Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 03.05.2019

(2. den schůze – 03.05.2019)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré ráno, dámy a pánové, začínáme druhý den našeho jednání plenárního. Vítám vás tedy na pokračování 8. schůze Senátu. Z dnešního jednacího dne se omluvili senátoři: Michal Kortyš, Petr Vícha, Radek Sušil, Přemysl Rabas, Milan Štěch, Miroslav Nenutil, Zdeňka Hamousová, Jiří Vosecký, Emilie Třísková, Peter Koliba, Jiří Drahoš, Jan Žaloudík, Pavel Karpíšek, Zdeněk Papoušek a z dopoledního jednání František Bradáč.

Prosím vás, abyste zaujali už svá místa. Ano, pan senátor Kortyš přišel. Takže jeho omluva neplatí. Vidím, škrtám.

My můžeme začít dnešní jednání, mám tady jeden... Paní senátorka Vítková se omlouvá z odpoledního jednání. Abychom se už dostali k práci, jeden procedurální návrh. Pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovoluji požádat o prohození projednávání prvních dvou tisků, kde bych chtěl požádat snažně o to, aby senátní tisk č. 69, kterým se mění návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, mohl být projednáván jako první vzhledem k tomu, že předkladatel, pan poslanec Patrik Nacher, by potřeboval být v deset hodin na jednání Poslanecké sněmovny. Prosím o to, zda by to takto bylo možné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  To je procedurální návrh, abychom prohodili bod 20 a 21. Já o tom nechám hlasovat, ovšem po znělce.

My budeme hlasovat o tom, jestli přehodíme bod 21 a 20, začali bychom bodem 21 a pokračovali bodem 20, tak jak to tady vysvětlil pan senátor Větrovský. Spouštím zařízení, spouštím hlasování. Prosím, abyste se ještě přihlásili, mám pocit, že je nás tady přece jenom víc než 39. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já konstatuji, že v hlasování č. 46 se z 48 z přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. My můžeme začít senátním tiskem č. 69, což je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Tisk č. 69

Vítám zástupce poslanců, pana Patrika Nachera. Prosím ho, aby přistoupil rovnou k řečnickému pultíku. Může začít.

Poslanec Patrik Nacher:  Vážený pane předsedající, milé senátorky, vážení senátoři, je to moje premiéra. Tak mám takovou trému... V Poslanecké sněmovně už jsem se naučil předkládat věci, takže mi dovolte, já mám takový trošičku jiný způsob, já zkrátím pokud možno ty formální věci, jak to probíhalo v Poslanecké sněmovně, spíše půjdu po té podstatě.

Návrh zákona jsme začali projednávat jako tisk č. 200, a to 12. 6. 2018, s tím, že já jsem to navrhl jako zástupce předkladatelů projednávat v § 90, tak, aby to bylo schválené v prvním čtení. Ten důvod byl nasnadě. A to jest, že my jsme o tomto zákonu už hlasovali jednou rok předtím, a v Poslanecké sněmovně bohužel neprošel. Já osobně si myslím, za mě tedy osobně, já bych byl pro to klidně zrušit ten zákon jako celek. Ale ctím vůli Poslanecké sněmovny, nechtěl jsem v momentě, kdy už jednou to hlasování prošlo, tak se o to pokoušet, být vyhozen dveřmi, vracet se tam oknem a znova se pokoušet tam jakoby salámovou metodou, že prostřednictvím výjimky přes velkoobchody zrušit ten zákon jako celek. A proto, že jsem předjímal, že ta debata bude napravo, nalevo velmi obšírná, tak jsme navrhli, aby to bylo v devadesátce, abychom se vyhnuli tomu, že se to bude jednak rozšiřovat např. na všechny svátky, což byl jeden z pozměňovacích návrhů, nebo že tam bude návrh na zrušení zákona jako celku, což byl taky jeden z pozměňovacích návrhů. To se bohužel nepodařilo. To znamená, že šlo do klasických tří čtení. Zpravodajem byla určena Helena Langšádlová. Hospodářský výbor byl výbor garanční.

Zákon jsme projednali, jak bylo řečeno, ve třech čteních, s tím, že to třetí čtení prošlo 8. března na 27. schůzi, schváleno usnesením č. 560.

Byly tam načteny čtyři pozměňovací návrhy, jeden z nich od kolegy Kalouska zrušit ten zákon jako celek, pak tam byly návrhy od kolegy Jiřího Miholy, který navrhoval právě to rozšířit na všechny svátky, aby v tom nebyl zmatek. Takový upřesňující pozměňovací návrh Leo Luzara, který upřesňoval, co jsou ty velkoobchody, aby se to nepletlo s velkými obchody. Jak jsem řekl, neprošel ani jeden z těch pozměňovacích návrhů, prošel ten návrh původně tak, jak jsem ho za předkladatele předložil já. Co bylo cílem a proč, když už tedy nebyl zrušen celý ten zákon, tak proč jsem přišel, proč jsme přišli s těmi velkoobchody, tam mám dva základní důvody.

Ten první důvod je, že ve velkoobchodě se nekoná tzv. shoppingová turistika, to znamená, že tam nechodí rodiny s  dětmi, není tam dětský koutek, netráví tam ten čas. Jakkoliv já jsem poslední, kdo by chtěl plánovat rodinám, co mají dělat o svátcích, tak prostě tento základní argument, že lidé tráví v nákupních centrech celé víkendy a svátky, tak ve velkoobchodech zcela zásadně neplatí.

Ten druhý důvod je, že jsou to právě velkoobchody, které zásobují nonstop provozovny, zásobují malé provozy, kde ten zákon nezakazuje mít o svátcích zavřeno. To znamená, že to jde trochu proti logice. Proto vlastně v zákoně o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě se vlastně v pozměňovacím návrhu, který prošel Poslaneckou sněmovnou, vypouští pouze slovo velkoobchod, jinak ostatní platí.

Jak jsem řekl, můj osobní názor je takový, že mně přijde, nechtěl bych plánovat lidem, co mají dělat o svátcích, zrušit ten zákon jako celek, ale jak říkám, v rámci nějaké politické kultury ctím, že Poslaneckou sněmovnou to neprošlo, myslím si, že to neprojde ani jednou, ani znovu že to neprojde, takže bych vás chtěl poprosit a požádat o podporu toho návrhu, tak jak byl předložen, to znamená vyjmutí pouze těch velkoobchodů, tak aby to v Poslanecké sněmovně znova prošlo. Protože si troufám říct, že v případě, já jsem zaznamenal návrh na zrušení zákona jako celku, tak si myslím, že to v Poslanecké sněmovně opět těmi hlasy neprojde, zůstane tam ten návrh tak, jak byl předložen, to znamená vyjmutí jenom těch velkoobchodů.

Jinak jsem tedy připraven, děkuji za to, že jste bod přesunuli jako číslo jedna. Na deset hodin jsem svolal podvýbor pro ochranu spotřebitele ohledně mobilních dat, takže jako svolavatel by bylo dobré, abych tam jako předseda toho podvýboru byl. Takže děkuji za vstřícnost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 69/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezké dopoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že tento bod byl přeřazen, pokusím se také jednání nezdržovat, aby se pan kolega poslanec mohl věnovat ochraně spotřebitelů, což určitě také uvítáme.

Předkládaný návrh se týká zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Nabyl účinnosti 1. října 2016 a stanovuje obecný zákaz vyjma taxativně určených prodejem.

Tady bych se jenom chvilku zastavil. Je všeobecně známo, že se může prodávat v prodejnách do 200 m2, ale už málo se na veřejnosti ví, že mezi taxativně určené patří třeba také čerpací stanice, lékárny, prodejny na letištích a na železničních stanicích, takže je daleko víc již taxativně vymezený.

Jak tady už také zaznělo, hlavním cílem zákona bylo umožnit, aby se zaměstnanci dotčených provozoven v těchto dnech mohli věnovat své rodině a koníčkům. Jak tohoto využívají, je těžké prokazatelné.

Zákon opakovaně čelil návrhům na zrušení, konkrétně prvnímu návrhu 1. 12. 2017. Návrh byl zamítnut, vláda zaujala neutrální stanovisko. Další návrh byl předložen 12. 9. 2018, vláda opět zaujala neutrální stanovisko.

Myslím, že se sluší zmínit i návrh skupiny senátorů na zrušení zákona Ústavním soudem. Ústavní soud tento návrh zamítl, nutno však dodat, že Ústavní soud se zabývá pouze ústavnosti, nikoliv důvodností či vhodností návrhu na zrušení předmětné právní úpravy.

Jako trošku oživení diskuse bych si tady dovolil ocitovat kousíček z nálezu Ústavního soudu, konkrétně:

Zatímco zákon nově zaměstnancům v obchodě zákon znemožňuje v určité dny pracovat pro jisté množství pracovníků České obchodní inspekce z něho pak vyplývá nutnost pracovat.

Výbor k tomuto návrhu zasedal 24. dubna 2019 a po diskusi, ve které zazněly hlavně argumenty, že praxe ukázala, že mnoho zaměstnavatelů využívá tohoto zákazu k různým inventurám, takže zaměstnanci i přes zákaz prodeje musí státní svátek trávit v zaměstnání. Dalším argumentem bylo, že existuje značný počet zaměstnanců, kteří o státních svátcích pracovat chtějí – kdysi to například byla i moje manželka. Dalším argumentem bylo, že vlastní projednávání ve sněmovně ukázalo, že návrhy na tuto problematiku jsou mnohdy zcela protichůdné, a konkrétně i proto, že stanovisko vlády, a to opakovaně, není jednoznačné, ke všem návrhům zaujala neutrální stanovisko. Výbor považuje tento zákon za nadbytečný a nesystémový a přijali jsme k němu usnesení, které vám nyní přečtu:

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

A vlastní příloha spočívá ve zrušení tohoto zákona. Jak již tady bylo několikrát citováno i panem poslancem, je to další pokus. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. A protože nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí předseda Senátu pan Jaroslav Kubera.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je to už dlouho, co jsme se tady tím zabývali. Vrátím se jenom na chvíli do historie, kdy nám tady bylo zdůvodňováno, proč to tak má být, aby pokladní a pracovníci hlavně supermarketů, kupodivu o ostatních obchodech se nemluví, bylo řečeno, že tam většinou prodává majitel, což samozřejmě není pravda. Ale je tam spousta problémů například tohoto typu:

Většinou v marketech bývají také butiky a menší obchody, které nedosahují 200 m2. Situace je bohužel taková, a to je v Čechách typické, nakonec to vidíme, čím je nejlepší se živit, potravina je u nás to první, že, proto máme kamiony, které vozí buřty pro chataře, co jedou každý víkend na chatu a tam grilují, takže kamiony musí přivézt buřty, nejlépe z Německa, a jogurty, protože české jim nechutnají. A došlo k takové zvláštnosti, že někdo vymyslel 200 m, ale nikdo neví, proč ne 300 m nebo 100 m. Ale to by ještě nevadilo.

Horší je, že svátky byly stanoveny, a podle mne to bylo úmyslné, naprosto nesystémově. Třeba teď 1. máje lásky čas, odboráři musí do práce. To je, co? První máj není mezi těmi svátky, kdy má být klid a má se demonstrovat za vyšší platy, tak to musí do marketu, že? To je zvláštní. Podle čeho tedy byla vybírána kritéria?

17. listopadu, to je ještě zvláštnější, mají markety otevřeno. To je zvláštní, že? Kdy bychom měli oslavovat, někteří si zřejmě myslí, že není co oslavovat...

Ještě pikantnější situace je o Velikonocích. Na Velký pátek otevřeno, na Velikonoční pondělí zavřeno. A teď tam vidíte, jak auta tam najedou, protože si lidé nepřečtou, jak to je, a domáhají se vstupu, a on vstup není.

Cílem tohoto zákona je tedy postupně zavřít nejenom na všechny svátky, ale potom také o nedělích, potom omezit pracovní dobu.

Argumentovalo se tady Rakouskem a Německem, takže se vrátíme, jak to bylo v Rakousku a Německu. V Rakousku a v Německu si vymohli jednotnou uzavírací dobu podnikatelé, kterým připadalo nefér, že jeden obchodník má otevřeno do sedmi a druhý do devíti, což vypadalo, jakože ten, co má do devíti, má výhodu, protože udělá větší obrat. Proto si vymohli sjednocení na 19. hodinu. Dnes už je to jinak, už tam toto opatření není.

Já musím říct, že když tady bylo řečeno, jak se pokladní těší na to, že budou s rodinou doma, tak netěší, oni se těší na to, že jednou za měsíc mají přesčas a dostanou víc peněz. Já s nimi komunikuji, protože jsem takový, a vždycky se jich na to ptám, dokonce pomalu vykládám věci na pás, aby si děvče odpočinulo. Když je tam mladé děvče, tak to trvá ještě delší dobu, já s ní komunikuji, fronta vzadu za mnou se tvoří, a pokladní si aspoň chvíli oddychne. Že to je těžká práce, je nepochybné. Ona vypadá hrozně jednoduše, jenom to tam pípá, ale ona to tak jednoduchá práce není. Proto se také teď říká, že pokladní v marketech mají větší platy než učitelé, že? Určitě jste to četli. Ale to není úplně pravda... Ono jde o to, kterou část tabulky vždycky použijete. Já jsem se dlouho domníval, že primáři v nemocnicích mají plat 32 tisíc, než jsem zjistil, že 80 tisíc... Ale to je jenom o tom, jak to použijete, jestli použijete celý řádek včetně osobního hodnocení, a pak samozřejmě přesčasů; nechci to rozebírat.

Zákon je tedy naprosto zbytečný, je to jeden z těch zákonů – a tady často slyším, bojujme proti byrokracii, regulacím, ale to zřejmě platí jenom v některých případech, a když se nám to hodí, tak to neděláme.

Jednoznačně navrhuji podpořit návrh, aby se tento zákon bez náhrady zrušil.

A oni nejsou hloupí. Všimněte si jak o Vánocích zavírají obchody samy, když vidí, že není tržba, tak zavřou, ony nás na to opravdu nepotřebují.

Velmi pléduji za to, abychom tento zákon zrušili a očistili tak alespoň o jeden a mohli jsme si udělat jednu čárku, že máme o jeden zbytečný zákon méně.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo. Váš návrh zrušit celý tento zákon ale není předmětem současného jednání. Máte nějaký návrh k současnému návrhu? Hospodářský výbor, dobře. Děkuji.

Prosím dalšího, kdo je přihlášen do diskuse, což je pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré ráno, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Dovolil bych si nejdříve opravit pana poslance, když říkal, že ve velkoobchodech nejsou dětské koutky. Tak já vím minimálně o jednom, a nejenom o jednom, kde dětský koutek je. Ale víte proč? Protože tam jezdí nakupovat maloobchodníci a nemají kam dát malé děti. Já jsem úplně stejně mého malého kluka vždycky do tohoto koutku dal.

A je to většinou na recepci, kde to hlídají ty dámy, kde sedí a potom potvrzují záruční listy apod. Čili i tohle se děje, a je to dobře, že to tak je.

A já jenom chci říct, že jsem z Karlovarska, a když jsme neměli velkoobchod toho ražení, a nebudu tedy říkat značku teď, ale tu největší v České republice, kde se nakupuje pro maloobchodníky, tak jsme dojížděli až do Ústí nebo do Prahy nebo do Plzně. Dneska tam tenhle velkoobchod máme. A protože jsme lázeňská oblast, kde jsou hotely, restaurace, které fungují pořád. Tam nejde najednou turistům říct: „Hele, máme volno, velkoobchod je zavřenej, máte smůlu. Přijďte si na oběd v pondělí.“ Protože dojdou rajčata, dojde cokoliv.

Čili já se hrozně moc přimlouvám, aby to fungovalo dál. Protože i v místě, kde žiji, tak jsme opět odkázáni na cestovní ruch. A musím říct, že je úplně běžné, že když mám volno a nemám v sobotu a neděli svoji senátní práci, tak jezdím dolů během svátků samozřejmě, zvláště kolem Vánoc, tak jezdím dolů dokupovat, protože vždycky něco dojde. A divili byste se, co o těch svátcích tam dole v těch velkoobchodech je maloobchodníků, kteří tam nakupují.

Já se samozřejmě přikláním k tomu zákonu jako takovému, budu pro to hlasovat, ale vadí mi to sociální inženýrství, které tady bylo tím zákonem nastavené.

Já mám dojem, že dokonce ten spouštěcí mechanismus byl tady u nás v Senátu. Tehdy to předkládal náš bývalý kolega František Bublan, a mně se to nelíbí. My pořád chceme lidi nějakým způsobem usměrňovat, dávat jim zákony a říkat jim, co smějí a nesmějí. Podle mého je to každého volba, jestli bude sedět na pokladně, nebo bude sedět někde jinde v provozu, kde je dokonce večerní provoz, v divadle, v šatně apod. Mně se to nelíbí. Byl bych samozřejmě pro úplné zrušení tohoto zákona, nicméně aspoň kousek toho, co se podaří, tak jenom dobře. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pane senátore Horníku, ptám se, jestli tedy vy navrhujete schválit poslaneckou verzi?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ne, ne, ne, podle toho, jak budeme hlasovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji. A prosím pana senátora Nytru, aby pokračoval v obecné rozpravě.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové. Ode mě by se možná čekalo, že budu argumentovat bezpečnostními složkami. Ne, já se vrhnu na kulturu. Ten zákon je opravdu nesmyslný ve své podstatě, protože zavřeme všechna muzea, nebudou hrát kina, nebudou hrát divadla, bavme se o sportu. Zakážeme všechna sportovní utkání, protože tam přece musí být personál, tam musí být služba atd.

Tady se vzala při tvorbě tohoto zákona – a teď pochopitelně nemyslím tu novelu, protože ta přece jenom něco rozšiřuje, ale vracím se na prvopočátek. Tady se vzala jakási modla prodavačky v super a hypermarketech, ale tady je spousta lidí, kteří do práce musí. A také komunikuji v poslední době, ne tak, jako pan předseda Senátu, s těmi prodavačkami. Na rovinu musím přiznat, že ne všechny mají jednotný názor, ale když si to vyhodnotím, tak určitě převažuje to, že většina lidí spíše přivítá příplatek za státní svátek. S tím, že i personál obchodů se umí domluvit, kdo ve svátek půjde, a kdo nepůjde.

Takže za sebe určitě podpořím ten pozměňovací návrh hospodářského výboru. Protože nic horšího se nám nemůže stát, než že nás Poslanecká sněmovna přehlasuje. A pouze makra nebo velkoobchody povolíme, nebo budou povoleny o měsíc později. A jinak v ostravském makru je také dětský koutek.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Do obecné rozpravy se hlásil, jestli se nemýlil, pan poslanec. Až tedy po panu Wagenknechtovi. Tak, pánové, dáváte si přednost, zkuste se rozhodnout, kdo přistoupí k mikrofonu. Děkuji, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Tak děkuji panu předkladateli. Dobré ráno, dámy a pánové, pane předsedající. Já zkusím tady do toho vnést svoji vlastní zkušenost. A jenom řeknu proč. Já jsem spolumajitelem dvou prodejen, které mají 550 a více metrů čtverečních, takže sám dokážu posoudit, jak ta regulace zasahuje nebohé podnikatele. Není to velký podnik, je to malý podnik, máme 15 zaměstnanců dlouhodobě. Já bych rád zmínil jednu věc, která už je v tom současném zákonu nesmyslná, a to je regulace některých svátků. Některý svátek je otevřeno, některý ne. Nám to komplikuje život v normálním fungování, protože přijdou klienti, nakupující, a nevědí, jestli náhodou ten den bude otevřeno, nebo ne. Aktuální stav, který byl politikou dohodou zvolen, mate nejen klienty, zákazníky, ale potom i nastavení samotného podnikání.

A k tomu celému. Já jsem o tom hodně přemýšlel, o té debatě, jestli mít ve svátek zavřeno, nebo ne. Podle mého názoru bychom neměli křivit podnikatelské prostředí a dát pravidla pro všechny stejná. Pokud opravdu je tady zájem, aby nějaký den v týdnu bylo zavřeno, ať to je neděle, nebo státní svátek, ať je zavřeno a všude. Nebo naopak, ať tedy je všude otevřeno. To je ta hlavní logika, kterou já tady vidím. A my tady pořád dáváme další a další nové výjimky, které to ještě dále komplikují. Je jedno, jestli to je nějaký velkoobchod, který se může tvářit jako velkoobchod, ale je to vlastně maloobchod atd.

Z mého pohledu ještě by také rád zmínil, že to neznamená, že když podnikáte a máta zaměstnance v tom podnikání, kteří prodávají, že jste jako nějaký kapitalista vykořisťovatel, že tam musíte pracovat. Tak to není. Oni mají úplně jiný styl pracovní doby. Oni mají klouzavou pracovní dobu, nepravidelnou, mají nějaké dny, kdy jsou v práci, pak mají volno atd. Je to jako v továrnách a jiných provozech. Takže to je druhá věc, kterou bych rád zmínil.

Za mě, pokud bychom uvažovali o nějakém stylu nastavení, tak opravdu zakažme všechny svátky, ať to je pro lidi přehledné, a všichni zavřeme obchody a buďme doma, buďme s rodinou, buďme ti, kteří se opravdu chtějí věnovat rodině, a ne konzumu. Nebo to naopak nechme na podnikatelích, kteří také mají rozum. Já, na rovinu, zavírám i ve svátky, které jsou nesvátky, podle toho zákona, protože mi to připadá nepřehledné. A já ty zaměstnance nechávám doma, protože v nějakých dnech klienti nechodí, ti zákazníci. Takže mám svoji hlavu, dokážu to vyhodnotit. A dneska je těžká doba na trhu práce, také nechceme, aby zaměstnanci byli vyčerpaní a nefungovali. Je to celé nesmysl.

Takže já podpořím návrh hospodářského výboru, protože si myslím, že jsme v nějaké moderní době, kdy lidé dokáží vyhodnotit, co je správné a co ne. A někoho regulovat je čím dál tím komplikovanější, horší a křiví to podnikatelské prostředí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pane poslanče, chtěl jste mluvit až po senátorech, nebo po panu Wagenknechtovi? Až po senátorech, na to máte právo vždycky až na závěr obecné rozpravy. Tak, pane senátore Canove, prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Mě zaujala ta věc, že pan poslanec říká, že on sám by podpořil úplné zrušení toho zákona o zákazech, ale předkládá tu návrh trošku jiný, že by jenom velkoobchody.

Takže já ho vyzývám, aby se nebál, až ten zákon vrátíme do sněmovny, aby podpořil náš pozměňovací návrh na to, aby se to zakázalo.

Já jsem si našel to hlasování. Když to bylo ve sněmovně, tak tam také byl pozměňovací návrh na to, aby se celý zákon zrušil. Dal ho původně pan poslanec Kalousek, pak na hlasování chyběl. Pan premiér také chyběl. Já myslím, že Senát má přece jen pan premiér radši než pana Kalouska, takže by nám mohl vyhovět. Všechno závisí na hlasech vašeho hnutí ANO.

Byly tam různé názory. Vy jste byl pro zákaz, bylo vás málo, ale bylo tam také 20 lidí, kteří se zdrželi. Takže pan Patrik Nacher je určitě schopný poslanec, když bude chtít, tak těch 20 nerozhodnutých určitě převrátí na stranu toho, aby se ten zákon zrušil. Takže v tom vám důvěřuji, že pak, až to vrátíme do sněmovny, že nás podpoříte. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já se omlouvám, ale velmi rychle, protože tady dvakrát zaznělo o těch dámách na pokladnách, tak aby to bylo genderově vyvážené, oni tam jsou dnes už i pánové, vesměs mladšího věku, mnohdy jsou to studenti, ale samozřejmě i ta děvčata jsou studentky. Studenti si tímto způsobem přivydělávají. Když je zavřeme, tak opět nemají jednu z možností, kde si přivydělat docela zajímavé peníze, zejména když jsou příplatky, které jsou až 100 % o svátcích. To všechno v podstatě vyvolává potřebu ten zákon úplně zrušit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Hezký den, pane předsedající, dámy a pánové, já úplně krátce. My máme teď jedinečnou příležitost vracet nesmyslné zákony, které historicky vznikly ve sněmovně a byly schváleny i na této půdě, abychom se s tím nějak vypořádali. Toto je zrovna jeden z nich, protože historicky jsme regulovali, regulovali, regulovali, zdaňovali a poškozovali podnikatelské prostředí, které skutečně už teď je paralyzováno a nefunguje. Takže máme jedinečnou příležitost vracet takovéto zákony poslancům, ať to přehodnotí. Takže já se přimlouvám za pozměňovák a děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče, k mikrofonu přichází paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno, pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já snad jenom trošku k té genezi. Víte, přece jenom kdo sleduje politické dění a nálady ve společnosti, tak vnímá to, že naši spoluobčané chtějí mít volno. Důvody jsou jistě nejenom historické, křesťanské, aby ctili své svátky, ale prostě si chtějí odpočinout, chtějí mít jinou kvalitu života. Chtějí mít volno o víkendu, u směnných pracovníků, je to tak, jak to je, mají ho uprostřed týdne. Ten návrh vznikl skutečně tady. Byl to František Bublan, který, řekla bych, že můžeme říct, že jeho morální hodnoty a křesťanské nasazení byly hodně vysoko, ta debata se tady tehdy vyvíjela o tom, abychom lidem, kteří po tom touží, nebo mají takové kořeny, aby mohli ctít třeba naši historii, naši minulost, abychom jim trošku ty spotřební dveře zavřeli.

Ono je to dneska přece tak, že velké obchoďáky ve svátek nejsou uzavřeny, ony jsou dveře otevřené, protože jsou tam malé krámky. Ale jsou tam například i služby, od kosmetických, čistírny, kadeřnice; a ty, když je ten svátek, jako třeba teď bylo Velikonoční pondělí, tak tam jsou, ale nikdo za nimi nepřijde, protože to není ten byznys, který by lidi do obchoďáku lákal. Tito lidé by taky chtěli mít volno. Já se možná bavím v Pardubicích s jinými prodavačkami, že výdělek je výborná věc, ale věřte tomu, čím mladší naši voliči, tak chtějí mít svůj čas a prostor, nechtějí ho někde trávit. Myslím, že nejsme schopni tady vyjmenovat všechny směnné provozy, od ubytovacích a byznysových, až po zdravotnické, nepřetržité, záchranáře, tam to přece vždycky bude... To bude klasický směnný provoz, ať my si vymyslíme 27 státních svátků. A pak jsou to obchodníci, kteří to volí dobrovolně, ti podnikatelé, které podporujeme. A pak jsou to ti zaměstnanci, o těch my se bavíme. Ty my chráníme. Ona ta debata je paskvilní dnes proto, že první návrh si nikdo tady nedovolil říct, protože by byl sestřelen, že chce mít zase neděli volnou, jako to vidíme v Rakousku, jako to vidíme na severu, protože bychom se mu tady i v té Poslanecké sněmovně všichni vysmáli. Zbláznil se... Po té demokracii, po té svobodě, kdy si to užíváme, zase najednou se vracet.

Je to teď ani ryba, ani rak, teď si tady můžeme předvádět, jak je to hloupé, jak to nevyhovuje, víte, kdybychom se uměli dohodnout, jako že se nechceme domlouvat ani my tady leckdy, ani naše dvě komory, tak bych byla samozřejmě pro nový zákon. Asi se mi líbí v logice to, co říkal kolega Wagenknecht, pro všechny zavřeno. Ti, co nechtějí, si vyberou. Tak by to podle mě bylo fér.

Úpravu v tuto chvíli vítám, pořád mám na vědomí, že bychom dětem měli dávat správné vzory, dobře, rodiny možná jezdí na chaty, ale pak jezdí i s rodiči děti třeba do velkoobchodů vybírat zboží, prostě tak to je, tomu my nezamezíme. Ale myslím si, že šance na odpočinek těm, kdo si to sami nemohou zvolit, tak tady, myslím si, že bychom jim to dát mohli. To je do budoucna.

Podporuji tu změnu, trošku jsem se uhnula, ale všichni řečníci se trošku uhýbáme v tom hovoru, rozumíme tomu, proč zákon je, nebo dovysvětluji, proč zákon je takový, jako že si z něj děláme trošku legraci. Ale takových zákonů tady, přátelé, máme hodně. Tento se nás,každého občana, velmi osobně dotýká.

Pléduji za svobodný odpočinek. Každý ať pak pracuje taky svobodně a rád, ale měli bychom tomu jít asi naproti.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorko, promiňte, mám tomu rozumět tak, že navrhujete schválit ve znění Poslanecké sněmovny? (Miluše Horská: Ano.) Děkuji, abych v tom měl jasno. Prosím pana senátora Valentu, který se hlásí jako další do obecné rozpravy.

Senátor Ivo Valenta:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já jsem původně nechtěl vystupovat, ale musím říct takový příklad. Jsem vlastníkem řetězce hotelů, nejen malých; i velkých, kde pracuje třeba 100 zaměstnanců. Na Slovensku i v Čechách. Můžu porovnávat, v jiných zemích, kde vlastníme hotely.

Tito lidé by taky toužili po volnu, taky by byli rádi, kdyby mohli zůstat doma na vzpomínané Velikonoce nebo jiné křesťanské svátky. Teď si představte, že by nebyly. V našich hotelích přes Velikonoce bylo úplně plno, tak obrovský byl zájem přes ty svátky, že lidé se tam přišli pobavit, chtěli mít oběd, večeři, dokonce jsme jim zajistili i velikonoční šmigrusty, hosté, resp. děvčata dostala na zadek tím tatarem, aby byla zdravá atd. To všechno jsme museli zabezpečit, takže zaměstnanci šli do práce. Blíží se i další svátek. Svaté přijímání. Podívejte se, co se děje. Naše hotely nemají už žádná místa u stolu, protože všichni si objednávají místa na oběd v našich hotelech. A teď bychom jim tu možnost nedali. Takže já bych byl rád, podpořím pozměňovák hospodářského výboru, to pustit a otevřít úplně všechno, protože je to totální hloupost, nechme to prostě opravdu na těch podnikatelích. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Protože tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Prosím pana poslance, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil.

Poslanec Patrik Nacher:  Dámy a pánové, dnes jsem zjistil, že jak věkem, tak názorem patřím spíš do Senátu než do Poslanecké sněmovny, protože já s většinou toho, co tady zaznělo, souhlasím. Takhle jsem i vystupoval opakovaně v Poslanecké sněmovně. Můj názor na to je konzistentní.

Kolega senátor tady řekl, jak jsem hlasoval, tak já jsem hlasoval dvakrát pro zrušení toho zákona. Jednou, když se o tom hlasovalo, přímo o tom zákoně, a jednou, když to byla součást pozměňovacího návrhu, který načetla kolegyně Langšádlová. Nicméně jsem tady sdělil i to, já jsem tam nový poslanec, prostě ctím nějaké nepsané pravidlo, sám bych byl nerad, aby někdo přišel s nějakou normou, kde by potřetí, počtvrté, popáté, pošesté se pokoušel, abychom hlasovali o tomtéž, přehlasovat ten zbytek.

Jinými slovy, já osobně podpořím toto zrušení, pokud to tady projde, toho zákona jako celku. Nicméně mám určitou záklopku, to tady říkám dopředu, abych přesvědčil o tom své kolegy v klubu, protože prostě my jsme se domluvili jasně, že když už opakovaně proběhne v Poslanecké sněmovně nějaké hlasování a neprojde to, tak je poněkud nefér to tam zase oknem pouštět znova. Já bych tím trošičku, dost si na to potrpím, tak se za to omlouvám kolegovi, že nebudu tak rázný na tom klubu, já si potrpím na určité reputaci. Na začátku jsem sděloval, že to není salámová metoda, že přijdu s velkoobchody, pak to postupně dalšími kroky... Najednou se zruší zákon jako celek. A tímto bych to vlastně porušil, že přes velkoobchody se zruší zákon jako celek. Já samozřejmě tu snahu tady podpořím osobně, ale opravdu nemůžu zaručit, a děkuji za tu důvěru, že bych měl takový vliv v poslaneckém klubu hnutí ANO, abych přesvědčoval kolegy.

Jinak ta debata tam byla podobná, já jsem vznesl ty samé argumenty, které zazněly tady. Proč 200 metrů, proč ne 300 metrů, proč ne 150 metrů, proč zrovna tyto svátky, proč ne jiné svátky, je v tom zmatek, proč zrovna tyto provozovny, proč má být třeba otevřeno ve fitkách, v hotelech, v penzionech, na benzinových pumpách, kdo to určí? Tam jako jsem se ptal, ti zaměstnanci mají menší právo, menší ochranu, atd. Uváděl jsem příklady toho, že i bez zákona umíme žít samozřejmě, mám kamaráda, který má dobrou, kvalitní restauraci, každé pondělí má zavřeno, každé pondělí, ne o svátcích. Každé pondělí. Kolem je spousta restaurací, které mají otevřeno, i přesto to přežil.

To si myslím, že přesvědčujeme přesvědčené. Vy to takhle vrátíte, já konzistentně se k tomu postavím, jak jsem řekl, uvidíme, jak dopadne to hlasování, obávám se, že zase konzistentní kolegové to nepodpoří v Poslanecké sněmovně. Takže aspoň doufám, že projde to, že se to zruší u toho velkoobchodu, čímž se dostávám k poslední věci, těm dětským koutkům.

Já to tady vysvětlím. Je možné, že ve velkoobchodech jsou malé dětské koutky, já jsem to samozřejmě myslel v přeneseném slova smyslu, jdete do velkého obchodního centra, já to také dělám, ne tedy o svátcích, s malými dětmi, tam ty děti dáte do toho profesionálního, velkého dětského koutku, kde ještě napíšete mobil, aby vás mohli volat, mají oni číslo, ti rodiče tam jdou nakupovat, nebo jdou do kina, nebo si jdou na oběd atd. Prostě tam tráví celé dny. To je ten rozdíl oproti tomu, že ve velkoobchodě si prostě jdete nakoupit, zase tam odsud odejdete. Tak jestli tam nějaký malý dětský koutek někde v rohu je, tak to mě nechytejte za slovo. Já jsem tím myslel takovou tu shoppingovou turistiku, že prostě jdu do obchodního centra, něco koupím, jdu do kina, jdu se najíst atd. Takový ten konzumní způsob života. Já o tom píšu ve své knize. Varuji před tím.

Zároveň nechci lidem plánovat život.

Děkuji vám za diskusi a průběh určitě rád přetlumočím nejenom na poslaneckém klubu. Ještě jednou děkuji a pěkný zbytek pátku.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče, ještě jsme neskončili s vaším bodem. Teď prosím pana zpravodaje garančního výboru, senátora Aschenbrennera, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, v rozpravě vystoupilo 6 senátorů, 1 senátorka, konkrétně paní kolegyně Horská vystoupila s návrhem schválit v podobě, která přišla z Poslanecké sněmovny, jako jediná, a obohatila naši češtinu o výraz paskvilní. Všichni ostatní vystoupili s podporou usnesení našeho hospodářského výboru, pan předseda Kubera navíc přidal návod, jak svým přístupem zpříjemnit pokladním jejich práci.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Protože byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak o něm budeme také... Pardon. Já myslím, že se hlasuje nejdřív o schválit... Zcela jistě se hlasuje nejprve o návrhu schválit. Takže jsem se nemýlil.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31. Než zahájíme hlasování, tak já pustím ještě znělku.

Já připomínám, že zahájíme hlasování o návrhu paní místopředsedkyně Horské schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s ním, nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já konstatuji, že v hlasování č. 47 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 7, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat. Protože nebyl návrh přijat, otevírám podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Přihlaste se, pane senátore... Pan senátor Aschenbrenner se hlásí do podrobné rozpravy.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, já bych jenom opravdu pro jistotu ještě jednou podpořil ten návrh, který vzešel z našeho hospodářského výboru.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, někdo další se ještě hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo další. Proto podrobnou rozpravu končím. Prosím pana senátora Aschenbrennera, jestli ještě chce upřesnit, přečíst ten návrh? To usnesení. Máme ho všichni písemně, nemusíme.

Takže teď budeme hlasovat o návrhu výboru a o usnesení výboru tak, jak nám bylo předloženo. Myslím, že nemusím pouštět znělku, že můžeme rovnou hlasovat. Znělku jsme pouštěli před chviličkou. Já zahajuji hlasování o usnesení výboru, které nám předložil pan senátor Aschenbrenner. Takže pouštím hlasování. Kdo s tímto usnesením souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s ním nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 48 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 38, proti bylo 14. Návrh výboru, který byl obsažen v usnesení, byl přijat.

Nyní tedy v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory... Pardon, já se omlouvám.

My musíme ještě schválit celé to znění. Takže prosím, abychom se připravili na hlasování. Budeme hlasovat, prosím, odhlaste se a přihlaste se ještě... Tak, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, hlasovali jsme o tom návrhu. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 49 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 39, proti bylo 12. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Aschenbrenner... Takže změna. Návrh je tedy pan senátor Nytra a pan senátor Vilímec. Souhlasí oba dva, Předpokládám, že ano.

V sále je v současné chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. Já zahajuji hlasování o tom, abychom tyto dva pány senátory pověřili odůvodněním usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli, zároveň děkuji i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

My můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění zákona č. 254/2016 Sb.

Tisk č. 68

Je to senátní tisk č. 68. Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 68. Pan poslanec Karel Rais jako jediný navrhovatel je na pracovní zahraniční cestě a omlouvá se. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Tento tisk, protože tady není pan předkladatel, tak ho stručně uvedu. Tento tisk je víceméně technickou novelou, tak jak byl doručen z Poslanecké sněmovny, je technickou novelou zákona o dani z nabytí nemovitostí, kdy k osvobození od daně z nabytí nemovitostí, kterému podléhaly bytové jednotky v bytových domech, se nově přidávají i bytové jednotky v rodinných domech, protože poslední dobou nastal trend dělit v rodinných domech, vyčleňovat bytové jednotky, ten původní zákon s tím nepočítal, takže tam tato kategorie není obsažena.

Při výkladu s finančním úřadem a s dalšími docházelo k výkladové nejasnosti, takže bylo potřeba tento problém přesně specifikovat. To je vlastně podstatou té novely, která byla doručena z Poslanecké sněmovny. Já když jsem psal zpravodajskou zprávu a díval jsem se do historie tohoto tisku, viděl jsem, že byly pozměňovací návrhy v Poslanecké sněmovně, které tohoto tisku využily k tomu, že chtěly, ať už snížit daň z nemovitostí jako takovou nebo ji úplně zrušit.

Musím přiznat, že po různých konzultacích jsem se skřípajícími zuby tomuto pokušení odolal, do výboru jsem předložil zpravodajskou zprávu, která doporučovala výboru schválit ten tisk ve znění doručeném Poslaneckou sněmovnou. Nicméně na výboru se objevil pozměňovací návrh na snížení daně z nemovitostí, tuším, že na dvě procenta, objevil se tam návrh na zrušení daně z nemovitostí jako takové.

Nakonec to zrušení po diskusi ve výboru bylo drtivou většinou výboru schváleno, takže to je součástí toho výborového usnesení, které navrhuje zrušit tu daň z nemovitostí jako takovou.

Jenom možná pro připomenutí, nebo pro vysvětlení toho, proč daň z nemovitostí byla navržena výborem ke zrušení, padaly tam takové argumenty, že to je taková vlastně hodně nemravná daň, že zdaňuje něco, co už bylo několikrát zdaněno, ať už daní z příjmů, je vlastně na bytech daň z přidané hodnoty, tudíž je to taková jakoby daň navíc.

Dále tam bylo argumentováno tím, to mi připadá velice případné, že touto daní jsou postiženi zejména mladé rodiny apod., když si pořizují nové bydlení ve starších bytech nebo mladé rodiny, které jdou z menšího bytu do většího, při dnešních cenách, při ceně bytu cca 5 milionů, tak vlastně je postihuje dál ta daň z nemovitostí ve výši 200 tisíc, za které je možné si pořídit základní vybavení do bytu.

Zazněl samozřejmě i protiargument, že pokud by byla daň z nemovitostí zrušena, pak dojde k výpadku příjmů státního rozpočtu. Letošní rok cirka 6 milionů, pokud by to bylo schváleno někdy v pololetí a v dalších letech ve výši 10 až 12 miliard korun, nicméně samozřejmě tam zazněly i argumenty, například argument takový, že tady nedávno Senát byl proti tomu, aby se peníze z Fondu národního majetku ve výši 18 miliard převedly do rozpočtu, nakonec koalice si toto prosadila. Takže tímto byl rozpočet nestandardně dotován 18 miliardami. Je předpoklad, že tato dotace rozpočtu bude probíhat i v dalších letech z Fondu národního majetku.

Jak říkám, nakonec to zrušení bylo drtivou většinou hospodářského výboru schváleno. Já bych vás požádal o podporu tohoto výborového usnesení, které na závěr přečtu.

54. usnesení VHZD, po úvodním slově navrhovatele, poslance Karla Raise, po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Kose a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ladislava Kose a pověřuje předsedu výboru, senátora Vladimíra Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Tolik za mě na úvod. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový nic nenavrhuje. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, spíše z titulu předsedy hospodářského výboru doplním pana zpravodaje.

Skutečně ten návrh, který předložil pan poslanec Rais, je jediným předkladatelem, a vidíte, když je někdo jediným předkladatelem a pak nemůže, tak vlastně ani nikdo nemůže vystoupit za navrhovatele... To je také poučné. Je to záležitost spíše technické povahy. Pouze je zarážející, že výklad daňové správy k osvobození při pevném nabytí bytové jednotky u rodinných domů nerespektují všechny finanční úřady. Existuje jakýsi výklad z roku 2017, ale jak bylo zjištěno i šetřením veřejné ochránkyně práv, více než čtvrtina finančních úřadů to osvobození přiznává. Jsem přesvědčen, že tady by byl býval stačil nějaký jiný sjednocující výklad, a nemuselo by se přistoupit úplně k novele zákona, protože předvídatelnost postupu finančních úřadů je různá. Myslím, že je škoda, že tady není paní ministryně, měla by si v tom udělat velký pořádek.

Proti novele asi není nějakých odborných námitek, přesto si myslím, že se to mohlo nějakým výkladem vyřešit.

Ať už jsem byl ve sněmovně nebo i tady, kdykoliv se otevírá tento zákon, teď se jmenuje o dani z nabytí nemovitosti, předtím to byla do roku 2013 daň z převodu nemovitostí, tak se vždycky vede debata, zda vůbec tuto daň vybírat, nebo ne, protože je věc nanejvýš sporná.

V zásadě se vybírá podle mého soudu pouze z toho důvodu, že přináší do státního rozpočtu nějaké peníze. Navíc to nepatří mezi sdílené daně, takže vlastně 100 % výběru této daně přísluší státnímu rozpočtu.

Podle mého názoru skutečně v drtivé většině případů jde o jakési dvojí zdanění, protože se zdaňuje něco, co už se zdaňovalo předtím v rámci daně z příjmů. A myslím, že by se mělo od výběru této daně mělo jednoznačně upustit.

V tomto ohledu je podle mě používání daně zcela neakceptovatelné a určitě i nemorální. A co je navíc, protože konstrukce je nyní jiná než u daně z převodu nemovitostí, je to z důvodu snazší vymahatelnosti u finančních úřadů, ale navíc výběr této daně evidentně přináší zdražování cen nemovitostí, což je v současné době velkým problémem.

Proto se objevil tento návrh na hospodářském výboru, já pouze mírně poopravím pana senátora Kose. Podával jsem návrh na snížení na 3 %, ne na 2 %, a to z toho důvodu, že do roku 2013 daň z převodu nemovitostí, jestli si pamatujete, měla sazbu 3 %, dočasně se to navýšilo na 4 % a dočasně zůstalo zase trvale.

Proto jsem to snižoval na 3 %. Nakonec prošel návrh to úplně zrušit. A já s tím souhlasím, protože asi není potřeba provádět nějaké mezikroky ke zrušení. Jinak je to samozřejmě výpadek státního rozpočtu. V letošním roce, pokud by se to prosadilo v Poslanecké sněmovně, bylo by to asi 6 mld. Jinak celkově výtěžek je asi 12 mld Kč. Ale jsem přesvědčen, že ministerstvo financí by si s tím poradilo.

Souhlasím s tímto návrhem, myslím si, že je to krok správným směrem, že bychom neměli postihovat dvojím zdaněním ty, kdo si chtějí obstarat či koupit bytové jednotky nebo koupit nemovitosti. Víte, jaký je dnes problém se zvyšováním cen nemovitostí a administrativní náklady spojené s výběrem této daně k tomu ještě přispívají.

Podporuji návrh hospodářského výboru. Pan senátor mi také potvrdí, že jsme dostali nějaké dopisy od těch, kteří nás žádají, abychom to nezdržovali, že mají problémy při jednání s bankami.

Na druhé straně jde i o určitý jakoby vzkaz k Poslanecké sněmovně. A myslím, že pokud už to leželo v Poslanecké sněmovně jeden rok, a Poslanecká sněmovna neměla jaksi zájem to nějak projednávat, a paní ministryně, která určitě si je vědoma tohoto problému, to mohla také zařadit do daňového balíčku, který jsme tady projednávali před třemi měsíci. Bylo tam vodné, stočné a tak tam mohla dát i tuto technickou novelu, takže určitě nemůžeme zase rozhodovat v Senátu podle toho, jestli se projednává něco rok nebo rok a půl.

Vnímám to skutečně jako vzkaz k dolní sněmovně. Zamyslete se nad zrušením této daně, protože z toho pohledu a z těch důvodů, o kterých jsem mluvil, je tato daň úplně neakceptovatelná a nemorální.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další a s právem přednosti je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mám jenom faktickou poznámku k tomu, co tady říkal pan předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nechtěl jsem to zmiňovat, ale ten, kdo sem posílá návrh zákona, je Poslanecká sněmovna, a Poslanecká sněmovna samozřejmě měla možnost sem vyslat svého zástupce a nemusel to být pan poslanec Rais. A že se tak nestalo, považuji za nepatřičné a myslím si z hlediska Poslanecké sněmovny i do jisté míry neslušné.

Tolik ode mne. Není to tedy tak, že nemohl přijít někdo jiný namísto pana poslance Raise. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A prosím pana senátora Jaroslava Větrovského, který je přihlášen do rozpravy jako další.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené senátorky, vážení senátoři, myslím si, že vše podstatné bylo řečeno. Vzhledem k tomu, že šlo původně skutečně o technickou novelu, pokud schválíme zrušení tak, jak doporučil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak na základě analýz ministerstva financí bude výpadek v letošním roce činit skutečně asi 6,5 miliardy korun a v příštích letech 13 miliard korun.

Dávám návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, zaznamenávám já a nepochybně i pan zpravodaj. A další s právem přednosti do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, předkladatel tady není, kolegyně a kolegové. Co jsme tady již déle, tak si vzpomínáme, jaký byl vývoj této daně. Svého času jsem dokonce dával pozměňovací návrh, aby tato daň byla snížena aspoň ze 3 % na 2 %, dneska jsou to 4 %.

Ta daň je nemorální, protože tady bude sice výpadek 6,5 mld Kč, to je krásné, ale ona tato daň státu vlastně nepatří. Vždyť je to všechno už jednou zdaněné. Co je na tom, že státu bude chybět 6,5 miliardy.

Stát, který je nejhorším hospodářem, a je jedno, kdo sedí na ministerstvu financí.

Pamatuji si, když byla tato daň navýšena, mám dojem o 1 %, ze 3 % na 4 %. A bylo to zdůvodňováno tím, že jsme byli v té době v krizi, která přišla v roce 2008, 2009. A tak si stát vypomohl ještě jedním procentem navíc. Vždyť je to nemorální. Jakým právem stát , když mi něco patří, na mně chce další finanční prostředky, když já se rozhodnu nemovitost prodat.

Ze začátku tady byly pochybnosti, kdo ji bude vlastně platit, jestli kupující nebo prodávající. Ale neměl by ji platit vůbec nikdo. Co je tomu státu po tom. Je to moje, stát s tím nemá nic společného. Já zaplatím poplatek na katastru nemovitostí, a tím to pro mě padá.

Celý tento zákon byl od začátku špatně nastaven, stát si jenom vypomáhal, když má díru v kase. A říkám znova, je úplně jedno jaký je tam ministr financí a jestli je zleva nebo zprava. Tato daň je naprosto proti občanům této republiky! A proto se přikláním k tomu, aby byla zrušena. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore a prosím pana senátora Tomáše Goláně, který je přihlášen do obecné rozpravy.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já naváži na pana kolegu Horníka a udělám exkurz do historie. Byla tu od roku 1993 daň z převodu nemovitosti. Tato daň měla 3 %, zvykli jsme si na ni, neměli jsme ji rádi.

Byla stejně nemorální jako tahle, ale měla úplně jiný režim a princip. Platil ji ten, kdo něco prodával. To znamená, že ten, kdo prodal, inkasoval peníze. A měl z čeho tu daň zaplatit. Co se stávalo? Finanční úřad si chtěl ušetřit práci při vymáhání a všechno si zjednodušit. Samozřejmě když prodávající prodal nemovitost, tak už tu nemovitost neměl. A finanční úřad si myslel, že bude mít mnohem těžší práci s vymáháním případného nedoplatku, a proto si řekl, nám je to jedno, my obereme kohokoliv. A koho obereme líp? Toho, kdo tu nemovitost má. Takže to hodil na lidi, kteří to kupují.

Situace je potom taková, že koupíte firemní dům za 20 milionů, vyberete se ze všech vašich úspor a musíte si na tu daň půjčit, protože nemáte ani korunu. A nedejbože, abyste chtěli rekonstruovat, protože daň z 20 milionů je 800 tisíc. Je to 800 tisíc za nic, je to 800 tisíc za to, že jste si ze svých zdaněných peněz koupili firemní budovu. To je u firmy. Ale co ti lidé, kteří si kupují byty? Koupí si nový byt, nebo na nový je osvobozen, k tomu se dostanu potom v technické novele, koupí si byt, svůj první byt a musí zaplatit peníze státu za to, že si něco koupil. Proč? Protože stát není schopen vybírat peníze od převodců, od prodejců, proto to hází na kupující. Ty máš nemovitost, ty sice nemáš peníze, ty nemáš nic, protože ty sis musel vzít hypotéku, ale ty to zaplať, protože máš z čeho, a my ti ten dům nebo byt obstavíme. Je to prachsprostá lenost finančního úřadu plnit své povinnosti a přehodí je na toho, kde může něco vybrat.

Samozřejmě je tam nemovitost. Nemovitost se může exekuovat, může se dát do zástavy a už je kde brát a nějakým způsobem zajistit.

Tady vidím úplně tu největší nemorálnost té změny. Ale kromě té změny, že se to přehodilo na kupujícího, se tam přidalo samozřejmě 1 %. Proč ne? Když už to děláme, tak pojďme to obrat ještě víc.

Já se vrátím jenom k té technické novele. Navrhuji zrušení celého zákona. Ten zákon je tak nemorální, že si myslím, že my jsme tady od toho, abychom zabránili tomu, aby dál fungoval.

Pokud bude mít stát výpadek a bude to chtít nějakým způsobem nahradit, nebudu s tím souhlasit jako člověk, který pracuje v daních, ať si udělá znovu daň převodu nemovitostí. Ať si udělá znovu ten zákon, který měl, a ať vybere ty peníze od toho, kdo je má. Samozřejmě jsou to znovu zdaněné peníze už jednou, je to nesmyslné, ale z hlediska principu je to pořád pro ty lidi únosnější a přijatelnější. Ale tak, jak je ten zákon koncipován, tak by neměl dál fungovat.

Jen k té technické novele. Samozřejmě navrhuji zrušení celého zákona.

Pokud by to zrušení neprošlo, tak bych chtěl vysvětlit, že je důležité přijmout alespoň tu technickou novelu. Jak to tady řekl velice dobře pan kolega Vilímec, my s tím máme problémy. A já jsem osobně tohle chtěl nechat přejít až k Nejvyššímu správnímu soudu, protože je tam naprosto nepochopitelná protiústavní nerovnost. To osvobození se týká úplně nových bytů. Úplně nových bytů, které vám převádí ten, kdo to postavil, tzn. developer. Developer prodává byty, prodává je v bytových domech a je logické, že si kupujete byt jenom za tu cenu bez téhle daně.

Nicméně, jak to řekl kolega předřečník, začaly se rozdělovat nové domy na bytové jednotky a začaly se prodávat úplně nové byty nikoli z bytových domů, ale z rodinných domů. Ten princip je úplně stejný, ale protože v zákonu je napsané „první převod bytu, který je součástí bytového domu“, a není tam, „který je součástí rodinného domu“, najednou to finanční úřady začaly zdaňovat. Ač bylo nějaké stanovisko, nějaký pokyn k tomu, tak to začali zdaňovat, protože zákon jim to umožnil. Já to vidím jako další nemorálnost. Prostě zákon mi to umožní, je to naprosto nemorální, tak já to použiji.

My jsme tyhle kauzy měli dvě a chtěli jsme to dotáhnout až k Nejvyššímu správnímu soudu, protože ten rozhoduje samozřejmě v souladu s ústavou, a to je naprosto nepochopitelná nerovnost a chtěli jsme to predikovat. Bude samozřejmě lepší, než čekat na nějaké rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, aby to prošlo pomocí té technické novely, aby lidé, kteří si kupují nové byty z rodinného domu, je měli už bez téhle nemorální daně.

Ano, přesně jak říkal kolega, dostávali jsme dopisy, neblokujte to o těch pár měsíců, my už trpíme. Ale my nemůžeme schvalovat zákony, které jsou pro jednu skupinu obyvatel. My musíme schvalovat zákony, které jsou pro všechny obyvatele. A pro všechny obyvatele téhle republiky je lepší tento zákon zrušit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, s právem přednosti je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, poslouchejte pozorně. „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“ Zdalipak víte, kdo to řekl? Ronald Reagan.

My tady zdaňujeme to, že někdo si vzal za své peníze, které předtím musely projít daněním, koupí nemovitost a současně rozjíždíme programy na dostupné bydlení. Nejsme blázni?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nebudu odpovídat a předám slovo panu senátoru Hrabovi.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já jsem rozpolcen, protože z jedné strany jsem určitě pro zrušení daně z nabytí nemovitosti. Na druhou stranu tak, jak je ten pozměňovací návrh navržen – a říkám to už v této obecné rozpravě – se domnívám, že se jedná o senátní návrh zákona. Je to jiný název, jiný obsah. Z tohoto důvodu, z důvodu legislativní čistoty, se připojím k tomu znění, které přišlo z Poslanecké sněmovny. Já budu určitě první, kdo bude hlasovat pro senátní návrh zákona, klidně ho rád připravím, zrušení daně z nabytí nemovitosti. Ale chtěl bych varovat před unáhleným postupem a nadšením pro rušení této daně v tuto chvíli. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za pohled právníka a prosím pana senátora Wagenknechta.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane místopředsedající, já navážu na to, co tady říkal pan místopředseda Oberfalzer. On je opravdu vtipný řečník, já takhle vtipný nejsem a moc se mi to líbilo, ale já bych to chtěl říct svými slovy, co se mi na tom celém nelíbí. Já tady budu citovat věc, která teď proběhla médii před několika dny. Byly tady pak nějaké politické půtky mezi panem premiérem a panem prezidentem Kalou, to je NKÚ. A ve výroční zprávě NKÚ se říká, já to tady budu citovat: „Do podpory bydlení stát od roku 1997 – 2017 investoval 232 miliardy Kč, přesto se podle NKÚ v některých oblastech situace zhoršila. Roste počet sociálně vyloučených lokalit a obyvatel v nich.“

Já bych to teď malinko posunul právě do té sociální oblasti, protože to hodně řešíme v senátním obvodu. My tady na jednu stranu máme informaci, že stát se snaží dlouhodobou koncepcí podporovat bydlení pro potřebné, pro mladé, kteří mají tíživou situaci, a nedaří se to. Já to nechci hodnotit, ale velké peníze se investují státem, což úplně nevypadá dobře. Na druhou stranu vidíme, že se zdaňují takové byty, které si lidé nakupují, což je podle mého názoru demagogie, to, co tady proběhlo. A já to ještě podpořím další mojí myšlenkou. Tady v tom návrhu, který projednáváme, se dává jakási výjimka pro nový byt, který postaví developer, mladá rodina si ho koupí a v tom případě vlastně ta daň byla neplacená.

No ale kolik rodin si kupuje úplně nové byty od developerů? Máme tady bytovou krizi ve výstavbě bytů, hodně lidí si kupuje byty staré a rekonstruuje je. Ať je to v panelových bytech, nebo v cihlové zástavbě, je velký problém si vůbec nějaký byt pořídit. A tam by to neplatilo?

Takže jenom za mě - z pohledu sociální roviny celého toho procesu a problému to vlastně nic neřeší a ta daň je vlastně nemorální. My se snažíme podporovat bydlení pro mladé lidi, ale my jim zdaňujeme ve většině případů nemovitost a je to nesmysl. Tak z tohoto důvodu, ač nejsem právník, abych vyhodnotil právní čistotu toho návrhu na celé zrušení, budu podporovat tuto věc, protože to je opravdu špatně.

My na jednu stranu chceme, aby se kvalitně bydlelo, aby mladí lidé měli bydlení, na druhou stranu to neřešíme. A stát vybírá daně na to, aby je pak přerozděloval v koncepci podpory sociálního bydlení, která se bohužel nedaří. A zopakuji to číslo – 232 miliard Kč od roku 1997 do roku 2017, a bohužel se to nedaří. Pojďme ty lidi nechat, ať si sami ty peníze, které jim tady tímto necháme, využijí sami lépe. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobré dopoledne. Já bych chtěl reagovat na vystoupení pana senátora Hraby. My jsme pochopitelně ten pozměňovací návrh konzultovali s naší legislativou. Není to úplně jednoduché, ale v konečné fázi vyjádření naší legislativy, na kterou se v mnoha ohledech vždycky spoléháme, bylo, že ano, lze takto přijmout ten pozměňovací návrh. Takže proto ho kolega Aschenbrenner předložil v hospodářském výboru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, další přihlášený je pan senátor Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Jenom krátce navážu na pana kolegu Oberfalzera. Je to přesně tak, jak to řekl Ronald Reagan. Ten důsledek, nebo proč se to děje, tak je úplně jednoduché. Napřed těm lidem peníze sebereme, potom jim je milostivě něčím dotujeme a vytváříme si závislou skupinu na státu, která reguluje a dotuje. A potom si samozřejmě vytváří velmi významnou skupinu voličů. Takže neberme těm lidem peníze, nechme je s nimi nakládat, pak to nemusíme dotovat. Nechme mladé a všechny, ať si se svou nemovitostí nakládají podle svého. A to, že nám bude chybět 6 miliard, já si myslím, že když se všichni podívají, jak se nakládá s některými prostředky, jak se zbůhdarma rozdává, rozdává a rozdává, tak se 6 miliard vždycky najde. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, já vidím, že se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, tak obecnou rozpravu končím a prosím pana garančního zpravodaje, aby se k právě proběhlé rozpravě vyjádřil.

Senátor Ladislav Kos:  V rozpravě vystoupilo celkem 9 senátorů. Velká většina jich souhlasila s výborovým návrhem, nicméně zazněl tady rovněž návrh na schválení, ve znění Poslanecké sněmovny, takže o tom budeme hlasovat tak jako v minulém tisku jako první. A zazněla tady rovněž námitka ohledně legislativního postupu i ze stran legislativy, že tento postup je na hranici nebo téměř za hranicí toho, jak by to mělo vypadat. Nicméně v předchozím bodě jsme postupovali stejně, takže asi námitku legislativy bereme na vědomí. Asi bychom se něčeho podobného měli vyvarovat, nicméně návrh výboru tady leží a snaha o likvidaci, o zneplatnění, resp. o zamítnutí daně z nabytí nemovitostí tady existuje.

Takže asi budeme nejprve hlasovat o poslaneckém návrhu a následně o návrhu, který vzešel z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak ještě jednou připomenu, že teď budeme hlasovat o návrhu pana senátora Větrovského schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já pustím znělku.

Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Já spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 51 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 17, proti bylo 9, návrh nebyl přijat. Protože návrh nebyl přijat, otevírám podrobnou rozpravu.

Nikdo se nehlásí.

Senátor Ladislav Kos:  Protože se nikdo nehlásí, tak bych nechal teď hlasovat o znění předloženém výborem.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak nebudu už pouštět znělku, ale budeme hlasovat o návrhu výboru, tak, jak ho tady pan senátor Kos přednesl a jak jsme ho my všichni dostali. Aby mi to nezmizelo, aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum 31. Spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 52 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 47, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Schválili jsme pozměňovací návrh a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Pustím znělku ještě jednou...

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum je 31. A já spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 53 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 49, proti byli 2. Návrh byl přijat.

A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji... Nenavrhuji... Pardon, pan senátor Kos a pan senátor Vilímec, ano. Takže po dohodě pan senátor Vilímec a pan senátor Kos jsou navrženi, aby odůvodnili naše usnesení na schůzi Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování.

Kdo s tímto souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování, pořadové číslo 54, se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

My se na pultíku vystřídáme. Prosím pana místopředsedu Oberfalzera.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dalším bodem našeho dnešního programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 71

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 71. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců poslanec Milan Hnilička, kterému dávám tímto slovo.

Poslanec Milan Hnilička:  Dobré dopoledne všem, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milé kolegyně a kolegové.

Vláda ČR mě od 1. března 2018 jmenovala do funkce vládního zmocněnce pro sport. Tuto funkci vykonávám spolu s funkcí poslance Parlamentu ČR. Mám díky možnost propojit obě pozice se silným mandátem, který mi byl dán, a spolu s kolegyněmi a kolegy v Poslanecké sněmovně a mým poradním týmem jsme připravili novelu zákona o podpoře sportu, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Jako bývalý profesionální sportovec a hrdý reprezentant, později klubový a svazový funkcionář, jsem návrh novely zákona konzultoval především se sportovním prostředím. Vnímáme fakt, že je to právě sportovní prostředí, na které dopadly všechny negativní kauzy, které se zde v posledních letech kolem sportu odehrály. A je to právě to sportovní prostředí, které se podle současného zákona o podpoře sportu velmi komplikovaně vyrovnává s nastavenými podmínkami, které mu zákon stanovuje.

Situace, která ve věci podpory sportu ze strany státu v posledních letech nastala, dopadla nejen na sportovní prostředí, ale také na centrální autoritu, kterou je stále Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Právě MŠMT se muselo vypořádat s obtížnou situací odchodu mnoha lidí a samozřejmě i velmi intenzivní kontrolou a prověřováním nestandardních situací při rozdělování dotací do sportu. Jsme přesvědčeni, že je potřeba za touto minulostí udělat tlustou čáru a vidět budoucnost sportu pozitivně. A to především v otázce podpory v oblasti výchovy mládeže ke sportování, k podpoře trenérů a naší reprezentace, stejně jako zásadním zlepšením podmínek pro obnovu a výstavbu nové sportovní infrastruktury.

Když jsem se jako zástupce hnutí ANO podílel na přípravě programového prohlášení současné vlády, shodli jsme se s koaličním partnerem na tom, že v otázce sportu musíme provést takové kroky, které povedou k zásadní změně. Za takovou změnu považujeme především vznik nové entity, která bude řídit podporu sportu v České republice nezávisle, profesionálně, odborně, systematicky a především transparentně.

Jako první a nezbytný krok na cestě ke změně proto společně prosazujeme vytvoření nového ústředního orgánu státní správy, který bude mít zároveň vlastní rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu. Chceme, aby tento nový ústřední orgán nesl název Národní sportovní agentura. Pro dosažení stanoveného cíle, který je podstatou novely zákona o podpoře sportu, bude potřebné vyčlenění sportu z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, s tím, že Národní sportovní agentura se tak bude moci věnovat výlučně sportu, především jeho systematické finanční podpoře, kontrole vynaložených prostředků do sportu, vytváření podmínek pro sport dětí, mládeže a trenérů, koordinaci činnosti resortních sportovních center, propagaci sportu nebo mezinárodní spolupráci.

Je naším maximálním zájmem, aby nevznikl složitý úřad, často s náročným a komplikovaným systémem fungování a někdy i velmi těžkopádným aparátem. Spolu s ostatními předkladateli jsem si jistý, že pro naplnění očekávání nejen sportovního prostředí, ale i široké veřejnosti, není v současné chvíli nezbytné zakládat nové ministerstvo. Ačkoliv i tyto názory při přípravě novely zákona o podpoře sportu zaznívaly. Další zásadní změny, které jsou v novele zákona o podpoře sportu obsaženy, se týkají vedení agentury, v jejímž čele by měl stanout předseda, kterého jmenuje vláda, a na návrh předsedy vlády na funkční období 6 let.

Předpokladem je mj. to, že předseda Agentury je bezúhonná osoba se zkušenostmi v řídící funkci v oblasti sportu po dobu minimálně 5 let. Předseda Agentury jmenuje své dva místopředsedy, kteří vykonávají pravomoci předsedy Agentury v rozsahu stanoveném předsedou. Nově má vzniknout také minimálně 15členná Národní rada pro sport, která je poradním orgánem předsedy Agentury.

Vzhledem ke skutečnostem, které dnes nefungují ideálně a sportovní prostředí dostávají do komplikovaných situací, jsou jako součást novely zákona připraveny i určité konkrétní změny, které by měly přinést zjednodušení fungování mezi státem a sportovním prostředím. Za stěžejní oblast organizace sportu považujeme rejstřík údajů o počtu sportovců a trenérů sdružených ve sportovních organizacích a sportovních zařízeních. Právě tyto veřejné informace uvedené v rejstříku mají sloužit k zásadně lepší kontrole prostředků, které se na podporu sportu budou vydávat. Stejně tak o potřebách, které sportovní prostředí vyžaduje například v otázce obnovy sportovní infrastruktury.

Mnohem hlubší a konkrétnější povědomí o sportovní prostředí dané informacemi, které budou uvedené v rejstříku, a ze strany Agentury také ověřovány, budou pro budoucí efektivní státní podporu sportu ze strany státu zásadní a jako takové nakonec povedou i k mnohem lepšímu a spravedlivějšímu rozdělování financí k cílené podpoře sportu u nás.

Neméně důležitým aspektem změny bude, že Agentura bude moci uzavřít se sportovní organizací smlouvu nebo memorandum o dlouhodobé spolupráci k realizaci víceletého projektu. Nově bude umožněno příjemci dotace dále poskytnout tuto podporu také sportovní organizaci, která je v ní sdružená, jako k tzv. konečnému příjemci. Sportovní organizace, jako žadatel o dotaci, bude muset splnit stanovené podmínky podpory, a to především již v žádosti uvést všechny konečné příjemce a účel, na který má být tato podpora poskytnuta.

Bude také nutné, aby agentura více spolupracovala s krajskými a obecními samosprávami, stejně jako s ostatními resorty, a mohla tak naplnit svou úlohu koordinace sportovního prostředí a dosáhnout systematické, cílené, předvídatelné a účelně vedené podpory sportu na všech úrovních. Jsme si vědomi, že samosprávám nemůžeme ukládat úkoly, nicméně sdílené informace, data a analýzy budou prospěšné jak pro územně samosprávné celky, tak pro stát.

To, jak je novela zákona připravena, počítá s možností zahájit činnost Agentury již v druhé polovině letošního roku. S tím, že ještě po zbytek tohoto roku by fungovala v plné součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Od roku 2020 by se začaly realizovat přechody zaměstnanců prostřednictvím delimitace a také převáděním zodpovědností a závazků z MŠMT na Agenturu.

Chtěli bychom vyjádřit své přesvědčení, že technická novela zákona o podpoře sportu, která byla schválenou Poslaneckou sněmovnou a vytváří především podmínky pro vznik nové entity v podobě Národní sportovní agentury, bude jednoznačným přínosem nejen pro podporu sportování našich dětí a mládeže, talentů, trenérů a reprezentace, ale také díky pozitivním vzorům ze zahraničí, které je možno u nás aplikovat, přinese i lepší podmínky pro sport všech, kteří chtějí aktivně sportovat. Přinese také zlepšení dostupnosti sportovišť a sportovní infrastruktury a nakonec bude znamenat i pozitivní trend a přístup společnosti s dopadem na zdraví a kondici populace, která sport, sportování a aktivní životní styl vyznává a podporuje jej.

Při tvorbě novely jsme vycházeli z dlouhodobých materiálů vlády, Parlamentu ČR a rovněž z potřeb sportovního prostředí. Základem je koncepce sportu z roku 2016-25 a navazující akční plán na roky 2018 a 2019. Reagujeme rovněž na Programové prohlášení vlády, které počítá se vznikem nezávislé sportovní entity. Při jednáních v senátních výborech se několikrát opakovala připomínka, že vznik Agentury by měl vycházet z vládního návrhu. Novela zákona o podpoře sportu, která je vám zde v Senátu předložena, prošla připomínkovým řízením ministerských resortů a jejich podněty byly zapracovány do komplexního pozměňovacího návrhu novely, který byl Poslanecké sněmovně předložen pro 2. čtení. Právě tento komplexní pozměňovací návrh, který reflektoval připomínky vlády a dotčených resortů včetně MŠMT a reagoval také na zásadní požadavky sportovní prostředí, kterému současná legislativa v některých ohledech spíše komplikuje fungování.

Neboť je potřeba zopakovat, že sportovní prostředí je autonomním prostředím, kdy zájmem státu je podporovat sport, nikoli ho řídit. Tak vše toto se promítlo do komplexního pozměňovacího návrhu, který je dle předkladatelů zástupců ministerstev a nakonec i sportovního prostředí tím nejlepším kompromisem pro to, aby budoucí podpora sportu upravená touto novelou zákona mohla v ČR fungovat tak, jak se veřejností očekává, tedy nezávisle, profesionálně, odborně, systematicky a transparentně. Je tedy zřejmé, že to, jak postupoval legislativní proces této novely, ukazuje na to, že se nejedná o typicky poslanecký návrh nebo lex Hnilička, jak jsem byl nařčen ve sněmovně, potažmo nebo snad zákon sobě, jak mi bylo sděleno ÚPV v Senátu, nýbrž o komplexně propracovaný materiál širokého spektra připomínkových míst, jako je vláda, ministerstva a sportovní prostředí. Bylo mi ctí, že jsem obdržel dopis i na podporu tří největších institucí, které spolu zastřešují v naší republice, kterými jsou Česká unie sportu, Česká obec sokolská a Český olympijský výbor. Rád bych také na půdě Senátu ještě zmínil, že jsme pracovali rovněž s usneseními výboru Senátu, když v minulém období sami senátoři apelovali na předchozí vládu a premiéra Sobotku, aby byla posílena institucionalizace sportu, a byl to právě Senát, který dokonce navrhoval vznik samostatného ministerstva sportu.

Vážené dámy a pánové, věřím, že jsem vám v tomto svém krátkém projevu dostatečně objasnil hlavní důvody, které vedly mne a mé kolegy v Poslanecké sněmovně k tomu, abychom připravili a v konečném důsledku se snažili uvést v život národní sportovní agenturu, která dle našeho přesvědčení zlepší sportovní prostředí v ČR, které si bezesporu zasloužíme.

Děkuji vám za pozornost a děkuji vám všem za vaši podporu nového zákona o podpoře sportu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, prosím, posaďte se ke stolku navrhovatelů a sledujte rozpravu. Návrh zákon projednal ÚPV, jeho usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 71/2. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 71/1. Zpravodajem je pan senátor Pavel Štohl, já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Začnu tím, s čím souhlasím, co tady řekl pan poslanec, že, myslím, nám všem, co tady sedíme, samozřejmě i poslancům, kteří navrhovali tento návrh zákona o sportu, jde o to, aby financování sportu bylo spravedlivé, aby bylo transparentní, aby opravdu ty peníze se dostaly k těm, ke kterým je to potřeba, aby tedy to vedlo k rozvoji sportu, ať už dětí, mládeže, reprezentace apod. V tom jsme úplně všichni ve shodě. V čem nejsme ve shodě, já jsem to říkal na výboru, když tady budu říkat některé věci proti tomu, co tady zaznělo od pana poslance, tak to určitě není osobní vůči panu poslanci, protože si ho velice vážím i jako sportovce i jako člověka, ale je to, že prostě máme každý na to opravdu poměrně výrazně jiný názor.

Začnu tím, co už pan poslanec v tomto úvodním slově řekl, že to není vládní návrh zákona, ale že je to poslanecký, že to prošlo připomínkovým řízením atd. Já si myslím zaprvé, že když je to vládní návrh, to připomínkové řízení probíhá asi trochu jiným způsobem, je pravda, že v prvém čtení, když to bylo ve sněmovně, a ve druhém čtení ve sněmovně ten zákon byl téměř úplně jiný, protože se tam snažili zapracovat ty připomínky, takže například ministerstvo školství v tom prvém čtení dalo připomínek zhruba na 4,5 strany. Další připomínky byly z ministerstva financí, z ministerstva spravedlnosti, ministerstva obrany. Není pravda, že všechny připomínky byly zapracovány. Ale to tady nebudu povídat v rámci zpravodajské zprávy, k tomu se dostanu, až vystoupím v rámci rozpravy. Za mě určitě není šťastné řešení, že to je poslanecký návrh, kdyby to byl opravdu vládní návrh, myslím si, že některé věci tam mohly být řešeny jinak. Takže to je první taková věc, kdy tedy se asi neshodneme s panem poslancem.

Ono je docela zajímavé, že vláda k tomu dala neutrální stanovisko. Sice ano, vláda má v programovém prohlášení sportu, takže to má logiku, ale asi, aspoň já jsem si to pro sebe tak přeložil, že všechny věci nejsou úplně tak, jak by možná vláda, potažmo ministerstva si tam představovaly.

Já teď zmíním pár věcí, které tam opravdu mně vadí, které jsem říkal i včera na tiskové konferenci, říkám, podrobněji se k tomu vyjádřím v rámci rozpravy. Jednak je tam obrovská koncentrace pravomoci u předsedy agentury, v podstatě předseda agentury zjednodušeně může rozhodovat sám úplně o všem, je jmenován na 6 let, může být odvolán pouze v případě hrubých porušení povinností, předsedu agentury jmenuje vláda na návrh premiéra. Už jenom toto, to není opravdu nic proti panu poslanci Hniličkovi, protože samozřejmě, i když asi všichni tušíme, že vážným adeptem na místopředsedu agentury je právě pan poslanec, ale logicky nemůže být návrh zákon udělán pro jednoho člověka. Takže to je ta věc, která, myslím si, je pro mě zásadní. Trošku to rozpitvám později.

Další věc je, že návrh zákona obsahuje i řadu legislativních věcí, nechci říkat přímo chyb. Já přečtu jednu větu z naší legislativy. Návrh zákona na několika místech postrádá konkrétnější právní úpravu, což může způsobit problémy při jeho aplikaci. Což si nemyslím, že je také úplně ideální. Mimo jiné včera jsme dostali, nevím, jestli úplně všichni, ale určitě někteří z vás stanovisko Hospodářské komory ČR, která doporučuje zamítnout tento návrh zákona o podpoře sportu. Nemyslím si, že by měli něco osobně proti poslanci, panu Hniličkovi, nebo proti podpoře sportu, ale prostě ten způsob asi se jim také nezdá. Já samozřejmě jsem si vědom, že nakonec bude rozhodovat Poslanecká sněmovna, jestli to přijme v tom svém znění, ale i tak si myslím, že je důležité, aby tady ty výhrady zazněly. Já když se dostanu tedy k tomu legislativnímu, takže rovnou se dostanu ke 3. čtení v Poslanecké sněmovně, které bylo 8. března 2019, ze 174 přítomných poslanců 111 hlasovalo pro.

Teď asi to nejpodstatnější, seznámím vás s usnesením z 5. schůze našeho výboru. Po úvodním slovu předsedy výbory, senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění návrhu zákona poslancem Milanem Hniličkou, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní paní senátorky Hubáčkové, zpravodajky ÚPV, zda chce vystoupit? Chce.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré dopoledne, pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. ÚPV projednal návrh zákona 24. dubna, tedy minulý týden, po seznámení se s zákonem, s odůvodněním, které přednesl pan poslanec, po diskusi, po prostudování stanoviska legislativního odboru a zpravodajské zprávě bylo konstatováno, že zákon je velmi problematický, nestandardně projednaný, v mnohém nejasný.

Ani po diskusi nebyly rozptýleny obavy o možném střetu zájmů tohoto zákona, tedy pardon, ano, o možném střetu zájmů se zákonem o střetu zájmů a se zákonem o státní službě, nebylo vůbec vyjasněno postavení obcí v tomto zákoně a jejich možnost zapojit se do dotačních programů, přestože obce jsou skoro, řekla bych, stěžejním základním prvkem v péči o mládež. Samozřejmě, pravděpodobně ne úplně vrcholovou, ale my přece chceme pracovat co nejvíc pro mládež a pro sportovce, ty nejobyčejnější, vytvořit jim podmínky.

Konstatovali jsme, že průběh projednání tohoto zákona skutečně nebyl úplně standardní. Má příliš mnoho legislativně technických chyb a vzbuzuje příliš mnoho obav z jeho aplikace. Což by možná nebylo, kdyby prošel řádným projednáním a byl předložen vládou a prošel Legislativní radou vlády.

V průběhu jsem dokonce zjistila, že snad dnes návrh, myšlenka zřízení sportovní agentury má dva roky výročí. Takže mohla za tu dobu skutečně být předložena spousta analýz a spousta variant, jak řešit sport a péči o sportovce a o sportoviště, probrat ty varianty, třeba i proč zrovna národní agentura jako samostatný správní úřad, proč ne třeba státní fond sportovní, proč ne třeba nové ministerstvo.

Ty analýzy doposud neexistují, celý zákon neprošel ani řádným připomínkováním. Takže jeho dopady stále nám nejsou úplně jasné, ani dopad do státního rozpočtu. Takže si dovolím vás nyní seznámit s návrhem usnesení ÚPV.

ÚPV

I. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko. Táži se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107, abychom se návrhem zákona nezabývali? Nevidím takovou přihlášku, předpokládám, že přihlášení senátoři jsou do rozpravy. Rozhlížím se. Nechám se opravit. Ne. Takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili písemně pan senátor Pavera jako první a pan senátor Vystrčil jako druhý. Předpokládám, že můžeme postupovat podle pořadí předložených přihlášek. Prosím, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu zákona o podpoře sportu. Podpořím každý zákon, který pomůže českému sportu ve financování. Protože jsem bývalý sportovec, jako starosta obce se snažím podporovat sport v naší obci, takže vím, že každá koruna je pro podporu sportu dobrá.

Bohužel, tento zákon tedy spíš tomu sportu peníze ubere, protože místo 25 lidí, kteří rozdělují peníze na ministerstvu školství a tělovýchovy, tak má v plánované agentuře pro sport pracovat snad kolem 80 lidí. Pana poslance Hniličky si nesmírně vážím, pro to, co dokázal ve sportu. Vždy jsem mu fandil, když stál v brance ČR, jsem velmi rád, že toho dokázal tolik jako málokdo v tom sportu, protože má 9 medailí z vrcholných akcí, dokonce i zlatou olympijskou medaili.

Bohužel, myslím si, že tento zákon, jak už to tady řekli i zástupci výboru, nebude přínosem pro podporu a rozvoj sportu, jenom další skupinka lidí bude rozhodovat o tom, kam ty peníze půjdou. Víte, stát samozřejmě podporuje sport, především ten vrcholový. Co se týká toho amatérského sportu, tam vše závisí na obcích a městech. Řada z vás pracuje v zastupitelstvech, jsou starosty nebo byli starosty či starostkami, takže víte, že nebýt obcí a měst, tak by dávno nefungovaly některé sportovní kluby na našich vesnicích a nebyla by tam sportoviště ani dětská ani žádná jiná hřiště. Takže díky tomu, že obce výrazně podporují sport, tak sport na vesnicích žije.

Druhá věc je, jestli sport má ještě kdo dělat, protože všichni víme, jak má dnešní mládež spoustu vyžití, nejenom toho sportovního, samozřejmě i toho dalšího. Těch dětí, které se věnují sportu, je trošičku méně než třeba před 30 a 40 lety. Podmínky, které vytváříme pro sportovní vyžití dětí, mládeže i občanů, jsou velmi dobré na vesnicích. Myslím si, že žádná agentura pro sport tomu žádným způsobem nepomůže. Myslím si, že v současné době je trošku dehonestace lidí na MŠMT, kteří se během 2 let snažili napravit chyby, ke kterým docházelo na ministerstvu školství a tělovýchovy. Myslím si, že letos poprvé snad někdy v dubnu už byly všechny dotační tituly nebo pardon, všechny žádosti projednány, nestalo se to, co se stávalo v minulosti na ministerstvu školství, že některé subjekty dostávaly dotace až ke konci roku. Pak se tam samozřejmě děly věci, že se musely psát dopředu faktury a podobně, aby se peníze nějakým způsobem vyčerpaly.

Mrzí mě to, pane Hniličko, že vás nepodpořím v této aktivitě, taky budu hlasovat pro zamítnutí toho zákona. Věřím, že i když to bohužel přehlasujete v Poslanecké sněmovně, protože ta síla vás tam je mnohem vyšší, tak veřejnosti chceme dát najevo, že tento krok není správný, sport se dá podporovat mnohem lépe a jinak.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Jako druhý se písemně přihlásil pan senátor Vystrčil, prosím o jeho vystoupení.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já tedy v úvodu chci poděkovat panu poslanci Hniličkovi, že jsme měli možnost se o návrhu toho zákona bavit v předstihu, ještě před vlastním jednáním na plénu, vyjasnit si některé věci. Bohužel, zároveň musím říci, že ta debata o návrhu toho zákona, kterou jsme mohli vést, mě utvrdila v tom, že v tomto směru to není zákon na podporu sportu, ale je to dle mého názoru atentát na sport. Vysvětlím, proč si to myslím. Těch důvodů je několik. Já se odrazím od toho, co tady říkal pan poslanec, zkusím ty věci, které on tvrdil, že ten zákon přinese, vyvrátit nebo zpochybnit.

První věc, proč atentát na sport? V současné době, ať je to, jak chce, tak spadá sport a gesce starosti o sport pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má svého ministra, ten ministr pravidelně sedí na jednáních vlády a když se tam jedná o věcech, které se týkají sportu, což je například projednávání zákona o státním rozpočtu, tak tam je a může říct svůj názor. V okamžiku, kdy vznikne agentura, národní agentura, jak navrhuje ten návrh toho zákona, tak předseda té agentury, pokud není přizván, tak se jednání vlády nebude účastnit, to zásadní, co se bude zřejmě projednávat bez jeho účasti, pokud ho tam vláda nepozve, je rozpočet ústředních státních orgánů. A vůbec není jisté, že až přijdou léta hubená, až přijde jiný premiér než ten, který fandí sportu, tak dojde k tomu, že celý rozpočet slavné agentury bude rozebrán jinými ministerstvy, protože tam zkrátka při jednání o státním rozpočtu ten předseda té agentury nebude, tím pádem vůbec není jisté, že je zajištěno nějaké dlouhodobé financování sportu, programů s tím spojených, protože ten způsob, který je navržen, toho fungování ústředního státního orgánu, který se má starat o sport, nezaručuje, není to žádný fond, je to normální organizace, ústřední orgán státní správy, který každoročně čerpá svůj rozpočet, dokonce to bývá tak, že potom když nevyčerpá, tak musí vracet a následně se znova ten rozpočet v rámci kapitoly státního rozpočtu vrací nazpátek. Takže to je první věc, která tady je velmi pochybná. Vlastně sport ztrácí svoji pozici ve vládě, bude na vládě pouze tehdy hájen, pokud tam bude ten zástupce té agentury přizván.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, že nadále a více ještě než doposud tříštíme podporu sportu. V současné době máme sport, řekněme, z hlediska toho, jak o něj pečujeme, kompetencí s tím spojených, na třech ministerstvech. Je to ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které zároveň je dle kompetenčního zákona garantem toho, aby ten sport se rozvíjel nějak koordinovaně atd. Pak je to ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra.

V okamžiku, kdy vznikne národní agentura pro sport, tak dojde k tomu, že se změní kompetenční zákon, mimochodem poslaneckým návrhem měníme kompetenční zákon. To je věc naprosto nevídaná. Ministerstvu školství se ponechává pouze péče o tělovýchovu, odebírá se mu péče o sport, o reprezentaci a o turistiku. To znamená, jinými slovy, když se podíváme do toho zákona, tak vůbec dnes není jasné, jakým způsobem bude s ministerstvem školství agentura komunikovat například tělovýchovu, výuku tělocviku. Jak bude komunikovat s ministerstvem fungování sportovních tříd a sportovních škol. Jak to bude celé vypadat. To by mělo asi nějak na sebe navazovat. Takže my jsme to roztříštili. Potom já se k tomu ještě dostanu. Dáváme sice jakési kvazikompetence agentuře, které potom by měla schvalovat vláda, která by měla s těmi ostatními ministerstvy nakonec fungování toho sportu jako celku koordinovat. Ale když si představíte, že ředitel agentury má koordinovat fungování podpory sportu se 3 ministry, on je jenom ředitel agentury, tak jak to asi tak bude fungovat, jak to ti ministři budou brát vážně. To je opravdu úsměvné.

Můj názor je, že to prostě fungovat nemůže. Jediné, co se stane, že ta věc bude ještě více roztříštěna. Pokud bychom chtěli skutečně k tomu nějak systémově přistoupit, tak jedna z možností je zřízení ministerstva sportu, ale tím bychom podle mého názoru některé věci, které se týkají ministerstva vnitra a obrany, nakonec i školství, nevyřešili. Pokud to někdo chce vážně řešit, tak by měl vzniknout v kompetenci nějakého vicepremiéra i kompetence, která má možnost koordinovat ten sport. Kdyby vznikl vicepremiér, neříkám pouze pro sport, ale člověk, který má na starosti resorty, které se starají o sport, tak potom to má nějakou logiku, mohlo by to nějak začít fungovat. Ale člověk by musel sedět ve vládě a musel by mít zásadní vliv na to, jakým způsobem finance budou pro ten sport rozdělovány. To znamená, já zakončím první část svého vystoupení. Sport schválením tohoto zákona ztrácí svoji pozici, ztrácí svůj vliv, je závislý pouze na tom, do jaké míry vychází premiér, který navrhuje, vláda potom schvaluje, s předsedou agentury.

Druhá věc, která tady byla zmíněna, je transparentnost, předvídatelnost a stabilita. To je z důvodové zprávy. V důvodové zprávě není napsáno, ale pan předkladatel to tady říkal, ještě odbornost, systematičnost a nezávislost. Můj názor je, že se zřízením agentury dochází ke snížení transparentnosti a ke zvýšení korupčního potenciálu v oblasti financování sportu. Vysvětlím, proč si to myslím. Už to tady naznačoval pan zpravodaj Štohl. V čele agentury je předseda, kterého na návrh premiéra jmenuje vláda. Upozorňuji, že premiér může kteréhokoliv člena vlády kdykoliv odvolat, bez udání důvodu. Dost dobře si nedovedu představit, že by některému z premiérů, který je dostatečně silný, některý ministr odmítl jmenovat nějakého předsedu agentury, protože v tom okamžiku by riskoval svoji pozici, resp. pokud premiér trošku řídí vládu, tak si myslím, že jednoznačně má vliv na to, kdo bude předsedou agentury.

A teď k tomu, co tady říkal pan senátor Štohl. Předseda agentury bez jakýchkoliv dalších pojišťovacích mechanismů jmenuje dva místopředsedy. Co se týká odbornosti, na předsedu agentury je z hlediska odbornosti stanoven pouze jeden požadavek, a to je, že by měl zastávat 5 let řídící funkci v oblasti sportu. Nevím, co to může být, mohl se starat třeba o nějaký fotbalový klub. To je všechno.

Následně na ty dva místopředsedy, aby byla, řekněme, odbornost zajištěna, nejsou z hlediska jejich odbornosti kladeny vůbec žádné požadavky. Ani z hlediska jejich vzdělání, ani z hlediska jejich odbornosti. To znamená, v čele agentury budou stát tři lidé, z nichž jeden z hlediska odbornosti má jenom jedinou podmínku, a to je, že někde 5 let měl něco řídit, co se týká sportu, a další dva vůbec nic, to mohou být lidé, kteří vyšli ze základní školy, a nikdy nesportovali... Ale mohou být kamarády pana předsedy...

Pak je tam další věc, a to je, že tam ještě bude národní rada pro sport. Národní rada pro sport, to říkal pan předkladatel, má 15 členů, a světe, div se, všech 15 členů bez jakékoliv kontrasignace kohokoliv jmenuje, nebo ještě více než 15, minimálně 15 členů, jmenuje předseda agentury, bez kontrasignace kohokoliv a kontroly kohokoliv, jmenuje dva místopředsedy a minimálně všech 15 členů národní rady pro sport.

Abychom měli jistotu, že národní rada pro sport nebude dělat něco jiného, než chce předseda agentury, tak pracuje ta národní rada pro sport podle statutů.

Hádejte, kdo schvaluje a stanovuje, jaký bude statut? Jaký bude statut, stanovuje předseda agentury. Takže předseda agentury ještě té národní radě pro sport, kterou si vybral, kdyby náhodou potom někdo přišel k rozumu, tak ještě on schvaluje, a tím pádem mění statut, podle kterého agentura funguje, jedná, hlasuje, schvaluje atd. Takže to je ta nezávislost. To je ta odbornost.

Teď k těm dalším věcem, které se tam toho týkají. Předvídatelnost. O tom jsem už mluvil. Jak chcete něco předvídat, když každý rok vám vláda schvaluje rozpočet, pardon, vláda navrhuje rozpočet, následně potom rozpočet schvaluje Poslanecká sněmovna, vy nemáte žádné fondové financování. To znamená, jakým způsobem toto chcete zaručit.

Teď k tomu vlastnímu zákonu ještě několik věcí. Když se podíváme na § 3d odst. 3, tak tam je napsáno, že pravidla činnosti financování a vzájemné spolupráce resortních sportovních center, to je právě spolupráce třeba s ministerstvem školství atd., podle odst. 1 atd., stanoví vláda. To znamená, my dneska nevíme, jak vláda nastaví komunikaci mezi agenturou a odpovědnými ministerstvy. Dneska to nevíme. Můžeme si myslet, že to udělá dobře, můžeme si myslet, že to vůbec dělat nebude atd.

Další věc, což je § 3d odst. 5. Agentura vydává etický kodex, kterým se řídí při své činnosti zaměstnanci a další představitelé agentury. To znamená, předseda, místopředsedové atd. Hádejte, kdo je ta agentura? Ten etický kodex vydává předseda, protože to je ta agentura. To znamená, předseda si vydá etický kodex, podle kterého se potom následně bude řídit. Takto je to tam napsáno. Bez kontrasignace, bez kontroly kohokoliv, bez předložení komukoliv.

To je ta nezávislost. A nemusíme se ničeho bát, bude to určitě transparentní... A systematické...

Teď tady mám napsáno, § 3e odst. 3 a 4, to je tady, tam je napsáno, že podrobnosti rozsahu dalších údajů o sportovní organizaci podle § 2 atd. stanoví agentura vyhláškou.

Vyhlášky nemáme. To, čeho se tyto vyhlášky mají týkat, je vyplňování rejstříku. Pan předkladatel vždycky tady mluví o rejstříku a o tom, že ten rejstřík všechno zařídí.

Informace, prosím vás, pro vás. Rejstřík existuje, je zřízen a v současné době ho udržuje ministerstvo školství. Zavedlo ho ministerstvo školství a paní Kateřina Valachová, která následně z pro mě nepochopitelných důvodů, hlasovala pro tento zákon, se chlubí tím, že je to ona, kdo zařídil, aby v době, kdy byla ministryní na ministerstvu školství, vznikl rejstřík.

Pokud se podíváte na podmínky, za kterých má fungovat tento rejstřík do návrhu zákona, tak podmínky, za kterých má rejstřík fungovat v návrhu zákona, jsou stejné, jako podmínky, které jsou v dnešním návrhu zákona, akorát to spadá pod ministerstvo školství. A to, co tady říká pan předkladatel, že je bezvadné, že bude rejstřík, tak ten už je, a podmínky jsou úplně stejné, jako jsou v současném zákoně.

Jediné, co není, a to nevíme, jak bude vypadat, jsou vyhlášky. Takhle to asi je. Jde o to, abychom si uvědomili, co tady máme před sebou za iluzi a za věci.

Jinak jinými slovy, když to zjednoduším. Pan předkladatel předstoupil a řek: My jsme zjistili, že se nám financovat sport moc nedaří, že na ministerstvu školství je nepořádek, my si s tímto nepořádkem nevíme rady, tak ministerstvu odebere starosti o sport, o reprezentaci a o turisty a dáme to agentuře, a z toho plyne, že už to bude fungovat.

Takhle to asi je, když to velmi zjednoduším.

§ 6b odst. 3, to vám ještě přečtu, nebojte se, už to nebude dlouhé, ale je to prostě naprosto šílené. Kdybyste to udělali někde ve městě, tak vás vynesou v zubech.

§ 6b odst. 3: Agentura – což je zase ten předseda – může uzavřít se sportovní organizací smlouvu nebo memorandum o dlouhodobé spolupráci k realizaci víceletého projektu. Tím není dotčeno ustanovení, které se týká velkých rozpočtových pravidel.

Předseda může tedy sám o sobě, bez jakýchkoliv podmínek, uzavřít nějakou dlouhodobou smlouvu s kýmkoliv, nikdo to nekontrasignuje, nikdo to nekontroluje. A to on může udělat, protože to je v § 6b odst. 3. Nevím, jak to bude probíhat, ale je to úplně řekl bych úplně nebezpečné, když to řeknu velmi slušně, zvrácené.

Co se týká nějakých posledních věcí. Bylo tu řečeno, že stanovisko vlády bylo neutrální. Následně poté, co byly některé připomínky vlády řekněme zohledněny v rámci přijatého komplexního pozměňovacího návrhu, tak se dá říci, že většina členů vlády tento návrh podpořila, abych byl spravedlivý. Druhá věc - a k tomu se také ještě dostanu – je to kočkopes z hlediska způsobu fungování, protože kompetenčním zákonem je agentura pro financování sportu nebo Národní agentura pro sport zařazena mezi další ústřední orgány státní správy, jako je například Český statistický úřad, katastrální úřad a kybernetický úřad atd. A všechny tyto úřady, další úřady, ne ministerstva, mají podmínku, že předsedou nemůže být poslanec ani senátor. To je logické, tam má být nezávislost, tyto úřady mají fungovat nezávisle. V případě agentury pro sport je z nějakých důvodů, kterým nikdo nerozumí, najednou možné, aby předsedou této agentury byl senátor nebo poslanec. To zase potom znamená, že to tedy je ministerstvo nebo to není ministerstvo. Když by to bylo ministerstvo, tak je to rozumné a tak to vnímáme. Když to není ministerstvo, tak je to u všech ostatních orgánů, a je jich tam 17, nebudu je číst, zakázáno. Přesto agentura je zařazena mezi tyto všechny ostatní ústřední orgány státní správy, a zároveň je to tam vyčleněno tak, že v tomto případě to má být nějaký senátor nebo ministr.

To je, řekl bych, mimo normální chápání, normální logiku toho, jak se mají zákony dělat.

Na závěr řeknu, že jsem přesvědčen, protože si také cením toho, co zejména v oblasti sportu pan poslanec Hnilička dokázal, že byl zneužit a že dochází k tomu, že pokud tento zákon bude schválen, tak hrozí, že dlouhou dobu se sport bude vzpamatovávat z toho, co potom následně přijde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A nyní s přednostním právem vystoupí předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, pan senátor Vystrčil udělal takovou rozborku, já budu mnohem obecnější.

Zjistil jsem, že slovíčko jednodušší nebo zjednodušeně je synonymem, že to bude mnohem horší, a to vůbec ne jenom u tohoto zákonu. Ale tady se opravdu povedl husarský kousek, snad poprvé v historii České republiky a možná i Československa, že si poslanec napsal zákon pro sebe. Mě by uspokojilo alespoň to, kdyby náhodou pan poslanec byl šéfem této agentury, kdyby měl také nula čtyři, jak budeme později hlasovat, protože tam se uvažuje, že bude mít sto sto, a všechny úvahy a povídky o tom, jak není možné sedět na dvou židlích, budou liché. Jedině, že by tady veřejně prohlásil, že v případě, že agentura bude zřízena, tak on se v žádném případě nebude ucházet o to, aby byl šéfem této agentury.

My ve městech už podporujeme sport dávno, nepotřebujeme k tomu ani žádný takový zákon. Když paní ministryně Valachová nám vyprávěla, že musíme udělat strategii sportu a že takovou strategii napíše úřednice odboru školství za půl hodiny, tak se ukázalo, že nenapíše, protože vzápětí přišly směrnice, jak má taková strategie vypadat a výsledkem bylo výběrové řízení za statisíce, na čemž si opět vydělaly různé agentury.

Já jsem nedávno, bylo to asi loni nebo předloni, zaznamenal výrok Olympijského výboru, který je jedním z velkých lobbistů, který bude případného ředitele takové agentury válcovat, že jedna koruna vložená do sportu implikuje čtyři koruny příjmů státního rozpočtu. Tato zpráva mě velmi potěšila, protože kdyby se dvě koruny daly zpět do sportu a dvě koruny do zdravotnictví, tak tady nemáme skoro co řešit. Je to samozřejmě nesmysl a kdo sledujete události kolem Velké ceny Brna, pro což nemám ani slušné slovo, to je prostě profesionální závod, něco jako formule 1, a tam vůbec není účelné říkat, že buď to stát nebo někdo zaplatí nebo to prostě nebude. A ještě tam byl argument, že je úžasné, kolik fanoušků se tam sjede, aby se večer opili v lágrech a kolik soukromníků vydělá na pronájmu všech luk v okolí, kde účtují horentní sumy za parkování za den. To by nemělo být hlavním účelem Velké ceny Brna. A nejen Velké ceny Brna. Kdo někdy byl na formuli 1, tak to nejsou jen ti nadšenci na tribunách, ale tam probíhá velká show vzadu, což se vůbec netýká formule 1. Jsou tam lunaparky, zábavy a nemá to s vlastním sportem nic společného.

My jsme k tomu přistoupili tak, že za prvé profesionální sport není to, co by města měla podporovat, byť to dělají, a nám bylo léta vyčítáno, že neinvestujeme do stadionu, který není náš, který jsme chytře prodali fotbalovému klubu před lety, a ten se o něj docela hezky stará, a dáváme 9 tisíc na jednoho mladého sportovce. Je to suma, která nemá v České republice obdoby. Máme to stanoveno standardně procentem z rozpočtu, každého roku se dává na kulturu nekomerční a na sport mládeže. Dospělé podporujeme zcela výjimečně, většinou jsou to nějací úžasní sportovci, kteří šíří jméno města, kraje a republiky v zahraničí, tak těm občas přispějeme. Ale jinak to dáváme na mládež.

A ejhle, co se stalo! Rázem někteří chytří bafuňáři přišli na to, že se na tom dá docela dobře vydělávat. Začali tedy najímat černé duše, protože tam je to na člena, jak máme ty úžasné rejstříky, které platí asi tak pět minut, protože nikdo není schopen je udržovat, podobně jako volební seznamy v aktuálním stavu. Stalo se tedy – nebudu jmenovat – došlo ve třech případech k nepodmíněnému odsouzení bafuňářů, protože rázem přišli na to, že stačí si udělat falešnou duši, takže jsme zjistili, že chlapec je zapsán v golfu, v tenisu a v hokeji, a oni inkasovali třikrát 9 tisíc. No, a když se na to přišlo, nastalo trestní stíhání a jeden z klubů dodnes platí. Tam bohužel trest pro mládež byl drastický, protože taková organizace dva roky nedostala peníze na mladé volejbalistky, které za to vůbec nemohly, že jejich bafuňáři švindlovali.

Takže já si myslím to samé, co tady bylo řečeno. A myslím si, že to zbytečně do detailu rozebíráme. Paní senátorka Seitlová tu není, takže můžu použít nekorektní výraz „ptákovina“, já jsem jí to slíbil. Já jsem použil jiný a ona mi to zakázala, že musím používat jenom korektní, tak „ptákovina“ si myslím, že je takový docela výstižný. Je to prostě obrovská ptákovina.

A já se ptám znovu pana poslance, jestli nás může ujistit, že v případě, že nás sněmovna přehlasuje, že on se nebude ucházet o funkci šéfa této agentury. Říkám to v jeho prospěch, protože jinak mu prorokuji do roka a do dne trestní stíhání, protože on ještě zřejmě nezná poměry ve sportu, které my někteří známe a stále jsme překvapováni. Já jsem si myslel, že se švindluje jenom v extralize fotbalu, hokeje, a ono ne. Oni už se rozhodčí uplácejí v místním přeboru, v okresním přeboru, dosáhlo to už do těch nejnižších pater, což jsem vůbec netušil. Já jsem si myslel, že tam se spíš sportuje pro zábavu...

Co je jiná věc, co by bylo prospěšnější než ta agentura, zvýšit hodiny tělocviku ve školách. Tělocvik je hned po matematice, možná ještě před matematikou nejomlouvanější hodinou ve škole vůbec. Prostě děti sportovat nechtějí, protože je to, marná sláva, při běhu na 100 m nemůžete čumět do mobilu ani do tabletu. Je to jako v tom vtipu na pískovišti, když si tam děti hrají. Paní vychovatelka usnula a někdo jí tam vyčetl, že se o ty děti nestará. A ona říká: „Buďte v klidu, tady je silná wifina.“ Tam nehrozí, že by děti z pískoviště někam utekly...

Já se jenom připojuji k ostatním a prosím, je to skoro zbytečné, tolik přihlášených, když já si myslím, že za nás je tady jednoznačně rozhodnuto. Jak to dopadne ve sněmovně, to se asi dá předpokládat. Nicméně možná že sám pan poslanec by měl přesvědčovat své kolegy, aby tento paskvil neschvalovali. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, a dalším přihlášeným je pan poslanec, prosím. Navrhovatel má přednostní právo, prosím.

Poslanec Milan Hnilička:  Já bych si dovolil do toho jenom krátce vstoupit, abych dokázal aspoň odpovědět částečně na některé vznešené připomínky. Myslím si, že to je přesně to, od čeho tady jsme. Samozřejmě se vás snažím přesvědčit o tom, že to je dobře, nebo že to máme napsané tak, jak je to napsané, že tomu věřím, že to funguje. Nicméně já jsem si napsal poznámek tolik, ale možná bych to shrnul do jednoho.

Já jsem z toho sportovního prostředí, pan – nebudu oslovovat – já jsem se do něj narodil a je to celý můj život. Já jsem se narodil do prostředí, které vychovávalo úspěšné sportovce. Mnozí politici se s námi dost často fotili, což já si myslím, že je naprosto v pořádku, když stát k tomu přistupuje zodpovědně. Nevím, nejsem tak zkušený legislativně jako mnozí z vás tady, ale tým kolem mě jednoznačně je a byl, ale to, kam jsme to dnes dopracovali ve sportu je to, že upadáme v kolektivních sportech. Upadáme úplně ve všech žebříčcích světových, pohybová gramotnost našich dětí je tragická.

Já ve sportu pracuji, po skončení své kariéry jsem se na to nevybodl a nehrál jsem jenom golf někde na Floridě, ale věnoval jsem se sportu dál, konkrétně hokeji. A věnoval jsem se trenérům mládeže na základních školách. Vedl jsem program, snažili jsme se zprofesionalizovat trenéry v nejmenších obcích, ne v těch extraligových, ani ne v těch prvoligových. V těch, které právě nebyly profesionální. Sport je založený na dobrovolnosti. A vždycky bude. A je to tak správně. Ale obrázek sportu, jak k tomu dnes přistupujeme, a tady si dovolím nesouhlasit s tím, že pokud se nám podaří děti rozhýbat, a není to jednoduché v dnešní době.

Já mám tři děti. Já vím, jak jsou závislé na sociálních sítích a jak pracují s mobily atd., všichni to jistě dobře znáte. Přivést je ke sportu a udržet je u sportu je dneska velmi obtížné a potřebujeme k tomu iniciátory sportu, trenéry mládeže... Nazývejte to, jak chcete, aby vůbec něco dělaly. Plácky před baráky jsou prázdné. Jsou kolikrát velmi hezky renovované, jsou prázdné. To je realita. V důsledku toho proto já často mluvím o tom, že potřebujeme – a tady se shodneme – začít školním sportem jednoznačně. Tělocvikem, navýšením počtu hodin, možná ne v té základní výchově, ale v družinách. Protože děti musíme seznámit se sportem skrze iniciátory sportu, které holt dneska musíme zaplatit, protože to stojí spoustu času, nervů. A jestli si někdo z vás dovede práci s námi rodiči, kteří ty děti máme, což je velmi složité pro všechny trenéry mládeže, a když vám je sem všechny pozvu, tak vám to jeden po druhém potvrdí, tak ty potřebujeme dobře zaplatit, tak, aby se našim dětem mohli věnovat, protože my na to prostě nemáme čas. My dneska všichni pracujeme, nebo většina z nás, velmi tvrdě a ta doba, kdy můj táta, nebo i jiných mých kolegů, spoluhráčů, mohli možná uvolnit z práce o něco dříve, tak je dávno pryč.

Proto dneska tady stojíme. Já tady bohužel dneska musím stát. Já bych tady velmi rád nestál, kdybychom měli ministerstvo sportu už dávno. A znovu zopakuji, sportem, organizací sportu, pořádáním různých sportovních eventů, nákupem sportovních věcí a vůbec, do státních rozpočtů přijde až 60 mld. Kč. To přece není vůbec málo, a přesto sport je dneska spravován odborem sportu na ministerstvu školství zhruba 25 pracovníky. Nezlobte se na mě, to je pro mě nesystémové. A kdyby to fungovalo, tak já tady opravdu dneska nejsem a ty naše reprezentace by byly úplně někde jinde.

A nebyli bychom závislí jen na tom, že dneska naši úspěšní olympionici jsou vesměs individuální sportovci, velmi často děvčata, což je skvělé, a to je zásluhou jejich rodin. To není systémová práce, tady si stát vůbec nemůže dávat žádnou roli. A už vůbec ne svazy. Já jsem svazový pracovník byl, vím, jak funguje dobrý svaz. Možná je to moje nevýhoda, tady souhlasím, možná je to moje nevýhoda, ale prosím, byl jsem nařčen z toho, že nevím, jak funguje sportovní prostředí. S tím si dovolím nesouhlasit. Já jsem produkt sportovního prostředí, které fungovalo velmi dobře.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, a teď už si snad napotřetí pan místopředseda Růžička své přednostní právo zkonzumuje.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan Růžička už toho asi nebude mít mnoho co dodat, protože po příspěvku pana senátora Vystrčila, kde bylo řečeno k tomu návrhu zákona v podstatě téměř vše, už skutečně není skoro co dodat.

Naprosto souhlasím s tím, co říkal pan poslanec. Výsledky sportu jsou tristní, vrcholového sportu jsou naprosto tristní. My nehrajeme už druhé housle, my hrajeme třetí housle. Ve fotbale možná už ani není ta pozice, kterou bychom hráli.

Volnočasové sportovní aktivity fungují jen díky několika nadšencům. Ale těch také samozřejmě není nekonečně mnoho. O nějakých kauzách s korupcí při dotačním řízení před dvěma lety nemá ani cenu mluvit. Souhlasím i s tím, že vedení sportu, tak, jak je to vedeno v současné době, opravdu je spíš amatérské. A možná, že to je ještě laskavý výraz pro to, co bychom od sportu očekávali, jakou má důležitost, jakou má důležitost v oblasti vrcholového sportu i v té oblasti řekněme sportu pro všechny.

Nikdo z nás zcela jistě nepochybuje, že to je důležitá oblast a že bychom se jí měli věnovat. Ale to, o čem my tady asi pochybujeme, k čemu se teď vyjadřujeme, je spíš to, jak je ten návrh zákona pojat, jak je celá ta Agentura pojatá. Pan poslanec nejen tak, jak požaduje návrh zákona, je osobou bezúhonnou a jistě je to osoba ctěná, uznávaná. Dokonce se domnívám, že vydrží i nějaké ty rány, protože je zvyklý na odstřelování. Ale tak, jak je to napsáno, tak to předsedovi Agentury dává do rukou moc, která je na jednu stranu až k neunesení, protože on rozhoduje v podstatě o všem. Kdo tedy bude místopředseda, kdo bude v té radě pro sport atd. Ale zároveň je člověkem, který tím, že není ministr, nezúčastní se jednání vlád, tak je odkázán na toho, kdo ho jmenuje, na tu vládu. Takže on je na jednu stranu člověk, který má takřka neomezenou moc, v uvozovkách, a na dnou je v jistém slova smyslu bezmocný.

Z toho pohledu mám pocit, že ten návrh zákona je napsán na současnou situaci, kdy se počítá s tím, že existují vztahy dobré, že ten, kdo by mohl tu Agenturu vést, je člověk takový, jaký jsem už tady naznačil. Ale to není situace, která je donekonečna. A jestli nám záleží na tom, aby sport nejen i v rovině vrcholového sportu fungoval, ale i v té rovině sportu pro všechny, v té rovině sportu mládeže, tak samozřejmě jsem přesvědčen o tom, že to není napsáno dobře.

Měli bychom přemýšlet o tom, aby to fungovalo, abychom pro to něco udělali, a tohle ta situace není, proto pro ten návrh nemohu hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, a dalším přihlášeným je pan kolega Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím velmi pregnantně a stručně shrnout hlavní důvody, proč považuji za nevhodné podpořit tuto novelu.

Zaprvé jsem přesvědčen, že nedávné skandály, ať už se týkaly Sazky nebo ministerstva školství, oslabily důvěru veřejnosti v to, že prostředky v oblasti sportu jsou rozdělovány a spotřebovávány korektně. A v takové situaci považuji za zcela nevhodné, aby byla oslabena přímá politická zodpovědnost člena vlády za financování sportu. Ustavení agentury vytváří jen zprostředkovanou zodpovědnost vůči vládě, ale já jsem přesvědčen o tom, že za rozdělování těch prostředků, tak, jak je to v oblasti kultury nebo v jiných oblastech, má být zodpovědný ministr vlády.

Zadruhé, pochybuji o té konstrukci agentury, zejména ve srovnání s fungujícími a zavedenými obdobnými agenturami v České republice, což je především Technologická agentura a Grantová agentura ČR. Obě tyto úspěšné agentury jsou řízeny kolegiálně, nikoli monokraticky. V čele stojí kolektivní orgán, předsednictvo, což umožňuje korigovat případné jednostrannosti rozhodování, ale ten model, který je navržen – v tom souhlasím s předřečníky – je zcela nevhodný. Navíc v téhle oblasti mají agentury pouze doplňkovou funkci. Protože klíčové financování výzkumu probíhá přes příspěvek na dlouhodobý rozvoj těch organizací přes jednotlivá ministerstva, přes správce kapitol. A grantové agentury obstarávají pouze doplňkové financování.

A zatřetí, já jsem přesvědčen, že vyčlenění financování sportu z rámce ministerstva školství bere bohužel dosud málo využívanou možnost koordinovat investice do infrastruktury sportu s investicemi do školské infrastruktury. A to jak na úrovni základního, středního, tak vysokého školství. A to se netýká jen běžných sportovišť, ale týká se to samozřejmě i infrastruktury pro vrcholový sport, protože ten je v řadě zemí často pěstován ve velké blízkosti s univerzitami, kdy dochází k synergii a k efektivnějšímu využití investic. A to oddělení a dvojí řízení investic potom povede podle mého názoru k menší efektivitě. Proto ten návrh nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a další v pořadí je senátor Štohl.

Senátor Pavel Štohl:  Kolegyně, kolegové, jak už jsem avizoval, ještě bych v rozpravě některé věci upřesnil.

Myslím, že tady ještě nezaznělo číslo, o kolik peněz se vůbec jedná. Takže v současné době je to 7 mld. Kč ročně, které bude rozdělovat, pokud projde ta Agentura pro sportu zhruba, myslím, že i pan poslanec Hnilička to zmínil na našem výboru, že je do budoucna i nějaká ambice to číslo navýšit, ale v současné době se zhruba jedná o 7 mld. Kč.

Já souhlasím tady s kolegou panem senátorem Vystrčilem, který řekl, že tento zákon zvyšuje možnost korupčního prostředí. Já bych se úplně pod to podepsal. Já už tam vidím, byť se omlouvám, ty velké kluky, kteří budou teď mít tendenci prosazovat svoje osobní zájmy. Už mám obavy z nebezpečí, jak samozřejmě politické strany... Protože už teď jsem slyšel, koho chtějí jmenovat do jednotlivých funkcí apod. Takže opravdu mám obavy, že korupční prostředí ne, že se zmenší, ale naopak tím, že tam nebudou kontrolní orgány apod., alespoň podle současného znění, protože agentura, to je v podstatě pouze poradní orgán. Podle současného znění je to pouze poradní orgán. Tam není nic jiného, že on by mohl nějakým způsobem, jak se to říká, vstupovat do rozhodování. Tak to byla jedna věc.

A ještě mi dovolte takovou vsuvku. Když jsme tady asi před dvěma měsíci probírali daňový balíček. Tak možná, že si kolega pan senátor Goláň vzpomene a potvrdí, že byl pozměňovací návrh, aby bylo možné podávat daňové přiznání elektronickým způsobem. Paní ministryně Schillerová řekla, že věcně s tím naprosto souhlasí, ale že se jí nezdá dobré, aby to byl senátorský, poslanecký návrh, ale aby to byl vládní návrh. A zkusme si položit řečnickou otázku. Co je důležitější? Jestli se budou podávat daňová přiznání v elektronické podobě, anebo se bude jednat o rozdělování 7 mld. Kč ročně?

A dokonce i paní ministryně Schillerová, jsem rád, že drží notu, ve vyjádření ministerstva financí, pod kterým je ona podepsána, tam říká, že doporučuje tento návrh opravdu, aby byl klasickým připomínkovým řízením.

Pan poslanec tady zmínil, že připomínky Ministerstva školství, případně dalších ministerstev byly zapracovány. Já si myslím, že částečně ano, ale rozhodně ne všechny. Já jsem si tady po spolupráci a naší legislativou dovolil pár věcí, o kterých si myslím, že tam nebyly zapracovány, a které nejsou dobře, vám tady přečíst. Je to zase jenom velice stručně. První, kdy ministerstvo školství uvádí – „Za velmi sporné považujeme rozvolnění podmínek pro sportovní svazy, které se dle novely mohou stát jistými zprostředkovateli dotací ze státního rozpočtu. Tato praxe byla v letech 2014 – 2015 zcela opuštěna a byl zaveden program přímé podpory klubům. Přičemž sportovním svazům byla ponechána role národních autorit s hlavními úkoly rozvoje metodiky sportu apod.“ To znamená, že toto je krok zpět. To je jedna věc.

Další věc. ministerstvo školství uvádí, že „tento návrh zákona otevírá dotace na podporu sportu i podnikatelským subjektům, a to bez jakékoli limitace v zákonu. U podpory na pořízení nebo technického zhodnocení hmotného a nehmotného majetku vypadla oproti současnému znění věta, která říká, že opravdu to nemohou být podnikatelské subjekty.“ Jinými slovy, v současné době, co se týká např. podpory významných sportovních akcí, může žádat podle tohoto materiálu kdokoliv. I nějaké podnikatelské subjekty. Což zase není asi úplně dobře.

A těchto věcí, co dávalo ministerstvo školství, které nebyly akceptovány, je více. Ale asi bych zdržoval. Takže zkusím ještě dokázat, že i ministerstvo financí má některé věci, které nebyly akceptovány. Ministerstvo financí mj. uvádí – „V zákoně nejsou vymezeny orgány Agentury a jejich vzájemné vztahy, působnost a odpovědnost.“ Mohl bych tady pokračovat dále.

Já vím, že pan předseda říkal, nemusíme to zbytečně rozpitvávat. Já si naopak dovolím nesouhlasit s panem předsedou, já si myslím, aby tady zazněly ty výhrady. Protože možná máte stejné odezvy třeba od kamarádů, sportovců atd., aspoň já mám takové, abychom se opravdu tady proti tomuto návrhu zákona postavili. A ani nemám jistotu, že všechny sportovní svazy jsou pro tento návrh zákona. Ano, vím, že Česká unie sportu atd. ano, ale nemyslím si, že jsou to opravdu všechny svazy.

Já jsem se snažil konkretizovat některé věci, které jsem říkal na úvod. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, a hlásí se další pan senátor, Marek Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Otázku, kterou zde položím, už tady tak trochu zazněla, vzal mi ji pan předseda Kubera. Ale já bych chtěl tady zmínit ještě další aspekty, ne ty technické, které zde byly zmiňovány, pod které bych se v mnohém ohledu podepsal.

Já bych se chtěl zeptat pana poslance, a prosím, neberte to nijak osobně, jestli budete uvažovat o tom, že byste se stal ředitelem té Agentury? Pana navrhovatele.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, pan poslanec vám může odpovědět až potom.

Senátor Marek Hilšer:  A teď nemůže? Teď to nejde?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pokud chce, já ho nechci nutit.

Senátor Marek Hilšer:  Nechcete? Dobře. Já bych to chtěl slyšet teď, protože mě to opravdu zajímá. Ta odpověď je důležitá.

Vy jste tady zmínil, že ten zákon není zákonem pro pana poslance Hniličku. Je to tak? Ale prosím, já myslím, že to opravdu není upřímné, pokud se hovoří o tom, že vy byste se měl stát ředitelem té agentury. Je to tak, nebo to tak není? Dobře, teď nemůžete odpovědět. Čili v případě, že byste nebyl tím ředitelem agentury, že byste ten zákon opravdu dělal v zájmu sportu, tak, jak říkáte, tak by bylo férové říct, ano, já nebudu tím ředitelem agentury.

Já tady upozorňuji na takový fenomén, já jsem si to pojmenoval jako „babišizace české společnosti“. Chci-li získat nějaké dotace pro svou firmu, stanu se premiérem, a potom se nacházím v obrovském střetu zájmu, dotace si rozděluji sám pro sebe.

Jak je ten zákon napsán, mi připomíná něco podobného. Chci rozdělovat peníze do sportu, mám o tom nějakou představu, neříkám, že to bude pro mě, ale stanu se členem nějakého hnutí, dohodnu se s panem premiérem, napíšu si zákon – a teď je to důležité – a stanu se ředitelem. A to je ten problém. To je ten problém, proč vám nemůžeme tato slova věřit.

A já vás, pane poslanče, neznám, nevím... Předsedu agentury, promiňte. Předsedu agentury, dostal jsem tady upomínku. Čili stanu se předsedou té agentury. A my vám opravdu nemůžeme věřit, že to není zákon pro pana Hniličku. Tak, jak už to bylo zde popsáno a nese ta mnohá rizika. Takže já mám opravdu strach. A jak jsem řekl, nemůžeme věřit vašim slovům. A mám strach z toho, že se stanete jakýmsi Babišem českého sportu. Nemohu ten návrh podpořit z těchto důvodů.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, dívám se na pana poslance, jestli chce odpovídat na vznesené otázky, nebo až na závěr a mezitím se vydýchá?

Poslanec Milan Hnilička:  Jsem zvyklý na rány, tohle to byla docela tvrdá rána. Já vám pak ukážu ten proslov, kde jsem se snažil vysvětlit a specifikovat, jak celý legislativní proces byl. Možná jste byl zaneprázdněn, ale jsem ochoten vás znovu potom obeznámit s tím, jak se celý zákon vyvíjel. Kde jsem se snažil jasně vysvětlit, že v závislosti na tom, jestli budu kandidovat, nebo ne, napřed předsedu tohoto orgánu, ne ředitele, ale předsedu, tak to můžeme probrat. Ano, budu kandidovat. Ale to, jak legislativní proces probíhá, je myslím zřejmé, že jsem si to nepsal já sám a celou dobu pro sebe. To rozhodně ne, může to být kdokoliv jiný. Děkuji, to je asi vše.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, a dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor a místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Já se domnívám, že když tady před námi sedí člověk, který měl náš znak na prsou a k tomu hrála naše hymna, a ne jednou, že to nemůže být člověk, ještě z kolektivního sportu, který by byl jakkoli pokřivený. Samozřejmě každý z nás děláme různé chyby, ale já si myslím, že tady za tu dobu, co jsem se snažil pana Hniličku poznat ne z televize jako sportovce nebo z jiných příležitostí, ale v rámci projednávání tohoto zákona, tak já jsem přesvědčený, že on to myslí vážně. Já bych mu asi nic nepodsouval. On skutečně chce se sportem něco udělat.

Bohužel – a to je jeho negativum, ne osobní, ale to, že si ho vlastně – možná je to jen moje domněnka – někteří zvolili jako toho nejvhodnějšího nosiče. Bohužel se ve sportu točí obří peníze. Ale z těch obřích peněz, kde se točí v tom profi sportu apod., se vrací jen minimum a pořád je natažená ta ruka. Mě mrzí – a byl jsem na prvním jednání v sokolovně tady v Praze vedle Vinohradské třídy, úplně na prvním po revoluci, kde tehdejší bossové sportu tam slibovali hory doly. My byli všichni nadšení a hrozně jsme chtěli tomu věřit. Já tam byl za okres Karlovy Vary jako delegát. A když se tam objevil nový mladý nadějný právník pan Hušák, já mu věřil také. Já jsem to tomu člověku všechno věřil. Byla jiná doba, že to všechno jinak dopadne. Jedním z velkých hrobníků byl právě pan Hušák.

Nejdříve se podepsal, mám dojem, na tom Parku Juldy Fuldy a potom šel do Sazky, kterou jsme tady několikrát probírali. A ten Zelený ostrov, nebo jak se to všechno jmenovalo, kde se tam přelévaly peníze. Ten největší problém vznikl, když už tam nebylo zastoupení podle procenta, kdo kolik měl. ČSTV v té době mělo nejvíc sportovců, ale když se podařilo panu Šustrovi toto změnit a každý svaz, Sokol, Orel, Svazarm měli po jedné osobě. Tím pádem ČSTV přestalo de facto být tím největším v republice a ztratilo jakýkoli vliv.

A ten vliv potom fungoval přes pana Hušáka. Tady si vzpomínám moc dobře, když jsme seděli ve Frýdlantském salonku a když se připravovala olympiáda zimní, mám dojem, že to byl Vancouver. Teď si to přesně nepamatuji, kdyby náhodou, tak to byla jiná, ale byla to olympiáda. A tam bylo nabídnuto těm pánům, kteří v té době byli předsedové Sokola, Orla, ČSTV ještě v té době to bylo, mám dojem, tak oni potom jeli do toho Českého domu, nebo co to tam bylo, a stálo to 20 milionů. A to šlo přes toho Hušáka.

Jedno svinstvo za druhým v českém sportu. A to neříkám o nějakém velkém vrcholu, ale těch malých bylo ix. Ti lidé se ale v tom prostředí tak zabydleli a jsou tak přisátí na peníze kolem sportu – a já je budu jmenovat, protože jsem je vždycky jmenoval a nikdy jsem se nebál, že je budu jmenovat. A když jsme konečně tady ustanovili podvýbor pro sport, tak jsem je jmenoval. Oni tam seděli, nebo většina z nich tam seděla. V té době třeba jeden byl ještě svobodný. Myslím pana Peltu, poté už to potom najednou nebylo, ale já jsem je jmenoval. A budu je jmenovat znovu.

To je největší problém českého sportu. Můžu věřit tady panu poslanci, že je výborný brankář, reprezentant, myslí to vážně, ale tuhle partu kluků on není schopen ustát. To, co říkal, že tady musel před chvilkou „vydejchat“ to, co řekl můj předřečník, to je nic proti téhle partě. Jansta, Pelta, Černošek, Kejval, Hulínský... A mnozí další a další. Tuhle partu my neustojíme.

Já jsem hrozně zvažoval ještě po včerejší debatě s panem Hniličkou, jestli pro ten zákon zvednu nebo nezvednu ruku. Ale ono je to úplně jedno, protože Poslanecká sněmovna, už to tady bylo řečeno, nás stejně přehlasuje. Takže je hrozně důležitá tato debata, aby to zaznamenaly sdělovací prostředky.

I kdybychom tady měli sedět ještě 4 hodiny, tak prosím vás, všichni, kteří máte nějaké zkušenosti, tak je řekněte, protože ta veřejnost se to musí dozvědět, že tady je někdo, kdo to myslí s českým sportem vážně. Senát to určitě je. Věřím, že je to samozřejmě i zde přítomný poslanec, pan Hnilička. Možná i ti další poslanci, kteří pro ten zákon hlasovali. Jen je to hrozně moc zneužitelné, to už tady říkal kolega Vystrčil.

Já jsem si donesl a dovolil dát panu poslanci materiál, který byl zpracován v roce 2007, jmenuje se to Mladý sport v ČR 2008 (MS 08). Leitmotiv. Více dětí sportuje, méně mladých fetuje. Mám dojem, že od té doby se toho moc nezměnilo, mám dojem ale, že ještě přibyl jeden fenomén, a to je ten fenomén toho nereálného prostoru na těch telefonech a na tomto všem.

Když teď vidím Alenu Dernerovou, možná by měla i méně pacientů, nebo v lepší kondici, kdyby s pohybem těla dělali o hodně víc, než dělají to s těmi prsty. A to je rychlost, když jedou dvěma. Takže vážně se těmito věcmi zabývala už v roce 2007. Tento materiál, prosím vás, pane poslanče, to je jenom takový rozpracovaný... Ale je to do detailů. Je to dokonce zpracované v elektronické podobě, jak by se to celé mohlo chovat. Já bych byl hrozně rád, kdybychom si na to mohli potom sednout, ať to dopadne, jak to dopadne. Abychom tuto věc, kterou můžeme použít jako jakýsi návod, tak abychom se ji pokusili někam posunout, protože já jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna stejně Senát přehlasuje.

V té době se konstatovalo, že od roku 2005 dochází ke snižování příspěvků na sport ze společných zdrojů ČSTV, finanční prostředky, že jsou opakovaně každý rok kráceny a zpožďovány. Nic se nezměnilo. Od roku 2005. Tady jsou sportovní zimní disciplíny, které dodnes nemají peníze. U nás se konala olympiáda, tedy pardon, mistrovství světa juniorů 2017 ve snowboardu. Světová záležitost, dobře, nebyli to ti největší, ale byli to ti junioři. Peníze přišly někdy v srpnu, to bylo dávno po mistrovství, to bylo v únoru. Že tady se něco musí stát, to je očividné. Jestli někdo, atletika možná, ale oni taky chodí do hal apod., čili oni potřebují sportovat v lednu, v únoru a v březnu. Jako příklad uvedu sezonu 2006-2007, kdy ze soutěží Českomoravského fotbalového svazu se účastnilo 68 tisíc dětí ve věku 11 až 15 let, ale v kategorii 19 let už soutěž hrálo jen 48 tisíc. To je o 20 tisíc méně. My všichni ve všech sportech vidíme ten náhlý úbytek z té kategorie žáků do té kategorie potom toho staršího dorostu. Tam to odpadává úplně neskutečně. Těch problémů ve sportu je o hodně víc. Ale odstraňme žáby na prameni, pokusme se s nimi nespojit, pokusme se vytáhnout 75 odborníků, které má ČUS, na každém okrese, kteří se dennodenně zabývají těmi problémy těch nejmenších venkovských klubů, kteří v podstatě v této věci... Nikdo nekonzultoval. Jestli si někdo myslí, že k tomu stačí pan Jansta, tak nestačí. On není ČUS. ČUS jsou tito lidé dole. A pak ještě využít těch 14 pracovišť, které má ČUS v rámci jednotlivých krajů. Bohužel, v tom návrhu zákona nebo novely zákona o sportu se s ničím takovým neuvažuje. Já mám dojem, že tady jsou lidé, kteří tomu sportu dali maximum. Dokonce v něm pracují. To myslím ty takzvané bafuňáře, kteří dělají tu práci, kdy jim pořád volají z té vesnice, jestli jim na jejich klub přijde nějaká koruna. Dneska to funguje tak, že někteří trenéři si půjčují peníze, aby mohli trénovat. To je něco neskutečného. Čili něco se musí stát.

Já věřím, že se stane, já pro to hlasovat nebudu, pro tento návrh novely zákona. Ale ono se to stane v Poslanecké sněmovně, ta to odhlasuje, ale náš hlas senátní by měl být tak silný, abychom byli schopni, nápomoci čelit těm žábám na prameni, pomoct, protože se k tomu pan poslanec přihlásil před chvílí, že chce kandidovat na předsedu agentury, tak mu pomoct v tom, aby ten sport se dostal někam úplně jinam, než dneska je.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, další přednost má pan předseda Petr Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se panu kolegovi Větrovskému, který tady stojí už netrpělivě několik minut. Já rozhodně nebudu tak košatý, jako byl můj pan předřečník. Já jsem naopak přítelem spíš kratších a stručnějších projevů, málokdy využívám své přednosti tady stát. Ale mně to teď nedalo, protože já jsem taky sportovec, myslím si, že ta přesilovka na brankáře Hniličku je opravdu veliká tady teď. Takže já bych to chtěl otočit jenom trošku jiným směrem. Říct asi toto.

Prosím vás, všichni, pane poslanče, domnívám se, že většina chce sportu pomoci. Ale my jsme Senát, my jsme tady ne od toho, abychom kritizovali, na koho to je napsané nebo něco podobného, ale abychom si řekli, že ten stát je špatně napsaný, my bychom měli rozhodnout teď a poměrně jednoznačně, jestli si myslíme, že se tímto zákonem sportu pomůže nebo nepomůže. Já si myslím, že tímto zákonem se sportu nepomůže, a proto pro něj nebudu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A konečně Jaroslav Větrovský. Pane senátore, dočkal jste se.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, Peťo, děkuji za omluvu, já jsem tam tak po tělocvikářsku procházel, to nebylo proto, že bych byl již nedočkavý. (Jiří Oberfalzer: Pane kolego, právě jste porušil jednací řád. Nesmíte oslovovat svého kolegu přímo.) Za to se hluboce omlouvám. Co se týká toho vlastního zákona či té vlastní problematiky, já nemám argument na to, co tady říkal Miloš Vystrčil, skutečně jde o poslanecký návrh, v podstatě na to není jakýmkoliv způsobem možno argumentovat. Já se na ten zákon dívám pohledem člověka ze sportovního prostředí, člověka, který se pohyboval ve sportu, stejně jako pan poslanec, odmalinka, má syny, kteří se pohybují ve sportovním prostředí. Cítím, že sport je celostátní fenomén. Já tedy vítám vznik centrální autority na poli sportu. Myslím si, že sport, jak jsem říkal, jakožto společenský fenomén si právě tuto centrální autoritu nepochybně zaslouží, o čemž svědčí tedy i usnesení našeho podvýboru pro sport z 31. května 2017, kdy podvýbor doporučil předsedovi vlády Sobotkovi otevřít debatu nad vznikem samostatného ministerstva sportu. Já věřím tomu, že vlastní ministerstvo sportu bude třeba dalším stupněm v budování té centrální autority, iniciovat legislativní práce na novele kompetenčního zákona, na základě kterého by došlo k vytvoření ministerstva sportu. I náš podvýbor se tedy zabýval touto problematikou.

Mně se líbí, a proto budu podporovat vznik té agentury, protože se tam nehovoří pouze o penězích, nehovoří se tam pouze o dotacích, hovoří se tam také o tom, pan poslanec nám to, myslím, velmi vyčerpávajícím způsobem osvětlil na kulatém stolu, kterého jsme měli možnost se zúčastnit, že tam také vznikne nějaké oddělení nebo odbor metodický, který bude vydávat metodické materiály, bude pomáhat trenérům, činovníkům ve sportu, což dneska v podstatě se neděje. Tedy ne pouze finanční prostředky, ale i ta vlastní didakticko-metodická pomoc. Já úplně bych nepodceňoval ta stanoviska Českého olympijského výboru, unie sportu, obce sokolské, ale i třeba Svazu měst a obcí ČR, který konstatuje, že vítá, že je jasně v zákoně zakotveno poskytování dotací do oblasti sportů, které budou podporovány. Svaz sice obecně nepodporuje vznik nových organizačních složek státu, ale v tomto případě však může být vznik této agentury pozitivním krokem k zajištění udržitelného financování sportu, amatérského i profesionálního. A to nezávisle na ministerstvu školství.

Co se týká těch peněz, tak já si myslím, že přínosem je to, že sport se stane samostatnou rozpočtovou kapitolou, tudíž z té kapitoly nepůjde sanovat jiné potřeby, které teď šlo třeba sanovat na ministerstvu školství, právě z těch prostředků, které byly určeny na sport. Já na rozdíl od kolegy, který tady mluvil přede mnou, já už nevím, kdo to byl, tak já panu poslanci věřím, věřím tomu, že to se sportem myslí upřímně. Jsem realista. A přesto dávám návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, dalším v pořadí je senátor Sobotka, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Já jsem hrozně rád, jsem za to šťasten, že se o sportu hovoří. Já jsem měl pocit před nedávnem, že sport žádného politika nezajímá, že to je téma, které je naprosto minoritní. Já si to nemyslím, protože sport je mi velmi blízký, snažil jsem se ho dělat od mládí, myslím si, že má obrovské propojení s naším životem, běžným životem. Nedávno byla konference bezpečnostní na Hradě, kde pan Špicar jako předseda Svazu podnikatelů nebo zaměstnavatelů řekl, že největší poptávka po zaměstnancích je ze sféry vojáků a sportovců bývalých. To znamená, ten sport je pro nás nesmírně důležitý.

Proč je ta diskuse taková, proč je ta negativita v Senátu? Já jsem o tom přemýšlel. Za sebe řeknu jednu věc, na kterou jsem si vzpomněl včera. Já jsem hrál fotbal na výkonnostní úrovni, když jsem ho skončil, protože ten rozhodčí nás, jak se říká lidově, zařízl, pravděpodobně za to něco dostal, tak jsem si říkal, zaprvé, že fotbal je odrazem naší společnosti, dokud se nezmění fotbal, nezmění se naše společnost, ale možná dokud se nezmění naše společnost, nezmění se fotbal. Takže fotbal je odrazem této společnosti. O tom jsem pevně přesvědčen. Já se postavím na stranu našeho reprezentačního brankáře, budu tím naivním blbcem, který bude říkat, že je potřeba pro sport něco udělat, třeba je to agentura. Všechny argumenty, které tady padly, přijímám, riziko je obrovské.

Nicméně, a to apeluji na to, že pro mě i to, že v čele agentury bude stát Milan Hnilička, je tím měřítkem, které mi poskytuje důvěru.

Protože tady mnoho věcí zaznělo, protože si myslím, že všichni neznáme to sportovní prostředí, a protože jsem si ten projev psal strašně dlouho, tak si dovolím vám ho ještě přečíst, nějak doplnit, protože byste byli ochuzeni. Já jsem si ještě v životě nenapsal projev, protože strašně rád mluvím z patra, tak to se mnou musíte, prosím, vydržet.

Dovolte mi tedy, abych se vyjádřil a vysvětlil svůj postoj, proč budu hlasovat pro tento zákon. Tedy ke vzniku národní agentury sportu. Je zřejmé, že tento návrh nemá v Senátu velkou podporu, ale já budu hlasovat pro vznik této agentury, hlavně z jednoho důvodu, a tím je naděje. Je naděje, že konečně tato země znovu vezme řízení sportu do svých rukou, naděje, že se sportu dostane důstojného místa ve společnosti, naděje, že může být agentura předstupněm ministerstva sportu, to by bylo správné, čímž bude sport postaven na stejnou úroveň jako kultura. Já se k tomu ještě vrátím. Ale jestli rozpočet ministerstva kultury je v této chvíli 14 miliard ročně, rozpočet ministerstva školství, které rozděluje v letošním roce 8,4 miliardy, tak je tady něco špatně.

Jaká je současná situace? Začnu před rokem 1989, kdy byl sport pro naši zemi výbornou vizitkou, a proto byl také řízen ústředními sekretariáty ČSTV a Svazarmu, které čítaly cirka 400 zaměstnanců. K tomu byla vytvořena loterijní společnost Sazka, která sport spolufinancovala. To všechno je minulostí.

Dnes se o sport starají chudičké svazy a dotace přerozděluje MŠMT se sekcí pro podporu sportu o cirka 25 zaměstnancích. Z finančního hlediska stojí dnešní sport na podpoře měst a obcí, bylo tady řečeno, a některých bláznech, kteří jsou ochotni tomu věnovat svůj čas a peníze. Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího v této chvíli jenom připomenout, předpokládám, kolegovi Štohlovi, že, nevím, proč by příjemcem dotací nemohla být obchodní společnost nebo prostě kdokoliv, kdo provozuje sportovní klub, nevím, proč by to tak nemohlo být.

Já řeknu jenom příklad z města, kde žiji, z města Vrchlabí, kde za posledních 20 let šlo do podpory sportu zhruba 300 milionů korun, do vybudování sportovišť, z čehož MŠMT tam dalo zhruba 5 milionů korun, ročně dotujeme sport ve výši zhruba 10 milionů, což je 30x víc než v roce 1998.

Bez podpory sportu obcemi a městy by již několik sportů na výkonnostní úrovni neexistovalo.

Jak je to s naší reprezentací? Často slýchám, že naše výsledky jsou pořád na stejné úrovni. To je jenom iluze. Zase to tady zaznělo, potvrdím, náš hokej míval v NHL ročně celkem 75 hráčů, dnes je to 25. Reprezentace už není mezi čtyřmi nejlepšími na světě, ale mezi 6. až 10. místem, vč. mládežnických kategorií. Kde je fotbal, který se poslední dobou těžko probojovává i na mistrovství Evropy? V klubových soutěžích hodnotíme kladně, když porazíme mistra Albánie. Typickým příkladem byla nedávná prohra našeho reprezentačního mužstva ve fotbale v Anglii 0:5 v kvalifikaci na mistrovství Evropy. Ale v médiích jsme se zaměřili na následné přátelské utkání s Brazílií. Ale bylo jen přátelské. Pouťové, bezvýznamné. Měřítkem našeho sportu ale bylo těch 0:5 v Anglii. Někdo řekne, že máme Ester Ledeckou, ale její famózní úspěch byl dosažen díky jejímu talentu a rodinnému zázemí, není to výsledek systému českého sportu. Je zřejmé, že se našim sportovcům daří pouze v individuálních sportech, v těch kolektivních jsme až na výjimky v evropském podprůměru. Kolektivní sport je měřítkem systému řízení sportu. Někdy nás můžou zmást výborné výsledky v tzv. malých sportech, jako je třeba snowboarding. Hovořil o tom můj kolega.

Sportoviště, jak vypadají naše sportoviště? Kdyby nepostavil soukromý investor O2 Arenu, tak se dnes nedá v ČR pořádat mistrovství světa v našem národním sportu, v hokeji. Bohužel se s touto stavbou pojí i její nemravná cena a následný konec Sazky. Sazka byla rozkradena, někteří sportovní funkcionáři u toho asistovali. Bylo by trochu chybou myslet si, že je to vina celé sportovní veřejnosti, všech těch nadšenců, kteří sportem žijí.

Nemáme ani národní fotbalový stadion, i kdyby na mezinárodní zápasy ve fotbale, kdybychom ho začali dělat trochu lépe, chtělo přijít jako v jiných evropských zemích třeba 50 tisíc diváků, tak jich polovina musí zůstat doma. Třeba Polsko má národní stadion pro 59 tisíc diváků. Ale to ještě nejhorší situace není, protože některé sporty, ve kterých máme i olympijské vítěze, nemají téměř žádná sportoviště. Jakub Janda by mohl vyprávět, jak je to se skokanskými můstky. Vždyť on vyhrál v roce 2006 Turné čtyř můstků, což se dnes zdá jako sen. Možná by v jiné zemi nemusel být poslancem parlamentu, ale mohl by se věnovat svému oblíbenému sportu, kdyby se tím dalo uživit. A bylo by na čem skákat.

Dnes nám zůstaly na letní přípravu pouze můstky ve Frenštátě pod Radhoštěm a Lomnici nad Popelkou, v zimě pouze Liberec. Určitě jste zaznamenali před dvěma dny, že Český svaz lyžařů bude kandidovat na pořádání mistrovství světa, možná v letech na lyžích, nevím, jestli mistrovství světa ve skocích, a to je ten typický příklad pro naši zemi. Aby se dopracoval ten jednotlivý sport k nějakému infrastrukturnímu počinu, k nějaké infrastruktuře, tak musí vyvolat kandidaturu, aby dostal politickou garnituru pod tlak, aby vytvořila podmínky a postavila pro to zázemí. Jinak bychom u skokanských můstků... Tak jsou čtyři můstky, kde se létá na lyžích. Jedním z nich je Harrachov. Jsou čtyři na světě. Ale jediný v Harrachově je v dezolátním stavu.

Takže my jsme, abychom mohli zrekonstruovat můstky v Harrachově, tak budeme kandidovat o to, abychom pořádali mistrovství světa, ale dá nám někdo to mistrovství světa, když nemáme ten můstek? To je prostě začarovaný kruh.

A co je vlastně systematická státní podpora? Vždyť se zdá, že to všechno funguje. Někdo jezdí na kole, někdo běhá, další v zimě sjezduje a celý národ je v pohybu. To je ale aktivní trávení volného času. Sport jako národní kultura ale řeší spoustu jiných otázek. Jakou má mít úlohu základní škola? Co vysokoškolský sport? Je dostatečná organizace soutěží? Aby výkonnostní sport plnil úlohu výchovy talentů pro vrcholový sport? Důležitý je také rozvoj klubismu, fandovství, sounáležitost s městem, s klubem. Nemůžeme mít pouze sport pro všechny a reprezentaci. Je třeba výkonnostní sport. Co trenéři? Máme nějaké? Co jejich vzdělávání, jejich pedagogické vzdělání? Nemůžou nám armádní sportovci a sportovci ministerstva vnitra tvořit po ukončení aktivní kariéry dobré vojáky nebo policisty?

Musíme podporovat všechny sporty, které existují, nebo se zaměříme jen na některé, ve kterých máme tradici, úspěšné sportovce a trenéry? Co s vrcholovými sportovci, kteří ukončili v 35 letech profesionální kariéru, nemají zajištění na zbytek života? Ne všichni vydělávají tak jako mediálně známé hvězdy. Většina jich bere průměrný plat. Kolik se dává peněz do sportu a kolik by se mělo dávat skutečně? V současné době rozděluje MŠMT, jak jsem říkal, zhruba 8,4 miliardy ročně. Proč ale města a obce musí mít plán rozvoje sportu, kde se rozděluje a sleduje podíl na obecním rozpočtu ve výši 3 % ročně? Pokud by tedy měl dávat stát 3 % z objemu státního rozpočtu pro rok 2019, tak by to mělo být 45 miliard korun. Kde je vzít? Každý z nás ví, že sport má zásadní vliv na vývoj charakterových vlastností člověka, na jeho zdraví, a proto se nabízí úspora v prostředcích na zdravotnictví, školství a sociální služby. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale většina našich politiků vidí budoucnost právě ve vzdělání, kvalitním zdravotnictví a dostatečné síti sociálních služeb. Tak to třeba není nereálné. Prostředky investované do sportu ušetřit v těchto oblastech.

Řeknete si, proč vám to tady povídám. Vážené kolegyně a kolegové, je to proto, že český sport nevzkvétá. Jako vysloužilý sportovec s mírně podlomeným zdravím cítím nutnost to říci. Mám životní zkušenosti, protože jsem dělal jeden sport na vrcholové úrovni a další dva výkonnostně. Aby nebylo mýlky, hokej jsem hrál jenom rekreačně.

Je otázkou, když ne agentura, tak co dál. Máme nějaký jiný návrh, jak pozvednout český sport? Nebo se budeme jen dívat na postupné odumírání? Berte to na závěr tak, jak jsem to původně chtěl, a ještě jednou to zdůrazňuji, nemám žádnou ambici vás přesvědčovat. Chci vám jenom říci, že ve vzniku národní agentury pro sport vidím světélko na konci tunelu, jsem si vědom plně obrovských rizik, která vznik této agentury přináší.

Ale jak již jsem řekl na začátku, beru to i jako pokus něco udělat od člověka, který má u mě velké sportovní renomé, je to pan poslanec Hnilička, já se vůbec nebojím toho, že by stál v čele této agentury. Proto, budeme-li hlasovat, podporuji návrh schválit podle znění v Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane poslanče. Asi když se na mě podíváte, tak od prvního pohledu je vidět, že nejsem žádný sportovec. Je pravdou, že před 30 lety jsem aktivně hrál stolní tenis, musím říct, že velmi dobře, tehdy jsem taky vážil 76 kilo. Ten rozdíl v kilech vám říkat nebudu, protože bych se za něj musel stydět.

Ale kvůli tomu nevystupuji. Vystupuji kvůli tomu, že já souhlasím s tím, že se sportem je potřeba něco udělat, že je potřeba nějaká změna, ale nemyslím si, že tou změnou je vznik vládní agentury pro sport.

To zdůvodnění, protože tady byly nějaké problémy při rozdělování dotací v minulosti na MŠMT, tak to přece není důvod pro to, abychom kvůli tomu zřizovali nějakou vládní agenturu. Stačí, když zlepšíme práci tohoto ministerstva, a pokud tedy zjistíme, že to ministerstvo nestačí kapacitně, že nestačí, aby tam měli nějakou sekci s 26 zaměstnanci, 80 zaměstnanci, o tom se přece nebavíme. My se bavíme o tom, jestli má vzniknout samostatná vládní agentura, kde bude jmenovaný předseda této agentury, který je neodvolatelný, jestli jsem se nespletl, myslím, 6 let. Pokud neporuší zásadně nějaký zákon, nezpronevěří finanční prostředky, nebo prostě neudělá tam nějaký problém právní. Já si myslím, že ministerstvo školství může mít sekci, která se stará o sport, nebo může vzniknout klidně samostatné ministerstvo. Pokud vznikne samostatné ministerstvo, tak ten rozdíl mezi ministerstvem sportu a mezi vládní agenturou je v tom, že tam bude odpovědný ministr, který, pokud ten sport nebude fungovat, tak jak si přejeme, tak je odvolatelný. Prostě je odvolatelný, za něj nese tu odpovědnost předseda vlády, zatímco za předsedu této agentury, pokud ho jmenuje, tak ani předseda vlády ho odvolat nemůže, po dobu 6 let, přestože všichni budeme říkat, že jsme se zmýlili, a prostě ten sport nefunguje, je to horší ještě než předtím, my s tím nemůžeme udělat vůbec nic, protože ta agentura tady prostě je, možná nějakou změnou zákona, který zase tu agenturu zruší, možná že to byla ta cesta. Není to ale moc komplikované? Není lepší se snažit zlepšit fungování ministerstva školství tak, abychom se o sportovce nějakým způsobem starali podstatně lépe?

Protože argument typu, že tato agentura bude profesionálně rozdělovat finanční prostředky, bude nezávislá, bude transparentně, spravedlivě... To všechno přece může dělat i ministerstvo. To nejsou argumenty, nebo věci, které by ministerstvo nemohlo dělat.

To, že předseda této agentury by měl být člověk, který má tu kvalifikaci, tu nejlepší kvalifikaci, to může být i ten náměstek toho ministra, nebo to může být vedoucí sekce nebo vedoucí odboru. Také ho můžeme vybrat na základě nějaké kvalifikace, která odpovídá tomu parametru, který chceme, aby měl potom předseda vládní agentury.

To, že některé projekty mají být víceleté, to přece také může ministerstvo dělat, to přece nemusí být, že bude rozdělovat dotace na jeden rok, prostě ty projekty se dají připravit, že budou víceleté, to všechno je možné dělat přes ministerstvo školství nebo po vzniku nového ministerstva, ale jak jsem tady zdůrazňoval na začátku, rozdíl mezi ministrem, který bude řídit ministerstvo sportu, a mezi předsedou vládní agentury je to, že ministr, pokud to bude dělat špatně, tak je odvolatelný, zatímco předseda té vládní agentury odvolatelný není.

Já vám řeknu takovou zkušenost, která je z města Mladá Boleslav, jak tady říkal můj kolega, pan předseda Senátu, tak i my když jsme tam rozdělovali granty pro sportovní mládež, tak jsme v minulosti s tím měli problémy. Vždycky to fungovalo tak, že byla nějaká komise, která se tam pohádala, pak to přišlo do rady, tam se radní hádali několik hodin, komu tedy dát tolik peněz, komu dávat méně. Pak to přišlo ještě do zastupitelstva, pokud to bylo nad 50 000, ten příspěvek na tu činnost. Tam jsme se hádali další hodiny a hodiny, než jsme odhlasovali prostě nějaký návrh. V roce 2007 nebo 2008, trošku mi to splývá, tak jsme schválili v zastupitelstvu prostě zásady pro poskytování této podpory, které jsou de facto dané.

Například počet dětí, které sportují, kolik mají tréninku v týdnu, jaké mají výsledky. To všechno se dá nějakým způsobem kvantifikovat. A zohlednili jsme i trošičku náklady na druh sportu, protože některý sport je nákladný pro rodiče více než druhý. I to jsme tam zohlednili nějakými koeficienty. A teď to probíhá tak, že komise jenom zkontroluje, jestli to je v souladu s pravidly, pak to jde do Rady, tam jedním mávnutím, prakticky o tom nikdo nediskutuje, protože je to na základě nějakých pravidel, stejně tak v Zastupitelstvu.

Říkám to tady proto, že i na národní úrovni jdou přece tato pravidla nastavit tak, abychom podporovali sportující mládež.

Podpora sportu a hlavně sportu u mládeže je důležitá nejenom proto, že v tuto chvíli hrajeme druhé, třetí, čtvrté, páté, desáté housle na nadnárodní úrovni a v reprezentaci. Důvod je pro to, že sportující mládež za prvé, jak tady bylo řečeno, nezlobí, za druhé sport formuje mládež nejenom tím, že jí dává tělesnou zdatnost, ale také proto, že je obohacuje co se týče duševního rozvoje. A tam vidím přínos dokonce větší, než to, že někdo bude mít nějaké svaly nebo bude umět se nějakým způsobem pohybovat.

Pokud to pan poslanec myslí vážně s tím, že chce podpořit sport, tak si myslím, že tuto šanci má, a nemusí to být přes tuto vládní agenturu. Může to být tím, že bude tlačit na vládu, jejíž je součástí nebo není součástí vlády, ale je vládní poslanec, aby tam byl kvalitní ministr. A když se tam ministr stará o školství, ať tam má kvalitního náměstka, který se bude starat o sport, nebo ať dá dohromady pravidla, za jakých podmínek se budou finanční prostředky do sportu dostávat.

A vnímám, že tato podpora musí jít dvěma směry, a to za prvé sportovní kluby, jejich zaměření hlavně na mládež. A potom, jak tady bylo řečeno, jsou to trenéři, kterých je de facto v tuto chvíli výrazně nedostatek, a ne kvůli tomu, že by bylo málo lidí, kteří by to uměli, ale lidé to dělají jako vedlejšák v mnoha případech, takže je to prakticky neuživí.

A pak ještě jednu poznámku ke sportovním svazům. Tu dobu, kdy se to měnilo, kdy peníze přestaly chodit přes sportovní svazy klubům pamatuji. A tehdy jsem se bavil se zástupci klubů, ne se zástupci svazů. Oni z toho měli radost, protože měli pocit, že rozdělování na sportovních svazech nebylo úplně v pořádku, že peněz, které zůstávaly na svazu na provoz svazu bylo strašně moc a že se jich jim dostávalo málo. Většina z nich je spokojenější za stávajícího systému, než se systémem předtím. Proto bych předtím malinko varoval, že není úplně dobrá zmínka tady, že zase bychom se vrátili i k tomu.

A ještě zde zaznělo, že i vládní agentura pro sport by měla poskytovat metodickou pomoc, stanovení metod řeknu i pro trenéry atd. Nejsem sportovní odborník, a tak se omlouvám za nepřesné termíny. Ale to všechno zase může dělat ministerstvo.

A na závěr zopakuji jenom to, že si opravdu myslím, že rozdíl mezi ministerstvem sportu, pokud vznikne, nebo sekcí, která by se nějakým způsobem posílila na ministerstvu školství, je to, že ministr i náměstek jsou odvolatelní, pokud to nebude fungovat, zatímco tady, když si to schválíme, bude předseda jmenován a šest let jinak než zrušením agentury zase na základě zákona neuděláme vůbec nic a budeme se tady dívat na to, jak sport se nikam neposouvá. A může se stát, že nejenom, že se neposouvá někam dopředu, ale že se naopak může situace ještě zhoršovat, a to by bylo ještě horší.

Chci opravdu podporovat sportovce, chci, aby se vláda tím zabývala, chci, aby tam šlo víc peněz. A nemyslím si, že nevládní agentura je správná cesta. Proto tento návrh nepodpořím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se pan poslanec. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Hnilička:  Omlouvám se, zareaguji jenom krátce na svého předřečníka. Ano, já také souhlasím s ministerstvem, myslím si, že to je určitě ta správná cesta, nová cesta. Nicméně tomu všemu by měl předcházet i zákon o sportu, nejenom o podpoře sportu, tak jako je tomu v jiných zemích. A bohužel na něm nebyla započata práce. A v jiných zemích, použiji třeba Chorvatsko, to trvalo šest let, než k takovému zákonu cestou veřejných slyšení dospěli ke konci. My se v současné době snažíme – to jsem tady neřekl – skrze tuto agenturu řešit jakýsi mezikrok k okamžitému zlepšení pozice sportu v České republice.

Trošku si dovolím nesouhlasit s tím, že tohle všechno může dělat ministerstvo. Za prvé mohlo už doposud, ale v plno faktorech bych chtěl být k ministerstvu velmi spravedlivý a tady je obhájit. Dneska právě díky tomu, jak jsme přešli na financování přímo klubů, což je naprosto skvělý program, a určitě je tendence ho i podporovat dále, tak se samozřejmě i navýšila práce v rámci odboru sportu na MŠMT, kdy dneska si musí vyřídit 6.500 žádostí přímo z klubů, což v 25 lidech, a ne všichni jsou dedikováni právě pro tuto práci, nemohou nikdy stihnout, nebo najímají externě lidi na výpomoc, takže tyto programy s sebou nesou i administrativní práci a k tomu potřebujete lidi, jinak to řešit nelze.

Jinak naprosto souhlasím s tím, co jste řekl. Kromě toho, že v současné době ne všechno ministerstvo může řešit, a tendence ministerstev naopak je zužovat počty úředníků a ne naopak.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nyní pan kolega Marek Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych, vážený pane poslanče, poděkovat vám za férovou odpověď, a zároveň bych se vám chtěl omluvit, pokud jsem se vás nějakým způsobem dotkl.

Nemám důvod pochybovat o vaší slušnosti nebo morální integritě. Tak dalece vás osobně neznám. Jenom jsem chtěl upozornit ve svém vystoupení na princip. Vytvořím instituci a pak do ní kandiduji. To si myslím, že je problém, který také ve společnosti může vyvolávat nedůvěru.

Myslím, že zde nejsme od toho, abychom tvořili zákony pro jakési osvícené panovníky. To je princip, na který jsem upozorňoval, a který se mi nelíbí. A domnívám se, že pokud to opravdu myslíte vážně, jakože nemám důvod pochybovat o tom, že byste to nemyslel vážně se sportem a že chcete pro sport udělat co nejvíce, tak si myslím, že by bylo férové do této instituce prostě nekandidovat a tím to vytvoří opravdu jakousi důvěru v to, že to myslíte vážně a že tady nedochází k tomu, na co jsem upozorňoval, to znamená ta babišizace společnosti, koncentrace moci do jedné ruky.

Prosím, neberte můj výstup osobně. Není to tak. Chtěl jsem upozornit na zmíněný princip. A ještě jednou se vám za to omlouvám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Rád bych se přihlásil do rozpravy.

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  S přednostním právem vystoupí místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak trochu pololegálně. Kolegyně a kolegové, pane poslanče, paní předsedající. Byli jsme kdysi s výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v Londýně na návštěvě britského parlamentu a zajímali jsme se o financování kultury a sportu. A tam jsme se dozvěděli něco, co já jsem nevěděl, ale možná mohl někdo tušit, že financování kultury a sportu ve Velké Británii zajišťuje stát státní loterií, provozuje ji sám, předpokládám prostřednictvím nějakých volených nebo jmenovaných orgánů. Ale tyto finance jsou pořizovány loterií. Stát na nich má monopol, tudíž nikdo jiný provozovat takovou loterii nemůže. A tyto prostředky skutečně bohatě stačí.

V té době se chystaly olympijské hry v Londýně, tak jsem se ptal, kolik ministerstvo bude přispívat na realizaci těchto her? A oni řekli, nic. Nic. Já jsem se nezeptal, zdali Londýn, takže možná, že město do toho nějaké peníze dávalo. Ale i ty olympijské hry byly kromě samozřejmě komerčních zdrojů financovány z těchto prostředků. Čili my jsme tady měli vlastně ideální nástroj na financování sportu, oni to mají na kulturu, na financování sportu v České republice, v Česku, a to byla skutečně loterie Sazka.

Po změně režimu, nebo já říkám po sametovém převratu, došlo k jakési změně uspořádání v řízení Sazky a bylo rozhodnuto podle mého soudu nejsprávnějším možným způsobem. Ať tu Sazku spravují ti, kteří z jejich výnosů mají těžit. Čili kteří mají z jejich výnosů financovat provozování sportu. A jeho podporu. Bylo tam kdysi, než se to změnilo způsobem, který zde už komentoval kolega Horník, zastoupení svazů podle jejich velikosti. Čili samy svazy se staly akcionáři této loterie a měly tudíž v rukou správu těchto prostředků.

Žijeme v zemi, kde se vznáší ve vzduchu heslo „všetci kradnú“. Já si ve světle toho nedovedu představit lepší uspořádání, než aby kromě nějakých úředníků, jmenovaných funkcionářů, či koho jiného, právě sportovci rozhodovali o činnosti organizace, která byla základem jejich financování. Ukázalo se, že buď z nedostatku morálky, protože podezřívám některé činovníky, že nebyli tak hloupí, anebo z nedostatku modrosti či inteligence dovolili Hušákovi rozjíždět projekty, které v podstatě přivedly Sazku k bankrotu. To je tragédie, která se ale bohužel nedá nijak napravit.

Abychom znovu zřídili loterii a nějakým způsobem zakázali Sazce fungovat, to už teď není možné. Záchrana Sazky se provedla vlastně privatizací do komerčních rukou. No nádhera, takže peníze pro sport nejsou. A teď vymýšlíme, jak to udělat, kde je zase získat, kam dát víc, kam méně. Hodně se tady srovnává kultura, a ono je to těžko souměřitelné, protože kultura spravuje památky a umělecká díla v depozitářích nebo ve výstavních síních. Samozřejmě sport má zase stadiony, různou měrou zchátralé, které by potřebovaly velké injekce. Mnoho podobností, ale úplně identické to není.

Zájem o sport je tady kromě výchovy, což si myslím, že platí pro kulturu, protože výchova ke vnímání umění a nějakému intelektuálnímu rozměru je velmi důležitá pro stav národa a pro každou generaci. Sport je velmi důležitý pro zdraví a také pro výchovu. Zejména v kolektivních sportech se děti učí pracovat společně k jednomu cíli, respektovat se, chovat se fér atd. A bojovat s nějakým zapálením, jak říkám, o jeden společný cíl. A to si myslím, že jsou nesmírně cenné věci.

Já nemám recept, co udělat. Ale myslím si, že je důležité na to upozornit, že my teď vlastně hasíme požár způsobený, s odpuštěním, sportovními funkcionáři, kteří měli hlídat, aby zdroj, který dostali do vínku, fungoval a plnil svou úlohu. Nevím, jestli je to agentura, nevím, jestli je to ministerstvo, samozřejmě nějakým způsobem se financování sportu musí řešit. Je škoda, že nefunguje ten odbor na ministerstvu školství. Bylo období, kdy měl sport svého náměstka, takže v podstatě byl na úrovni řízení ministerstva.

Zdá se mi také v souladu s mnohými kolegy, že rozhýbání ministerstva a zajištění fungování toho, aby i tuto část svého portfólia plnilo, by byla asi nejjednodušší cesta. Cesta nejmenšího odporu a i podle mě nejmenších nákladů. Měli bychom o tom do budoucna uvažovat, ať už dopadne tenhle návrh jakkoliv. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane místopředsedo, a nyní s přednostním právem pan předseda Senátu Jaroslav Kubera má slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já už mám jenom víceméně technickou poznámku. Jak jsem z diskuze vyrozuměl, myslím, že si nepamatuji, kdy by vystoupilo tolik senátorek a senátorů. Někde se to možná stalo v historii, ale já mám velmi konstruktivní návrh, protože nejlepší je pro mládež příklad. A jak jsem zjistil z rozhovorů se senátorkami a senátory, tak je tady spoustu aktivních sportovců v Senátu. A proto prosím ti, kteří hrají tenis s láskou, dobře, nebo špatně, to je úplně jedno, aby se mi přihlásili do sekretariátu a chystám se uspořádat tenisový turnaj o pohár předsedy Senátu ve čtyřhrách. Jak jsem zjistil, bude dostatek zájemců, abychom mládeži ukázali, že o tom sportu jenom nemluvíme, ale že ho také aktivně konáme.

Já myslím, že už to trošku nadbytečné, už se opakujeme, všichni vědí, jak budou hlasovat, ale všichni mají potřebu k tomuto nepochybně důležitému tématu, určitě to je důležité téma, a pan místopředseda Oberfalzer naznačil trošku, kde se ty peníze ztratily.

Já se pořád nemůžu vzpamatovat z toho, že se tady diskutuje, kolik se dá peněz na Velkou cenu Brna. To mi vůbec hlava nebere, že se něco dává na Velkou cenu Brna. Proč? A ono i těch 39 milionů je docela... Kolik malých oddílů by z toho žilo celý rok. A druhá věc je, víte, že v České republice byla založena tzv. Fotbalová akademie, na kterou jen u nás platíme my přes milion, kraj přes milion, a mladí chlapci jsou ubytováni internátně. My jim platíme stravu, ubytování, a údajně z nich budou světoví fotbalisté. Nebudou, protože ve 14 letech se zamilují a z těch 30 jenom jeden bude dobrý fotbalista. Ale nicméně i ti, kteří nebudou, tak je dobře, že něco dělají, tak jako ne všichni budou virtuosové.

A když jsme u toho, přece rodiče hrají významnou roli. Protože oni si totiž všichni myslí, že jejich dcerka, kterou dávají do tenisového oddílu a objíždějí turnaje, bude Kvitová a potom jim to vrátí v jejich stáří. Ale tak to přece není. Nám se ty peníze nevracejí, protože jistě je vám známo, že většina špičkových sportovců má trvalé bydliště v Monaku, aby nemusela v Česku platit daně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedo, já vám děkuji za váš příspěvek a nyní už pořadí tak, jak jste přihlášeni. Další slovo má pan senátor Miroslav Adámek.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobrý den, paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já budu jeden z těch možná mála, kteří vystoupí na podporu tohoto poslaneckého návrhu.

Já moc děkuji panu senátoru Sobotkovi, protože ten mi ulehčil velice to, co jsem chtěl říct. To jeho shrnutí bylo jak pěkné, tak obsažné, takže já to jen úplně zkrátím.

Já bych se divil, kdyby se pan poslanec Sobotka nehlásil nebo nechtěl přihlásit... Teda Hnilička nechtěl přihlásit do konkurzu. Milane, já se ti omlouvám. Protože jestliže má někdo nějakou vizi, tak si myslím, že by ji měl dotahovat do konce a přijmout zodpovědnost za to, že něco chce dotáhnout. Jestliže mám tu myšlenku a táhnu ji nějakou dobu, tak bych měl potom přijmout zodpovědnost. A předseda má tu zodpovědnost a bude pod plnou kontrolou.

Já vnímám tu diskuzi a moc za ni děkuji, jak to tady zaznělo ze všech stran, uvědomuji si rizika, které s tím jsou spojeny, ale ten sport se nachází v situaci, kterou bychom měli řešit, která je neřešena. A to, co tady ještě trošku nezaznělo, tak já si dovolím připomenout i handicapované sportovce, kteří jsou teď úplně mimo tento systém. Když chtějí někam vyjet, chtějí nás reprezentovat, tak nemají tu šanci, anebo si musí sehnat sponzory nebo nějakým způsobem si to hradit sami. A já tady v tomto vidím i pro ně. To, že se tomu dají nějaká pravidla a nebude to chaotické, jak je to doteď.

Takže vnímám to, co tady všechno zaznělo s tou zodpovědností, jak už tu zaznělo, budu možná jeden z těch naivů, kteří tomu věří, ale chtěl bych to podpořit a chtěl jsem to takhle i vyjádřit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za tento příspěvek. Kolegyně, kolegové, čas pokročil, já ukončuji dopolední část naší schůze, vyhlašuji polední pauzu. S dovolením jenom na 3/4 hodiny, takže bychom se sešli ve 13.25. Je 12.40, a teď dobrou chuť k obědu a sejdeme se po pauze.

(Jednání přerušeno v 12.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.24 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, pokračuje dnešní odpolední program. Pokračujeme projednáváním tisku 71/12, zákon o podpoře sportu. A do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Štohl. Hrajeme, hrajeme. Já myslím, že můžeme plynule pomalu začít, protože pan poslanec už se též blíží, takže obecná rozprava pokračuje. Projednáváme senátní tisk 71/12, zákon o podpoře sportu. Obecná rozprava, přihlášen je pan senátor Pavel Štohl. Vyhlížím pana poslance... A už tady je, výborně, on tady není vidět... Tak.

Senátor Pavel Štohl:  Kolegyně, kolegové, dovolte mi ještě jednou, snad naposledy, vystoupit k tomuto návrhu zákona. Začnu tím, co tady zmínil kolega Sobotka, že pro něho je návrh zákona nějakým způsobem naděje. Dá se říct, že jsme se ve většině příspěvků shodli, že současná situace je ve sportu špatná. A já to vnímám jako upřímnou snahu tu situaci změnit. Na jedné straně souhlasím, je to naděje, ale samozřejmě je potřeba říct písmeno B. Je to obrovské riziko, a pokud by to nedopadlo, protože se opravdu bavím s různými lidmi, kteří dělají ve svazech atd., tak říkají, pokud to nedopadne, tak na několik let je sport opravdu na tom tragicky. Takže naděje, jasné riziko. To je první věc.

My, když jsme to projednávali na výboru, já jsem sice navrhoval zamítnutí, což jednoznačně prošlo, ale stále ještě přemýšlel, jestli by nebyla varianta nějakými pozměňováky to vylepšit, změnit. Tak jsem se sešel zaprvé na ministerstvu školství s naším legislativním odborem, s lidmi z našeho ústavně-právního výboru, a bylo tam jednomyslně, že těch věcí je tam tolik, že to nejde jedním nebo dvěma pozměňováky změnit.

Možná mi to pan poslanec potvrdí, když jsme se loučili na výboru, tak jsme si dali na sebe kontakt, že se možná sejdeme. Ale to bylo za situace, kdybychom opravdu mohli podat nějaký pozměňovák. Tím, že na základě konzultací jsme se víceméně shodli, že to není příliš reálné, tak ten pozměňovák tam nebyl.

A mě teď v rámci té diskuze napadla taková jedna věc, která je asi hodně naivní, ale přesto ji zkusím říct. Jde nám všem, opravdu věřím tomu, tady všem senátorům, panu poslanci, o stejnou věc, aby to ve sportu dobře fungovalo. Jestliže tady ta agentura má v plném rozsahu fungovat od 1. 1. 2021, tak teoreticky máme více jak rok a půl na to, aby to opravdu bylo uděláno tak, jak by to mělo být.

Pokud bychom nesoupeřili, nebo naopak sněmovna nesoupeřila s námi, nebylo to vyloženě politické rozhodnutí, tak já si umím představit tu variantu, že bychom řekli, ano, ať je politické rozhodnutí, jestli agentura pro sport má být pod ministerstvem školství, nebo to má být ministerstvo sportu. Pro mě jsou obě dvě varianty naprosto schůdné, nevidím v tom žádný problém. A ten rok a půl, protože té práce bylo vykonáno hrozně moc, to já vůbec neříkám. My jsme se tady s panem poslancem bavili, že možná trošku depresivně působí, že je tady kritika, kritika, a žádné návrhy, jak to řešit jinak.

Takže já zkusím tady, s tím, že – jak se říká – pláču pěkně, ale na špatném hrobě, vyvolat nějaké jednání, jestli by nebylo opravdu reálné, aby nás sněmovna teď nepřehlasovala a budeme společně hledat síly tak, aby třeba od toho 1. 1. 2021 byl zákon – a říkám, je mi jedno, jestli pod agenturou, nebo agentura pro sport pod ministerstvem, nebo ministerstvo sportu... A co jsem teď o té polední pauze konzultoval s právníky, co jsou tady v Senátu, tak říkali, že by to určitě nebyl problém.

Takže samozřejmě, pokud to sněmovna bude brát jaké politické rozhodnutí a přehlasuje nás, tak nemáme co řešit. Jen mě napadlo, že opravdu, pokud nám jde všem o sport, tak dle mého by to byla jedna z variant. Tím se snažit dávat nějaký tvůrčí krok, aby to nebyla opravdu všechno jenom negativa, ale jak si myslím, že by ta varianta mohla být pro všechny schůdná. Tak, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Mrzí mě, že tady není pan předseda. Mě vždycky baví to, že máme tady přednostní práva, která mají být na to, že ten, kdo s přednostním právem vystupuje, tak něco mimořádného sdělí. Většinou je to tak, že sdělí totéž, na co by si mohl počkat v tom pořadí jako ostatní. Pan předseda nám sdělil, že už mluvíme dlouho, a po pěti minutách zase něco sdělil.

Tak já bych chtěl říct jenom jednu věc ze své zkušenosti. My tady vůbec, s ohledem nejen na sport, s ohledem na všechny dotace, které jsou, tak pro drtivou většinu starostů a lidí, kteří je používají nebo o ně žádají, je to nějaká neproniknutelná houština, a proto hledají nějaké providery nebo nějaké společnosti, které za ně vyplní přihlášky, zpracují administrativu a pokusí se to dát tak, aby vyhráli. A kolem toho je samozřejmě velký tanec. Pro tyto společnosti to je velmi dobré, že ty vody tady jsou kalné, pro většinu lidí neprůhledné. A oni se v tom umí dobře orientovat a celkem na tom dobře vydělávají.

Ale když se zamyslíte nejen nad sportem, ale nad ministerstvem školství, tak to skutečně je také taková hradba všech dotací. A ne, že by vše bylo špatně, jak to bylo tehdy s tím fotbalem, ale jistě moc průhledný ten systém pro lidi zvenku není. A proto, byť tady ten návrh agentury tady je a jistě má mnoho nedokonalostí, tak já ho beru tak, že on nemůže být o moc horší. Protože když soustředíme z Ministerstva, kde je mnoho různých dotací, dotace do sportu na nějakou agenturu, tak záleží na tom, jaké orgány bude mít, kdo bude všechno sedět v kontrolních orgánech této agentury, aby si dali pozor.

To, co tady bylo řečeno, myslím, že to říkal kolega Oberfalzer, asi ano, o Sazce, tak to je typický příklad toho, když někde sedí lidé, kteří jsou nekompetentní. Nerozumí tomu, nezajímají se o to. A možná je tak zaujalo, že když ta zasedání dělali na nějakém ze španělských ostrovů, myslím, že na Mallorce to bývalo, tak možná přemýšleli nad tím, jestli tam bude pršet, nebo jestli se vykoupou. Ale toto jsou všechno věci, které se vlastně nedají odestát. Protože na Ministerstvu školství se rozdělování dotací nedělá na Mallorce, ale možná tam mnohdy jsou lidé, kteří to dělají stejně nevědomky. Nebo v bezvědomí, tak.

A tady ta Agentura bude pod velkým dohledem. To, jestli se pan poslanec Hnilička bude ucházet o to místo, nebo ne, to by mně tak osobně nevadilo. Já, na rozdíl od pana kolegy, mně se líbí víc ten americký systém přidělování velvyslaneckých míst těm, kteří podporovali daného prezidenta a tím pádem je všechno jeho jasné. Někdo je jeho kamarád, dá mu hodně peněz na kampaň a stane se velvyslancem. Tak to všichni víme, tak to je, oni se tím ani netají. Zeptejte se současného pana velvyslance, předchozího atd. Není na tom nic špatného, je to takový systém.

Zatímco my na všechno děláme výběrová řízení, ale už dopředu víme, kdo tam bude a je to hra. A já si myslím, že ta hra vždycky vede k něčemu nepoctivému, k něčemu, co není v pořádku. A tady když někdo něco vytváří a říká, že by to chtěl dělat, tak mně to přijde dokonce přirozené. Ale samozřejmě na nás je, abychom se dívali, zda ten systém, který tvoříme, tak pochopitelně netvořili podle nějakého člověka, ale tvořili ho tak, aby kdokoli tam bude, tak byl pod tlakem odpovědnosti a kontrolovatelnosti. A o to asi jde.

A pokud tato agentura tedy bude takto jednoznačně hierarchicky tvořena i s kontrolou, tak si myslím, že to bude kontrolovatelnější, než když je to na ministerstvu školství, anebo na jakémkoli jiném ministerstvu dotace. To je jedna věc.

A druhá věc, pokud by se měla tato agentura přerodit na další ministerstvo, tak to si myslím, že je proces, který je podstatně bolestnější, protože je výsostně političtější. Byť tento je také, je to také politický krok, jednáme o tom. A když se ukáže, že pokud by byl schválen tento zákon, tak já jsem přesvědčen, že novelizovat lze rychleji, ale už něco v tom sportu uděláme.

A já si myslím, že to věčné čekání, které vždycky o rok nejméně, nejméně o rok, prodlouží další volby, takže toho bychom se dopouštět neměli. A byť respektuji všechny názory, které tady byly a dokonce vnímám i to, že všechny téměř, jak tady byly řečeny, mají své racio, tak já právě z těchto důvodů tvorby nového, když to staré vidím jako špatné, tak tento zákon podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a slovo nyní dávám kolegyni senátorce Aleně Dernerové.

Senátorka Alena Dernerová:  Já děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče. Přednedávnem tady u nás v Senátu proběhla konference na téma „Hrozí našim dětem digitální demence?“ Mimo jiné jsme se kromě té digitální demence v ní zmiňovali o tom, že vlastně fyzická kondice naší dětské populace enormně strmě klesá dolů. Já jsem dětský neurolog, jak předesílal můj kolega Honza Horník, že opravdu v té ordinaci mám čím dál víc dětí, které se vůbec neumí hýbat. Chtějí potvrzení, že nebudou cvičit. Běžný kotoul znamená blokádu krční páteře, zablokovaná žebra, končí na kapačkách, infuzích, protože nejsou schopni to nějak sami zrehabilitovat. Je to děsné a je to opravdu tak. A za poslední období se to opravdu strmě zvýšilo. To je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci je taková, že jsem z Mostu a hodně moc podporuji dětský fotbal. Pravdou je, že dětský fotbal doznává také určitých změn. Těch dětí není tolik, co by chtělo sportovat. A odvisí to hlavně od rodiny, která je k tomu nevede, protože radši jim dají tablet a telefon, mají je doma a děti nic nedělají. Ale to si myslím, že právě toto nám ta Agentura bohužel nevyřeší.

Já jsem se chtěla zeptat, já jsem hokejová fanynka, vždycky jsem vám fandila. Já jsem tedy fandila, když tedy klubu, tak Litvínovu, protože se tam jezdím občas dívat na zápasy, ale chtěla jsem se zeptat na konkrétní činnost téhle Agentury. Jak to bude fungovat? Protože tam budete mít nějaký budget, 7 mld. Kč, tak jestli je budete vy rozdělovat. Ale podle jakého klíče, komu?

Protože já si myslím, že je tu zavedený nějaký systém, a nejsem si jistá, jestli ta Agentura pomůže našim dětem, aby víc sportovaly. Ono to také vychází z toho, že všichni se mají dobře. Dřív se tolik dobře neměli a sportování často bylo spojeno s možností vycestovat do zahraničí. To byla jedna věc. Nebo si vydělat finanční prostředky. A v současnosti se děti nepotřebují tolik hýbat, protože jsou zajištěné, nebo je to nebaví. Já vidím samozřejmě neúspěchy našich sportovců a hrozně mě to mrzí, ale nevím, jak z toho kruhu ven a nevím, zdali ta Agentura je to pravé ořechové. Chtěla bych vědět, jak si to představujete, jaká je vaše vize? Protože agentury vždycky ve mně vzbuzují pocit nedůvěry.

Za sebe říkám, že by se mělo začít odspoda, od těch nejmenších, odtud prostě fungovat a tlačit i na ty rodiče. Je to těžké, jenom tedy jak ta agentura vypadat, co hodláte dělat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Pan poslanec bude reagovat. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Hnilička:  Děkuji za tento věcný názor, naprosto souhlasím, že pokud nezačneme právě u těch dětí ve školkách už, ve školách, měl jsem několik schůzek právě se skupinami, které se věnují sportování dětí ve školkách, mají velké problémy s financováním své činnosti, u toho bychom určitě měli začít. Nicméně jak je namyšlené fungování té agentury? Ta vize je taková. Struktura, předseda, 2 místopředsedové, je jasná ze zákona. Pod tím je představa taková, že dnes jak podporujeme sportovní prostředí nebo MŠMT podporuje sportovní prostředí, tak já si myslím, že jsou zasaženy téměř všechny oblasti sportu, ať už je to reprezentace, talentovaná mládež, organizace sportu, sport handicapovaných, který tady byl zmíněn, tam se dokonce navyšovaly prostředky, nicméně, my jsme na poslaneckém podvýboru pro sport měli dvě sezení s paralympijským výborem, tam to nefunguje úplně ideálně, sportovci handicapovaní jsou nespokojeni se systémem, tudíž tato oblast určitě kontinuálně navyšovat, ale zlepšit pravidla v rámci rozdělování a posílání sportovců na ty mítinky.

Ale vrátím se k tomu systému. Jednoznačně tudíž odbor programu, který vypracovává nebo procesuje ty programy, jednoznačně nastavení silného odboru ICT, kdy v dnešní době ta digitalizace i v tom sportovním prostředí je důležitá, hodněkrát zmiňovaný fotbal používá elektronickou evidenci sportovců, myslím si, že fotbal má spoustu bolestí, ale toto je jedna z věcí, která je pozitivní, jsou lídři na tom startovní poli, dneska v basketbal i hokej se snaží jít stejnou cestou. Týká se to nejenom evidence sportovců, ale zároveň oni vidí, že ten sportovec je opravdu činný, že sportuje, že tam má zápisy z těch utkání, je tam prostě veden. To si myslím, že v současné době by mělo být aspoň pro těch nejsilnějších 40 až 50 svazů, protože jich máme zhruba 120, ale některé jsou opravdu malé a nemůžou zase tuto činnost vykonávat. Tudíž ICT.

Tím, že se snažíme vyčlenit nebo navrhujeme vyčlenění z ministerstva školství, tím pádem některé sdílené funkce, které tam byla, jako jsou právní a mzdové, účetní, ekonomické atd., správní odbor samostatný, důležitý odbor, co tam bude, bude metodicko-analytický, o kterém jsme tady často mluvili, protože na základě informací z rejstříku právě tento odbor by měl připravovat programy a psát tu linku, jak je nakládáno s veřejnými prostředky, které posíláme do sportovního prostředí. Z toho by měly vycházet i analytické materiály, abychom přesně věděli, když se tam vymění garnitura, aby měli aspoň nějaký podklad k tomu, jak to bylo v posledních, řekněme, šesti letech, jak bylo nakládáno s veřejnými penězi. Zmíním ještě jeden odbor, který je pro mě naprosto, možná i nejdůležitější, a to je odbor kontroly veřejných prostředků, tak jak jsou do prostředí posílány, kdy já nerad kritizuji, ale tady to znova musím zmínit, měl jsem k ruce materiály z roku 2011 až 2016, materiály NKÚ, tam jasně hovoří o nepřehledném prostředí, o některých prapodivných praktikách dofinancování sportovních akcí, které už proběhly, víc o tom nechci mluvit, a nedostatečnou kontrolou, v těch prostředcích, které byly rozdělovány, nebylo výjimkou, že se zkontrolovalo třeba jenom 5 akcí za ten rok, to je žalostně málo. A znova to trošku zpátky směřuje k tomu nedostatečnému personálnímu obsazení, možná i systémovému uchopení.

Tudíž takto si představuji fungování té agentury, možná tam zmíním, tady jste často mluvili o té národní radě pro sport, myslím si, že bude velmi důležitá při přípravě politiky státu ve sportu, nicméně musí tam být udělaná tlustá čára mezi úřadem a právě tímto sportovním prostředím. Úřad by měl především procestovat, měli by tam být odborníci na procesní kroky k tomu, aby se peníze posílaly do prostředí sportovního co nejdříve, protože v programech Můj klub, ale koneckonců i významné sportovci akce velmi často chodí peníze až v září, což samozřejmě za to nemůže pouze ministerstvo školství, je to také způsobeno těmi podmínkami, za kterých to může posílat, vždycky musí počkat na vyúčtování, které probíhá v lednu, než se to všechno zprocesuje, tyto všechny činnosti, tak to prostě trvá. Tím, že nemáme peníze ze Sazky v tom systému, které pro mě trošku nesystémově rozděloval olympijský výbor, ale budiž, tyto peníze právě dofinancovávaly ty zimní sporty v těch zimních měsících, leden, únor, tak jak je měli k dispozici. Tudíž pro mě, já jsem chtěl ještě zmínit jeden bod, kdy jste tady projevili obavu, já jsem rád za ty připomínky, vůbec se někomu nedivím, samozřejmě, všichni máme obavu z toho, jak to se sportem půjde dál. Ale ten zákon je napsán tak, že ta agentura, ten bod 1, když se podíváte, § 3d bod 1 písm. a), já to přečtu, abych byl přesný.

Agentura vypracovává návrh plánu státní politiky ve sportu, který obsahuje zejména definici cílových skupin sportovců, na které je podpora zaměřena, včetně alokace finančních prostředků pro jednotlivé cílové skupiny, předkládá jej vládě ke schválení. Proč jsem to přečetl, je to, že ať tam bude sedět kdokoliv, v té agentuře, bude muset dopředu říci, kam ty prostředky směřují, kam mají tu iniciativu směřovat ty prostředky, především v jaké alokaci, ta vláda se k tomu bude muset vyjádřit. To v současné době ani není. Tudíž to, jak si bere tu moc, naprosto právem se bojíte té minulosti, která bohužel, to ale také musím říct, vznikla za současného legislativního rámce, tak tady se snažíme sebrat tu moc z rukou nebo snažíme se o tu transparentnost toho vedení té agentury.

Jestli takhle stačí, tak...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane poslanče, za dovysvětlení. Já tady mám avizo omluvy pana senátora Herberta Pavery, ale já ho vidím před sebou. Od půl třetí, tak vás omlouvám, pane senátore. Děkuji. Naše obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Raduan Nwelati. Prosím.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane poslanče. Já se omlouvám, že vystupuji už podruhé. Chtěl jsem zareagovat na některé věci, které tady pan poslanec říkal.

Chybí nám tady zákon o sportu, že by trval hrozně dlouho, je potřeba ho připravit, já bych docela přivítal, kdyby místo toho, abychom schvalovali tady zákon, tak abychom tady jednali o zákoně o sportu, to si myslím, že, ano, je u vlády už šest let, mohla na tom určitě pracovat. Teď to nevyčítám určitě vám, vy jste dva roky, jestli se nepletu, poslancem, ale ten zákon by mohl být už připravován.

Potom jste říkal, že MŠMT, že to mohlo dělat už dlouhou dobu, to je pravda. Na druhou stranu já nevidím žádný důvod, aby ta snaha nebyla... Aby to tedy začalo dělat. Teď, když to nedělalo tak dlouho. Zase nechci připomínat, že ta vláda je tady nějakou dobu, už to mohlo dělat dlouho. Ale to opomeňme. Vy tady máte nějakou vizi, tak tlačte k tomu, aby to ministerstvo začalo fungovat. Já se nebráním, ať tam vznikne, řeknu, sekce, ať se tam vrátí ten náměstek, který bude mít na starosti to školství, tedy ten sport, dokonce tam může vzniknout nějaká obdoba té struktury, která je plánovaná pro tu agenturu, může být pod křídlem ministerstva školství, pod náměstkem, který bude mít na starosti sport, může vykonávat všechno, co jste tady říkal, všechny ty odbory, ty oddělení atd. Posílení toho úřadu. To všechno může být pod ministerstvem školství.

Chtěl bych tady zareagovat na to, že my to tady kritizujeme a nenavrhujeme žádné konkrétní kroky, jak to řešit. Já si myslím, že toto je konkrétní návrh řešení, prostě rozpohybovat ministerstvo, dát mu ty podmínky, které jsou potřeba pro to, aby to mohlo dělat lépe.

Tady bylo řečeno, že v tom někdo vidí naději na jednu stranu, na druhou stranu riziko. Já si myslím, že je možné vidět i tu naději i bez toho rizika právě tím, že třeba i pan poslanec se může stát tím náměstkem pro sport, může v uvozovkách celé to oddělení a celou tu sekci na tom ministerstvu řídit, bude to úplně ve stejné pozici, jako když budete ředitel nebo předseda národní agentury pro sport. Zodpovědný za to budete úplně stejně.

A to, že jste říkal, že vy budete připravovat nebo ne vy, ale ta agentura bude připravovat nějaký návrh vládě, vláda ho bude schvalovat, to je sice pravda, to je trošičku možnost, jak eliminovat riziko, že ta agentura bude pracovat špatně, na druhou stranu ze zkušenosti i třeba ve školství, já tady nechci říkat zase příklad, který bude dlouhý, může se stát, že ta agentura pokaždé připraví špatný návrh, který vláda neschválí, de facto se nebude dít vůbec nic, protože vláda bude buď to odmítat, opakovaně, nebo si schválí úplně něco jiného, než jste připravili, a pak ta agentura vůbec nemusí být přítomna, přesto ten ředitel tam zůstane, nebo ten předseda, a je neodvolatelný dalších 6 let.

Když jsem tady říkal ten příklad, mně se totiž stalo, na jedné základní škole jsme vybírali na základě výběrového řízení ředitele, výběrová komise se tam shodla na tom, že jeden z uchazečů je velmi vynikající, výborný, byl to de facto člověk, který z té školy nepocházel, rada pro něj zvedla ruku, protože úplně všichni se opravdu shodli na tom, že to je ten nejlepší člověk, který to myslí s tou školou ideálně. Během 2 let se stalo, že ta škola se totálně rozpadla, rozdělila se na dva tábory, které proti sobě bojovaly. Na jedné straně byla část toho sboru učitelského, na druhé straně ta druhá. De facto rodiče. Prostě ta škola se úplně rozpadla. Nebylo možné řešit tu situaci, protože ze zákona, stejně jako ředitel národní agentury pro sport, tak ředitel základní školy je také chráněn, aby náhodou na něj nedopadlo rozhodování politické, když se změní vedení radnice, tak aby se neměnili ředitelé, tak taky má tu chráněnou dobu 6 let, my jsme asi 1,5 roku se snažili přesvědčit pana ředitele, že opravdu to je manažerské selhání, že je potřeba, aby uvolnil prostor pro někoho jiného, abychom tu školu dali do pořádku, což se potom následně po tom 1,5 roce podařilo, nastoupil tam jiný ředitel, ta škola je zase v pořádku.

Při tom výběru se člověk může zmýlit, můžou říkat všichni odborníci, ale on to ten ředitel určitě myslel dobře, když se hlásil do toho konkursu, chtěl tu práci dělat dobře. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Proto já se hodně bojím takových těch pozic, kde bude jmenován a bude neodvolatelný nějakou delší dobu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Miroslav Antl, neb pan senátor Miloš Vystrčil nenárokuje přednostní právo. Pan poslanec? Tak můžu pana poslance?

Poslanec Milan Hnilička:  Já se omlouvám, já jenom rychle odpovím. Ano, zase souhlasím ve spoustě věcech. Jenom bych chtěl upozornit, že náměstek pro sport v současné době je na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Ta pozice tam vždycky byla. Za poslední 2 roky si myslím, že plno věcí se opravdu zlepšilo, i ve spolupráci, dovolím si říct, i s vládním zmocněncem pro sport, navýšily se prostředky, ale znovu narážíme na ten počet zaměstnanců, prostě znova se vrátím k tomu mému klubu, bohužel ten dneska je v reálu opravdu velmi svazující pro ten odbor, zabere jim opravdu spoustu času.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane poslanče. Nyní tedy má slovo pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Dobré odpoledne všem, já myslím, že nastal čas na odpolední čtení, ale nebojte, nebudu to číst, protože už jsem to četl několikrát, přednáším to.

Já nebudu opakovat to, co tady byly. Tady byly kritické poznámky k legislativnímu procesu, já jsem na ně několikrát upozorňoval. Celý ÚPV se s tím sjednotil. Potvrdili jsme, že opravdu tento legislativní proces je úplně mimo, že je mimo hru, je naprosto neakceptovatelný, nepřístojný a možná tak trošku i zločinný.

Pokud jde o osobu pana poslance, já jsem říkal, že si ho velmi vážím pro jeho sportovní kariéru, říkal jsem, že nepochybuji o tom, že přistupuje k celé té práci jako k poslání, s tím nejčistším svědomím a nejčistšími představami, ale v závěru jsem mu také otcovsky domlouval, s tím, že možná ani neví, koho mu tam nominují. Politici, politické strany. Nějaké zkušené matadory, že je nebezpečí, že on skončí s plnou trestní odpovědnosti v uvozovkách jako bílý kůň. Tady připomínám historii, která se určitě opakuje, všimněme si, že ten, kdo se vyskytuje ve sportu, pan senátor Horník nebo místopředseda Horník je tady některé i jmenoval, to je zase ta rvačka o posty, kdo tam bude, kdo bude ve skutečnosti rozdělovat peníze. Jinak kdo bude trestně odpovědný. Trestně odpovědný bude ten, kdo bude v čele a bude podepisovat.

Tady upozorňuji na to, že skutečně tady je popsána velmi dobře ta trestní odpovědnost, je tam celá škála trestných činů, které by se pak mohly týkat podezření.

Připomenu tu ještě i druhou variantu. Druhá varianta je taková, že někteří senátoři budou hlasovat ve prospěch agentury proto, že mají zažádáno nebo že chtějí nějaké příspěvky, že chtějí peníze, že se bojí toho, že v případě, že budou hlasovat proti, tak že na jejich region se nedostane.

Takže tady pokračuji zase v poučení o trestní odpovědnosti, protože v tu chvíli, kdyby se zjistilo, že dostávají pouze ti, kteří schvalovali, nedostanou ti, kteří kritizovali, do svých regionů, tak je tam trestný čin podle § 329 trestního zákoníku, což je zneužití pravomoci úřední osoby, v těch vyšších sazbách jsou tam až desetileté tresty.

Skutečně vás, vážený pane poslanče, z ničeho takového nepodezírám, ale vím, jaká jména se tam rojí, to jsou zkušení lidé, kteří zatím stíháni nikdy nebyli. Pokud nás přehlasujete v dolní komoře, je to špatně pro český sport, je to špatně pro nás všechny, je to špatně pro naše děti, malé sportovce a další. Jinak já jsem si říkal, že bych také měl mluvit o své sportovní kariéře, ono by to bylo na dlouho, i to těch funkcionářských věcech, ale víte, co, spousta historek by byla až po 22. hodině, tak si to nechám pro sebe, vám přeji hezký víkend a hlavně zdravý rozum. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, i když zůstáváme napnuti. Nyní tedy pan senátor Miloš Vystrčil se svým příspěvkem v obecné diskusi.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega Antl tady toho řekl minimálně část, co jsem také chtěl zdůraznit. Já k tomu jenom dodávám, směrem k panu poslanci, pane poslanče, byť se vám to nezdá, tak já jsem přesvědčen, že někteří z nás se vás snaží zachránit. Opravdu jsem přesvědčen, že jste zneužit k věcem, o kterých ani netušíte, co se potom všechno může dít. Já osobně se divím, že vám z těch pravomocí, pokud se chcete ucházet o toho předsedu té sportovní agentury, dneska neběhá mráz po zádech. Uvědomte si, že vy nejste v žádném rozhodnutí nikým a ničím krytý, že vy sám budete všechno jmenovat, rozhodovat a uzákoňovat, pokud se stanete tím, nebo, řekněme, dělat platným, pokud se stanete tím předsedou. To přece jako opravdu snad ani není možné, aby bylo myšleno vážně. Jestli skutečně jste přesvědčen, vy na tuto otázku jste neodpověděl, vy vždycky říkáte, jak máte rád sport, jak to myslíte všechno vážně, se srdcem na dlani, že je to takhle správně nastaveno, že tam není žádný kontrolní mechanismus z hlediska výkonu těch pravomocí předsedy, tak tomu fakt nerozumím. Myslím si, že byste do toho takhle po hlavě chodit neměl, neboť je to velmi nebezpečné.

Teď už jenom dvě věci. První zopakuji, vy si to sami promítněte z hlediska toho, co tady zaznělo, co by měl, zdůrazňuji, ten nový zákon nebo ta změna toho zákona garantovat. Větší transparentnost, nevím, kde ta transparentnost je a kde by měla být větší, větší transparentnost je třeba dána, řekněme, otevřeným účtem nebo nějakým dalším způsobem kontroly či větší otevřenosti, než dneska má sekce 5 ministerstva školství, větší předvídatelnost a stabilita státní podpory, což znamená, že by měl být vytvořen nějaký fond, nikoliv organizace, která každý rok má nový rozpočet, který je schvalován Poslaneckou sněmovnou, větší odbornost, o tom jsme tady mluvili, tady prostě není žádná odbornost kromě toho, že ten předseda má mít 5 let té praxe, zajištěna, větší systematičnost, což také rovněž, pokud něco zakládám, ten systém ani není nikde poznat, není zaručeno, to poslední, tím jsem vlastně začínal, větší nezávislost.

Ta druhá moje poznámka bude hodně ostrá, ale on to tady naznačoval už pan senátor Hilšer, já to zopakuji. Proti korupci se v podstatě dá bojovat dvěma způsoby. Ten první je, že se skutečně snažíme, aby se méně uplácelo, aby byly lepší, efektivnější kontrolní mechanismy, aby ty procesy byly transparentnější, bylo na ně lépe vidět, aby třeba byly i přijaty některé zákony, které do jisté míry neumožňují těm veřejným činitelům se chovat tak, aniž by to ta veřejnost neviděla. Druhá možnost boje proti korupci je, že se v uvozovkách ta korupce legalizuje, že se přijmou zákony, ve kterých je možné tu osobní intervenci uplatnit, ono je to legální, je to v souladu s tím zákonem. Aniž byste museli jakoukoliv další nelegální činnost realizovat.

Uvědomte si, že pokud někdo je sám vojákem v poli, v nějaké instituci, je jmenován někým, jak se bude bránit, když někdo zvedne telefon a řekne: Já si myslím, že teď by bylo dobré vypsat dotační titul, který bude financovat výstavbu sportovních stadionů ve městech do 5 tisíc obyvatel, zároveň s větším počtem než 4 tisíce obyvatel. A ona tam zrovna budou jenom tři nebo čtyři města. Jak to budete dělat?

To znamená, já opravdu jsem přesvědčen o tom, že tento zákon je špatný, zvyšuje korupční potenciál významně, nemyslím to vůbec osobně, že pokud se vydáme touto cestou schvalování tohoto zákona a podobných, tak dochází k balkanizaci našeho právního řádu, dochází k tomu, že my připouštíme, že je možné se dostat k veřejným prostředkům pouze tak, že přijmeme zákon, který těm, co budou zrovna u moci, těm, kteří zrovna budou těmi odpovědnými pracovníky, dává obrovskou moc, aby dělali a financovali z veřejných peněz ty věci, které oni považují za vhodné a správné.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore, vám. To byl zřejmě poslední příspěvek do obecné rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Pane poslanče, chcete vystoupit k celé proběhlé rozpravě? Povzbudit nás?

Poslanec Milan Hnilička:  Já bych asi z tohoto místa ještě chtěl poděkovat, velmi si vážím všech připomínek. Já to myslím naprosto upřímně, samozřejmě jsem si vědom toho, co říkáte, ale znova se vrátím k tomu, bavíme se o pozici předsedy, který není obsazen, v budoucnu to může být kdokoliv, bavíme se o jakémsi systémovém přístupu k tomuto zákonu. Jenom bych chtěl všem poděkovat za tu dlouhou diskusi, protože si to sport jednoznačně zaslouží. Ať to dopadne jakkoliv, tak já pevně věřím, že do budoucna najdeme cestu, jak naše děti rozhýbat, lépe podporovat sport v naší republice.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV? Nepřeje si paní senátorka vystoupit. Takže garanční zpravodaj, prosím, je to na vás, zhodnoťte diskusi.

Senátor Pavel Štohl:  Já jenom provedu rekapitulaci obecné rozpravy, vystoupilo celkem 18 senátorů a senátorek, z toho 4 vystoupili dvakrát. Pokud jsem si dělal dobré záznamy, tak z těch vystoupení z těch 18 senátorů bylo 12 s velkými výhradami vůči tomuto návrhu zákona, avizovali, že budou hlasovat pro zamítnutí, 4 naopak avizovali, že budou hlasovat pro tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2 kolegové se víceméně nevyjádřili. Takže to je jenom rekapitulace. Asi bych provedl vás hlasováním, jestli můžu. (Miluše Horská: Ano.) Takže zazněl jak návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak návrh zamítnout. Takže nejprve bychom hlasovali schválit, potom zamítnout. Nejprve tedy schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já si vás dovolím svolat. Myslím si, že se nebudeme odhlašovat, jednáme chvíli, takže všechno je v pořádku.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh nebyl přijat, pro se vyslovilo 7, proti 39, kvórum bylo 28.

Takže nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru dejte, prosím. Kdo je proti tomu návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Takže návrh byl přijat, je zamítnuto, pro se vyslovilo 44, proti bylo 5, kvórum 29.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby to byl pan senátor Pavel Štohl a senátorka Anna Hubáčková. Zdali souhlasíte? Souhlasíte, děkuji.

Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a dejte ruku nahoru, kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat, pro se vyslovilo 50, proti nebyl nikdo, kvórum 29.

Já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji za tu plodnou diskusi, děkuji i panu navrhovateli, že nás velmi citlivě vnímal, přeji nám všem ve sportu v ČR hodně štěstí. Na shledanou, pane poslanče. My pokračujeme v našem odpoledním jednání.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 72

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 72. Já tady vítám paní poslankyní Janu Mračkovou Vildumetzovou, žádám ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dnes všechny zákony se vrací do Poslanecké sněmovny, já bych v úvodu řekla, že je mi jasné, že tady je v tuto chvíli předložen návrh zákona, který se týká mnoha poslanců i mnoha senátorů, jsem si vědoma toho, že to projednávání bude velmi těžké. Ale v úvodu bych chtěla opravdu říct, že při projednávání tohoto sněmovního tisku, jak tomu bylo v ÚPV a v garančním výboru pro veřejnou správu, tak musím říct, že ta diskuse byla velmi korektní a konstruktivní.

Musím po pravdě říci, že tomu bylo úplně jinak na půdě Poslanecké sněmovny, a za to bych všem senátorům v úvodu chtěla poděkovat.

Návrh zákona, který se předkládá, řeší kumulaci odměn. Je to novela zákona, tak jak zaznělo od paní místopředsedkyně, o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze, že pokud budete senátorem, poslancem či členem vlády a zároveň budete uvolněným zastupitelem, to znamená starostou, uvolněným radním, místostarostou, hejtmanem, náměstkem hejtmana nebo popřípadě i uvolněným předsedou výboru, protože to dnes také je, tak za tuto druhou funkci budete pobírat pouze 40procentní odměnu. Kdybych to úplně převedla, tak pokud někdo bude starosta a poslanec, bude pobírat 140procentní odměnu – 100procentní odměnu za výkon funkce poslance a 40procentní odměnu za výkon funkce starosty.

Často zaznělo na všech výborech, že řada z vás a i řada poslanců je již dnes neuvolněnými starosty, kde rozmezí je například u starosty 0,3 až 0,6násobek. Ale pokud se chcete stát neuvolněným starostou, musí to schválit Zastupitelstvo. Pokud tento návrh zákona by byl schválen, bylo by to automatické, to znamená, že pokud by se někdo stal senátorem, poslancem, členem vlády, tak pokud v tu chvíli za uvolněnou funkci by pobíral pouze 40 % a pokud by se rozhodl, že by se jedné funkce vzdal, to znamená poslance či senátora, pak za uvolněnou funkci by se mu to vrátilo opět na 100procentní odměnu.

Chtěla bych říci, že finanční prostředky, těch 60 %, zůstanou v rozpočtech měst, obcí a krajů, to znamená, že zůstanou v daných rozpočtech a zastupitelé si rozhodnou, jakým způsobem s těmito "uspořenými" končí prostředky v daném městě, obci nebo kraji naloží.

Pokud bych se měla vyjadřovat v rámci garančního výboru pro veřejnou správu, ten navrhl zamítnutí tohoto tisku. Na hospodářském výboru jsem bohužel nemohla být z důvodu právě pracovních povinností v Poslanecké sněmovně, ale podle informací, které mám, bylo tam také navrženo zamítnutí. A ústavně-právní výbor nezaujal žádné stanovisko.

Než ukončím představení, protože tento návrh zákona je opravdu velmi jednoduchý, vkládá se tam pouze jedno ustanovení, tak ještě bych chtěla říct, že původní návrh předložila Pirátská strana, ke které se samozřejmě připojili další poslanci novelou zákona o střetu zájmů, která neřešila kumulaci odměn uvolněných zastupitelů, ale řešila i zastoupení v dozorčích radách, správních radách. Tento návrh zákona byl vrácen k přepracování a poté byla předložena tato novela zákona o obcích, o krajích, o hlavním městě Praze.

Byl tam navržen 0,4násobek. Mne samotnou překvapilo, že při projednávání v Poslanecké sněmovně se nevedla diskuse o výši, o 0,4násobku a že nikdo nepřišel s nějakým novým návrhem. Ano, přišlo SPD, to navrhovalo, aby druhá odměna byla za nulu, ale takovýto pozměňovací návrh nebyl podpořen ve výboru a nebyl podpořen i na plénu sněmovny.

Považovala jsem za nutné tyto skutečnosti vám zde říci. A v tuto chvíli bych poděkovala za pozornost a jsem samozřejmě připravena konstruktivně věcně zde na plénu Senátu diskutovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní poslankyně, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 72/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Michael Canov. Senátní tisk dále projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a usnesení máte jako senátní tisk č. 72/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladislav Vilímec. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk jako č. 72/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Bárek:  Vážená paní poslankyně, vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Myslím si, že paní poslankyně tady dostatečně představila návrh novely zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze. Já možná jenom pro rychlost zopakuji, že účinnost tohoto návrhu je první den třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Takto vyhlášená účinnost by měla poskytnout adresátům této právní úpravy čas především na umožnění územním samosprávným celkům provést příslušná opatření při administraci odměn.

Je důležité také ještě říci, že obsahem novely je navíc legislativně technická oprava v § 102 odst. 4 a je opravováno značení písmen v odkazu na § 102 odst. 2.

Jaký byl legislativní proces? Poslanecký návrh zákona byl předložen sněmovně 12. září 2018, vláda jej projednala 3. října 2018 a vyjádřila s ním souhlas. Dolní komora v prvním čtení na svém 20. schůzi dne 20. listopadu 2018 přikázala předlohu k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj coby výboru garančnímu. Výbor návrh zákona projednal a doporučil ho schválit bez pozměňovacích návrhů. Druhé čtení zákona se uskutečnilo dne 30. ledna 2019 na 26. schůzi Poslanecké sněmovny a byly v něm podány pozměňovací návrhy. Třetí čtení proběhlo na následující 27. schůzi dne 13. března 2019. S návrhem zákona byl vysloven souhlas, když se pro něj hlasování č. 263 ze 166 přítomných vyslovilo 93 poslanců a 40 bylo proti.

Jak proběhlo projednávání tohoto tisku na našem garančním výboru. Výbor tento tisk projednal na své 5. schůzi. V rámci obecné rozpravy na jednání výboru bylo i několikrát konstatováno, že tento návrh zákona je v této podobě nadbytečný. A myslím si, že vycházím i z mnohých našich zkušeností, kdy jsme byli nebo jsme někteří starosty nebo jsme byli místostarosty a nepotřebovali jsme tento zákon, řešili jsme to neuvolněním, někteří za to dokonce i nebrali žádnou finanční odměnu.

A proto říkám, že již nyní existuje možnost dle zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze zřídit usnesením Zastupitelstva tzv. neuvolněnou funkci a snížit tak odměnu za výkon funkce například starosty, místostarosty, hejtmana nebo uvolněného radního obce či kraje do výše limitů dle platného nařízení vlády.

Zde je nutné připomenout, že v případě odměn neuvolněných zastupitelů se neplatí sociální pojištění, ale pouze zdravotní pojištění.

V důvodové zprávě předkladatel mimo jiné uvádí, že kumulace funkcí, ne odměn, a s tím spojený transfer zkušeností z komunální či regionální sféry do činnosti zákonodárných sborů může být prospěšná, a proto nepovažuji za důvodné stanovit tímto zákonem neslučitelnost dotčených funkcí.

Na jednání výboru také zazněla vážná připomínka k tomu, že tato problematika kumulace odměn je řešena nesystémově. Návrh řešení je zaměřen na obecní, městské či krajské problematiky, ale neřeší kumulaci odměn při výkonu jiných obdobných funkcí, například ve školství nebo zdravotnictví, které jsou financovány rovněž z veřejných zdrojů, kdy například naši kolegové tady v Senátu samozřejmě ve školství nebo ve zdravotnictví pracují.

Kritika také směřovala jednak k tomu, že v důvodové zprávě není vysvětleno, proč byla stanovena výše koeficientu na 0,4násobku odměny uvolněného zastupitele, a jednak k tomu, že návrh vstupuje do záležitostí samospráv a do stávajících volebních období uvolněných zastupitelů a že snižuje se snížením odměny také odpovědnost uvolněných zastupitelů.

V průběhu rozpravy bylo poukázáno také na rozdílný přístup některých zákonodárců Poslanecké sněmovny, a to v případě zákona o sportu. Kdy v návrhu zákona, který jsme právě před chvilkou projednávali, je navrženo, že předseda nově zřizované Národní sportovní agentury může být současně také poslanec. S tím, že v tomto případě, na rozdíl od zákona, který právě teď projednáváme, není kumulace odměn nijak omezena.

Je třeba také nutné zmínit, že zaznělo v průběhu rozpravy také stanovisko, či pochybnost, které souviselo obecně s tím, zda je možné či vhodné kumulovat náročné funkce poslance nebo senátora z pozice starosty či hejtmana. Jako zpravodaj garančního výboru jsem jednak navrhl zákon zamítnout, jednak jsem v rozpravě seznámil přítomné členy výboru také s tím, že zpravodajem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu panem senátorem Vilímcem je zpracován k tomuto tisku pozměňovací návrh, který odstraňuje zásah do legitimního očekávání zastupitelů zvolených ve stávajícím volebním období a rovněž upravuje koeficient odměny z 0,4 na 0,7 uvolněného zastupitele tak, aby na téže pozici nepobírali uvolnění zastupitelé nižší odměny, než je limit stanovený vládním nařízením pro odměny neuvolněných zastupitelů.

V průběhu rozpravy padl jediný návrh, a to návrh zákona zamítnout. Dovolte mi tedy, abych vás na závěr svojí zpravodajské zprávy seznámil s usnesením výboru. A to je 28. usnesení výboru k návrhu zákona, kterým se mění zákon o obcích, krajích a zákona o hlavním městě Praze, senátní tisk č. 72. Po úvodním slovu zástupkyně navrhovatele Jany Mračkové Vildumetzové, poslankyně Parlamentu ČR, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a zaznamenávejte další případné návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Michal Canov, zpravodaj ústavně-právního výboru? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní poslankyně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové.

Jak již paní předkladatelka prozradila, tak ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení k tomuto bodu, nicméně návrhy padly dva. Padl návrh na přijetí zákona, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Z přítomných 9 senátorů hlasovali pro 4 senátoři, takže návrh nebyl přijat. A pak padl pozměňovací návrh zpravodaje. I pro tento návrh hlasovali 4 přítomní senátoři, a návrh též nebyl přijat.

Toť ode mě vše. Jen doplním, že jsem byl určen zpravodajem výboru a usnesením byl pověřen předseda výboru senátor Miroslav Antl, aby předložil tento záznam z jednání předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. Předpokládám, že zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu pan senátor Vilímec chce vystoupit. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a páni senátoři, vážená paní poslankyně. Tak, jak již bylo avizováno paní místopředsedkyní, tak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 9. schůzi, která se konala 24. dubna 2019, doporučil Senátu Parlamentu ČR návrh zákona dle senátního tisku č. 72 zamítnout.

Chtěl bych říci, že pro zamítnutí hlasovalo všech 13 členů výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Více členů výbor nemá. Bylo to možná, alespoň v té krátké historii, kdy předsedám tomuto výboru, jedno z mála hlasování o zákonu, kde se všichni shodli na zamítnutí.

Ten důvod, já se k tomu určitě blíže dostanu v rozpravě, ten důvod je evidentní. Paní poslankyně zde na začátku naznačila, že se to týká mnohých senátorů a poslanců.

Opak je pravdou. Týká se to fungování některých samospráv. A ten zásah je tak neadekvátní, že jinak ten výbor hlasovat nemohl.

Já jenom řeknu jednu věc, která to úplně dostává do absurdní polohy. Ten návrh sankcionuje v případě těch více pozic pouze uvolněné zastupitele. A když si spočítáte, já jsem si dal tu práci a na některých příkladech to budu demonstrovat, když si spočítáte, kolik by za tutéž pozici pobíral neuvolněný starosta, oproti uvolněnému starostovi, zároveň třeba senátorovi, tak je ten rozdíl úplně obrovský.

To je úplně absurdní dopad tohoto zákona.

A myslím si, že i z těchto důvodů je potřeba ten zákon zamítnout.

Výbor hlasoval skutečně jednotně, jak je málokdy zvykem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím.

Zahajuji obecnou rozpravu. A jako první se hlásí pan senátor Vlastislav Vilímec... Vladislav, pardon, Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, paní místopředsedkyně, skutečně mé jméno je Vladislav, i když občas ve spojení s mým jménem zaznívá Vladimír nebo Ladislav, ale jmenuji se Vladislav.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ne, to... Vážené paní senátorky a páni senátoři, jak už tady bylo naznačeno, já nebudu všechno samozřejmě dopodrobna uvádět.

Ten zákon má jedinou ambici – snížit odměnu uvolněných členů zastupitelstva; zastupitelstev, ať už krajských, nebo obecních, v případě, že jde o senátory či poslance. A to na 40 % té částky, která by jinak podle platného vládního nařízení byla stanovena pro uvolněné členy zastupitelstva. Jinou ambici ten návrh zákona nemá.

Já se přiznám, že si nepamatuji za těch... Já jsem 28 let zastupitelem města, které má zhruba 5000 obyvatel, byl jsem 7 volebních období místostarostou. Z toho polovinu volebních období jsem byl neuvolněným místostarostou, polovinu uvolněným místostarostou.

Já si nepamatuji, že by se někdo, a ještě s poslaneckým návrhem zákona, snažil tak nesystémově zasáhnout do fungování obecních nebo i krajských samospráv.

Již tady bylo řečeno panem zpravodajem, že navrhovatele v důvodové zprávě uvádějí, že není důvod zároveň stanovit zákonem neslučitelnost dotčených funkcí, protože ten transfer zkušeností z komunální či regionální sféry do činnosti zákonodárných sborů či vlády, tam je to spíše taková hypotetická věc, prostřednictvím osob působících v obou sférách, může být prospěšný.

Na druhé straně, když se podíváte do té důvodové zprávy, navrhovatelé uvádějí, že snížení odměny má preventivní účel, ve snaze zabránit kumulací funkcí odměn. Takže navrhovatelé si musí vybrat. Buď je to prospěšné, nebo to prospěšné není.

Navrhovatelé v důvodové zprávě vůbec nevysvětlují, proč byl stanoven právě koeficient 0,4. Spoléháním na to, jak jsme tady slyšeli z ústa paní poslankyně, že Poslanecká sněmovna bude pozměňovacími návrhy upravovat koeficient 0,4 na 0,7, nebo 0,6, 0,5, si nemyslím, že je odpovědné.

Předkladatel, pokud něco navrhuje, tak by měl odpovídat za výši té odměny. A jak se posléze ukáže a jak už jsem avizoval, to je naprosto neadekvátní.

Předkladatelé tvrdí, že navrhované opatření se nejeví jako vybočující z rámce, který je pro zákonnou regulaci územních samosprávních celků dovoditelný z judikatury Ústavního soudu, ale o tomto tvrzení já mám vážné pochybnosti. Už jen proto, že návrh skutečně zasahuje do stávajících volebních období a je v rozporu s principem legitimního očekávání.

Co se týká vůbec odměn zastupitelů, tak ti, kteří jsou zastupitelé – a je jich tady v Senátu možná většina – určitě zkušenosti mají. Dobře víme, že vždycky na úvodním zasedání zastupitelstva se rozhodne, kolik obec nebo kraj bude mít uvolněných zastupitelů. A když se rozhodne, na jakých pozicích uvolnění zastupitelé budou působit, tak je dána pevná částka dle aktuálního vládního nařízení. Je to stejně tak u kraje i u obce. Je v tom jediný rozdíl, že pokud by např. starosta byl neuvolněným zastupitelstvem, nebo hejtman neuvolněným zastupitelstvem, tak byť by mu zastupitelstvo neschválilo žádnou odměnu, tak mu přísluší alespoň 30 %. To je jediná výjimka podle těch zákonů.

Už tady bylo také naznačeno, že oproti uvolněným zastupitelům se u neuvolněných zastupitelů neplatí sociální pojištění, ale pouze zdravotní pojištění. Proto také příklady budu pak uvádět v čistých odměnách, byť to nikdy nedělám, aby tady byla nějaká srovnatelnost.

Návrh evidentně zasahuje do fungování samospráv. Argument, že snížení odměn, jak tady také byl vzpomenut, bude mít příznivý dopad na rozpočet samospráv, lze brát pouze s velkou rezervou a určitě to nebylo smyslem tohoto návrhu zákona. Takový argument by pak vedl paradoxně zastupitelstva k upřednostňování zdvojených pozic, což jak uznáte, je naprostý nesmysl.

Hlavní výhrady návrhu zákona nebudu tady úplně předčítat, ale ten návrh je problematický. Kromě toho, že vstupuje do stávajících volebních období, že vůbec vstupuje do záležitostí zastupitelstev. Je problematický i stanovením toho koeficientu 0,4. A je problematický z toho důvodu, že se snížením odměny se nikterak nemění rozsah odpovědnosti příslušných uvolněných zastupitelů. Starosta má stejnou odpovědnost, ať je starostou uvolněným, neuvolněným, ať bere 40 % platu, nebo bere 30 % platu, má stále stejnou zodpovědnost trestněprávní i zodpovědnost statutárního zástupce.

Já nechci rozebírat skutečné pohnutky předložení tohoto zákona. Možná bych chtěl říci jednu věc, která není moc známá, kdo se úplně nepohybuje v té sféře, že až do roku 2017 výrazně handicapováni byli neuvolnění zastupitelé na krajích, v pozicích třeba hejtmanů, náměstků apod. Hejtmani tedy nebyli, paní hejtmanka je neuvolněnou, ale až teď v poslední době, ale až do roku 2017 žádný neuvolněný hejtman neexistoval. Ale byli neuvolnění náměstci hejtmana, neuvolnění radní. A když jsem se podíval, tak jejich měsíční odměna nepřesahovala 14.000 Kč. A tady musím říci dokonce hrubého. Takže to bylo naprosto neadekvátní ve srovnání třeba s neuvolněnými starosty, kteří třeba měli alespoň těch 30 %. Nebo měli třeba daleko více.

Skutečně jsem říkal, při takovém návrhu, který je velmi vážný, je potřeba si spočítat dopady. Skutečně finanční dopady. Tak já dám jen dva příklady. Např. vezmu obec s počtem obyvatel od 5001 do 10 000. To je obec, kde jsem léta dělal místostarostu, byť v posledních letech neuvolněného. Tak neuvolněný starosta v takovéto obci pobírá při maximální výši odměny bez slevy na dani, to jsem do toho nezapočítal, 31.242 Kč. Uvolněný starosta, který by byl zároveň poslanec nebo senátor, by pobíral podle návrhu, který zde byl postoupen, výši odměny při indexu 40 % pouze 18.131 Kč. To je přeci úplný nesmysl.

U obce s počtem obyvatel od 21 001 do 50 000 neuvolněný starosta při maximální výši odměny pobírá částku bez slevy na dani 36.949 Kč a uvolněný starosta podle toho návrhu, který sem doputoval, který by byl zároveň třeba senátorem, by pobíral výši odměny pouze 21.438 Kč. S tím, že by měl stoprocentní zodpovědnost za fungování obce.

Víte, myšlenka – já tím, že jsem pamětníkem od toho roku 1990 – myšlenka zastávání pozic starostů tzv. neuvolněnými zastupiteli, vznikla v tom roce 1990 z toho důvodu, že byla dána možnost, jak si určitě pamatujeme, malým částem obcí se osamostatnit. Střediskové obce se rozpadají, a protože bylo evidentní, že taková obec, která má 300 obyvatel, si nemůže platit starostu coby zaměstnance, tak vznikla idea toho neuvolněného takzvaného zastupitele starosty.

Ještě řeknu, že v dobách národních výborů, to se také moc už neví, předsedové či tajemníci byli de facto zaměstnanci okresních národních výborů. A okresním národním výborem byli také placeni. Takže to jen na dokreslení té situace, proč tady vznikla nějaká ta idea těch uvolněných a neuvolněných zastupitelů.

Myslím, že nemusím dále pokračovat v příkladech, každý uzná absurdnost dopadů tohoto návrhu zákona. Zákonodárce samozřejmě mohl navrhnout neslučitelnost funkcí na kraji, na obci se to nenavrhuje. Mohl navrhnout neslučitelnost funkcí v zákonodárných sborech či dalších funkcích financovaných z veřejných prostředků, a to včetně škol, kulturních zařízení a dalších institucí. Nic takového ale předkladatelé nenavrhují, pouze přicházejí s jakousi sankcí, navíc naprosto nepromyšlenou, pro souběh pozic poslanců senátorů z pozic uvolněných zastupitelů.

Nesnažíme se, dámy a pánové, rozhodovat za voliče a za zastupitele. Stále ještě existuje na úrovni obcí a krajů samospráva. Objevují se sice již několik let stále silnější pokusy do této samosprávy zasahovat a z obcí a krajů udělat bývalé národní výbory. Já jsem přesvědčen, že volič, zvláště na úrovni obce, velmi dobře rozpozná, zda práce starosty a zároveň poslance či senátora je pro obec a pro něj jako voliče osobně prospěšná či nikoliv. Když dozná, že není prospěšná, tak ho prostě v dalším volebním období nebude. Stalo se to teď po těch komunálních volbách několika i letitým úspěšným starostům, kteří třeba byli zároveň členové rad kraje a starostové na obci.

Vstupovat do těchto záležitostí samospráv a sankcionovat uvolněné zastupitele za to, že jim dali voliči důvěru v jiných volbách, považuji za zcela nedomyšlené a za zcela nesmyslné. Proto výbor zamítl návrh zákona jednomyslně všemi hlasy členů výboru. Pouze dodám, že pokud by neprošlo to zamítnutí, tak jsem připraven předložit pozměňovací návrh, který odstraní jednak evidentní zásad do legitimního očekávání zastupitelů zvolených ve stávajícím volebním období a upraví koeficient odměny tak, aby se nemohlo stát, že uvolněný zastupitel na téže pozici má nižší odměnu než zastupitel neuvolněný. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a do obecné rozpravy se dále hlásí pan senátor Rostislav Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Paní předsedající, paní poslankyně, dámy a pánové. Ono už bylo prakticky úplně všechno řečeno, co jsem chtěl říct, takže vás nechci zdržovat. Nicméně krátké postřehy, které jsem si poznamenal. Já jsem měl to štěstí, že jsem vedl dvě kampaně naráz, jako mnoho z vás, potenciálně na starostu, protože jsem se ucházel jen o post starosty u nás v Mikulově, a senátora. Transparentně jsem opakovaně – a můžete to vidět na mých stránkách – jsem opakovaně říkal, že se ucházím o obě dvě funkce. Byl jsem na to dotazován novináři, veřejností, přesto všechno jsem významně zvítězil jak v Mikulově, tak i v té senátní kampani. Moji voliči věděli, komu dávají hlas. Znají mě a věděli, že se ucházím o dvě kumulované funkce. Takže naprosto transparentně.

To je potřeba říct, protože samozřejmě kolega Vilímec a předřečníci to už všechno řekli. Jen pro příklad, že skutečně někteří kandidovali naráz v jednom volebním období do těchto funkcí, tak to museli přiznat. Někdo to třeba nepřiznal, ale já veřejně. Takže to je tento moment.

Já bych chtěl upozornit malinko na něco, co tady nezaznělo – dlouhodobá ostrakizace starostů. Trošku musím ještě říct, že se cítím být ve střetu zájmů, protože budu mluvit z části i o sobě, ale z části o nějakých svých kolezích. Já jsem zažil u nás v našem ODP máme jednu obec a tam byl starosta, který ve svých 40 letech pověsil takzvaně podnikání na hřebík a šel se věnovat své obci. Tisíc občanů. V té funkci vydržel asi 16 let. Po 16 letech ve volbách, přestože zvítězil, tak demokraticky se nestal starostou.

Po těch 16 letech se ten starosta už nemohl vrátit do podnikání. Neměl žádné garantované místo, že by mu někdo někde něco držel, a tento starosta skončil ve vedlejší obci a sekal tam trávu. Sekal tam trávu jako pomocná technická síla. Prostě ostuda. Takhle my se chováme ke starostům, kteří celý svůj produkční život věnují obci.

Nechci křivdit policistům, velmi si vážím vojáků, všichni mají nějaké výsluhy, ale se starosty se mnohdy zachází jako s onucemi. I tento přístup Poslanecké sněmovny, který navrhuje tento bizarní zákon, tak jen ukazuje, jaký pohled na tyto funkce je a kam až se tahle záležitost může dostat.

Já si ještě vzpomínám, asi před 5 lety jsem s paní poslankyní hovořil v Brně na jedné besedě. Velmi dlouho jsme hovořili a tam jsme si notovali, protože tam jsme říkali, jak jsou strašně ti starostové podhodnoceni. Protože oni jsou placeni za práci. A mluvím spíše o menších obcích a městech, kdy neznají víkendy, neznají hodiny, jsou neustále v práci. A my jsme se bavili, že za tu práci jsou nedostatečně ohodnoceni.

Jen pro srovnání, celou dobu, co jsem starostou, tak dobří řemeslníci u nás v Mikulově měli lepší finanční hodnocení než já jako starosta sedmitisícového města. Ale já jsem si to vybral, já si nestěžuji. Já si nestěžuji, jinak bych tam nebyl. Ale dneska se děje něco, co mně osobně vadí. A tenkrát jsme si s paní poslankyní velmi notovali a shodovali jsme se, že ta práce a ta odměna není adekvátní. Ono se to moc nezlepšilo, protože dneska velmi dobrý řemeslník, aspoň u nás tedy, obkladač, velmi dobrý zedník má 500 Kč/h, když ho chcete sehnat. A srovnejte si, spočítejte si, kolik bere starosta za svoji práci. Za ty hodiny, které musí skutečně reálně odpracovat. Nikdo to za něj neodpracuje.

Funkce starosty se nedá delegovat. Máte místostarostu, ale, podívejte se, jak jsou dotační programy, jak jsou všechny programy, všichni chtějí statutár, ale to hlavní, toho starostu, který je zodpovědný trestněprávně, a kdo nám sníží trestněprávní odpovědnost a odpovědnost na 40 %, když je tenhle návrh takový? A my se nebavíme o kumulaci mezd, my se bavíme o kumulaci funkcí. A každý z nás si tu funkci musí odpracovat bezezbytku a stoprocentně. A voliči nám mají právo vystavovat tu odměnu. A takhle už to bylo řečeno, nechci se opakovat.

Takže tohle jsem vám chtěl sdělit. Myslím si, že obecně funkce starostů je v této společnosti hodně podceňována a teď jsme tomu dali skutečnou korunu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní paní poslankyně. Ano, vy jste se hlásila, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová:  Děkuji, paní místopředsedkyně, já bych ráda zareagovala na některé předřečníky. Musím konstatovat, že nejvíce se k tomuto návrhu zákoně v Poslanecké sněmovně vyjadřovala Občanská demokratická strana. Teď když se podívám na ty řečníky, tak jich je také většina z Občanské demokratické strany. A kdybych úplně v úvodu zareagovala na pana senátora s tím, že starostové jsou nedostatečně odměňováni, já s vámi souhlasím. Ale myslím si, že vy jako senátor a jako starosta jste dostatečně odměňován. Kdybyste řekl, jakou odměnu jako senátor dostáváte, myslím si, že je dost velká. A myslím si, že pokud byste pak pobíral za toho starostu těch 40 %, tak si myslím, že 140 % odměny, protože tyto dvě funkce jsou spolu oddělené.

Já pokud přijedu do Poslanecké sněmovny jako hejtmanka, tak také v té Poslanecké sněmovně řadu agendy vykonám, řadu jednání si tam domluvím. Mám možnost hovořit s jednotlivými ministry, ke kterým bych se pak musela objednávat. Samozřejmě, pokud bude tento návrh zákona schválen, tak, jak zaznělo ve výborech, a je řada z vás proti tomu, aby se vůbec funkce kumulovaly jako takové, např. paní Seitlová a další. Ale přece vždyť vy pak budete mít možnost si rozhodnout o tom, jestli budete chtít ty funkce, v uvozovkách, kumulovat. Pokud pro vás nebude vyhovující ta druhá odměna, tak se rozhodnete, že budete třeba vykonávat jenom toho senátora.

Přesto si myslím, že je velmi dobře, že jsou komunální politici, a je to vidět tady v Senátu, protože je tu nadpoloviční většina komunálních politiků. A právě úspěšné, schopné starosty si občané vybírají a zvolí je do Senátu. Takže já s vámi souhlasím, že odměny starostů jsou nedostatečné. A když jsem byla náměstkyní ministra vnitra pro veřejnou správu, tak jsme připravovali nové nařízení odměňování zastupitelů, kde se ty koeficienty zvýšily, a každý rok se toto nařízení schvaluje na vládě. Ale to určitě víte.

Další problém, který je, že bohužel odměny uvolněného zastupitele podle Základní listiny práv a svobod se nemůžete vzdát. Prostě to nelze. Odměny v dozorčí radě, ve správní radě se vzdát ze zákona můžete. Takže pokud někdo říká, že nějakým způsobem, tak to nelze. Vy musíte tu odměnu přijmout. Popřípadě můžete udělat ten druhý krok, a to je předstoupit před to zastupitelstvo a požádat je, že tu funkci budete dělat neuvolněně.

Také tady zaznělo, a řada z vás to ví, jaký je rozdíl mezi uvolněným a neuvolněným zastupitelem. Takže naopak já si myslím, že pokud by v budoucnosti ti, kteří budou dělat senátora, poslance, člena vlády, a zároveň budou zastupitelem, takže je lepší, když budou uvolněným zastupitelem.

Zároveň bych tady chtěla uvést další příklad – ministři. Ministři jsou také poslanci, ale dostávají odměnu pouze za výkon postu ministra. Z hlediska výkonu funkce poslance dostávají samozřejmě finanční prostředky na chod kanceláře, asistentů, analýz atd. Ale za běžný výkon funkce nic nedostávají. Je jasné, že vždycky v každém zákonu musíte vystřelit, nebo přijít s něčím. My jsme o tom velmi diskutovali a přišli jsme s tím návrhem 40 %.

Z druhé strany – a říkala jsem to na obou těch výborech, že mě překvapilo, že k té výši nikdo nediskutoval a nikdo nenavrhl jinou tu výši. Došlo k návrhu nula. To znamená, aby za tu druhou funkci, za tu uvolněnou bylo nula. To byl návrh, který předkládalo SPD. Pak tam byl i návrh ohledně kumulace odměn v postavení uvolněného krajského zastupitele a uvolněného obecního zastupitele. Tento pozměňovací návrh jsme také neschválili. A pouze jsme říkali, že to musí být na úrovni poslanec, senátor a člen vlády.

Myslím si – a vím to dnes ze své zkušenosti, že ta odměna za výkon funkce poslance je dostatečná. Musím určitě souhlasit s tím, že pokud dnes vykonávám funkci hejtmanky, byť v pozici neuvolněné, tak je na mé osobě obrovská zodpovědnost. A opravdu i z hlediska trestněprávní odpovědnost je to samozřejmě velmi zodpovědné a ta zodpovědnost je tam obrovská. To opravdu z tohoto hlediska musím přiznat.

Zároveň tady zaznělo z hlediska školství, zdravotnictví, kde také dochází ke kumulaci, já jsem přesvědčena o tom, že toto jsou ale funkce volené, z hlediska školství, zdravotnictví tomu tak není. A jsem opravdu přesvědčená, že tento zákon je velmi jednoduchý a opravdu velmi snadno aplikovatelný.

Ještě bych se ale úplně na závěr chtěla vyjádřit k tomu, jak se tady hovoří, že by byl zásah do současné samosprávy. A chtěla jsem i požádat, že pokud by došlo k tomu, že byste ten návrh nezamítli a hovořili byste o té výši, ale chtěla jsem vás moc požádat, jak se tady hovoří o tom, aby to bylo až od toho dalšího funkčního období, tak jen abyste si uvědomili, že tím budete říkat, na nás ať se to nevztahuje. Ať se to vztahuje až na ty, co přijdou po nás. Abyste si také uvědomili, že jsou doplňovací volby. To znamená, že kdyby se to pak schválilo, tak na někoho by se to vztahovalo hned v tomto roce, na někoho v příštím roce, protože by byly krajské volby. Na někoho až za tři roky. To znamená, že bychom pak říkali, příští rok jsou krajské volby. Ale Praha je obec v postavení kraje, takže na krajské zastupitele to bude až za tři roky.

Já si naopak myslím, že pokud se tento návrh zákona schválí v jakékoli výši, tak musí být platný a účinný pro všechny v jeden den.

Myslím si, že v tu chvíli by to bylo absolutně nespravedlivé a nefér, ty rozdíly, určitě by to všichni řešili, proč já až za 3 roky a já hned, myslím si, že by to bylo i vnímáno, že my v tu chvíli nebo vy v tu chvíli říkáte, ano, my s tím můžeme souhlasit, ale ať je to až na ty ostatní, kteří přijdou po nás. To je mé vyjádření. V tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní poslankyně. Nyní jsou dvě přednosti. Já myslela, že když jsou dvě přednosti... Pane předsedo, pan místopředseda nebo vy... Jste tam dva s předností, tak snad se dohodneme. Pan místopředseda Jan Horník, senátor.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Děkuji kolegovi Kuberovi za přednost, moc si toho vážím. Ale teď vážně. Zaprvé jsem cítil povinnost vystoupit, teď určitě v každém případě, aby to nebylo jenom za ODS, já nejsem ODS, jsem z klubu STAN, takže aby taky vystoupil někdo jiný, já doufám, že ještě někdo taky vystoupí od nás, možná z jiné strany.

Předem hlásím, že jsem v obr střetu zájmů, protože jsem 30 let starostou, od roku 2000, když vznikly kraje, tak jsem krajským zastupitelem, ještě tedy ke všemu jsem senátorem. Říkám to z toho důvodu, že kumuluji. Ale od té doby, co vznikly kraje, tak kumuluji už čtyřikrát, vždycky mě do toho kraje zvolí, dokonce z žádné první, druhé, třetí pozice, naposledy ze sedmé jsem přeskákal... To bylo rozhodnutí voličů. To nebylo rozhodnutí moje. Nevím, kdyžtak jestli bys to potom mohl vzkázat tady, abych věděl, co jsi chtěl říct, Miloši. Pardon, vaším prostřednictvím. (Miluše Horská: To sem nepatří, pánové.) Kumuluji úplně stejně na té radnici. Od doby, co jsem senátor, tak jsem to zkumuloval, naposledy na podzim, už čtyřikrát. Kdyby naši voliči, kterých není moc v naší obci, 150, tak mě sem v životě už nezvolí, nebo tedy do té obce. Takže já mám dojem, že tady má rozhodovat volič. Hlavně by neměla rozhodovat vláda o výši odměn formou nařízení. To je celá léta to nejhorší, co mohlo nastat. Protože při volbách v 90. letech jednou jsme se rozhodli s panem starostou Truksou z Jenišova, že volby nevyhlásíme. Protože od té doby, co jsme nastoupili do našich funkcí v roce 90, tak nám nikdo nezvedl naše odměny. Tehdy jsem od pana Klause dostal odpověď, tak ať to neděláme. My už jsme nevěděli, co máme udělat, tak jsme odmítli vyhlásit na úřední desce volby, protože jsme nebyli dostatečně odměněni. Ti, kteří byli placeni dle platových tříd, já kdybych byl býval jako zařazen do platové třídy, s mým vzděláním, tak jsem byl úplně někde jinde, já jsem měl dvojnásobek.

Je pravda, že ministr vnitra mi tehdy nebo nám napsal dopis, že pokud neuděláme volby, tak že to bude trestný čin, takže my jsme to nakonec vzdali, volby jsme vyhlásili v našich dvou obcích, ale hned poté příští rok se nařízení změnilo, všem bylo relativně hodně přidáno, akorát nám z těch malých obcí, tam to navýšení bylo 100 korun na všech dalších 100 občanů, takže v mém případě to dělalo 200 korun měsíčně. Já to říkám z toho důvodu, že jsem v podstatě ten konec nebo tu druhou, třetí třetinu života, nevím, jestli jsem si ji zkazil nebo ne. Ale v tom stavu, v jakém byl náš venkov, v jakém byly naše obce, tak já děkuji všem, kteří to tehdy na sebe vzali, ty starosty a ty místostarosty a ty zastupitele vůbec dělali.

V současné době to vypadá tak, zejména na malých obcích, že se těžko shání lidi, kteří to chtějí dělat, protože se musí naprosto odhalit se vším všudy, s tím nesmyslným zákonem, který jsme tady schválili, že ho mnozí nemůžou ani dodržet, nedodržují, je to v počtech desetitisíců, to víme taky. Že asi když někdo bude mít doma nějakého Rembrandta, tak to přece nedá na tu justici, na ten portál, aby ho druhý den vykradli. Tohle my tady schvalujeme, tyhle nesmysly. Teď tady stojíme před dalším nesmyslem.

Asi by bylo dobře na rovinu říct, že mnohé strany odmítaly v minulosti kumulace funkcí, pokud si dobře pamatuji, tak to bylo ČSSD, ale přišlo s tím i ANO. Je třeba tady také říct, že paní poslankyně se stala hejtmankou, následně se stala i tedy poslankyní. Teď co s tím? Najednou je to kumulace, náš nejvyšší to nechce, co s tím budeme dělat. Paní hejtmanka našla šalamounské řešení, v podstatě je neuvolněnou hejtmankou, je na plný úvazek poslankyní. Proč to udělala? Když se podíváte na její facebookový profil z té doby, tak uvidíte a přečtete si, jak jí všichni píšou, ať neopouští Karlovarský kraj, že je nejlepší hejtmankou, která tam zatím od té doby 2000 byla apod. To ji k tomu jejímu uvážení tu funkci si nechat, tak ji to k tomu dovedlo. Ale potřebovala s tím podle mého, možná že řekne, že ne, ale něco malinko udělat. To něco malinko je těch 0,4násobku. Takže já si myslím, že to není korektní. Jestli někdo přijde domů z práce v půl čtvrté, má zaplaceno 8 – 8,5 hodiny, někdo, když teprve odejdou občané v 17 hodin z radnice, pak tam sedí do sedmi, do osmi, večer ještě ťuká do počítače a připravuje si zastupitelstvo nebo dodělává zápisy ze schůze a já nevím, co všechno, tak dělá navíc. Koho tím ochuzuje? Svoji rodinu. Ono to něco stojí. Předřečník mluvil o zodpovědnosti, ta je skutečně stoprocentní. Ať jsem uvolněný, ať jsem neuvolněný, tady paradoxně když zvednu tu ruku, tak se mi nemůže nic stát, i když ji zvednu blbě, trestně právně. Ale na té radnici, tam vás ti lidé hodnotí podle toho, co pro tu obec uděláte. Dneska když pro ni chcete něco udělat, tak si musíte sáhnout v minulosti na ty ROP, dnes hledáte v IROP, my hledáme taky v přeshraničních projektech, ale jakmile do toho prostředí vstoupíte na začátku, jen si dáte žádost, tak jste jednou nohou v kriminále. Není to úplně jednoduché. Kdybych vám vykládal jenom korespondenci, kterou jsem já dneska obdržel, s těmi všemi věcmi průserovými, které to přináší, složité stavby atd., to musíte řešit. Ne každý na to má asi nervy. A zadruhé, pokud takovýto člověk s technickým vzděláním je v praxi, tak je dneska skoro nezaplatitelný. Takže já se pořád ptám, o čem to mluvíme.

Já se k tomu hlásím, jestli voličům bude navíc, že doposud tedy beru ten plný plat jako uvolněný starosta, tak tam pak příště nebudu. Ale proč to máme uzákonit nějakým zákonem nesmyslným? Jestli dělá někdo něco navíc, tak za to dostane zaplaceno. Nejhorší na tom je, že je to doopravdy odměna, je to nařízení vlády. Teď jsme se dozvěděli, že možná vláda připravuje další nějaké nařízení, navýšení, nevím, jak to bude.

Já jsem před vás předložil návrh, kde jsem dal 0,7krát. A to z toho důvodu, kdyby náhodou nějakým způsobem neprošlo zamítnutí nebo schválení, tak abychom měli nějaké východisko, samozřejmě by bylo ideální dát 0,99, což by ten volič také asi úplně neunesl, to by byla fraška, tak jsem tedy hledal nějaké číslo, a proto číslo 0,7.

K tomuto tématu by se dalo napovídat hrozně moc, kdo jste v komunální politice, v současné době v té nejvyšší, tak víme, jak to je. Bohužel, mnozí zejména Piráti, kteří nemají až takové zkušenosti s tím samosprávným i tedy s tou nejvyšší funkcí, tak se jim to ještě hodilo a je to hrozně populistické. Ale ať jdou místo toho, kdo tady sedí v Praze, na některých těch dneska volených místech, tak měli zatím jenom jednoho starostu, ten byl v Mariánských Lázních, jinak o tom venkovském prostředí nevěděli vůbec nic.

Je to populistický návrh. Mám dojem, že i mnohým poslancům, kteří jsou v současné době, protože jsou to úspěšní lidé ve svém regionu, tak jsou určitě i krajští zastupitelé a jsou i dneska v samosprávách, tak se jim ta ruka pro tento návrh zvedala velmi těžce. Já proto tu ruku zvednout nemůžu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě jednou dobrý den, vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, já mám velké dilema, protože Jana je moje bejvalka, ona tady zmínila, že mluví senátoři ODS, a ona byla taky jistě v ODS... Pak dostala lepší nabídku, tak přestoupila jako fotbalový hráč k tomu, kdo nabídl lepší podmínky.

Je to už dnes druhý zákon, první byl lex Hnilička, teď tu máme lex Jana. Jana měla dilema, protože její šéf říká, že kumulace funkcí v hnutí ANO je nepřípustná. Jí se stala ta nepříjemnost, že ji tak úpěnlivě všichni hejtmani prosí, aby zůstala šéfkou hejtmanů, že jim nemohla nevyhovět.

Tak hledala nějaké řešení. To řešení našla v tom 0,4, lepší 0,4 než nic. A teď ještě když se zadaří, tak my to zvedneme, aby z nás sněmovna udělala zase pitomce, na 0,7, média nás zmastí, jací jsme to zločinci...

Já bych nejradši navrhl 1,1, protože ten, kdo kumuluje funkce, já bych o tom mohl dlouho mluvit, tak musí hodně pracovat. Já jsem tu situaci zažil jenom jednou, a to bylo v roce 2000, když jsem byl poprvé zvolen senátorem, tak se v tisku, zejména v Rudém právu, tehdy se, tuším, ještě jmenovalo Rudé právo, to už si ani nepamatuji, tak jistý redaktor tam na toto téma napsal článek, jak já mohu dělat současně primátora a současně senátora. Já jsem mu lehce odpověděl. Stačí chodit spát v půl druhé a vstávat v půl sedmé, to já dělám už mnoho let, nechodit na obědy, já na obědy chodím jenom v Senátu, nikde jinde na obědy nechodím, proto taky víte, že vážím stále 75 kilogramů, už od roku 1994 až dodnes. Na rozdíl od některých poslanců, kteří jsou vypasení opravdu dokonale, podívejte se na ně v televizi, nebudu jmenovat svého kamaráda Sašu Vondru, který už naštěstí není poslanec, tam se vypásl a teď už tedy chodí poslouchat ty ptáčky do lesa... Takže je potřeba říct, jak to je na rovinu.

Tajemníci větších městských úřadů mají větší platy než starostové. Náměstci ministrů mají mnohem vyšší platy než ministři. A to z toho prostého důvodu, že starostům sebrali i tu malou drobnost, kdy mohli 4x do roka dostat odměny od zastupitelstva, to se zrušilo, potom se to zase připravovalo, a teď už to zase je, že...

Ale víte, jak to je na obci, to je obec od obce, tam, kde závidí, mu nic nedají, tam, kde nezávidí, mu něco dají. Takže ten návrh není o ničem jiném, sněmovna opravdu udělala to, co je jejím zvykem, že toho Černého Petra hodila na nás, abychom my byli zítra v médiích, vy jste to byli, kdo... Nerozumím tomu.

Naprosto úžasný argument, omlouvám se, vaším prostřednictvím, panu kolegovi Wagenknechtovi, se kterým jsme vedli na toto téma debatu, to je naprosto nesmyslný argument, vždyť nikdo nebrání tomu, aby člověk ty dvě funkce dělal, jenomže za to nebude brát ty peníze. Za peníze je tedy nemůže dělat na 100 procent a zadarmo je může dělat na 100 procent. Tak tomu já opravdu nerozumím. Zadarmo tedy jo, a to, co tady už bylo řečeno, že mnozí z nás sedí v různých dozorčích radách, ale jako primátoři ručí celým svým majetkem, ale neberou ani korunu. To se moc neví.

Všude se v médiích píše, jak se obsazují dozorčí rady, ručí celým svým majetkem, neberou nic. Jenom varuji, tady někdo řekl, nevím, který to byl senátor - statutární zástupce, varuji vás, všude škrtněte, pokud jste starostové, někdo vám dá podepsat nějaký papír, kde je napsáno statutární zástupce, což dělají všechna ministerstva, protože vědí kulové, co je to, oni si představují, že vlastně my jsme akciová společnost, tak jak řídíme stát jako firmu, starosta je předseda představenstva, rada je představenstvo, zastupitelstvo je valná hromada...

Podle toho to vypadá, podle toho vás budeme také hodnotit a stíhat. Není tomu tak. Starosta není žádný statutární orgán, to je hluboký omyl. Obec není zřizována obchodním zákoníkem. Obec vzniká ze zákona.

To je jedno ze základních pravidel, protože jak tam napíšete statutár, tak se všichni na vás budou jako na statutára dívat, a to i Policie ČR. To, že se stává, že zastupitelstvo něco odhlasuje, stíhaný je starosta, to je totální absurdita. Je to, jak se která policie rozhodne. Některá stíhá, jako v Liberci, celé zastupitelstvo, že prodali špatně. Prodávat se má za cenu v místě a čase obvyklou, to je takový úzus, taková cena ovšem neexistuje ve skutečnosti, protože ta existuje jenom jednu vteřinu. Jak má zastupitelstvo rozhodnout, když chce prodat starý barák, jeden jediný zájemce se přihlásí, nabídne nějakou cenu. Ale ona není obvyklá, protože to je jenom ta jedna. Ale ono ho chce prodat. Dokonce jsou případy, kdy zastupitelstva byla nucena dražit brownfieldy. A teď si představte, jak má to zastupitelstvo určit tomu starostovi, do jaké ceny má jít, když všechno je veřejné a průhledné, jinak ho každý pitomec na té dražbě přehlasuje, když on dopředu řekne, kolik to bude stát. Je to podobné, jako když do rozpočtu dáte na kruháč 12 milionů, tak si můžete být jisti, že nikdo žádnou nižší cenu nenabídne, ačkoliv ta suma je tam jenom tak, protože se nemůže vědět dopředu úplně přesně.

Takže je to všechno jenom taková hra, a proto se přikláním k těm, kteří si myslí, že bychom měli ten návrh zamítnout. Já mám výhodu, že už nekumuluji, protože už nejsem primátorem, takže mě nikdo nemůže obvinit, ale před chvílí jsem dostal několik dvacetikorun pamětních, teď mám velké dilema, jestli do doznání Arthura Londona do konce června je tam mám napsat, nebo ne, ale ony, myslím, nevychází. Ale mně bylo řečeno, že za 10 let budou mít cenu půl milionu, takže nevím, jestli tam mám dát i budoucí... Mě tady tehdy dojalo, když někdo tady říkal, byla to, myslím, polemika s Jirkou Dienstbierem, že když někdo bude v důchodu, koupí si auto za milion, tak ho začneme stíhat. Ale on ten člověk neví, že lidé třeba na auto střádají. Takže já už 20 let střádám a můžu si koupit tři superby. Za to, co jsem nastřádal, protože nemám čas utrácet. Nemám čas utrácet! Dokonce ani nevím, já chodím do krámu jenom se dívat, abych vůbec věděl, jaké jsou nové výrobky, protože mně ta stará televize, co dostala moje tchyně, která spekulovala, chtěl jsem ji nechat zatknout, představte si, co ona provedla... Maminko, promiň. Ona si koupila od Koženého tu kuponovou knížku, ona fakt dostala deset tisíc, protože seděla v první řadě v letadle, přišla za mnou Policie ČR... (Jan Horník: Pane předsedo, k věci.) To s tím velmi souvisí, pane předsedající. Velmi souvisí! A přišla policie, že jdou zatknout jakéhosi pána, který si od města koupil barák v dražbě za milion, prodal ho za dva miliony, to je přece spekulace, okamžitě jsem je poslal za mojí tchyní, ať ji jdou zatknout, protože za tisíc korun koupila kuponovou knížku a deset tisíc korun získala. Prostě tady se bavíme hodiny a hodiny o takových hloupostech, prostě zamítněme to, to nemá cenu, ta diskuse je jasná. Vy nás samozřejmě přehlasujete, protože vy to tam tak máte, já vám to 0,7, o které tak usilujete, přeji, aby vám aspoň něco zbylo. Já vím, je to náročné. Táta z ODS, to ta rodina potom trpí. Ale my z ODS jsme takoví skromní, my prachy v podstatě nepotřebujeme. Kdyby nebylo vás, tak mně by stačil úplně důchod. Já bych vůbec žádný plat senátora nepotřeboval.

A chtěl bych ocenit pana senátora Valentu, vaším prostřednictvím, když se na něj dívám, protože on by nepotřeboval žádný plat, žádný plat, je mu to úplně jedno. A on přesto bude hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Je to tak, pane senátore? (Ivo Valenta: Ano.) Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji za vystoupení. Pan senátor Valenta určitě slyšel poznámku pana předsedy Senátu. Dalším vystupujícím je Petr Holeček s přednostním právem. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní poslankyně, paní hejtmanko, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já vystupuji jenom proto, abych zachránil ODS, protože nejsem z ODS, také jsem ze STAN, tak vám povím, jak je mým zvykem, jenom velmi krátce.

Já jsem pro zamítnutí tohoto zákona. Jsem pro zamítnutí tohoto zákona i z toho důvodu, že vím, že zastupitelstva měst a obcí mají nástroj, jakým způsobem zamezit tomu, aby starosta v obci nebo ve městě, který nepracuje, který se věnuje nějaké jiné funkci, aby tím uvolněným starostou nebyl. Pokud si vzpomínáte, kolegyně, kolegové, kteří jste v samosprávách, na začátku když se volí starosta, tak vždycky se volí, jestli bude starostou uvolněným nebo starostou neuvolněným. Pokud je zvolený uvolněným starostou, dostává za svůj plat, za svou práci dostává plat, a pokud je zvolen do nějaké vyšší funkce, tak ti zastupitelé mohou posoudit, zda ten starosta pracuje na plný úvazek, nebo nepracuje, protože když nepracuje, tak zastupitelstvo může na další schůzi říct, že se rozhoduje, aby funkce starosty byla neuvolněná. Takže ten starosta pak si musí rozmyslet, jestli tedy bude pracovat zadarmo, nebo nebude.

Já osobně se domnívám, že pokud někdo má dvě takovéto funkce, myslím si, že zrovna funkce senátora a funkce starosty je slučitelná i časově, i co se týká pracovní povinnosti nebo pracovní náplně, tak tam bych vůbec jako problém neviděl. Člověk může mít i dvě zaměstnání, může za ně pobírat i dva platy.

Vzpomínám si, že když jsem začínal jako kantor za 1250 korun měsíčně, tak jsem do tří hodin chodil do školy, pak jsem dělal do devíti hodin do večera plavčíka, abych si vydělal na nějakou dovolenou.

Takže jak jsem řekl, jsem pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Poprosím dalšího přihlášeného, kterým je kolega Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Možná prvně si položme otázku, proč ten zákon tady přistál. Je to proto, abychom byli spravedliví, nebo abychom byli populističtí? Kdybychom byli spravedliví, tak bychom měli pro všechny pochopitelně vytvářet takové podmínky, aby člověk byl za dobrou práci dobře odměněn. Už tady bylo řečeno, naznačila to i paní předkladatelka, že jako poslankyně pro hejtmanství nebo zcela jistě poslanci, senátoři, starostové mohou udělat hodně pro tu svou obec. Jinými slovy, ta obec si platí, si dává do čela člověka, který, někdy se může stát, že je to proto, že je hezký, mladý nebo něco, kdysi jsme tady měli takového jednoho s poctivýma očima atd., taky to tak dopadlo, odešel se 100 miliony z funkcí, tak to může být taková volba, ale myslím si, že občané v drtivé většině volí někoho, o kom jsou přesvědčeni, že pro ně něco udělá. To znamená, stejně jako řemeslník, že jim postaví dům nebo opraví něco, tak stejně tak ten starosta, že pro ně něco pořádného udělá. To si myslím, že je pak spravedlnost, že je oceňován za to, co dělá. Pokud má dvě funkce a zvládá to, tak dokonce ve vzájemné kombinaci může použít nejenom pro obohacení každé té funkce, ve smyslu zkušeností a potom podle toho se chová, hlasuje atd., ale také možná něco víc pro tu obec získá, vymyslí apod. To znamená, že mělo-li by to být spravedlivé, pak, jak tady padá, nechme to na občanech. Pokud to má být populistické, tak pak, paní poslankyně, bych od vás očekával jiný návrh, a to, že byste navrhla plebiscit takový, nechť občané ČR hlasují o tom, zda mají být politici placeni nebo neplaceni. Víme, jak to dopadne, budou neplaceni. A že by se neobsadila funkce premiéra? Obsadila! On ty peníze zcela jistě nepotřebuje. Ministerstva zase, máme spoustu lidí, kteří, a teď nemluvím vůbec, že by chtěli krást nebo něco, ale kteří mají hodně peněz i hodně zkušeností, realizovali by se tam. To znamená, že oni by funkci dělali zadarmo, stejně jako senátoři, poslanci, to bychom naplnili. Trošku asi by byl problém na malých obcích. Tam už by se jim to asi moc nechtělo. Ale když všichni, tak všichni. To by také šlo. Tak pojďme těmi krajními po hlavě, nezastírejme nic, je to tak.

Ale my bychom se vždycky bavili, víckrát to tady bylo při projednávání zákona o obcích, taky v případě jiných zákonů, vždycky se máme snažit o to, aby ta odměna byla spravedlivá. Já se za to nestydím, jsem na to hrdý, tak jsem vymyslel akci výstavby nové nemocnice, souvisí to s mým povoláním, tedy s mou funkcí. Vůbec jako jsem za to rád, určitě, budu to dělat i zadarmo, protože mě to baví. Ale kdybych tutéž práci, protože ten projekt řídím osobně, ne že jsem ho, nikdo ho neudělá, takže každý den se tomu musím věnovat několik hodin, tak kdybych takový projekt dřív dělal, jak to tady řekl pan kolega Horník, kdybych ho řídil úplně stejně jako normální firmy, tak já si myslím, že bych byl jinak placen než součet těchto platů.

Občané si musí říct, jestli to dělám dobře nebo ne, oni mi to taky spočítají. Takže vlastně bylo by dobře, abychom si nic nenalhávali. Je to čistě populistický návrh, který nemá nic společného se spravedlností, protože měl-li být spojen s nějakou spravedlností, pak člověk má být oceněn za práci, tu nechť oceňují ti, co si ho tam volí. Pravdou je, že my děláme kompromisy jako stát, protože to není jenom na Senátu nebo Poslanecké sněmovně, není to jenom v zákonech, ale my bohužel děláme i v těch osobních bankrotech, kdy si to někdo zcela zaviní, ne že nezaviní, zcela zaviní, někteří, případně taky hloupě rozhodují, to znamená, někoho si zvolí na tu obec, tedy na obec nebo do města, oni jim peníze prodělají, čili vedou k bankrotu. Tak pak začnou většinou fungovat nějaké záchranné systémy, lijí se tam peníze z ministerstev, od ministrů tedy, spíš bych řekl, tak, aby tedy se to zahladilo, ta chyba. Ne vždycky tomu tak ale je. Nicméně občané, kteří jsou zodpovědní sami za sebe, znají cenu práce, ví, že nic není zadarmo, ví, že co je zadarmo, to většinou nestojí za nic. Tak nakonec dokáží volit i dobré své představitele, aby je zastupovali. A pokud tomu tak není, tak nechť, řekněme, ta volba padne taky na ně. Ale že bychom tímto administrativním návrhem přinesli spravedlnost do světa politiky, to, myslím, že všichni víme, že tak určitě není. Takže to jenom proto, abych sám pro sebe i vám ozřejmil, jak vidím tuto situaci. Naštěstí je málo zákonů, které jsou tak jasné. Tedy ty polohy od spravedlnosti k populismu, mezi nimi téměř žádná jiná není.

Takže si vyberte, kterým směrem se vydává tento návrh, podle toho každý z nás bude hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji. Další přihlášený do obecné rozpravy je Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní neuvolněná hejtmanko a poslankyně, zároveň předsedkyně Asociace krajů. Já jsem také ve střetu zájmů, protože jsem zároveň primátor a jsem zároveň senátor, primátorem jsem uvolněným, nejsem neuvolněným, to znamená, pobírám celý plat primátora a celý plat senátora.

Nestydím se za to, já jsem kandidoval do Senátu, zároveň jsem kandidoval na pozici primátora, celou dobu v kampani ve všech materiálech bylo napsáno, že se ucházím o obě dvě funkce, v případě, že obě dvě tyto funkce získám, tak je budu vykonávat současně.

Dokonce jsem tam nepsal, že bych se nějakého platu vzdával, protože se domnívám, že tu práci odvedu, a pokud ji neodvedu, tak mě příště voliči nezvolí.

Teď řeknu takovou jednu hezkou věc, nebo zvláštní věc. Zákon, pokud projde v této podobě, tak kdyby šlo o finanční prostředky, tak bez toho, aby se to navýšilo na 0,7, tak já si v uvozovkách mohu velmi výrazně zlepšit svou situaci finanční, a to proto, že před dvanácti lety nebo třinácti lety, kdy jsem odcházel na pozici primátora, jsem byl uvolněn z pozice ředitele krajské oblastní nemocnice, toto místo je mi tam tzv. drženo podle zákona. Zákon se schválí, stanu se neuvolněným. Mohu být neuvolněný, ano. Stanu se neuvolněným, protože určitě zastupitelé si mě váží, občané také, a pokud návrh dám, tak mi to odsouhlasí. Stanu-li se neuvolněným, vrátím se na pozici ředitele oblastní nemocnice, budu pobírat celý plat ředitele oblastní nemocnice, nějakých možná 30, 40 % nebo 70 %, nevím, jak to je neuvolněný starosta anebo primátor, nikdy jsem to nepočítal, ...až 60, tak budu pobírat 60 % platu jako primátor a celý plat senátora.

Ale já to neudělám. Víte, proč to neudělám? Ne, kvůli tomu, že by mně nebyly milé peníze, ale protože je to věc, která se nedá zvládnout. A sice bych to možná vydržel do konce volebního období, ale to další už nemám šanci být zvolen. To není o penězích. A to, jestli je schopen zvládnout dvě funkce uvolněné typu senátor a primátor, to se každý musí rozhodnout sám, jestli je schopen tomu věnovat čas, jestli je schopen každý den se domů vracet nejdříve po 22.00 hodině, jestli je schopen obětovat soboty, neděle, prakticky se omlouvám mé rodině, rodině se věnuji 14 dní na dovolené, když jsme, a každou sobotu pravidelně chodíme ve 13.00 hodin na oběd. To je vše. Jinak je vidím po 23.00 hodině a ráno odcházím do práce.

Je to moje rozhodnutí, oni mi to nějakým způsobem tolerují, není to možná dobře, na druhou stranu asi mě to odpustí do budoucna, protože vidí, že s tím městem něco dělám, v Senátu se mi také snad povede něco udělat, ale je to moje rozhodnutí.

To, že si paní poslankyně chce řešit svůj problém vnitrostranický nebo i mediální, protože někdy možná slíbila, že pokud bude poslankyní, tak nebude hejtmankou, nebo obráceně, už si to nepamatuji. A teď protože vidí, že prakticky vůle nebo možnost být obojí je přijatelná pro lidi, kteří ji volili, ale není přijatelná pro vedení politického hnutí, jehož je členem, tak to chce nějakým způsobem řešit.

Domnívám se totiž, že – a teď se omlouvám všem starostům a primátorům, kteří ze své vůle jsou neuvolnění – domnívám se, že starosta velké obce a velkého města nemůže být neuvolněný. Stejně tak hejtman. Může být v názvu neuvolněný, ale stejně práci musí vykonávat naplno a musí ji vykonávat, jako kdyby neuvolněným nebyl, a byl uvolněný. Protože přece starosta je hlavou města a nemůže říct teď – mně pracovní doba skončila v tu a v tu hodinu, jdu si domů a už mě to nezajímá.

Mě město zajímá, i když se v noci probudím, nemohu spát, tak to je obvyklé a musím se tady přiznat, že to není obvykle kvůli problémům v Senátu, ale je to obvyklé kvůli problémům ve městě. Možná, že se to do budoucna změní a že se občas probudím kvůli Senátu a občas se probudím kvůli městu... Ale tentokrát ještě pořád to je tak, že se budím v noci kvůli problému, který je ve městě, který potřebuji vyřešit, a pokud bych to chtěl dát na své náměstky a dělat – já být neuvolněný a oni uvolnění, tak pak jim mám předat tu funkci celou. A to je také rozhodnutí. A je to na rozhodnutí zastupitelů, kteří v uvozovkách rozhodnou, jestli mám dělat primátora anebo jestli jeden z náměstků, který tam je se mnou, tak on má dělat toho primátora. Přece zastupitelé o tom rozhodují.

Tento zákon je špatný, je populistický a opravdu nejde o finanční prostředky. Říkám, pokud bude člověk chtít získat víc peněz i přes schválení zákona, tak to řešení je jednoduché. Ale má to být spravedlivé, a i váš pan nový ministr průmyslu hovořil o tom, že pracuje 16 hodin denně. Nevím, jestli o sobotách, o nedělích, k tomu přidávám, že také jsem schopen pracovat 16 hodin denně, a dokonce i o sobotách a o nedělích. A myslíte si, že si to nezasloužím, aby mně nikdo neříkal, že mám mít krácenou odměnu. Ano, kdybych to dělal špatně, přijde zastupitelstvo a samo mě buď úplně vyhodí z funkce, nebo mi řekne: Musíš to dělat neuvolněně, ať to dělá nějaký náměstek za tebe, a pokud to neudělá zastupitelstvo, tak to určitě udělají občané, pokud to budu dělat špatně.

Omlouvám se za to, že jsem mluvil dlouho, ale zákony, které jsou pokrytecké, které jsou v uvozovkách jenom proto, aby si někdo udělal lepší obraz, než on sám je, to mě nebaví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Paní poslankyně Vildumetzová požádala o slovo, takže jej máte.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová:  Chtěla bych reagovat na svého předřečníka. Chtěla bych pouze uvést, že tento návrh zákona nepředkládám já, předkládá ho skupina poslanců.

Mohu konstatovat, že jsou tam zastoupeni další poslanci z jiných politických stran, například pan poslanec Jakub Michálek z České pirátské strany, a určitě jste viděl, jakým způsobem probíhala hlasování v Poslanecké sněmovně, kdy SPD také tento návrh zákona podpořilo.

Opravdu jsem přesvědčena o tom, že zákon je správný a spravedlivý. Pořád říkáte, že jde o finanční prostředky... Ano, jde o finanční prostředky, to je to, o co jde. Myslím si, že naopak, pokud návrh zákona bude schválen, teprve uvidíme v tu chvíli, jakým způsobem se někteří v rámci kumulace odměn a především kumulace funkcí rozhodnou.

A vážení páni senátoři a paní senátorky, dovolte mi, abych se vyjádřila k vystoupení, byť vašeho pana předsedy Senátu, které se mně vůči mé osobě a vůči rodinným věcem vůbec nelíbilo. A musím konstatovat – a nechci teď střelit, ale bohužel musím – že to je přesně to, proč člověk nechtěl být v Občanské demokratické straně. A jakým způsobem je vaše chování k ženám? Když se podívám na vaše řady, tak tam žen moc nemáte, a vnímám, že si do ženy prostě bouchnete daleko více.

Myslím si, že to, co tady zaznělo z úst mého oblíbeného kolegy Jaroslava Kubery, bylo velmi nefér. Řešte si to na svých schůzích, kolegové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní poslankyně. Pan senátor Kubera slyšel vaše slova... Dalším, kdo je přihlášený do rozpravy, je Lumír Aschenbrenner. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem v obdobné situaci jako kolega Horník, prostřednictvím pana předsedajícího, a jsem starostou městské části plzeňské, o velikosti Chebu, již 21 let. Když jsem kandidoval do Senátu před skoro pěti lety, všem jsem říkal, aniž by se na to ptali, že se chystám zůstat starostou, zvolen jsem byl. Obdobně, když před dvěma lety byly volby komunální, opět jsem tu důvěru dostal. Byl bych rád, kdybychom tu důvěru skutečně dostávali od našich voličů. A nikoliv poslanců z Prahy.

A teď se omlouvám kolegům z hospodářského výboru, protože to uslyší podruhé, oni už asi ví, co uslyší. Moc si vážím iniciativy kolegy Vilímce, který připravuje pozměňovací návrh.

Ale mně to připadá jako posunutí účinnosti, že se budu radovat, že dostanu nafackováno až o rok později a zlepšením koeficientu, že dostanu nafackováno trošku méně. Takhle to chápu já. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A zeptám se, jestli chce pan předseda Senátu využít svého přednostního práva. Ano, chce, takže vystoupí. Pak se připraví kolegyně Hana Žáková, protože pan Miloš Vystrčil se vzdal přednostního práva. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Budu jenom reagovat na Janičku, aby neodešla odtud nějaká zklamaná. Ona dobře ví, že ženy jsou pro mě posvátné bytosti, včetně ní, a ví to už dlouho. Ale teď jsme tady v jiné situaci a pokusy tady dělat nějaké jiné koeficienty, jako zvýšit na 0,7 a podobně, to je jenom úlitba bohům. Ale já musím trvat na tom, že tento zákon je špatný, populistický a že je třeba ho zamítnout.

Ale aby Janička odešla optimisticky, tak musím říct, že nás brzy čekají prezidentské volby a bude se určitě hledat česká Čaputová a tady je pro ni velká šance, protože ona je jedna z těch žen, které opravdu nepotřebují žádné kvóty. Ona je důkazem toho, že žena se prosadí, když chce, a nepotřebuje k tomu žádné zákonné oprávnění, kvóty a podobné věci.

Takže Janičko – zůstávám tvůj!

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane předsedo. A další, kdo vystoupí, je paní senátorka Hana Žáková. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Když to tady poslouchám jako dlouholetá starostka malé obce, tak je mi z toho smutno a musela jsem vystoupit.

Přijde mně to, že bychom k tomuto zákonu mohli dát dovětek: Za slušnost a pracovitost si musíte zaplatit. To znamená, když je člověk slušný, pracovitý, má důvěru voličů, tak si v podstatě nemůže dovolit mít za to adekvátní odměnu, ba naopak ji musí odevzdat.

A protože starostuji nebo ve vedení obce jsem byla od roku 1998, tak si velmi dobře pamatuji, a myslím si, že i mí kolegové tady v Senátu, kdy po povodních nám byly zmrazeny platy. Nejenže zmrazeny, ale i rovnou sníženy, na několik let. A opět jsme se stali takovými rukojmími státu. Stát hospodařil s našimi penězi, a samotnou by mě zajímalo, kdyby se udělala ekonomická analýza toho, kolik ušetřil stát a kam ty peníze přišly, a jestli přišly k těm potřebným.

A opět tohle to, co tady dneska zaznívá, je, že si děláme rukojmí z našich budoucích kolegů senátorů, starostů atd., kteří by chtěli náhodou kandidovat do Poslanecké sněmovny nebo Senátu, tak pozor, ty, ty, ty, rozmysli si to zavčas, protože budeš potrestán.

Tolik mé vystoupení a nemohu pro tento zákon hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko. A dalším vystupujícím je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně. To, co teď budu říkat, neříkám úplně rád, ale myslím si, že by to tady zaznít mělo. Kdo to ještě neprohlédl, tak rozumíte, o co tady jde... Hnutí ANO má problém, protože něco slibovalo voličům, a nyní se mu stalo kupodivu to, co máme my ostatní v některých stranách, že tam máme úspěšné hejtmany nebo starosty a zároveň poslance a senátory.

Ale ono má ve volebním programu, že to takhle není správně, to znamená, že je potřeba něco udělat, takže se vymyslí nějaký zákon, ze kterého plyne, že makáme, že je potřeba, když ne lidi zbavit obou funkcí, tak aspoň jim snížit plat, protože jde o ten plat, o ty peníze, o závist.

Ale když to navrhneme, tak ono se to týká i nás, poslanců za hnutí ANO. Tak by bylo dobré, kdybychom to navrhli takovým způsobem, že ti, co politiku dělají vážně, říkají věci popravdě, by to mohli vrátit, zamítnout, případně zvýšit koeficient, protože pak my vlastně v tom budeme nevinně. My jsme dělali, co jsme mohli, a oni nám to zase ti zlí odéesáci, nebo tentokrát se přidávají i někteří z hnutí STAN, zkazili. Oni prostě říkali to, co si myslí, a to, co je pravda, ale co my také víme, ovšem my to říkat nemusíme, oni to za nás jako ti mouřeníni odpracují.

A to se tady dneska děje. Paní hejtmance a poslankyni a předsedkyni Asociace krajů se to daří. My jsme na to naskočili a vystupujeme tady, že tedy tohle není možné, protože zákon je hloupý, takhle bychom postupovat neměli, měli bychom to nechat na lidech. Vzhledem k tomu, jakou mediální podporu potom tento zákon, který tady dneska představuje paní hejtmanka z hnutí ANO, následně bude mít, tak se jasně ukáže, že to nebylo ANO, které se snažilo, aby to všechno bylo tak, aby lidé nebrali více peněz, než si zaslouží, těm špatným. Ale to byli zase ti senátoři a senátorky za ODS, možná tam zmíní starosty a nezávislé, ale zejména budou zmiňovat starosty za ODS a ty další, kteří se proti tomu postavili, protože to jsou ti mouřeníni.

A to se mi vůbec nelíbí, považuji to za pokrytecké a neférové jednání, a takhle to cítím. Jistotu, že to takhle je, samozřejmě nemám. Ale ze všeho, co jsem zažil a co mi bylo i různě vzkazováno, to přesně takhle cítím, že tady někdo chce někoho využít pro to, aby se sám pěkně představil, ukázal se jako hezký. Ale co zmůže, když ten zlý senátor to udělá zcela jinak.

Toto je jedna věc, kterou jsem tady považoval za dobré říci, a každý si potom uvědomme, kdo politiku má jako divadlo a kdo to dělá skutečně vážně.

A teď k zákonu jako takovému. Tento zákon je hloupý, opravdu je hloupý, protože on legitimizuje to, že je vlastně možné dělat dvě pozice, dvě funkce na plný úvazek. To vlastně vůbec nezpochybňuje. Jediné, co říká: Pokud se k tomu někdo z vás rozhodne, aby byl senátorem nebo poslancem a zároveň uvolněným starostou, hejtmanem, tak to potom znamená, že budete brát jenom, podle návrhu teď, 1,4 platů, 100 % platu senátora nebo poslance a 40 % platu uvolněného starosty nebo hejtmana. Ale nic nemáme proti tomu, abyste obě funkce dělal na 100 %. To je samozřejmě hloupé, to tak nejde, to nemá žádnou logiku, to by mělo jít ruku v ruce, když někomu říkám, že má mít za druhou funkci 40 %, tak by měl mít 40procentní odpovědnost a měl by dělat na 40 % úvazku. Jedinou možností potom je, že dochází k překryvu, že třeba některé věci, které dělám jako poslanec, bych zároveň dělal jako starosta nebo jako hejtman. Nevím, jak ten překryv kdo vyhodnocoval nebo nevyhodnocoval, nevím, jak to kdo počítal.

To je jedna věc, proč tento zákon je hloupý.

Tento zákon je pokrytecký, resp. pokrytci jsou ti, minimálně někteří z nich, co ho předkládali. Zase vysvětlím, proč. Kdybyste si dali práci a podívali se, kdo je předkladatelem tohoto zákona, a kdybyste si dali tuto práci a podívali se, kdo hlasoval o změnách zákona o podpoře sportu, tak byste zjistili, že tam jsou čtyři, pět až šest lidí, kteří hlasovali pro oba tyto zákony, přičemž, prosím vás, v případě změny zákona o podpoře sportu tím, že pro ně hlasovali, hlasovali pro to, aby předseda agentury mohl být zároveň poslancem nebo senátorem a zároveň jejím předsedou a mohl brát oba platy v plné výši. Pro to ti lidé zvedli ruku. A vyhledejte si je, podívejte se na ně. Nevadilo jim to.

Ve stenozáznamu jsem nezaznamenal jedinou výhradu k této věci, od žádného z předkladatelů tohoto zákona, o kterém se bavíme. A zároveň ti samí lidé se nestydí přijít do Senátu a říci: A my si myslíme, že to není spravedlivé, a my si myslíme, že v případě, že jste hejtmanem a poslancem, tak by to mělo být 1,4.

To je nějaká konzistence? To je něco, co ten člověk myslí vážně? Nebo je to fakt nebo divadlo?

Tak to prostě dneska je, před tím tady dneska stojíme. A protože nemáme mediální krytí, jako někteří, tak to možná neubráníme, ale přesto mi stojí za to dneska hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona!

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším, který vystoupí v obecné rozpravě, bude pan senátor Michael Canov. (Předsedající vyslovuje křestní jméno „Michal“.) Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Já nejdřív jen taková poznámka. Ještě si nikdy žádný předsedající nevšiml, že jsem „Michael“...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Promiň, tedy, pane senátore, promiňte, jste „Michael Canov“, ano.

Senátor Michael Canov:  Vážená poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. K 15. výročí od vstupu do EU mě zaujal článek, který jsem četl před několika dny v Hospodářských novinách. Jeho zkrácená verze je na webu, teď se na něj dívám. Nadpis zní: „Dvanáctitisícová Vlašim je premiantem v čerpání evropských peněz, od vstupu do EU již získala 800 mil. Kč“. A ten článek je o tom, jak tam celou tu dobu jeden starosta, který si vede výborně, mimochodem, jak v tom článku píše, získal i další prostředky z norských fondů a ze státních dotací, a vůbec, jak ta Vlašim vzkvétá.

A kdo je tím starostou? Někdejší poslanec a později náš kolega, vynikající senátor, Luděk Jeništa. Jak to asi dokázal? Když vykonává svoji práci starosty jenom na 40 %...

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátora a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Doubrava. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně, kolegové.

Moje první období, kdy jsem přišel do Senátu, to bylo v 98. roce, jsem vykonával současně funkci starosty. Víte, ono něco jiného je asi vykonávat funkci starosty na malé obci, to byl můj případ, a něco jiného je vykonávat tuto funkci na městech, kde mají odbory a kde práci rozmělní mezi ostatní.

Já se vám přiznám, že těch prvních 6 let v Senátu považuji za nejstrašnější období mého profesního života. Přestože jsem pracoval 6 dní v týdnu, protože lidé se museli mít možnost se mnou setkat, takže soboty, neděle, navíc tam máme i chatovou oblast, takže i ti chataři za mnou chodili, a já jsem v podstatě neznal chvíli oddechu.

A přesto jsem přesvědčen o tom a vím, že kdyby mi nepomáhali moji kolegové za zastupitelstva, že bych tu práci asi nezvládl.

To znamená, že nebýt té pomoci, tak nemohu říct, že bych tu práci při funkci senátora vykonával na sto procent. Neumím odhadnout, kolik procent, nebo nakolik procent jsem tu práci mohl dělat. A vím, že i ostatní z malých obcí na tom takhle byli. Ale protože vím, že jsem tu práci tehdy nemohl, přestože jsem se velmi snažil, tu práci na těch sto procent vykonávat, a nevykonával, jsem rozhodnut návrh toho zákona podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní se do obecné rozpravy hlásí pan místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, ne, nebojte se, už to nebude dlouhé. Jen upřesnění. Co je hrozně důležité říct, že my se tady bavíme o odměnách, kdo je od koho dostává. Tady v tomto sále to dostáváme ze státního rozpočtu. U obcí a krajů to dostáváme z rozpočtu obcí a krajů. To jsou peníze samospráv, nikoliv státní peníze. To je hrozně důležité to říct, to tady ještě dnes neproběhlo.

Bohužel, o penězích, které mohou dostávat starostové, se rozhoduje ve vládě, nařízením vlády. A myslíte si, že to je spravedlivé?

Já vám dám jednoduchý příklad. Mám 230 občanů, to znamená 3 x 600, to je 1800 Kč měsíčně navíc oproti starostovi, který má vedle 1000 obyvatel a z toho má 6000 Kč. Rozpočet našeho města činí 27 mil., a toho jeho 7 mil. Kč. Kdo si myslíte, že má víc práce, když má vyrovnaný rozpočet? Ty peníze do rozpočtu musíte sehnat a ty peníze musíte taky potom smysluplně vydat a čelit všem možným kontrolám. Takže z toho nespíte. Takže já doopravdy dneska víc nespím z funkce starosty, než z funkce tady v Senátu.

To je velmi důležité to říct. To nejsou peníze tohoto státu, o kterých tady mluvíme. To jsou peníze samospráv, o kterých si rozhodují občané, jestli mi je dají, nebo mi je nedají. To, že už nám krátili odměny a tohle, a ještě nám mluví do toho kolik.

Takže ať udělají nový model. Ať udělají nejen počet obyvatel, ale ať do toho dají také velikost správního území a ať do toho dají také rozpočet, pak to bude o hodně spravedlivější.

Druhá věc. Často tady mluvíme o souběhu funkcí poslanců, senátorů s funkcí starostů nebo hejtmanů nebo lidí, kteří jsou v radách krajů. Prosím vás, my, kteří tady jsme, říká se, jsem starosta, ale já tady nekopu jenom za tu svoji obec, já kopu za celý svůj volební obvod. Já ve finále x-věcí řeším úplně jinde, na druhé straně tamhle v Bečově, na zámku s kastelánem, atd. Takže aby to neznělo, že jenom tady si starostové pro tu svoji obec udělají známé a otírání těch klik jednodušší. Není to tak, děláme to pro region. A vím, že i vy mnozí ostatní chodíte a kopete za ten region.

A potom mám třetí poznámku. Ta se týká peněz ze státního rozpočtu, ty, které tady dostáváme, souběhu funkcí. Ale pak jsou mezi námi a mezi poslanci lidé, kteří jsou ředitelé nemocnic, jsou tady lidé, kteří mají nějaké hodnosti, za které automaticky dostávají také finanční prostředky. Dokonce si myslím, že i do konce života. Pak jsou tady profesoři super univerzit, univerzitních nemocnic, těch se to týkat nebude. To ne, že bych jim to záviděl, že bych je do toho teď chtěl vtáhnout. Ani náhodou. Jenom budeme mít dva typy senátorů a poslanců. Jedni, kteří tu možnost mají, a ti druzí, kteří tu možnost nemají, protože budou kráceni. Čili tím se nám říká, vzdej se starosty a běž do soukromého podnikání, nebo běž k nějaké firmě a u té firmy si vyděláš to, co si na té radnici ani nevyděláš. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy končím. Paní poslankyně, máte možnost se ještě na závěr diskuze vyjádřit. Ten prostor je váš, prosím.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová:  Děkuji mnohokrát, paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Určitě děkuji za diskusi, která tady proběhla. Já jsem v žádném případě neočekávala, já jsem samozřejmě měla avizováno, jak se senátoři připravují, i jsem říkala, jestli nemám přijít s brněním, protože vnímám, že tento zákon tím, že se přímo dotýká poslanců a senátorů, že se dotýká jejich odměn, tak je samozřejmě – a i jsem to zaregistrovala v Poslanecké sněmovně, kde opravdu zazníval odstup a jiná velmi silná slova, především ze strany ODS.

Já bych chtěla říct, že i když dnes dělám neuvolněnou hejtmanku a pobírám 140 % odměny, tak jsem přesvědčena, že se snažím dělat funkci dobře a zodpovědně. Někteří, kteří si tady samozřejmě rýpli ještě do toho, že dělám šéfku Asociace krajů, tak bych chtěla říct, že to je funkce čestná. Samozřejmě že je spojena s tím, že musíte být ve funkci hejtmana.

Já jsem opravdu přesvědčená, že 140 % odměny je dostatečných. Ten návrh je tady předložen, stojím si za ním, za tím 0,4násobkem. Já jsem pouze tady do pléna i na výborech řekla, že mě překvapilo, že o té výši se nevedla diskuse.

A samozřejmě je mi jasné, že v žádném případě, tak, jak tady slyším diskutující a tím, že i z výborů jde zamítavé stanovisko, tak tady bude tady buď návrh zamítavý, popřípadě nějaký pozměňovací návrh. Samozřejmě, pokud bude zamítavý, tak sněmovna bude stát před tím, že buď samozřejmě zamítnutí potvrdí, popřípadě rozhodne o poslaneckém návrhu. Pokud bude pozměňovací návrh, tak bude před rozhodnutím, že buď se rozhodne pro pozměňovací návrh Senátu, popřípadě pro návrh Poslanecké sněmovny.

Samozřejmě je to na vás, na vašem rozhodnutí. Já jsem opravdu i v Poslanecké sněmovně neustále poslouchala právě z řad především – a nechci to už znovu říkat – ODS, že ten zákon je pokrytecký. Já si opravdu stojím za tím, že ten zákon je správný a spravedlivý. Jestli někdo chce vykonávat více funkcí, ať je vykonává, ale ať za to nepobírá stoprocentní odměny. Běžte mezi obyčejné lidi, bavte se s nimi a zeptejte se na jejich názor, jakým způsobem oni to vidí. Když pak se dozvídají, že za dvě kumulované funkce se bere 200.000 a více.

Jinak ohledně toho, jestli jdou ty finanční prostředky prostřednictvím daňových příjmů, vždy to jde z jednoho balíku peněz a jde to ze státního rozpočtu.

A protože se tady neustále argumentuje předsedou sportovní agentury, byť dneska tady pan Hnilička řekl, že bude mít zájem o to, aby asi tento post vykonával. Ale my předbíháme. My nevíme, kdo bude předseda sportovní agentury. To bude v pravomoci vlády, která o tom bude rozhodovat. A samozřejmě vy máte i plné právo také dát například i pozměňovací návrh, aby při případném souběhu tato druhá funkce také byla nějakým procentem snížena.

Ale nechci tady nějakým způsobem bouřit ještě emoce, já bych vám opravdu chtěla poděkovat za konstruktivní debatu. Byla dlouhá a samozřejmě bych byla ráda, abyste ten zákon podpořili, popřípadě se nějakým způsobem na nějakém řešení shodli. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní navrhovatelko, a teď s technickou připomínkou Miloš Vystrčil, předseda klubu ODS.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, já musím jako předseda senátorského klubu ODS reagovat na dvě věci.

Je to faktická poznámka i pro stenozáznam.

První je, že jsem řekl – a to je pravda, že poslanci a poslankyně za ANO, kteří jsou předkladateli tohoto návrhu, zároveň podpořili zákon, který umožňuje, aby předseda sportovní agentury, nebo Národní agentury pro sport, byl poslancem nebo senátorem. Což by znamenalo, pokud by se tak stalo – a oni to svým hlasováním umožnili a podporovali to, že by bral plat poslance nebo senátora a zároveň plat ministra. To jsem řekl, vůbec se to pana Hniličky netýká.

Týká se to konstrukce toho zákona, který byl takto v této podobě poslankyní a poslancem, nebo poslanci dokonce, za ANO podpořen. A zároveň byl podpořen tento zákon, který dělá tu restrikci z hlediska příjmů někoho, kdo je zároveň poslancem a třeba hejtmanem.

Druhá věc – to také považuji za důležité – já nejsem ve střetu zájmů a mám pouze jednu placenou funkci, a to je senátor.

A teď ta nejpodstatnější věc, a to je ta třetí, která se týká toho, kdo co zařizuje, anebo ne.

Já tady prohlašuji, a je mi to líto, ale musím to udělat, že jsem byl několikrát kontaktován ze strany zástupců poslaneckého klubu ANO, abychom tady odhlasovali pozměňovací návrh, který zvýší koeficient 0,4 na 0,7.

Já jsem to vždy odmítl.

A nebaví mě tyto řeči a osočování ODS! Nikdy jsme to v Senátu nedělali!

Je to nová věc, kterou jste sem, paní poslankyně, zavedla. A já na to bohužel, a velmi mě to mrzí, nemohu jinak reagovat než tímto oznámením...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a nyní se ptám, zdali chtějí vystoupit zpravodajové k proběhlé rozpravě? Nejdříve se zeptám zpravodaje pana Michaela Canova. Nechce vystoupit. Vladislava Vilímce? Také nechce vystoupit.

Děkuji, kolegové, a proto prosím pana zpravodaje garančního výboru, jestli by se mohl vyjádřit k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane místopředsedo. V obecné rozpravě proběhlo vystoupení 12 kolegyň a kolegů, z toho 2 dvakrát. Chtěl bych se zeptat pana senátora Doubravy, protože on tady měl vystoupení ve smyslu podpory toho zákona. On mě neposlouchá. Pane senátore Doubravo, prostřednictvím pana místopředsedy, padl návrh na schválení. Já jsem ho nezaznamenal explicitně, ale takhle jste to myslel? Ano, takže pan senátor Doubrava konstatoval, že podal návrh na schválení. To znamená, padl návrh na schválení a na zamítnutí.

Já bych možná jen zareagoval na to, co jste tady říkal naposledy, zda se diskutovalo o nějaké výši 0,7, nebo 0,4. Já si myslím, že i v Poslanecké sněmovně, tak, jak jsem sledoval rozpravu, tak si myslím, že ani kolegové poslanci – a teď samozřejmě může být vztah Poslanecké sněmovny a Senátu nějakým způsobem různý, ale myslím si, že ani ti kolegové si nijak netroufli dávat nějaké jiné návrhy. A myslím si, že tady tak toto ani nebylo myšleno, že by si někdo chtěl přilepšovat, že tady přišel návrh 0,4 a pak se to převracelo na 0,7. Spíš si myslím, že šlo principiálně všem o to, že si myslíme, že je to nedobrý návrh – teď to říkám slušně, nebo diplomaticky – a že ho nechceme podpořit.

Takhle já jsem vnímal tu diskuzi a myslím si, že pro to nebyly tady podány žádné pozměňovací návrhy.

To znamená, padl pozměňovací návrh schválit, nebo návrh na schválení, a z výborů je návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a my přistoupíme tedy k hlasování. Máme čas, nebojte. Mám dojem, že i poslanec může vždycky vystoupit, je tomu tak? Ptám se legislativy. Takže paní poslankyně, máte ještě slovo.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová:  Já bych ještě chtěla reagovat na pana Vystrčila, prostřednictvím vás, pane předsedající. Já bych chtěla říct, že tím, že jsem se zúčastnila všech těch výborů a na všech výborech, nebo resp. na výboru pro veřejnou správu, byl předložen pozměňovací návrh pana Vilímce se zvýšením toho násobku na 0,7. Tak proto se asi tady na plénu sněmovny vedla ta diskuse. Ten návrh tam byl předložen, takže asi z toho důvodu. A myslím si, že teď nějakým způsobem o tom hovořit, myslím si, že vy máte právo, ale myslím si, že jste to předložili tím pozměňovacím návrhem už na výboru pro veřejnou správu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak paní navrhovatelko, já vám děkuji, a já nejdříve spustím fanfáru, a po fanfáře, až tady všichni budou, dáme odhlášení. Ještě pan senátor Vystrčil s technickou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Zase pro stenozáznam. Vladislav Vilímec není členem výboru pro veřejnou správu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak dobře, pro steno to máme. Další technická zpravodaje garančního výboru.

Senátor Ivo Bárek:  Na výboru pro veřejnou správu nebyl předložen žádný pozměňovací návrh, protože v podrobné rozpravě žádný pozměňovací návrh nebyl předložen. Jako zpravodaj jsem informován, že je zpracován jistý pozměňovací návrh, aby se o něm mohlo i diskutovat. A jednoznačně ve výboru pro veřejnou správu byla tato cesta zamítnuta, s ohledem na to, že tento pozměňovací návrh nebyl předložen.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže, prosím vás, pro protokol, my přistoupíme k hlasování. Jsou tady dva návrhy. Jeden je návrh schválit, od pana kolegy senátore Doubravy. Druhý návrh zamítnout, to jsou návrhy dvou našich výborů.

Čili nejdříve budeme hlasovat o schválení a já sezvu senátory do sálu a pak bychom odhlásili. Takže spouštím znělku.

Tak nám nikdo nepřibyl, čili to byl zbytečně promarněný čas, nicméně teď vás odhlašuji.

Mám dojem, že to všem už naběhlo, jsme identifikováni. Budu konstatovat, že aktuálně je přítomno 40, přibývá pořád, 47 senátorek a senátorů. Hlásí se mi paní místopředsedkyně... Takže to byl omyl. Takže aktuálně máme přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. A jen ještě upozorňuji, hlasujeme o přijetí novelizace tohoto zákona.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 58 bylo schválení zamítnuto, při kvoru 24, pro bylo 5, proti 24.

A proto budeme hlasovat o zamítnutí návrhu novelizace zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze. Kvorum... ještě to tady pořád mám. Musím počkat, protože se mi to nevymazalo zatím. Aha, tak se omlouvám, a budeme nyní hlasovat o zamítnutí tohoto zákona. Spouštím hlasování.

Kdo jste pro zamítnutí, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zamítnutí, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 59 se pro zamítnutí při kvoru 25 vyjádřilo 35, proti byli 4. Tento návrh byl schválen.

Tímto ukončuji projednávání tohoto bodu. Omlouvám se, máme tady na pověření dva senátory, a to je Ivo Bárek a Michael Canov. Chci se zeptat, zdali souhlasí s tímto pověřením? Takže máme Ivo Bárka, je to tak, pane senátore? Je. Potřebujeme druhého ještě. Miloš Vystrčil? Takže budeme mít dva kolegy, kteří nás budou zastupovat s odůvodněním usnesením Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Je to Ivo Bárek a Miloš Vystrčil. Takže přistoupíme k hlasování, já ho spouštím.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 60 jsme pověřili a schválili naše zástupce do Poslanecké sněmovny. Pro bylo 45, proti nebyl nikdo, a bylo to při kvoru 24.

Tak nyní končíme projednávání tohoto bodu. Já děkuji paní poslankyni, na shledanou. A poprosím kolegy, aby ještě moc neutíkali, protože máme před sebou ještě dva body.

A tím prvním, kterým budeme pokračovat, je

 

Usnesení Senátu k závěrům 17. veřejného slyšení Senátu na téma "Situace ve strukturálně postižených regionech"

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze dne 24. dubna 2019 s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana předsedu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Zbyňka Linharta, aby nás seznámil s návrhem. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Máme poslední dva body, které jsou oba z našeho výboru a oba se týkají veřejného slyšení. Ten první z veřejného slyšení, které už proběhlo, a bylo to veřejné slyšení k problematice strukturálně postižených regionů. My jsme o tomto problému opakovaně mluvili na našem výboru i tady na plénu Senátu. Loni v květnu jsme tady na plénu věnovali této problematice asi 2,5 hodiny. V prosinci jsme přijali usnesení, kde náš výbor dostal za úkol zorganizovat veřejné slyšení. To se také uskutečnilo 29. ledna letošního roku.

Účast byla poměrně hojná. Byli tu samozřejmě zástupci regionů, včetně hejtmanů. Vystoupila zde řada přednášejících i účastníků debaty, nebo tohoto veřejného slyšení. Zúčastnili se a vystoupili také ministryně pro místní rozvoj a i předseda vlády Babiš. Někteří ostatní nám poslali ještě následné maily, kde nám chtěli sdělit své poznatky a připomínky, protože ne všichni mohli tady na tom jednání vystoupit.

Náš výbor, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, navrhuje usnesení, které máte všichni rozdáno, jak už tady zaznělo. Usnesení samotné má zásadní 3 body, zásadní 3 sdělení, a pak schvalujeme jakési doporučení. To je těch 20 bodů, které máte v příloze č. 1, a to tak, abychom zohlednili, nebo aby nezapadly všechny náměty tak, jak tady zazněly od přednášejících, nebo i od účastníků tohoto jednání.

Řeknu jenom velmi stručně k těm bodům. Pokud konstatujeme za a) že disparity mezi regiony se zvyšují, a to i díky chybnému nastavení kohezní a regionální politiky, tak nejenom, že to říkáme my, tomu nasvědčuje hromada čísel, nejrůznější analýzy, také to připomíná Zpráva Evropské komise. V každoročním hodnocení na to upozorňuje velmi výrazně jako zásadní a velmi důležitý problém k řešení.

Za b) reálně není měřena, respektive vyhodnocována kvalita života, na základě ukazatelů, které by funkčně porovnávaly úroveň regionálního rozvoje atd. To je věc, která platí poměrně obecně. My si nastavujeme různé politiky, dotační tituly atd., a velmi často je ani neumíme, nebo nechceme vyhodnocovat. A to zase platí poměrně u mnoha dalších věcí. A tady v tomto případě také.

Za c) je v usnesení, že je nutné změnit intervenční politiku a masivně začít podporovat strukturálně postižené regiony a menší územní celky. Na to už máme i usnesení Senátu, výboru i pléna z loňského roku. Mj. také v rámci projednávání finančního rámce evropských fondů na léta 2021 – 2017.

Ten další bod připomíná ta doporučení. Já je tady samozřejmě nebudu číst, ale připomenu aspoň jednu věc, která je důležitá, která vyplynula z té diskuze loni v květnu i vlastně na tom veřejném slyšení, a to, že máme u nás...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, prosím vás, poprosím kolegy, ještě trochu strpení, klid. Když tak běžte do předsálí. A prosím i v předsálí, aby ten šum k nám nedoléhal. Můžete pokračovat, děkuji.

Senátor Zbyněk Linhart:  Děkuji. A to, že vlastně jde nejen o ty tři kraje, respektive ty dva, které mají velké problémy, především ten Severozápad, ale že existuje celá řada menších regionů v České republice, jako Jesenicko, Znojemsko atd. A to je myslím také poměrně zásadní problém, který bychom měli umět řešit, když ne z evropských fondů, tak z národních dotačních titulů.

Připomenu poslední věc. My jsme si předevčírem připomínali 15 let od vstupu České republiky do Evropské unie.

Při té příležitosti jsme mohli slyšet různé věci, i hodnocení. Já bych připomněl, že jedno to hodnocení ukazovalo, jak se vyvíjely regiony v ČR za těch posledních 15 let. Všechny regiony stoupaly ekonomicky, pokud jde o ten zásadní hlavní ukazatel, přepočtu HDP na obyvatele, s výjimkou dvou regionů, to je ten severozápad a je to tedy Ústecký kraj, který zůstal na těch svých 64 %, za těch 15 let, a jediný, který klesl z 61 na 58 %, je Karlovarský kraj.

Takže to zase ukazuje na to zřejmě, že ten problém tady existuje, je významný, musíme ho umět řešit, jinak z toho bude do budoucna, a je už dneska, mnoho problémů v oblasti sociopatologických jevů.

Tolik tedy komentář. Návrh usnesení jste měli. Doporučujeme toto usnesení přijmout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  I já vám děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto projednávanému bodu. První, kdo se hlásí, je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám, ale pro stenozáznam, pro to, aby to případně mohla média využít, jednu důležitou věc. Já jsem v rámci připomínání 15. výročí našeho vstupu do EU slyšel 4 nebo 5 debat, skoro ve všech zazněl dotaz, co považujeme za veliký přínos toho našeho členství, co považujeme naopak za věc, která se nepodařila. Ani v jedné z těch debat, kterou já jsem slyšel, nezaznělo, že jeden z neúspěchů je neúspěšné naplňování kohezní nebo konvergenční politiky. Tady, přestože k tomu máme usnesení, věřím, že ho přijmeme, tak mě to velmi mrzí, chci aspoň, aby to tady zaznělo, že skutečně jedna z věcí, která je jedním z hlavních cílů evropské politiky, k čemuž slouží různé evropské strukturální investiční fondy, kohezní fond, je, aby se vyrovnávaly rozdíly mezi jednotlivými regiony, a to se v ČR nedaří. Jsou o tom přesná pevná data, která se týkají nejen HDP na obyvatele, ale i čistoty životního prostředí, hrubého fixního kapitálu, disponibilního důchodu, průměrné mzdy a dalších a dalších ukazatelů, ve kterých se ty regiony nám rozjíždí, místo toho aby se ty věci spíše k sobě přibližovaly. Takže tolik ode mě ještě jako doplněk k tomu, co tady říkal pan předseda Linhart, kterému děkuji za zorganizování toho veřejného slyšení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, za doplnění. Táži se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Chci se zeptat pana senátora Linharta, jestli se chce ještě vyjádřit k této velmi krátké rozpravě? Nechce. Takže děkuji. Můžeme rovnou přistoupit k hlasování.

Já vás stejně sezvu znělkou, protože někteří kolegové odešli...

Aktuálně je v sále přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvórum máme 23. Začínám hlasování. Kdo jste pro to usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto usnesení, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 61 pro bylo 41, proti nebyl nikdo. Takže naše usnesení bylo schváleno.

Tímto končím tento bod.

Dalším, posledním naším bodem je

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Potřebuje Česká republika a Evropa vodní koridor Dunaj - Odra - Labe?"

Usnesení VUZP a návrh usnesení Senátu vám byly rozdány na lavice. Prosím paní senátorku Jitku Seitlovou, aby nás seznámila s návrhem na konání veřejného slyšení v Senátu. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, kteří jste vydrželi do posledního bodu, já se pokusím to opravdu neprodlužovat, protože v tuto chvíli jde jen o schválení materiálu, který už byl de facto nadřeknut.

My jsme tady na 4. schůzi Senátu schválili záměr uspořádat veřejné slyšení Senátu PČR pod názvem Potřebuje ČR, měli jsme tam – a Evropa – vodní koridor Dunaj – Odra – Labe? Tento záměr byl odůvodněn už v tom prvotním čtení, já jenom připomenu, že v tuhle chvíli je zpracovaná studie proveditelnosti, která navrhuje budování severojižní části DOL a je připravena na předložení do vlády. My jsme tedy schválili záměr toho veřejného slyšení, kde byl program uveden, ale jenom podle institucí, nikoliv jmenovitě. Stejně tak byl schválen i záměr těch, kteří by měli být pozváni, protože zákon o jednacím řádu Senátu říká, že má být stanoven jednak pro veřejné slyšení předmět jednání, okruh účastníků a termín konání, ale hlavně pro účast na veřejném slyšení Senátu platí obdobně § 50 o účasti na schůzích Senátu.

Náš výbor se tedy na svém minulém jednání zabýval tím návrhem, aby ho dopracoval. Tady bude zpravodaj vyzván, aby řekl, jak probíhalo jednání výboru. Jen chci říct, že v rámci té doby, která probíhala od schválení toho záměru dosud, jsme ještě dostali nějaké další návrhy. Ty další návrhy máte v textu, který je vám předložen na lavice, jmenuje se Upravené znění návrhu programu veřejného slyšení Potřebuje ČR vodní koridor Dunaj – Odra – Labe? Já jako předkladatel de facto toho návrhu jenom teď řeknu, že byly doplněny do prvního textu. Takhle to není číslované. Do okruhu projednávaného bodu náklady a výnosy byl mezi řečníky doplněn Jan Skalický, předseda Asociace DOL, do okruhu DOL, součást dopravní strategie ČR v rámci Evropy, byl doplněn Petr Forman, poradce prezidenta republiky pro vodní cesty, vypuštěn byl Jiří Suk jako odborný konzultant v oblasti energetiky a dopravy, a to proto, abychom vždy měli potenciálně dva, kteří velmi podporují, a dva, kteří mají určité připomínky k tomu, jak je studie zpracovaná. Vždy jsou v každém bloku dva a dva, řekněme, z těchto jakoby dvou pozic. Dále byl doplněn do bodu potenciál pro vodní hospodářství a zemědělství Zbyněk Hrkal, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, do posledního bloku byl doplněn pod názvem environmentální zisky a rizika Miroslav Šlesinger, Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Mendelova univerzita. Dále byly doplněny do celého toho seznamu pozvaných ještě další osobnosti. Já jsem si nevzala správný papír, on to možná přednese za mě pan zpravodaj. Ještě byl rozšířen počet těch účastníků jmenovitě o účastníky, kteří budou pozváni. Měla jsem informaci, že to tady musí zaznít, proti usnesení výboru. Ještě upozorňuji, materiál, který máte na stolech, je jenom přílohou usnesení výboru, která je upravována, není tam termín, už se mě ptali kolegové, kdy to bude. Termín je v usnesení, což je oficiální usnesení výboru. Tam je 14. 6., je to pátek.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  I já vám děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím vás, místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Zbyněk Linhart, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Kývá, takže ano, souhlasí. O tomto návrhu budeme hlasovat. Já spustím znělku.

Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů v sále, aktuální kvórum je 23, spouštím hlasování. Kdo jste pro toto usnesení, tak zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Zvládla to i paní senátorka Seitlová na poslední chvíli.

Hlasování č. 62, na určení zpravodaje, bylo schváleno, při kvórum 23, pro bylo 42, proti nebyl nikdo.

Pane kolego, já vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu.

Do rozpravy se hlásí paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, zareagovala jsem rychle, já teď přečtu z toho správného materiálu ještě ty, kteří byli doplněni, pro to, aby mohli být účastníky celého veřejného slyšení. Je to jednak Helena Bínová, Ústav letecké dopravy, Fakulta stavební ČVUT v Praze, dále za nevládní neziskové organizace Jiří Pěknice, prezident, Český svaz vodního motorismu, dále další odborné osoby a firmy, Vladimír Strakoš, dopravní expert, VŠB Technická univerzita Ostrava, Ivan Fencl, Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, Vladimír Žák, dopravní expert Centra pro dopravní výzkum, dále Lubomír Paroha, konzultant, Děčín.

Z těch, kteří byli vyřazeni z debaty, tak jsou dále zváni, protože už nejsou řečníky, jsou jenom tedy účastníky, pan Jiří Suk, odborný konzultant v oblasti energetiky a dopravy, dále také Miroslav Havránek, ředitel CENIA. Mezi územně samosprávné celky bylo doplněno ještě město Přerov, starosta. A další drobná změna, u pozvaných za Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje, místo pana ředitele Máchy se účastní pan prezident sdružení, Pavel Bartoš. To jsou všechny změny proti usnesení výboru, který je takto schválil.

Já bych jenom chtěla ještě upozornit, že zpravodajem veřejného slyšení, toho konání, je potom navržen pan senátor Václav Hampl. Tak jenom abychom tomu rozuměli, že pro toto jednání je zpravodajem předseda našeho výboru, pan Zbyněk Linhart. Takto.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, proto rozpravu končím. Předpokládám, že paní navrhovatelka si nepřeje v rozpravě vystupovat, když vystupovala ona sama. Ano, nepřeje. Takže já jí děkuji. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu Zbyňku Linhartovi, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil, pokud chce. Ano, chce, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Já jenom velice stručně, rozprava byla velmi krátká, chtěl bych jenom potvrdit to, co doplnila tady předkladatelka, paní kolegyně Seitlová. Pokud jde o ta jména, tak jak jsme je v průběhu i dneška doplňovali, bylo to napříč, kdokoliv k té věci chtěl mluvit, tak jsme se k němu scházeli a mluvili jsme, čili v zásadě je to ve shodě všech zúčastněných nebo nás, kolegů senátorů, pokud se ani nikdo neozval. Takže to doplnění. Jinak navrhuji schválit toto usnesení a uspořádat toto slyšení, tak, jak máte ten pořad jednání před sebou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego, můžeme přistoupit k poslednímu hlasování, už nebudu spouštět fanfáru, protože jsem viděl, že nikdo neodešel. Hlasování okamžitě spouštím. Kdo jste pro usnesení navržené, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO, kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 63, při přítomnosti 43 senátorů, při kvóru 23, bylo pro 43, proti nebyl nikdo. Usnesení bylo schváleno.

Tímto všem děkuji, loučím se s vámi, přeji vám šťastnou cestu domů a krásnou sobotu a neděli. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 16.26 hodin.)