílu. Jedná se např. o nové umístění hraničních znaků, nahrazení přímého vyznačení průběhu hranic nepřímým či naopak atd. Tyto hraniční dokumenty jsou následně na obou stranách vnitrostátně schváleny. Na české straně byly hraniční dokumenty schváleny ministrem vnitra 7. dubna 2017. Schválené hraniční dokumenty se stávají součástí hraničního dokumentárního díla a tady mění přílohu č. 1 smlouvy o společných státních hranicích na základě zvláštní mezinárodní smlouvy, kterou je právě předkládaná smlouva. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/1. Se zpravodajskou zprávou vás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Ladislav Václavec. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak říkal pan ministr, jedná se o pouhou technikálii. K tomuto přezkoušení státních hranic dochází každých pět let a výsledkem je aktualizovaná smlouva. Dobrou zprávou je, že nedošlo ke změně státních hranic a tato smlouva je mezinárodní smlouvou tzv. prezidentské kategorie, proto k jejímu schválení je nutná ratifikace obou komor Parlamentu. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Ladislava Václavce a pověřuje předsedu výboru senátora Pavla Fischera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore a sedněte si ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí, končím ji. Tím pádem není ani možnost se vyjádřit k proběhlé rozpravě, a proto si dovolím hned přistoupit k hlasování. Svolám znělkou senátory, kteří jsou mimo jednací sál.

Počkáme ještě na poslední, kteří dobíhají, aby jim hlasování nechybělo.

Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 40 se vyslovilo pro 58, proti nebyl nikdo.

Tento bod byl schválen a já ho končím.

Okamžitě se dám do dalšího bodu, kterým je bod

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady podle čl. 50, které se konala dne 10. dubna 2019

Tisk č. 75

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 75. S informací nás seznámí ministr vnitra Jan Hamáček. Pane ministře, máte zase slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Abych předešel spekulacím, nebyl jsem na té radě, tam byl pan premiér, nicméně ten je omluven, takže se ho pokusím zastoupit.

Dovolte mi, abych vás stručně informoval o výsledcích březnové, dubnové Evropské rady podle článku 50 smlouvy o Evropské unii na zasedání brexitové Evropské rady. 21. března proběhla diskuse a výměna názorů k dosavadnímu stavu jednání a provádění příprav na vystoupení Spojeného království z EU ke dni 29. březnu. Víc tím vzali na vědomí žádost Spojeného království ze dne 20. března o prodloužení lhůty do 30. června tohoto roku v zájmu dokončení procesu ratifikace dohody. V reakci na žádost brexitová Evropská rada přijala závěry, ve kterých vyslovila souhlas s prodloužením lhůty do dne 22. května 2019 za podmínky, že dolní sněmovna britského parlamentu dohodu o vystoupení ve 13. týdnu 2019 schválí. Pokud by se tak nestalo, brexitová Evropská rada souhlasila s prodloužením předmětné lhůty do dne 12. dubna 2019, s tím, že očekává, že přede dnem 12. dubna 2019 Spojené království Evropské radě přednese k posouzení další postup. Dne 22. března 2019 zveřejnila Evropská rada rovněž své rozhodnutí – právní akt učiněné se souhlasem Spojeného království o prodloužení lhůty podle článku 50 odst. 3 smlouvy o EU. Dne 29. března však dolní sněmovna britského Parlamentu zamítla již potřetí schválit dohodu o vystoupení, byla předložena poslancům bez politického prohlášení k rámci budoucích vztahů mezi Spojeným královstvím a EU. Poprvé tu dohodu poslanci zamítli 15. ledna, podruhé 12. března. Na mimořádném zasedání Evropské rady dle článku 50 smlouvy o EU dne 10. dubna lídři 27 projednali žádost Spojeného království ze dne 5. dubna o prodloužení lhůty do 30. 6. 2019.

Lídři se na tomto jednání dohodli i na dalším prodloužení, které by mělo trvat po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však do 31. října 2019. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji panu ministru. A jenom poznamenán, že jsem přestoupil jeden bod č. 55. Teď jsme mluvili, a pan ministr dobře, k bodu č. 75. Takže děkuji, pane ministře, a informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 75/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Pane senátore, můžete vystoupit.

Senátor Václav Hampl:  Tak děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já začnu od konce. Doporučení Evropského výboru je jednoduché, vzít informaci na vědomí. Stručně nicméně okomentuji na základě debaty, která na výboru k tomuto byla. Jednak není tak úplně divu, že tady je jistý posun senátní tisk č. 55 versus senátní tisk č. 75, protože se obojí týká zasedání Evropské rady ve stejné době. Akorát jednou to bylo bez Velké Británie, a jednou to bylo s Velkou Británií. A jednou to bylo o tom, jak se postavit brexitu, a jednou to bylo o těch všech ostatních věcech. Tak ty si necháme na potom, ono ostatně chronologicky to jde takhle správně. Nejdřív bylo to brexitové.

Já myslím, že z veřejných sdělovacích prostředků všichni víme, k čemu se tam dospělo. A je pravda, že to jisté napětí kolem brexitu opravdu v poslední době bylo, tak povolilo a skutečně to asi dává Velké Británii nějaký prostor si to přece jen nějak přebrat a přijít s nějakými jasnějšími představami, jak by to chtěli. Z našeho pohledu je myslím důležité, nebo já to tak vnímám, hlavně to, že než k tomuto zasedání Evropské rady podle článku 50 došlo, jsme to tady také projednávali. Dávali jsme jakési doporučení, jakési stanovisko panu premiérovi. A jeho podstatou bylo to, že je dobře jít ve vstřícnosti vůči Velké Británii. V tomto případě, pokud jde o termín odchodu, co nejdál to rozumně jde. Ale současně dbát na to, aby legitimita evropských institucí nebyla ohrožena. Tím jsme měli samozřejmě na mysli především eurovolby a vše, co z nich vzejde, tedy zejména nové složení evropské komise a jednání o rozpočtu atd.

Já si myslím, že se dá říct, že výsledné stanovisko Evropské rady podle článku 50, tzn. ten „halloweenový“ brexit, odchod na Dušičky, opravdu toto splňuje. To je tak daleko, jak vůbec si lze představit, že půjde daleko, aniž by to ještě vážně hrozilo ohrožením legitimity evropských institucí. Z mého pohledu je to možná už trochu dost daleko, protože to, proč ten konec října je snesitelný, je, že ještě do té doby bude fungovat staré složení Evropské komise. A tedy do složení nové Evropské komise už by neměla Velká Británie zasahovat, pokud do té doby odejde. To, co je trošku problematičtější, v čem si myslím, že už ten kompromis jde docela dost daleko, je, že do té doby budou muset být etablovány nové orgány Evropského parlamentu, tedy včetně v Británii zvolených europoslanců. Což samozřejmě v té atmosféře očekávání odchodu je trochu problém, co přesně tam ty eurovolby přinesou.

Z tohoto hlediska považuji za důležité je to, že součástí toho stanoviska Evropské rady podle článku 50 je i ta podmínka, že i nadále až do toho „halloweenového“ odchodu budou britští europoslanci přistupovat k té věci konstruktivně. Je to samozřejmě obtížně vymahatelné, ale je dobře, že tato podmínka aspoň takhle zaznívá. Nicméně myslím, že v tuto chvíli to, co je z našeho pohledu namístě, je vzít tuto informaci na vědomí. Což když uděláte, budu vám vděčen. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí a proto ji ukončuji. A budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Znělkou zase všechny sezvu...

Ještě počkáme na dámu. To už doběhne, takže já dám hlasovat.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Aktuální je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35, pro bylo 59, proti nebyl nikdo, usnesení bylo schváleno.

Tímto uzavírám předmětný bod, a poprosím pana ministra, abychom to nespletli, teď budeme projednávat senátní tisk č. 55. Je to

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 21. - 22. března 2019

Tisk č. 55

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 55. S informací nás seznámí ministr vnitra Jan Hamáček, který dnes zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše. Máte slovo, pane ministře a pane místopředsedo vlády.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, tak tentokrát to je informace k Evropské radě z 21. – 22. března, která tedy předcházela té Radě, o které jsem hovořil. Nicméně i březnové jednání Evropské rady bylo věnováno brexitu, hospodářským otázkám, klimatické politice, vnějším vztahům a boji proti dezinformacím. Co se týká brexitu, debata zabrala celý první jednací den. Nicméně výsledky diskuze byly překonány následným vývojem a tím, co jsem vám říkal v minulém bodě.

Co se týká hospodářských otázek, to zabralo druhý den Evropské rady. Jednání se soustředilo na budoucí vývoj vnitřního trhu. Lídři v tomto smyslu vyzvali k dokončení vnitřního trhu s důrazem na oblast služeb, odstranění zbývajících bariér a zamezení vzniku nových. Závěry tak do značné míry reflektovaly společný dopis českého premiéra a představitelů 16 členských států, což je podle nás významný úspěch. Evropská komise byla vyzvána mj., aby do března 2020 připravila dlouhodobý akční plán pro lepší implementaci pravidel na vnitřním trhu. A lídři rovněž vyzvali Komisi k předložení strategie pro dlouhodobý rozvoj průmyslové politiky do konce roku 2019.

V digitální oblasti Rada vyzvedla umělou inteligenci a kybernetickou bezpečnost, kde vyzvala k jednotnému evropskému přístup k bezpečnosti sítí 5G. To jsou dvě oblasti, kde je Česká republika velmi aktivní. Předseda vlády na Evropské radě také informoval o připravené mezinárodní konferenci k bezpečnosti sítí 5G. Ta tudíž probíhá, nebo proběhla dnes.

Evropská rada se také dále věnovala obchodní politice. Podpořila prioritní otevření mezinárodního obchodu a vyzvala k pokroku ve vyjednávání dohod o volném obchodu a urychlené implementaci společného prohlášení EU a USA z července 2018. Předseda vlády se spolu s kolegy z V4 na toto téma před Evropskou radou setkal s komisařkou Malstremovou. Zdůraznil, že Česká republika podporuje co nejrychlejší zahájení obchodních jednání s USA a vyzval Evropskou komisi k intenzivnější komunikaci s členskými státy.

Mandáty projednání o odstranění cel na průmyslové zboží a jiných administrativních bariér byly minulý týden definitivně schváleny Radou EU a jednání mohou oficiálně začít.

Co se týká vnějších vztahů, Evropská rada stihla probrat také zahraniční politiku. V rámci diskuze se věnovala prioritně vztahům s Čínou. Předseda komise Jean Claude Juncker a vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogherini představili společně hlavní elementy nedávného sdělení v Číně, které prezentuje Čínu jako partnera, ale i jako strategickou výzvu. Při jednání lídři akcentovali zejména potřebu zajistit přístup na čínský trh pro evropské podniky a drobné podmínky pro ně. A také usilují o uzavření jednání o investiční dohodě i dohodě k zeměpisným označením.

Dále také lídři v závěrech potvrdili dlouhodobou pozici Evropské unie k problematice Krymu v souvislosti s 5. výročím jeho anexe Ruskem.

Posledním diskutovaným tématem byla klimatická politika. Rada podpořila prioritně implementaci Pařížské dohody a jejích cílů. Potvrdila také důležitost schválení ambiciózní dlouhodobé strategie v této oblasti do roku 2020. Nicméně diskuze potvrdila velké rozdíly v ambicích členských států. Převážně severské státy prosazují dosažení uhlíkové neutrality už v roce 2050, což jde výrazně nad rámec Pařížské dohody. Ostatní státy včetně České republiky podporují opatrnější postup s ohledem na zachování konkurenceschopnosti evropského průmyslu a k národním specifikům. Evropská rada v této diskuze bude pokračovat na příštím řádném zasedání v červnu.

A posledním tématem obsaženým v závěrech Rady je boj proti dezinformacím. Evropská rada zdůraznila i implementaci Akčního plánu EU z prosince minulého roku a lídři také podpořili zavedení systému rychlého varování v kontextu voleb do Evropského parlamentu a vyzvali soukromé subjekty, jako jsou online platformy a sociální sítě, aby v plném rozsahu zajistily vyšší standardy odpovědnosti a transparentnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 55/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. My samozřejmě standardně na evropském výboru porovnáváme výsledky Evropské rady s tím, s čím na ni odjížděl náš premiér, do jaké míry to odráží mandát a naše přání nebo představy, tak, jak jsme je vyjádřili. A v tomto případě jsme neshledali žádný rozpor, který by stál za zmínku. Ani nakonec nic, co by stálo za nějaké explicitní zdůraznění, podpoření apod. Takže navrhujeme vzít i tuto informaci na vědomí.

Já jenom dvě stručné poznámky. Omlouvám se, i já jsem trochu povoral to pořadí. Tato Evropská rada skutečně byla před tou brexitovou, kterou jsme měli v předchozím bodě. Mě to zmátlo tím, že i na této ten brexit byl, akorát že byla tato část pak zkonzumována tím následujícím jednáním. Tak jenom pro pořádek, abych v tom nedělal zmatky.

A druhá věc, spíše jsem vás chtěl informovat. Z mého pohledu tam zajímavou částí Evropské rady byla příprava summitu, v uvozovkách možná, s Čínou. Summit v uvozovkách, protože tam nebyli všichni lídři evropských členských zemí, ale předseda Evropské komise a předseda Evropské rady. A my bychom docela stáli o to v evropském výboru mít trošku podrobnější informace o tom, jak summit vlastně proběhl.

Čili požádali jsme pro naše příští zasedání evropského výboru, které se bude konat s nějakým předstihem, zhruba týden nebo něco přes týden před příštím zasedáním tohoto pléna, o podrobnější informaci o summitu. Doufám, že na jeho základě budeme případně schopni potom podrobně informovat i vás tady. Podtrženo, sečteno, návrh Evropského výboru k tomuto bodu je vzít informaci na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, kde už jste předtím seděl. A omlouvám se já za ty zmatky, protože jsem tady měl přehozené materiály a tím pádem jsme tisky 55 a 75 trošku prohodili, ale to téma je poměrně hodně blízké.

Já k tomuto bodu otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Já vás sezvu opět znělkou.

Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Bereme na vědomí tímto schválením při kvoru 35 a hlasování č. 42, pro bylo 57, proti nebyl nikdo. Ukončuji tímto tento bod.

A dalším bodem je... U toho nemáme senátní tisk... Jedná se o

 

Informace vlády ČR o programu jednání neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád EU, které se koná dne 9. května 2019 v Sibiu

S informací nás opět seznámí ministr vnitra Jan Hamáček. A máte slovo, pane místopředsedo vlády.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Já děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

9. května t. r. proběhne v rumunském Sibiu neformální summit u příležitosti Dne Evropy. Summit se uskuteční několik týdnů před volbami do Evropského parlamentu a měl by symbolicky uzavřít diskuzi o budoucích prioritách Evropské unie, která probíhala v tomto legislativním cyklu. O substanci summitu, který budou připravovat rumunští hostitelé spolu s předsedou Evropské rady Tuskem se stále zatím vedou diskuze. Podobných summitů byla v posledních letech od referenda nebo brexitu celá řada, zejména Bratislava a Řím, s více či méně konkrétními výstupy.

Vláda ČR považuje za důležitý význam tohoto summitu jako potvrzení jednoty "27" před volbami do Evropského parlamentu. Současně ale prosazujeme, aby vyjádření jednoty nebylo tím jediným výsledkem summitu. V červnu by měla Evropská rada přijmout novou strategickou agendu, která by měla vytyčit směr dalšího zaměření Evropské unie v příštích pěti letech. V souladu se strategickou agendou následně vznikne také pracovní program nové Evropské komise.

Sibiu považujeme za vhodné místo právě pro tuto diskuzi o klíčovou prioritách EU pro další léta. A vláda se proto dlouhodobě věnuje přípravě pozice České republiky k této klíčové otázce a zahájí diskuzní proces se zapojením hospodářských a sociálních partnerů.

Jak víte, 29. března jsme uspořádali jednání Národního konventu, který přispěl k utváření naší pozice. Téma „Dokončení vnitřního trhu 30 let po jeho vzniku“ považujeme za stěžejní pro budoucnost Unie a fungující vnitřní trh je pro naši vládu klíčovým nositelem prosperity. Jsem rád, že březnová Evropská rada, jak jsem již zmínil, toto potvrdila a budeme usilovat, aby příští Evropská komise dosáhla v této oblasti zásadnějšího pokroku. Což potvrdil i zmíněný Národní konvent.

Účastníci se dále shodli na těchto dalších prioritách. 1. pokrok v digitální oblasti. 2. ambiciózní obchodní politika. 3. průmyslová politika. 4. bezpečnost včetně bezpečnosti kybernetické. 4., pardon, za 5. sociální dimenze evropské integrace včetně důrazu na konvergenci.

My tedy doufáme, že summit v Sibiu poskytne prostor pro tuto diskuzi a zformuluje vodítka pro přípravu již zmíněné strategické agendy. A jsem v tomto smyslu rád, že máme příležitost o těch prioritách jednat i zde na plénu Horní komory českého parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal své dočasné místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. S výsledkem jednání nás seznámí zpravodaj výboru pan senátor Václav Hampl, který má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Ještě jednou děkuji za slovo, dámy a pánové. Zatímco k těm předchozím dvěma tiskům jste obdrželi stanovisko Evropského výboru s určitým předstihem, protože jsme byli schopni ho projednat na svém zasedání 16. dubna, tak pokud jde o tento bod, tak jste informaci dostali až dneska ráno. A to sice proto, že my jsme tento bod 16. dubna přerušili z důvodu nedostatku informací. V tu dobu skutečně o programu zasedání, neřku-li o možném stanovisku vlády od premiéra jsme věděli jenom velmi málo. Takže jsme to odložili na krátké zasedání výboru dnes ráno. Nicméně bohužel ani dnes ráno jsme neměli informací o mnoho víc. Takže v tuto chvíli nám nezbývá, než vám navrhnout vzít to málo, co máme k dispozici, na vědomí.

Považovali jsme za vhodné, nebo namístě, aby Senát měl možnost se k těm tématům před tím zasedáním vyjádřit, ale to vzhledem k harmonogramu a míře připravenosti těch věcí se nezdařilo.

Já nicméně nejsem kvůli tomu zase nijak zvlášť nervózní, protože se trochu zdá, že jistá ambice summitu v Sibiu, který začal být připravován v jakési perspektivě, že naváže na dvojici bratislavského summitu, římského summitu a teď summitu v Sibiu jakožto jistých milníků v nějakém určování další strategie EU, v tomto případě strategie po odchodu Velké Británie, tak trošku ztratila na momentu právě kvůli tomu, že Velká Británie ještě neodešla. Ona už tou dobou podle původní žádosti Velké Británie měla být pryč a bylo tedy na místě někdy v tuto dobu se poradit, co s tím dál. To teď není tak snadno možné, čili je možné, že summit v Sibiu bude ve výsledku méně zásadní, než byla Bratislava nebo Řím. Tak snad tady postačí pro tu chvíli, kdy se Senát znovu vrátí k summitu v Sibiu, následně až dostaneme informaci o jeho průběhu a zejm. o jeho výsledcích. Návrh evropského výboru tedy vzít tuto stručnou informací na vědomí, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. A hlásí se kolega Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, máme tady třetí bod, který se týká EU. V podstatě k tomu nevedeme rozpravu. A já myslím, že zrovna na příkladu brexitu je vidět, jak zásadní je pro každou členskou zemi členství v EU, jak už jsme navzájem provázaní a jak téměř není možné z EU vystoupit. Jinými slovy, jak naprosto zásadně každého z nás ovlivňuje to členství. Za mě samozřejmě pozitivně a myslím, že přínosy jsou naprosto zjevné. Pan místopředseda Hamáček tady zmiňoval celou řadu agend, které by se měly projednávat. Zmínil bych třeba digitální agendu, sociální dimenzi evropské integrace. To jsou v zásadě všechno věci, kde se nám tady sděluje ambice postoupit někam dále, tedy postoupit v zásadě tak, jak to vnímám, v integraci.

Na druhou stranu tu pak máme informace ze schůzky zástupců nových členských zemí, která se konala ve Varšavě, kde český premiér dává takové výroky, že komise toho dělá moc, má moc pravomocí, měly by se posílit členské státy, tzn. více členské státy než komise. Já v tom vidím trošku vnitřní rozpor. Co je vlastně strategie ČR, resp. mluví v tomto případě premiér české vlády za vládu? Je to vládní pozice nebo politika ČR? Opravdu chceme rozvolňovat evropskou integraci, přesouvat pravomoci zpět na členské státy nebo jen řešit problémy mezi jednotlivými evropskými institucemi? To je také možná interpretace, protože premiér Babiš také mluvil o tom, že pro ČR je výhodné jednomyslné rozhodování, protože pak má stejnou váhu jako třeba Německo nebo Francie. Zároveň si posteskl, že už jsme přijali tisíce směrnic a pořád nemáme dobudovaný vnitřní trh. To je přesně to, kde je většinové rozhodování, je to jednoznačná pravomoc EU. Je tam prostě celá řada vnitřních rozporů ve vyjádřeních, co vlastně chce česká vláda? Mluví za ni předseda vlády a je to doopravdy pozice ČR, to, co slyšíme? Protože to doopravdy nedává smysl a asi bychom měli šířeji o evropské integraci, o místě ČR v ní a o strategických postojích více mluvit. A ta debata se vede opravdu jen velmi okrajově. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Do rozpravy se přihlásil pan místopředseda vlády Jan Hamáček, máte slovo, pane místopředsedo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Já bych chtěl pana senátora Dienstbiera ujistit, že mandát předsedy vlády na jednotlivé summity je předmětem jednání vlády a je schvalován. A pan premiér občas nelibě nese, že mandáty jednotlivých ministrů schváleny nejsou, ale mandát předsedy vlády schvalován je, nicméně tak tomu je. A co je obsahem schváleného mandátu vlády, je pozice vlády ČR. Všechno ostatní je pozice pana předsedy vlády, popřípadě pana předsedy hnutí ANO. A chci vás ujistit, že minimálně za menšího koaličního partnera my žádné změny smluv nebo rovnováhy sil v EU nechystáme ani podporovat nebudeme. A to je, tuším, i stanovisko sociálnědemokratické frakce. Pokud jsem zaznamenal názor pana předsedy vlády a předsedy hnutí ANO na to, že se chce vrátit nebo že chce posílit roli Evropské rady na úkor Evropské komise, tak se obávám, že pro to nenajde podporu ani ve své vlastní evropské frakci ALDE, protože pokud vím, je to nejproevropštější a nejprointegračnější evropská frakce v celém Evropském parlamentu. A to, prosím, není na plénum Senátu, to je na debatu frakce ALDE, kde paní europoslankyně Charanzová kromě toho, že bude chránit ČR, tak bude muset asi některé věci vysvětlit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a poprosím dalšího vystupujícího do rozpravy, kterým je Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. My trochu diskusi občas vedeme jednak v evropském výboru a jednak ji tady trochu někdy vedeme, zejm. když se prodiskutovává mandát na tu nadcházející Evropskou radu, která přichází. Ale souhlasím s kolegou Dienstbierem, že spíš diskusi vedeme většinou, když je to o evropských tématech, o jednotlivých agendách. Ale vůbec celkový koncept více integrace, méně integrace, více pravomocí pro státy, více pravomocí pro společné instituce, to asi moc často neprobíráme, s tím souhlasím.

Myslím, že to souvisí s tím, že je EU unikátní hybrid. Současně je to mezivládní dohoda a současně je to jednolité těleso. A oba aspekty potřebujeme, aby fungovaly nějak dohromady. A inherentně v sobě EU má jisté napětí. A ta jistá přetahovaná občas, mohu-li to tak nazvat, napětí mezi třeba europarlamentem na jedné straně a Evropskou radou na druhé straně, tak je, myslím, právě projevem, a v principu zdravým, dobrým projevem této dvojjedinosti EU. Mně to přeci jen nedá tady nepřipomenout náš docela zřetelný vstup do evropského dění. Když pracovala zhruba před rokem pracovní skupina pro subsidiaritu, dost jsme tady o tom často mluvili, že Senát k tomu přispěl svým souhrnem jakýchsi podnětů, které společně daly evropské parlamenty v rámci konference COSAC během let. Ale jednou z klíčových stěžejních otázek, kterými se pracovní skupina zabývala, bylo, jsou-li nějaké pravomoci, které by měly být vráceny členským státům ze strany společných unijních institucí? A pokud ano, tak které to jsou? A musím říci, že pracovní skupina k tomu, pokud mohu soudit, přistoupila velmi odpovědně a skutečně se dotazovala velmi mnoha různých aktérů. A nakonec to skončilo tak, že nedetekovala vůbec žádné věci, které by lidé chtěli. Lidé, teď říkám účastníci tohoto procesu, považovali za dobré a potřebné "vrátit" z unijní úrovně na členské státy. Takže je to hezké, že máme pocit, že by bylo dobré mít pravomocí víc na úrovni národních států, ale když se začneme zabývat konkrétně tím, které by to byly, tak to je obtížné. Samozřejmě ďábel může být schován v detailech, takže kdybychom šli do vysoké míry podrobnosti, tak bychom možná něco našli, ale v těch zásadnějších tématech je tohle složité identifikovat, kde by taková potřeba byla cítěna, natož aby tam byla nějaká shoda.

A poslední věc připomenu, a to není z mé hlavy, to jsem si zrovna dnes přečetl v novinách, ale myslím si, že je to velmi výstižné. My se tady občas zejm. v Česku trochu strašíme tím, aby se nám Evropa moc nezintegrovala, nebyl to moc superstát a tak, ale ve skutečnosti to, co je možná daleko větší hrozbou, je, aby náhodou nebyla příliš paralyzovaná. My doopravdy potřebujeme být schopni se občas společně někam pohnout. A důsledky toho, že se nám to občas nedaří, tak pak občané zcela právem kritizují a možná stojí za to si být vědomi toho, že to je také něco, co má nějaké své náklady. To, abychom byli společně akceschopní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za slovo a děkujeme také panu vicepremiérovi za jeho čas. Mně se zdá, že je vlastně velmi dobře, že je tady dnes s námi ministr vnitra, protože právě v otázkách bezpečnosti je třeba na půdorysu EU odpracovat jeden velký civilizační úkol. Není náhodou, že my, zatímco tady máme plénum, tak několik kroků odsud, na ministerstvu zahraničí probíhá mezinárodní konference o otázkách 5G, o té nové technologii, která nás má propojit. Když se díváme na výsledky návštěvy prezidenta republiky v Číně, tak tam veliké propojování srdcí nenastalo. Když totiž začala čínská strana rušit koncerty českých muzikantů, tak vidíme, že i ve chvíli, kdy by měla nakonec ta harmonie být slyšet, vidíme, že to není zdaleka jednoduché. A to, co se děje v kultuře, to, co se děje českému orchestru, pražským filharmonikům, kteří patří opravdu k mistrům v oboru, tak se zítra může dít prostřednictvím technologií. A na to musíme být velmi obezřetní. Mluvím o tom v souvislosti s bodem k EU právě proto, že jsem přesvědčen poté, co jsem o tom jednal s řadou z vás, s řadou expertů i s řadou aktérů, a to i v samotném Bruselu v rámci Evropské komise, že jedině evropské řešení nám může dát tu skutečnou bezpečnost a respekt k tomu základnímu, co je v srdci našich ústavních principů, tzn. svobodu svědomí, svobodu lidského přesvědčení, svobodu politického názoru. Pokud to totiž přehlédneme, a EU v tomto smyslu zaspala a zaspaly i členské státy, pokud to přehlédneme, tak můžeme být skutečně svědky významného ohrožení a omezení suverenity naší země. Už nepůjde o orchestr, už nepůjde o muzikanty, ale může jít o to, že se nebudeme moci suverénně rozhodnout ve chvíli, kdy toho bude třeba. Už nemusí jít o byznys, o obchodní vztahy, ale může jít skutečně o naši politickou a bezpečnostní svébytnost. Proto jsem tak rád, že pan vicepremiér mluvil o tom, že tuhle agendu chce také ČR na tom summitu v Sibiu vzít jako prioritní.

My si často říkáme, že nemáme důkazy. Ostatně i některé ty velké firmy říkají: "Ukažte nám důkaz." Ale mně se zdá, že je potřeba to otočit. Než chytneme ten důkaz, může být přeci jen už pozdě. Tady musíme být obezřetní a opatrní. Proto jsem přesvědčen, že právě bezpečnostní agendy je třeba v kybernetickém smyslu slova dávat do agend EU, abychom ten krok udělali společně a abychom ho udělali společně ve prospěch evropského řešení. Ne jen v 5G, dnes, ale v 6G zítra. Proto, pane ministře, děkujeme za to, že jste to zmínil. Naše preference jsou v tomto smyslu jasné a rádi bychom, abychom v rámci EU nemluvili jen o rozdělování peněz, ale abychom také přemýšleli, kde jsou skutečné priority z hlediska svébytnosti našich zemí v rámci tohoto velikého civilizačního projektu. U příležitosti 15 let našeho vstupu bychom přeci jen měli mluvit také o velikých tématech a otázka digitální svébytnosti a naší bezpečnosti v tomto smyslu je skutečně veliké téma, takže přejme všechno nejlepší k 15. výročí a vládu podporujeme právě v tom, aby si toto vytkla jako prioritu. Děkujeme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji. Přihlášen do rozpravy už nikdo není, ale vidím tady technickou. Poprosím pana senátora Holečka.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, protože se blíží 19. hodina a pan ministr tady má ještě jeden bod, takže já i vzhledem k němu bych vás požádal, abychom si odsouhlasili, že s tímto jedním bodem budeme ještě pracovat po 19. hodině, ano? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. O tomto návrhu se hlasuje okamžitě. Já ale přesto, protože někteří senátoři a senátorky odešli, tak si stejně dovolím nejdříve je svolat sem do sálu. Už se zapomněl jenom jeden senátor. Chci opravit pana senátora Holečka, jde o to, abychom mohli jednat a hlasovat po 19. hodině. Tak by to mělo zaznít správně. K dokončení tohoto bodu i dalšího, který přijde. Jsou to všechny body, které dnes přednáší pan místopředseda vlády Hamáček. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34 a dávám tedy hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. U procedurálního návrhu při kvoru 34, při hlasování 43 pro bylo 61, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.

Budeme pokračovat v bodě, který jsme zakončili nebo nedokončili před tímto hlasováním. A já se chci zeptat, jestli navrhovatel, pan ministr, se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ne, nebyl nikdo přihlášen.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Jen krátká reakce na pana senátora Fischera. Jenom děkuji za jeho slova podpory. Konference proběhla dnes, jejím cílem bylo vyměnit si zkušenosti při zavádění systému 5G. Země zúčastněné byly země, které mají na tu věc podobný názor a diskutují o tom, jak zabezpečit tyto nové technologie a současně zabezpečit bezpečnost. Jsou na světě země, které se již rozhodly, kterou cestou půjdou včetně Číny, která se rozhodla jít cestou vlastních firem a vlastních dodavatelů. Nicméně na této platformě diskutujeme, jak naplnit ambici, aby systém byl funkční a samozřejmě také bezpečný. Souhlasím, že ideální řešení je řešení minimálně evropské, tzn. ne aby si každý stát řešil věci sám, ale aby se ideálně našla nějaká, znovu říkám, minimálně evropská platforma, která přijde s uceleným konceptem, jak zajistit funkčnost a bezpečnost. V tom se shodneme a děkuji za ta slova.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a nyní udělují slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Nechce se vyjadřovat. Děkuji, pane kolego. A můžeme přistoupit k hlasování. Přesto asi spustím raději znělku.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Vzetí na vědomí bylo námi schváleno, pro bylo 63 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo, při kvóru 34. Bylo to hlasování č. 44.

Tímto ukončuji tento bod.

Dostáváme se k poslednímu bodu, který bude přednášet pan místopředseda vlády, je to

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Singapurskou republikou na straně druhé

Tisk č. 37

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 37. Uvede ho ministr vnitra Jan Hamáček, který zastupuje ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Dovolte, abych vám předložil Dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Singapurskou republikou na straně druhé. Dále tedy jen „dohodu“. Tato dohoda má vytvořit předpoklady pro posílení vztahů mezi EU a Singapurem v politické oblasti. Dohoda obsahuje všechny obvyklé politické doložky o lidských právech, o mezinárodním trestním soudu, zbraních hromadného ničení, ručních palných zbraních a lehkých zbraních a o boji proti terorismu, dále pokrývá spolupráci v celé řadě oblastí, jako je životní prostředí, zdraví, vzdělávání, věda, doprava, energetika a další. Dotýká se rovněž právní spolupráce, opatření proti praní špinavých peněz, postupu proti organizované trestné činnosti a korupci. Obsahuje také ustanovení o spolupráci v oblasti daní. Dohodu o partnerství a spolupráci se Singapurem lze z hlediska ČR přivítat. Máme všichni zájem na zintenzivnění spolupráce, bilaterální vztahy mezi ČR a Singapurem jsou dlouhodobě velmi dobré, jak je patrno i z kontaktů na vrcholné úrovni, viz cesta premiéra Babiše do Singapuru v lednu 2019 nebo návštěva prezidenta Singapuru v ČR v květnu 2017.

Singapur je regionálním obchodním a finančním centrem a patří i k hlavním obchodním partnerům ČR v JV Asii. Tato dohoda je z hlediska právní povahy tzv. směšnou smlouvou, to znamená, některé její části spadají do pravomocí členských států a některé části do pravomocí EU. Vláda ČR vyslovila souhlas se sjednáním této dohody dne 13. června 2018 svým usnesením č. 374. Dohoda byla následně podepsána na okraj summitu ASEAN v Bruselu dne 19. října 2018.

Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem, se závazky vyplývajícími z členství v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Z dohody nevyplývají žádné přímé dopady na státní rozpočet ČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste naposledy zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 37/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Sobotka. Pane senátore, máte slovo. Ne, ještě momentík. Já ještě musím přečíst, že garančním výborem je VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 37/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Raduan Nwelati. Pane senátore, máte slovo. Já se omlouvám panu senátorovi Sobotkovi, že jsem ho zvedl předčasně.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já zpravodaji materiál poprvé, tak se omlouvám, pokud to nebude k tomu obrazu, jak byste si přáli. Chci poděkovat tady panu místopředsedovi vlády, prakticky on tu smlouvu nebo tu dohodu velmi podrobně popsal, takže není potřeba, abych to doplňoval. Možná, že to jenom doplním. Tato dohoda má po svém vstupu v platnost nahradit stávající právní rámec daný dohodou o spolupráci z roku 1980 mezi Evropským hospodářským společenstvím a členskými státy ASEAN. To znamená, že to má nahradit tu smlouvu. Jinak výbor po projednání doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případně další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Jan Sobotka? Předpokládám, že ano, když už jsem ho vyzval? Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já to budu mít velmi krátké, protože VZVOB vám doporučuje, abyste dali souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane kolego, já vám děkuji, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, čili já rozpravu uzavírám. Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Já spustím fanfáru.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak ho přednesl garanční zpravodaj. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 45 dát souhlas k ratifikaci při kvóru 34 pro bylo 62, proti nebyl nikdo. Souhlas byl schválen.

Tímto končíme dnešní jednání. Dostali jsme se do času 18.57 hodin, čili ještě před 19. hodinou.

Upozorňuji, všechny zbývající body budeme projednávat zítra, pozor, od 9.00 hodin.

Takže pěkný večer a zítra na shledanou!

(Jednání ukončeno v 18.57 hodin.)