Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 13.11.2020

(2. den schůze – 13.11.2020)

(Jednání opět zahájeno v 9.01 hodin.)

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás při dnešním ránu na pokračování 2. schůze Senátu v 13. funkčním období. Z dnešního jednání se omlouvají tito senátorky a senátoři: Helena Pešatová, Karel Zitterbart, Alena Dernerová a Pavel Karpíšek. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, to znamená, že můžeme zahájit pokračování druhé schůze Senátu.

První bod, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 328

Jedná se o senátní tisk č. 328. Návrh nám uvede ministryně financí a místopředsedkyně vlády ČR Alena Schillerová, kterou tady v českém Senátu vítám. Prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní vicepremiérko, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Dále, prosím, budu používat pouze slovní spojení „rozpočtová pravidla“.

Poslanecká sněmovna parlamentu schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o rozpočtových pravidlech. Následně tento návrh předložila k projednávání v Senátu. K samotné novele zákona je třeba uvést, že kromě uvedeného zákona jsou v návrhu obsaženy novely: zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákona o zemědělství, zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje, inovací z veřejných prostředků, zákona o zahraničně rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, služebního zákona, zákona o registru smluv a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Ta byla potom doplněna až na základě schváleného pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně.

Dovolím si vypíchnout změny, které se týkají rozpočtových pravidel, protože to je pro mě a vůbec pro vládu nejdůležitější změna.

Zaprvé, je tam zpřesnění zmocnění k vydání vyhlášky o rozpočtové skladbě. To je spíš technická věc.

Rozšíření rozpočtového systému programového financování o evidenci neinvestičních dotací a návratných finančních výpomocí poskytovaných ze státního rozpočtu. Tam se jedná o sjednocení evidence veškerých dotací na jediném místě v rámci jednotného systému, spravovaného ministerstvem financí. Zase je to technická věc.

A teď je tady pro mě nejdůležitější věc. Stanovit povinnost vázat prostředky na platy v organizačních složkách státu za neobsazená místa. To jsou takové ty, jak říkáme lidově, mrtvé duše. Základní myšlenkou navrženého opatření je skutečnost, že neobsazené místo nevyžaduje nutnost vhodného rozpočtového zabezpečení, jako místo obsazené. V rámci snahy o úspory výdajů státního rozpočtu, který se navrhuje, vázat prostředky na platy a související výdaje v případě, že místo je volné, všechny kalendářní dny v kalendářním měsíci, první měsíc, kdy je místo volné, se však prostředky vázat nebudou. Ještě technicky pro vás, vázat se budou prostředky v prvním stupni. To znamená, ne celý objem těch prostředků. Je to něco, s čím ministerstvo financí, já jako ministryně financí jsem přišla v rozpočtu na rok 2019. Tam už jsem vzala resortům všechny peníze na neobsazená místa, které běžně celá léta se dávaly resortům. Ušetřilo se na tom tehdy kolem... Něco přes 3 miliardy. V podstatě já touto novelou sleduji to, aby to nemusel dělat každý ministr financí nebo nedělat, protože se to v minulosti prostě nedělalo. Aby to bylo definitivně jednou provždy zakotveno v rozpočtových pravidlech. Ale není to tak přísné jako ten krok, který se udělal v rozpočtu roku 2019, je tam vázání na první stupeň a potom v měsíci.

Další věc je zakotvení použití přebytku státního rozpočtu na snížení státního dluhu. V případě, že by státní rozpočet skončil v přebytku, to nás asi v následujících letech nečeká. Řekněme si upřímně... Ale bylo to tu v předcházejících letech. Navrhuje se jednoznačně stanovit, protože vždy se s tím chodilo do Poslanecké sněmovny, že tento přebytek se použije na snížení státního dluhu.

Potom se navrhuje snížení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Dnes je to 1 promile denně, tak ho snížit na 0,4 promile denně, za každý den prodlení s úhradou odvodu. Protože v některých případech je příliš velkou zátěží pro toho, kdo porušil rozpočtovou kázeň. Nakonec je tady možná celá řada z vás starostů, působíte v municipalitách, takže víte, že toto problém činí. Takže se navrhuje snížit ho na částku 0,4 promile z částky odvody za každý den prodlení s úhradou odvodu. Takto stanovené penále bude plnit svoji sankční funkci bez toho, aby bylo vůči porušiteli příliš zatěžující, případně likvidační. Navíc v současné době je stejně velká část tohoto penále na základě rozhodnutí komise Generálního finančního ředitelství, protože Generální finanční ředitelství to má v kompetenci, podle kompetenčního zákona promíjena. Zasedá k tomu komise, ta to zohledňuje podle nastavených pravidel tak, aby se každému měřilo stejně. Neexistuje žádné individuální promíjení. Toto jednou provždy odešlo, tato kompetence. Já jsem za to velmi ráda. Odešlo z ministerstva financí. Žádný ministr nikdy už nebude, věřím, že se toto nikdy nezmění, tato změna je tam od roku 2013, nikdy mít kompetenci nebude. Je to nastaveno tak, ale stejně většina se toho penále promíjí, takže je zbytečné nastavení takového velkého sankčního penále, když se potom ve finále promíjí.

Šestá věc, zpřesnění úpravy odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci. To je legislativní zpestření v důsledku legislativy, tak jak se vyvíjela, zejména Nejvyššího správního soudu.

Zasedmé, zpřesnění úpravy ustanovení, týkající se řízení státního dluhu. Tam se jedná, prosím, o doplnění textu § 36 rozpočtových pravidel, který jednoznačně vymezuje metodiku vykazování korunové výše státního dluhu, denominovaného v cizích měnách, se zdůrazněním skutečnosti, že korunová hodnota státního dluhu, s čímž souvisí úhrada jmenovité hodnoty nebo jistiny finančních derivátů, zajištěného prostřednictvím finančních derivátů, musí zohledňovat smluvní měnový kurz. Zní to velmi složitě, ale vlastně má to řešit problémy s kurzovými rozdíly.

Za osmé, doplnění úpravy národního fondu, kromě již nyní v zákoně vyjmenovaných prostředků tvoří národní fond i prostředky Fondu solidarity EU. Fond solidarity EU je upravuje nařízením Rady č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002, o zřízení Fondu solidarity EU. Pokud jde o poskytování dotací z národního fondu, navrhuje se vztáhnout na toto poskytování i většina ustanovení, která se týkají poskytování dotací ze státního rozpočtu. Navrhuje se také zakotvit správné označení Evropského námořního a rybářského fondu.

Pokud jde o úpravu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, navazuje tato úprava na zpřesněné zmocnění finální vyhlášky o rozpočtové skladbě a rovněž je snižováno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně stejně jako v rozpočtových pravidlech velkých, o kterých jsem teď hovořila.

Novely zákona o zemědělství, zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a zákona o zahraničně rozvojové spolupráci a humanitární pomoci jsou předkládány proto, aby dotace a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu, podle nich poskytované, byly vedeny v rozpočtovém systému programového financování evidenčně.

Navrhovaná novela zákona o státní službě má za cíl zjednodušit projednávání změn systemizace v průběhu roku a navazuje na navrhovanou povinnost vázat prostředky státního rozpočtu na platy za neobsazená místa v organizačních složkách státu.

Navrhovaná novela zákona o registru smluv má pouze technický charakter. Jejím cílem je odkázat na správné ustanovení rozpočtových pravidel.

V Poslanecké sněmovně přijaté pozměňovací návrhy byly převážně technického charakteru. V souvislosti s pozměňovacími návrhy bych upozornila na návrh § 14d a) zákona o rozpočtových pravidlech, článek I bod 26, který umožňuje převést práva a povinnosti z rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu při koupi obchodního závodu.

Pokud jde o novelu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, její podstatou je, že třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu může být zahájeno až poté, co Poslanecká sněmovna ukončí projednávání státního závěrečného účtu za předchozí rok.

Účinnost většiny ustanovení nastane 1. ledna 2022, výjimkou je ustanovení zmíněného § 14d a) v zákoně o rozpočtových pravidlech, jehož účinnost nastane dnem následujícím po dni vyhlášení zákona.

Některá další ustanovení nabydou účinnosti 1. ledna 2021. Konkrétně jde o ustanovení týkající se vázání prostředků na platy za neobsazená místa v organizačních složkách státu, článek I bod 48 a článek II bod 5.

Ustanovení týkající se používání prostředků na programy spolufinancované z EU a finančních mechanismů, článek I bod 43 a 44 a článek II bod 7, a novely zákona o státní službě, část šestá. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 328/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval tímto senátním tiskem č. 328, novelou zákona o rozpočtových pravidlech a o změně některých dalších souvisejících zákonů. Výbor doporučuje po úvodním slově předkladatele Karla Tylla, náměstka ministryně financí, a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Na konto usnesení výboru bych chtěl říci, že samozřejmě mě trochu mrzí, že nebyla využita příležitost nějaké komplexnější změny zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Protože nebývá moc zvykem, aby tyto zákony byly projednávány skutečně jako autentické návrhy, které předkládá ministerstvo financí. Většinou novely jsou spojeny se změnou jiných zákonů. Tady byla příležitost se podívat hlavně na rozpočtová pravidla územních rozpočtů nějakým pečlivějším způsobem.

Paní ministryně v úvodním vystoupení velmi podrobně vysvětlila především změny týkající se velkých rozpočtových pravidel, takže k tomu nechci nic moc dodávat.

U malých rozpočtových pravidlech za ta léta, jak se různě mění, tak se nashromáždila, nakupila obrovská spousta byrokracie kolem toho. Hospodářský výbor se snažil aspoň dílčím způsobem některé věci pozměnit. To byl ten hlavní smysl usnesení a pozměňovacích návrhů.

Samozřejmě jsem si vědom, že jsou tady jiní adepti na vracení, než je zrovna zákon o rozpočtových pravidlech. On má historicky takovou jednu nevýhodu. Mediálně je nezajímavý. Je to taková technická norma, ale především v případě územních samospráv přináší stále větší problémy.

Já jenom k pozměňovacím návrhům... My jsme šli ještě odvážnějším způsobem než vláda, navrhli jsme snížit penále u odvodu za porušení rozpočtové kázně z 0,4 promile na 0,1 promile. Myslím si, že by to tak mělo být. Na druhé straně vnímám to, že v mnoha případech, hlavně se to týká obcí a krajů, v mnoha případech to penále je promíjeno. Takže ono to fakticky nemá nějaký význam. Jinak i podle usnesení Nejvyššího správního soudu porušení rozpočtové kázně není nějakou trestní sankcí. Jejím smyslem je vrátit peněžní prostředky do státního rozpočtu, proto by samozřejmě to penále nemělo být ve výši, že by likvidovalo toho příjemce. Vláda udělala půlkrok do 0,4, my jsme byli odvážnější, proto jsme navrhovali jak v případě rozpočtových velkých pravidel, tak i malých pravidel územních rozpočtů 0,1. Stojím si za tím návrhem, ale samozřejmě je to jakési dílčí vylepšení.

Pak dalším návrhem, který přijal hospodářský výbor, je alespoň částečně snížit byrokracii, která je spojena s fungováním dobrovolných svazků obcí. Myslím si pomalu, že každý vyšší pracovník ministerstva financí by měl mít nějakou zkušenost s tím, docela si myslím, že by bylo dobré, kdyby někdy zasedl jako předseda takového dobrovolného svazku obcí a zjistil by, že rozpočtová pravidla územních rozpočtů jsou nastavena tak, že fakticky úplně ochromující činnost dobrovolného svazku obcí. Protože jedna obec si s tím poradí, jeden kraj si s tím poradí, ale dobrovolný svazek, který třeba také někdy čítá, jako v případě toho, kde mám čest předsedat, 25 obcí, už si poradí velmi obtížně. Od roku 2016 je požadavek, aby každá rozpočtová změna byla zveřejněna nejen na internetových stránkách dobrovolného svazku obcí, ale aby byla zveřejněna na úřední desce každé z členských obcí. To je neuvěřitelná byrokracie. Navíc není jasno, kdo za to zodpovídá, jestli ten starosta příslušné obce nebo předseda svazku, takže jsme se snažili alespoň v této dílčí věci upustit od povinnosti odesílat rozpočtové změny, rozpočtová opatření všem obcím ke zveřejnění na úřední desce. Myslím si, že z hlediska transparentnosti postačí, aby takováto rozpočtová opatření se objevila na internetových stránkách dobrovolného svazku obcí. Vnímám, že takových různých nástrah a byrokratických překážek je tam celá řada, proto vnímám také názory pana náměstka Tylla, že by bylo možná vhodné podívat se na to komplexněji.

Při nějaké novele, skutečně velké novele toho zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů odbřemenit ta pravidla od formálních překážek. Ono se to týká i příspěvkových organizací, územních samosprávných celků, ale to bychom tady mohli mluvit dlouho. To je důvod, který nás vedl k těm pozměňovacím návrhům.

Pokud se týká toho přílepku úpravy jednacího řádu Poslanecké sněmovny, samozřejmě s těmi rozpočtovými pravidly to nemá co dělat. Ministerstvo financí taky bylo proti tomu návrhu, který načetl, tuším, pan poslanec Pikal ve druhém čtení, ale je to novela zákona o jednacím řadu Poslanecké sněmovny. Nechme tuto pravomoc na Poslanecké sněmovně, je to jejich vnitřní norma, takže my samozřejmě jako hospodářský výbor jsme navrhli vypuštění tohoto přílepku, protože nemá s tím zákonem o rozpočtových pravidlech žádnou souvislost, ale... Ale. Takže to k mé zpravodajské zprávě.

Určitě je možné, já bych požádal paní ministryni, pokud by tento návrh, nebo respektive tento návrh zákona s těmi pozměňovacími návrhy, nebyl vrácen, aby skutečně nezůstalo jenom u příslibu, ale podívali jsme se někdy v tom příštím roce na nějakou zevrubnější novelu zákona o rozpočtových pravidlech, hlavně územních rozpočtů, ve snaze snížit tu šílenou administrativu, která je s tím na obcích, hlavně na těch dobrovolných svazcích obcí, spojena. Protože ono to vede k ochromování činnosti dobrovolných svazků. Dobrovolné svazky obcí jsou součástí veřejných rozpočtů, veřejných financí. Vedle toho ještě existují takzvané mikroregiony, to jsou spolky obcí, vlastně by ani existovat neměly, ale existují. Ty jsou postaveny úplně mimo veřejné rozpočty, takže tam se nekontroluje vůbec nic. Je tady obrovský nepoměr a je potřeba se na to podívat. Proto nás to inspirovalo, hospodářský výbor, alespoň k nějaké dílčí úpravě. Pokud se rozhodneme, že ten návrh zákona nebudeme vracet, věřím, že s ministerstvem financí najdeme v příštím roce nějaký prostor na zevrubnější analýzu toho, co by se mohlo změnit, a toho, co by se mohlo formálně zrušit, aby to nedělalo problémy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil se stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Nyní se ptám, zda navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se jako první hlásí předseda senátorského klubu PROREGION Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  I po dohodě s předsedou hospodářského výboru, který teď přednesl zpravodajskou zprávu, dávám návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Další přihlášený je pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já jsem chtěl vyzdvihnout zejména dva body z té novely. Jeden je vázání prostředků, které jsou určeny, jednoduše řečeno, neexistujícím zaměstnancům veřejných institucí. Bylo by lepší, kdyby byly rovnou neposkytnuty, ale pokud už tedy jsou v rozpočtu, je dobře je alespoň podrobit nějakému dalšímu procesu rozhodování, jak s nimi tyto instituce naloží, když ty zaměstnance v konkrétních funkčních místech nemají.

Pak pokládám za velice důležitou tu část ustanovení, která hovoří o tom, že přebytek státního rozpočtu se vždy použije na snížení státního dluhu. V minulosti jsme mnohokrát byli svědky debat, co s penězi, které se nevyčerpaly, učinit, na jaký dobročinný účel je vynaložit. Myslím si, že to největší dobrodiní pro veřejnost je nezvyšovat dluh našich potomků. Čili to bych chtěl u toho návrhu ocenit. Jinak nemám k tomu žádné další vlastní návrhy. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Vidím, že do rozpravy obecné se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se, jestli paní ministryně a pan zpravodaj se chtějí k rozpravě vyjádřit? Prosím, paní ministryně. Předpokládám, že pan předseda našeho hospodářského výboru je v očekávání.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Teď jste mě zaskočil, pane předsedo. Nevím, co mám říct. Já jenom velmi stručně. Děkuji za ten přístup.

K tomu penále bych chtěla říci, že my jsme poslali ten návrh na snížení penále z 1 promile na 0,4 % do vnějšího připomínkového řízení. V rámci toho vnějšího připomínkového řízení jedno z připomínkových míst byl, nebo dvě připomínková místa, byl i Nejvyšší správní soud a Nejvyšší soud, které se mnohokrát v minulosti na tato témata z různého úhlu pohledu vyjadřovaly. Dovolím si citovat Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že snížení penále za prodlení z odvodu za porušení rozpočtové kázně na sazbu 0,4 % je krok správným směrem. To samozřejmě neznamená, že by ta částka nemohla být nižší, ale jenom chci říci, že i tyto velmi respektované instituce soudní to konstatovaly. Nejvyšší soud dokonce řekl, že manipulací s výší penále se narušuje preventivní působení této sankce, stejně jako její represivní funkce atd. Takže určitě je to krok správným směrem, debata může nějakým způsobem do budoucna pokračovat.

Souhlasím naprosto s vámi, pane předsedo, že ta malá rozpočtová pravidla, teď mluvím ze své 25leté praxe ve Finanční správě, jsou takovým nechtěným dítětem velkých rozpočtových pravidel. Proto i celá řada legislativních věcí, které určitě by stály za to, aby se v nějaké širší debatě s municipalitami, protože by se to psalo pro ně, tak aby to bylo podrobeno komplexní právní úpravě, to je určitě na místě, ta debata. Takže to asi k těm vašim slovům.

Ještě k panu místopředsedovi Oberfalzerovi. To vázání, ano, děkuji za vlídná slova, ty peníze nejde úplně tam nedat, protože nevíte přesně, jaká fluktuace bude, takže vy musíte rozpočtovat nějaké peníze pro objem těch úředníků. Pak teprve nastane fluktuace, takže to nejde udělat tak, že by se tam přímo nedaly. Tohle byla jediná určitá cesta. Byl to velký boj samozřejmě s resorty, protože oni ty peníze běžně celá léta využívali na odměňování, to vylepšovalo tu politiku odměňování. Je to výsledek jakéhosi kompromisu, já bych bývala byla ještě tvrdší. Ty prostředky bych vzala ve větším rozsahu, tak jak jsem to udělala v tom rozpočtu roku 2019, kdy jsem je vzala úplně všechny, ale nakonec jsme se dohodli, že to bude po tom měsíci a do výše prvního stupně daného platového tarifu.

A přebytek, děkuji, to je samozřejmě správné, ony ty debaty se vedly a byly trochu úsměvné, protože ty peníze jsou virtuální. V době, kdy se vedly, tak už dávno tam nebyly, ale samozřejmě je to velice dobrý signál, dát to přímo do rozpočtových pravidel, že bude-li někdy přebytek v budoucnu, určitě ta cesta nás k němu čeká delší, bohužel, díky této zdravotní a hospodářské krizi, ale bude-li, tak ať se sníží o to státní dluh. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní ministryně. Zeptám se pana zpravodaje, jestli se chce k rozpravě vyjádřit? Pane zpravodaji?

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, doufám, že paní ministryně ocení vstřícný, velkorysý přístup z naší strany. To víte, paní ministryně, po úterku to není jednoduché pro mě, fakt to není jednoduché.

Takže to jsem potřeboval podtrhnout. Jinak v rozpravě kromě paní ministryně vystoupil pouze pan senátor Větrovský, a mé osoby, jako zpravodaje. Pan senátor Větrovský dal návrh na schválení tohoto návrhu zákona, a to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, nyní můžeme přistoupit k hlasování. Máme tady jednak návrh na schválení, potom je tady případně, pokud by schválení neprošlo, pozměňovací návrh hospodářského výboru. Vyjádření pana předsedy hospodářského výboru jsme slyšeli. To znamená, spustím znělku.

V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění, ve kterém nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36, hlasování č. 37, pro 49, návrh byl schválen ve znění, které nám bylo postoupeno z Poslanecké sněmovny.

Já vám, paní ministryně, blahopřeji. Můžeme přejít k dalšímu bodu, a tím je senátní tisk č. 327, je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 327

Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi představit vám návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem tohoto návrhu je zejména modernizovat a harmonizovat právní úpravu boje proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu, odpovídající mezinárodním standardům v této oblasti, která přispěje k potírání zejména hospodářské trestné činnosti a předcházení aktuálním teroristickým hrozbám.

Předložený návrh zákona je tak primárně návrhem transpozičním, protože zejména transponuje tzv. 5. AML směrnici. Část transpozice této směrnice se provádí i návrhem zákona o evidenci skutečných majitelů, jehož předkladatelem je ministerstvo spravedlnosti.

Projednávání návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů se bohužel v Poslanecké sněmovně zdrželo, proto doposud nedorazil do Senátu.

Nyní předkládaný návrh je zamýšlen mj. jako změnový zákon k zákonu o evidenci skutečných majitelů a je konstruován tak, že ani případné pozdější přijetí zákona o skutečných majitelů nevyvolá aplikační problémy.

Dále se transponují dílčí části tzv. 4. AML směrnice. V současné době probíhají ve vztahu k oběma AML směrnicím řízení o nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 3 ve smlouvě o přistoupení k EU, a to v případě 5. AML směrnice, kvůli uplynutí nedodržení transpoziční lhůty, přičemž na základě Akčního plánu boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu z května letošního roku lze očekávat ze strany Komise v těchto řízeních velice rychlý postup. Vzhledem k nekompromisnímu přístupu Komise v této oblasti je zde reálná hrozba uložení finančních sankcí ČR v blízké době, a proto je nezbytné návrh co nejdříve projednat a schválit.

Kromě transpozice směrnic návrh zákona zapracovává též nadnárodní hodnocení Výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu, tzv. Moneyval, ve věci implementace mezinárodních standardů v boji proti špinavých peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení.

V souvislosti s transpozicí výše uvedených směrnic a hodnocení Moneyvalu jsou návrhem zákona rovněž řešeny požadavky vyplývající z potřeb praxe, a to především v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu a v oblasti hazardních her.

Návrh zákona tak především komplexně reviduje problematiku boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, za tímto účelem novelizuje celkem 20 zákonů. V oblasti hazardních her jsou nejdůležitějšími změnami zpřesnění právní úpravy rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách a výkaznictví v hazardních hrách nebo změny v kompetencích orgánů státní správy s působností v oblasti hazardních her.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 327/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Paní místopředsedkyně mi ulehčila práci, protože nás dostatečně seznámila s obsahem návrhu zákona, který ovšem z pohledu mého obsahuje některé vážné nedostatky, na které je nutno reagovat.

Proto vám sdělím, že VHZD se tímto návrhem zákona zabýval na své 36. schůzi konané dne 4. listopadu 2020. Po úvodním slově předkladatele Ondřeje Landy, náměstka ministra financí, po rozpravě a po zpravodajské zprávě Leopolda Sulovského doporučuje Senátu parlamentu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Pozměňovací návrhy máte na stole. A pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. První se hlásí pan senátor Lukáš Wagenknecht, prosím, pane senátore. Připraví se pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Materie není tak úplně jednoduchá, o čem tady budu mluvit, omlouvám se, bude to trvat možná 10 minut, maximálně, doufám, ale zkusím vysvětlit základní principy toho, co bych rád v tom zákoně případně změnil, pokud mi paní ministryně dá nějakou zpětnou vazbu, že se pletu, i to je možné. Zkusím to velice krátce popsat, jakoby systémově, potom se budu bavit o tom samotném pozměňovacím návrhu.

Velice krátce, paní ministryně to tady řekla, řeknu to velice krátce. Tato novelizace je bohužel odpojena od toho zákona druhého, podstatného, který má řešit evidenci skutečných majitelů. Má to jít ruku v ruce. To se nám tedy bohužel rozpojilo ve sněmovně. Nicméně je to cílené na to, abychom preventivně se bránili legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz. Hlavním nástrojem proti tomu, abychom tomu mohli předcházet, je právě odhalování skutečných vlastníků, majitelů společností, které by mohly buď ty peníze přes své bankovní účty protáčet, mohly by čerpat dotace a zakázky.

A právě problém je v tom, ještě možná bych uvedl, jaké jsou nástroje, jak schovávat ty skutečné vlastníky. Jsou to dodnes pořád ještě u nás například listinné akcie na jméno. Kdybych řekl jednoduše, toto bude listinná akcie, na základě které vlastním nějakou společnost, z druhé strany bude napsáno mé jméno. Rubopisem, pokud bych chtěl, tak to jméno teď škrtnu, napíšu tam třeba jméno pana senátora Hraby, když tady na mě kouká, tak třeba on, v tu chvíli to bude jeho společnost. To je jedna z těch forem.

Druhá z forem, která také začíná být hojně využívaná nejen v České republice, bylo to i na Slovensku, jsou takzvané svěřenské fondy. Na Slovensku to bylo několik let zpátky využíváno, aby si politici mohli kupovat luxusní domy. Aby nebylo vidět z jejich majetkového přiznání, že si ten dům pořídili, bylo zřejmé, kde ty peníze na to vzali, tak si udělali svěřenský fond. Myslím, že i někteří členové minulé vlády tam měly v pronájmu od svěřenského fondu krásné bydlení, ale v reálu je pravděpodobné, že to bylo jejich.

Třetím způsobem, jak toho skutečného majitele skrývat, jsou offshore společnosti, které mají svého konečného vlastníka evidovaného v takzvaných daňových rájích. Nebudu je všechny jmenovat, je jich mnoho, dokonce jsou některé v Evropě. Jak jsem pochopil, protože se tím zabývám, Česká republika pro ně je nejvíce zábavný nebo využívaný stát Delaware v USA. Tam se hodně registrují právě tyto společnosti například. Je to tak.

To jsou jenom ty způsoby, jak skrývám toho konečného vlastníka. A skrývám ho proč? Abych mohl buď legalizovat peníze z trestné činnosti, to se například děje tím, že mám opravdu peníze z nějakých úplatků a posílám je do těch společností, nebo beru protiprávní dotace, protože na to nemám nárok, nebo dodávám zakázky, které také bych dodávat neměl. U nás v minulosti, nechci tady zabíhat, máme několik politiků, kteří se tady na té hraně pohybují. Byl to třeba jeden ministr, který byl ministr dopravy v jedné vládě, zároveň měl utajeně svoji stavební společnost, která po jeho nástupu na to ministerstvo začala realizovat ve velkém objemu zakázky. Byl tam reálný střet zájmů, on sám si zadával zakázky. Nebudu tady jmenovat. Máme tady třeba i některé politiky, kteří, myslím si, docela dobře nakládají s těmi svěřenskými fondy. Myslím, že asi všichni víte, o čem se bavím, takže je to jedna z těch dalších věcí. Jenom říkám to ke konsekvenci i včerejších zpráv, které byly ohledně názoru Evropské komise na některé politiky.

Co tady ještě zmíním, je podstatné, aby tady zaznělo, ono to není jenom o politicích, kteří zneužívají nějak ty svoje mechanismy, aby mohli být napojeni na veřejné prostředky, ale, jak to říkala i paní ministryně, za to jí děkuji, je to i boj proti terorismu. Tady ještě existuje jedno nařízení, je to nařízení 2580 z roku 2001, na základě kterého, jenom velice krátce přečtu: „Rada bezpečnosti rozhodla, že by měla být přijata opatření s cílem znepřístupnit finanční prostředky a jiné finanční nebo hospodářské zdroje těmto osobám a zakázat poskytování finančních a jiných prostředků ve prospěch takových osob.“ Jsou to osoby na takzvaných sankčních seznamech. Tady bude určitě vědět asi pan senátor Fischer o tom hodně, jsou to osoby například, myslím, že nově pan Lukašenko, ale mnoho dalších osob, které jsou i třeba z té východní části Evropy nebo už Asie. U nás to bylo také možné. V minulosti bylo třeba hodně nemovitostí v Karlovském kraji. Kdo tady je z vás, asi víte, že v minulosti tam bylo hodně nemovitostí vlastněno různými osobami Ruské federace. Bylo tam nějaké možné riziko, aby se ti lidé schovali za nějaký svěřenský fond nebo offshore společnost, ten majetek tam si vlastně kupovali. Je právě podstatné to, že tyto osoby to mohou zneužívat, pokud si skryjí toho svého vlastníka.

Řeknu absurdní příklad. Kdyby byl na tom sankčním seznamu třeba pan, ať to nebere osobně, pan Kim Čong-un, jistě to jméno také znáte, on by si zřídil svěřenský fond v ČR a do jeho čela by postavil nějakou osobu, která je třeba i veřejně docela dobře známá. Ona by byla správcem toho svěřenského fondu. Byla by v té evidenci, která přijde k nám příště, uvedena jako skutečný majitel. Mohla by být. Problém je, že by bylo velice těžké ověřit, jestli je to ten pan Kim Čong-un nebo jestli je to ten člověk, který tam bude napsaný. Problém právě je v tom, k tomu se posunu dál, že ta evidence skutečných vlastníků, on to není rejstřík, je to evidence skutečně, kde vy sám vložíte informace o té své společnosti, napíšete, kdo je skutečný majitel, ale když to neuděláte správně, rejstříkový soud to neověří. On to pouze zaeviduje. To znamená, že se pak může stát, že někdo má svěřenský fond, všichni veřejně vědí, že mu patří nějaká společnost, nějaký holding, ale v té evidenci skutečných majitelů je napsán někdo jiný, třeba správce toho svěřenského fondu.

Aby bylo i věcně k tomu, dokonce tady mám stanovisko Městského soudu v Praze na nějaký dotaz k té evidenci, jestli je správně vedená. Je to bohužel ve vztahu ke koncernu Agrofert pana premiéra, velice krátce budu citovat. Soud odmítl dát zpětnou vazbu, jestli ta informace v té evidenci aktuálně je správná. Jenom velice krátce: „Nemůžeme poskytnout tyto informace, protože v rámci evidence údajů o skutečných majitelích rejstříkové soudy fungují pouze jako evidenční místo.“ Dále se uvádí: „Je tomu i tak proto, že rejstříkové soudy, které evidenci pouze vedou, ani při zápisu do evidence nepřezkoumávají věcnou správnost zapisovaného údaje, ve smyslu paragrafu zákona, pouze vyžadují předložení listin, kterými mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o skutečných majitelích.“ Nikoliv tedy prokázány, ale pouze doloženy. Tak jenom kdybyste chtěli, dám k nahlédnutí. Ta evidence, která k nám přijde ještě lépe vydefinovaná, to je jenom evidence. A tam, když si řeknete, co chcete, tak to tam zkrátka je. Ani není de facto v tuhle chvíli moc možné, aby ty rejstříkové soudy to zvládaly nějakou formou ověřovat, takže i to chápu. Pokud někdo dneska je v evidenci skutečných majitelů, vůbec to nemusí být pravda a nemůžete se na to spolehnout. Podstatné je to pro další věci, které tady budu zmiňovat.

Teď se posunu k tomu, co bych rád nějakou formou tady potom, pokud bude podrobná rozprava, ještě případně v rámci pozměňovacího návrhu načetl, to se týká nové úpravy tohoto procesu ověřování skutečných majitelů. Řeknu to lidsky, zkusím, potom případně v paragrafech můžeme jít podle toho návrhu, máte ho na stole.

Dnes podle znění příslušných ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech, které jsme tady před chvilkou projednávali, nebo i o pravidlech územního rozpočtů, to jsou ta nová rozpočtová pravidla, mají možnost, pokud někdo žádá o dotaci, ověřovat určité podmínky a vyžadovat konkrétní listiny od toho člověka, který tu dotaci chce. Mají možnost chtít například i informace o podílu v té dané společnosti. Kdo konkrétně vlastní který podíl v té společnosti. Nově ministerstvo zavádí jak v rozpočtových pravidlech, tak i v zákonu o veřejných zakázkách, také o něm budu mluvit, malinko jiný, odlišný postup.

Ještě jednou to shrnu. Dneska, když se podíváte do té evidence, která je podle mého názoru velice, jak to říct, vachrlatá, pokud tam ta informace je a vy si nejste jisti, že je správná, můžete chtít nějaký dokument. Jak u zakázky, když máte nabídky, tak i u dotace. Nově je postup takový, že v případě české společnosti, která chce dotaci nebo zakázku, se musíte podívat pouze do té evidence, mělo by vám to stačit, proces se ukončí. V případě, že je to zahraniční společnost, máte podle návrhu, který tady máme, možnost požádat o výpis z obdobné evidence, pokud existuje u zahraniční osoby, takže když to bude třeba německá firma, německou evidenci skutečných vlastníků. Pokud taková existence neexistuje, teprve potom u té zahraniční společnosti můžete chtít, podle té navrhované úpravy, doložit konkrétní dokumenty a doklady. Třeba jak jsem tady s panem Hrabou měl jeho společnost, už jsem mu ji předal, tak bych měl chtít tu jeho akcii na jméno, aby ji tomu úřadu doložil, aby bylo jasné, že před 5 minutami byla ještě moje společnost, dneska už je jeho. Takže ten postup, který se dneska nově mění, od současného stavu, kdy jste se mohl podívat do té evidence, a pokud jste si nebyl jistý, že ta společnost je moje nebo pana Hraby, ale kohokoliv jiného, tak jste ten dokument mohl vyžádat. Nově je to tak, že u českých společností se pouze podíváte do evidence. Pochopil jsem komunikaci takovou, že je to z hlediska snížení administrativní zátěže úřadů. Ale dopad jaký bude v reálu? Pokud bude tedy pan Kim Čong-un nebo jakýkoli jiný člověk na tom sankčním seznamu dělat nějakou takovouto kulišárnu a zavede si společnost, která bude fiktivně evidovaná v té evidenci a špatně, bude to česká společnost nebo svěřenský fond, ve kterém budou různé wellness parky a jiné věci, nebude mít od toho nového navrhovaného znění možnost přímo hned na začátku toho procesu, předtím, než tu dotaci vůbec budete rozhodovat a zakázku dávat, možnost vyžádat ty dokumenty, pokud je to česká společnost.

Jenom, snažím se snad srozumitelně, doufám, popsat ten proces, který se mi nelíbí, rád bych ho svým pozměňovacím návrhem potom upravil. Ten návrh, já jsem velice vstřícný vůči ministerstvu, protože ono v tom znění používá už tu novou terminologii v návaznosti na zákon o evidenci skutečných majitelů, tu ponechávám, ale ten proces, ten bych velice rád ponechal podle současného stavu, aby ta možnost těch zadavatelů, poskytovatelů dotací byla to ujištění získat. Možná jeden příklad, který mě napadl, který si myslím, že podle toho postupoval a už by nově nemusel. Společnost Čepro zadávala veřejné zakázky jednomu holdingu nejmenovanému, proto, aby měla právní jistotu, že majitel toho holdingu není skutečným majitelem toho holdingu, tak si musela udělat právní analýzu, aby měla ujištění, že je to v pořádku. Nevím, jak ta analýza mohla dopadnout. Dopadla, jak dopadla, nicméně už tam nějaký právní krok proběhl, aby i ten zadavatel ověřoval. Ale já bych nerad, abychom si všichni museli něco ověřovat.

Je to opravdu v extrémních případech. Na druhou stranu, když nám ukládají tato nařízení, abychom reálně ověřili, že ty peníze nepůjdou na terorismus, praní špinavých peněz a jiné věci, tak přece nemůžeme říci a priori úřadům: Vy se budete pouze koukat do evidence, která, jak jsem vám tady už zmínil, podle rejstříkových soudů je, jak to říct, velice vachrlatá. Já doufám, že jsem to řekl dost srozumitelně. Ten návrh, který tady načítám já s panem kolegou Goláněm, ten se týká, jsou tam tedy dva pozměňovací návrhy, ten druhý je pak ještě s paní senátorkou Němcovou. Ten můj se týká primární fáze, kdy opravdu chceme, aby ten aktuální stav fungoval dál. Ve fázi, když někdo žádá o dotaci nebo o zakázku, podíváme se do té evidence. Pokud si nejsme jistí, že to je v pořádku, máme právo vyžadovat dokumenty.

Je tam ještě druhý návrh, já asi nechám kolegu Goláně, on to popíše potom podrobněji. Ten je malinko dál v tom procesu, ten se týká toho, že kdyby úřad zjistil nějakou chybu ještě před podpisem smlouvy nebo proplacením té dotace samotné, takže o krok dál, bude mít povinnost informovat ten rejstříkový soud o té evidenci, že je špatně. Do doby, než soud rozhodne, tak případně tu dotaci neudělit. Jdou malinko po sobě v tom procesu, mají logiku, ale cílem je, abychom, teď opravdu nejde o peníze některých členů vlády, jde o systém. Jenom ještě, proč to říkám, já se tím zabývám opravdu dlouhá léta. Já jsem dokonce u té transpozice té čtyřky AML a trojky byl, já jsem spolupracoval s evropským CONT Committee, já jsem tam měl na to přednášku z téhle oblasti. Díky mým návrhům se některé věci upravily. Ale přece nemůžeme kvůli, já nevím, „zjednodušení“ administrace, která nemá žádný smysl, tady jít proti těm zásadním principům, aby se nemohly v případě pochybností a nejasností odhalit ty chyby, ty peníze nedat tomu, kdo má nějaký problém s tím praním špinavých peněz.

Ještě bych velice krátce zareagoval, protože já jsem byl na jednání hospodářského výboru, kde padl jiný návrh, který máte v tom znění toho hospodářského výboru, v tom, který tady máme, je to bod osm a devět, kde vážený pan předseda výboru anoncoval to, že ty úpravy, které jsou v této oblasti, jsou přílepky, protože ten zákon o evidenci skutečných majitelů tady ještě není. Nicméně já bych tady chtěl požádat potom o vaši úvahu toho, jestli bychom případně mohli potom hlasovat po částech, abychom případně se spíše zaměřili na ty mé pozměňovací návrhy, protože víte co, ten zákon o evidenci bude dneska schválený ve sněmovně a přijde k nám asi na příští řádnou schůzi. Pokud bychom to vrátili, že to je přílepek, textace by tam neseděly, byly tam aktuální odkazy na rejstříkový zákon, ne na zákon o skutečné evidenci majitelů, bylo by to v rozporu, a tím pádem, podle mého názoru, poslanci to vrátí zpátky. Nějaké ratio tam je, i když je to samozřejmě přílepek, ale je to opravdu tak nulitní rozdíl, podle mého názoru, že budeme se točit v kruhu. Takže je velice pravděpodobné, že to vylepšení, které tady je věcné, které já navrhuji, by potom spadlo pod stůl.

Poslední věc, bohužel, jak jsem říkal, na tom hospodářském výboru byli zástupci ministerstva, byl tam, myslím, i pan ředitel finančního úřadu i pan náměstek a kolegové, já jsem jim to poslal i dopředu, nějaké revize, abych měl zpětnou vazbu, jestli to náhodou není špatně. Na tom jednání bohužel nepadla žádná informace, že něco je špatně nebo ne, pouze bylo vyjádřeno, že to bylo načteno ve sněmovně. Já se omlouvám, je to těžká materie, ale už budu končit za chvilku. Nicméně potom jsem se dostal k nějakým stanoviskům ministerstva, která komentují ty mé návrhy. Pochopil jsem, že návrhy jsou takové, že by to mělo být ministerstvem zamítnuto, protože to je špatně. Komentáře jsou takové, že už v zákoně o veřejných zakázkách jsou jiné nástroje, jakou formou si ověřit ty údaje. Já jsem na ty paragrafy koukal. Všechny, které jsem procházel, bohužel to neumožňují. Ve většině případů pouze umožní ověřit si informaci, ale ne dokument. Pokud my budeme od těch žadatelů o dotace a zakázky chtít pouze výpis z evidence, který sami ověříme, ne konkrétní dokument, opět, pan Hraba má dneska už, dejme tomu, to wellness centrum, jako akcii té společnosti, takže pouze ta informace tam bude, tak budeme ověřovat pouze informaci... Co se stane? Pan Hraba, kdyby náhodou chtěl prát špinavé peníze, tak řekne: Moje to není, je to pana Wagenknechta. Jestli si rozumíme? Takže ověřovat informaci není ověřovat dokument. To se prolíná všemi těmi ustanoveními, které bych tady mohl citovat, ale paní ministryně, předpokládám, to tady bude zmiňovat. Tak já případně, jestli to pak bude možné, v obecné rozpravě zareaguji, kdyby byl nějaký podrobnější k tomu komentář.

Ještě druhá věc k tomu stanovisku, které jsem četl. To bylo stanovisko ministerstva k té části rozpočtových pravidel k poskytování dotací, tam opravdu přečtu větu, která mě malinko znepokojila: „Navržené úpravy by v zásadě po zadavateli vyžadovaly, aby ověřoval skutečný stav.“ Ty mé. No, ale samozřejmě, že to musíme chtít. Když chceme naplnit směrnice proti praní špinavých peněz, proti terorismu, aby pan Kim Čong-un nebo Lukašenko nebo kdokoliv jiný tady si nekoupil barák někde v Karlových Varech a pak nechtěl dotaci na jeho opravu, tak jak jinak to můžeme udělat, když víme, že rejstříkový soud přímo říká, že evidence skutečných majitelů sama o sobě je evidencí, kde pouze něco napíšete, ale není schopný to zkontrolovat.

Doufám, že jsem to snad srozumitelně, velice jsem se o to snažil, vysvětlil. Velice vás požádám, pokud by byla podrobná rozprava, o ten můj pozměňovací návrh. Kolega Goláň mě asi doplní v té druhé části. Opravdu to, co děláme, ještě abych to řekl, necháváme tam formulace toho nového zákona, aby to bylo komfortní, ty dva zákony dohromady, aby sedly, ale procesně nemá smysl cokoliv měnit. Dneska už to funguje, je to správné, hlavně ubírat tu kompetenci, já si myslím, v konsekvencích toho, co tady vidíme, já jsem před několika lety dělal různé analýzy skutečných příjemců dotací vlastníků těch dotací z evropských fondů. Byly to takové ještě ty regionální, jak tam byla wellness centra, golfová hřiště a tak dále. Tam bylo 30 % nejasných vlastníků. 30 %! Evropská unie nám to opakovaně každý rok vytýká, ono se to pomalinku zlepšuje, takže abych byl vstřícný, není to pouze problém této vlády, je to problém i těch předchozích vlád. Pořád se to opakuje.

Ještě bych řekl jednu věc. Pokud dojdeme k tomu, že na tento návrh, který ministerstvo, doufám, že už ho prosazovat nebude, ale bude chtít prosazovat, tak co se stane... Vy budete poskytovatel dotace, vy ji dáte, protože se podíváte do té evidence, bude tam napsané, já třeba, ale bude to pana Hraby. Ale co se pak stane, když to bude evropská dotace? Bude to špatně, protože to nikdo reálně neověřil. Přijde Evropská komise za několik týdnů na kontrolu a řekne co... Váš nastavený systém selhává, protože váš systém kontrolní má ty naše dotace ohlídat, ty peníze těch evropských daňových poplatníků, má jasně ověřovat, ne pouze koukat se do nějaké evidence. Takže tady jsem dokonce v rozporu se stanoviskem ministerstva, že ono jde proti duchu a principu čerpání strukturálních fondů, zemědělských fondů a dalších. My si tady zaděláváme na velký problém, až to přijde opět za nějakou dobu zpátky, že my zákonem už nastavujeme špatná pravidla. Tak jenom i to je docela důležitá věc, nejen ten terorismus a to praní peněz, ale i takhle konsekvence je velice důležitá a za mě možná nejpodstatnější. Bude to velký balík peněz a já bych se už rád těm kontrolám vyvaroval, protože jich tady mám pořád hrozně moc. A některé jsem musel dělat i v minulosti. Děkuji za pozornost, kdyby paní ministryně mohla v obecné rozpravě, já pak zareaguji... Opravdu nechci vám to komplikovat, chci, ať se o tom věcně pobavíme, ať to nějak dořešíme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Připraví se pan senátor Vladislav Vilímec. My se vystřídáme. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu stručnější. Já vás všechny chci poprosit, abychom tento zákon dostali do podrobné rozpravy, protože je třeba přihlížet už minimálně k tomu pozměňovacímu návrhu, který vzešel z hospodářského výboru.

Prvních 7 bodů toho pozměňovacího návrhu je úpravou terminologie, kterou vyčetlo naše legislativní oddělení těm jednotlivým paragrafům, to znamená, abychom mluvili stejným jazykem jak v zákoně o živnostenském podnikání, tak v tomto zákoně. To jsou ty úpravy terminologie, ale pak ještě je důležitý bod osm a devět. Tam bych potom poprosil, dostanu se k tomu v podrobné rozpravě, abychom ty body osm a devět nepřijali, hospodářského výboru, a přijali ty pozměňovací návrhy, které tady avizoval kolega Wagenknecht.

Já bych chtěl ještě jednou stručně, řekněme, jinými slovy, zrekapitulovat, co tady můj předřečník říkal. Ten zákon kromě jiného má chránit veřejné prostředky. To znamená, že poskytovatelům dotací a vypisovatelům veřejných zakázek musí umožnit, aby zjišťovali, kdo je skutečným vlastníkem, ten příjemce. To znamená, ten zákon, tak jak nám přišel, staví formálně právní stav nad skutečný. Tady se říká: Milý úředníku, podívej se do evidence. Co je v evidenci, je pro tebe svaté. Ale pro nás vždycky musí být svatý ten skutečný stav, protože skutečný stav je vždy nadřazený stavu formálně právnímu. To znamená, že my těm úředníkům musíme dát možnost, aby si ty věci, které jsou v evidenci uvedené, ověřili zakládacími listinami a jinými dokumenty, protože jak jsme kontaktovali rejstříkové soudy, ty nám samy řekly, že za tyto věci neodpovídají, že za věci, které jsou uvedené v evidenci skutečných majitelů, odpovídá ten, kdo tam ty údaje poskytl. Tady se dostáváme do situace, že můžete poskytnout jakékoliv informace, soud je nemusí, dokud nezačne řízení soudní právě proti změně, tak je nemusí ověřovat.

Je velká škoda, znovu to tady říkám, že se nám rozdělily dva zákony. To jsou dvojčata, to jsou symbionti, zákon o skutečné evidenci majitelů měl současně přijít se zákonem proti praní špinavých peněz. To nelze oddělit. Pozměňovací návrh hospodářského výboru v části 8 a 9 ruší celou novelizaci, tzn. že to vrací zpátky na to původní znění, což nám udělá problém v okamžiku, kdy se nám sem dostane zákon o skutečné evidenci majitelů, a ty naše pozměňovací návrhy, které máme s paní Němcovou a s Lukášem, ty už reagují na zákon, který tady ještě nemáme, upraví nebo připravují tento zákon na to, co teprve přijde. Proto je důležité myslet na tu budoucnost a dát možnost skutečně poskytovatelům dotací a vypisovatelům veřejných zakázek, aby si ověřovali skutečnost.

A co je nejdůležitější... Pokud to neuděláme, budeme znovu v rozporu s evropským právem, protože Evropa, když poskytuje peníze, chce garance za to, že peníze budou určeny tam, kde to není v rozporu s pátou směrnicí AML. Tak, jak zákon je koncipován, umožní, aby byly poskytovány peníze do subjektů, které jsou v rozporu se směrnicí. Protože nebudeme znát skutečného majitele, protože úředníkovi bude stačit ověřit pouhým nahlédnutím do evidence skutečných majitelů, kdo tam je. Samozřejmě, až ten zákon dostaneme, my už víme, co v tom zákoně je, jsou tam možnosti, jakým způsobem napadat zápis. Ale ty možnosti, jak napadat ten zápis, jsou odvislé od soudu, od jednání soudů, pokud budete řešit zakázku a budete čekat, až soud rozhodne o zápisu ve skutečné evidenci majitelů, tak se to všechno bude odsouvat. Proto pozměňovací návrh, který podáváme s Lukášem Wagenknechtem, řeší možnost, aby si to ten úředník ověřil sám, aby nemusel čekat na rozhodnutí soudu, víme, jak u nás soudy pracují. Proto potom prosím, abyste ho podpořili. Pokud kdokoliv budete chtít cokoliv vysvětlit, přijďte za mnou, případně za Lukášem, rád vám to vysvětlím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za avizování pozměňovacího návrhu. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Vilímec a já ho prosím k řečnickému pultíku.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Hospodářský výbor navrhl vypuštění dvou částí hlavně z toho důvodu, že předbíháme něčemu, co tady ještě není, tak my jsme v předchozím bodě debatovali a nakonec schválili novelu zákona o rozpočtových pravidlech a v dalším bodě zase provádíme novelizaci zákona o rozpočtových pravidlech, územních rozpočtů. Rozumím obavám nebo důvodům pana senátora Wagenknechta. Ale kromě absurdních příkladů, které používá, si také uvědomme, že se nejedná jenom o rozpočtová velká pravidla, ale o ta malá rozpočtová pravidla, a že pokud to takto pustíme, nevím, jestli je to přiměřené zatížení všech těch starostů a hejtmanů, jestli každý žadatel o dotaci, myslivecký spolek, dobrovolní hasiči budou muset dokládat výpisem z ještě neexistující evidence skutečných majitelů... Nevím, jestli to prošlo nějakým principem proporcionality, přiměřenosti, tzn. ano, samozřejmě rozumím návrhům pana senátora Wagenknechta, které také předkládal na hospodářském výboru, ale spíš jsem k tomu zaujal ten velmi opatrný přístup nebo hospodářský výbor k tomu zaujal velmi opatrný přístup. Myslím si, že budeme akceptovat to, co se teď děje v Poslanecké sněmovně. Akceptovat to nechci, aby vždycky ve druhém čtení někdo načetl na poslední chvíli nějaký návrh, který otevírá další části, které tam v tom návrhu zákona vůbec nebyly... Jestli ty přílepky budeme akceptovat nebo ne. Neříkám, že... V případech velkých rozpočtových pravidel to nemá nějaké ratio, to neříkám ve vztahu k té novele zákona o praní špinavých peněz, to neříkám. Ale buď budeme rezignovat, budeme víceméně přistupovat na systém, který já nepamatuji jako poslanec, že by takovým způsobem se to dělalo. Navíc v případě rozpočtových pravidel skutečně se můžeme dostat do situace, že ještě, nevím, ne zdvojnásobíme, ale ztrojnásobíme tu byrokracii tak, že v zásadě nic nepůjde. Každá dotace ve výši... Víte, už nejsem zastupitelem Plzeňského kraje, pamatuji si, jak jsem musel ke každé dotaci ve výši 5000 nebo 10 000 Kč podepisovat všechno možné. Uvědomme si, že takhle to nelze dělat. To znamená, ty důvody jsou dvojí. V případě velkých rozpočtových pravidel je to vůbec ta procesní stránka věci, kdy Poslanecká sněmovna, ani nevím, kdo podal ten návrh, to je jedno, na základě návrhu ve druhém čtení to zase rozšíří, novelizuje rozpočtová pravidla, která jsme teď v předchozím bodě schválili, a v případě rozpočtových pravidel územních rozpočtů si zaděláváme na úžasnou administrativu a byrokracii, to my chceme zrušit, anebo omezit. I z tohoto důvodu jsem pro to v tuto chvíli skutečně to vypustit, nebo hospodářský výbor to navrhuje, a samozřejmě, až bude schválen sněmovní tisk, tuším, že je to 886, nevíme, v jaké podobě, pak budeme apelovat na ministerstvo financí, aby předložilo novelu zákona o rozpočtových pravidlech, jako vládní návrh, jinak se neposuneme dál. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi za vysvětlení postoje výboru, jehož je předsedou, prosím paní senátorku Adélu Šípovou, které dávám slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den. Mám trošku zkušenost z praxe. Abych vám vysvětlila, proč se k tomuto vůbec vyjadřuji. Pracovala jsem v advokátní kanceláři, v oddělení, které se zabývalo zejména veřejnými zakázkami, vím, jaká ta praxe je. V případě, že máte dodavatele, musíte si ověřit, kdo je skutečným majitelem firmy, která zakázku vyhrává, je to vaše povinnost. V současné době to můžete, ráda bych to ještě vysvětlila, ověřit dvěma způsoby. Zaprvé. Nahlédnete do evidence skutečných majitelů, nebo si vyžádáte doklady o tom, kdo skutečným majitelem je. Chtěla bych vás tedy poprosit, abyste opravdu věnovali pozornost pozměňovacímu návrhu pana Wagenknechta a pana Goláně, protože přesně popisuje ten problém, který v současné době nemůže nastat. Pokud se budeme spoléhat pouze na registr skutečných majitelů a nebudeme mít možnost si reálně ověřit, kdo je za těmi společnostmi, tak se stane to, že budeme vycházet z informací, které jsou uvedeny v evidenci skutečných majitelů, které velmi často vůbec neosvědčují o tom, kdo za těmi společnostmi stojí. Je to opravdu tak. Dělali jsme registrace do tohoto registru. Rejstřík skutečně zapíše jenom to, co mu předložíte, a nijak to neověřuje. To znamená, budeme úplně na vodě, pokud tento pozměňovací návrh nepřijmeme. Vůbec nebudeme vědět, kdo za těmi společnostmi stojí, protože je to velmi často... Jsou to společnosti, které jsou nějakým způsobem zřetězené, jsou to akciové společnosti, kde je to velmi obtížné, jsem přesvědčena o tom, že pozměňovací návrh pana Wagenknechta a pana Goláně má hlavu a patu, měli bychom ho přijmout.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím pana senátora Zdeňka Hrabu, kterým je dalším přihlášeným do diskuse.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych především poděkovat kolegu Wagenknechtovi, že mé jméno bude navždy ve stenozáznamu spojeno s praním špinavých peněz, nicméně teď vážně. Návrh má mé sympatie, nicméně chtěl bych upozornit na jednu záludnost, která se mi tam tedy příliš nelíbí.

A to je, že poskytovatel nesmí vyplatit dotaci, pokud zjistí, je to ta novela vloženého nového § 10e, zjistí-li, že je v zahraniční evidenci obdobné, tedy evidenci skutečných majitelů, nesrovnalost týkající se příjemce. To může být jakákoli evidence, tzn. i jakékoli banánové republiky. Pokud budu vymýšlet příklad, tak si teoreticky může někdo nechat za příslušné bakšišné v té banánové republice vyhotovit dokument, který bude obsahovat poznámku spornosti, zda majetek na břehu Tichého oceánu, ta vila a jachta, není náhodou příjemce té dotace. Může se to stát velmi snadno předmětem nějaké obchodní války a toho, jak konkurentovi na českém trhu případně velmi zatopit. Takže bych chtěl poprosit kolegy, jestli by nezvážili přeci jenom ještě úpravu této části.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Páni Wagenknecht i Goláň jistě pečlivě poslouchali. Prosím pana senátora Wagenknechta.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu krátce reagovat na komentáře ctihodného pana předsedy hospodářského výboru. Já jen, pane předsedo, aby to bylo pochopitelné, ten váš návrh na vypuštění, ten můj návrh pouze zpřesňuje jedno slovíčko, věcně je to to samé, takže to, co navrhujete vy, nic nepřidává, pouze nechává současný stav. Tzn. pokud byste chtěl reálně za cenu toho, že nebudeme mít ověřené skutečné majitele, chtěl snížit byrokracii, potom byste musel přijmout návrh paní ministryně. Takže jen to, že co navrhujete vy, jsme tady v maximální shodě, akorát vy to vypouštíte věcně, já tam pouze narovnávám terminologii, takže věcně v žádném případě. Ponechám pouze současný stav, který už funguje. K tomu bych ještě doplnil, ten současný stav vám neukládá povinnost dokumenty vyžadovat. Je to pouze možnost, pokud máte pochybnosti, že v evidenci není pravda, tak potom si to můžete teprve vyžádat. Takže to není nic navíc a komplikované to není, je to pouze, jak tady padlo, i pro extrémní případy, kdy problém je. Dneska už to tak funguje. Řeknu příklad, skutečným majitelem s.r.o., pokud je v rejstříku dnes fyzická osoba, tak to zkrátka platí. Takže pokud budete ověřovat skutečného majitele české společnosti s ručením omezeným a v našem rejstříku je přímo napsáno jméno František Vomáčka a někdo další, nic ověřovat ani nemusíte, je to jasné, zřejmé. Je to problém u jiných typů společností, jako jsou právě svěřenské fondy atd. Opět, abych tady ještě doplnil, ujišťuji vás, že oba dva máme stejně věcně ten koncept, nic nového oba neděláme navíc. Naopak, pokud byste chtěl jít do toho, že tady budeme mít problém s evropskými dotacemi atd., tak bychom museli přistoupit na to, že to ověřovat nebudeme a bude pouze nedostatečná evidence. Tak to jenom za mě.

Jenom tady na kolegu pana Hrabu, tomu rozumím, nicméně, jak to chápu já, obdobné evidence jsou v EU, protože celá EU přijala právě povinnost evidovat skutečného majitele, tedy ne všechny členské státy, to se omlouvám, některé tam, myslím, nejsou. To bude vědět možná paní ministryně. Myslím, že některé se k tomu úplně nemusely připojit, ale myslím si, že nakonec to tam dopluje, takže logika je, že pokud je obdobná, což třeba v Německu může být někdo evidován, třeba velký holding a má na Slovensku evidovaného a v Německu, vy se z médií třeba dozvíte, že na Slovensku je tam někdo jiný a v Čechách někdo jiný. To je ten případ. Ale pokud si nejste jist, to je to, jak jste říkal vy, proti možnostem manipulace, i z druhé strany, tak je právě možnost vyžádat si originál dokumentu, tu listinnou akcii. Už tu srandu tady nebudu opakovat, ale zkrátka tu akcii si vyžádáte, a tím pádem tomuto předejít můžete. Ještě bych podotkl, jsou to fakt extrémní případy, myslím, že to opravdu nebude v případech tisíců, to bude v desítkách kusů případů, ale opravdu někdy tam to riziko může být. Aby se nám nestalo, že třeba ministr bude mít firmu, která dodává na vlastní ministerstvo zakázky. Takže tady je jenom to ujištění, že principiálně, na rovinu, pochybuji, že na Kypru nebo někde bude nějaká evidence takovéhoto charakteru, nebo ještě můžeme dát Bahamy... Tak tam není nic. Tam si můžete možná zaletět a nakonec vám stejně nic neřeknou.

Takže jenom k ujištění za mě, že věcně bych se tohoto problému úplně nebál. Je tam stále ta možnost, když je nějaký problém, soutěžitel by vám to určitě řekl, že je to blbost, protože by soutěžil a najednou se dozvěděl, že není skutečným majitelem, tak by vám ten výpis ani nedal on sám, jestli mi rozumíte. V reálu on má povinnost, pokud je obdobná evidence, vám výpis evidence dát podle toho nového ustanovení. Podle aktuálního vám dá pouze zakladatelskou listinu, což je ještě jednodušší. Podle aktuálního, který chci ponechat, on dá zakladatelskou listinu, ověřenou notářem. Podle nového by musel dát výpis rejstříku, pokud takový rejstřík existuje, nebo ta evidence, může tam být tedy chyba, ne z jeho viny, takže to ještě komplikujeme, že tam se ta evidence vůbec do toho pouští, u těch zahraničních. Pokud tam bude chyba, stejně ještě máte možnost, on by se určitě ozval: „Aha, máte pravdu, dejte nám zakladatelskou listinu.“ Sám by vám ji poslal. Takže to, co jste říkal vy, bych se nebál. Bál bych se opačného problému v oblasti praní špinavých peněz. Já tady chci prát špinavé peníze pro oblast terorismu nebo střetu zájmu politiků nebo něčeho. Věcně v tom problém nevidím, pokud byste to nějak zásadně nechtěl upravovat, ale materiálně je to opravdu velice málo pravděpodobné, když to řeknu, limitně k nule, když to řeknu matematicky.

Jestli takhle stačí to vysvětlení, že opravdu z toho důvodu bych se toho dvakrát nebál. Ještě jednou na pana Vilímce, ještě jednou opakuji, nedělám nic komplikovanějšího, pouze aktuální stav, děláme to oba dva. Takže z tohoto důvodu... Akorát v tom mém rádoby připuštění trochu přílepku, jedné větičky, která místo, dnes dává registr rejstříkový soud, tak tam bude evidence skutečných majitelů v jednom ustanovení. Ve druhém tam místo možného předložení podílu společníků dáváme, aby přímo úřadu předložil skutečného majitele. Pak to zlehčujeme, protože ten úřad si řekne: „Předlož nám papír, kdo je skutečný majitel.“

Možná to ještě doplním. Ono se skutečnými majiteli to není tak jednoduché. I u nás to známe, víme z oblasti politiky, že někteří politici si tady s tím hrají. Různé formy, jak prokážete skutečného majitele, můžete mít 99 % akcií, já, nebo pan Hraba, líbí se mi, že si tady dnes tak hrajeme, on má 1 akcii, ale ta akcie bude zlatá. Máte všechna hlasovací práva nebo máte 70 % hlasovacích práv na valné hromadě. Sice formálně jsem majitelem já, ale skutečným majitelem podle definic, to by věděla paní ministryně určitě lépe než já, z toho AML jste skutečným majitelem vy, protože vy to vlastníte tím rozhodovacím podílem. Takže i toto je jedna z věcí, není to tak jednoduché v komplikovaných konsekvencích vysvětlit, ale to znamená, že něco úplně tak jasného být nemůže. Až uvidím zakládací listinu, kde bude jasné, že vy hlasujete 51 a více, máte všechno, berete, tak vy jste skutečným majitelem, jen tou jednou zlatou akcií.

Už to nebudu komplikovat, díky, ještě jednou shrnu. To, co navrhujeme s panem Goláněm, vychytává mouchy možného problému s tím, aby byli zjišťováni skuteční majitelé. Není to nic komplikovaného, je to stejný stav. Stejně jako pan Vilímec navrhujeme úplně to stejné, to samé věcně, nic nekomplikujeme. Bráníme tomu, jestli to byl poslanecký návrh nebo ministerský, aby se zkrátka zatáhla tma nad ověřováním skutečných majitelů kvůli nedostatkům evidence, protože evidence není rejstřík.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Senátor Wagenknecht vysvětloval, páni senátoři jistě poslouchali. Další přihlášený do diskuse je pan senátor Goláň, protože pan předseda klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra nepožaduje přednostní právo.

Senátor Tomáš Goláň:  Já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího panu předsedovi hospodářského výboru vysvětlit, že to, co jsem tady všechno říkal, nebyl rozdíl mezi pozměňovacím návrhem mým a Lukášovým a hospodářského výboru, ale mezi vládním návrhem. To všechno byl rozdíl mezi vládním návrhem a našimi dvěma pozměňovacími návrhy. Ony jsou skutečně de facto stejné, jediný rozdíl je, že pokud přijmeme ten hospodářský, tak to zůstane všechno tak, jak jsme říkali, a bude se ověřovat. Nic se nezmění.

Tzn. že v písmenu e) bod 2 bude, že je povinen předkládat identifikaci osob s podílem v této právnické osobě. My to měníme na jednu jedinou věc, že nechceme předkládat identifikaci osob s podílem v právnické osobě, ale chceme předkládat údaje o skutečném majiteli právnické osoby. To je jenom upřesnění. Návrhy nejdou vůbec proti sobě, protože pokud skutečně hospodářský výbor vypustil celou novelizaci, která právě mluvila o nahlížení, hospodářský výbor dělal to samé, mluvil o tom nahlížení, jen pouze o tom nahlížení, a on to zrušil, tak se to vrací tam, kde je to doposud. My to, co je tam doposud, jenom upravujeme o jednu větu, že nechceme identifikaci osob s podílem v této právnické osobě, což je takový nejistý termín, ale že chceme údaje o skutečném majiteli právnické osoby, protože tím navazujeme na to, co přijde. Přijde zákon, který se jmenuje „evidence skutečných majitelů“. My už v tomto zákoně říkáme: „Pojďme postupovat podle evidence skutečných majitelů.“

Řekl jsem, prostřednictvím pana předsedajícího, znovu říkám panu Vilímcovi, to je de facto to samé, takže bych se toho nebál. Já bych se nebál ani toho, kdybyste nakonec celý pozměňovací návrh hospodářského výboru vzali, protože jsme opravdu v téměř úplné shodě a lišíme se ve čtyřech slovech, jak jsem tady řekl, takže tolik za mě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tentokrát jistě bedlivě poslouchal i pan zpravodaj, až nás bude provázet pozměňovacími návrhy. Předávám slovu panu senátorovi Zdeňku Nytrovi.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážená paní 1. místopředsedkyně vlády... Tak, vážená paní ministryně financí, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já jsem sem přicházel a byl jsem připraven schválit pozměňovací návrhy pánů senátorů Wagenknechta, Goláně a paní senátorky Němcové. Vím, že to teď bude vypadat jako střelba do vlastní nohy, ale já mám v podstatě dotaz na předkladatele. Budeme mít dva žadatele o dotaci, žadatel A a žadatel B. Úředník dostane instrukci zasednout si na žadatele A a žadatele B neověřovat nebo nešťourat. Je toto možné, když úředník má pouze právo a ne povinnost prověřovat, jestli je rejstřík v pořádku, nebo není v pořádku? Pokud ano, tak to není v pořádku.

Druhý dotaz, jestli úředník má právo a ne povinnost, nemůže se mu stát, že on práva nevyužije, dotaci schválí, následně na něho někdo podá trestní oznámení a bude mu přičteno k tíži, že nevyužil svého práva a že neověřil, jestli údaj v rejstříku skutečných majitelů je opravdový?

Celé se to vrací na začátek. K čemu takový rejstřík máme? K ničemu. Já tomu rozumím, ale takový je bohužel stav věci. Takže bych požádal o odpověď na ty dvě otázky, protože ty jsou pro mě naprosto podstatné.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Nytra vznesl dotazy a vidím, že pan senátor Wagenknecht je připraven hned na ně odpovědět. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za dotazy. Já jim také rozumím. Ještě jednou zopakuji. Pokud by prošel ten hospodářský, tak je to úplně stejná situace, takže bychom řešili to samé. Ale věcně, ještě jednou zopakuji v praxi, co je pro toho úředníka, chápu, aby si kryl záda, nejlepší dnes, co může udělat... Může vyžádat v rámci dotace, podle tohoto zákona se to může v tuto chvíli, i podle našeho pozměňováku to také bude moci, tím ministerským nebo vládním už by to nemohl, dokument ověření skutečného majitele. Buď prohlášení, pokud mu to nebude stačit a bude mít nějaké pochybnosti, může chtít ve druhé fázi samozřejmě i skutečný dokument. Dokument je zakládající listina nebo cokoli jiného, co by v rejstříku nebylo.

Ještě k byrokracii. Opravdu u s.r.o. je to relativně jasné, pokud je tam fyzická osoba, to ani nemusím ověřovat, tam je to jasné, je to v rejstříku. Problémem opravdu budou, a to říkám na rovinu, svěřenské fondy. Velký problém. Případně nějaké offshore společnosti. Ale už dnes se to zkrátka dělat musí a dělá. Dokonce existují nějaké metodiky, já je pak můžu poskytnout, Zdeňku, abys věděl, ten proces je komplikovanější, já tomu rozumím. Ale u peněz, které jdou z veřejných prostředků, to zkrátka dělat musíme. My ani nemůžeme říct, že to dělat nebudeme. Tady ta úvaha, že chudák úředník něco neudělá, zažalují ho, to bohužel tak nejde. Takže co by úředník měl udělat? To se teď bavíme o té druhé otázce, aby naplnil... Podle mého názoru vypíše dotaci nebo zakázku, jeden z požadavků bude doložení skutečného majitele buď listinou, nebo prohlášením. Prohlášení je samozřejmě slabší míra právní jistoty, ale pokud prohlášení bude, tak bych chtěl vědět proč, pak bych se na to případně zeptal. Ale dokument, který to prokazuje, je strašně jednoduchý a každý vlastník ho zná. Tak já si to jen vyžádám a mám to v té složce. Tím to vyřeším a dnes už to tak probíhá, kdyby se to dnes dělalo správně. Takže jinak to udělat nejde.

A ta věc druhá, že by někdo někoho šikanoval, že by někoho ověřoval, někoho neověřoval. Evidence, zase bych nechtěl být úplně zlý, že ministerstvo... Ona nebude dostatečná nikdy, protože je v kompetenci rejstříkového soudu. Za to nikdo nemůže. Nicméně aspoň nějaké vodítko tam bude. V první fázi se tam člověk podívá a uvidí, skutečný majitel, fyzická osoba, člověk ten a ten. Pokud ví, že je to určitá právní forma, nějakou právní jistotu má. Ale kdyby tam bylo zřejmé, že třeba premiér chce požádat o zakázku českých lesů, chápeš, je to o těchto absurdních případech. Aby měl šanci to vyžádat a pak kvalifikovaně vyhodnotit, že je to špatně, tak tu možnost má. Nicméně pokud bude úředník, který chce kohokoli šikanovat, tímto zákonem tomu nepředejdeme, to může udělat v jakémkoli jiném procesu. To už je věc, o které se můžeme bavit, o kvalitě fungování veřejné správy. Já si naopak nemyslím, že na obcích jsou úředníci, kteří by příjemce dotací šikanovali. Naopak obce, si myslím, že to dělají efektivněji než stát a že tam byrokracie je menší. Takže tam bych se toho asi neobával. Ale nicméně je to obec od obce, jak je to tam nastavené. Ale abych presumoval to, že nastavením zákona, jak je to v tuto chvíli, že někdo nebude šikanovat, tomu se nevyhneme na rovinu vůbec nikdy, v jakémkoli procesu rozhodování, když může dožadovat další dokumenty. Nicméně proces možný nějak nastavit je, jsou tam postupy, které jsou standardní. Pokud máš pochybnost, třeba Čepro, české lesy by si třeba mohly náhodou vyžádat zakládací listinu nějakého holdingu, jestli mi rozumíš. Tohle v tuto chvíli nebude možné. Právě v případech zjevných nejasností, že to bude úplně jasné, že ten člověk v evidenci je špatně, ten úřad mu to bude muset dát. A co se potom stane? Poruší směrnice, může tady být nějaké trestní oznámení a další věci, protože tu možnost ani neměl. Takže je to spíše z mé strany naopak, tu možnost mu ubírat nemůžeme, protože jistota nebude. Že bylo něco špatně v evidenci, to neznamená, že nemáš odpovědnost. Podle mého názoru právně, tady jsou asi právníci, ale já si nejsem jist, že ho to té odpovědnosti zbaví. Akorát ho to zbaví primárně možnosti to ověřit. Ale o odpovědnosti si nejsem jist. Jestli to takhle stačí?

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. S další odpovědí zcela jistě přichází pan senátor Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Aby to nevypadalo, že je to koncept Wagenknechta a Goláně, děkuji prostřednictvím pana předsedajícímu panu Koštialovi za výbornou poznámku, která bude důležitá pro vás z municipalit. On mi řekl takový dotaz, že úředník může ověřit a že v praxi „může“ rovná se „musí“. „Může rovná se musí“, jen pokud jsou splněny podmínky, to nám říká dlouhodobě Nejvyšší správní soud. Tzn. v okamžiku, kdy máte žadatele, jednoduchá, jednočlenná s.r.o., tak vy tam přeci nemáte žádné podezření. To „musí“ nastane v okamžiku, kdy tam je nějaká velmi podezřelá skutečnost, tzn. pokud jsou tam zvláštní vlastnické struktury, pak v tom okamžiku „může rovná se musí“ a už musíte prověřovat. Takže to neznamená v praxi, že automaticky musíte prověřovat úplně všechno.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Goláňovi. Paní ministryně se chce vyjádřit ještě v rámci obecné rozpravy, vidím, prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Slíbila jsem, vyjádřím se v rámci obecné rozpravy. Já jsem dostala od svých kolegů celou řadu technických poznámek k pozměňovacím návrhům, nebudu je tady, už tady byla technická debata až dost... Já se to pokusím zjednodušit, jak to dělám celý život. No, je to na vás.

Pan předseda hospodářského výboru Vilímec mi mluvil z duše, je to přesně tak, jak to řekl. Vylijete s vaničkou i dítě, pokud budete hlasovat pro pozměňovací návrh senátorů Wagenknechta, Goláně, myslím, že paní senátorky Němcové, jestli jsem to dobře zaznamenala.

Já jsem sama k pirátskému návrhu v Poslanecké sněmovně přijala neutrální stanovisko, protože jsem se přesně obávala různého zpolitizování. Takže jsem si řekla, nechť si to Poslanecká sněmovna rozhodne. Ale to, co navrhuje pan předseda hospodářského výboru, je přesně, on to řekl naprosto přesně, neřekla bych to lépe, návrh bude v podstatě znamenat to, věřte tomu, že ti velcí zadavatelé si s tím poradí, oni to zvládnou, mají týmy úředníků a lidí, kteří to zpracují, ale dopadne to na každou malou obec, jak řekl pan předseda hospodářského výboru, já mu děkuji za ta slova, protože kdybych je řekla já, tak by určitě bylo řečeno, že tím sleduji, kdo ví co. Nesleduji. Skutečně dopadne to na každou malou obec, vy tady o tom rozhodnete. Na každý ten spolek a na každého malého zadavatele, který si s tím jen tak jednoduše neporadí. Mezi námi, ta úprava neznamená, že u nějakých zakázek, které tady byly předestírány jako příklady, že nemohou být ty podmínky zpřísněny, o tom nic nevypovídá, to je prostě úprava. A jenom pro vás, my tam zavádíme to, co se požaduje Evropskou komisí jako standard, jako evropský standard.

Ten jsme tak dali. Ale každý zadavatel může přikročit ke stanovení tvrdších podmínek. Vy tady, pokud kývnete na ten pozměňovací návrh, pane senátore Goláni, promiňte, víte, že jsem mnohdy s vámi v daňových otázkách souhlasila, dnes nemohu. To není malá úprava, co tady říkáte. To je velká administrativní zátěž, kterou tady přesně pro ty nejmenší subjekty, které tady citoval pan předseda hospodářského výboru, chcete zavést. Takže je to na vás, já jsem řekla, co jsem říci chtěla, co jsem cítila za svoji povinnost říci. Otevřeně říkám, že jsem na půdě Poslanecké sněmovny měla neutrální stanovisko, aby nemohl můj postoj být jakýmkoliv způsobem zpolitizován, ale ty důsledky to má takové, jaké tady byly předestřeny, to musím uvést.

Jinak ještě malá poznámka k tomu příkladu s Kim Čong-unem, já využívám jenom váš příklad, a jeho svěřenského fondu v ČR. Věřte, že už dnes máme nástroje, abychom tomu zabránili. Velice tvrdé nástroje. Zablokovat peníze. Dokážeme podle stávajících předpisů... Máme Finanční analytický úřad, že by to nebylo tak úplně jednoduché, jak jste tady uvedl.

Pro Finanční analytický úřad, který stojí samostatně, i když je formálně zařazen ve struktuře, tak už několik let je to samostatný úřad, není to odbor ministerstva financí. Já v podstatě vůbec s nimi nekomunikuji, oni si jedou po vlastní linii. Teď jsem dostala tento týden, potěšilo mě to, od šéfa NCOZ poděkování za spolupráci, tak jsem ráda, že to funguje. Chci říci, že Finanční analytický úřad, že pro něho je evidence skutečných majitelů jen jeden ze zdrojů dat, na který se nikdy plně nespoléhá. Ještě k vašim slovům, protože tam může samozřejmě kdo... A taky to tady někdo z vás řekl, tam někdo může i úmyslně dát nějaké špatné údaje, kdybych měla naskočit na tu vlnu, kterou jste tady vy, pane senátore, předestřel ve svém vystoupení. Finanční analytický úřad má svoje další analytické údaje, je to spolupráce se zahraničními orgány, vlastní analytika, je to jejich know-how, které skutečně znají jenom oni. Využívají je plně ve své práci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně. S reakcí další se hlásí pan senátor Wagenknecht. Prosím.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo. Já už budu opravdu stručný, protože to je dneska moje téma, koukám, a kolegy Goláně. Já děkuji za ty reakce paní ministryně. Jenom malinko bych upřesnil, že ve sněmovně to neutrální stanovisko k mému návrhu nemohla dávat, protože to je můj návrh a byl vytvořen mnou před 3 dny. Takže bohužel, paní ministryně, tak to být asi nemohlo. Takže opravdu to je mnou vytvořený návrh, i když mám tady pirátské logo, za to se asi nebudu stydět, vy máte zase barvy jiné, to bych asi do této debaty nevnášel, velice mě to mrzí, ale děkuji.

Jenom k té další argumentaci, ještě jednou to zopakuji. Já si trochu připadám, že mluvím do zdi, ale já to řeknu ještě jednou. Návrh pana Vilímce a návrh můj je de facto věcně skoro stejný, pouze ten můj návrh upravuje terminologii tak, aby, až sem přijde zákon o skutečné evidenci majitelů, ty dva zákony byly sladěné. Terminologie, tam padlo skutečný majitel v jednom odstavci, v druhém odstavci místo rejstříkový soud bude evidence skutečných majitelů.

Takže pokud se podpoří ten nebo ten, je to stejné, oproti současnému stavu nic se nového nestane. Žádná zátěž. Naopak, co tady padlo, já jsem velice rád, že pan Kazda dokáže vystopovat pan Kim Čong-una a jeho svěřenský fond potenciální, o kterém se bavím, ale zajímalo by mě, jak pan Kazda vystopoval svěřenský fond jednoho nejmenovaného vlastníka jednoho agroholdingu. Možná se na to můžeme zeptat nějakou interpelací, uvidíme, jak to dopadne. Asi je to v pořádku, nebo se to řeší.

Poslední věc, co mě ale velice znepokojilo v konsekvenci toho, co k nám přijde. Paní ministryně říká, že na tu evidenci skutečných majitelů, která se buduje, nespoléhá ani státní úřad. Jenom tady to říkám nahlas na stenoprotokol, abychom věděli, až příště tady budeme za měsíc projednávat zákon o skutečné evidenci majitelů, že to je zákon, který obsahuje materii věcnou, kterou ani resort ministerstva financí nebere vůbec vážně. Mě to velice mrzí. Já si myslím, nebo nevím, jestli vůbec, ale tak minimálně nebere vážně, velice mě to mrzí, protože, paní ministryně, myslím si, že toto není standardem Evropské komise, aby se takovéto evidence zaváděly. Ale abychom byli zase féroví, chápu, že to je problém celoevropský, ne pouze náš. Všichni s tím bojujeme. Já budu rád, když se to aspoň malinko posune. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti vystoupí nyní předseda Senátu, pan Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, vážené kolegyně, kolegové, někteří tady pozorně sledujeme tu debatu, já bych na vás, paní ministryně, případně i na předkladatele toho pozměňovacího návrhu, měl jenom jeden dotaz, ale zejména se týká vás, paní ministryně. To je, jak jsem z té debaty vyrozuměl, ten zákon, pokud nepřijmeme pozměňovací návrh, v podstatě neumožňuje zjistit skutečného vlastníka.

Já se ptám, jestli v případě, kdy někam budou poskytovány veřejné nebo evropské peníze, jestli opravdu pořád platí, že tato vláda chce být transparentní a chce vědět, komu ty prostředky, ty veřejné prostředky jsou poskytovány... To znamená, opakuji tu otázku. Je pravdou, že dnes tady máme ke schválení zákon z dílny ministerstva financí, který neumožňuje zjistit skutečného vlastníka, a přesto může obdržet veřejné prostředky? To je můj dotaz. Nic jiného mě nezajímá, všechno ostatní už jsou věci, které jsou vedlejší. Je jedno, kolik je s tím spojeno administrativy, protože v okamžiku, kdy by tomu tak bylo, že tento stát se vydává legislativní cestou, je jedno, jak je složitá nebo nesložitá, že je ochoten lidem, o kterých neví, co jsou zač, dávat veřejné peníze, tak si myslím, že jde špatnou cestou.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo. Chce paní ministryně odpovědět ještě v rámci obecné rozpravy? Až později... Já se ptám, já vás k ničemu nenutím, paní ministryně, to bych si nedovolil.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Ještě na to, co bylo teď řečeno, i ze strany pana senátora Wagenknechta. Samozřejmě, že to bereme vážně. Já jenom jsem chtěla říci, že když má Finanční analytický úřad, jeho hlavní činností, vy to víte dobře, vy jste pracoval na ministerstvu financí, tak je především ochrana před praním špinavých peněz. Oni neřeší tuto problematiku, na kterou jste se ptal, to znamená uvádění do databází atd., oni řeší praní špinavých peněz. Mají mnohdy v řádu pár hodin na to, aby zablokovali peníze. Takže nemohou se prostě spoléhat jenom na jednu evidenci, když mají pár hodin na to, tečou peníze přes účty, aby je zablokovali na území České republiky, ty peníze se nevyvedly. To dobře víte. Takže to byla moje poznámka.

Ten návrh, prosím vás, tento návrh, který vám předkládám, je o implementaci práva Evropské unie, souvisí s bojem proti praní špinavých peněz a neřeší primárně vztah k dotacím ani veřejným zakázkám. Já jsem nereagovala, když jsem tady říkala o tom neutrálním stanovisku, tak jsem reagovala na pozměňovací návrh Pirátské strany, který tam tedy dostal do toho zákona určitou změnu, kterou navrhuje pan předseda hospodářského výboru vypustit. Čili to nebyla přímo reakce na váš pozměňovací návrh. To znamená, že především to směřovalo k praní špinavých peněz. Ten vztah k zakázkám a dotacím je téma, které se nad rámec implementace otevřelo v Poslanecké sněmovně. Čili abychom se vrátili k tomu návrhu, který předkládám. Na dotaz pana předsedy Vystrčila, tak si myslím, že snad ani odpovídat nemusím. Samozřejmě, že nás to vždycky zajímá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní ministryni. Nevím, jestli je odpověď uspokojující, ale pořád jsme v obecné rozpravě, třeba se ještě posuneme. Pan senátor Tomáš Goláň je další v obecné rozpravě.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní ministryně, já bych chtěl, abyste odpověděla přesně panu Vystrčilovi na ten dotaz. Přesně. Tohle není odpověď. Ta směrnice AML je v první části, ale v dalších částech se mění zákony o rozpočtových pravidlech. Já bych chtěl, abyste přesně odpověděla, ale to jsem neměl v úmyslu původně. Teď jsem se trošku rozčílil.

Já jsem vám chtěl poděkovat za to, že jste pochválila pana kolegu Vilímce, protože tím jste pochválila náš pozměňovací návrh. Moc vám děkuji, protože je to naprosto totožný pozměňovací návrh, akorát s jinou terminologií, která myslí na budoucnost. Takže já bych ještě jednou důrazně prosil, abyste odpověděla na to, na co se ptal pan předseda, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní ministryně hned přichází s odpovědí, pane senátore.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Odpovídám jasně. Předkládá vláda, předložila implementační zákon se všemi požadavky, a to, co se ptal pan předseda Vystrčil, samozřejmě vždycky nás zajímá. Rozdíl mezi vašimi pozměňovacími návrhy tam je. Je v zatěžující administrativě, za tím si stojím, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak prosím, pane senátore Wagenknechte, předávám slovo vám.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já se omlouvám, slíbil jsem, že už nebudu vystupovat, ale ještě krátce zareaguji na pana předsedu, protože on se na něco ptal, já bych mu odpověděl textem, který přímo v tuto chvíli právě navrhuje to znění paragrafové z Poslanecké sněmovny, které přímo říká: „U vybraného dodavatele, je-li českou právnickou osobou, zadavatel zjistí údaje o jeho skutečném majiteli podle zákona o evidenci skutečných majitelů. Zjištěné údaje uvede v dokumentaci o zadávacím řízení. Pro tyto účely umožní ministerstvo přístup.“ A tak dále. Tedy ten zákon říká, že když jste zadavatel, podíváte se do toho rejstříku, napíšete to do papíru té dokumentace a končíte. Zákon vám neumožňuje v případě českého dodavatele dělat cokoliv jiného. U zahraničního to umožňuje. Tak jen odpověď na tu reakci.

Podle mého názoru to tak opravdu není, máme tady ten problém v tom, že neumožňujeme zadavatelům a poskytovatelům dotací u českých dodavatelů a příjemců dotací koukat jinam nežli do rejstříku, tím pádem efektivně ověřit, kdo je skutečným majitelem ve fázi před tou zakázkou a před tou dotací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože vidím, že nikdo další se do obecné rozpravy již nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, jestli se ještě chce vyjádřit? Již se vyjádřila několikrát. Ptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit? Já vím, že musíte... Přesto se ptám. Nemusíte nic.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážená paní vicepremiérko, v rozpravě vystoupila 1 senátorka a 6 senátorů, z toho jeden čtyřikrát a jeden pětkrát. V rámci obecné rozpravy vystoupila několikrát i paní vicepremiérka. Je tady na stole výborový návrh, který zní: Vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Myslím, že o tom bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Ale nejdřív musíme dostát všem náležitostem. Shrnuji to, nepadl žádný návrh schválit. Ten návrh, který přišel ze sněmovny, nepadl návrh zamítnout. Proto otevírám podrobnou rozpravu nyní. V té bychom měli ty pozměňovací návrhy upřesnit. Do podrobné rozpravy se hlásí jako první pan senátor Wagenknecht. Prosím.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, já bych rád načetl jeden z těch dvou pozměňovacích návrhů, ten druhý asi kolega Goláň pak načte. Budu číst přímo text:

1. V článku 16 v § 14 odstavec 3 písmeno e) bod 2 upravit takto: „2. Údaje o skutečném majiteli právnické osoby,“.

2. V článku 18 v § 10a odstavec 3 písmeno f) bod 2 upravit takto: „2. Údaje o skutečném majiteli právnické osoby,“.

3. V článku 34 body 2 až 4 vypustit. Následující body označit jako body 2 a 3.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za načtení pozměňovacího návrhu. Pan senátor Nytra nechce přednostní právo využít, prosím pana senátora Goláně.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, já to budu číst z lavice.

1. bod pozměňovacího návrhu. V článku XVI. dosavadní text označit jako bod 1. a za bod 1 vložit nové body 2 a 3, které znějí:

„2. V § 14e se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„2. Poskytovatel nesmí příjemci dotace vyplatit dotaci nebo její část, pokud

a) oznámil příslušnému soudu nesrovnalost týkající se příjemce podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,

b) zjistí, že je v evidenci skutečných majitelů u příjemce zapsána poznámka o nesrovnalosti nebo

c) zjistí, že je v zahraniční evidenci, v obdobné evidenci skutečných majitelů, nesrovnalost týkající se příjemce.

Zákaz vyplatit dotaci platí až do okamžiku, kdy je nesrovnalost odstraněna nebo vyvrácena příjemcem dotace nebo kdy je poznámka o nesrovnalosti vymazána z evidence skutečných majitelů nebo je ze zahraniční evidence, obdobné evidence skutečných majitelů, vymazána nesrovnalost týkající se příjemce.“.“

Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7.

3. V § 14e odstavec 6 se slova odstavce 3 nahrazují slovy odstavce 4.

Úvodní větu článku XVI. upravit dle schváleného pozměňovacího návrhu.

2. bod pozměňovacího návrhu. V článku XVII. dosavadní text označit jako bod 1. a za bod 1 vložit nový bod 2, který zní:

„2. Ustanovení § 14e odstavce 2 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použije pro příjemce dotace, kteří o dotaci požádali dnem nabytí účinnosti zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů.“

3. bod pozměňovacího návrhu. V článku XVIII. dosavadní text označit jako bod 1. a za bod 1 vložit nový bod 2, který zní:

„2. Za § 10d se vkládá nový § 10e, který včetně nadpisu zní:

„§ 10e Nevyplacení dotace nebo její části v případě nesrovnalosti.

Poskytovatel nesmí příjemci vyplatit dotaci nebo její část, pokud

a) oznámil příslušnému soudu nesrovnalost týkající se příjemce podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,

b) zjistí, že je v evidenci skutečných majitelů příjemce zapsána poznámka o nesrovnalosti nebo

c) zjistí, že je v zahraniční evidenci, obdobné evidenci skutečných majitelů, nesrovnalost týkající se příjemce.

Zákaz vyplatit dotaci platí až do okamžiku, kdy je nesrovnalost odstraněna nebo vyvrácena příjemcem dotace nebo kdy je poznámka o nesrovnalosti vymazána z evidence skutečných majitelů nebo kdy je ze zahraniční evidence, obdobné evidence skutečných majitelů, vymazána nesrovnalost týkající se příjemce.“.“

Úvodní větu článku XVIII upravit dle schváleného pozměňovacího návrhu.

4. bod pozměňovacího návrhu. V článku XIV. dosavadní text označit jako bod 1. a za bod 1 vložit nový bod 2, který zní:

„2. Ustanovení § 10e zákona č. 250/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použije na příjemce dotace, kteří o dotaci požádali dnem nabytí účinnosti zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů.“

5. bod pozměňovacího návrhu. V článku XXXIV. doplnit bod, který zní:

„7. V § 246 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„3. Zadavatel rovněž nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem, pokud

a) oznámil příslušnému soudu nesrovnalost týkající se dodavatele podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,

b) zjistí, že je v evidenci skutečných majitelů dodavatele zapsána poznámka o nesrovnalosti nebo

c) zjistí, že je v zahraniční evidenci, obdobné evidenci skutečných majitelů, nesrovnalost týkající se dodavatele.

Zákaz uzavřít smlouvu s dodavatelem platí až do okamžiku, kdy je nesrovnalost odstraněna nebo vyvrácena dodavatelem nebo kdy je poznámka o nesrovnalosti vymazána z evidence skutečných majitelů nebo kdy je ze zahraniční evidence, obdobné evidence skutečných majitelů, vymazána nesrovnalost týkající se dodavatele.“.“

6. bod pozměňovacího návrhu. Za článek XXXIV. vložit nový článek XXXV., který zní:

„XXXV. Přechodné ustanovení.

Ustanovení § 246 odstavec 3 zákona č. 134/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použije na zadávací řízení zahájená nejdříve v den nabytí účinnosti zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů.“

Následující články přeznačit a přeznačení promítnout do ustanovení účinnosti.

Protože jsme v podrobné rozpravě, tak se pustím do zdůvodnění věcného tohoto pozměňovacího návrhu. Tento pozměňovací návrh reaguje dopředu na zákon o evidenci skutečných majitelů. Je tristní, že ten zákon tady nemáme.

Nicméně, abyste věděli, souběžně s tou možností, kdy úřad může ověřovat, jak jsem říkal, skutečného vlastníka podle skutečnosti, tzn. podle faktického stavu, tento zákon ještě umožňuje u rejstříku, který povede v evidenci skutečných majitelů, aby poskytovatel napadl údaje, které v evidenci jsou. To neumožňuje nic jiného, než ještě souběžně s tím další možnost toho úřadu, pokud má závažné pochybnosti o tom, že evidence je vedena správně, poskytovatel dotace může rejstříkový soud zavázat, aby vedl řízení v rámci nového zákona, který tady máme, v tom, aby se tam skutečné údaje dostaly. Tohle je věc, která souvisí se zákonem, který tady ještě nemáme, nicméně potom bychom museli znovu novelizovat. Nedává to žádné nové povinnosti a žádným způsobem se to nekříží s předchozím pozměňovacím návrhem, který přednesl kolega Wagenknecht. S paní Němcovou jsme to diskutovali, bylo to v Poslanecké sněmovně, paní ministryně to určitě ví, tento návrh byl v Poslanecké sněmovně, byl to návrh, tuším, kolegy Marka Bendy, je věcně s odbornou veřejností vykomunikován, prošel opravdu připomínkovým řízením i s tou odbornou veřejností, s Rekonstrukcí státu, s Transparency International a dalšími organizacemi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Goláňovi za načtení pozměňovacího návrhu, jeho zdůvodnění. Další do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Leopold Sulovský. Nechce vystupovat, takže další přihlášený do podrobné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, chtěl bych požádat o 15minutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pardon, teď hned nebo až po ukončení?

Senátor Zdeněk Nytra:  Po uzavření podrobné rozpravy, před hlasováním.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, před hlasováním. Beru to tak. Prosím trošku o klid v sále, ať se slyšíme, ať se můžeme soustředit. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu končím a ptám se paní ministryně, jestli si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Paní ministryně si nepřeje vystoupit se závěrečným slovem, děkuji. Pan senátor Sulovský by se k proběhlé rozpravě ještě před tím hlasováním měl vyjádřit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, ona tady není... Po konzultaci s legislativci jsme se dohodli na průběhu hlasování. Nejprve by se hlasovalo o výborovém návrhu vrátit návrh do Poslanecké sněmovny, s tím, že by se hlasovalo o bodech 1 až 7 pozměňovacího návrhu současně.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, rozumíme. A potom? Nebudeme ještě hlasovat, protože...

Senátor Leopold Sulovský:  Potom, v případě, že to projde, se bude o bodech 8 a 9 hlasovat zvlášť, pokud bod 8 výborový projde, už jsou nehlasovatelné další návrhy, pokud projde bod 9 výborový, tak se bude hlasovat o bodech 5 a 6 pozměňovacího návrhu pana Goláně, Wagenknechta a paní Němcové.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Takže nám všem je teď, doufám, jasný postup při hlasování, a protože klub ODS a TOP 09 požádal o 15minutovou přestávku před hlasováním, vyhlašuji 15 minut přestávku. Budeme pokračovat v 11:09 hodin.

(Jednání přerušeno v 10.54 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.09 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážené kolegyně, kolegové, prosím, abyste zaujali svoje místa, protože přerušení našeho jednání bylo v 11:09 hodin ukončeno. Teď tedy jenom, kde se pohybujeme z hlediska procesu. Skončila podrobná rozprava. Byly načteny všechny pozměňovací návrhy. Nyní tedy poprosím pana zpravodaje garančního, aby nás v souladu s jednacím řádem Senátu prováděl a přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Ještě znovu poprosím, aby zrekapituloval, jak se bude hlasovat.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Vážená paní vicepremiérko, vážená paní předsedající, zopakuji v krátkosti, jak budeme hlasovat. Na základě průběhu podrobné rozpravy budeme nejprve hlasovat o výborovém doporučení a o bodech 1 až 7. Poté se bude hlasovat o bodech 8 zvlášť a 9 zvlášť. Pokud tyto neprojdou, bude další hlasování o pozměňovacích návrzích pana Wagenknechta, Goláně a paní Němcové a u bodu 9 pro pana Wagenknechta a pana Goláně. Takže nyní hlasujeme o bodech 1 až 7 výborového doporučení.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já vás ještě všechny oslovím znělkou.

Mám tu podnět k tomu, abychom se odhlásili, čili prosím, odhlaste se. Mají všichni již přihlášeno? Ještě se dívám, někteří s tím trošku bojují. Ano, všichni jsou přihlášeni, takže v tuto chvíli je v sále přítomno aktuálně 69 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35. Zahajuji hlasování. Pardon, stanoviska. Necháme to, prosím, doběhnout. Stanoviska. Prosím pana senátora, zpravodaje o stanovisko? (Zpravodaj: Souhlasné.) Paní ministryně? (Ministryně: Nesouhlasné.) Děkuji.

Teď zahájím hlasování. V sále je aktuálně přítomno 70 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v tomto okamžiku hlasování č. 39 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 70, proti bylo nula, návrh byl přijat. Je tu připomínka, námitka.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já se omlouvám, je to podruhé za dva dny, věřím tomu, že naposledy v tomto funkčním období, nicméně opět jsem nehlasoval, neboť byť mi svítilo hlasovací zařízení, chtěl bych prosit, zda by bylo možno opakovat hlasování. Ještě jednou se omlouvám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní musíme hlasovat o tom, zda přijmeme tuto námitku, budeme hlasovat o tom, zda bude původní hlasování zamítnuto nebo chápáno jako chybné. (Místopředsedové radí místopředsedkyni další postup.)

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já jsem nevěděl, že to jde, omlouvám se za to. Hlasoval bych pro návrh. Stačí takto pro stenozáznam? Nezpochybňuji hlasování a hlasoval bych pro návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Teď to bude jednodušší, protože bychom měli dvě hlasování navíc, ale my jsme stále v hlasování o pozměňovacích návrzích k tisku č. 327. Poprosím pana zpravodaje, aby nás dále provedl hlasováním, tedy o čem budeme hlasovat dále.

Senátor Leopold Sulovský:  Dále budeme hlasovat o bodu č. 8 výborového návrhu. Schválení.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Prosím o stanovisko paní ministryni. (Ministryně: Bod 8? Souhlasné.) Teď prosím o stanovisko pana zpravodaje. (Zpravodaj: Neutrální.) Stanovisko pana zpravodaje je neutrální.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 40 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 5, proti bylo 15, návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji, další hlasování.

Senátor Leopold Sulovský:  Na základě výsledků tohoto hlasování bychom nyní hlasovali o pozměňovacích návrzích pana Wagenknechta, Goláně a paní Němcové. Takže nejprve o bodech 1, 2, 3, 4 pozměňovacího návrhu pana Goláně, Wagenknechta a paní senátorky Němcové.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, technická poznámka, pan senátor. (Jeden ze senátorů namítá, že se ještě nehlasovalo o bodu 9.) Nevadí, to je v pořádku. Technická poznámka, bylo odpovězeno, že je to v pořádku, děkuji. Teď opět stanoviska. Prosím o stanovisko paní ministryni. (Ministryně: Neutrální.) Prosím o stanovisko pana zpravodaje. (Zpravodaj: Souhlasné.) Takže neutrální paní ministryně, souhlasné pan zpravodaj.

Zahajuji hlasování... Hlasování je zahájeno. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Třetí pozměňovací návrh je schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 41 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 69, proti bylo nula, návrh byl přijat. Teď prosím další pozměňovací návrh.

Senátor Leopold Sulovský:  Dále bychom hlasovali o bodech 1 a 2 pozměňovacího návrhu pana Wagenknechta a pana Goláně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Teď prosím o stanovisko paní ministryni. (Ministryně: Neutrální.) Prosím o stanovisko pana zpravodaje. (Zpravodaj: Také neutrální.) Všichni jste slyšeli. Nyní můžeme zahájit hlasování. Hlasování bylo zahájeno, nyní, prosím, vyjádřete názor. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 42 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 72, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Pane zpravodaji, další návrh.

Senátor Leopold Sulovský:  Nyní budeme hlasovat o bodu číslu 9 výborového návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, prosím o stanovisko paní ministryni. (Ministryně: Bod 9? Negativní.) Pana zpravodaje? (Zpravodaj: Neutrální.) Teď tedy můžeme zahájit opět hlasování. Víme všichni, o čem hlasujeme, čili zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 43 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovil 1, proti bylo 14, návrh nebyl přijat.

Ještě myslím, že tam máme hlasování, pane zpravodaji, pokračujte.

Senátor Leopold Sulovský:  Na základě výsledku současného hlasování budeme hlasovat o bodech č. 5 a 6 pozměňovacího návrhu pana Goláně, Wagenknechta a paní senátorky Němcové.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Nyní prosím o stanovisko paní ministryni. (Ministryně: Neutrální.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Neutrální.) Také neutrální. Zahajuji, prosím, hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 44 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 72, proti bylo nula, návrh byl přijat. Pane zpravodaji, to jsou všechny pozměňovací návrhy?

Senátor Leopold Sulovský:  Aha. Teď musíme hlasovat jako celek, že ve znění vracíme... Ne. Já se omlouvám, ještě budeme hlasovat o bodu číslo 3 pozměňovacího návrhu pana Goláně a Wagenknechta.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Máme tu poslední hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Zahajuji hlasování. Zeptám se paní ministryně napřed. (Ministryně: Neutrální.) Pana zpravodaje? (Zpravodaj: Neutrální.) Takže obě stanoviska neutrální. Teď můžeme zahájit hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 45 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 71, proti bylo nula, návrh byl přijat.

Nyní jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 74 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 38. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 46 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 73, proti bylo nula, návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme k souhlasu s pověřením. V souladu s § 3 odst. 2 návrhu stykového zákona pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Goláň a první náhradník byl pan senátor Wagenknecht. Souhlasí s tím navrhovaní? Souhlasí. Můžeme hlasovat o tom, zda nás budou zastupovat v Poslanecké sněmovně s vráceným návrhem zákona senátoři podle tohoto pořadí. Pan senátor Goláň a pan senátor Wagenknecht. Zahajuji hlasování. Prosím, kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 47 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 71, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Tímto můžeme ukončit hlasování k návrhu číslo 327 senátního tisku.

Já děkuji paní ministryni a můžeme se posunout k dalšímu bodu programu, tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 318

Senátní tisk je to č. 318. Návrh uvede, poprosím, už ho tady máme, vítáme vás, pane ministře. Návrh uvede pan ministr zemědělství Miroslav Toman, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo, prosím.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hosté, dovolte, abych uvedl návrh novely zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a dalších souvisejících zákonů. Předkládaný materiál byl vypracován společně ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí, vychází z koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, schválené usnesením vlády ze dne 24. července 2017, č. 528.

V souvislosti s obdobím sucha se navrhovanou novelou zavádí nové pojmy sucha a stavu nedostatku vody, zavádí se povinnost zpracování plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody pro území ČR a pro území kraje. Stanovuje se obsah těchto plánů a způsoby jejich projednání. Stanoví se také priority způsobů užití vody pro účely sestavení plánu pro sucho. Stanoví se orgány pro zvládání sucha a nedostatku vody, jejich složení a kompetence. Upravuje se také vyhlášení a ukončení stavu nedostatku vody a zavádí se sankce za porušení nově navrhovaných povinností.

Další významnější změnou v návrhu vodního zákona je například zavedení povinnosti měřit množství odebírané povrchové a podzemní vody při povoleném množství alespoň 1000 m3 za rok nebo 100 m3 za měsíc a předávat výsledky měření správci povodí.

Návrh zákona dále obsahuje novelu zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv, která upravuje podmínky poskytnutí a použití státních hmotných rezerv pro řešení mimořádných události v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vody.

Součástí návrhu zákona je rovněž novela zákona o krizovém řízení, která souvisí s potřebou jasného rozdělení kompetencí orgánů pro sucho a krizových orgánů v případě, že za stavu nedostatku vody dojde k vyhlášení krizového stavu.

V návrhu je obsažena také novela zákona o vodovodech a kanalizacích, jejímž cílem je zejména umožnit provozovateli vodovodu reagovat omezením dodávek pitné vody na vyhlášení stavu nedostatku vody podle vodního zákona.

V rámci projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byla podána a následně přijata řada pozměňovacích návrhů, které dopadají do různých oblastí nejenom vodního zákona. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky schválen dne 18. září 2020. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova 20. října 2020, Stálá komise Senátu voda - sucho 29. října 2020 a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu dne 4. listopadu 2020 s doporučením schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

Návrh zákona projednal také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí 3. a 10. listopadu letošního roku. Svým usnesením doporučil vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se týkají administrativního zjednodušení odstranění vodních děl za účelem obnovy přirozených koridorů drobných vodních toků a legislativně technických úprav, způsobených mimo jiné délkou legislativního procesu návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, s nímž souhlasím.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisky č. 318/2 a 318/5. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Holeček. Následně senátní tisk také projednala Stálá komise v Senátu voda - sucho. Usnesení máte jako senátní tisk č. 318/4. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Senátní tisk také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení máte jako senátní tisk č. 318/3. Zpravodajkou komise byla opět určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním zpravodajem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 318/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní předsedající, pane ministře. Já budu velmi stručný, protože tento návrh zákona byl podroben velmi dobré přípravě. I k tomu návrhu, který přišel z Poslanecké sněmovny, zaujal náš výbor souhlasné stanovisko. Po diskusi a vysvětlení některých pojmů náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Teď tedy prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Petr Holeček? Ano, přeje. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane ministře. Budu také poměrně stručný. Výbor pro územní rozvoj a životní prostředí se tímto zákonem zabýval dokonce na dvou jednáních, na přerušených jednáních, kdy jsme tento zákon poměrně důkladně pročetli a podrobili ho rozpravě. Jenom chci říci, že není tak úplně jednoduchý. Už jenom to, co říkal pan ministr, že tady bylo přijato 29 pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně, tak ukazuje, že to je zákon rozsáhlý. Já bych vám teď nyní přečetl stanovisko našeho výboru. Výbor

I. doporučuje Senátu parlamentu vrátit pozměňovací návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení; ty pozměňovací návrhy, pokud projde do podrobné rozpravy, samozřejmě budou načteny předkladatelem,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu parlamentu senátora Petra Holečka

III. pověřuje i mě, tehdy místopředsedu výboru, abych předložil toto usnesení předsedovi parlamentu, což jsem učinil.

To je vše, děkuji za slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se táži, jestli si přeje vystoupit zpravodajka Stále komise Senátu pro rozvoj venkova a současně Stálé komise Senátu voda - sucho, paní senátorka Anna Hubáčková? Ano. Paní senátorko, prosím.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, o tom, jak je to významný zákon, svědčí i to, že byl předložen i do poradních orgánů komisí. Bylo to ve složitější době, těsně po volbách, takže zpravodajkou komisí, do kterých to bylo určeno, jak komise pro rozvoj venkova, tak komise voda - sucho, jsem byla určena já.

V komise pro rozvoj venkova jsme přijali usnesení, zákon jsme schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Na komisi voda - sucho nás informoval člen komise, pan senátor Orel, že bude předkládat pozměňovací návrh. V té chvíli nebylo jeho znění známo, ale byli jsme obsahově seznámeni s tím, že se týká především renaturalizace drobných vodních toků, neboli, tak jak to okomentoval pan ministr, zjednodušení administrace pro některá vodní díla a jejich renaturalizaci. My jsme tam nepřijali žádné usnesení, a to z toho důvodu, že jsme v té době nebyli ani úplně usnášeníschopní díky té době mezivolební a meziustavující. Také proto, že jsme chtěli už reagovat na návrh pozměňovacího návrhu pana senátora Orla.

Kloním se k tomu, abychom podpořili návrh, který zaznívá z výboru pro územní řízení a životní prostředí. Ten důvod je jeden nebo ten nejaktuálnější a nejakutnější důvod je ten, že obsahuje i návrh na odložení účinnosti tohoto zákona. Tak jak byl ten zákon dlouhodobě projednáván, stalo se to, že účinnost pro některá opatření nastává 1. 1. Dotčení by neměli šanci se na něj připravit, takže jeden z bodů pozměňovacího návrhu je i odložit účinnost. Z tohoto důvodu se přikláním já osobně, doufám, že i za komisi voda - sucho, abychom se ztotožnili s návrhem výboru pro územní správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se tedy táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Proto tedy pokračujme. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Jiří Drahoš. Prosím, pane senátore. Máte slovo. Připraví se pan senátor Orel.

Senátor Jiří Drahoš:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já bych chtěl v rámci projednávaného zákona upozornit na problematiku recyklace odpadních vod.

V současném znění zákona není podle mého názoru tato problematika dostatečně právně upravená, tedy není upravena možnost opětovného využití vyčištěné odpadní vody z měst a obcí pro využití v zemědělství, průmyslových podnicích, závlah městské zeleně a podobně. O možnosti takto s vodou nakládat je pouze okrajová zmínka v § 38 odstavci 11.

Od paní náměstkyně ministerstva životního prostředí Peštové i od zástupců ministerstva zemědělství mám informaci, že by toto mělo být řešeno právní úpravou, na které teď ministerstvo zemědělství údajně pracuje a která bude včleněna do novely zákona o hnojivech. U toho bych se rád zastavil.

Musím říct, že mě ujištění, že se na ministerstvu na něčem pracuje, obecně nenaplňuje úplně důvěrou, že se ta věc někam rychle posune. Také vůbec nerozumím tomu, proč nemohla být tato problematika včleněna do vodního zákona, místo toho se bude přidávat nelogicky k hnojivům a k dalším speciálním zákonům podle toho, jakého využití vody se to zrovna bude týkat.

Rád bych se proto pana ministra zeptal, proč to nebylo řešeno tímto z mého pohledu velmi jednoduchým a srozumitelným způsobem? Domnívám se, že navrhovaná právní úprava plně neumožňuje opětovné využití vyčištěné odpadní vody, což je navíc v rozporu s evropskou směrnicí Rady 91/271/EHS, která říká, že odpadní vody by měly být vyčištěny a znovu použity kdykoliv, zdůrazňuji, kdykoliv to bude možné. Já jsem ochoten věřit, že se na jednom z příslušných ministerstev pracuje na úpravě, která dá vše do souladu, ale podle střízlivého odhadu se nedá čekat, že bychom odpovídající novelu přijímali dříve než za 2 až 3 roky. To považuji v situaci, kdy v České republice zápasíme s historickým suchem, za velmi nešťastné zdržení. Děkuji. Takže otázku jsem položil, pan ministr se k ní jistě vyjádří.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní opravdu má slovo pan senátor Orel, protože pan Jaroslav Větrovský mi mával, že nechce přednostní právo, takže se ho vzdává. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že jsem předkládal ty dva pozměňovací návrhy, které prošly pozitivně výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a regionální rozvoj, tak si je dovolím ještě trošičku přiblížit.

Já se především omlouvám za to, že jsem to nepředložil do garančního výboru, ale to bylo z toho důvodu, že jsem si myslel, že garančním výborem je právě ten výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tak nějak mi to tam více sedělo.

Ještě bych možná na pravou míru uvedl to, že v komisi voda - sucho ten návrh komplexní u mého pozměňovacího návrhu byl, ale pravdou je, že jsme byli ve velmi úzkém složení.

Takže k tomu zdůvodnění toho prvního pozměňovacího návrhu tolik, to podrobné zdůvodnění máte na stolech, takže to zkrátím.

Jak už tu zaznělo, cíl je administrativně zjednodušit odstranění vodních děl v korytech drobných vodních toků s cílem umožnit zpřírodňování upravených koryt drobných vodních toků, takzvané renaturace. Platná právní úprava obsažená ve vodním zákoně nevytváří dostatečné podmínky pro to, aby ukončování právní existence těch nepotřebných, přežitých vodních děl mohlo probíhat v rozsahu adekvátním potřebám zlepšování vodních poměrů v krajině.

Předkládaný návrh má proto za cíl umožnit ukončování právní existence podélných technických úprav koryt formou ohlášení podávaného vlastníkem daného vodního díla. Především se jedná samozřejmě o správce vodních toků k vodoprávnímu úřadu. Navrhované ukončení právní existence vodního díla, akceptování příslušného ohlášení ze strany vodoprávního úřadu má administrativní charakter, nevznáší nároky na změny půdorysné, respektive pozemkové dispozice vodního toku, ani nepřináší okamžité změny funkčních charakteristik koryta toku.

Koryto vodního toku, respektive jeho technická úprava, zůstane nadále v současném stavu, do kterého se postupným působením přírodních procesů dostala. Koryto vodního toku bude následně považováno za přirozené koryto vodního toku ve smyslu 44 odstavce 2 vodního zákona. S tím, že vlastník vodního díla provede ohlášené práce k zajištění bezpečnosti a průtočnosti koryta tohoto drobného vodního toku. Jedná se například o odklizení betonových prvků z dna těchto vodotečí.

Zjednodušeně řečeno, cílem je umožnit nápravu degradovaných stavů drobných vodních toků v krajině, omezit často zbytečné povinnosti vlastníků vodních děl k údržbě a opakované obnově starých, dožitých, přežitých úprav vodních toků, které probíhaly především v 70., 80., 90. letech minulého století. A v podstatě tím přispět k adaptaci pro změnu krajiny. Všichni víme, že nás postihlo dlouhodobé sucho nebo naopak povodně. Tato opatření mohou ve své podstatě přinést určitou adaptaci na ty klimatické změny. Ony ty vodní toky, drobné vodní toky, to jsou desítky tisíc kilometrů. Nejsou to malé úseky. Kdo to sleduje trošku, víme, že revitalizace větších vodních toků nám příliš neběží. Je to spojené s obrovskou administrativou, byrokracií, samozřejmě zpracováním projektových dokumentací, složitým vodoprávním řízením, takže ty revitalizace můžeme v podstatě počítat na prstech rukou. Toto jsou možnosti, ty drobné úpravy těchto drobných vodních toků, to je možnost, jak ušetřit i finanční prostředky správcům povodí a přispět ke zlepšení vodního režimu v krajině. Myslím si, že místně výrazně přispět.

Ten druhý pozměňovací návrh, to jsou skutečně legislativní, technické záležitosti, v jednom případě je tam špatně uvedený odstavec, nebo číslo odstavce, je to na základě upozornění našeho legislativního odboru. Druhá záležitost, ta se, jak už to bylo taky řečeno, týká účinnosti té právní normy, protože adresáti, tím, jak se to zdrželo dlouho při jednání v Poslanecké sněmovně, ti musí mít časový prostor připravit se na to, jaké zavádí tento zákon povinnosti. A to nejde během jednoho, dvou měsíců. Ten odklad účinnosti je skutečně nutný o ten rok.

Poslední záležitostí, takovou technickou nebo upřesňující, je to, to se týká zmocnění orgánů pro vydání obecně závazného nařízení, týká se to užitkové vody, protože to zákonem bylo opomenuto. To se napravuje tím, že k vydání příslušného prováděcího právního předpisu je zmocněno ministerstvo zdravotnictví. To je ode mě vše, děkuji a moc vás všechny prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, já jsem při čtení tohoto zákona zjistil, že jsem se zmýlil v životě. Já jsem si myslel, že nedostatek pitné vody vyřešíme dostatkem pitné vody. Nicméně my nedostatek pitné vody vyřešíme tím, že ustavíme komisi. Mně přijde trochu ten návrh lehce absurdní. Já ho podpořím, protože si myslím, že nemůže vůbec ničemu ublížit a uškodit, nicméně bych chtěl požádat o to, zda by se zásobování pitnou vodou, a to zejména v těch oblastech, kterým se říká vnitřní pohraničí, v těch venkovských oblastech, věnovala řádná pozornost a staly se skutečně prioritou vlády a byly vyčleněny prostředky a pomoc investorům, případným, na to, aby mohlo dojít k propojování vodárenských soustav. Já třeba vím, v mém volebním obvodu skutečně, i s panem kolegou novým, Petrem Štěpánkem, jsme o tom hovořili, že skutečně ty záměry tady jsou. Jsou to projekty nadregionální v propojování vodárenských soustav Jihočeského kraje, Středočeského kraje, Vysočiny.

Tak bych chtěl požádat o podporu, protože pak si myslím, že bychom nemuseli ustavovat komise a té vody bychom měli pro všechny dost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo paní senátorka Hubáčková a připraví se pan senátor Petr Štěpánek.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, ještě jednou. Chtěla bych se vyjádřit k tomu nově položenému pozměňovacímu návrhu na recyklaci odpadních vod. A to z toho důvodu, že jsem byla u mnoha jednání k vodnímu zákonu a recyklaci odpadních vod všech typů jsme se věnovali i za účasti pana profesora Wannera a jeho kolegů na komisi voda – sucho. Není to úplně dobře ještě vyřešený problém. Recyklace odpadních vod, tak jak je předložena v tomto pozměňovacím návrhu, není jenom tedy pro městské a obecní, tedy, jak je to... Odpadní vody z měst a obcí za účelem opětovného využití, tak ten paragraf nezní, zní opravdu obecně, protože pod bodem odst. 1 se píše: Vyčištěné odpadní vody mohou být ve vhodných případech znovu použity. V odst. 2: Povolení k produkci a dodávkám vyčištěných odpadních vod pro opětovné využití, dále jen recyklace odpadních vod, vydává vodoprávní úřad fyzickým nebo právnickým osobám k jejich žádosti na časově omezenou dobu. Tím chci říct, že problém recyklace není úplně dobře ještě prodebatován, prodiskutován, chtěla bych tady se osobně vyjádřit, že tento pozměňovací návrh z tohoto důvodu nemohu podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, paní senátorko, mám tady jenom avizováno, že pozměňovací návrh nebyl a nebude podán. Jenom konstatování, takto to zaznělo od pana senátora, který jej předložil. V tuto chvíli další je pan senátor Petr Štěpánek, prosím, máte slovo, pane senátore. Teď tam skočilo jedno přednostní právo, ono tam skočilo až teď, takže chce ho využít pan senátor Oberfalzer? Ano.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Neskočilo tam teď, nýbrž ve chvíli, kdy jste se už nedívala na obrazovku, omlouvám se. Chtěl jsem k tomu jenom dodat, aby to bylo srozumitelné, abyste nás nepletli pojmy. Mluvíme-li o pozměňovacím návrhu, musí ten pozměňovací návrh někde existovat, čili my v tuto chvíli máme k tomuto tisku jediný pozměňovací návrh nebo sérii pozměňovacích návrhů, která je vetknuta do usnesení výboru VUZP. Teď jsme se tady trochu naběhali, aby bylo jasné, kdo jaký má pozměňovací návrh, to je technická informace, může jej podat samozřejmě kdokoli i během pléna, ale musí být představen, hlavně namnožen na stoly, abychom to viděli. Konec zmatení. Zrekapituluji, co je ve hře, jsou to pozměňovací návrhy VUZP do této chvíle. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo, nyní má opravdu slovo pan Petr Štěpánek.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Původně jsem nechtěl vystupovat, ale naváži na kolegu. Společně připravujeme takový velký projekt, tady se na vás, pane ministře, obracím s takovou velmi závažnou věcí. Jak řekl kolega, skutečně nepotřebujeme komisi, ale potřebujeme tu vodu. Ale vím, že si to velmi dobře uvědomujete, doufáme, že ta nově vzniklá komise nám pomůže. Víte, ona existuje taková veřejná síť vodovodů, která se zabývá především těmi většími městy, na nás, na tu vnitřní periferii, tzn. buď jih středních Čech, nebo sever jižních Čech, kde je malá zalidněnost, tak to vždycky zůstávalo v okraji zájmu. Vím, že tam nežije mnoho lidí, ale je tam mnoho vesnic. Obce, které obsluhují tato území, zdaleka nemají tolik finančních prostředků, aby se vůbec zabývaly bez významné pomoci státu a krajů tím, že by se napojovaly na vodárenské soustavy. Dostali jsme odvahu, dali jsme dohromady nějakých 12 obcí a připravujeme skutečně napojení na jihočeskou vodárenskou soustavu, část obcí jižních a část obcí středních Čech. Už dnes víme, byť se teprve zpracovává studie proveditelnosti, že ani omylem nebudeme schopni to ufinancovat, dokonce ani nebudeme mít na to, abychom se účastnili nějaké dotace a dotaci spolufinancovali. Tady si myslím, že by bylo velmi na zamyšlenou, aby se podobně, jako je cestní síť ČR, tzn. dálnice a silnice I. třídy, staly investicemi státu a krajů, tak... Já počkám, až pan ministr... Protože budu mluvit vyloženě k vám. Pane ministře, žádám, abyste zvážili, aby se hlavními infrastrukturními řady, tzn. hlavními řady vodohospodářské infrastruktury, staly investory stát, potažmo kraje. Až na obce by zůstaly vlastní rozvody, ale musím říct, že s tím budou mít co dělat, aby vůbec jejich rozpočty na to stačily. Ale velmi brzy se na vás obrátíme s konkrétním projektem, tady vás prosím, pane ministře, jestli byste skutečně toto dopojení vodohospodářských soustav, kde je to možné, právě do těchto malých obcí nebo málo zalidněných obcí, které nemají dostatek finančních prostředků z rozpočtového určení daní, nemají našetřeno, protože není z čeho, tak abyste si toto vzali za své, ta území, která jsou dnes bílá na mapě, není jich až tak úplně málo, abyste řešili právě propojením vodohospodářskými soustavami. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký a připraví se pan senátor Marek Ošťádal.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, paní předsedkyně. K tomuto zákonu bych chtěl říct, že je dobře, že je, jsem rád, že je, protože tam řeší některé věci, které jsou, ale je zapotřebí, abychom si všichni uvědomili, že voda jako taková je v kompetenci dvou ministerstev. Část je v kompetenci ministerstva zemědělství a část je v kompetenci ministerstva životního prostředí. Myslím si, pan ministr mi to určitě potvrdí, že to občas při různých věcech naráží kompetenčně mezi ministerstvy, občas to mezi některými skřípe, jestli by do budoucna, už je jedno, jestli to bude v gesci všechno, voda, ministerstvu zemědělství nebo ministerstvu životního prostředí, ale že by bylo vhodné, aby voda jako celek, jako nenahraditelná surovina, je jedno, jestli je to pitná, i ta špinavá nebo šedá, byla v celé gesci pod jedním ministerstvem, protože pak bude všechno podstatně jednodušší. Takže to je první věc, na kterou bych chtěl upozornit.

A pak druhá věc, která je, tento zákon řeší všechno. Řekl bych, že co jsem si přečetl, dobré. Ale jaksi se tam opomnělo na lesní toky. Voda, většinou v tom lese prší, tam drží a z těch lesů vytékají různé potůčky, stružky a podobně, to tam až tak vysloveně ošetřeno není. Když se něco bude dělat, aby se to vzalo, že vodní zdroje jsou hlavně pitné vody na kopcích a z kopců je zapotřebí, aby to tam zůstávalo a odtékalo to pomalu, aby to byla houba. Tady bych prosil, když se bude něco dělat ještě, aby se na toto nezapomnělo. Jinak s tím celkem souhlasím, řekl bych, jsem rád, že to je. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Také děkuji a nyní má slovo pan senátor Marek Ošťádal.

Senátor Marek Ošťádal:  Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, pane ministře. Dobrý den, všichni, senátorky a senátoři. Teď nastalo takové téma, které se dotýká našeho regionu Hané. Občané Hané po mně chtěli, abych v Senátu promluvil hanácky, já si dovolím toto téma okomentovat v nářečí. Buď budete rozumět, nebo ne.

Jak jsem říkal už včera v podstatě, narodil jsem se na Hané, kousek od Olomouce, malá vesnice Náklo, která má 1500 obyvatel. Haná je region, kde se soustředíme hlavně na zemědělství. Obděláváme tam půdu. Hanáci jsou zemědělci. Historicky tam byly nastaveny nějaké postupy, kde se pečovalo o zem, kde se ta zem nezatěžovala, hospodařilo se tak, aby půda byla udržitelná. Potom přišli soudruzi, sebrali nám v podstatě pole, zcelili do velkých celků, rozorali remízky, rozorali všechny meliorační toky, které tam byly, a udělali obrovské lány.

Dneska je to zem, která je ničena dalším takovým aspektem, který nastal, což byly dotace, energetické dotace, všude je plno kukuřice a surovin, které se užívají hlavně k tomu, aby se tvořila nějaká energie. Nás to mrzí, nám to vadí, takže se snažíme, jako starosta obce se snažím komunikovat s našimi zemědělci. U nás je to zemědělské družstvo Onšovice, možná pan ministr zná, je to jedno z největších zemědělských družstev u nás v regionu. S paní předsedkyní se nám daří docela nastavovat ten nový, možná nový, ale původně starý postup, kde se zavádí znovu remízky a dělají se polní cesty a vrací se to do stavu, jak to původně bylo.

Takže tady si myslím, že je to dobré, už se to nastavuje do původního stavu a je to moc dobře. Ale to, co tam ještě chybí a co je třeba avízo od našich starostů z našeho regionu, protože Haná není úplně jen ta placka, ale kolem jsou i kopce a jsou tam lesy, už to tady řekl pan senátor Vosecký, v těch lesích se dnes těží kůrovcové dřevo, jezdí tam spousta lesní techniky, která vyjíždí v lesích cesty. Za sebou tu přírodu v lesích neobnovuje, nedělá nic pro to, aby se to vrátilo do původního stavu. Jenom se vytěží dřevo a odjede se pryč. Problém je ten, že když potom prší, tak po cestách, které jsou tam vyježděné velkou technikou, voda stéká do vesnic. My jsme letos viděli, jak v sousední vesnici, v Šumvaldu, celá vesnice byla splavená vodou z lesů. Takže tyto eroze, které nastávají, jsou způsobeny člověkem v krajině, ať už se splavuje ornice z polí, protože jsou velké lány, země je obitá velkou techniku, nebo právě v lesích nastává to, že po těžbě se krajina neuvádí do původního stavu.

Tak bych chtěl poprosit, zaintervenovat, jako nový senátor, neznalý mravů, jak jsem tady včera říkal, aby se nad tím vláda a lidé, kteří o tom rozhodují, zamysleli a skutečně pro to začali něco dělat, protože my tady dneska máme zákon o suchu. Mně přijde sucho jako trošku politické téma, protože příroda to moc neřeší. Příroda se rozhodne, že bude mokro, a je mokro. My to tady můžeme řešit, můžeme diskutovat o suchu, ale příroda to má jinak, ji nezajímá, co máme za potřeby. Takže by bylo dobré se spíše systému podřídit a neházet mu klacky pod nohy, a když děláme nějakou práci v přírodě, ať už jsou to pole nebo lesy, aby po nás nebyla potopa.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Nyní má slovo pan místopředseda Senátu, pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím zareagovat na to, co tady říkali oba dva předřečníci ohledně toho, odkud zejména pochází voda, kterou se potom snažíme zadržet a využívat ji, abychom měli třeba dostatek pitné vody. Já jsem na to upozorňoval na našem klubu.

Vidím obrovskou neřest, která nastala po tzv. kolektivizaci zemědělství, kdy v horách došlo ke scelení, to byl ten největší průšvih. Ono v údolí, dejme tomu, ale na horách došlo ke scelení obrovských pozemků do jedněch celků, kdy zmizely veškeré remízky, přírodní biotopy. Tohle všechno se scelilo do jednoho.

Státní statek Abertamy v Krušných horách vedl jakýsi soudruh Nikodým. On byl také předsedou národního výboru. Ten se rozhodl, že bude pěstovat žito nejvýše v Československu. Podařilo se mu to na Neklidu, 1115 metrů. Sklidilo se to se sněhem, pak se to dalo do nově vybudované senážní jámy, tam to zkyslo a teklo to do vodního zdroje pro pitnou vodu. Takhle jsme hospodařili.

Bohužel za ta léta, máme k tomu 30 let po revoluci, se mnohé nezměnilo. To nejhorší, když jsem si zákon přečetl, říkal jsem to i na komisi voda – sucho, byla záležitost toho, že se tam myslí zejména na ochranu zemědělského půdního fondu, ale nikdo nemluví o lesním půdním fondu. Bylo mi vysvětleno vašimi kolegy, tzn. lidmi, náměstky z ministerstva zemědělství a z životního prostředí, že je to z toho důvodu, že si to nikdo neuvědomil, že budeme chránit zejména zemědělskou půdu, ale půdu lesní, ta, která absorbuje tu vodu, jak tady už říkal kolega, postupně ji potom vypouští, aby nám nevyschly toky, tak ta zvěrstva, která byla nadělána v horách, jsou tak obrovská, že pokud tady rychle něco neuděláme, do budoucnosti si myslím, že budeme dlouhodobě řešit veškeré možné komise voda – sucho a my to stejně nevyřešíme. Jak řekl kolega, příroda si to stejně udělá podle svého.

Takže bych chtěl poprosit, pane ministře, když jsem se ptal zodpovědných z vašeho ministerstva a životního prostředí, tak oni mi řekli, že je to nenapadlo. Prosím, aby se věnovala stejná ochrana jako zemědělskému půdnímu fondu, tak aby se věnovala lesnímu půdnímu fondu, protože 1 centimetr takové té půdy, který je v horách, která vzniká z biomasy o hodně hůř než na polích dole, tak 1 centimetr se tvoří 100 let. Pak, když přijde investor, který odhrne 50 centimetrů této lesní půdy, zahrabe ji s kamením, se vším dohromady, tzn. nedá ji na stranu, jako jsme zvyklí u zemědělského půdního fondu, pak to nevrátí nazpátek, tak mi to připadá hodně kruté. Já jsem minulý rok upozornil inspekci životního prostředí, byť s malým výsledkem, když mnoho hektarů této lesní půdy v Krušných horách zaniklo a bylo zahrabáno do kamenité půdy, která byla pod tím.

Takže bych chtěl poprosit, pane ministře, jestli byste tomu mohli věnovat pozornost na ministerstvu. Je to jiný zákon. Týká se to lesního zákona. Já jsem chtěl dávat nějaký pozměňovací návrh, ale bylo by to všechno tak složité, že by to bylo zbytečné. Vaši pracovníci mi slíbili, že se na toto zaměříte a že i ochrana lesního půdního fondu by se měla dostat na úroveň zemědělského půdního fondu. Inspekce životního prostředí, ta funguje velmi liknavě, v tomto případě, kdybychom naopak potřebovali, aby důrazně fungovala, aby zamezovala likvidaci lesního půdního fondu, tak to nečiní. Čili poprosím obě dvě ministerstva, jestli byste se tomu mohla více věnovat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A protože se do obecné rozpravy už nikdo nehlásí, tak ji uzavírám, poprosím pana ministra, aby se k ní vyjádřil.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Všem dobrý den, dámy a pánové, jen velmi stručně k poznámkám, které tady byly. V prvé řadě chci poděkovat za korektní debatu, protože si myslím, že věci, které tady zazněly, ve spoustě věcí je to tak, já to ještě krátce okomentuji.

Já se jenom vrátím ke stolečku. Omlouvám se. Chtěl jsem v první řadě odpovědět... Kdybych na něco zapomněl, tak mi to, prosím, připomeňte.

Pan senátor Drahoš. Beru to jako připomínku, neberu to jako pozměňovací návrh, jestli jsem to dobře pochopil... Děkuji. Chci říci, že zákon o hnojivech, že to tam jednoznačně patří. Chci říci, my jsme to udělali aspoň okrajově, protože samozřejmě je to v kompetenci, ta vaše připomínka, ministerstva životního prostředí, tzn. my v rámci naší kompetence jsme to dali do zákona o hnojivech, aby to byl zákon o hnojivech. Tzn. používání vod v rámci nějakých hygienických parametrů už je ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně. Tzn. není to tak, že bychom teď na tom začali pracovat, ale máme to tam.

Druhá věc je, jestli mohu, jak jste říkal, že v Evropě to bylo přijato atd., bylo to přijato v květnu letos, takže my už jsme to tam nemohli zapracovat.

To znamená, je to s tím, že by účinnost měla být od června 2023. Já jsem si to proto hledal, tak se omlouvám kolegům, kteří měli pocit, že si hraji s mobilem, ale já jsem si hledal ta nařízení, za to se omlouvám. Určitě tam dáme minimálně teď aspoň ty technologické body k novele zákona o hnojivech v rámci kompetencí ministerstva zemědělství. Co se týká životního prostředí, povedeme s ním debatu a nechceme opravdu, aby to bylo tak, že vodoprávní úřady budou rozhodovat každý samostatně, co povolí, co nepovolí. My bychom chtěli, aby to mělo nějakou fazonu, abychom řekli, jaké jsou limity, jaká jsou pravidla atd. Takže na tom pracujeme a určitě věci dotáhneme do konce.

Co se týká pozměňovacích návrhů pana senátora Orla, já mu rozumím. Máme s tím v podstatě souhlas, legislativně-technické úpravy, které reagují na délku legislativního procesu v návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, tomu rozumím. Za zmocnění ustanovení pro ministerstvo zemědělství... Naopak chci poděkovat, protože tam to zapomněl dát ve svém pozměňovacím návrhu pan poslanec Holomčík, takže tam se na tom asi shodneme a nevidím v tom nic zásadního.

Co se týká pana senátora Větrovského, já si to dovolím spojit s připomínkou pana senátora Štěpánka, jestli to říkám správně. Děkuji za ten hanácký přízvuk, já jsem z Kroměříže, takže já jsem vám rozuměl, na to budu trošku reagovat. Chci říci, že my, co se týká propojení a dalších věcí, to, co tady říkali kolegové, určitě děláme. My jsme, jen pro vaši informaci, za období, co tam jsem, za dva roky, udělali sedm pilotních projektů. Týká se to od Moravy až po ostatní kraje, tzn. od Náchoda po Hradec, až po Chrudim. Děláme teď propojení ohledně Brna.

Jinak, co se týká dalšího projektu, o kterém mluvíte, mluvil jsem o tom s panem senátorem Větrovským, komunikovali jsme to. Já jenom chci říci, že na projekt čekáme už druhý rok, co jsem ve funkci, takže jestli by to šlo nějak udělat... Omlouvám se, ale mluvím úplně otevřeně, nebudu tady kličkovat, tak to je. Naše dva projekty jsou propojování. Dali jsme do toho 3/4 miliardy. Nebo jsou to projekty 700 milionů, dotace 490 milionů. Jedeme teď další kolo, děláme to z vnitřních úspor, takže ano, propojování vodovodů je priorita.

Co se týká obcí a vodovodů, více než 90 %, řádově budu říkat 90 % obcí je připojeno na vodovod, 10 % tam nemáme. Naší prioritou na ministerstvu zemědělství jsou obce do 1000 obyvatel. Na tom se shodujeme. Dali jsme tam řádově, teď mě, prosím, nechytejte za slovo, 2 mld. Kč. Předpokládám, že to uděláme i příští rok. Tzn. my ty věci budeme nějakým způsobem tlačit a pojedeme v tom dál. Takže to tady mohu zodpovědně prohlásit, že to takto uděláme.

Co se týká kompetencí, jak říkal pan senátor Vosecký, ano, je to tak. Já to teď nechci komentovat, bylo by potřeba, aby to bylo pod jedním ministerstvem. Nejsem tím, kdo bude říkat kam, ale nicméně bych tomu rozuměl, bylo by to fajn, protože my zodpovídáme za veškerou povrchovou vodu, tzn. povodí a další věci. Tím, že se staráme o povrchovou vodu a povodí, se věci spravují jednou lépe, jednou hůře, o tom se můžeme bavit. Nicméně pak vzniká podzemní voda atd. Peníze z podzemní vody už nejdou k ministerstvu zemědělství, ale jdou vysloveně jenom na to druhé ministerstvo. Takže určitě by se tyto věci mohly a měly řešit.

Ještě se vrátím k propojeným lánům, širým, rodným, jak jste říkal. Udělali jsme opatření, za která jsem kritizován, tzn. maximální výměra jedné plodiny je 30 hektarů. Týká se to vodní i větrné eroze, což se týká zejména velkých lánů na Moravě a v Polabí. To jsou velké lány. Tím bych navázal na pana Horníka. My jsme jedním ze zakládajících členů evropské skupiny, která se zabývá tzv. agroforestery, tzn. abychom zasazovali i remízky a další věci, abychom dostávali stromy do krajiny a abychom obnovovali. Jen pro vaši informaci, máme v plánu, jako první jsem nestahoval peníze z Lesů ČR, naopak to děláme na zalesňování. Pokud nám to vyjde, a teď, prosím, mě opravdu nechytejte za slovo, počítám, že zalesníme jenom v příštím roce, v dalším období minimálně 35 až 45 000 hektarů. Tzn. my jdeme i na obnovu lesů, veškeré peníze vracíme. My jsme poskytli Lesům ČR naopak peníze, 2 mld., speciálně na zalesňování, na zadržování věcí atd. Ale je to kompetence s MŽP, takže my tam s tím trošku bojujeme, ale naší snahou je, aby holiny, které vznikají po kůrovci, aby se obnovily co nejdříve. Teď bychom se mohli bavit, jestli to má být umělé zalesňování nebo přirozená obnova atd. Nicméně les tam patří. Takže jsme v souladu.

Jen chci říci, že naší prioritu je také zadržování vody v krajině. Možná jste to zaregistrovali, možná ne, když jsem nastoupil do funkce, myslím, že jsem to říkal i tady při nějakém projednávání, jsem se zavázal, že co budu ve funkci, tak co den, to rybník. Já chci říci, že se nám to daří, překračujeme to. Věřím, že do doby, dokud budu ve funkci, každý den s naší podporou vznikne v ČR jeden rybník, minimálně. Tzn. my to držíme, je to naše priorita, protože si myslím, že voda je potřeba zadržovat v krajině. Pak samozřejmě vytvářet i vodárenské nádrže, ale to už je na další debaty, které jsou.

Takže tolik, snad jsem na nic nezapomněl. Chci požádat o podporu tohoto zákona, nicméně pozměňovací návrhy, jsem připraven, které předložil pan senátor Orel, souhlasit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Nyní prosím zpravodaje, pana senátora Šilara.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem se přihlásit do debaty, ale potom jsem si uvědomil, že jako zpravodaj budu mít možnost, takže mi dovolte ještě malinké připomínky, než shrnu tuto debatu. Nebo obráceně. Řeknu, že vystoupilo osm senátorů, jedna senátorka, pan ministr, který se snažil na některé dotazy reagovat a vysvětlit. Byl tady avizován pozměňovací návrh od kolegy Orla. Máme za úkol přednést návrh, o čem pak budeme hlasovat.

Ale ještě mi dovolte, pane předsedající, abych zareagoval na dvě věci, které jsem také tady chtěl zmínit. Měl jsem na starosti vody dlouhou dobu, když jsem dělal radního Pardubického kraje, tedy asi 12 roků. V současné době jsem také profesně zatížen vodami, protože jsem předseda dozorčí rady Povodí Labe. Tuto problematiku velice dobře, myslím si, nejen neznám, ale velmi se jí zabývám a mám některé informace. Chtěl bych říci, že co se týká toho, co říkal kolega Vosecký, znovu chci panu ministrovi připomenout, že je nesmírně důležité, co se týká kompetencí, co se týká vody, jedná se o politické rozhodnutí, o kompenzační zákon. Vzpomínám si ještě, když byla předminulá vláda, minulá vláda, když jsem byl ve vyjednávání u koaliční dohody tehdy mezi ČSSD a zástupci KDU, tak jsem tuto kompenzaci navrhoval, musí to být v prohlášení vlády a musí to být samozřejmě politické rozhodnutí, protože nejen ministerstvo zemědělství a životního prostředí, ale také kompetenci pro vodu má ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo dopravy. Je to nesmírný chaos. Všichni v praxi, kteří se o to trošku zajímáme, víme, že spolupráce mezi ministerstvem zemědělství a životního prostředí vázne a že je velmi problematická. Nejenom při projednávání zákonů, ale při vydávání rozhodnutí. To se třeba ukazuje i na krajské úrovni, kde je odbor životního prostředí jako státní orgán a velmi těžko tam s tím na kraji zápasí. Tady bych chtěl znovu tuto otázku připomenout.

Druhá věc je u lesů. Samozřejmě každý vodní tok má svého správce. V tomto případě, jestliže se jedná o toky, které má ve správě, tak to mají Lesy ČR. A pak jsou bezejmenné toky, ty většinou patří tomu, na jehož území to je, na pozemku, většinou je to na katastru obce. Ale u lesů je to podle mě velmi důležitá připomínka, která tady zazněla, protože v současné době, nevím, jestli to sledujete, ale v současné době probíhá určitá reforma nebo organizační změny na Lesích ČR. Probíhají trošku v tichosti. Já to sleduji velice podrobně. A mimo jiné jedna z reforem je ta, že pan generální ředitel někde zrušil funkci vodohospodářů. Lesy ČR měly právě ve své správě funkci vodohospodáře, který se staral o toky.

A který také připravoval, a my jsme s ním jednali...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, já vás chci upozornit, že vystupujete jako zpravodaj. Myslím, se trošku vracíte.

Senátor Petr Šilar:  Já se omlouvám panu Oberfalzerovi. Měl jsem se přihlásit. Dokončím jenom, že to je velice problematická záležitost. Je potřeba, aby to tady zaznělo. Jsem velice rád, že to pan ministr slyšel, takže to připomínám. Čili končím můj příspěvek a omlouvám se, konstatuji, že zde byl předložen návrh na schválení z hospodářského výboru, potom avizován pozměňovací návrh z výboru pro životní prostředí a územní správu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Ještě doplním jeden drobný dluh. Nedal jsem příležitost zpravodaji, panu senátorovi Holečkovi, tak ho ještě necháme vystoupit.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji, pane místopředsedo. Nezlobím se za to na vás.

Senátor Petr Holeček:  Já bych vám jenom, dámy a pánové, krátce chtěl říci a připomenout, že ten zákon je zákon, který předkládá ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Protože tady není pan ministr životního prostředí, ale původně zde měl sedět, bylo to i avizováno, tak vám jenom chci říct, že zástupci ministerstva životního prostředí, kteří byli na výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, souhlasí s pozměňovacím návrhem pana senátora Orla. Tak to je jenom pro podporu toho. Je to vzácná shoda, kdy ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí souhlasí s návrhem na pozměňovací návrh pana kolegy Orla. Tak to je jenom krátká replika, připomínka ode mě. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní tedy můžeme přikročit k hlasování, které nám ozřejmil pan kolega Šilar. Já pustím znělku.

Návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou je součástí usnesení hospodářského výboru, to abychom si ujasnili. Čili o tomto návrhu nyní budeme hlasovat. Spouštím hlasování. V sále je 73 registrovaných senátorek a senátorů, kvórum 37. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 48, kvórum 38, pro 5. Návrh nebyl přijat. Proto otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se do ní pan senátor Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem byl ujištěn, pevně věřím, že tomu tak je, že když byly ty mé dva návrhy načteny v usnesení výboru pro územní rozvoj, regionální správu a životní prostředí, že to tady nemusím načítat. Ono by to bylo dlouhé, zdržoval bych, takže věřím, že tomu tak je. Chtěl bych ještě říci, že skutečně je tam souhlas obou resortů, ale je tam taky podpora ze strany správců povodí, což je strašně důležité, protože oni s tím samozřejmě mají problém a chtějí se s tím nějak vyrovnat a je to ku prospěchu krajiny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Potvrzuji, že pozměňovací návrhy, které jsou součástí usnesení některého z výborů Senátu, není nutno předčítat, je možno se na ně odkázat. Nevidím další přihlášku do podrobné rozpravy, proto ji uzavírám. Asi, pane ministře, není, co říci? Nyní poprosím pana zpravodaje, aby nám navrhl, jak budeme hlasovat. Protože ten pozmění návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí je rozsáhlý. Zdali najednou, či po částech.

Senátor Petr Šilar:  Ten pozměňovací návrh, jak je předložen, je v celku, je možné hlasovat o celém pozměňovacím návrhu dohromady. To znamená, je možné hlasovat teď o pozměňovacím návrhu, případně potom bychom hlasovali v případě přijetí o vrácení celého tisku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, to je jasné. Čili navrhujete hlasovat o celém pozměňovacím návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Doufám, že všichni rozumí. Zeptám se na názor pana ministra. Váš postoj, pane ministře? (Ministr: Souhlasný.) Souhlasný. Pan zpravodaj Holeček? (Zpravodaj: Souhlasný.) Souhlasný. Váš názor, pane garanční zpravodaji? (Zpravodaj: Já také souhlasný. Já jsem už předtím...)

Ano, já se jenom ujišťuji v této fázi. To znamená, že můžeme hlasovat. Znělku už nespouštím, zato spouštím hlasování. Čili hlasujeme o pozměňovacím návrhu garančního výboru. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 49, kvórum 38, pro 73, návrh byl přijat.

Nyní tedy budeme hlasovat o tom, zda postoupíme tento návrh zákona sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu. Hlasování spouštím nyní. Vrátit Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 50, kvórum 38, pro 73, návrh byl přijat. Poprosím nyní o návrhy senátorů, kteří nás budou zastupovat ve sněmovně. Pane kolego, vy se hlásíte s technickou?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já se hlásím s technickou jenom pro steno. Vy jste uvedl, že budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích garančního výboru, ale garanční výbor měl... Nebyl to garanční výbor, ale VUZP.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Omlouvám se, to jsem řekl několikrát, ale jindy ne nakonec. Chtěl jsem to zkrátit, omlouvám se. Čili ve sněmovně by nás mohl zastupovat pan senátor Orel. Hlásí se k tomu pan senátor Šilar. A ještě někdo? Pan kolega Holeček například? Jako trojka pan kolega Holeček. Jsou nějaké protinávrhy? Nebo paní senátorka Hubáčková by ráda? Byla zpravodajkou v komisi, tak jestli gentlemansky pan kolega postoupí na 4. místo nebo sestoupí na 4. místo... Takže jenom rekapituluji, pan senátor Orel, pan senátor Šilar, paní senátorka Hubáčková a za ní případně pan senátor Holeček. O tom tedy budeme nyní hlasovat. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 51, kvórum 37, pro 71, návrh byl přijat. My můžeme poděkovat panu ministrovi a přikročit k dalšímu programu.

Ale vidím zde, vím, tuším, prosím, pane kolego, pojďte na mikrofon.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych měl takový procedurální návrh, protože nás očekává velký blok, takzvaný slepičí blok, ten si myslím, že se velmi a velmi protáhne, proto navrhuji, abychom obvykle avizovanou polední přestávku ve 13:00 hodin provedli už teď, abychom šli na oběd, a pak se tedy mohli s plnou silou věnovat tak náročnému zákonu. Předpokládám, že dneska je slepičí polévka, prosím, přeji vám všem dobrou chuť. Pokud si to odsouhlasíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. O procedurálním návrhu se ale hlasuje bez rozpravy, takže... Dobře, měli bychom hlasovat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já chci jenom upozornit, že první bod po přestávce je paní ministryně Maláčová, ať víme, ať to vezmeme na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jistě, pane kolego, to nechte na mně, to já samozřejmě vím a uvedu. Ale teď už to říkat nemusím. To znamená, že bod, který nyní by měl následovat, my ho odsuneme, půjde až po dvou bodech paní ministryně Maláčové. Čili procedurální návrh je přerušit nyní schůzi a pokračovat za hodinu. Je to změna programu, protože bychom jinak přikročili k tomu senátnímu tisku 317. Rozumíme si? Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Prosím vás, hlasování č. 52, kvórum 35, pro 60, návrh byl přijat. Vyhlašuji tedy přestávku do 13:30 hodin. Upozorňuji, že po ní následují body paní ministryně Maláčové.

(Jednání přerušeno v 12.31 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.31 hodin.)

Mám ověřeno, že paní ministryně byla spravena o posunu času našeho programu, takže bychom přikročili k dalšímu bodu pořadu schůze, kterým jsou pevně zařazené body paní ministryně Maláčové. Už přichází. Kolegové, prosím vás, již jsem vyhlásil pokračování schůze. Žádám vás, abyste ukončili hovory, nebo je přesunuli do kuloárů. Dalším bodem programu tedy je

 

Návrh zákona o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 340

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 340 a uvede jej paní ministryně Maláčová. Děkuji. Ještě než se dostane k mikrofonu, pro steno uvádím, že z odpoledního jednání se omlouvá pan senátor Feber. Paní ministryně, prosím, mikrofon je váš.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v krizi nejsme zranitelní všichni stejně. Jsou lidé, na které vše dopadá mnohem tvrději. Pomoc potřebovali rodiny s dětmi a samoživitelky, živnostníci, kteří museli přerušit, nebo dokonce ukončit svou činnost, zaměstnanci firem a podniků, které jsme zavřeli z epidemiologických důvodů, nebo které kvůli opatřením musely omezit svou činnost. Všem těm jsme pomohli. Jistě tedy pochopíte, že v téhle velmi těžké době nemůžeme vynechat jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, a to jsou důchodci. Někteří se i přesto diví, proč chceme přidávat právě důchodcům. Proto bych to ráda vysvětlila.

400 tisíc seniorů, i přestože celý život pracovali a odváděli, má důchod nižší než 12 tisíc korun. To znamená, že musí vyžít s částkou menší, než je 400 korun na den. Přitom hranice příjmové chudoby je v tuto chvíli u domácností jednotlivců 12 818 Kč. Více než 400 tisíc seniorů, zejména seniorek, nemá ani 12 tisíc. Téměř milion seniorů a seniorek má i přes rekordní navyšování z minulých let důchod pod 14 tisíc. Zároveň průměrný důchod, ten aktuální, vychází na 14 448 Kč. Ruku na srdce, s touto částkou se těžko žije.

Každý rok jsme za našich vlád přidávali seniorům nad rámec zákonné valorizace. Asi nemusím zmiňovat, že v roce 2014 byl průměrný důchod 11 000 korun a že se v minulých letech změnil také ten valorizační vzoreček, tak aby skutečně alespoň trochu více růst důchodů kopíroval růst mezd a platů.

Tento rok byl v každém ohledu pro zranitelné seniory mimořádně tvrdý. Inflaci jsme měli nejvyšší od roku 2012, přicházela omezení, dodatečné náklady na alespoň základní ochranu zdraví. Proto jsme pro tento rok zvolili mimořádnou cestu, a to je jednorázový příspěvek. Vím, že tato cesta budí velké vášně. Je to ale kompenzace inflace, je to kompenzace vícenákladu na ochranu zdraví a je to kompenzace za omezení, která v minulých měsících musela přijít. Někteří z vás budou možná argumentovat tím, že to má přece pokrýt valorizace. Důležité je v tomto ohledu zmínit, že letošní rok je jiný, senioři a seniorky, ale i další zranitelné skupiny obyvatelstva, jako jsou invalidní důchodci, museli nad rámec toho, co běžně kupují, pořizovat další věci, aby se chránili. Ochrana úst, dezinfekce, asi to nemusím zmiňovat, vitamíny, všichni to známe. Prostě cokoliv, co jim pomůže bojovat s koronavirem.

Všichni víme, že senioři jsou tou nejzranitelnější skupinou, dokonce všichni víme, že to jsou právě oni, kteří se musí co nejvíce chránit. Bohužel to ale stojí spoustu peněz. Mohlo by vás také zajímat, jak výplata tohoto jednorázového příspěvku, která je skutečně ojedinělá, jak bude probíhat. Takže k tomu pár základních informací.

Nárok mají všichni, kdo v listopadu pobírali důchod nebo o jeho výplatu od listopadu včas požádali. O příspěvek jako takový nebude muset žádat nikdo, žádný důchodce. Česká správa sociálního zabezpečení ho vyplatí automaticky. Příspěvek bude vyplacen jednorázově a každý důchodce ho dostane jednom jednou, to je potřeba také zmínit. Příspěvek dostanou senioři, ale také invalidní a pozůstalostní důchodci celý. Nedosáhnou na něj exekutoři, nebude se započítávat pro nárok na sociální dávky, v tomto ohledu se zejména diskutovaly dávky na bydlení, a ani nebude podléhat zdanění. Pomůžeme tak tímto jednorázovým příspěvkem 2,4 milionu starobních důchodců, více než 400 tisícům invalidních důchodců, 24 tisícům vdovců a vdov a téměř 33 tisícům sirotků.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je toho ještě hodně, co dlužíme našim seniorům za jejich celoživotní práci. Myslím si, že situace kolem důchodů musí začít být řešena systémově, a to zejména důchodovou reformou, jejímž cílem nebude pouze finanční udržitelnost, ale také spravedlivá výše důchodů a srozumitelnost. To znamená, že podle mého názoru má mít důchodová reforma 3 cíle: finanční udržitelnost, spravedlnost, to znamená, pokud někdo celý život pracoval, má mít takový důchod, za který se dá důstojně vyžít a strávit klidné stáří, a pak samozřejmě i srozumitelnost celého systému.

Důchody jsou, tak jak jsem doložila jednotlivými čísly, i přes rekordní navyšování z minulých let, stále nízké a ne vždy spravedlivé. Proto vás velmi žádám o podporu tohoto návrhu zákona. Velmi děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Garančním a současně jediným výborem pro projednání tohoto návrhu byl stanoven výbor pro zdravotní a sociální politiku. Záznam z jednání byl rozdán jako senátní tisk č. 340/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor. Toho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím přednést zpravodajskou zprávu k návrhu zákona o jednorázovém příspěvku důchodcům v roce 2020, o změně zákona č. 155/1995, o důchodovém pojištění, ve znění pozdější předpisů.

Rozbor paní ministryně byl poměrně zevrubný, takže si k tomu dovolím jenom podotknout, že v legislativním procesu tento jednorázový příspěvek důchodcům ve výši 5 000 Kč byl doplněn v Poslanecké sněmovně o změnu zákona o důchodovém pojištění týkající se právní úpravy termínu od 1. ledna, od kterého bude prováděno pravidelné zvyšování důchodu v pravidelném termínu.

Legislativní proces. 1. čtení proběhlo 15. září tohoto roku. Sněmovna tam nesouhlasila s projednáváním tak, aby to bylo možné schválit v 1. čtení, bylo to přikázáno výboru pro sociální politiku, ten se tím zabýval a vyslovil souhlas s vládním návrhem. 2. čtení – 20. října, tam bylo šest pozměňovacích návrhů. 3. čtení bylo 30. října a tam to bylo doplněno právě o tu změnu výplatních termínů, tak jak jsem se před chvilkou zmínil. V závěrečném hlasování z přítomných 100 poslanců bylo pro 64, 3 byli proti návrhu. Nám to bylo doručeno 30. října.

Ke všem věcem, o kterých se tady píše a o kterých se v zákoně jedná, bych jenom podotkl pro zajímavost, že v legislativní souvislosti je navrhovaná úprava jednorázového příspěvku řešena v zásadě... Ne, ne, promiňte, chtěl jsem se zmínit o tom, že podobná úprava byla dělaná už dvakrát, jednou to bylo, myslím, v roce 2004, to byl jednorázový příspěvek 1 000 Kč k důchodům a jednou to bylo v roce 2016, kdy se přidávalo 1 200 Kč jako určité vyrovnání nebo zlepšení důchodů při nízké valorizaci tehdejší.

Takže toto je taková třetí podobná věc, která se odehrála během roku 2004.

Na výboru k tomu byla velmi podrobná debata, musím říct, že zpravodaj doporučil postoupit dál ve znění Poslaneckou sněmovnou navrženém, rozpoutala se debata, se závěrem, o kterém bych se možná zmínil, ten s sebou nesl velmi nenávistné reakce, ani ne mediální, jako spíš na sociálních sítích, určité skupiny obyvatelstva. Nicméně důležité je, že po odůvodnění zástupkyně předkladatele, paní Mgr. Roučkové, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, po zpravodajské zprávě senátora Lumíra Kantora a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení, protože při hlasování o návrhu schválit zákon ze sedmi senátorů přítomných hlasovali dva pro přijetí tohoto zákona, nikdo nehlasoval proti, pět se zdrželo, čili výborem nebylo přijato žádné usnesení. Bylo to všechno v senátním tisku č. 340. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Vidím přihlášku. Pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Ano, podávám návrh na to, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Myslím, že o tomto budeme hlasovat. Chcete rozpravu k tématu? Myslím si, že rozprava se nekoná...

V tom případě vás poprosím, abyste se odhlásili. Prosím, zaregistrujte se znovu, zkontrolujte si modré světélko vedle slotu na kartu. Ano, pustím znělku. Chtěl jsem nejdřív provést revizi přítomných.

Pan místopředseda Horník se znovu hlásí, tak si necháme objasnit, co má na srdci.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mně osobně se nelíbí, že budeme tento zákon v podstatě posílat do dalšího procesu k panu prezidentovi, bez toho aniž bychom o něm debatovali. Toto jsem zažil v minulosti asi... (Někteří senátoři napadají vystoupení senátora Horníka.) Myslím si, že můžu podle jednacího řádu. (Jiří Oberfalzer: Nechte pana kolegu domluvit.) Předtím jsem se hlásil do rozpravy, akorát mě pan Větrovský předběhl. Znovu říkám, že to není hodno našeho Senátu, abychom se vzdávali práva k zákonu se vyjadřovat. V minulosti se nám to úplně nepovedlo, dokonce jednou vymstilo. Chtěl bych poprosit, pro příště zvažujte tento institut, velmi důrazně, je pravda, že když to budou věci související s rozpočtem, tak to udělejme, na ty nemáme vliv, ale na všechno ostatní máme vliv. Nevím, jenom bych se zeptal legislativy, když potom ten zákon pošleme rovnou od nás pryč, zdali je tam potom lhůta třiceti dnů nebo jak to tam je...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, v takovém případě zákon platí ihned.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobře, děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Toto si ověřujme mimo veřejnou debatu, ale kdo to neví, ve chvíli, kdy schválíme nezabývat se, zákon vstupuje v platnost za nás samozřejmě, čili postupujeme ho prezidentovi. Tak, přátelé. Dosti zmatků. Budeme hlasovat o návrhu nezabývat se. Spouštím hlasování.

V sále je registrováno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36. Kdo jste pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 53, kvórum 37, pro 66. Návrh byl přijat.

V této fázi paní ministryni gratuluji. Ano, můžete vyjádřit povděk.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, velmi vám chci poděkovat. Myslím si, že 5 000 Kč v této extrémně těžké době těm 3 milionům lidí pomůže a velmi si vaší podpory vážím. Děkuji. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně, máte tady ještě jeden bod, nevím, jestli vás můžeme nechat odejít...

Nyní bychom přistoupili k bodu

 

Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému výboru a Výboru regionů o dopadu demografických změn

Tisk EU č. K 064/12

Je to materiál pod č. K 064/12 a K 064/12/1. Ještě tady musím nastudovat... Dobře, paní ministryně, představte nám tento návrh, já si tady přečtu ty poznámky.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Musím se přiznat, že dnešek je pro mě, i když je 13. pátek, něco jako Vánoce, protože po 15 letech ve sněmovně před chvílí 80 hlasy, tuším, z 90 přítomných, prošlo náhradní výživné, teď prošlo rouškovné, velmi si toho vážím, takže dnes je skvělý den.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Evropská komise 17. června vydala zprávu o dopadu demografických změn, ve které popisuje hlavní demografické trendy. V samém závěru zdůrazňuje zelenou a digitální transformaci v souvislosti s demografickými změnami.

Myslím si, že všichni chápeme, že stárnutí společnosti je velká výzva, bude to věc, která nás bude příští desetiletí zaměstnávat, je potřeba tomuto tématu věnovat zvýšenou pozornost už nyní. Vláda vítá unijní iniciativy zaměřené na řešení demografických změn a souhlasí s tím, že výzvy pro demokracii a demografický vývoj je nutné řešit společně. Vnímáme vydání zprávy o demografickém vývoji pozitivně a se zájmem očekáváme vydání avizované Zelené knihy o stárnutí a dlouhodobé vize pro venkovské oblasti.

Závěrem bych chtěla, vzhledem k diskusi, která proběhla na výboru pro záležitosti Evropské unie, zdůraznit, že zpráva je analýzou situace, nemá za cíl přinášet návrhy opatření, ale ukazuje, v jaké situaci se v tuto chvíli nacházíme. Vše je zejména na zodpovědnosti jednotlivých národních vlád. Tolik ode mě a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie, přijal usnesení jako senátní tisk č. K 064/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek. Já ho prosím o jeho vystoupení. Kolegové, prosím vás, odneste si své debaty mimo doslech. Pane senátore, prosím. Mikrofon je váš.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegové, opravdu to myslím vážně. Mohli byste jít aspoň kousek dál od řečnického pultíku? Děkuji. Pane senátore, prosím. Pokračujte.

Senátor Jiří Čunek:  Výbor se rozhodl předložit tuto zprávu, byť by nemusel, předložit Senátu, a to především proto, že paradoxně je to nejsložitější a možná nejvážnější materie, kterou tady dneska projednáváme. Zatímco za chvíli budeme projednávat bod, ke kterému se vyjadřují stovky či tisíce lidí o tom, jaký strach mají o to, aby slepice žily v důstojných a, jak píší, lidských podmínkách, o stárnutí Evropy, s čímž souvisí i všechny nejzávažnější problémy, které Evropa má, se taková pře nevede.

Materiál jsme zařadili z evropského výboru záměrně, a to proto, že se nám zdá, nebo možná nezdá, ale jsme o tom přesvědčeni, že tak závažná věc, tedy z mého pohledu nejzávažnější věc, vymírání Evropy, by si zasloužila jiná východiska, jiná řešení, než jenom že ta zpráva leží na stole. Zpráva je zajímavá, kdo se k ní budete chtít vrátit, tak se tam dozvíte, že Evropa v roce 1960 měla 12 % obyvatel světa. Dneska je to jenom 6 %. Ten trend má pokračovat tak, že do roku 2070 to má být ještě méně.

Já bych vám rád shrnul tu problematiku, tak jak ji vidí ti, kteří psali tuto zprávu v Evropě, to znamená, Komise říká, předkládá šest hlavních hybatelů demografické změny. To je delší střední délka života, menší přírůstky obyvatel, nižší porodnost, menší domácnosti, stárnutí populace, zvýšená mobilita, proměňující se velikost populace.

Dále pojmenovává zásadní věci, které vidí jako ty hlavní a ty, které by se měly řešit, to znamená, že bude zvýšený tlak na veřejné rozpočty, a to v souvislosti s nároky na penzijní systém, který ve většině států prochází zásadní reformou. V souvislosti se stárnutím populace je třeba řešit zvýšené riziko chudoby žen ve vyšším věku. Prognózy o snížení počtu produktivního obyvatelstva o 18 % do roku 2070. Reakcí na to by měl být inkluzivnější pracovní trh, který zahrnuje v podstatě ve vyšší míře ženy, pracovníky vyššího věku, rekvalifikované pracovníky či osoby se zdravotním postižením. Klíčem k potřebnému zvýšení produktivity je podle předkladatelů zvýšení kvality a inkluzivity vzdělávacího systému, to už jsme zase tady, stárnutí populace, a tím spojení se zvýšenou mírou chronických onemocnění a snížení mobility bude klást zvýšené nároky na systém zdravotní péče.

Dlouhodobým trendem je vylidňování evropského venkova, na druhou stranu roste populace ve městech, to znamená, tím přesídlením, ne snad zvýšením populace.

Abych vás dál nezdržoval, když si ten materiál přečtete celý, on sem tam se tváří jako neutrální materiál, který jenom nějakou činnost popisuje, ale zároveň se snaží naznačit problémy, které se musí odstraňovat. Záměrně jsem přečetl jenom to, že se máme vyrovnávat s tím, jak zase budeme více vzdělávat lidi, kteří tím pádem budou mobilnější na pracovním trhu, to už známe dlouhodobě, pak jak chráníme ženy, ale zároveň je tedy více zapojíme do pracovního procesu atd.

V žádném případě se tento materiál vůbec nedotýká toho, že by chtěl nějakým, a jakým tedy, způsobem řešit zvýšení populace v Evropě, což je jediná cesta k tomu, aby Evropa nevymřela. V tomto případě ale chci alespoň pochválit vládu, paní ministryně tady sedí, protože zatímco evropská zpráva vůbec o populačních opatřeních nemluví, tak minimálně vláda ve své pozici mezi jinými opatřeními říká, že tato se také budou muset dělat, za což tedy vládě děkuji, protože ta si toho všimla nebo někdo za vládu si všiml, že to nejpodstatnější, co máme udělat, abychom nevymřeli, sice všichni vzdělaní, s nějakým papírem, nicméně v osamění budeme trávit své stáří. V tuto chvíli je jedna třetina v Evropě domácností jednočlenných. To je samozřejmě jedna z pozic, které se zde dočteme.

Evropský výbor, řekněme, nepřijal navržené usnesení a předkládá vám jiné, tedy vlastní, kde nic nevítá, ale říkáme, že chceme dále podporovat tu debatu v Evropské komisi. Vyzýváme ale Komisi k přípravě opatření a iniciativ, které jsou zaměřeny na řešení demografických změn, a to opatřeními, která budou obsahovat prorodinná a propopulační opatření k zabránění vymírání Evropy. Náš výbor je přesvědčený, že zpráva Komise by měla být projednána ve všech členských státech EU a měla by být přijata opatření k zabránění vymírání Evropy. Tyto zprávy a pozice jednotlivých států by měly být promítnuty do strategických dokumentů jednotlivých členských států.

Dále nebudu číst toto usnesení. V každém případě musím vyjádřit na závěr, že jsem poměrně smutný z takovéto zprávy Evropské komise, protože tady jednoznačně se prokázala patologie přemýšlení současného vedení Evropy, které se zabývá kdečím jiným než tím úplně nejpodstatnějším, a to, jak jsem řekl, abychom nevymřeli. To znamená, potřebujeme více dětí, žádný jiný způsob tomu nezabrání, jenom možná částečně na chvíli posune, o několik let něco zlepší, ale nic neřeší.

Takže proto vám předkládáme výborové usnesení, které máte na svých lavicích k hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Jako první se přihlásila paní senátorka Chalánková, prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, s mnoha problémy, o kterých se píše v této zprávě, kterou jsem si pročetla, a to čtení není příliš optimistické, se již také po několik let setkáváme v materiálech, které se jmenují Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem, které souvisejí s takzvaným evropským semestrem. To poslední je ze dne 20. 5. 2020 pod číslem 503. Dále se pravidelně můžeme seznamovat se stanovisky Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2020 a roky zpět.

Aktuální stanovisko se věnuje především pandemii covidu, to je pravda, nicméně v bodě 23 se také vrací k těm doporučením, která se týkají reforem, které jsou nezbytné pro řešení střednědobých a dlouhodobých strukturálních problémů. Zde právě v usnesení z července 2019 se hovoří, že bychom měli řešit dlouhodobou udržitelnost důchodového systému a systému zdravotní péče, tak jak o tom i paní ministryně mluvila.

Krátce jenom proběhnu, protože nechci dlouze hovořit, ale náš průběžný důchodový systém má samozřejmě své plusy, ale má také své minusy. V průběhu času se ty minusy stále více a více objevují. Nemluvím pouze o snižování náhradového poměru, to je trochu složitější problematika, kdy je nutné srovnávat srovnatelné, takže to je spíš věc na jinou debatu, ale tento systém s sebou nese také spoustu „černých pasažérů“, což navazuji na svého předřečníka, je to spousta pojištěnců, kteří do systému nepřinesli další daňové poplatníky, tedy děti. Je to skutečně problém, o kterém je nutné hovořit. Protože mezigenerační solidarita, která je tímto způsobem nastavená prostřednictvím státu, se může postupně s průběhem času také vyčerpávat.

Pokud jde o avizovanou reformu důchodového systému, tak také na ni všichni čekáme, abychom mohli třeba o těch parametrech diskutovat. Věřím, že bude plně zachována jak solidarita, tak zásluhovost našeho systému, což jsou jeho přednosti. Ale chtěla bych upozornit, že existuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který v § 4a ukládá vládě, aby předkládala zprávu o stavu důchodového systému České republiky a jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj. Poslední takový termín, protože ty termíny se týkají vždy 30. 6. kalendářního roku, který končí číslicí 4 nebo 9, byl tedy v červnu loňského roku.

Zatím nemám informace o tom, že by taková zpráva byla předložena, a proto si vás dovoluji požádat o podporu svého návrhu, který předkládám s kolegou, panem senátorem Pavlem Fischerem, máte ho na svých stolcích, návrh doprovodného usnesení k tomuto našemu senátnímu tisku, kdy Senát Parlamentu České republiky žádá ministryni práce a sociálních věcí, aby Senátu předložila do 8. prosince 2020 zprávu o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a demografický vývoj tak, jak to ukládá § 4a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, mezi nejvýznamnější změny v rodinném životě patří zvyšující se variabilita v soužití, délka prodlužujícího se života, nízká plodnost žen i mužů, zvyšující se věk matek při porodu prvního dítěte, nárůst počtu bezdětných žen, nízká zaměstnanost žen, především žen s nezletilými dětmi. A naopak zvyšující se úroveň kvalifikace žen. Dále zmenšující se velikost domácností a prodlužující se doba vzdělávání dětí.

To, že je potřeba i v této souvislosti podporovat rodinu ve všech jejích fázích a funkcích, o tom jistě nikdo nepochybujeme. Vzhledem k změnám ve struktuře populace i domácností a v důsledku očekávaného nárůstu jednočlenných domácností a domácností s jedním rodičem, s jedním seniorem lze předpokládat také výrazné zvýšení rizika chudoby, a to nejen rizika chudoby rodin, ale i seniorů.

Téměř 15 % lidí nad 65 let, kteří žijí sami, hrozí chudoba. Jsou to většinou ženy, jak již uvedl zpravodaj, senátor Čunek. Vyplývá to ze šetření životních podmínek seniorů v Česku, které zveřejnil Český statistický úřad. Do chudoby se propadá člověk, který nemá měsíčně ani 60 % stanoveného mediánového příjmu. Odpovídalo to částce zhruba 9 900 Kč.

Podle studie výzkumného ústavu práce a sociálních věcí nynější penzijní spoření a předdůchod ohrožené lidi před chudobou neochrání. O dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému však již zde mluvila moje předřečnice, kolegyně Chalánková. Nicméně se chci věnovat ještě jedné oblasti.

V přednesené žádosti o vypracování zprávy o stavu důchodového systému se zřetelem na demografický vývoj prosím také neopomenout informaci k dlouhodobé péči. Patří mezi důležité oblasti, kterou je potřeba řešit, neboť nám v současné době takzvaně padají do chudoby v mnoha případech i osoby pečující. Máme zde dlouhodobě absenci zákona o dlouhodobé péči, která patří možná více do meziresortních záležitostí, ale paní ministryně tento problém jistě také řeší a doufám, že bude řešit. Stále postrádám větší podporu pečujících osob.

V současné době až 400 tisíc osob je, které poskytují každodenní intenzivní péči. K tomu je potřeba připočítat poskytovanou péči, která není nepřetržitá, ale je významná. Hovoří to o tom, tato čísla, že se nejedná o okrajovou záležitost, která je v životě potřebných seniorů velmi důležitou, až nezbytnou. Jak se říká, vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty nejpotřebnější. Aby se naši nepotřebnější občané cítili komfortně, spokojeně, a hlavně aby měli možnost zůstat ve svém přirozeném prostředí, k tomu potřebujeme mít dostatek kvalitních, motivovaných pečujících osob.

Již dnes víme, že bez domácí rodinné péče se celý systém sociální péče v České republice neobejde. Přesto pečující osoby zůstávají i přes mnohou snahu na okraji zájmu naší společnosti i našeho státu. Lidé, kteří se rozhodnou pečovat o své rodinné příslušníky nebo blízké, nedostávají dostatečnou podporu ze strany státu či úřadů a za svoji péči o nejpotřebnější jsou ve většině případů „odměněni“ nízkými příjmy v době pečování a posléze i v důchodovém věku.

Žádám tedy nyní paní ministryni, aby i oblast pečujících osob zahrnula do zprávy, která zde byla přednesena a kterou, doufám, dnešní plénum Senátu schválí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ondřej Šimetka. Máte slovo, pane senátore. Mohl jste zůstat na místě, ale můžete samozřejmě i na řečniště.

Senátor Ondřej Šimetka:  Děkuji za slovo. Nemám žádný dotaz, jenom doplním pár čísel z ČR k té zprávě, kterou tady přednesl senátor Čunek ohledně demografického vývoje. Ono to skutečně není veselé čtení. Když se podíváme na čísla z ČR, je to podobné jako ve zbytku Evropy, přestože v některých ukazatelích jsme na tom spíš trošku lépe.

Když se podíváme na posledních 10 let, nejvyšší počet porodů v ČR byl v roce 2017, bylo to 112 509 porodů, loni to bylo 110 341 porodů, když se podíváme na projekce vývoje obyvatelstva, existují tři scénáře. Nejoptimističtější říká, že v roce 2030 počet porodů bude přibližně 99 000, ten nejpesimističtější říká, že jich bude přibližně 79 000, to je pokles o 20 %, o více než 25 %. Střední varianta projektuje budoucnost někam na 90 000 porodů. Velmi významným ukazatelem je tzv. fertilita žen, tj. počet dětí na jednu ženu ve fertilním věku. To je parametr, ve kterém jsme byli v 90. letech v podstatě na chvostu Evropy. Nyní došlo k určitému zlepšení. Jsme na tom v podstatě výrazně lépe, než je průměr Evropy. Fertilita je přibližně 1,6 dítěte na jednu ženu ve fertilním věku. Jenom pro vaši informaci, například Španělsko, Řecko, Lucembursko, Portugalsko, Itálie jsou někde na hodnotě 1,3. Co se týká průměrného věku ženy při narození prvního dítěte, přestože máme pocit, že ten věk prvorodiček stoupá, ve srovnání s Evropou jsme na tom zase výrazně lépe. Průměrný věk prvorodičky je někde kolem 29 let. Opět to srovnám se zeměmi, které jsou na tom nejhůř v Evropě, jako je Španělsko, Itálie, Lucembursko, Švýcarsko, Řecko, kde průměrný věk prvorodičky překročil 31 let.

Jsou to čísla, která nejdou příliš ovlivnit, protože vychází z počtu žen, které jsou ve fertilním věku. Na ty bylo zaděláno před 20, 30 lety. To znamená, v podstatě rodí ženy, které se narodily v 90. letech. V 90. letech, po změně politického režimu v ČR, došlo k prudkému poklesu porodnosti, z nějakých 200 tisíc dětí za rok na, nejnižší počet byl někde kolem 95 000 narozených dětí. To je ta skupina žen, která nyní rodí své děti. Jakékoli rady nebo jakákoli zlepšení, aby ženy rodily více dětí a dříve, se velmi špatně dávají, obzvlášť když zaznívají z úst muže. Já se k tomuto nebudu dále vyjadřovat, nebudu to komentovat. Jenom jsem vám chtěl dát čísla z ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Přihlášenou je paní senátorka Adéla Šípová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Já to vezmu krátce z lavice. Myslím, že se můžu vyjádřit k porodnosti žen. Chcete-li, aby ženy rodily, musíte jim dát možnost mít děti kam dát, myslím si, že k tomu prospěje i to, aby ženy měly příležitost dostat rovný plat. To ovlivní to, jestli ženy budou rodit nebo nebudou. Rozhodnutí je zejména na nich.

Myslím si, že to bude otázka spíš nějakého pocitu jistoty ženám, abychom jim ho dali, aby se rozhodly to dítě mít, že neztratí svoji kvalifikaci, neztratí svoje zkušenosti, dává jim smysl ty děti porodit, aby se mohly potom rychle vrátit do pracovního zařazení.

Jenom ještě, moc se mi líbilo, jak jste tady hovořil o těch pečujících osobách, ráda bych jenom zdůraznila, že pečující osoby jsou zejména ženy. Je potřeba také myslet na to, že až my všichni budeme tady staří, většinou jsou to ženy, kdo se o nás stará.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ještě předtím... V rámci, ano, takže v rámci rozpravy vystoupí paní ministryně. Máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, já se k tomu také vyjádřím, protože to je mé oblíbené téma. Než jsem se stala ministryní, byla jsem ředitelkou odboru rodinné politiky a politiky stárnutí. Souhlasím naprosto s tím, že je prokázáno, že porodnost zvyšují dostupné veřejné služby, zejména předškolní péče. Máme ve sněmovně návrh zákona o jeslích. Potom částečné úvazky. Možnost slaďování práce a rodiny. U nás je bohužel pouze ta nukleární možnost většinou. Buď ženy nepracují vůbec, nebo na sto procent. To je velmi obtížné, když máte malé děti. Proto mám velkou radost, že nedávno před několika měsíci prošla novela zákoníku práce, která zavádí tzv. sdílená pracovní místa. Tato novela má být účinná od 1. ledna. MPSV na tzv. sdílená pracovní místa, to znamená na částečné úvazky, bude z evropských zdrojů, z evropských fondů poskytovat dotace, tak aby firmy netratily na tom, že budou nabízet částečné úvazky.

Další velká věc, která rozhodnutí lidí mít dítě nebo další dítě, u nás je problém s druhými dětmi... Víte, že máme už více rodin s jedináčky, než rodin se dvěma dětmi. To je velký problém. U nás rodiny mají děti. Ale mají jedno dítě, pro to druhé se nerozhodnou. Velmi často také proto, že už mají obtíže ve vztahu, pak se dříve rozvedou, než mají druhé dítě, také náhradní výživné. Zmínila jsem, že před chvilkou jsem byla ve sněmovně, tam náhradní výživné za obrovské podpory napříč politickým spektrem prošlo. Je to jasný signál o tom, dostanete-li se do potíží, dostanete-li se do neřešitelné, bezvýchodné situace, stát vás nenechá na holičkách, bude po neplatičích výživné vymáhat, ale mezitím pomůže. Je to v podstatě jasný signál, že starat se o své děti, nést za ně odpovědnost, je normální.

Veřejné, dostupné služby, podpora rodin s dětmi, to je, myslím si, ten klíč. Zase z výzkumu veřejného mínění vyplývá, že lidé v Česku chtějí mít děti, chtějí, za ideál se považuje každý Čech... Nebo většina Čechů říká, že za ideál považuje dvě děti. Ale pak, jak už jsem zmiňovala, dochází k tomu, že mají většinou v tuto chvíli jedno dítě. Takže je jasně vidět, že tam je někde problém. Bude to zejména ta neslučitelnost práce a rodiny, samozřejmě pak finanční důvody. To řešíme.

Další věc, která hodně pomáhá, jsou přídavky na dítě. I pro pracující rodiny s dětmi. V pondělí bychom o jejich rozšíření měli mluvit a diskutovat na vládě. Pevně doufám, že do této ctěné komory tento návrh dorazí. To je ta podpora rodinné politiky. Poslední kousíček, který v celém tom puzzle je, je dostupné bydlení. Protože se ukazuje, že vysoké náklady na bydlení rodiny ruinují. To je pak pravděpodobně příčina finančních obtíží, které vedou pak ke stresové zátěži, rozpadu rodin. Nejenom malé... Samozřejmě je to multifaktorové, ale je to jedna z těch příčin.

Co se týká důchodu, pan senátor Čunek mě požádal, abych zmínila, že po několika měsících se sejde, tuším, že 27. listopadu, ještě ověřím to číslo, důchodová komise, která prodiskutuje tu zprávu OECD, na kterou jsme dlouhodobě čekali. Buď na začátku prosince, nebo po skončení nouzového stavu bychom chtěli předložit komplexní návrh důchodové reformy. To znamená, že i tu druhou stránku, udržitelnost, spravedlnost a srozumitelnost důchodového systému, jako vláda řešíme, budeme mít k tomu velmi podrobný paragrafový návrh, který v příštích týdnech konečně snad už představíme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní ministryně, za nás všechny za doplňující informace. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Na základě diskuse chci jenom podotknout, že teď projednáváme zprávu Komise, na co jsem chtěl upozornit, je hrozně dobře, že tady kolegové předřečníci zmínili právě ty podstatné věci, včetně nové paní kolegyně a paní ministryně. Já vám jenom zopakuji, v čem vidím patologii přemýšlení v Evropě, protože celá zpráva, kterou máte, je velmi zajímavá. Část z toho už jsem řekl. Ale když popíše tu tragédii, jak jsme na tom, tzn. ani my tím pádem zdaleka nedosahujeme, rodiče tedy, nebo rodiny by měly chtít v uvozovkách to číslo, které nás zachrání, to je asi 2,18, je to tedy přes 2,1, s ohledem na to, že mortalita dětí je naštěstí u nás minimální, takže to je potom reprodukce. Ale já jenom vyjmenuji, že poté, co Komise řekla, co všechno je špatně, jak stárneme, začíná tím, že je tedy důležité zapojit do trhu práce...

To znamená podporovat inkluzivní trh, slaďovat osobní a pracovní život, vytvořit lepší strategii pro rovnost žen a mužů, podporovat, vytvořit strategii pro podporu trhu práce pro starší osoby, ale také osoby invalidní, pak napsat Zelenou knihu o stárnutí, abych to neopakoval, Evropa potřebuje vysoce kvalifikovanou, dobře vyškolenou adaptabilní sílu. Potom musíme vytvořit novou agendu dovedností, musíme vytvořit akční plán pro digitální vzdělávání, ale jaksi učit lidi k tomu, že je radost mít velkou rodinu, samozřejmě to, co tady bylo řečeno, vytvořit k tomu ty podmínky také, ale my všichni víme, věřím, že tady nikdo nepochybuje o tom, že v tuto chvíli v Evropě a v České republice je tak dobře, jak nikdy na světě nebylo. O tom zřejmě nikdo z nás nepochybuje. Přes to všechno tady chybí něco, ta chuť žít a vůle žít. Kdo z vás byl v Izraeli, protože to je tak asi stát, se kterým bychom se mohli, nejenom proto, že je to vyvolený národ biblicky, ale je to stát i velikosti, se kterým bychom se mohli srovnávat, tak tam panuje, kdo z vás to minimálně trochu cítil nebo zkoumal, tam panuje prorodinná politika. To znamená, že Izraelci a i stát dělá všechno pro to, aby tím úzusem, tím nepsaným pravidlem, bylo, že je dobré mít vícepočetné rodiny. Je to úzus, je to společenský statut. Myslím si, že k tomu nevede jenom to, kolik dostaneme na to dítě atd., byť je to hrozně důležité. Takže já jsem jenom chtěl poukázat na to, že mám radost z toho, že zatímco v tomto materiálu se to nedočtete vůbec, minimálně v materiálu pozice vlády je tam jedna věta, která také říká, že bychom měli dbát na prorodinnou a populační politiku. V té jedné větě to je. Tak aspoň to.

Ale myslím si, že to usnesení, které je, je celkem výstižné, není Evropu dehonestující. Samozřejmě podporuji to usnesení, které kolegyně, jestli se nemýlím, Chalánková a kolega Fischer předkládají také, s paní ministryní jsem o tom mluvil, asi není problém, aby to do toho termínu prosincového dodala. Šlo mi jenom o to, že v tom usnesení není ta informace o tom, jak pracuje ta komise, protože je to důležité, ale v tom strohém zdůvodnění možná paní ministryně to potom dodá také. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Já se táži, jestli někdo ještě chce vystoupit v rozpravě? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám. Poprosím paní předkladatelku, zdali se chce vyjádřit k rozpravě, anebo stačí to, co předtím jste nám říkala... Děkuji.

Pana zpravodaje se zeptám, zdali chce k proběhlé rozpravě se vyjádřit? Nechce se vyjádřit. To znamená, že budeme moci přistoupit k hlasování, s tím, že budeme nejdříve hlasovat o tom doporučení, které nám předkládá výbor. Potom bychom ještě hlasovali o tom návrhu doprovodného usnesení. Je to tak, pane zpravodaji? Je. Děkuji, já si tedy dovolím sezvat kolegyně a kolegy do jednacího sálu.

Ještě chviličku počkáme na kolegy. Tak, už jsou všichni na svých místech a já si dovolím zahájit hlasování. Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum máme 35. Kdo jste pro tento návrh usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 54, při kvóru 36, pro bylo 53, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.

Nyní bychom přikročili k dalšímu hlasování, a to bude návrh doprovodného usnesení, tak jak nám ho přednesla paní kolegyně Chalánková. Jelikož nikdo neodešel, já si dovolím hned spustit hlasování i k tomuto návrhu doprovodného usnesení...

Ještě jednou? Odhlásit se? (Senátoři podávají návrh na opětovné se přihlášení.) Takže prosím vás, já vás všechny odhlásím. Je to zřejmě na základě toho, že přece jenom ne všichni asi hlasovali předtím. Takže ještě jednou, fungují hlasovací zařízení všem? Kolega Větrovský? Předtím mu to nefungovalo. Funguje.

Takže si dovolím dát hlasovat, prosím, o onom návrhu doprovodného usnesení paní Chalánkové a kolegy Fischera. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh doprovodného usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 55 byl návrh usnesení Senátu u tohoto doprovodného usnesení schválen. Pro bylo 64, při kvóru 33, proti nebyl nikdo. Tímto končím projednávání tohoto našeho bodu.

Děkuji paní ministryni, přeji jí krásný víkend. My se pustíme do dlouho očekávaného zákona

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 317

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 317. Návrh zákona uvede ministr zemědělství Miroslav Toman. Prosím pana ministra, už je tu mezi námi, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Takže ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, hosté, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

Předkládaná novela provádí transpozici směrnice Evropské unie o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely na základě dodatečných požadavků Evropské komise. V návaznosti na diskusi týkající se množíren psů novela zavádí definici množírny, která v sobě spojuje již existující zákaz chovu zvířat v nevhodných podmínkách s akcentovanou otázkou chovu většího počtu psů a koček, výslovně stanoví zákaz chovat nebo rozmnožovat psy nebo kočky v množírně, zavádí evidenční a informační povinnosti při prodeji a darování štěňat, takzvaný evidenční list vrhu štěněte, rozšiřuje okruh subjektů, na které se tyto povinnosti chovatelů vztahují, vedle podnikatelů, chovatelských sdružení a jejich členů i na chovatele 3 a více fen. Základní povinnosti při rozmnožování psů a koček platí pro všechny chovatele.

Novela stanoví zakázané činnosti s vybranými druhy šelem a lidoopy, zejména mazlení a venčení na veřejném prostranní, zpřísňuje podmínky jejich chovu, zejména velikost a vybavení prostor, zavádí kurzy péče o tato zvířata. Novela dále navrhuje zpřísnění podmínek pro chovatele druhů zvířat, vyžadujících zvláštní péči v zájmových chovech. Na základě rozšířeného zmocnění budou nově ve vyhlášce upraveny také požadavky týkající se péče, požadavky na prostory a vybavení pro chov těchto zvířat.

Dalším cílem návrhu zákona je zabezpečit, aby obecní úřady s rozšířenou působností neměly zásadní finanční problémy při umísťování týraných zvířat do předběžné náhradní péče nebo náhradní péče. Nově bude ministerstvo zemědělství hradit účelně vynaložené náklady spojené se zajištěním péče o zvířata na základě žádosti podané obecním úřadem obce s rozšířenou působností za podmínek stanovených zákonem.

Návrh zákona dále upravuje povinnosti při provádění deratizace, rozšiřuje obecním úřadům obcí s rozšířenou působností možnosti, kdy uloží správní trest, propadnutí zvířete nebo ochranné opatření zabrání zvířete. V rámci projednávání v Poslanecké sněmovně parlamentu byla podána a následně přijata řada pozměňovacích návrhů, které dopadají do různých oblastí zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Pozměňovací návrhy, které jsou v souladu s koncepcí ministerstva zemědělství, a nepochybně přispějí ke zkvalitnění návrhu, se týkaly například kompenzačního příspěvku pro chovatele kožešinových zvířat, zákazu prodeje nebo předání psa na veřejném prostranství, zákazu usmrcování zvířat zmrazováním, zpřísnění požadavků na odbornou způsobilost pracovníků pro řádné zacházení se zvířaty při porážení.

K pozměňovacím návrhům týkajícím se zákazu drezury nově narozených volně žijících druhů zvířat jsme zaujali neutrální stanovisko.

Poslanecká sněmovna také podpořila zákaz klecového chovu nosnic od roku 2027. Tady bych rád uvedl, že ministerstvo zemědělství tento zákaz nepodpořilo. Zároveň jsem na jednání Rady ministrů zemědělství EU, které se konalo 21. září, předložil deklaraci ČR k zákazu chovu nosnic v klecích. V této deklaraci bylo navrženo, aby v rámci zlepšování welfare nosnic Evropská komise předložila zákaz chovu nosnic v klecích v rámci EU nejpozději od roku 2030.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou parlamentu schválen 16. září 2020, Stálá komise pro rozvoj venkova Senátu projednala návrh zákona 20. října 2020. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednaly návrh zákona 3. listopadu 2020 s doporučením schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou parlamentu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona dne 4. listopadu 2020 a doporučil vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se týkají zmírnění zákazu drezury zvířat a zvýšení kompenzačního příspěvku pro chovatele kožešinových zvířat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 317/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Žaloudík. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 317/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Lukáš Wagenknecht. Senátní tisk také projednala Stálá komise pro rozvoj venkova. Usnesení máte jako senátní tisk č. 317/4. Zpravodajem výboru byl určen senátor Pavel Karpíšek. Organizační výbor určil garančním výborem pro jednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 317/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Herbert Pavera, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr řekl v podstatě vše nebo většinu z toho, co jsem chtěl říct i já, tzn. co ten zákon obsahuje. Jenom shrnu některé věci, že hlavně ten zákon má sloužit k tomu, aby se zvýšila úroveň ochrany zvířat v ČR, já věřím, že o to nám jde všem.

Ještě co bych ze své zprávy, kterou jsem měl pro hospodářský výbor, vytáhl, tak to je jenom sdělení, že hlasování o návrhu jako celku v Poslanecké sněmovně, ze 101 účastněných poslanců a poslankyň hlasovalo 100 pro, jeden byl proti.

Jinak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se po úvodním slově zástupce předkladatele Aleše Kendíka, náměstka ministra zemědělství, po zpravodajské zprávě senátora Herberta Pavery a po rozpravě

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Herberta Paveru,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji, potom se přihlásím ještě k rozpravě.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, pan senátor Jan Žaloudík? Ano, přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku 3. 11., to bylo ještě před tím rozštěpením, nyní už jsme štěpeni, tak to byl ještě jednotný výbor, se podobně jako u předchozích zákonů v souvislosti s ochranou zvířat, neboť jde o téma, které se dotýká mentálního zdraví společnosti, tak se vyjádřil 3. 11. i k tomuto zákonu, a po odůvodnění zástupce předkladatele, pana Ing. Jílka, ředitele odboru environmentálního a ekologického zemědělství, a po velmi podrobné rozpravě došel k usnesení, nicméně došel také ještě k doplňujícímu doprovodnému usnesení, neboť si uvědomil, že problémem těchto zákonů na ochranu zvířat zpravidla nejsou samotná zvířata, ale lidé, případně EU, pokud v ní vládnou asymetrické poměry po delší dobu.

Potom se přihlásím, abych nesměšoval své názory s názorem výboru, které víceméně vyzněly jednotně, ale stroze teď pronesu, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučuje schválit návrh zákona 246/1992 Sb., v této novele, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, doporučuje Senátu parlamentu schválit doprovodné usnesení, které je přílohou, a to zní, že: Senát Parlamentu ČR vyzývá vládu k aktivnímu prosazování zákazu klecových chovů na úrovni EU a žádá podání informace v této věci do konce března 2021.

Tady bych jenom poznamenal, jak už uvedl pan ministr, že o této věci jednal a určité úsilí je směřováno k roku 2030, nicméně tento zákon zase počítá s termínem zákazu v roce 2027, takže tam vznikají tři hluché roky, za předpokladu, že EU bude v této věci úžasně jednotná.

Ale potom bych to možná rozebral dál, ze strany... Už jako senátor. Z hlediska výboru ano, výbor doporučuje ve znění podaném Poslaneckou sněmovnou s tímto jednovětým doprovodným usnesením. Děkuji vám, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Lukáš Wagenknecht? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Budu stručný. Pouze konstatuji usnesení, které jsme přijali na našem výboru, protože očekávám bohatou debatu v obecné rozpravě, tak jenom výbor na našem jednání dne 3. listopadu přijal toto usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele Aleše Kendíka, náměstka ministra zemědělství ČR, zpravodajské zprávě senátora Lukáše Wagenknechta a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Lukáše Wagenknechta a pověřuje pana místopředsedu Holečka, aby předložil toto usnesení Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, pan senátor Herbert Pavera? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji za slovo. Jenom přečtu usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele, pana Ing. Petra Jílka, ředitele odboru environmentálního a ekologického zemědělství, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Karpíška a po rozpravě Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR s doprovodným usnesením. Senát Parlamentu ČR

I. vyzývá vládu k aktivnímu prosazování zákazu klecových chovů na úrovni EU a žádá podání informace v této věci Senátu do 31. 3. 2021,

II. určuje zpravodajem komise pro projednání tisku č. 317 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Pavla Karpíška,

III. pověřuje místopředsedu komise, senátora Petra Šilara, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Jenom, pan kolega Karpíšek nemohl, takže jste za něj převzal zpravodajskou zprávu. Děkuji vám. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nikoho takového nevidím, čili otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásily čtyři písemné přihlášky. V pořadí, tak jak jdou za sebou, je budu teď vyzývat, ještě před těmi, než kteří se hlásíte ze svého místa. Prvním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. V tuto chvíli už deklaruji, že pokud dospěje návrh zákona do podrobné rozpravy, budu předkládat pozměňovací návrh, který bude spočívat ve zrušení zákazu klecových chovů. Jak již bylo řečeno, zákaz se dostal do návrhu zákona poslaneckou iniciativou. Stanovisko ministerstva zemědělství k němu bylo záporné.

Než začnu podrobně zdůvodňovat, jenom v první fázi se zmíním o tom, že chovy slepic jsou samozřejmě v různém režimu, co se týká biochovu, když to shrnu, tam je jasná priorita v tom smyslu, že to je to nejlepší co může být. Bohužel opravdu je skutečností, že tento způsob je kvantitativně nedostatečný, že zdaleka nestačí pro lidstvo na světě, natož i v našich zemích. To znamená, že přichází na řadu chovy další. Jsou to chovy buď klecové, nebo chovy v halách, podestýlkové halové chovy. Zde asi jednoznačně převažuje hledisko, že podestýlkové halové chovy mají přednost proto, že jsou tam slepice v pohybu, nebo mohou mít více pohybu, na rozdíl od klecových. Nicméně než se dostanu k tomuto dál, tak protože svět není černobílý, jenom se musím zmínit v tom smyslu, že i tento způsob halových chovů má své minusy v porovnání s těmi klecovými. Zatímco úmrtnost klecových chovů jsou 3 procenta, podle dostupných odborných materiálů, které jsem k tomu získal, tak procent je to v halových chovech. V halových chovech se navíc projevuje u slepic stres, neboť se vyskytuje velké množství, není tam vytvořena hierarchie, dokonce nastává kanibalismus.

Co se týká hygieny vajec, ta je zřejmě jednoznačně horší, než je v klecových chovech, neboť vejce se tam různě válí v podestýlce a dochází tam k průniku mikrobakteriálního znečištění, dokonce pak následně k výskytu salmonelózy apod.

Nicméně, jak jsem řekl, je asi takový úzus, že přednost mají podestýlkové chovy halové před těmi klecovými.

Je ovšem třeba říci, že celosvětově je klecových chovů podle mých údajů více než 90 % na celém světě. Pouze v zemích EU byl zvolen zákaz původních klecí a nastoleny obohacené klece. Obohacené klece, které platí jako povinné vybavení pro klecové chovy pouze na území EU. Jsou tam některé věci, které jsou tam vylepšeny proti těm původním klecím, jenom když přečtu z paragrafu příslušného předpisu, je tam hnízdo, stelivo, které umožňuje chování a hrabání, vhodné řady skýtající nejméně 15 cm na jednu nosnici. Klece musí být vybaveny vhodnými prostředky pro zkracování drápů atd.

V Rakousku je od roku letošního, od 1. ledna, zákaz těchto klecových chovů. Když řeknu zákaz klecových chovů na území EU, mám na mysli zákaz těch obohacených klecí, zákaz klecí jako takových, ten platí všude od roku 2012, s tím, že v roce 2019 v Rakousku produkovali tímto způsobem 0,8 %.

V Německu má tento zákaz přijít na řadu, už je to uzákoněno, od 1. ledna 2025, s tím, že v Německu v roce 2019 se takto produkovalo 6,5 % vajec. To je se zákazy všechno v zemích EU, mimo ně žádné nejsou, s tím, že Slovensko schválilo memorandum o zákazu, je to pouze memorandum, není to zákon, a to od 1. ledna 2030. V loňském roce na Slovensku bylo takto produkováno 83,3 %. Z dalších zemí EU: Polsko 84,5 %, Maďarsko 70,4 %, Španělsko 82,3 %, Portugalsko 90,1 %, Francie 60,8 % atd. V České republice to v roce 2019 bylo 76 %.

Nyní přichází zákaz tohoto klecového chovu v tom návrhu, co je daný. Bohužel ne tak, jak to navrhuje ministerstvo zemědělství na úrovni EU, ale pouze na úrovni našeho státu.

Jenže ČR je součástí EU, tak zde platí pravidla unijního trhu. Žádnou zemí z EU nemůže být zakázáno u nás obchodovat. Jinými slovy, pokud tento zákaz bude uplatněn, bude to znamenat dovoz vajec z klecových chovů z jiných zemí, minimálně EU. Žádné slepici se tím neuleví, když to takhle řeknu. Pouze ta slepice, co bude v klecovém chovu, nebude v klecích v ČR, ale bude v kleci polské nebo lotyšské, litevské, maďarské, slovenské apod. Našim zemědělcům se tak zhorší podmínky. Naopak, zemědělci v jiných zemích budou moci jásat. Budou mít uvolněnou cestu z ČR pro to, aby zde mohli obchodovat. Víte, ono se říká, v politice, není tak důležité, jak se věci mají, ale jak vypadají. Ve sněmovně byl zákon schválen s tím, že se s tím odůvodnilo zabránit utrpení slepic. Kdyby někdo přišel do sněmovny s tím, že chce přijmout tuto novelu zákona kvůli tomu, aby zhoršil vyhlídky českých zemědělců a zlepšil podmínky zahraničních zemědělců na českém trhu, tak by byl asi vypískán. Nicméně tak to je, taková je skutečnost. Tímto zákazem, znova to opakuji, se nezabrání klecovým chovům slepic, počet klecí bude stejný, až na to, že budou na jiném než českém území.

Pokud Senát toto nezmění, bude to znamenat, že jsme vědomě, opakuji ještě jednou vědomě, zhoršili podmínky českým zemědělcům na úkor podmínek jiných zemědělců, jiných zemí EU. Jsem členem českého Senátu, a proto tedy bojuji za české zemědělce. Jediné řešení smysluplné je to řešení EU, co prosazuje ministerstvo zemědělství. Podobně jako v roce 2012 se podařil zákaz normálních klecí, ne těch obohacených, podobný postup musí být zde.

Nevím, kdy se to podaří, ale do té doby to nemá smysl. Budou nás zaplavovat vejce z chovů, z klecových, z jiných zemí. To je naprosto špatně. Vím, že zde má být předložen pozměňovací návrh na to, aby naši zemědělci dostali odškodnění. To je jistě správné ve smyslu tom, pokud tento zákon nezměníme. Ale na druhou stranu, dovedu dát asi přirovnání, možná nebude trefné, ale mně ta paralela, pro názornost ji uvedu...

Představte si, že by český parlament zakázal českým instalatérům vykonávat práci instalatéra na území ČR. Tím by sem pozval instalatéry z jiných zemí, aby zde mohli pracovat. Jako druhý krok by zavedl odškodnění českých instalatérů za to, že zde nemohou pracovat. Kdybychom toto schválili, jdeme hromadně do blázince. Přesto zde paralelně může dojít k tomu, co říkám. Zakážeme českým zemědělcům, aby oni mohli produkovat vejce z klecových chovů, nahradí je zemědělci z jiných chovů, z jiných zemí, z klecových chovů, pak tedy budeme naše zemědělce odškodňovat. To nemá vůbec logiku.

Vím, že jsou hnutí, která usilují o ochranu zvířat, že opravdu ti lidé věří tomu, že tím ochrání slepice, když se přijme ten zákon, tak jak je navržen. Nepomůžou jim. Ani jedné slepici nepomůžou. Jenom, jak znova opakuji, už potřetí, budou ty slepičky v klecích v jiných zemích.

Myslím si, že proto je mnohem rozumnější, abychom se zachovali ne populisticky, ale abychom chránili české zájmy, zároveň tedy tlačili na to, aby zákaz přijala EU jako celek. Jinak žádné takovéto opatření nemá smysl. Je proti logice samé, aby český parlament bojoval proti českým zemědělcům v zájmu zemědělců jiných zemí. Kdybych byl polský agent, tak to činím. Kdybych byl maďarský agent, tak to činím. Kdybych byl bulharský agent, tak to činím. Kdybych byl lotyšský agent, tak to činím. Ale já jsem Čech a jsem v českém parlamentu, tak to nečiním. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. Druhým přihlášeným do obecné rozpravy písemně je pan senátor Drahoš. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Především bych vás všechny rád, prostřednictvím pana předsedajícího, ujistil, že nejsem ani polský, ani německý, ani rakouský agent, že jsem řádně zvolený senátor tohoto grémia. Já bych chtěl říci, že návrh zákona, který nyní projednáváme, považuji za přínosný a potřebný. Je tam ovšem několik „ale“.

Jak samotný název vypovídá, původní cíl tohoto návrhu byl zvýšit úroveň ochrany zvířat proti týrání. Pozměňovacími návrhy ve sněmovně byl návrh dále rozšířen o zákaz klecových chovů nosnic a zákaz drezury volně žijících zvířat. Přestože souhlasím s důležitostí všech výše zmíněných témat, výsledná podoba zákona, která k nám dorazila z Poslanecké sněmovny, mi trochu připomíná pejska a kočičku, když vařili dort, přidali do něj vše, co zrovna měli po ruce. V ideálním případě bych tento zákon viděl jako tři samostatné novely, na druhou stranu chápu, že když se naskytla možnost něco konečně udělat s klecovými chovy, tak toho bylo využito.

K samotnému návrhu zákona. O regulaci množíren tady hovořit nebudu, jelikož se domnívám, že bude panovat shoda na tom, že tuto věc musíme maximálně omezit. Zastavil bych se ale u bodu, který už tady zazněl, který vzbuzuje zřejmě největší kontroverze, a to je zákaz klecového chovu nosnic. Asi každý z nás dostal v posledních týdnech desítky a desítky mailů, dopisů či telefonátů od občanů a organizací z obou názorových stran.

Za sebe musím říci, že zákaz klecového chovu podporuji, pokusím se uvést hlavní argumenty pro svůj názor.

Trend v Evropě jde a půjde jednoznačně směrem k výraznému omezování klecových chovů. V našich sousedních zemích, tedy v Rakousku a Německu, zákaz platí. Dá se očekávat, že na něj brzy začne tlačit samotná EU. Také veřejné mínění, zdůrazňuji, vč. ČR, je podle průzkumu jednoznačně na straně zákazu, což ostatně vedlo hlavní obchodní řetězce i velké potravinářské firmy k rozhodnutí, že od roku 2025 nebudou odebírat vajíčka z klecových chovů. Hlavním argumentem pro zákaz těchto chovů je tak z mého pohledu stejný výraz, kterým se ohánějí jeho odpůrci, tedy slovo konkurenceschopnost. Pokud čeští producenti vajec nebudou v roce 2025 schopni dodávat svým odběratelům vejce z neklecových chovů, pak je vystřídají zemědělci z Německa, Rakouska či dalších zemí. Já tady slyším stále slovo Polsko, Polsko... Ale svůj názor jsem řekl. Než se ti naši konečně stačí přizpůsobit, svoji konkurenceschopnost mohou nenávratně ztratit. Zákaz proto opravdu nemá smysl odkládat.

Jsem také v kontaktu s odborníky z výzkumných institucí, kteří se věnují etologii, tedy studiu chování zvířat. Ti všichni se shodnou, že klecový chov nosnic je pro tato zvířata velmi stresující, zdravotně omezující. Vzhledem k jejich původnímu způsobu domestikace také naprosto nepřirozený. K tomu si samozřejmě musíme položit otázku, jestli chceme ke slepicím přistupovat jako k živým tvorům, nebo jako k výrobnímu prostředku.

Jako poslední argument, a důležitý argument, bych zmínil častý nešvar našich producentů, a to záměrné míchání vajec klecových a podestýlkových chovů, čímž dochází ke klamání spotřebitele. Takže ten dnes ani neví, jaká vajíčka si dnes v obchodě kupuje.

Z výše zmíněných důvodů, a mohl bych uvádět další, se proto domnívám, že je zákaz klecového chovu nosnic zcela na místě. Pokud už byl přidán k množírnám, zjednodušeně řečeno, měli bychom ho s nimi také schválit. Za dostačující považuji také dobu, kterou naši producenti dostanou k tomu, aby upravili své chovy, připravili se tak na již zmíněný rok 2025 a změnu v chování odběratelů.

Určitě bych ale také podpořil vhodné doprovodné usnesení, kterým Senát vyzve vládu, zřejmě ministerstvo zemědělství, tady pana ministra, k vytvoření vhodného dotačního programu pro malé, zejména malé a střední zemědělské subjekty, který by podpořil přechod na jiné technologie a mohl těmto subjektům kompenzovat doložitelné ztráty.

Konečně k zákazu drezury volně žijících zvířat bych řekl jen to, že ač jsem velkým milovníkem knihy Eduarda Basse, Cirkus Humberto, některé části znám skoro nazpaměť, opravdu se nedomnívám, že do 21. století patří cirkusová drezura zvířat, zejména těch velkých. Společnost se zkrátka vyvíjí, kdybychom se například podívali, co bylo běžně v programu cirkusů na začátku 20. století, možná bychom se nestačili divit. Naprosto ale rozumím tomu, že je třeba dobře ošetřit, právně ošetřit odůvodněné výjimky. Možná tady o nich bude řeč.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem bych shrnul, že přestože je předkládaný návrh určitým slepencem tří různých témat, z nichž každé by si zasluhovalo samostatnou legislativu, jsou všechna natolik přínosná, že má smysl tento návrh schválit. Proto za sebe navrhuji schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, třetím přihlášeným písemně do obecné rozpravy je pan senátor Václav Chaloupek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Máme projednat senátní návrh, nebo návrh č. 317, kterým se mění zákon č. 246, na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

Není to naše vina, že původně velice důležitá a potřebná zákonná norma dostala podobu jakési nepřirozené směsi sdružující několik základních nepříbuzných zákonů. Situace kolem množíren, drezury a klecových chovů slepic je sledována, diskutována a hodnocena nejširší veřejností. Proto si myslím, že každou tuto část bychom měli správně projednávat zvlášť. Jsem si jist, že vztah lidí ke zvířatům se u nás v posledních letech změnil. Stále silnější je zájem o jejich život. Lidé jsou přesvědčeni, že živí tvorové mají svá práva. Vzhledem k tomu, že příroda, zvířata a ptáci jsou od dětství předmětem mého zájmu a že 2/3 života se jimi zabývám profesionálně, dovoluji si vám sdělit některé své názory, dlouholeté zkušenosti a také subjektivní pocity.

Kolega, senátor Canov, vysvětlil, proč nesouhlasí se zákazem chovu z pohledu zemědělců nebo statistiků nebo našich sousedů. Domnívám se, že asi by nebylo dobré se přizpůsobovat tomu, co se dělá špatně. Jestliže v Severní Korey staví koncentráky, u nás je nebudeme dělat. Jestliže v Bělorusku mlátí na ulicích lidi, budu proti tomu, aby se to dělalo u nás. Jestliže v jiných zemích Evropy otravují zemědělci půdu Roundupem a dalšími jedy, budu pro to, aby u nás se to nedělo a snižovalo.

Klecový chov slepic je typickým příkladem týrání, které používáním nejrůznějších zdokonalení a metod vedoucích k co největšímu zisku je naprosto bezohledné k potřebám nešťastných, zdegenerovaných, domestikovaných zástupců hrabavých.

Za 3/4 století jsme z vesnických malochovů přes družstevní drůbežárny, větší chovy, velkochovy dospěli do situace, kdy nosnice se staly mechanismy v továrnách na vejce. To, že společnost umožnila svými zákony podnikatelům, aby s živými tvory zacházeli tak, jak se to děje dnes, je velkou chybou. Pokud mám pravdivé informace, je životnost slepice v kleci 7 měsíců. Někde se snůška stále upravuje umělým osvětlením tak, aby se zkracovala perioda dne a noci, slepice více nesly. Když se sníží produktivita slepic, likvidují se a dávají se k dalšímu zpracování.

Podle některých chovatelů lze zajistit srovnatelné snůšky při volném chovu, jen je třeba více pracovních sil pro sběr vajec, zatímco v klecích vejce sama se dokutálí k jedné či dvěma třídičkám, jinde je nutné je sbírat. Samozřejmě i volný chov má svá úskalí. Např. je ohrožen více virózami a nemocemi.

Mohu doložit, že volný chov má svá úskalí z vlastní zkušenosti, protože v létě loňského roku jsem koupil 20 mladých slepic, pustil je na zahradu, která má hektar a půl, je uprostřed lesa. Dnes jich máme 8, 12 jich odnesli jestřáb a liška, ale ty, co přežily, jsou odolné a určitě šťastné. Domnívám se, že jestli od klecových chovů ustupují chovatelé v Rakousku a Německu, přitom jejich trh nezahltila levná vejce z jiných států, půjde to s náležitou úpravou, přípravou, podporou ministerstva i u nás. Tuto kapitolu bych chtěl uzavřít otázkou. Zatímco kolega Canov se na to díval z pohledu zemědělců, já bych se chtěl podívat z pohledu slepic.

Čím se liší pocity vnímání nebezpečí nebo bolesti obyčejné slepice od papouška nebo páva, tedy ptáků, kteří jsou také po generace chováni v zajetí, proti slepicím mají obdiv i komfort?

Druhým velice diskutovaným tématem je existence množíren. Týká se to především malých psích plemen a bojových psů a některých vzácných koček. O některých množírnách se ví, existence jiných se tuší a povídá se o nich, ale je problém prokázat je a dostat do nich přístup. Pak přichází otázka, kam umístit zabavená nebo zadržená zvířata. Já jsem se s tím setkal v Plzni před rokem. Jak dlouho je nutné čekat, než opatření nabydou právní moci? Co dál? Není tajemstvím, že u nás existují další množírny, třeba velkých šelem, tygrů, lvů nebo medvědů, jejichž mláďata končí často v cizině. Nechci ani domýšlet, jaký je jejich další osud. V lepším případě končí v rukou amatérských a pochybných chovatelů.

Jenom bych vám s dovolením uvedl takový příklad, kterého jsem byl před lety svědkem, když jsem byl na Slovensku, v Prešově. Oslovil mě jeden podnikatel, jestli bych nechtěl ochočeného jaguára. Samozřejmě že jsem projevil zájem, i když jsem věděl, že si ho nevezmu, chtěl jsem se na něj podívat. Vzal mě do své firmy, v prvním poschodí mezi záchody a schodištěm měl klec dva metry dlouhou, 1,5 metru širokou, 1,2 metru vysokou. V tom měl krásného 80kilového jaguára, černou formu. Díval jsem se a cítil jsem ten čpavek, který byl po celém baráku. Říkám tomu pánovi: Na co ho máte? A on říkal: Klidně si ho pohlaďte. Já říkám: Mám k cizím zvířatům ostych. Já se jich bojím. Nebojte se, podívejte, já jsem ho nechal upravit. Sáhl dovnitř, zvedl mu čelisti, říká: Já jsem mu nechal zbrousit špičáky. Ten jaguár nemá žádné zuby. Já mu říkám: Dobře, ale má ještě drápy. A on říkal: Ne, veterináři mu přetnuli ty šlachy, kterými ohýbá drápy, on vás nemůže chytit a zatnout do vás. Říkám: Na co ho máte? Říká: Heleďte, jsem motorkář. Každou neděli si vezmu černé oblečení, mám zlatý řetěz a obojek a jdu s ním na korzo. Kdybyste chtěl, ten obojek vám dám k tomu jaguárovi. Pánovi jsem vysvětlil, že kdybych si jaguára vzal, první cesta by byla k veterináři, abych ho nechal utratit. To je takový markantní příklad, ale rozhodně není ojedinělý.

Chovu laboratorních zvířat nerozumím, proto se jím nebudu zabývat. Musím vám říct, že k němu mi nepřišel ani jeden mail. To je zvláštní. Tak se dostávám k části, která podle mého názoru je nejvíc kontroverzní, týká se zákazu drezury zvířat.

Postihuje především cirkusy a s nimi další činnosti. Je asi nejvíc komentována veřejností. Přiznám se, že jako dítě jsem měl cirkus strašně rád, přitahovala mě vůně manéže i výkony předváděných zvířat, později i artistek tedy. Cirkusy mají u nás obrovskou tradici. Rodiny cirkusáků mají historii sahající až do 19. století. Je to taková zvláštní sorta lidí, přivyklých k jinému životu, s vlastním vyjadřováním i zvyky. Mnozí jsou často specialisté, kteří si cirkus bez drezury a velkých šelem, slonů a koní, nedokážou představit.

Já jsem jich mnoho poznal osobně, musím vám říct, že mají zvířata opravdu rádi, ale tím svým způsobem. Jenže jejich svět je dnes přežitý a těžko pochopitelný a akceptovatelný. Já jsem pro zákaz předvádění šelem, tlustokožců i lidoopů, v cirkusech. Příčí se mi nucení zvířat do nepřirozených výkonů a akcí jen pro pobavení publika nebo pro dokazování toho, co si člověk může k nebezpečným zvířatům dovolit. Vadí mi, že je zesměšňována a ponižována sama osobnost zvířat jen pro zábavu lidí.

Nevyhovující je i prostředí, v němž jsou zvířata chována a především přepravována. Přesto bych se přimlouval za to, aby zákaz drezury v cirkusech byl pozvolný, aby bral ohledy i na drezéry a chovatele, kteří se zvířaty žijí, mají k nim citový vztah, tak často vlastně patří zvířata do jejich rodin. Bude to ohleduplné i k cirkusovým zvířatům.

Ta problematická část zákona, která se částečně týká mě, je číslo 317, nachází se pod č. 56 pod písm. b).

Je to 10 řádek, které v celém zákonu vyvolávají nejbouřlivější diskusi. Stěžejní slova z nich jsou: triky, výkony, výcvik a hlavně drezura, film a televizní program. Četl jsem právní posouzení, které vypracovaly pro neziskovku Svoboda zvířat dvě advokátní kanceláře, a také stanoviska Státního fondu kinematografie. Jsou vzájemně v naprosté opozici. Nejprve bych vás chtěl upozornit, že přípravou zvířat pro film a televizi se zabývají u nás tři lidé. Kvůli nim budeme měnit zákon. Dva znám osobně a mohu vás ujistit, že to jsou odborníci s dlouholetými zkušenostmi i vztahem ke zvířatům, kdysi pracovali i pod ochranou přírody. Jejich jména jsou pod většinou našich filmů, více než 90 procenty našich filmů, ve kterých se vyskytují zvířata. Při práci vycházejí ze znalosti zvířat a využívají jejich přirozené chování. 70 procent jejich aktivit tvoří práce se psy, kočkami a jinými domácími zvířaty. Drezuru prakticky nepoužívají.

Teď co to je vlastně drezura? Cituji. Je to série cviků pro chované zvíře. Úkolem drezury je ukázat, jak spolu zvíře a člověk spolupracují, přičemž jsou využívány jejich schopnosti. Třeba jízda na kole, skákání kruhem, napodobování činnosti člověka. Občas neetickými postupy a metodami při výcviku dochází k trýznění zvířat. Teď bych vám uvedl příklad, který mě kdysi dávno ovlivnil.

Viděl jsem na jihu medvědáře s medvědem. Medvědář mu pouštěl muziku a medvěd stál na zadních a tancoval. Lidé okolo z toho měli úžasnou legraci a bavili se. Víte, jak se takový výcvik provádí? Toho medvěda přivedou na rozpálenou kovovou plotnu a hrají mu tu melodii. Medvěd, protože má citlivá chodidla a pálí ho to, stoupne si nejdřív na zadní a potom začne rychle poskakovat. Je to inteligentní zvíře, brzy se u něj vytvoří podmíněný reflex, který pak stačí, aby na ulici, když mu medvědář pustí melodii, aby skákal, jak on chce. Tohle je naprosto nepřijatelné. Pokud bychom se drželi pouze této definice drezury, nebyla by činnost lidí připravujících zvířata pro film nijak ohrožena. Drezura tedy není ani prostý chov zvířete a péče o něj, ani předvádění jeho přirozeného chování.

Zádrhel je ale ukryt pod č. 58 a, b, a c. Zakazuje se:

a) umožnit fyzický kontakt se zvířaty osobám odlišným od chovatele s výjimkou veterináře, osoby provádějící odchyt a přepravu zvířat, osoby blízké chovateli nebo zaměstnanci chovatele,

b) odebírání mláďat těchto zvířat od matky a jejich umělé dokrmování před odstavem, s výjimkou příkladů, kdy je to nutné a povolené veterinářem,

c) venčení mimo prostory určené k chovu zvířete nebo k veřejnému vystoupení.

Zákaz kontaktu s cizí osobou při natáčení, tedy s hercem, je významným omezením producentů i režisérů. Přitom takový kontakt rozhodně není týráním ani drezurou. Přimlouvám se za to, aby ojedinělé výjimky řešily dodatečné předpisy a vyhlášky, třeba je posuzovala Státní veterinární správa, jejichž zástupci by mohli dodržování kontrolovat i při natáčení.

Samozřejmě ptám se pana ministra, jestli taková úprava je možná. Určité omezení způsobí i zákaz odebírání mláďat a jejich umělé dokrmování. Ve filmech jsou využívána především mláďata do určitého věku, než podle druhu v různém období, mohou být nebezpečná. Pokud takový zásah připadá být předkladatelům příliš drastický, dovoluji si upozornit, že zase bychom měli měřit stejným metrem.

Od loňského roku povoluje zákon lov mláďat a matek jelení, daňčí nebo mufloní zvěře. Doba lovu: mláďata po celý rok, tedy od jejich narození, samic od srpna, kdy jsou mláďata stará jen několik týdnů. K takovému odstřelu dochází. Znám příklady. Je dokonce finančně dotován. Nikoho nezajímá, jaké to má dopady na osud osiřelých mláďat. To je ale trochu jiný zákon.

Odborníci, kteří připravují zvířata pro film, obvykle dostanou scénář, rozhodnou se, co lze natočit a co ne. Pokud má režisér nějaké nereálné požadavky, občas to bývá, musí pak slevit. Pokud sleduji díla, v nichž jsou produkty jejich činnosti, vždy dávám pozor na působení zvířat a zacházení s nimi. Nevzpomínám si, že bych viděl pořad z naší kinematografie nebo z naší produkce, v němž by bylo něco v nepořádku, něco, co by bylo týráním.

Škoda, že obdobný pocit nemám při sledování zahraničních pořadů. Podotýkám, že kolem Hollywoodu jsou stovky firem zabývajících se nefalšovanou drezurou zvířat a jejich výcvikem pro filmy. Všechny ty firmy dobře prosperují.

Nahrazovat živá zvířata počítačem vytvořenými zatím z finančních důvodů nejde. Zatímco za jeden natáčecí den dostane u nás zvířecí doprovod 2000 až 20 000 korun, podle druhu a času, minuta dobré animace se počítá ve statisících. Pokud bude zakázáno odebírání mláďat i obyčejných divokých zvířat v raném věku, musí se s tím tvůrci filmu nějak vyrovnat. Ale myslím, že i jako ve všem by bylo možné najít a udělat výjimky.

Za sebe bych chtěl zdůraznit, že v posledních 25 letech jsem s nejrůznějšími zvířaty natočil asi 180 titulů, jejichž vysílání by zabralo 30 hodin nepřetržitě. Není v nich nic, co by bylo výsledkem drezury. Využíval jsem hlavně znalosti chování zvířat, jejich povah a schopnosti. Předvídal, jaká bude v dané situaci jejich reakce. Úzkostlivě jsem se vyhýbal scénám, při nichž by došlo ke konfliktu mezi zvířaty, nebo bylo ohroženo jejich zdraví a život. Ale stejné zásady mají i ti, kteří připravují u nás zvířata pro film.

V poslední době jsem dostal mnoho upozornění, že Státní veterinární správa pod výraz drezura zahrnuje jakýkoli chov volně žijících zvířat. Mimo uvedené výjimky. Pro film i televizi i pro jakýkoli pořad, ve kterém by se zvířata objevila, krotká zvířata, pro výukové nebo dětské pořady, by to byla katastrofa, tohle. Pokud by to byla pravda, chovatele bychom zbytečně vystavili možnosti zneužívání zákona ze zvůle úředníků, i dokonce korupci. Doufám, že tyto ojedinělé nedokonalosti odstraní prováděcí předpisy a výrazy se jasně definují.

V průběhu minulých let u mne proběhla řada kontrol pracovníky Státní veterinární správy. To je jejich povinnost. Kontrolovali, jestli splňuji podmínky nutné k chovu vzácných nebo nebezpečných zvířat. Několikrát mě ale navštívili i nahodilí aktivisté a členové neziskových organizací. Je až neuvěřitelné, jak chabé měli někteří z nich znalosti, ale jak důrazně a úporně se snažili prosadit své názory. Na to musíme také dávat pozor. Při kontaktu s lidmi, kteří se zajímají o zvířata, jsem dospěl k názoru, že láska ke zvířatům není ještě potřebná kvalifikace, pokud není doplněna zkušenostmi a odbornými znalostmi.

Na závěr bych chtěl ještě zdůraznit, že práce a chov zvířat, která se na člověka spoléhají a jsou na něho závislá, je nesmírně zodpovědná činnost. To, co u nás prosazovala věda, školství v období budování socialismu, v několika generacích zanechalo těžko odstranitelné následky. Zvířata ale opravdu neřídí pouze instinkty, nejsou to jen oživlé stroje bez citů. Zvířata mají vlastní uvažování a myšlení, především jsou schopna cit vnímat i dávat. Ten bývá dokonce silnější a čistší, než máme my lidé. Zvířatům chybí uvažování, ale oni neznají výjimky. Neumožňují výjimky. Zvířatům se může stýskat, mohou žárlit, milovat, obdivovat, napodobovat, ale i nemít rád, a dokonce nenávidět. Umí vnímat i to, co my neumíme, ani domestikace nedokázala vrozené vlastnosti vymazat, snad jen na čas potlačit.

Stačí nějaký čas nebo pár generací života v přírodě a z domácích druhů jsou opět divoké.

Navrhovaný zákon není dokonalý a nemůže vyhovět všem. Snad ho půjde upravit ještě dodatečně prováděcími předpisy. Vyvolává ale další otázky a nutí k přemýšlení. Je ale důležitý pro život zvířat a hlavně ke změně našeho chování k nim. Proto tento zákon podpořím v celém znění. Děkuji a omluvte mě, že jsem se do toho trošku zamotal. Zase příště už vystupovat nebudu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkujeme, další písemná přihláška, Herbert Pavera. Připraví se, zeptám se, jak je to s přednostními právy... Připraví se Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dámy a pánové, pane ministře, po panu Václavu Chaloupkovi vystupovat je opravdu velmi složité, protože on je odborník na chov zvířat. Já to nejsem. I když jako kluk jsem choval jako každý z nás rybičky, andulky, kanárka, nějakého křečka. Teď máme 20 let doma pejsky. Ale on má zkušenost i s volně žijícími zvířaty. Já mu děkuji za jeho vystoupení i za podporu tohoto zákona.

Vystupuji hlavně proto, že chci podpořit schválení zákona, tak jak přišel, stejně jako pan Chaloupek říkám, ten zákon má spoustu chybiček. Ale vždycky je lepší schválit zákon, který pomůže ochraně zvířat, než který naopak nějakým způsobem je neochrání.

Už to tady dnes i zaznělo, žijeme opravdu v jiné době než v minulém století. Dnes žijeme v moderní době, opravdu ten čas šel extrémně nahoru a dál. Zvíře, už to tady taky dnes zaznělo, není žádná věc, ale je živý tvor, my bychom se k němu měli takto i chovat.

Osobně podporuji doprovodné usnesení, protože věřím, že i pan ministr už pro to něco začal dělat, že něco i udělal v EU pro to, aby se zákaz chovu slepic v klecích rozšířil do dalších zemí EU. Jenom, ještě než řeknu, vysvětlím něco, na co jsem zapomněl ještě u zpravodajské zprávy, zvířata mohou účinkovat v cirkusech a filmech do dožití. Je to tak, pane ministře? Zvířata mohou účinkovat ve filmech až do dožití. Kromě, myslím, že tam jsou vyjmenované jenom některé druhy, jako jsou nosorožci, primáti, ploutvonožci, kytovci, žirafy. Všechna ta zvířata, která dnes ještě jsou v cirkusech, která mají filmaři, budou moci normálně ještě fungovat. Věřím, že to bude v pořádku.

Ještě k vysvětlení těch pozměňovacích návrhů hospodářského výboru. Jeden je jednoduchý, protože navyšuje kompenzaci kožešinových chovatelů, kožešinových zvířat. Za norky 4950 korun. Podle odborného posudku ministerstva zemědělství je ta částka nižší, než jak byla schválena v tom zákoně. Nevím, z čeho vycházel navrhovatel a lidé, kteří nějakým způsobem přišli na toto číslo. I já jsem si zjišťoval, jaké jsou ceny kožešin, kožešina lišky stojí mezi 200 a 300 korunami, norek kolem 300, 400 korun. Vím, že ty návrhy, které tam jsou, jsou tomu odpovídající.

Co se týká u filmu, snaha byla, aby se to vrátilo samozřejmě, ta možnost, aby filmaři mohli používat zvířata, bohužel, musím říct bohužel, se tam dostala i věc, která, myslím si, že není moc dobrá, protože z toho zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny, tedy zakazovat odebírání mláďat od divokých zvířat, v podstatě tento bod vyškrtl, což si myslím, že by nebylo dobré. Mohlo by se vrátit to, že by normálně si lidé mohli kupovat mláďata šelem. Šelmy jsou z toho úplně vyškrtnuté. Nejsou tam vůbec uváděné, že by se nemohly používat k drezuře a k trikům, což si myslím, že je špatně. Myslím si, že to asi také předkladatelé úplně dobře nevěděli v době, kdy to předkládali. Ale chtěl bych na to upozornit, abyste si toho všimli, že tam opravdu to je, že z toho zákona se vyhodilo to, že je zakázáno odebírání mláďat od divokých zvířat.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, nyní pan senátor Jiří Oberfalzer. Připraví se pan senátor Žaloudík.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji za slovo, já ho nemám tak krásně připravený jako pan kolega Chaloupek, tak mi dovolte jenom takový neuspořádaný sled jednotlivých poznámek.

Když hovoříme o zákazu chovu, klecového chovu slepic, musíme připomínat, že ten zákaz je datován do roku 2027. Samozřejmě nevím, neměl jsem čas si ověřit, jestli to chovatelům vykompenzuje jejich výlohy za vylepšené klece. To by bylo dobré vědět. Možná, jestli pan ministr by nám to nemohl označit. V tom případě by se mohly připravit.

Samozřejmě je ušlechtilé omezovat se z dobrých důvodů, humanitárních důvodů v běžném podnikání, jako bychom šli příkladem. EU to dělá velmi často v oborech např. ochrany klimatu. Nejlepší je, když to udělají tedy všichni. V případě EU, protože je uzavřeným trhem, tak si myslím, že by to bylo správné, podporuji ten návrh usnesení, který k tomu vyzývá, aby se podobná regulace uplatnila i v ostatních členských zemích.

Tady zazněla slova, jako že v podstatě je nemravné, aby kvůli zisku se týrala zvířata, chovaná tedy k užitku potravinářskému, jednoduše řečeno. Ono to není jenom kvůli zisku. Uvědomme si, že je to taky kvůli omezování ceny. Každý by jistě mohl chovat zvířata pro potravinářské účely v exkluzivních podmínkách, kdyby pak dosáhl srovnatelné ceny. To je problém té konkurence, protože my když tady zakážeme tento „levný“ chov, tak se k nám dostanou levná vejce z jiných trhů, řekněme si upřímně, že klíčový parametr našich zákazníků, spotřebitelů je výše ceny. Čili těmi podmínkami chovu dosahují chovatelé nízké ceny, ke které je mimo jiné tlačí potravinářské řetězce, samozřejmě potom spotřebitel, který jim dává naprostou přednost, prioritu vůči čemukoli dalšímu. Tuto realitu je třeba si uvědomit, protože pak nelze jenom ukazovat prstem na ty chovatele, protože se takhle vytváří podmínky. Z toho důvodu v salámech není mnoho masa... Je-li tam vůbec nějaké. Lidé to nadšeně kupují v domnění, že si kupují uzenářské výrobky, ve skutečnosti tedy kupují strouhanku nebo sušené mléko. Možná i výchova spotřebitele by byla docela dobrá součást našeho pokroku v rovině kvalitativní.

Nevím, jestli jste někdy studovali, určitě se díváte na složení potravin. Když si koupíte šunku, o které člověk má pocit, že to je ten sval, ta kýta, který se akorát dusí, nebo případně udí, tam se dozvíte, že je tam 85 procent vepřové kýty... Já už to dlouho na žádném tom štítku nenašel, ale kdysi, když jsem dočetl až do konce, tak tam byl poslední řádek, kde bylo napsáno, že je tam 8 procent svaloviny.

Ta kýta je totiž také kost, kloub, kůže... Zkrátka jsme podváděni. Já asi upřímně řečeno, neberte mě doslova, dnes pokládám potravinářství za jeden z nejvíce zločinných oborů, protože naprostá většina jeho kvality je postavena na podvodu, na umělých příchutích, na všelijakých přídavných chemických látkách, které vytvářejí chuť a vytvářejí dojem, že jíte něco jiného, než ve skutečnosti v tom výrobku je. Tady bych prosil, abychom si uvědomili, že tlak na zisk je také z druhé strany toho spotřebitele, který chce být klamán. Pokud jde o podmínky chování různých druhů zvířat, viděl jsem kravín, kde byly ustájeny krávy, které v životě neviděly trávu a v životě neviděly modré nebe. Doufám, že takových případů už je čím dál tím méně. Nejsem si jist, nechám se poučit, jak je to s prasaty. Známe spoustu zvířátek z pohádek, že ano... Pasáček vepřů. To byla doba, kdy se chovala tato domácí zvířata v malých podmínkách, i to prase se vyhánělo na pastvu. Viděl jsem vepříny, kde výběh nebyl, nebo to byla jenom taková malá ploška ušlapaného bláta. Známy jsou případy, kdy i ti vepři se chovají v tak stísněných podmínkách, kde si navzájem ožírají oháňky a ubližují si, protože stres z malého prostoru i zvířata vede k jakémusi kanibalismu.

Předpokládám, že většina z vás ví, jakým způsobem se chovají husy na husí játra. Výborná francouzská lahůdka foie gras. Ty jsou skoro zavřeny do bedýnky, aby se nehýbaly a neplýtvaly energií, protože játra musí být dostatečně tučná a prorostlá. Přikrmování hus je známo i z našich samozřejmě tradičních domácích podmínek, kdy se huse cpou šišky do krku tak, aby tomu nemohly bránit přirozeným polykáním. Čili podívejme se na to trochu komplexněji.

Týrání existuje i v mnoha jiných oborech. Nemusím snad připomínat, jak to vypadá na jatkách. Tam přivezete kdoví jakým humánním způsobem to zvíře a tlačíte ho do uličky, kde on už ví, co ho čeká. Slyší řev ostatních příslušníků stáda, který doprovází jejich masakrování, a samozřejmě i z atmosféry toho prostředí cítí, co ho čeká. Kromě jiného se to promítá do kvality masa, ale o humánním zacházení bych tady rozhodně nemluvil. Pokud zrušíme klece, já nejsem vůbec proti, abyste mi správně rozuměli, budou slepice chovány v halách. Je to malý pokrok. Velký pokrok pro lidstvo, malý pokrok pro slepice s odpuštěním, protože tam si zase šlapou po zádech, nemají tam prostor a dochází tam ke stejným efektům stresového chování zvířat, která jsou ve stísněných podmínkách.

Drezuru, o tom tady mluvil Václav Chaloupek dostatečně dlouho, zase s jistým sentimentem vzpomínám na scénu, kdy Vinnetou zabil medvěda, aby ochránil Nšo-či, což by bez drezury nebylo možné, a někde v rozhovoru vzpomíná, jak ten medvěd se divil, co to tam předvádí, když on s ním byl kamarád, což bylo důležité, aby ho při tom natáčení nesežral. Také jsem si našel, protože už jsem zapomněl to jméno, seriál... Tam byla cvičená opička Judy. Vy starší si to jistě pamatujete ze sledování s dětmi. Nevím, jestli nějakým nehumánním způsobem se tato zvířátka cvičí, protože bych to nenazýval drezurou, ale cvičí pro potřeby natáčení scén.

Byl bych v tom opatrný, abychom to nepřehnali, podobně je to s cirkusem. Cirkus měl v minulosti, řekněme, vzdělávací účel, protože lidé necestovali, nemohli se podívat do exotických končin a nemohli vidět exotické zvíře jinde. Čili tato funkce cirkusu dnes opravdu pominula a je možná zbytečné je tím trápit. Chci upozornit na to, že ochrana zvířat tímto zákonem rozhodně neskončí.

Dobře víte, že existuje také tlak proti zoologickým zahradám. Zase. Zoologická zahrada před 100 lety a dnes. To je absolutně odlišná disciplína. Znám dvě. Jedna je pražská, tam se výběhy slonů proměnily opravdu mimořádným způsobem, přibližují se dnes k přirozenému výběhu, výběh žiraf je totéž, pak známe samozřejmě safari ve Dvoře Králové, kde už tedy v podstatě jsou ta zvířata chována téměř divokým způsobem, když to přeženu, nejsou tedy v Africe, ale jsou v nějakých, řekněme, jejich přirozenému instinktu blízkých podmínkách. Jenom upozorňuji na to, že na zoologické zahrady dojde a že musíme všechno pečlivě zvažovat.

Vrátím se ke slepicím, protože to je hlavní téma. Viděl jsem záběry, vždycky si musíme dát pozor, jaké záběry a kdo nám ukazuje, protože ony nemusí vypovídat o všeobecných podmínkách chování těchto zvířat, ale samozřejmě pro potřeby marketingu a lobbingu se vybírají ty obzvlášť křiklavé záběry, a ty, co jsem viděl, jsou fakt strašlivé. Věřím tomu, že k takovým podmínkám může docházet. Už to, že k tomu může docházet, si myslím, že je dobrý důvod, abychom se tím zabývali, protože chci připomenout, že nejenom přirozená humanita, ale dokonce i víra nám zakazuje týrat zvířata. Měli bychom si uvědomit, že to jsou kořeny evropské civilizace, měli bychom se k nim hlásit i v takovýchto ohledech.

Jenom jsem si dovolil pár okolností zmínit, že nejde jenom o slepice, že by mělo jít obecně o humanitu a že by možná bylo dobré, kdyby se lidstvo dokázalo trochu uskromnit ve svých potřebách, dát přednost humanitě na druhé straně při výrobě potravin. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, nyní poprosím pana senátora Jana Žaloudíka a připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Přišlo mi, že v diskusi tak komplexně obsáhlé, a ještě dlouho trvat jistě bude, jsem elementem zcela zbytečným, ale zcela mě motivovalo už to před přestávkou, že teď budou nějak ty slepičí bloky, jak jsme tady všichni veselí, tak to budeme brát vesele, a potom také poznámky kolegů, že chceme lidské podmínky pro slepice. Podívejte se. Já jsem právě pro to, abychom ani slepicím ani jiné zvěři lidské podmínky nedělali. Prosím vás, dělejme jim je co nejblíže přirozeným podmínkám, ale s lidskými podmínkami nejsou nejlepší zkušenosti. Lidské podmínky jsou právě v těch klecích. Tygr v pětimetrové kleci, trvale ustájený... Je lidská podmínka. Klecové chovy nevymyslely slepice, to je lidská podmínka. Nechci to extendovat na Osvětim a naše nápravná zařízení. To jsou lidské podmínky. Samozřejmě ta otázka je taková, už na to tady narážel předřečník, co si může dovolit v toku času vrcholový predátor, což jsme my.

Mohl si toho dřív dovolit víc, teď stále méně, ten zákon vůbec není, nebo je trošku o zvířatech, trošku, trošku. Ale on je hlavně o nás, je to totiž náš problém, je to problém produktivity podnikání, jak se k tomu kdo cítí, také problém jednoty a koheze EU.

Je jasné, že jestliže se někde něco zavede, někde nezavede, je tam časová synchronie, když ten interval je týden, je to fajn, když ten interval je rok, je to horší, když ten interval je 10 let, nastává občanská válka. Vzhlížíme, Německo náš vzor, Rakousko náš vzor, teď se to nehodí, takže spíše Polsko náš vzor a Slovensko náš vzor, jak se to hodí. No jasně, že kdyby bylo možno z EU leccos zavést takhle narychlo, tak by to bylo optimální, že ano. Buď bychom všichni ty lidské podmínky pro slepice, tedy klecové chovy měli, nebo bychom měli jejich přirozenější podmínky, byť asi nákladnější pro velkochovy. Až v pozdním věku jsem viděl klecové chovy, protože vždycky jsem viděl kolem sebe slepice na dvorku a v zahradách, tak tam to určitě moc o týrání není.

Ale nechtěl bych, aby se ten zákon zjednodušil a říkal, že je to slepičí blok. Já jsem tam napočítal 16 oblastí, které se týkají i oblasti třeba, jak bylo zmíněno, chování na jatkách, pak byla zmíněna také laboratorní zvířata, zmínili jsme, tam je to samozřejmě také o těch množírnách, jsou tam sankční opatření, celá řada věcí ještě jiných, potom také ty lidské podmínky. Víme, že jedna z nejpadoušštějších součástí našeho života je stát, když to bylo za Ludvíka XIV., to byl on, stát, teď jsme stát my. Když slíbíme při odstraňování kožešinových farem, že budou kompenzováni, pak v dalším zákoně za tři roky později to musíme teprve nějak prosazovat, tak ti lidé nevěří. Jak mají věřit podnikatelé v průmyslu chovatelském a klecových chovů, že jim cokoliv dodržíme a cokoliv jim zkompenzujeme, když většinou ten stát selhal. A to jsou všechno ještě další aspekty. Na tu humanitu trošku nevěřím, kdybychom se spíš uměli cítit tak nějak pospolu v rámci té přírody, bylo by to určitě lepší.

Někdy se mě ptají, proč si osobujeme právo a proč jsme tak drzí ve zdravotním výboru, dříve ještě zdravotním a sociálním, si vždycky brát k vyjádření, teď už myslím čtyři nebo pět po sobě jdoucích za deset let, zákony, které se týkají jistého vztahu ke zvířatům. To říkám proto, že je to jednoduchá součást mentální hygieny společnosti, protože některé deviantní věci... Určitě bychom s těmi devianty nejezdili na dovolenou. Je to otázka samozřejmě celkového ladění ve společnosti. Když je agrese jedním směrem, tak je agrese druhým směrem. To bývá někdy nepochopeno, protože se to bere jako oblast hospodářská. Já jsem byl rád, když před deseti lety se uznalo konečně, že zvíře není věc, protože právníci, to právní vědomí jde až ex post, takže zvíře není věc. Ty primitivní společnosti na Nové Guiney to tuší už dávno, že zvíře není věc. To už jsme překonali, pak byly kožešinové chovy, pak byly množírny, potom byla sankční opatření. Vždycky jsme si říkali, že i neprodukční, nezemědělské, nehospodářské výbory by se mohly vyjádřit. Proto mi bylo záhadou, proč se k tomu nevyjadřuje, nehlásí také výbor pro vědu, vzdělávání a kulturu, protože jsou tam i aspekty vědecké, jak novými způsoby nahradit už ty překonané technologie, a jsou tam samozřejmě třeba laboratorní zvířata. Je to jistě věc i vzdělávání, a tak jim nastavíme mladou generaci, tak to bude brát. Když tygra vidí před kamerou, tak to tak budou brát, teď už to jde i virtuálně, ale když se řekne, že je to týrání zvířat před kamerou, tak to mladá generace vezme, že to není správně. Proto si myslím, že to je vrcholné téma o nás, ne tolik o zvířatech.

Nechci být, jak se vždycky říká, to jsou ty aktivistky, takové útlocitné, tenké, štíhlé dívenky, plačící nad tvory, já se k nim hlásím, protože jsem také útlocitná dívenka, tenounká, 14letá. Nevím jak. Zlehčujeme to. Skutečně velice zlehčujeme to téma, protože ono je hodně vážné, je to o agresi ve společnosti a o způsobu, jak jsme schopni vůbec ty změny zajistit, abychom vůči sobě byli fér. Naprosto věřím lidem, že ti, kteří... Původně jsem si myslel, že obohacené klece jsou pozlacené klece, že je to nějaké zhodnocení toho železa, pak jsem si to nastudoval, vím, že tam ty podmínky jsou lepší, že je ta klec trošku větší, i když ne... Ale jistě, když do toho investovali a stát jim slíbil, že to je ono, tak teď jsou rozčíleni a mají na tom své živnosti. Tak se k nim trošku chovejme fér. Je od nás trošku pokrytectví i to naše usnesení, které jsme tam z výboru dali, kdy všichni jsme byli pro něj, že se má zajímat pan premiér nebo prosazovat na úrovni EU zákaz klecových chovů v celé EU, to on jistě udělá. Nejsem si jist, zda do 31. 3. nám o tom přednesou už hotovou zprávu, také si nejsem jist, že to půjde v celé EU tak hladce jako celá řada jiných věcí, protože kdyby to tak šlo a kdybychom to ověřili na klecových chovech, hurá. Mám asi dalších 50 témat pro působení pana premiéra o sjednocování EU.

My se v tom snažíme nějak otočit. Je to částečně pokrok vrcholových predátorů, což jsme my, v rámci vrcholových predátorů, zase vrcholovější predátoři jsou zákonodárci a exekutiva, ti jsou vrcholovější, protože těm méně vrcholovým predátorům můžou ty klece zakázat.

Je to proces. On neskončí ani za 50 ani za 100 let, ale každý krůček je fajn. Jsem hodně rád, že jsme se mohli účastnit už, myslím, na 4 nebo 5 postupně zlepšujících zákonech. Že je tento zákon trošku gulášově jiný nebo komplexní, říká se, pardon, to byl špatný výraz, komplexní, je jasné. Také ta důvodová zpráva, já jsem ji poctivě přečetl asi natřikrát před spaním, má 92 stran, to jsem také ještě nezažil. Každá ta část z 16 oblastí má body takové jako povznášející a má body takové problematické některé. Snad nejjednodušší jsou ty poplatkové, technické stránky.

Je to tak, jak říkal vážený pan kolega Oberfalzer, že je to potřeba vidět z mnoha úhlů, ale jde o to, jestli jsme na cestě, protože někdy i cesta je cíl, jak se říkávalo.

Samozřejmě v souladu s tím, jak jsem hlasoval na výboru, budu i pro tento zákon a budu mít lehce nečisté svědomí vůči chovatelům, zejména těm středním, kteří s vírou v to, že už všechno zůstane při obohacených klecích na věčné časy, to je 22 let zpravidla, jak víme, tak že to tak bude. Nebude. Údajně supermarkety už si také vybírají a snaží se podporovat spíše ty, protože jsme dostali i dopisy od chovatelů drůbeže, kteří říkají: Jednou se k tomu budeme muset vrhnout. A že to podporují, aby už k nějakému tomu přerodu došlo, tak jako z nafty to bude jednou zase na ta jiná paliva, také to nebude příjemné. Takže si myslím, že to není jednoznačné ani mezi těmi chovateli, ale stát by vůči nim měl být fér. A oni by měli být fér zase v tom, jestli si spočítají potom ty propady v miliardách na 20 let dopředu nebo jestli stihnou ten přerod do roku 2027, respektive 2030, jak o tom hovořil pan ministr. Tam je právě ta asynchronie, protože kdo ví, jak EU stanoví za jednu ze svých priorit klecové chovy i v té době covidové teď.

Plný nejistot, ale naprosto plný jistoty, že je to krůček správným směrem, to, o čem se bavíme, je nejvíc, protože ani chovatelé v klecových chovech neříkají, že jsou nepřáteli zvířat, také je mají rádi, myslím si, že je to o tom krůčku, jak ochránit tuto skupinu, jak jim pomoci, aby do toho roku 2027 uměli technologicky pokročit a přiblížit se k tomu, k čemu jsme se přibližovat chtěli, tzn. některým západoevropským zemím. My jsme v tom protektorátu, spíše německém než portugalském, takže asi ta motivace Rakouskem a Německem by mohla být dobrá. Jsem plný nejednoznačností, ale plný přesvědčení, že touto cestou je třeba jít a budu hlasovat pro. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore, další je pan senátor Jiří Čunek. Připraví se Renata Chmelová, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane předsedo, milý pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem pátral tak nějak férově jako neodborník na chov slepic... Po slovech pana senátora Chaloupka o tom, jak se mají jeho slepice, které mají hektar, tak bych nám všem chtěl říct, že ČR má 7,8 milionů hektarů a 10,5 milionů obyvatel, to znamená, kdyby na to přišlo, my si každý nemůžeme dovolit mít hektar pro svých 8 slepic. Protože to by nevyšlo.

Ale faktem je, že tomu rozumím, rozumíme všichni, že tento způsob je určitě příjemný, vajíčka a slepice se mají velmi dobře. Ale jestli je pravdou to, co v otevřených zdrojích se píše, že ČR potřebuje každý rok 2,8 miliardy vajec, tak bych rád, abychom postupovali konečně normálně, to znamená, abychom byli soběstační. Jestliže už dneska, nevím to přesně, pane ministře, ale myslím si, že jsme pod 50 procenty ve vepřovém atd., tak to není bezpečná cesta, kterou máme postupovat.

Klidně zvednu ruku pro jakékoli zlepšení, ale zároveň bych chtěl slyšet, to je dotaz na pana ministra, já teď chci mluvit velmi krátce a dám jenom dotazy.

Jak je zajištěno to, aby, když projde tento zákon, aby ČR byla soběstačná? Protože dneska soběstačná není. Ten dovoz se děje ze zemí, které pochopitelně mají klece. Nijak se jich zbavovat nechtějí. To je první.

Druhý dotaz je, že, pokud vím, někde snad v Libochovicích a potom v Benešově dokončili podle pravidel EU a podle příkazů, které byly, z toho roku 2012, to znamená, ty zvětšené klece, stálo to ani ne milion korun, ani dva, ale stojí to desítky milionů korun. Co tedy s těmi chovateli a zemědělci bude, když se říká, že výroba vajec není příliš výnosný obchod? My bychom měli chtít, aby to uměli dělat výnosně. Protože i tedy mezi námi na výborech byla taková diskuse, proč, kdo to podpořil, pátral jsem a v otevřených zdrojích je napsáno: „Konec vajec od Babiše. Agrofert prodává své drůbežárny.“ Tady je napsáno, že své drůbežárny prodává Agrofert společnosti Maso Jičín, kde to vlastní nějaký pan Kohout. Přijde mi, že to je prima, proto to kupují. A ještě nějaký pan Kroc. Ale to samozřejmě nechci nikoho urazit. Jenom jsem chtěl, abychom to odlehčili.

Pak už chápu, že třeba to někomu nevadí, ale mně vadí s mnohými mými kolegy, že jsme zakázali kožešiny, ale koupíte si je tady z Polska. Buď to zakažme a pak ty kožešiny se tady nebudou nikde prodávat a vozit, stejně tak zakažme to, že tady v ČR nebude jediné vajíčko navíc z nějakého jiného chovu, to znamená, jedině tak, jak to děláme my... Ale mně přijde, že pokud to tak neuděláme, jsme normální pokrytci. Pořád poukazujeme na to, já to neudělám, ale dovezu si to, koupím si to. Je to stejné... Dětská práce u nás je zakázána, já nevím, už jak dlouho, ale že kupujeme výrobky, které z té dětské práce jsou, nikoho to nezajímá, co se děje, kdo ví kde, to si myslím, že je pokrytecké. To bychom neměli dělat. Navíc tady je to velmi jednoduché. Ta ekonomika je jasná.

Pak mám asi poslední dotaz teď na pana ministra. A to skutečně úplně bez ironie a velmi vážně. Já jsem po tom pátral, strávil jsem nad tímto tiskem dost hodin, zcela jistě, jako vy všichni ostatní. Víte, co mi dalo největší práci? Abych se dopátral k tomu, co skuteční odborníci, kteří v tom pracují, kteří to studují, co říkají o klecových chovech, tedy těch rozšířených, a o tom volném chovu, kde jsou tisíce slepic. Jak to tady bylo řečeno, jak se kanibalizují atd. Oni říkají, že ten stres těch slepic, ale já to opravdu nevím, já se na to ptám pana ministra, protože on ty podklady musí mít od svých lidí. Stres slepic v tom volném chovu neboli v tom, který upřednostňujeme dnes, je daleko horší, úmrtnost je tam daleko horší, kanibalizace je tam atd. než v tom klecovém chovu. Dokonce jsem dostal, mám tady zprávu, že v Rakousku, o kterém se tady mluvilo, domovy důchodců a lidé, kteří jsou nějak extrémně imunitně poškozeni, tam se dodávají vajíčka z klecových chovů, ale ne z těch volných, protože ta vajíčka v klecových chovech jsou, co se týká skořápky, biologicky daleko méně... Nebo jsou daleko tedy příznivější. Je tam méně infekce apod.

Já bych rád znal opravdu odpovědi odborníků na to, jak to s těmi... Jak oni vidí ten chov klecový, myslím ten zlepšený, rozšířené klece, které jsou dosud uznávány, to, jak je to navrhováno teď.

Děkuji, pane ministře.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, další přihlášenou je Renata Chmelová. Připraví se pan Zdeněk Hraba.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Za tu dobu, co je tato novela u nás v Senátu, jsme všichni dostali spoustu výzev od lidí, abychom zakázali klecové chovy, abychom schválili zákaz klecových chovů, bez jakýchkoli dalších zásahů a odkladů. Každý z nás jsme za tu dobu zaznamenali spoustu argumentů, zaznívají zde i na plénu, jak pro, tak proti. Respektive zaznívají zde rizika, která by mohla tato novela přinést, ohrožení soběstačnosti vlastní produkce vajec, přesun chovu za hranice.

Víte, když jsem nad těmito argumenty přemýšlela, vzpomněla jsem si samozřejmě na to, když jsme tady před 3 roky, v roce 2017, schvalovali zákaz kožešinových farem. Tehdy jsme řešili, zda a jak moc zasahuje takový zásah do práva na svobodné podnikání, jak správně určit odpovídající kompenzace. Ale také jsme se shodli na tom, že zkrátka současná doba a posun v myšlení naší společnosti si od nás zákonodárců vyžaduje něco víc.

Žijeme v Evropě, v nejvyspělejším kontinentu celé planety. ČR je moderní, vyspělý stát, jehož občané si čím dál tím více uvědomují následky svých každodenních rozhodnutí na své okolí. Co jedí, co nosí za oblečení, jaký způsob dopravy volí, ale třeba i jaká vajíčka v obchodě kupují.

Číslice 3 na začátku číselného kódu na každém vajíčku v sobě zahrnuje celý život jedné dané slepice, z níž to vajíčko vzešlo. Celý její život prožitý v těsné kleci, na drátěné podlaze, život prožitý ve stresu a zřejmě i bolesti. Bez vidiny denního světla, bez možnosti přirozeného pohybu, protažení křídel, pohrabávání si, popelení atd.

Čtyři miliony slepic u nás v takovýchto podmínkách!

Omezení klecového chovu má v Česku velkou podporu veřejnosti. Podle letošního průzkumu agentury PPM Factum ho podporuje 78 % lidí. To je pro mě jasným důkazem, že Češi jsou si vědomi, že takovéto zacházení s živými tvory, v tak velkém měřítku, už nemá v moderní, vyspělé zemi, jako je ČR, své místo. Každý zastánce i odpůrce nějaké ideje si vždy najde své důvody, proč je právě jeho názor správný. Argumentů v tomto případě máme všichni celou řadu. Já se tedy hodlám řídit svým vlastním svědomím a životním postojem. Zákaz klecového chovu rozhodně podpořím. Údajně každý z nás sníme za rok průměrně asi 250 vajec. Jestli ten tzv. welfare živých slepic má stát ročně každého z nás jen jednu stokorunu navíc, tak to určitě stojí za to.

Ráda bych se zde věnovala pozměňovacím návrhům, které jsme k této novele obdrželi, které v podstatě reagují na různé obavy, které se s touto novelou pojí. Tou nejzásadnější obavou je, že v nově nastavených podmínkách chovu výrazně klesne soběstačnost ČR v produkci vajec a následně se budou dovážet klecová ze zahraničí.

Druhou velkou obavou je, že čeští drůbežáři budou zákazem klecového chovu poškozeni, a proto je potřeba je finančně podpořit.

Chci říct, že rozumím těmto obavám, proto bych vám ráda zde předložila argumenty, že vše je možné zvládnout, že ČR může být zase o krůček modernější a vyspělejší stát.

Veřejně je k dispozici analýza ekonomických dopadů legislativního zákazu využívání klecového chovu slepic na území ČR, kterou zpracoval docent Ondřej Částek z Masarykovy univerzity z Katedry hospodářského podnikání a Institutu pro udržitelnost podnikání.

V této analýze se uvádí: V ČR se v současné době chová zhruba 5 milionů nosnic v komerčních chovech, z toho 77 % v tzv. obohacených klecových systémech. Ve srovnání s EU zaostává ČR v procentuálním zastoupení alternativních systémů produkce vajec. 23 % vs. 50 %. Německo, Švédsko, Rakousko, Dánsko a Nizozemsko zaznamenávají podíl klecových chovů pod 20 %, přičemž domácí produkci vajec a míru soběstačnosti těchto zemí tato struktura negativně nezasáhla. Naopak. Většina z těchto zemí zaznamenává růst své produkce, např. i Rakousko po plném zákazu klecových chovů. Další důvody jsou ty, že u nás existují korporátní závazky, že supermarkety na území ČR nebudou prodávat klecová vejce po roce 2025. Tzn. že čeští producenti budou muset na základě těchto závazků přeměnit min. 60 % své klecové produkce na bezklecovou právě do roku 2025. Případný legislativní návrh, pokud ho zde tady odsouhlasíme, funkčně ovlivní max. 40 % současné klecové produkce, neboli 31 % celkové komerční produkce v tuzemsku. Odhadované náklady na přestavbu veškerých klecových chovů na bezklecové se dle této analýzy pohybují v intervalu 3,1 až 4,6 miliardy korun, což je o 1,5 až 2,3 miliardy více, než by čeští producenti kolem roku 2027 museli investovat do obnovy stávajících klecí. Návratnost této investice zajistí zvýšení prodejní ceny vejce o 20 až 40 haléřů. Přímé dopady legislativního zákazu od roku 2027, tedy celkovou výši nákladů, které producentům vzniknou oproti variantě jeho nepřijetí, s ohledem právě na výše zmíněné závazky korporátů a nezbytnou obnovu stávajících klecí, se odhaduje v intervalu 600 až 950 milionů korun. Výrobní náklady na jedno vejce z halového neklecového chovu jsou pouze o 20 až 40 procent haléřů vyšší než u současných klecových chovů, a to při započítání výše uvedených investičních nákladů. K případnému zvýšení cen pro koncového spotřebitele o více než 40 procent haléřů není ekonomický důvod. Ačkoliv pravidla pro dotační programy po roce 2021 stále nejsou finalizována, dá se předpokládat, že firmy budou moci na tranzici čerpat dotační prostředky, které budou kombinovat zdroje z fondů EU a státního rozpočtu. Lze očekávat, že na přestavbu chovů na bezklecové budou čeští producenti hledat dotační podporu výrazně snáze než v případě prosté obnovy klecových technologií na konci jejich životnosti. Při vhodně nastavené dotační podpoře tak může být celková finanční zátěž pro české producenty fakticky totožná s variantou nedotované obnovy klecových technologií. To je uvedeno v této ekonomické analýze.

Závěry jsou za mne jasné. Zákazem klecového chovu nedošlo v jiných zemích ke snížení vlastní produkce vajec, ale dokonce např. v Rakousku došlo k jejímu mírnému nárůstu. Je třeba české drůbežáře podpořit vhodným a promyšleným nastavením dotačních programů, abychom je podpořili tento přechod zvládnout, aby tím nebyli poškozeni, ale naopak posíleni. K tomu máme k dispozici právě doprovodné usnesení, které tady navrhuje paní senátorka Seitlová.

Kompenzace po vzoru kožešinových farem nejsou opodstatněné, protože se nezakazuje celý obor podnikání. Pro ukončení klecových chovů je stanovena dlouhá sedmiletá přechodná lhůta. Nikde v Evropě se v obdobných případech kompenzace neposkytovaly. Z těchto důvodů považuji předložený pozměňovací návrh, který právě navrhuje jednorázový klecový kompenzační příspěvek, jako velmi škodlivý. Škodlivý z toho důvodu, že právě nemotivuje drůbežáře přejít na volný chov, ale motivuje je chov slepic ukončit.

Jenom letmý pohled do pozměňovacího návrhu na jeho základní parametry ve mne vzbuzuje velké pochybnosti. Je tam navržena částka 3 koruny na každý měsíc s životností 20 let. Tedy počítá se s tím, že investiční náklad na jedno ustajovací místo je 720 korun. Ale podle údajů dvou hlavních prodejců technologií v ČR se přitom náklad na jedno klecové ustajovací místo pohybuje mezi 320 až 450 korun. Dokonce podle dotačních pravidel Programu rozvoje venkova se za maximální uznatelný náklad technologie považuje 448 korun. Z toho mi vyplývá, že předložený návrh může být až dvojnásobně předražený, nehledě k tomu, že podle výrobců technologií je jejich životnost 15 let, ne 20, jak je navrženo v kompenzaci.

Jen pro ilustraci uvádím propočet, že pokud by se hypoteticky všichni chovatelé slepic v klecích hned po nabytí účinnosti novely rozhodli své chovy ukončit, žádat kompenzace, stálo by to státní kasu zhruba 2,5 mld. korun na nárokových příspěvcích. Už jen z takto uvedené úvahy základní je jasné, jak dramatické dopady by tento návrh mohl mít pro státní finance, ale také pro soběstačnost ČR.

Proto se domnívám, že tímto způsobem nelze tak významnou změnu v zákoně přijmout. To znamená, pozměňovacím návrhem, který ani neprošel žádným orgánem Senátu, byl předložen na plénu.

Teď bych se chtěla vyjádřit k pozměňovacímu návrhu výboru hospodářského, ke kompenzaci za kožešinové farmy.

Ten pozměňovací návrh navrhuje zvýšit kompenzaci kožešinovým firmám oproti poslanecké verzi. Chci upozornit, že poslanecká verze navrhuje výši 3000 korun za norka a 3009 korun za lišku, která byla stanovena v souladu s výpočty ministerstva zemědělství a skládá se z kompenzace neodepsaného majetku, nákladů na likvidaci chovu a ročního provozního zisku.

Nelze opomenout, že poslanecký návrh vychází při kalkulaci ročního zisku z 3 roky starého výpočtu, který počítá s cenou kožky kolem 1200 korun. Od té doby se průměrná aukční cena dostala zhruba na polovinu. Celý kožešinový průmysl je v krizi, nyní navíc dochází k hromadné likvidaci chovů, v důsledku výskytu nové mutace koronaviru, která se přenáší z norků na lidi, může ohrozit účinnost vznikající vakcíny. I to je dokladem toho, že poslanecký návrh je vůči chovatelům mimořádně vstřícný a není absolutně žádný důvod pro to je jakkoli navyšovat. Žádný argument pro navýšení jsme nikde nedostali předložen.

Proto chci zde říct, že budu hlasovat pro poslaneckou verzi, bez jakýchkoli pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Zdeňka Hrabu, aby přistoupil k mikrofonu a přispěl do obecné rozpravy. Prosím.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já budu velmi stručný, ono toho zaznělo už opravdu hodně, musím říct, že během rozpravy se můj názor postupně blíží k podpoře toho poslaneckého znění, které k nám doputovalo z Poslanecké sněmovny. Mám k tomu návrhu řadu výtek, řadu výhrad, je tam podle mého názoru spousta až možná nesmyslů, nevím, zda je v době nouzového stavu zrovna třeba upravovat venčení lidoopů nebo šelem, tedy opic nebo medvědů, opice jsem v ulicích neviděl, medvědy venčí možná pouze ctěný pan senátor Václav Chaloupek. Skutečně jsou to věci, které podle mě do toho zákona vůbec nepatří. Nevím, jestli vůbec měl být předkládán v půlce června, právě v době, kdy se potýkáme spíše s ekonomickými problémy. Nicméně, budiž, stalo se. Já sám se kloním k tomu podpořit poslaneckou verzi, nicméně chtěl bych spolu s kolegyní, paní místopředsedkyní Jitkou Seitlovou, a s kolegou Markem Hilšerem předložit návrh usnesení Senátu, který integruje už i to usnesení, které navrhuje výbor, který by podpořil české zemědělce.

Sám si pamatuji jednání v Černínském paláci, v Zrcadlovém salonku, tuším, o přechodném období po vstupu do EU. Toto přechodné období znamenalo pro české zemědělce, pan ministr mi to určitě potvrdí, velmi krušná léta, protože ty podmínky nebyly stejné. Čeští zemědělci byli zemědělci druhé kategorie. To já bych určitě nechtěl. Chtěl bych, aby čeští zemědělci mohli a měli to právo a finance na to se připravit na tuto změnu, chtěl bych v tomto usnesení, které za chvíli odcituji, vyzvat vládu, aby připravila operační program finance pro modernizaci chovu slepic, nosnic, chtěl bych vyzvat vládu, aby našla řešení, jak připravit české zemědělství na tu novou epochu, řekněme, nové úrovně ochrany práv zvířat.

Abych nezdržoval, tak bych teď rád odcitoval návrh usnesení, který s kolegy navrhujeme. Senát

I. vyzývá vládu ČR, aby v souvislosti s navrhovaným zákazem klecového chovu nosnic připravila dotační opatření financované z prostředků programu pro obnovu venkova v rámci společné zemědělské politiky EU nebo státního rozpočtu, které finančně podpoří české chovatele nosnic v přechodu na bezklecové systémy, s důrazem na zachování produkce vajec v ČR,

II. vyzývá vládu ČR, aby v souvislosti s navrhovaným zákazem klecového chovu nosnic prosazovala uvedenou agendu na celoevropské úrovni v orgánech EU tak, aby nedošlo k nedůvodnému poškození tuzemských zemědělců,

III. žádá vládu, aby v této věci informovala Senát do 30. června 2021,

IV. pověřuje předsedu Senátu, aby s přijatým usnesením seznámil předsedu vlády.

Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za načtení doprovodného usnesení. Prosím pana senátora Jaroslava Větrovského.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, chtěl bych v tom zákoně zmínit věc, která možná není tak mediálně třaskavá, nicméně já ji pokládám za velice důležitou, systémovou, chtěl bych za ni poděkovat. Jedná se o zavedení nového ustanovení § 28 d), který komplexním způsobem a systémově řeší financování předběžné náhradní péče pro obce s rozšířenou působností, které musí v důsledku týrání zvířat zabavit zvířata, umístit je do náhradní péče. Já jsem byl iniciátorem tohoto řešení, musím říci, že pan ministr nám slíbil systémové řešení, asi tak někdy před 2 lety, kdy jsme ten problém řešili. To systémové řešení tady skutečně je. Ve své senátní práci jsem měl možnost, nebyla to příjemná zkušenost, pomáhat starostovi, velmi osvícenému starostovi města, které muselo do náhradní péče umístit bezmála stovku týraných koní. Řešili jsme právě úhradu nákladů spojených s náhradní péčí, proto jsem moc rád, že se povedlo systémově vyřešit tuto věc, že je to určitě velká opora, to opatření, pro obce s rozšířenou působností, které vykonávají státní správu na úseku péče o zvířata, takže si myslím, že toto jim obrovským způsobem rozvázalo ruce, ta věc, to, že se povedla systémově vyřešit, tak je pro mě obrovským plusem. Děkuji za to.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za váš rychlý příspěvek. Prosím paní senátorku Chalánkovou, která je jako další přihlášena do obecné rozpravy.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, budu hovořit o něčem podobném, co už tady zaznělo, nicméně mám to trošku jinak formulované. Co se týká tohoto zákona na ochranu zvířat proti týrání, tak bych chtěla jenom říci, že vzhledem k tomu množství těch různých konkrétních situací, které tady řešíme, zrovna ten můj pozměňovací návrh řeší situaci, která se dá nazvat, že zákon je typickým příkladem toho, kdy je s vaničkou vylito i dítě.

Vzhledem k tomu, že se jedná v zákoně o transpozici evropské směrnice, budiž, která cestou vládního návrhu byla poslána do Poslanecké sněmovny a přinesla nám 187 změn zákona. Já jsem se zaměřila na jednu záležitost, na kterou mě upozornili chovatelé papoušků. Přináším tuto změnu také jako pozměňovací návrh, který potom podrobně načtu v podrobné rozpravě.

Chtěla bych říci, že tento pozměňovací návrh zní.

V čl. I bod 56 § 14 odst. 1 písm. b) za slova „veřejného vystoupení“ vložit slova „papouška chovaného v zájmovém chovu“. Dovolte, abych krátce odůvodnila, proč tento pozměňovací návrh přináším.

Novela schválená Poslaneckou sněmovnou zakazuje jakýkoli výcvik nebo drezuru zvířat s výjimkou psů, dravců v sokolnictví a cílených pohybových aktivit zvířat chovaných v zoologických zahradách. Opomíjí tak výcvik ochočených papoušků k volnému letu, disciplínu, která ptákům prospívá a zlepšuje jejich kondici, protože jim umožňuje alespoň v omezeném čase volný pohyb, který jim nenahradí žádná voliéra. Volné létání ochočených papoušků má ve světě mnohaletou tradici a v posledních letech je stále populárnější i mezi českými chovateli. Ptáci však musí být nejdříve vycvičeni, aby se eliminovalo riziko jejich ztráty. Pokud by text § 14 a) odst. 1 novely byl schválen a přijat ve znění, ve kterém s ním vyjádřila souhlas Poslanecká sněmovna, pak by ve spojení s § 8, vůči kterému je speciálním ustanovením, představoval zákaz výcviku papoušků narozených 1. ledna 2022 a později k volnému létání, což by po několika generacích papoušků chovaných v zajetí mohlo vést až k vymizení této jejich schopnosti vůbec. Cílem pozměňovacího návrhu naopak je výcvik papoušků k volnému létání umožnit, vč. jeho případných ukázek veřejnosti. Pozměňovací návrh je konstruován jako výjimka z ustanovení § 14 a) odst. 1 písm. b) obdobně, jako již nyní návrh obsahuje výjimku např. pro drezuru dravých ptáků chovaných k sokolnickému využití. Pozměňovací návrh se týká papoušků chovaných v zájmovém chovu, tedy zvířete, které je chováno k zájmové činnosti člověka, nebo jako jeho společník, nikoli pro hospodářský efekt, viz § 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., v platném znění.

Úkolem tohoto pozměňovacího návrhu není prodloužit nějakou specifickou formu týrání zvířat, jeho účelem naopak je zvýšit pohodlí chovaných papoušků, které sněmovní verze textu ve svém důsledku paradoxně a zcela zbytečně omezuje. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Petra Šilara, který je jako další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře.

Budu se snažit být taky stručný, protože vše podstatné, myslím si, že bylo řečeno, jenom bych chtěl, nechci se opakovat, se velice přihlásit k tomu, co řekl kolega Canov, nedokážu to říct tak sugestivně. Ale myslím si, že měl pravdu v mnoha věcech. Říkám to proto, že tady si dovolím zastupovat zemědělce i praktikující zemědělce, nejenom proto, že, jak jsem zjistil, jsem tady asi jediný senátor, který si prožil i zemědělskou praxi, nejenom vzdělání. Myslím si, že jsem celou záležitost především konzultoval právě s lidmi z provozu. Ne jenom s těmi, kteří třeba ten návrh navrhovali.

Samozřejmě ten zákon o týrání zvířat je velice důležitý, myslím, že je velmi správný, tak jak byl podán v Poslanecké sněmovně, tak bych mu chtěl vyseknout poklonu, protože tam se spousta problematických věcí řeší. Problém je v tom, že mně spíš jde o způsob, jak se navrhují ty pozměňovací návrhy. Víte, že to často kritizujeme, právě že to je ad hoc. Tady musím říct, že filozofie předkládání návrhu o klecových chovech mně malinko způsobuje údiv. Právě proto, že to navrhla skupina 3 poslanců... Se zdůvodněním, které píše, že návrh zákona nebude mít žádné negativní dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny. Návrh zákona nepředpokládá negativní dopady na životní prostředí. Návrh zákona předpokládá pozitivní dopady na životní prostředí, pomůže zlepšit úroveň ochrany týrání zvířat.

To je v důvodové zprávě toho pozměňovacího návrhu. Je potřeba si to nějakým způsobem uvědomit, že poslanci, kteří, jestli se nepletu, rozdílem jednoho hlasu potom tento pozměňovací návrh přijali, řekli, teď to znovu zopakuji, myslím, že to Jiří Čunek řekl velice dobře, z hlediska provozu zemědělství... Že když zrušíme chovy slepic v klecích, že se samozřejmě zvýší dovoz, kde tento zákaz nebude. Líbí se mi velice ta proklamativní jistota, která tady zaznívá, že řetězce budou korporátně dodržovat některé dohody.

Jenom jsem zvyklý, že, jak se říká, ukázaná platí. Zatím v současné praxi to vždycky s českými zemědělci dopadlo prachbídně. Vzpomínám, jsem velký pamětník, dlouhodobý, vzpomínám si, jak jeden z prvních ministrů porevolučních Josef Lux tehdy zakázal dovoz jablek z Holandska nebo z Dánska, protože chtěl, aby se prodávala a pěstovala především jablka zde v Čechách. Jak byl tenkrát označen za škůdce tržního hospodářství a smeten jeho návrh, protože chtěl jenom to, aby čeští zemědělci nebo čeští pěstitelé jablek mohli prodat své zásoby na trhu.

Ona se ta situace opakuje stejně. Ne snad, že bychom byli proti trhu, ale že chceme být papežštější než papež, víme, pamatujeme, není to dlouho, kdy ministr Toman, myslím si, velice správně tehdy rozhodl, že nebudeme dovážet drůbeží maso z Polska, aby se později ukázalo, že Poláci si seženou v EU výjimku a potom sem to křehčené kuřecí maso z Polska vesele vozili dál. To se děje dosud. To je to samé. Nedělejme si iluze. Rozhodují pouze peníze. To znamená, bohužel na trhu v tomto případě rozhodují peníze, to souvisí i s cenou těch vajec, tak jak teď se o ní mluví. Mluví se o té ceně... Jestliže zmizí vejce z klecových chovů, nastoupí vejce ostatní, buď z klecových chovů jiných zemí, nebo i ta podestýlková, která okamžitě zareagují na trh a ta cena bude určitě jiná a určitě ne směrem dolů. To je praxe.

Mně na tom vadí, že se umožní dovoz z těch třetích zemí, kde nejsou žádné veterinární standardy, na které jsme zvyklí, spíš nejsou. Tady před tím, než se tento návrh vyskytl, by měly být zpracovány přesné ekonomické vztahy. Z toho vyplývá jedna věc, kterou jsem navrhl, to je ten pozměňovací zákon, pod kterým jsem podepsaný. To znamená otázka těch kompenzací.

Samozřejmě má pravdu kolega Canov. Když to převedeme do toho absurdu s těmi instalatéry, je to pravda. Ale ten návrh zákona byl veden snahou právě s tím, že my jiný způsob v podstatě nevíme, jakým způsobem ekonomicky odškodnit ty zemědělce, které to postihne. Především tam není jedna důležitá věc. Tady se mluví jenom o cenách. Jde o to, že zemědělci zainvestovali velké množství peněz do obohacených klecových chovů, že už ty peníze vynaložili. Pravda, dostali k tomu někteří evropské dotace. Proto ten návrh pozměňovací, který jsem předložil včera, předtím jsme ho projednávali na hospodářském výboru, měl jeden nedostatek, teď ho tam má, že jsme museli změnit tu částku, kterou jsme nevěděli, kolik ti podnikatelé zainvestovali a dostali i z těch dotací. Samozřejmě při výpočtu těch kompenzací by se ta částka, kterou dostali v dotacích, odečetla ve stejném procentuálním objemu.

Hlavní důvod kompenzace je k tomu, aby se právě vyčíslila škoda. Škoda není jenom na ztrátě výroby, ale také na tom, že musí chovy předělat, to znamená, haly předělat, další věc je, že ta technologie se musí zlikvidovat. To jsou všechno obrovské náklady tím míněné. Samozřejmě ten pozměňovací návrh není dokonalý. Ale je to snaha k tomu, spíše si myslím, i já se teď osobně víc přikláním k tomu, jestliže bude tento zákon přijat, že by bylo potřeba přemýšlet o příležitostech. Třeba to, co řekl kolega Přemysl Rabas, to se mi líbilo, na komisi. Brát to jako příležitost k tomu, jestli tady ten daný stav nějakým způsobem převládne a bude tento návrh, tak to vzít jako příležitost to přebudovat a být konkurenceschopnější potom na tom trhu. Ale potom musí být jasná otázka, kdo to zaplatí. Jestliže se nějakým způsobem stát, přestože schválíme tento zákon, rozhodne, tak musí přijmout k tomu i ten závazek, aby se těm zemědělcům a chovatelům drůbeže pomohlo.

Není možné vytvořit zákaz a neříct další. Čili je potřeba nutně tento závazek řešit. To je věc otázky návrhu, který je kolem klecových chovů.

Dovolte mi, abych se ještě vrátil jenom k tomu, co jsme schválili na hospodářském výboru, ten pozměňovací návrh, protože se v tom vracíme znovu ke kožešinovým zvířatům.

Já jsem samozřejmě jednal především se zástupci chovatelů, mimo jiné jsme tím argumentovali před třemi roky, když jsme to projednávali, nebo 2,5 rokem, že výpočet je nedostatečný, a hlavně, že dnes v současné době ještě neviděli tito chovatelé ani korunu, přestože to bylo rozhodnuto v zákoně, což je velice trestní. Jenom co se týká toho způsobu výpočtu, který byl proveden potom v Poslanecké sněmovně, tak se obávám, že kolegyně, která uváděla ten výpočet, že byl stanoven ministerstvem zemědělství, není pravda, protože pozměňovací návrh zemědělského výboru stanovil výši kompenzačního příspěvku za jednoho chovaného norka na 6 900 a na jednu chovanou lišku za 5 400 Kč. Tyto částky byly stanoveny na základě skutečných nákladů. Potom byl pozměňovací návrh poslance Pošváře, který byl přijat, navrhované paušální částky kompenzace, v podstatě snížil to na částku 3 000 Kč na chovaného norka, 3 009 Kč na chovanou lišku. Ve zdůvodnění, a to odpovídám i kolegu Paverovi, který tím hodnotí, že nejde jenom o tržní hodnotu kožek, která nemá žádnou souvislost se skutečnými škodami, které zákazem byly chovateli způsobeny... Tržní hodnota kožek by snad mohla sloužit k náhradě ušlého zisku, když chovatelé přišli o možnost pokračování chovu a zpeněžování kožek v dalších letech. Návrh však vysloveně stanoví, že kompenzační příspěvek za náhradu ušlého zisku se neposkytuje, a to je právě proti tomu samotnému znění návrhu kolegy Pošváře. Z toho důvodu potom tam také nejsou zahrnuty náklady na odstranění stavby, pak jsou dle důvodové zprávy naprosto odhadované. Byl řečen paušál nějakým způsobem, řekneme, dáme jim 3 000 Kč, to jim stačí, a takhle to bylo schváleno. Z toho důvodu jsem předložil na hospodářském výboru, jsem velice rád, že tento návrh byl na hospodářském výboru přijat, aby navrhovaná výše kompenzačního příspěvku byla navýšena na jednoho norka na 4 950 Kč, což je přesně polovička mezi tím schváleným příspěvkem pana poslance Pošváře a zemědělským výborem, který původně k tomu měl skoro 7 000 Kč. Jedná se o kompromisní návrh. Na lišku by se neměnil vůbec. Myslím si, že by se tím srovnala určitá spravedlnost toho hektického přijímání tehdy ve sněmovně, že s odstupem času se skutečně náklady prokázaly jako opodstatněné, myslím, že by se nějakým způsobem srovnaly i ty náklady, o které chovatelé přišli a utrpěli i škody. Chtěl bych jenom říct, že potom samozřejmě ve finanční částce se to týká... Částka, která byla vyčíslena, tak se jedná zhruba asi o 180 mil. Kč, s tím, že kdyby se došlo ke zvýšení částky na jednoho chovaného norka, by se navýšila tato částka kompenzační o 40 milionů korun. Vzhledem k tomu, k rozpočtu nejen ministerstva zemědělství, ale i dalších v republice, když vidíme, jakým způsobem se rozhazují miliardy, tak bychom mohli této skupině chovatelů, především, protože to jsou většinou rodinné farmy, které tímto způsobem takto utrpěly, takže musely změnit svůj způsob podnikání, bychom mohli alespoň částečně vykompenzovat tu ztrátu. Myslím si, že ten návrh pozměňovací, který byl schválen v hospodářském výboru, chtěl bych navrhnout, abychom ho podpořili, zároveň s tím, že by bylo dobré podpořit potom v případě, když nebude pozměňovací návrh, co se týká kompenzací, který asi nemá šanci, tak abychom přijali pozměňovací návrh nebo ten dodatečný návrh usnesení, který předložil buď kolega Herbert Pavera, nevím, jak je ztotožněn s kolegou Hrabou, myslím, že je to podrobný návrh, jednotný. Takže to je to.

Na závěr mi dovolte jenom jednu drobnost. Možná, že jsem s tím měl začít, abych to odlehčil. Chtěl jsem poděkovat kolegu Chaloupkovi, on tady není, jééé, promiň, Václave, já jsem tě neviděl, jenom jsem chtěl říct, že máme podobné zkušenosti, jsem člověk, který vyrůstal na vesnici a dnes tam žiji. Mám hospodářství nebo babička s dědou mají hospodářství, kde samozřejmě vypomáhám, chováme slepici a také jsme je měli doma, bydleli jsme na vesnici, jak říká moje žena, na samotě u lesa, kde jestřáb také řádil, tak jsem chtěl říci jenom pro kolegu Václava, že moje sestra, která tam hospodaří, už bere vždycky o polovičku více slepic, protože už počítá s tím, že jestřáb potřebuje také žrát.

A druhá věc. Ještě jsme zjistili, že velice odolní proti jestřábovi jsou černé slepice, ne hnědé. Ty hnědé jsou lehce napadnutelné, která byla černá, na tu jestřáb nešel. To jenom takový postřeh, prosím vás, pro chovatele drůbeže.

Druhou věc jenom ještě... Chci poznamenat, doufám, že tento návrh na ochranu zvířat bude jedním z posledních tímto způsobem předkládaných, protože máme podkladové materie, otázky, a samozřejmě v tom, nejenom Green Dealu, ale i v dalších materiálech z EU, od ochránců zvířat, protože se dnes už chystají, a ptám se, kam to povede. Za chvíli zakážeme chov králíků v klecích, holuby, potom prasnice a nevím, kam to dál povede. Za chvíli, abychom slepicím nepřiznávali lidská práva, jako v Americe to přiznávali laboratorním zvířatům. Jenom jsem chtěl na to upozornit, že bychom měli být varováni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pan senátor Petr Šilar dal radu panu senátoru Václavu Chaloupkovi. Od zemědělce k chovateli. Děkuji, pane senátore. Prosím paní senátorku Šípovou, která už je u mikrofonu přichystána.

Senátorka Adéla Šípová:  Mám velkou radost, že je zde tolik chovatelů. Mezi chovatele se řadím. Chtěla bych připomenout, že preambule zákona na ochranu zvířat říká: Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, zasluhují pozornost, péči a ochranu člověkem. Já si myslím, že je tedy na nás, abychom právě naplnili tuto literu preambule, protože na rozdíl od kolegy Šilara si nemyslím, že na trhu peníze rozhodují vše. Vidíme to i v reakcích lidí, kteří nám píší, resp. ti, kteří psali mně. Rozdělila bych je do dvou skupin. Jedna skupina byla proti zákazu klecového chovu, to byly výhradně agrochovy. Pak byla druhá skupina, která byla pro zákaz klecového chovu, což byli obyčejní lidé, kteří psali své příspěvky, všichni, svými vlastními slovy, nikoliv, že by mi přeposílali nějakou formulaci, kterou vymyslel někdo jiný.

Jenom bych vám vyprávěla svůj příběh. Měla jsem slepice a se svými dětmi jsme se jednou rozhodli, že si osvojíme v rámci nějakého projektu ty vynesené slepice. To jsou slepice z klecových chovů, které se agrochovům už nerentují po velmi krátké době, protože už nesnášejí tak často. Takže jsme se ujali asi 10 těchto vynesených slepic, které jsme si zakoupili asi za 50 Kč tehdy, když jsme si je vezli domů, tak jedna z těch slepic cestou chcípla. Myslím si tedy, že je na čase, abychom se začali ke zvířatům chovat trošku ohleduplně. Tvrdit totiž, že slepice je v kleci šťastnější než v hale, jak jsem zaslechla a někde jsem i četla, je podle mého názoru nesmysl.

Vidíme v Rakousku a v Německu, že lidé mají zájem o to jíst kvalitnější vejce, myslím si, že tam směřují i Slováci. Ten trend, který tady v Evropě je, je jednoznačný. Chceme jíst kvalitnější vajíčka, chceme zároveň, aby se zvířata měla lépe. Je to nezvratný trend, ke kterému se přiklání samozřejmě i ty řetězce. Řetězce od roku 2025 nebudou tato vejce kupovat a zároveň potravináři typu Unilever a Mondelez se zavázali, že nebudou ani ta vajíčka pro výrobu odebírat. To znamená, že pro nás podle mého názoru je zákaz klecového chovu příležitostí k tomu, abychom se přizpůsobili moderním trendům v potravinářství. Myslím si, že Češi rádi nakupují české výrobky, právě i ta solidarita se slepicemi, kterou projevují právě těmi emaily, které mi píší, dokazuje, že to je jakýsi mezigenerační požadavek. Píší mi mladé ženy a píší mi i starší paní, které mají zkušenost se slepicemi na venkově. Myslím si, že poptávka po zákazu klecového chovu je jednoznačná.

Myslím si také, že to zdražení vajec nebude tak velké. Přikláním se k tomu, co říkala kolegyně Chmelová, která v nejvýznamnějším rozsahu popsala všechno to, co jsem chtěla říct. Dotace a kompenzace, jak se o tom tady bavíme, za klece, myslím si, že kompenzace jsou úplný nesmysl. Agrochovy velmi často už dotace dostaly a klece, které za dotace dostaly, jsou již částečně nebo zcela amortizovány. To znamená, že bychom spíše, pokud klecové chovy zakážeme, měli motivovat zemědělce k tomu, aby zkvalitnili prostředí, ve kterém slepice žijí. To nám žádné kompenzace nezajistí. Zajistí to naopak ty dotace. To znamená, já jsem úplně zcela proti tomu návrhu pozměňovacímu na kompenzace. Také si myslím, že pokud bychom jenom plošně kompenzovali, úplně podceníme naše zemědělce, protože naši zemědělci jsou schopni a umí si poradit s novými podmínkami. Nemůže se rozhodně stát, že by naši zemědělci přestali chovat slepice zcela. Vůbec. Nemyslím si, že by se to stalo.

Přirovnávat tuto situaci k instalatérům, k tomu přirovnání tady přistoupil kolega Canov, zcela kulhá, protože my zemědělcům nezakazujeme chovat slepice, jenom chceme, aby podmínky byly lepší pro slepice.

K té soběstačnosti už také kolegyně Chmelová hovořila, data jsou jednoznačná. V Rakousku došlo k zákazu klecových chovů a před zákazem bylo soběstačné ze 75 %. V roce 2019 po zákazu klecového chovu ta soběstačnost stoupla na 86 %, protože došlo ke zvýšení prestiže vajec. To znamená, že pro ČR je to možná taková příležitost zvýšit naši konkurenceschopnost naopak. Podobné trendy v Evropě, tak jak byly zmíněny právě kolegyní Chmelovou. Myslím si tedy, že chovatelé budou moci ty slepice chovat dál a lépe.

Už jsme tady i slyšeli ten argument, myslím, že to říkal kolega Drahoš, že v současné době máme situaci takovou, že slepičárny mají klecové chovy a zároveň velice často vedle toho mají alternativní, kvalitnější chovy. V současné situaci se může velice často stát, a pravděpodobně se tak stává, že ti, kteří si chtějí kupovat kvalitnější vejce z podestýlek a z hal, mohou být často klamáni, protože dochází k míchání vajec z klecových chovů a z těch alternativnějších, pravděpodobně může docházet i k záměně označování. Pokud tedy klecové chovy zakážeme, zcela eliminujeme tento problém a lidé si budou jistí, co si kupují.

Pokud, jak jsme mluvili o tom, zákaz by měl začít platit až v roce 2027, což je tedy za 7 let, myslím si, že tato doba je dostatečně dlouhá na to, aby se zemědělci na to připravili.

Jednu věc, která zde nebyla zmíněna. Sama jsem aktivní v jednom projektu, který se zabývá potravinovou pomocí, vím, že můžeme také uvažovat o tom, že zde v ČR dochází k velkému plýtvání potravin. Možná můžeme hovořit, pokud hovoříme o cenách potravin, také trochu o tom, jak zamezit plýtvání. Měli bychom si sáhnout do svědomí, kolik toho vyhodíme, když se tady bavíme o výši ceny za vajíčka.

Proto se připojuji zejména k argumentům kolegyně Chmelové. Budu hlasovat pro poslaneckou verzi beze změn. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Pan senátor Zdeněk Nytra se vzdává přednostního práva, pan senátor Horník naopak ho chce využít, myslím, že na Božím Daru nebudou se chovat asi slepice.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Na Božím Daru máme slepice, dokonce i kohouty. Ale začnu tam, kde kolegyně Šípová skončila, když ona řekla chovat dál a lépe. Co je lepší chování? Úplně tomu moc nerozumím. A lépe. Ale mohu si pod tím představit úplně všechno možné. Asi jsme všichni zažili kobercový nálet na naše emaily. Ten jsme dlouho neměli. To byly stovky a stovky emailů, takže já jsem odpověděl na nějakých 200 nebo 250, pak jsem najednou zajistil, že je to zbytečné. Jako v předešlých případech, u těchto zákonů, mnohdy obsah byl podobný, nebo skoro úplně podobný. Je to nějaká skupina obyvatel, která za něco bojuje, určitě je to správně, my jsme tady zákonodárci, měli bychom se k tomu nějakým způsobem postavit, ale když už to jde potom takhle natvrdo, tak je to na mě trochu moc. Musím říct, že to ve mně naopak vzbuzuje úplně obrácené pocity. Zákon byl původně směřován úplně někam jinam a my jsme skončili u slepic.

Ptám se, jestli drezura, a říkám drezura úmyslně, se bude týkat také našich domácích mazlíčků... Někdo řekne, ano, to jsou volně žijící živočichové. Ale zeptám se, co křeček? Ten přece volně také žije, pak ho vezmete domů, dáte ho do klece, dáte mu tam kolo a on, protože je mu to nějak přirozené, tak do toho skočí. Ale on to kolo nikde v přírodě nemá. Je to drezura, není to drezura? Zákon, tak jak nám tady byl předložen, je neskutečně košatý a zabírá obrovské množství toho živočišného světa jako takového. Jenom se obávám, že přestáváme být součástí přírody. Chtěl bych využít tady účasti našeho kolegy, který byl dlouhá léta vedoucím Akademie věd, kolegy Drahoše, protože když jsem zjistil, že jsme schopni na rozdíl od jiných států velmi rychle začít vyrábět vakcínu proti covid a nacpat do toho velké peníze, tak bych ho chtěl poprosit, jestli by nemohl za nějaké obdobné peníze zkusit udělat vládní úkol pro nějaké biochemiky, nebo nevím, kdo se tím přesně zabývá, že bychom vejce začali vyrábět uměle.

Že bychom ty slepice už ani nepotřebovali, mohli bychom je všechny vypustit někam do přírody. Zvířata mají svá práva. To je pravda. Ale taky by to mohlo dopadnout tak, že budou mít taková práva, že my ta práva úplně ztratíme. Bohužel přírodou je dané, že jsme se vyvinuli, teď nechci říct, přímo nad práva těch zvířat, ale v podstatě tu přírodu ovládáme, ať v dobrém nebo ve zlém.

Já bych poprosil, jestli se můžeme vůbec vrátit k té podstatě, nikoli jenom k těm slepicím. Řeknu na rovinu, u slepic se zdržím. Protože v tom nemám jasno po tom kobercovém náletu. Ale pojďme se zkusit vrátit k tomu začátku, k tomu počátku, proč vůbec se novela tohoto zákona připravovala, nejenom k těm třem poslancům, kteří prosadili v Poslanecké sněmovně tento pozměňovací návrh, kterým se sem dostalo také téma slepic.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další, kdo bude přispívat do obecné rozpravy, je pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Celý svůj profesní život se věnuji zvířatům, i když, pravda, těm volně žijícím. O těch chovech něco málo vím.

Jako student jsem byl i na praxi a na brigádě v klecových chovech zvířat, slepic, nosnic. Ale to už je samozřejmě dlouhá doba. Od té doby se spousta věcí změnila. Je pravda, že k lepšímu.

Ten zákon není ideální. To je bez debat. Tam je spousta nedostatků. Ale jsem přesvědčen o tom, že ve smyslu těch pozměňovacích návrhů, které tu jsou, ho nemůžeme nikterak zlepšit moc k lepšímu.

Přečetl jsem si dvě studie, srovnávací studie welfare nosnic v těch dvou technologiích. Ony se v podstatě až zas tak neliší, musím říct. Je pravda, že z hlediska zoohygieny, veterinární péče jsou ty klecové chovy poněkud jednodušší, na druhé straně u těch klecových chovů působí stresové faktory, které vyplývají z biologie tohoto druhu, kteří patří do řádu hrabavých. Jsou to ptáci, kteří od přírody mají nemalé nároky na pohyb. To samozřejmě ty klecové chovy neumožňují.

Padl už tady argument, co se týká zdražení vajec, protože přejdeme v roce 2027 na halové chovy. Argumenty jsou zcela jasné. K tomu velkému zdražení tam nemůže dojít. Přikláním se určitě k tomu, abychom se spíše zařadili k těm sousedům, jako je Německo, Rakousko, ale na druhou stranu je potřeba říct taky, já se věnuji společné zemědělské politice, z titulu svého působení na evropském výboru, kde mám zemědělství na starosti. Chtěl bych říct, že ta společná zemědělská politika nefunguje. Má obrovské rezervy. Je tam potřeba skutečně udělat velké změny, je potřeba, aby měli všichni zemědělci minimálně podobné, ne-li stejné podmínky, ale ještě k tomu určitě bude dlouhá cesta.

Já se samozřejmě přikláním k těm chovům, k těm halovým chovům, budu pro to hlasovat. Ale ještě bych zmínil jednu věc, která tady nepadla, pro mě je zcela zásadní, to jsou ty obrovské koncentrace, v těch, ať už klecových, ale i v některých halových chovech. Tam je všechno v pořádku. Ekonomika nám funguje do té doby, dokud není něco špatně. Dokud nám nevyskočí ptačí chřipka, dokud se neobjeví nemoc šílených krav, africký mor prasat nebo teď v poslední době je to ten virus norků v Dánsku. To pak následuje obrovský masakr těch zvířat. To je potřeba si taky uvědomit. Mít to trošku na paměti i z hlediska ekonomiky. To, že naskočí nějaká pravděpodobnost, něco zlého v těch chovech, to vidíme sami dnes na té pandemické situaci. Ty koncentrace zvířat, chovaných v té obrovské koncentraci, to zadělává na obrovské problémy. Já jsem v rámci přípravy na tu zprávu, kterou budeme posléze projednávat, jsem v kontaktu s řadou farmářů, zemědělců, samozřejmě musím říct otevřeně, že tíhnu spíš k těm rodinným farmám, k těm menším zemědělským podnikům, ale navštívil jsem i větší podniky, navštívil jsem farmáře, který se věnuje jenom živočišné výrobě. Nepobírá žádné dotace, protože má jateční výkrmny. Na ty se žádné dotace nevztahují. Ale měl taky chov slepic, zhruba 100 nosnic, halový chov s venkovním výběhem. Vím, že to je malá koncentrace, ale tak nějak mám představu o tom, jak by mohl chov nosnic u nás běžet, protože v případě třeba ptačí chřipky je samozřejmě možné ty slepice izolovat, ten venkovní výběh zavřít.

Mám problém s monokulturami, s těmito obrovskými koncentracemi zvířat, všichni víme, jak dopadly naše lesy, které z velké části právě byly v podstatě továrnou na dřevo. U těch zvířat je to podobné. Živočichy musíme brát trošku jinak. Nemůžou být továrnou na vajíčka.

Minule jsme mluvili o strategii biodiverzity, o biologické rozmanitosti v Evropě, možná je jakási otázka, k čemu nám nějaká rozmanitost je. Já si myslím, že ta rozmanitost právě je ochranou před těmi problémy, které nám naskakují ve velkochovech, v monokulturách všeho druhu.

To by bylo za mě k tomu návrhu novely zákona o ochraně zvířat proti týrání.

Ještě bych měl jednu prosbu na pana ministra. Já jsem měl připravený pozměňovací zákon, vy ho máte taky rozdaný, není to z mé hlavy. Obrátili se na mě ze dvou ústavů Akademie věd, protože ten zákon, i stávající, zakazuje pořádat kurzy na úseku ochrany zvířat formou e-learningu, jakoby dálkové studium těchto kurzů. Samozřejmě ti lidé, kteří dělají v různých profesích, musí mít ten kurz. Dnešní situace ukazuje, že by se mělo přistoupit k tomu, aby bylo možné pořádat tyto kurzy i dálkově, online, s možností konzultace s lektory, protože pak nám ti lidé budou chybět, protože jednou z podmínek, aby to dělali, je absolvování toho kurzu. Vím, že je to v zákoně. Ale občas se ty zákony dají nějak obejít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, teď pan senátor Zdeněk Nytra, který se vzdal práva přednosti.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane 1. místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Na úvod bych chtěl říct, že náš klub ODS a TOP 09 k tomuto zákonu má naprosto volné hlasování. To znamená, každý se bude rozhodovat podle sebe, jak cítí tento zákon, pozměňovací návrhy dodané Poslaneckou sněmovnou, pozměňovací návrhy navrhované tady.

Moje vyjádření bude čistě moje osobní, proto jsem ani nevyužíval přednostní právo.

Na úvod bych chtěl poděkovat panu senátoru Orlovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, když zmínil tu studii, protože ona opravdu vychází tak nějak... Jsou tam zdravotní hlediska, jsou tam stresová hlediska atd. Přijde mi korektní, nechci hodnotit, jestli je to 55/45 nebo 60/40, 57/43, to už vyjde nastejno.

Nejdřív se vyjádřím k některým věcem, které tady zazněly. Pominu srovnání s koncentračními tábory. Ale ta slepice vždycky bude stroj na vajíčka. Ať už v kleci nebo v tom hangáru.

Byl tady apel, že ten zákon má nedostatky, apel v podstatě na předkladatele, na prováděcí předpisy. Pochybuji, že ty prováděcí předpisy jsou připraveny. Protože ty pozměňovací návrhy byly přijímány nedávno. Takže opět tady máme problém. Navíc ten zákon byl do Poslanecké sněmovny předložen v červnu roku 2019, takže se na něj nevztahuje to ustanovení jenom účinnosti 2x za rok, tím pádem v podstatě některé věci nabývají už účinnost, tuším, prvním dnem 2. měsíce po schválení. Takže tady budeme mít zase legislativní vakuum.

Srovnávat klecový chov s 20hlavým hejnem, i když, omlouvám se, už jenom osm, osmihlavým hejnem... Já jsem taky odpovídal jedné paní, která mi psala, má pravdu paní senátorka Šípová, že z té jedné strany to byla spíše individuální vyjádření, z té druhé strany, já se sice chovem slepic nezabývám, ale... Takže ty už jsem mazal rovnou. Ale jedné paní jsem odpovídal, že bohužel ta slepice, když zakážeme klecové chovy, se ani toho sluníčka nedočká, protože skončí v tom hangáru.

Byl bych velice opatrný, co se týká té jednoznačné poptávky po neklecových vajíčkách. To vidíme dnes v obchodech.

Obávám se, že velké procento lidí, nemám statistiku, hledí na ty cedulky. Vždyť jsme to slyšeli, když tady byla paní ministryně Maláčová, jak je určitá skupina lidí na tom špatně, nevím, jak budou stát. Možná je to jenom dnes módní a platíme za módní trend, to znamená podestýlková vajíčka atd. I to míchání vajec, jasně, rozumím argumentu, že když nebude v ČR jediný klecový chov, v ČR to nehrozí, ale nejsem si jistý, jestli to nehrozí v zahraničí, kde ty klecové chovy budou dál fungovat. Naprosto jednoznačně podporuji to usnesení, protože zrovna toto by byla parketa EU, to sjednotit a zakázat najednou.

Pak s tím nemám problém, dokonce ani s tím, že EU nezahrnuje celou Evropu.

A teď k tomu, co jsem chtěl říct. Někdy mám představu, že jsme se tady zbláznili. V roce 2018 vyplácíme dotace na budování klecových chovů, byť obohacených, v roce 2020 je zakážeme. Byť s horizontem 2027. Mně to nepřijde normální. Takže se chci zastánců zeptat: Co nás čeká dál?

Zemědělství má hroznou setrvačnost. Ministerstvo zemědělství, ať už tam bude sedět pan ministr Toman nebo kterýkoli jiný ministr, se na to musí připravit. Nevyhazujme peníze na něco, o čem jsme přesvědčeni, že tady stejně nemůže zůstat. Tak nám řekněte, pojďme to udělat na 10, 15 let dopředu, neměňme to dva roky nebo co dva roky... Protože tady, v uvozovkách, ale jeden z ústavních předpokladů je, že právo má být předvídatelné. Já se obávám, že nás někteří budou obviňovat, že právo předvídatelné není. Nechci říct, že ta novela je protiústavní, to ne. Ale už to tady zmiňoval kolega Šilar. Jsou na řadě králíci, jsou na řadě vepři? To je taky v podstatě hospodářské zvíře, které se nechová na nic jiného než na uspokojení našich potřeb.

Jednotlivé zákazy. Vymyslíme normu, velikost psa v kohoutku vzhledem k velikosti bytu? Máte pocit, že doga patří do dvoupokojového bytu na sídlišti? To je týrání zvířat. Já jsem měl černého ruského teriéra, v kohoutku 60 centimetrů, do paneláku bych ho nikdy nevzal. Takových psů vidíme na sídlištích spoustu. Půjdeme cestou zákazu, že řekneme, kdo bydlí v bytě, může mít jenom nějakého mopse?

A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Je úplně jedno, jestli jsou to cirkusy, velcí papoušci ve zverimexu nebo filmaři. Místo abychom vymysleli třeba velmi přísné licenční podmínky, certifikace a kontrolovali jejich dodržování, tak tady vymyslíme bohapustý zákaz. Takhle se přece v rozumné společnosti postupovat nedá.

Vnímám i tu připomínku, že by to měla kontrolovat veterinární správa, každá veterinární správa na to může mít jiný pohled. Ale to už je úkol ministerstva zemědělství, aby ten pohled sjednotilo, rozumím tomu, že hasiči v Ostravě a v Ústí nad Labem můžou mít jiný pohled, ale je úkol generálního ředitelství, aby ho sjednotilo. Takže pojďme aspoň do budoucna cestou stanovení jasných podmínek, vymahatelných podmínek. Trvejme na nich. Ne bohapustý zákaz. Protože věřte tomu, i ti lidé to budou snáz dodržovat, než když je to cestou zákazu.

Ten zákon obecně z 95 % je dobrý, je potřebný. Budu první ten, který bude proti množírnám psů, koček atd. se všemi důsledky, které s tím jsou. Ale bohužel, to, co se k tomu přidalo, tak ten zákon jako takový úplně zkazilo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu předsedovi výboru, klubu, pardon... Nyní má slovo pan senátor Přemysl Rabas. Připraví se paní senátorka Renata Chmelová.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Týrací zákon. Zákon, který má bránit týrání zvířat. Má sloužit pomoci zvířatům. Asi se všichni shodneme, že nechceme ubližovat zvířatům, přesto ten zákon takto silně polarizuje celou společnost. Je to zvláštní. Už tady bylo hodně řečeno. Já bych se věnoval stejně, neodpustím si to, dvěma neuralgickým bodům, a to jsou klecové chovy a divoká zvířata.

U klecí tady zaznělo mnoho výhod a nevýhod, já bych se omezil na jednu výhodu klecového chovu a jednu výhodu podestýlkového chovu, abych to příliš neprotahoval. Tu výhodu toho klecového chovu vidím v tom, že tam v podstatě může být méně kvalifikovaný pracovník, že není taková náročnost na toho pracovníka, protože ten proces je natolik téměř automatizován, že tam nehraje takovou roli lidský faktor. To je velmi důležité, když zmiňujeme všechna ta procenta smrtnosti, nakažlivosti atd., protože obráceně nevýhodou podestýlkového chovu je, že tam ten pracovník musí být mnohem pečlivější, v dodržování zoohygienických podmínek, musí tam být kvalitní klimatizace, musí tam být dobře dodržované technologické postupy. To je výhoda klecového chovu. Ale výhoda podestýlkového chovu je, že ho pořád můžeme zlepšovat. Tam můžeme dál jít i do budoucna ke zlepšování. Kdežto u těch klecových chovů už máme v podstatě limity. Tam už se žádného dalšího zlepšení dočkat nemůžeme.

Potřebujeme vajíčka, potřebujeme drůbeží maso, ale i přes to všechno se můžeme snažit o to zlepšování těch podmínek. To, jak říkám, ty klece už neumožňují. Když to shrnu, zrušení klecových chovů je nevratné, to prostě tady je. Je to na stole. Je jenom otázka, jestli se rozhodneme, jestli to bude teď, nebo zítra, nebo pozítří. To bych se vrátil k té předvídatelnosti. Férovější je říct to rovnou, protože ono to nastane. Můžeme tomu bránit, jak chceme.

Včera to bylo Rakousko, které to zvládlo, dnes je to Německo, které to má, Francie, která to připravuje, k tomu ČR. Teď si vezměte trh, o kterém mluvíte, trh Francie, trh Německa a Rakouska, jsme někde na polovině Evropy. Dobře, nejsme na polovině Evropy, vezmu to zpátky, protože pan ministr kroutí hlavou. Ale tou cestou to půjde. Německo chce skončit s klecovým chovem v roce 2025, v podstatě se u toho inspirovaly i ty řetězce. Řada těch řetězců chce skončit s prodejem podestýlkových vajec v roce 2025. Neboli, jak mě citoval pan kolega Šilar, ty obavy ze změny změňme na příležitost, přesvědčme ty chovatele, že je to příležitost, jak si zachovat konkurenceschopnost. Protože pokud to necháme tak, jak to je, pokud se zuby nehty budeme držet, aby klecové chovy zůstaly, tak nám ten vlak ujede a tuto výhodu ztratíme.

Je potřeba pomoct těm chovatelům, tady bych se přimlouval, už to tady dvakrát zaznělo, dotace jako kompenzace nevidím jako smysluplné, ale dotace pro přechod z jedné technologie na druhou, ty vidím jako velmi smysluplné, které pomůžou udržet konkurenceschopnost a konkurenční výhodu českých výrobců.

Bavit se o tom, že bychom nějak omezili, aby se u nás prodávala jenom vajíčka vyrobená v Čechách, abychom sem nepustili jiné zboží... Kam až se dostaneme? Jsme v Evropě. Jednotný trh. Mně taky není příjemné, že se u nás prodává velké množství francouzských sýrů, belgického másla, já nevím, jakého ovoce, že bychom měli podporovat naše výrobce. Ale úplně se tomu neubráníme. Přestože srdce mi říká, že by to bylo dobré, aby se nepřeváželo tolik zboží přes celou Evropu tam a zpátky, tak by to určitě bylo správnější. Teď odbíhám ale někam úplně jinam. I to patří k té udržitelnosti života tady na planetě.

Když se podíváme na to, co si myslí veřejnost, že to není jenom nějaký úlet, víc než 60 % veřejnosti doopravdy by ocenilo, kdyby v obchodech mohli nakupovat jenom podestýlková vejce. Já když jdu do řetězce, nebudu tady dělat reklamu, vidím, že v tom regálu jsou 2/3 podestýlkových vajec z různých chovů. Teď pominu to, že můžou být ovlivněna tím, že tam jsou přimíchaná ta klecová, ale to nechme stranou. Řada lidí, ten rozdíl v ceně není tak velký, aby řada lidí už nekoukala i na welfare, na podmínky k životu pro ta zvířata, která jsou tady sice jenom pár měsíců, na té planetě, slouží nám, je to dobře, že nám slouží, ale přesto můžou ten život prožít nějakým přijatelným způsobem.

Když říkám, že více než polovina veřejnosti by ocenila, aby se prodávala tato vajíčka v obchodech, v podstatě 80 % lidí považuje ten klecový chov za nevyhovující. 70 % lidí by se přiklonilo k zákazu. To nejsou, vážení, jenom nějací aktivisté a nějaké nevládní organizace. To je skutečně názor široké veřejnosti.

Chápu tu námitku, že může jít o zmařené investice, když v roce 2012 přišla změna legislativy, která donutila chovatele k přebudování technologií a přijmutí těch obohacených chovů, ale ta doba je poměrně dlouhá. To znamená, většina těch chovatelů musela k té změně přistoupit už tehdy. Určitě někteří v průběhu doby k nim přibyli. Ale většina už má za sebou téměř 8 let, před sebou dalších 7 let. To je 15 let, kdy bude ta technologie už poměrně dost amortizovaná, neboli, doopravdy bychom neměli mluvit o kompenzaci, ale o dotaci, k tomu se vracím, na přechod na jinou technologii.

To je asi k těm klecovým chovům. Já si myslím, že toho zaznělo dost, že to nebudu dále rozvíjet. Možná jenom poznámku, která už se zákonem úplně nesouvisí. Řešíme tady kvalitu těch chovů, ale v podstatě bychom se jako společnost měli zabývat i kvantitou, kolik toho vyprodukujeme. On to tady zmínil pan místopředseda, jestli se s tím něco nedá dělat. Jestli třeba nějakou šetrností bychom nemohli snížit, byť o 5 nebo 10 %, spotřebu masa, vajíček a dalších živočišných produktů, protože ono se to musí vyrobit, musí se to dovézt, je tam velká zátěž, uhlíková stopa, je toho mnoho. Končí toho hodně na skládkách, přestože jsme v bohaté části Evropy, jsou na tom lidé v jiných částech světa mnohem hůř. My si můžeme dovolit plýtvat. Já to nesu poměrně těžce, protože když se podíváte na ten objem, co tvoří ta masa drůbeže na světě, dovedete si představit, kolik je na světě ptáků, všech ptáků, tučňáci v Antarktidě, pelikáni v Africe, ptačí bazary, nějací racci, papuchalci na severu... Úplně všichni ptáci na planetě tvoří sotva 30 %. Všechno ostatní je drůbež. Na každého jednoho ptáka jsou dva kusy drůbeže. To je něco, co, je otázka, jestli je do budoucna udržitelné. Ještě poznámku, v případě savců je to mnohem horší, protože tam 96 % tvoří ti domácí. Jenom 4 % zbývá na divoká zvířata. Takhle jsme to na planetě dopracovali.

A teď ten druhý neuralgický bod, to jsou divoká zvířata v lidské péči. Musím to vzít, ať chci nebo nechci, trošku od Adama. Člověk chová divoká zvířata už od starověku, nejdřív je lovil do antických cirků, pak byly středověké manažérie, v podstatě celou tu dobu, ty tisíce let, ta divoká zvířata choval především pro zisk, že se stala předmětem obchodu, a pro zábavu. Nic jiného tam nebylo. Nekoukal moc na jejich potřeby, na podmínky pro život, protože zvířat divokých nezůstávala jenom 4 % na planetě, bylo jich dost, takže bylo možné je doplňovat odlovem z přírody. Ta zvířata, ať u těch cirků, manažérií, zoo, chovala se v soukromých chovech taky, na dvoře králů, jako statusový symbol. To vlastně trvá dodnes. Řada soukromníků to má. Teď jsme slyšeli před chvílí toho jaguára nešťastného na provázku, na procházku, jak s ním chodil, aby se mohl předvádět ostatním. To je něco, co si myslím, že už je dávno přežité. Pokud máme chovat divoká zvířata, musí to mít jiné, vyšší principy, než jenom chov pro zábavu, pro peníze nebo jako statusový symbol.

Tisíce let se, tak jak člověk chová divoká zvířata, vytvářela tradice, to je problém, protože tradice nebo stereotyp, který je s tím spojený, z toho se velmi těžce vyskakuje. Když přijdete se zákonem, který má změnit tradici, to je to, o co se tady hádáme. My jsme na to zvyklí strašně dlouho. Kdybyste přišli v Africe, vybrali si nějaký stát, řekli, uděláme tam zákon, který zakáže ženskou obřízku, tak to bude obrovské pozdvižení, poplach v kovářské uličce. Podobně můžete jít i jinam. Můžete se podívat třeba do Ameriky 19. století, kdy se tam lidé dohadovali. Jedna část říkala: Je pro nás ekonomicky nevýhodné změnit tradici. Přece my ty lidi potřebujeme kupovat a prodávat. Druhá část společnost říkala: To ale není morální. Byla z toho válka severu proti jihu, která ukončila otroctví, alespoň to legální. To ilegální ještě pokračovalo. Tedy ta tradice je v podstatě poměrně velký problém. Ještě v první polovině minulého století chov zvířat byl děsivý. Mezi cirkusy a zoologickými zahradami nebyl vůbec žádný rozdíl. Zvířata, jak jsem říkal, sloužila jenom pro zábavu, aby se ukazovala veřejnosti, nekoukalo se na to, v jakých jsou sociálních skupinách, v jakých jsou podmínkách, protože se pořád s těmi zvířaty poměrně dost obchodovalo. Dokonce součástí některých zoologických zahrad, za což se tedy stydím, byla i lidská zoo, že se tam ukazovali i lidé v těch zoologických zahradách. Taky to bylo nemorální. Ale taky se toho lidstvo dokázalo zbavit.

Chápu, že pokud ubližujeme člověku, je to o něco snazší než v případě toho zvířete. Ale jsem optimista, věřím, že to dokážeme i u toho zvířete.

V polovině minulého století dochází k velké změně. Ty zoologické zahrady se mění, už nemají ta zvířata jenom pro zábavu. Chtějí je udržet, chtějí je chovat, mění prostředí, mění skupiny, zvětšují ty prostory pro ta zvířata. Mají zájem, aby začali přispívat i k druhové ochraně. To je ten první moment, když Josef Vágner chytal zvířata v Africe, nechtěl dovézt do safari dvě žirafy a dvě zebry, ale chtěl, aby to bylo udržitelné, proto dovezl stáda zvířat a vytvořil jim co nejpřirozenější podmínky. I ty sociální vazby, aby ta zvířata mohla mít. To v těch soukromých chovech, kde je jedno zvíře, jde velmi těžko udělat.

Pamatuji si, sám mám zážitky, kdy cirkus někde v jižních Čechách, protože už nepotřeboval medvěda, nechal dvě medvědice v bedně, o jednu se postaral člověk, který si později založil soukromou zoo ve dvorcích, ta druhá lvice tam byla rok v té bedně, rok byla v bedně, až přišli za mnou z veterinární správy a říkali: My nevíme, co s tím. My ji budeme muset utratit. Já jsem říkal: Zkusíme něco udělat. Ale kdyby to nešlo, souhlasím s utracením, protože než mít zvířata ve špatných podmínkách, je lepší je utratit. To je to, co říkal pan senátor Chaloupek, že by udělal s tím jaguárem, kdyby ho dostal na tom vodítku.

Nakonec to dopadlo dobře, protože jsem se dovolal primátorovi Kladna, tehdy to byl pan Volf, který chtěl v budoucnu dělat pořádný, velký výběh pro medvědy, byl někde v horečkách, s chřipkou, podařilo se mi ho přesvědčit a začal s tím hned. My jsme mu pomohli. Tehdy to bylo za chomutovský zoopark, kde ti medvědi skončili, jsou dodnes na Kladně. Takových případů mám víc. Ale chci tím říct, zvířata, když dáte do kvalitních podmínek, ona vám to vrátí. Je to budoucnost.

My jsme kdysi dostali od jednoho soukromníka dvě medvíďata, já jsem řekl, my je nemůžeme ale vzít, protože nemáme zařízení, chomutovský zoopark tehdy. Nejde chovat medvědy v kleci, to bych šel do minulého století. Já prostě nedám medvědy do klece. Tak jsme se domluvili, že přispěli, vznikl první medvědí výběh, který má více než hektar. Potom následoval ten Beroun, Kladno, Brno, Ostrava, Olomouc atd. Dnes v podstatě v zoologických zahradách nevidíte medvěda v kleci, ale jsou jenom ve velkých výbězích, které často mají třeba i hektar nebo víc. To je něco, když jsem řekl, co klecové chovy nemohou, podestýlkové ano, tak to je něco, co zoologické zahrady nemohou, cirkusy ze své podstaty, tedy zoologické zahrady mohou a cirkusy ze své podstaty nemohou, zvětšovat donekonečna ty výběhy. Aby žirafa se mohla rozeběhnout a cválat. Aby nosorožec měl velký výběh, kde mu trvá nějakou dobu, než se dostane z jedné strany na druhou. Ty zahrady udělaly změnu kvantitativní, zvětšily ty výběhy. Ale to je pořád málo z mého pohledu. Jsem přesvědčen, že v 21. století držet zvířata pro zábavu nelze. Musí tam být ta přidaná hodnota. Ta přidaná hodnota v případě zoologických zahrad, jak jim to přikazuje zákon o zoologických zahradách, je, že se musí podílet na výzkumu, vědecké práci, vzdělávání a ochranářské práci. V tom je budoucnost, že pokud ty zahrady mají třeba svá výzkumná centra, ať už v místě, kde jsou, nebo podporují podobná výzkumná centra v jiných částech světa, nebo podporují různé rehabilitační stanice, nebo mají repatriační programy, když pražská zoo posílá převaláky do Mongolska nebo my vozíme nosorožce do Afriky, tak to je smysl zoologických zahrad, to je oprávnění pro to držet divoká zvířata. Držet je proto, abych se s nimi ukazoval a mazlil, to pro mě už v tomto století není představitelné. To je něco málo poznámek, proč chovy divokých zvířat ne.

Ještě bych se maličko zastavil u toho obchodování. Je smutné, že ČR s divokými zvířaty se dost nepěkně zapisuje v rámci Evropy mezi státy, jako je Francie, Itálie, Belgie nebo Velká Británie, kde je velmi mnoho zvířat, která se stávají předmětem obchodu, kdy soukromníci a cirkusy prodávají mezi sebou zvířata, putují tygři a lvi z jednoho státu do druhého, často do dost nevhodných podmínek.

Například když vezmeme Českou republiku. To, o čem ví ministerstvo, Státní veterinární správa nebo i ministerstvo životního prostředí, že v soukromých chovech je na 300 lvů a tygrů. Ale to jsou ti evidovaní. Musíme to znásobit dvěma, abychom dostali skutečné počty, které budou někde 500, 600 kusů. V zoologických zahradách je jich jenom 40, ve všech zahradách v republice. To znamená, tady je něco špatně. My tady máme odjištěné granáty. Víte dobře, že majitele na Vsetínsku ten lev nejenom zabil, ale i načal, začal ho pojídat. Jsou i úrazy známé s gepardem, kde bych si to já sám nedovedl představit. Před několika dny zabil lev svého páníčka v Jižní Africe. To jsou velmi nebezpečné věci. Ta změna, kterou tento zákon přináší v tomto směru, je nesmírně potřebná. Připouštím, že je tam řada nepřesností, že by se ten zákon dal vylepšovat, v případě filmu si myslím, že to vážné problémy nezpůsobí. Rozhodně bych nebyl pro pozměňovací návrh, který ten zákon obchází, umožní, aby si téměř kdokoli potom zařídil chov velkých šelem a řekl, že to bude dělat pro film. To je velmi nebezpečné, velmi bych před tím pozměňovacím návrhem varoval.

Takže filmu se nebojím, u papoušků si myslím, že pokud jde doopravdy o to, abychom zvířata netýrali, což je smysl tohoto zákona, tak ten zákon toto neomezuje, protože když někdo má toho papouška doma, bude si s ním létat, tak se vůbec nic nestane. Tam je jediný problém výkladu, jak to bude, kdyby se ti papouškáři chtěli sejít, stejně jako sokolníci, předvádět to. To je už, myslím si, debata do budoucna, jak to vyřešit, protože to určitě řešitelné je. Ale v tuhle chvíli, zase, to není důvod do toho návrhu sahat, posílat ho zpátky do sněmovny, riskovat, že to celé spadne pod stůl.

Ještě zpátky k cirkusům, řeknu, stejně jako to říkal pan senátor Drahoš, že když se podívám na cirkus ve filmu nebo když si vzpomenu na dětství, zavání to romantikou. Je to samozřejmě něco, co patří k historii lidské kultury, cirkusové umění, teď nemyslím jenom artisty, ale doopravdy i drezuru. Nepatří to do 21. století. Ta drezura zvířat tam nemá co dělat. Pokud chtějí ti lidé, protože já upřímně věřím, že ty případy, kdy ty tygry chová, pak je předá někomu na zpracování, pro čínskou medicínu, vyrábí se z toho mýdla, kosti atd., to není běžná... Tak jak se chová běžně každý drezér. Řada těch lidí doopravdy má ta zvířata ráda, chce je mít, chce je chovat, potom bych jim doporučoval... Stalo se to v mnoha případech, že cirkusy v Evropě se překlopily a staly se z nich zoologické zahrady. Samozřejmě se na ně musí vztahovat zákon o zoologických zahradách, musí splňovat i ty podmínky, nejenom zábavy, ale i vzdělávání, vědy atd. Včetně záchranných programů. Je dnes řada soukromých zahrad v republice, které mají vynikající úspěchy. Jsou to soukromé zahrady. Někdo někde mě napadl, že jsem proti soukromým chovům, včetně soukromých zahrad. Není to pravda. Zoo Chleby a jejich unikátní odchovy duků langurů. Nebo zoo v Protivíně, která má fantastickou kolekci, ve světě ojedinělou, krokodýlů. Dá se dělat i malá zoologická zahrada, kde ty podmínky jsou kvalitní, ty výsledky jsou kvalitní. Ale zvířata divoká do soukromých chovů a do drezury nepatří.

Takže to je asi skoro všechno, co jsem chtěl říct. Smysl toho zákona je zlepšit podmínky pro zvířata, usnesení většiny komisí a výborů je poslat to dál ve sněmovní verzi, já bych se za to moc přimlouval. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, teď bude mít slovo paní senátorka Renata Chmelová. Připraví se paní senátorka Adéla Šípová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já se bohužel ještě musím detailněji vrátit k těm pozměňovacím návrhům, které máme na stole.

Nejprve bych se ještě chtěla dovyjádřit k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, který se týká navýšení ceny kompenzace pro kožešinové farmy. Tady bych chtěla říct, vzhledem k tomu, že jsem tady byla kolegou jmenována, chci tady na stenozáznam prohlásit, že cena, která přišla z Poslanecké sněmovny, kompenzace, která přišla z Poslanecké sněmovny, jsou to přesně ty částky, které tady navrhovatel toho pozměňovacího návrhu navrhoval již v roce 2017. Dá se to dohledat ve stenozáznamu, kde z jeho strany je potvrzeno, že tuto částku konzultoval u chovatelů norků a lišek, že ty návrhy jsou slušné.

Částky, které odsouhlasil hospodářský výbor, ty vycházejí... Ještě chci říct jednu věc. Ty částky z té Poslanecké sněmovny, skutečně jsou na základě výpočtů ministerstva zemědělství a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Ale částky, které jsou navrženy výborovým pozměňovacím návrhem, ty vychází úplně z něčeho jiného. Ty vychází z nějaké studie, kterou si jeden kožešinář provedl, nikomu ji nikdy neukázal, dokonce ani novinářům ji neukázal, ale tvrdí, že tyto částky má podloženy, ale nikde tato analýza neexistuje.

Já se v tomto směru přikláním skutečně k té sněmovní verzi, která je podložena ministerstvem zemědělství a Ústavem zemědělské ekonomiky a informací.

Poslední poznámka ke kožešinovým farmám je ta, že Polsko zakázalo kožešinové farmy před měsícem. Jenom aby to tu zaznělo.

Teď bych se chtěla vyjádřit ještě podrobněji k tomu pozměňovacímu návrhu, co se týká jednorázové kompenzace těm chovatelům slepic v klecích. Bohužel až teď před pár minutami jsem obdržela email s právním rozborem mého konzultanta, který mě upozorňuje na to, že ten pozměňovací návrh má závažné právní chyby. Já bych tady chtěla velmi důrazně varovat před hlasováním pro ten pozměňovací návrh, protože tady skutečně se můžeme vystavit nedozírným důsledkům, klidně to srovnám s aférou kvůli solárním dotacím. Opravdu, skutečně může dojít k miliardovým škodám. Já vám přečtu ty chyby právní, které v tom pozměňovacím návrhu jsou.

1. Dle odůvodnění je výše kompenzace stanovena na základě limitů na dotaci za ustajovací místo 720 korun. Tato částka v sobě ale obsahuje i stavební náklady, přitom budovy pro chov nosnic nejsou zákazem nijak znehodnoceny. Limit pro samotnou technologii je jen 448 korun. Podle údajů výrobců Kovobel a Big Dutchman může být dokonce jen 320 korun. To je první věc.

2. Návrh vytváří prostor pro účelové nákupy nových klecí v době mezi schválením a účinností návrhu. Příklad. Zákon bude vyhlášen v prosinci 2020, v účinnost vstoupí 1. února 2021. Firma nakoupí 15. ledna 2021, tedy před účinností zákona, velké množství klecí v ceně 320 korun za ustajovací místo. Pět let v nich bude chovat nosnice, aby splnila podmínku dle odstavce 5, následně 15. ledna 2026 provoz ukončí, zažádá o kompenzační příspěvek, tím získá nárok na 540 korun za ustajovací místo za státní peníze. Tedy více než ji ty klece ve skutečnosti na začátku vůbec stály.

Třetí závažná připomínka k pozměňovacímu návrhu je ve smyslu tom, že účinnost ustanovení o kompenzacích je první den 2. měsíce po vyhlášení. Účinnost zákazu je až od 1. 1. 2027. Návrh tedy nijak nebrání opětovnému zahájení provozu klecového chovu po obdržení kompenzace. Jako příklad bych uvedla. Firma provoz účelově ukončí hned 1. února 2021, čímž získá nárok na největší kompenzaci, protože jí bude zbývat nejdelší čas do konce životnosti. Následně chov znovu zahájí nebo prodá jiné firmě, bude jej provozovat až do roku 2027, zcela legálně tak získá kompenzaci i za dobu, po kterou bude klece normálně dále využívat.

To jsou takové tři, řekla bych, velké právní chyby, které v tom pozměňovacím návrhu jsou. Já bych chtěla na závěr skončit pozitivně.

Chtěla bych tady říct, že teď máme skutečně příležitost, jak v soběstačnosti, tak v konkurenceschopnosti v produkci vajec, jak ji můžeme dlouhodobě posílit. Český trh se bude díky závazkům jak supermarketů, tak ale i výrobců potravin velmi vybíjet, do pár let bude v celé EU velká poptávka po klecových vejcích. Prosím, pojďme tímto směrem, pojďme podpořit návrh tak, jak přišel ze sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji paní senátorce, nyní má slovo paní senátorka Adéla Šípová. Připraví se pan senátor Jiří Vosecký a pan senátor Jiří Růžička říká tedy, že půjde po vystoupení pana senátora Voseckého...

Senátorka Adéla Šípová:  Budu velmi stručná. Chtěla jsem se vyjádřit ještě k předvídatelnosti práva, o které mluvil pan senátor Nytra. Je třeba také zmínit, určitě o tom nikdo nepochybuje, že každý podnikatel musí na sebe brát určité podnikatelské riziko, s tím musí každý počítat, nejenom tedy zemědělci, ale také hodně lidé, kteří pracují v potravinářských provozech nebo v restauračních provozech, je to tak, že doba se mění, nároky a požadavky se zvyšují. Stejně tak jako jsme se všichni museli připravit na GDPR, jako se musíme prostě připravovat na další požadavky a tak, to všechno si nese nějaké ekonomické nároky.

Pokud jde tedy ještě o investice, které podnikatelé učinili v souvislosti s obohacenými klecemi, znova opakuji, klecové chovy by měly skončit v roce 2027. Je to dlouhá doba. K této věci, jsem moc ráda, že kolegyně Chmelová mluvila o těch solárních panelech. Máme tady docela známý judikát Ústavního soudu, který říká, můžu vám říct číslo, že změna zákonných parametrů lze totiž podřadit pod jedno z podnikatelských rizik, které musí podnikatelé v rámci svých investic, obzvláště dlouhodobých, akceptovat. Tudíž nevidím žádný důvod, pro to, abychom zde uvažovali o kompenzacích, naopak bych znova podpořila to, že máme zemědělce podporovat těmi dotačními tituly, abychom měli kvalitnější potraviny.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji paní senátorce Šípové, nyní s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Senátu Jiří Růžička. Prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo, hezké odpoledne, dámy a pánové, vím, že už padlo hodně slov, už jednáme 3 hodiny o tomto zákoně, nepochybně jich ještě hodně padne. Slepice jsem nikdy nechoval a chovat nebudu. Také moc dobře vím, jak říkal správně pan senátor Rabas, že v tomto zákoně šlo především o to zlepšit život zvířat, jestli jsem to správně pochopil. My jsme se dostali do takové spirály klecových nebo bezklecových chovů, snášíme tady různé argumenty a různé znalosti. Také vím, že jste, stejně jako já, dostali obrovské množství různých mailů, ale jsem si jistý, že jste jeden mail, který jsem dostal právě dnes odpoledne, proto jsem se teď přihlásil, nedostali nikdo.

Asi většina z vás možná ví, nebo tuší, že jsem dlouhá léta řediteloval na jedné střední škole pražské. Formálně neřediteluji, protože jsem přerušil po dobu výkonu senátorské funkce. Ale ty materiály dostávám. Před půl hodinou mi přišel mail, s žádostí o vyplnění dotazníku, oficiální mail z hlavního města Prahy, prosím.

S dotazníkem, který sestavil jeden radní vlivné politické strany pražské. Ten v tom dotazníku, který rozeslal magistrát několika stovkám svých škol, které zřizuje, jsou dotazy, které začínají tím, abychom odpověděli... Vejce v naší jídelně pocházejí z: klecového chovu, halového chovu, volného výběhu, ekologického chovu atd. Pak následuje několik dalších otázek. Jedna mě zaujala opravdu mimořádně.

Jak byste reagovali na případný požadavek ze strany hlavního města Prahy, na odebírání vajec pouze z bezklecových chovů? A teď zase několik odpovědí. Neodebíráme, dokážeme si to představit, nevadilo by nám to atd.

Proč to tady připomínám? Protože, znovu se vracím k tomu, co říkal pan senátor Rabas, že šlo v tomto zákoně především o to zlepšit podmínky zvířat. My jsme se dostali někam úplně jinam. My jsme se dostali do ideologických soubojů, kde jsou nám rozesílány řetězové maily, které jsou kopírovány, které především tlačí na jistou ideologičnost, jistý aktivismus, jaksi se v tom ztrácí ta podstata toho, co říkal i pan senátor Rabas, tedy že jde o tu snahu zlepšit podmínky zvířat, která k našemu životu patří.

Jsem opravdu velice rozezlen z takovýchto dotazníků, z takových dopisů, přestože také se kloním spíš k tomu ten zákon podpořit v té podobě, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Ale to, kam jsme se dostali, za správné nepovažuji.

Považoval jsem za důležité se s vámi podělit o ty věci, že zřizovatel jménem svých radních nabádá školy k tomu, aby nějak se chovaly a nějak se nechovaly. Co to udělalo... Nebo jaké byly názory ředitelů škol v době, kdy se učí online, kdy nevědí, co dřív, kde nevědí, jak to zorganizovat, si asi umíte představit velice dobře. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu místopředsedovi. Nyní opět ještě s přednostním právem vedoucí předseda klubu ODS, pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, paní předsedající. Já mám dva procedurální návrhy. Zaprvé že budeme jednat a hlasovat po 19. hodině. Hned to zdůvodním, protože my dnes musíme probrat senátní tisk č. 317, 324 a 326, protože by marně uplynula lhůta. Ten druhý procedurální návrh je senátní tisk č. K 060/12 přesunout na zasedání 19. listopadu. Je to i po dohodě s panem ministrem. Prosím o těchto dvou návrzích hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane senátore. Je to procedurální návrh, proto budeme hlasovat tedy hned. Pouštím znělku na hlasování v tuhle chvíli.

Zopakuji. Budeme teď hlasovat o tom, zda budeme jednat dnes po 19. hodině. To je první hlasování. Jednat a hlasovat, ano. Jednat a hlasovat po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko... Ještě neběží? Teď. Pořád to nejde? Už! Takže kdo je pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a také zmáčkněte tlačítko. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 56 se z 71 přítomných senátorů a senátorek při kvóru 36 pro vyslovilo 57, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Nyní ještě má pan senátor Nytra, pan předseda, technickou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já se omlouvám, vezmu to opačně. Ten výsledek je úplně stejný, to znamená, dneska bychom projednali a dojednali a dohlasovali senátní tisky 317, 324 a 326. Všechny ostatní tisky z toho programu by se přesunuly na 19., nejenom ten tisk K 060/12, ale všechny ostatní neprojednané. Já to pro jistotu přečtu. Jedná se o tisk č. 271, 312, 299, 280, K 073/12, K 074/12 a K 067/12 a K 068/12.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Teď tedy zahájíme hlasování. Víte všichni, o čem budeme hlasovat, nebo mám přečíst všechna ta čísla? Já myslím, že byla správně přečtena. Těch bodů, které jsme měli dnes hlasovat. Hlasujeme o tom, že body, které přednesl pan předseda klubu ODS, pan senátor Nytra, se přesouvají na příští jednání Senátu, a to na 19., můžeme to takto formulovat, 19. listopadu 2020. Rozumíme, o čem budeme hlasovat? Ano? Zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 57 se z 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 vyslovilo 63 pro, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Děkuji, máme za sebou procedurální návrhy.

Nyní budeme pokračovat v debatě. Protože se pan senátor Horník vzdal práva přednostního, uděluji slovo panu senátoru Jiřímu Voseckému.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, paní předsedající, ještě jednou dobrý den, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl vystupovat, ale tady padly věci, abych se mohl správně rozhodnout, mám pár otázek na pana ministra. Co se týká tohoto zákona, ten vznikl na základě toho, že jsou v ČR ilegální množírny psů a koček. Je to v poměrně velké míře. V podstatě všichni, nebo aspoň já se stydím za to, že to tady je, ale svědčí to o jedné věci, a ta zní, že lidé v určité chvíli pro peníze jsou schopni udělat hodně, neboli skoro všechno. Za to se stydím, myslím se, že se tak stydí většina z nás. To znamená, proto ten zákon tady je. Ty slepice a ty další věci, které jsou k tomu, tak to je jaksi přihozeno. Dobře. Já to beru. Respektuji to, prostě někdo to tam dal, někde to prošlo.

Ale teď bych navázal na to, co tady říkal pan místopředseda Růžička, Horník i pan Nytra. Mně trochu připadá, že jsme krapet jaksi uváděni v omyl, protože u vajíček se bavíme pouze o vajíčkách. Bavíme se o hypermarketech, supermarketech, o tom, kolik se na vesnici vykoupí, kdo si co vezme, když řeknu, jestli chce někdo dobré vajíčko, tak ať si jede do Chodoun, tam mají domácí slepice, máte to přímo zvenku, neboli německý název je Glück Ei, neboli Šťastné vejce, mají to tam za 3,50. To lze všechno koupit. Ale je tady jeden problém, který tady nikdo neřekl. To jsou jakési vaječné předprodukty, separáty nebo melanže, které se používají průmyslově. Od pana ministra bych potřeboval vědět, v jakém poměru je rozdíl vajíčko, které koupíme v supermarketu, které může být z nějakého chovu, kde to jsme schopni i kontrolovat, a pak jak budeme schopni kontrolovat tyto průmyslové předvýrobky, neboli ty melanže, neboli separáty, které jdou k průmyslovému zpracování, které se používají. Já vůbec neznám ten poměr. Tzn., tady jsme někde, kde máme část informace, druhá část informace je nám tajena, nevím, jestli z neznalostí nebo vědomě, ale mně tady ta informace chybí, byl bych rád, kdyby mi ji pan ministr byl schopen poskytnout, abych se mohl opravdu správně rozhodnout. Pak je tady ještě jeden problém, který mám. Protože jaksi jsem docela dost řešil dotace, vím, že každá dotace má udržitelnost. Jestliže ti producenti vajec získali dotace na klecové chovy, podepsali tam ve smlouvě i udržitelnost projektu. A jestliže ji poruší, je to důvod k vrácení celé dotace. Mě by zajímalo, jak toto se ještě bude řešit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, a nyní uděluji slovo panu senátoru Hynku Hanzovi a připraví se pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore.

Senátor Hynek Hanza:  Dobrý večer, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pokusím se být opravdu stručný, protože hodně toho tady zaznělo. Jen krátká reakce. Co mně vadí nejvíc na tom zákoně? Vadí mi, že vymezujeme právní prostředí zákazem. Měli bychom přece tím, že to je na ochranu zvěře, tak bychom u každé zvěře, ať už je to hospodářská zvěř typu nosnice, dojnice, prase, vymezit odborně prostor, který potřebuje pro to, aby produkovala buď maso, vejce nebo mléko, a ten pak vyžadovali. Protože to je přesně to, kdy můžeme požadovat po podnikateli, hospodáři, že má na sebe převzít riziko. Protože on ví, co musí splnit, je to nějakým způsobem stabilní. Jdeme jiným způsobem, jdeme zákazem, to, co se zakázalo v roce 2012 nebo platilo do roku 2012, tak teď budeme zakazovat od roku 2027 a moc bych se nedivil, kdyby nejbližší alternativa ke klecovým chovům, což je voliérový způsob nebo halový způsob, tak se otevřela, že také není úplně dobrá do roku 2027. Kde máme tu jistotu, že se tak nestane? Kde mají jistotu ti hospodáři, kteří investují nejenom své prostředky, ale investují i naše prostředky, dotační prostředky? De facto to vajíčko máme předplaceno částečně těmi dotacemi, ať už evropskými nebo našimi. Furt jsou to nějaké společné peníze.

Další záležitostí srovnání, proč to udělali v Rakousku a proč u nás, zákaz, musíme se podívat, z jaké výchozí pozice se zákaz dělá. Když zakazuji něco, co má podíl 10 %, nebo když zakazuji něco, co má podíl 70 %, je to sakra rozdíl. To, co bych upřednostnil já, možná je to můj idealismus jako nováčka v Senátu, abychom tvořili zákony tím, že vymezíme podmínky. A pak státními orgány, jako je Státní veterinární správa a podobnými, vyžadovali, aby byly dodržovány. Nikoliv, abychom vymezovali podmínky tím, že budeme zakazovat. Protože jednou se také může stát, že si zakážeme, že nesmíme sníst více jak 10 vajec týdně, a pak zakážeme sebe. To je všechno. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, za váš názor a nyní předávám slovo panu Lukáši Wagenknechtovi a připraví se pan místopředseda Jan Horník.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Také budu stručný, nejdu k pultíku, protože dnes už jsem mluvil hodně v té úvodní účasti. Jenom za mě tady padlo mnoho věcí. Já bych jenom asi za mě, můj názor vyjádřil. Moc se mi líbilo vystoupení pana senátora Chaloupka, které to hodně podle mě shrnulo věcně, se kterým se ztotožňuji, to samé pana Rabase a paní senátorky Šípové.

Ale jedna věc. Protože jsem milovník zvířat, mám zvířata, nechci tady popisovat svůj osobní přístup, to by bylo nadlouho, k té ekonomické části, také bych se zasadil o to, abychom tady se nebavili o kompenzacích, ale o budoucí podpoře formou nějakých cílených projektů a programů. Jenom bych požádal tady pana ministra, vím, že asi těch odpovědí bude mít strašně moc, mám jenom konkrétní dotaz. Ono to i na výboru padlo. Byli tam lidé, kteří se k tomu vyjadřovali jak z ministerstva životního prostředí, ale i od vás. Kdyby bylo možné dát nějakou zpětnou vazbu, jestli budou peníze třeba z Programu rozvoje venkova nebo jiných, myslím, že tady peněz bude hodně, toto řešit v příštím programovacím období. Pokud by tak bylo možné, tak si myslím, že bude dobrá zpětná vazba pro nějaké ujištění, že změna, která má přijít, ta systémová změna, že bude podporována státem. To jenom bych byl rád, kdyby tady mohlo padnout, jak to ministerstvo zamýšlí, to je podle mě podstatné. Velice krátce. Myslím, že je to dlouhodobý trend, vývoj a změna a já osobně mám samozřejmě kladný vztah ke zvířatům, takže to podpořím, říkám to tady na rovinu. Bohužel, to, co říkal pan Chaloupek, je to několik věcí dohromady a velice těžko se rozhoduje u některých detailů. Ale myslím si, že tato hlavní věc, která je velice problematická pro mě osobně, je potřeba ji podpořit, a proto ji podpořím i s tím vědomím, že některé věci by třeba šly až lépe cizelovat. Děkuji za pozornost a děkuji panu ministrovi za odpověď.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, než se dostaneme k odpovědi pana ministra, jestli nechci vystoupit ještě v rámci rozpravy? Ne. Teď dávám slovo panu místopředsedovi Senátu, panu Horníkovi, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak jak děláme v našem parlamentu zákony, i tento konkrétní, kdy tedy materie byla kvůli množírnám, které už jsme tady několikrát měli, tak se obávám, já se toho už nedožiji, ale ČR se žene do potravinové záhuby. Dá si sama sobě takové mantinely, že v podstatě bude problém kvalitně nasytit budoucí generace. To, co řekl kolega Hanza, to jsem chtěl původně říct, s tím se musí stoprocentně souhlasit, to má na starosti vláda, to má na starosti konkrétní ministr, konkrétní ministerstvo, z toho vyšla nějaká legislativa. Ta se týkala množíren psů a koček. Pak tady najednou v Poslanecké sněmovně vystřelí jiné názory, že to do toho zákona vtělí, my tady tím strávíme několik hodin a stejně to nevyřešíme, stejně nás budou tak nebo tak vláčet po emailech. Ale co je to nejdůležitější, to už tady řekl kolega Nytra a ještě někdo, mám dojem, to nejdůležitější, prosím vás, je předvídatelnost práva, byť to tady jedna kolegyně rozporovala.

Prosím vás, náš podnikatelský sektor přece musí předvídat právo. Od toho je tady to ministerstvo! Proto ten ministr tady sedí a ví, že slepice teď v tomto zákoně nemají co dělat. Protože on ví, jak je to s těmi dotacemi, on ví, jaká bude budoucnost. Jak se mají podle toho brajglu, který my tady vytváříme v parlamentu, jak se mají ti podnikatelé připravit na budoucí období? U nás není předvídatelnost práva v žádném případě garantována. To není jenom u tohoto zákona. Já bych chtěl poprosit všechny ty, kteří tady vymýšlí teď nebo těsně předtím nebo v Poslanecké sněmovně mnohdy nesmysly, ať dají ty nesmysly, možná to nejsou nesmysly, do konkrétního zákona, postupně, ať to má legislativní proces, jak to má mít. Ať to udělá to připomínkové kolečko. Zeptám se pana ministra, on mi asi odpoví určitě, že legislativní kolečko u slepic nebylo, že se k tomu žádní odborníci nemohli vyjádřit. A to ať z oblasti ochrany životního prostředí, z oblasti veterinární a nevím, z čeho. Proč parlament projednává tyto šílenosti? Chceme přece předvídatelnost práva, potřebujeme to pro naše podnikatele, protože pokud to nezaručíme, tak to bude stát jenom další a další peníze tento stát a my se v tom utopíme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi a místopředsedovi Horníkovi, nyní předávám slovo panu senátorovi Michaelu Canovovi a připraví se pan senátor... Ne, ne, vzdáváte se slova? Dobře, takže to byl omyl. Nyní má slovo pan senátor Michal Kortyš. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji. Vážený pane ministře, vážená paní předsedající. Mám v okolí jednoho z největších producentů těchto vajec a on říká, že s tím problém nemá. Má problém spíše s tím, jak tady se řeklo, že to je zákon, že to není určené, co má na tom jít, má problém s tím, že rok 2018 se mu zdá hodně krátká doba na přípravu, říkal, že tak 30, má problém s tím, že jsou tady nerovná pravidla pro obchod s vejci. Moc dobře víme, že... Tady se říká, že budou zdraženy. Ony nebudou zdraženy, ony budou zdraženy o haléře. Ale v tomto byznysu haléře jsou ty položky, které zrovna určují tento trh a ty markety. Mají sice smlouvu napsanou, za kolik procent vykoupí vejce, za jakou cenu, ale nemají napsané, že je vykoupí. Nakonec si je koupí někde jinde a bude to pasé. Ale to je byznys, to je něco jiného.

Je to, myslím, že přílepek k tomuto zákonu, mám jasno, že se nemohu k tomuto zákonu v tomto brajglu přiklonit, protože má nedostatky a není tam řečeno to další. To znamená, že pokud to budeme chtít, aby přešli na tento chov, tak by mělo být řečeno, za jakých podmínek jim stát pomůže toto nastartovat, jako to bylo v roce 2012. To si myslím, že je legitimní, ti podnikatelé se na to připraví. Ten, kdo investoval v roce 2018, protože tady bylo řečeno, že od roku 2012 už nikdo neinvestoval, tak mohu říci, že Libotenice a Benešov zainvestovaly v roce 2018. Ano, může někdo říct, že je to podnikatelské riziko. Může, ale potom víme, jakým způsobem podnikatelé na to reagují, že potom v naší republice, když to takto budeme dělat, do žádných takovýchto rizik nepůjdou. Chtěl bych požádat, kdyby se ty prováděcí vyhlášky a věci, které určí, jak to má vypadat, aby se dopracovaly a vrátilo se to k nám zpět, abychom to mohli probrat a dát tomu jasná pravidla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, jenom pro stenografy, prosím, pan senátor Cieńciała se omlouvá z jednání.

Máme zde zatím poslední přihlášenou, paní senátorku Šípovou, prosím.

Senátorka Adéla Šípová:  Chtěla jsem doplnit, že jsem nezpochybňovala předvídatelnost práva, ale jmenovala jsem i jiné právní principy, které je třeba vzít v potaz. Ta předvídatelnost práva je právě zajištěna tou dlouhou dobou, na kterou je právě v zákoně pamatováno. Klecové chovy mají skončit v roce 2027.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, a protože se do rozpravy již nikdo nehlásí, tak ji končím. Je to tři a půl hodiny, dovolil jsem si tipovat tři hodiny a nenašel jsem nikoho, s kým bych se mohl vsadit, to je škoda. Nyní tedy poprosím pana ministra, jestli by se vyjádřil k rozpravě a odpověděl na dotazy, které zazněly.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý den, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Děkuji za tuto dlouhou, neskutečně dlouhou debatu. Dělal jsem si tady poznámky a pokusím se ještě na některé věci zareagovat. Než vůbec začnu to brát jedno po druhém, zazněly tady věci, které mě jako člověka, který se celý život pohybuje v zemědělství a potravinářství, skoro urazily. Padla slova, že zemědělci zneužívají, že zemědělci něco falšují, že zemědělci něco neumí. Opravdu jsem vás chtěl poprosit, važte slova, protože práce v zemědělství není opravdu vůbec lehká. Važte slova, protože v průběhu covidové krize zemědělci nemají home office, ani potravináři. Zemědělci zajišťují potraviny pro tento národ každý den, i v době, kdy byly zavřené hranice. Prosím, kritiku ano, ale prosím bez urážek, prosím. V tuto dobu jsou na to zemědělci velmi citliví, jedou 12hodinové směny, protože tam je nákaza, pandemie, tzn. spousta lidí je v karanténě, oni nemohou říct té krávě, té slepici: Dnes nebudeš žrát, dnes nebudeš dojit, my pro to mléko nepřijedeme. My to musíme zpracovat, my se musíme o zvířata postarat. O to jsem vás chtěl opravdu poprosit.

Co se týká jednotlivých vystoupení atd., pokusím se to nějak shrnout, ale znova, omlouvám se. Prakticky souhlasím s panem senátorem Canovem, co tady vystoupil, myslím si, že... Ono se to pak prolínalo dál. Víte, my to můžeme zakázat od roku 2027, neskrývám, že jsem od začátku proti tomu. Ze všech důvodů, které zazněly a které jsem i navrhoval v EU. My to zakážeme, ale přiveze se to opravdu zvenku. Země, která je na sever od nás, dodneška nemá obohacené klece, dodneška. Ministr, který odstoupil kvůli tomu, že byl proti zákazu kožešinových zvířat, pan Ardanowski, to bránil. Ale to bylo naprosto jednoznačné. A víte, proč ty chovy tam měli? Protože krmili kadávery kožešinová zvířata, norky. To tady také padlo. Že z norků se přenáší něco na člověka? Prosím, není to prokázáno. Naposledy včera jsem o tom mluvil s veterinární správou a s dánským ministrem zemědělství. Denně jsem s nimi v kontaktu. Neříkejme, prosím, nepravdy, které pak někdo šíří. Pak se bude bojovat proti fake news a sami je šíříme. Není prokázán přenos z norka, z kožešinových zvířat, na člověka. Opakuji to tady znova. Ten, kdo to tady řekl, ať si to zpytuje sám ve svém vlastním svědomí. Milá dáma.

Vezměte si, jakou oni mají proti nám výhodu. Budou to sem vozit. Mluvil jsem s rakouskou ministryní, má problémy v tom, že k nim se vozí vejce z jedné země, nebudu jmenovat, stejně jako od nás z té severní země se sem vozí. Ty vejce nejsou z Polska, ty vejce jsou z Ukrajiny, akorát jsou přeznačené. Mají kvóty, normálně to běží. Stejně jako s kuřecím masem. Ty vejce opravdu nezdraží, levná vejce zničí české chovatele, české producenty. To je celý příběh. Pokud to chceme, tak to pojďme udělat.

Já jsem jako jediný ministr zvedl návrh z důvodu ochrany našich zemědělců. Zákaz v celé Evropě. Ať je to vyrovnané, ať je to fér. Přál bych vám vidět tu debatu. To, že jsem byl u zemí, naposledy přijatých zločinec, na to jsem zvyklý. Myslíte si, že to podpořily všechny západní země? Nepodpořily. Podpořilo jich to osm, osm řeklo, že OK, ty řekly, ať to EU zpracuje. Tlačíme na to, aby to bylo od roku 2030, protože dřív to odmítly. Proto jsou tam ty tři roky jako rezerva. Nejlepší by bylo nechat to být, až Komise řekne: Zakážeme to, uděláme to.

V Rakousku, já to znovu použiji, protože tady se mluvilo o rakouských, německých věcech. Víte co, ono se to dává pro spotřebitele. Není to o tom, že by se neprodukovala vejce pro průmysl, že by se tam nevozila. Tady to někdo řekl, že je to pokrytectví. Prosím, všichni říkáme, řetězce od roku 2025 budou prodávat pouze z lepších chovů. Nesmrdí to trošku kartelem? Tak se ptám, jestli jim ještě nakonec neřeknou cenu. Není to maličko kartel? Nevím. Je to můj osobní názor, mohu se mýlit.

S těmi řetězci jsem v kontaktu pravidelně. Kde máme jistotu, že budou brát česká vejce? Budou brát ta, odkud to nakoupí nejlevněji, resp. ta, která budou označena, tak jak oni chtějí. To je celý příběh. Jestli si někdo myslí, že to není pravda, ať si to jde na ty řetězce vyzkoušet. Byl jsem tam pravidelně, omlouvám se za to.

Další věc, kterou tady říkal pan senátor Chaloupek, velmi si ho vážím, chci mu poděkovat za jeho projev, nicméně, pane senátore, vy jste potkal toho jaguára v bedně, že ano? Ten jaguár byl v bedně, jste říkal, nebo v kleci nebo v čem... Super. Mě mrzí, že jste to řekl na mikrofon. Víte, neoznámení... Týrání zvířat, to je... A tak dále. Doufejme, že to nějaký orgán činný v trestním řízení... Nevím. Nechci to rozebírat.

Byl bych opatrný, já vás mám strašně rád, komunikujeme o myslivosti a o těch věcech, ale dobře. Já bych ho oznámil možná. Ale to je jedno.

Já to takhle jenom projedu. Já zase musím zmínit kauzy vejce. Podívejte se, kolik bylo kauz v zahraničí. Fipronil. Nizozemí. To je taková ta země, která vozí ty vejce do toho Rakouska z té Ukrajiny. Pořád říkáme: Bezpečnost potravin je prioritou. Opravdu je to pro nás prioritou? Nebo to děláme tak, abychom byli hezcí, aby nás neprudily ty maily, aby to bylo všechno... Nevím. Připadá mi to zvláštní, protože pro mě je bezpečnost potravin pro české lidi na prvním místě. Už se nebavím vůbec o té soběstačnosti.

Jsem přesvědčen, kdybychom se dostali k tomu materiálu Farm to Fork, který bude ve čtvrtek, za což chci poděkovat, budeme se bavit o té soběstačnosti. Tady pan kolega říkal: Prasata necelých 50 %, vejce 67, 70 % atd. To je to, čeho se obávám. To je to samé jako s kožešinovými zvířaty. Taky to tady zaznělo, já jsem to předtím zapomněl říct. Prosím pěkně, u nás aktivisté ctihodní tady drezurovali, zavírali se do klecí, říkali, co a jak. Víte, my jsme tady měli 24 tisíc norků, v ČR. Vykřikovali jako protržení. V Polsku 8,5 milionu, v Dánsku 17 milionů, v Itálii 6 milionů. Takhle můžu pokračovat. Tak si vybrali ty, kde to měli nejsnazší... Jenom říkám, co to znamená z hlediska Evropy, z hlediska světa, z hlediska všeho. Dánský ministr mi poděkoval, že jsme to zakázali, hurá, konečně, máme o 24 tisíc kusů víc. K těm 17 milionům. Dobře. Musíme jít vzorem, jsem si toho vědom.

Co říkal pan senátor Drahoš, chci říci, že v tom našem zákoně, taky to tady zaznělo, velmi korektně, my jsme tam neměli žádný zákaz klecí. To bylo naprosto jednoduché, bylo to na ochranu zvířat atd. To znamená, nebylo to tak košaté. S tím já souhlasím, s tím jsme nepočítali. Nicméně v průběhu legislativního procesu se k tomu dospělo. Chápu, že ten legislativní proces u klecí, je to hezká věc, ale musíme dávat návrhy v zájmu občanů, ne zakazovat klece a dělat tyto věci. Já se musím ptát, co bude za 5, 10 let?

Tady padla spousta věcí. Mě to u vás mrzelo, že jste řekl, že čeští zemědělci to falšují. Mě to fakt mrzelo. Už jsem se k tomu vyjádřil. Nechci se k tomu vracet.

Co se týká cirkusů... U těch cirkusů jsme jednali na poměrně široké základně s cirkusy, s odborníky, s ústřední komisí na ochranu zvířat, s dalšími, atd. Bylo tam finále, že by byly licence, které by byly kontrolovatelné, to samé by to bylo pro ty cvičitele zvířat pro ty filmy, aby měli licenci, v případě porušení se jim odebere, tím končí příběh. Bohužel to nedopadlo, takže se nám to nepovedlo, je to v té situaci, ve které to je.

Jsem velmi rád, že se nám podařilo nějakým způsobem pojmenovat množírny, udělat ty věci, protože to nikdo před námi neudělal, myslím si, že jsme to poměrně zpřísnili, za to jsem rád. Ti, kdo to podpoří, tak jim chci poděkovat.

Jinak k těm papouškům a k dalším věcem, chci říct, že souhlasím s panem senátorem, který říkal, že papoušci a tak dále, to proletění, to opravdu nepovažujeme za drezuru. To je normální, standardní výcvik, standardní pohyb. Tam vůbec není nic takového, co by mělo být. Tento pozměňovací návrh nemůžu podpořit.

Co se týká odškodnění, navýšení atd. Já se omlouvám panu senátorovi Šilarovi a kolegům, já to nemůžu podpořit, protože to, co my máme, tu výši peněz, je děláno na základě Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Je to na základě analýz. Takže ten pozměňovací návrh podpořit nemůžu, myslím si, že to nepodpořím.

Co se týká, jak říkal pan senátor Oberfalzer, zákaz klece od roku 2027. Že tam není kompenzace... My chceme kompenzaci, protože opravdu poslední klecové chovy, obohacené, zdůrazňuji, ne klecové, ale obohacené klecové chovy se dělaly v roce 2018. Tady to kolegové říkali. Já to můžu podepsat. Prosím ten odpis, jak někdo říkal, že to je dostatečně dlouhá doba, do roku 2027, tak se strašně omlouvám, ale mám obavy, že asi neví, o čem mluví ekonomicky. Ta odpisová doba je min. 15 let. Plus stavby. Stavby jsou ještě delší. To znamená, my mu řekneme: Super, tak sis to postavil, my ti to teď sebereme v podstatě, zničíme ti byznys, ale když bude pokračovat v tomto, že uděláš volné chovy, nebo to, co my tam teď napíšeme, tak to zatím v těch halách můžeš dělat, ale nevíme, jestli za 5 let ti nezakážeme i ty haly. Ale ty prachy si do toho dej. Protože ty dotace nejsou tak velké, aby to pokrylo 100 procent. Prostě to nefunguje. Musí jít o kompenzaci.

Víte, že říkáme, co bylo ukradeno, musí být vráceno. Já to jenom chci říct z mého pohledu, omlouvám se za ta silná slova, tohle je krádež za bílého dne, jestli tam nedáme kompenzace. Těm, kdo to udělali v roce 2018. To je čistokrevná krádež. Oni přijdou o svoje vlastní peníze vydělané. Nedívejte se jenom na to, že brali dotace. Spousta lidí to dělala i za své vlastní peníze, dávali do toho rodinné peníze, dělali ty věci, to nejsou jenom velcí zemědělci, to jsou i ti malí. Prosím, ty kompenzace budeme muset nějak řešit.

Co se týká kvality výrobků, já to tady nechci komentovat, ale kdyby byla někdy chvilka, velmi rád bych v Senátu uspořádal s kolegy ze SZPI přehlídku těch záchytů, které máme v potravinách. Chci říct, že české potraviny označené jakýmkoli logem kvality, ať to jsou biopotraviny, ať to je Klasa, ať to je Regionální potravina, ať to je Česká cechovní norma a další... Ten záchyt nekvalitních, prosím, jsou tři procenta. Tři procenta! U potravin z ostatních zemí EU se bavíme o 14 %. Ze třetích zemí se bavíme přes 20 %, to číslo teď z hlavy přesně nevím. Tak bych nechtěl lhát. Jenom říkám, že je to nějak postaveno.

Co se týká, prosím pěkně, šunky, to bychom se o tom museli bavit, definice čisté svalové bílkoviny, museli bychom se bavit o tom, co se do toho započítává nebo co se nezapočítává. Myslím si, že šunka, která má 90, 85, přes 90 % masa, tak vůbec není špatná. Bavíme se o šunce, nebavíme se o kýtě. Když se na to podívám, prosím pěkně, kýta, když ji vezmu podle definice, od toho odečtu kost, kůži, další věci, tak tam opravdu nikdy nebudete mít 100 %. U těch výrobků také ne. Jestli někdo žije v představě, že je v něčem 100 % masa, fakt to tak nefunguje. Já se omlouvám.

Co se týká, prosím pěkně, ještě Evropy, tady to šlo postupně, omlouvám se, na Radě ministrů se to projednávat bude, já bych jenom prosil o zvážení toho termínu, kdy vám máme dát informaci, ve čtvrtek vám to můžu upřesnit, mám pocit, že Evropská komise si na to vzala rok. To znamená, my v podstatě v tuto chvíli lobbujeme za novou společnou zemědělskou politiku, pro ČR děláme ty věci, ale pokud to tam bude, my samozřejmě s kolegy budeme ty věci tlačit na analýzy, aby to bylo zakázáno do roku 2030, ale nejsem si jistý, že se nám to povede.

Co se týká soběstačnosti, to jsem tady říkal, nicméně co se týká kvality vajec, jednoznačně... Paní profesorka Tůmová z České zemědělské univerzity, to je paní, která to dělá opravdu celý život, ta potvrzuje, že ve volných chovech je vyšší stres, že ve volných chovech funguje víc kanibalismus, protože tam je konkurenční chování zvířat, naprosto přirozeně, to není nic proti ničemu. Potvrzuje to celá řada lidí z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

Co se týká úhynů, prosím pěkně, úhynů v klecích jsou 3 %, v halách 14 %, znova potvrzuji, ano, vejce z klecí jsou, co se týká bezpečnosti, lepší než na volné podestýlce. Bavme se z hlediska bezpečnosti.

Omlouvám se, u paní senátorky Chmelové jsem ty věci už popsal, už to nechci nějak říkat... Ale prosím pěkně, tady někdo říkal, myslím, že vy, jenom abych vám řekl přesná čísla, já to mám vždycky rád. U nás je v obohacených klecích 67 % nosnic a zbytek jsou voliéry, výběhy a biochovy, tak jak jste o tom mluvila, jenom abychom si ta čísla upřesnili, protože mám pocit, že jste říkala něco jiného, ale nerad bych do toho vstupoval. Chtěl jsem se zeptat, chtěl bych se opravdu poučit, protože já to nevím. Můžete mi říct, jak poznám šťastnou slepici?

Nevím, já to neumím, jak poznám tyto věci. Šťastná slepice... Ale dobře. Říkám, tyto věci mi přijdou opravdu špatné.

O tom norkovi jsem mluvil, takže k tomu se vracet nebudu. Jenom chci říct jednu věc, super, že to parlament zakáže, výborně, nějakým způsobem to projde, pak dá vládě za úkol to kompenzovat. Ty kompenzace, co máme spočítáno, někdo říká 3,6 miliardy, někdo říká 5 miliard. Jenom pro představu, veškeré národní dotace jsou 4,4 miliardy po navýšení v letošním roce. V rozpočtu je 3,8. Národní dotace, komplet do českého zemědělství. To znamená, mám ty peníze vzít, dát je někam jinam? Já jenom, že se o tom bavíme, kolik by se kam mělo dát peněz. Samozřejmě, pan senátor Wagenknecht se mě ptal, jestli to budeme podporovat. Jako v současné době podporujeme voliérové a zavádění klecových, předpokládám, že v novém programovacím období to bude také, jenom neumím teď říct přesnou částku, protože teď se to dojednává, do kterého kolik půjde sloupce. Ano, bude to naším zájmem, v tom pokračovat, jenom neumím říct tu přesnou částku. Omlouvám se.

O těch papoušcích jsem mluvil, ten pozměňovací návrh, tam to je, můžu vám to celé přečíst, ale ti papoušci, normálně se to dá, není to problém.

Ještě jednu věc, ještě jedno číslo. Prosím pěkně, na světě přes 90 % nosnic žije v těch malých klecích, které byly tady předtím, než jsme je začali zavádět. Bude se sem vozit melanž. Melanž, ptal se mě na to pan senátor, můj odhad je velmi hrubý, omlouvám se, že 60 % vajec jde do průmyslové výroby. Tam se bavíme o ceně. Já opravdu, když se sem bude vozit ta melanž, tak jako se vozí do Rakouska, z Polska, z Estonska, z Litvy, všechno se to vozí do Rakouska... Jediná možnost, jak to mám zkontrolovat, je, že tam bude ten certifikát z té Ukrajiny, z Litvy, z Polska. To je všechno. Nemám jinou variantu. Třikrát si to přeprodají, tam to někdo vytluče, udělá, mám to tam. Říkám, 50, 60 % minimálně jde do průmyslu. Tam se bavíme o cenách. Tam se bavíme jenom o cenách. Takže to, že tady budeme prodávat na krámě něco...

Mimochodem, ti lidé říkají, že to dnes chtějí kupovat. Já se jich ptám, proč to nekupují. Proč to nekupují dnes už, ta podestýlková? V každém krámě to tam je. Proč nenecháme zákazníka, aby si vybral? Jestli by ten zákazník si chtěl kupovat z podestýlkového chovu, z biochovu, z obohaceného chovu, z jakéhokoli... Všude to je napsáno. Když tam budou ležet ta klecová vejce, nikdo to nebude produkovat. Dneska má každý možnost si koupit vejce, jaké chce. My jim nařídíme, jaká vejce budou jíst. My jim nařídíme, že snížíme spotřebu živočišných bílkovin, jak říkal pan senátor, minimálně o nějaké množství. Nebudeš jíst tolik masa, nebudeš jíst tolik vajec. Maso jíst, krávy chovat nebudeme, protože vypouští plyny. Slepice chovat nebudeme, protože nemáme tolik prostoru atd. Ale nebudeme jíst maso. Pak už těm lidem řekněte, že budeme dávat takové ty lístečky, nebo jim řekneme, 2 kilo masa hovězího, 2 kila toho, toho, a toho... Nevím. Já to dávám ke zvážení. Nejsem příznivcem těchto věcí.

Jinak všechna vejce v řetězcích jsou označena na všech platech. Já to nechci zdržovat.

Chci říct, prosím, nespoléhejte na řetězce, já s nimi obchoduji nebo jsem s nimi obchodoval a jsem s nimi v kontaktu celý život. To je nesmysl, že budou brát a podporovat české zboží. České zboží budou podporovat, když bude levnější než dovoz. Jestli české zboží od zemědělců bude trvale levnější, bude české zemědělství trvale podfinancované. Musíme dosahovat stejné ceny. Tady bych vás chtěl poprosit, abyste upřeli svoji pozornost na rozdělování zisku v tom řetězci, od toho zemědělce, přes zpracovatele, až po toho obchodníka, kde ty peníze zůstávají, kam pak odcházejí. To si myslím, že je strašně důležité. Můžeme dávat dotace jakékoliv, ony pak skončí někde jinde. Přece není ten systém, abychom neustále dotace zvedali. Cílem je motivovat k lepšímu hospodaření na půdě, k šetrnějšímu, ale nebudeme jim říkat další věci. Prosím, važme si českých zemědělců a potravinářů, protože to jsou ti, kteří nás budou živit, kteří nás živili. V době pandemie jsem nezaregistroval, že by jakékoli české zboží vypadlo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, nyní se táži... Hlásí se pan předseda.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já jsem to nevydržel, musím faktickou poznámku, omlouvám se, pane ministře, ale musí to tady zaznít. Když se hlasovalo o pozměňovacím návrhu o klecových chovech v Poslanecké sněmovně, tak bylo 53 poslanců pro a 48 se buď zdrželo, nebo byl oproti. Z těch 53 bylo 6 poslanců z ČSSD, kteří hlasovali pro evropské chovy. Pane ministře, udělejte si pořádek. Nejhorší, co může být, když někomu tady říkáte, co by se všechno mělo, přitom vládní odpovědnost není nikde.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, pojďte, prosím, pokud chcete reagovat... Ano.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Já to vůbec nepopírám, že 6 poslanců z ČSSD hlasovalo pro tento zákon. Já jsem jednoznačně vyjádřil moji pozici, že jsem zásadně proti tomu. Tam není žádný rozdíl, že bych říkal něco jiného. A co se týká dalších věcí, prosím, opravdu bych si o tom rád promluvil. Podívejte se, jak podporujeme zemědělce, říkám, bez ohledu, malé, velké... Já jsem ten, který řekl, že bude podporovat první hektary, proti všem. V té nové společné zemědělské politice. Takže podporujeme ty malé. Další a další věci. Ano, 6 poslanců z ČSSD hlasovalo pro zákaz klecových chovů. Ano, já jsem byl zásadně proti tomu. Ano. Říkejme to celé.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, to byla reakce. Nyní prosím pana zpravodaje, aby reagoval na proběhlou rozpravu. Ale než požádám garančního zpravodaje, tak se zeptám pana senátora Žaloudíka, zda chce vystoupit? Pana Lukáše Wagenknechta, zda chce vystoupit? A Pavla Karpíška? (Herbert Pavera: To jsem já.) To je Herbert Pavera v jedné osobě... Takže tím pádem jsme tam, kam jsem vás před chvílí umístil. Prosím, pane kolego.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane místopředsedo, omlouvám se, už 4 hodiny tady diskutujeme o tomto zákoně, který samozřejmě jitří celé ovzduší v české společnosti. Já se k tomu už nebudu vyjadřovat, jenom shrnu. Vystoupilo celkem 22 senátorů a senátorek, někteří z nich opakovaně. Pan ministr se snažil odpovědět na všechny dotazy. Asi ne všechny úplně uspokojil. Jenom bych chtěl říct, pane ministře, že tam nebylo nic o tom, že by zemědělci podváděli, ale že se dějí věci, při kterých se může u těch vajíček podvádět. Opravdu bych si nedovolil nikdy říct, že by český zemědělec byl ten špatný, naopak, velmi si vážím jejich práce, stejně jako jste to říkal vy.

Pokud bychom měli hlasovat, tak bychom měli hlasovat o návrhu, který tady zazněl několikrát, který je z VUZP a také ze Stálé komise pro venkov. Zaznělo tady od některých senátorů, že bychom měli schválit zákon, ve znění, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Pokud bychom to neschválili, tak bych otevřel podrobnou rozpravu. Pokud bychom to schválili, hlasovali bychom o doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní spustím... Promiňte, omlouvám se, zastavte mi to hlasování, kolegové. Chtěl jsem spustit znělku. Tohoto si nevšímejte. Jenom vám připomenu, jak to vypadá, když se hlasuje. Možná jste to za 4 hodiny zapomněli. Spustím znělku.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím už naostro. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 59, při kvóru 36, pro 48, návrh byl schválen.

Ukončuji tedy tento bod.

A máme ještě doprovodné usnesení! Pane zpravodaji, prosím, pojďte nám napovědět.

Senátor Herbert Pavera:  Protože tam máme dvě doprovodná usnesení, jedno z komise a jedno od senátorů, pana Hraby, pana Hilšera, paní Seitlové, dovoluji si navrhnout, abychom hlasovali o doprovodném usnesení tří senátorů, které je obšírnější než to z komise.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře, čili o návrhu tří senátorů budeme hlasovat jako o prvním. Bez znělky spouštím hlasování. Hlasujeme o doprovodném usnesení. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V sále je registrováno 71 senátorů, kvórum 36, hlasování č. 60, při kvóru 36, pro 61. Doprovodné usnesení bylo tedy schváleno.

A teď doufám a mohu opravdu ukončit projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme podle programu k následujícímu bodu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 324

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 324. Uvede nám ho pan ministr zemědělství Miroslav Toman, kterého prosím, aby věnoval ještě zbytek svých sil předložení této novely.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, dámy a pánové, hosté. Dovolte mi, abych v krátkosti uvedl návrh novely zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Cílem předkládaného návrhu zákona je přispět k efektivnímu řešení následků klimatických změn a k obnově ekologické stability krajiny prostřednictvím pozemkových úprav. Z tohoto důvodu návrh novely zákona o pozemkových úpravách zavádí možnost provádět pozemkové úpravy, v případě potřeby řešení vodohospodářských opatření, i ve více na sebe navazujících katastrálních územích. Zpřesňuje obsah komplexních pozemkových úprav. Sjednocuje úpravu ceny za výkup pozemků, a to na cenu obvyklou. Stanoví podmínky pro převod vlastnictví ke společnému zařízení. Součástí návrhu je rovněž novela katastrálního zákona, která provádí pouze úpravy přímo reagující na novelu zákona o pozemkových úpravách. Obsahuje i dílčí novelu zákona o Státním pozemkovém úřadu a zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Obě tyto novely mají za cíl zlepšit a zjednodušit postupy Státního pozemkového úřadu, v případě zákona o půdě také zefektivnit rozhodování o pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti podle tohoto zákona.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou PČR schválen 18. září 2020. Stálá komise pro rozvoj venkova Senátu projednala návrh zákona dne 20. října 2020. VUZP projednal návrh zákona dne 3. listopadu 2020. Garanční VHZD projednal návrh zákona dne 4. listopadu 2020. Komise i oba výbory doporučily schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 324/2. Zpravodajem byl určen senátor Petr Vícha. Také projednala tento návrh Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení naleznete jako tisk č. 324/3. Zpravodajem byl senátor Herbert Pavera. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu VHZD. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 324/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad. Já ho prosím o jeho zprávu.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem našeho VHZD k návrhu projednávaného zákona.

Jak již bylo řečeno, předložený návrh zákona mění zákon o pozemkových úpravách, mění katastrální zákon, zákon o Státním pozemkovém úřadu, zákon o půdě. Pan ministr nás podrobně seznámil se změnami v jednotlivých zákonech. Jak již řekl, 3. čtení se uskutečnilo 18. 9., na schůzi Poslanecké sněmovny. Já bych pouze doplnil, že pro vyslovení souhlasu s návrhem zákona hlasovalo všech 86 přítomných poslanců.

Náš legislativní odbor zjistil některé drobné legislativní nedostatky, které by ale v praxi neměly působit žádné aplikační potíže. Náš VHZD svým 231. usnesením doporučuje plénu Senátu PČR tento návrh zákona schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane kolego, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP Petr Vícha? Ano, prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, já jen potvrdím to, co už říkal zpravodaj VHZD, že také VUZP stejně jako komise pro rozvoj venkova tento návrh projednal a doporučil schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se také zpravodaje Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, zda si přeje vystoupit? Pan senátor Pavera nechce vystoupit. V tom případě děkuji. Táži se nyní všech, zda někdo navrhuje podle § 107, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji uzavírám. Předpokládám, pane ministře, že už nebudete komentovat, pana zpravodaje se také táži. Máme ve hře návrh schválit. Ano? Potvrdíme si kývnutím hlavy? Dobře, nepotvrdíme. Budeme o něm tedy hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 61, při kvóru 32, pro 54, návrh byl přijat. Pane ministře, děkujeme vám za dnešní angažmá. Ať se našemu zemědělství daří.

My přistoupíme k poslednímu bodu dnešního programu, a to je

 

Návrh zákona o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky

Tisk č. 326

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 326. Nyní prosím pana poslance Vlastimila Válka, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím.

Poslanec Vlastimil Válek:  Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, já se pokusím být stručný, protože chápu, že jste slepicemi vysíleni. Podobně jako byla Poslanecká sněmovna. Takže ten zákon v podstatě reflektuje situaci, která nastala v roce 69, kdy opět mladí lidé, nejenom oni, vyšli do ulic a doufali, že ještě zbytky demokracie zůstaly, že teď snad můžou volně říct, co si myslí, že se jim nic nemusí stát. Bohužel to takto neproběhlo. Ty demonstrace v Praze a v Brně, nejenom tam, byly následně potlačeny, byly při nich oběti. Co je podle mého názoru na tom smutné, je to, že byly potlačeny vlastními lidmi, vlastními spoluobčany těchto demonstrujících.

Z nějakého důvodu se na tyto oběti a na tuto situaci zapomnělo, proto jsem se k tomu dostal tak, že můj kolega a přítel, sokol Doležal, když jsme vzpomínali na slečnu Muzikářovou, otevírali jsme jí desku, tak toto zmínila, na základě toho vznikl návrh tohoto zákona, pro který jsem získal podporu všech politických stran, já bych to chtěl podtrhnout, všech politických stran, všech, i komunistické strany, a podpisy poslanců ze všech politických stran.

Ten zákon se týká zhruba 200 lidí z České republiky, potom půl příbuzných. Dopad na státní rozpočet je minimální. Ten dopad je v řádu milionů, dvou, maximálně tří milionů. Uvědomuji si, že se jedná především o jakési morální zadostiučinění pro potomky a příbuzné těchto obětí, že se jedná z mého pohledu o jakousi takovou tečku za tímto ne úplně šťastným obdobím našich dějin.

Chtěl bych vás velmi poprosit o vaši vlídnost, shovívavost a podporu tohoto zákona. Předem za ni děkuji. To je vše.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 326/1. Zpravodajem výboru byl stanoven pan senátor Ladislav Kos. Prosím o jeho vystoupení.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Děkuji za slovo. Já bych chtěl poděkovat panu poslanci Válkovi za představení tohoto zákona, ale zejména za jeho iniciování, i vzhledem k pokročilé době asi už nebudu k němu nic dalšího dodávat, protože ten rámec vám sdělil, takže jenom řeknu, že zákon byl projednán na VHZD 4. listopadu. Vydal usnesení, že schvaluje zákon ve znění dodaném Poslaneckou sněmovnou. Doporučuje ho tak také ke schválení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím takovou iniciativu. A proto otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, proto ji uzavírám. Předpokládám, že nikdo z aktérů nebude reagovat na neproběhnutou rozpravu... Spustím znělku.

Budeme hlasovat o výborovém návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 62, při kvóru 32, pro 53. Návrh byl přijat. Pane poslanče, my vám děkujeme, nebo chcete? Prosím, ještě můžete reagovat.

Poslanec Vlastimil Válek:  Nebudu zdržovat, ale chtěl jsem moc poděkovat a vyslovit možná neskromné přání, aby Poslanecká sněmovna byla stejně vstřícná a pozitivní k vašim pozměňovacím návrhům, jako vy jste byli k tomuto zákonu. Je to moje velké přání, doufám, že se mi někdy splní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane poslanče, toto přání nás spojuje, máme ho také. Pane poslanče, děkujeme, tím tady vaše role skončila. Přátelé, než pronesu formuli, že končíme, ještě důležitá informace. Organizační výbor se sejde bezprostředně po skončení této schůze v Zaháňském salonku, jenom koukám, ano, je to tak. Takže to je poslední informace. My se sejdeme 19. v 9 hodin, s tím, že počítejte, že některé výbory budou nejspíše zasedat 18. Ale to se ještě včas dozvíte. Přeji vám hezký víkend, příjemné oslavy 17. listopadu a velkou disciplínu při dodržování všech bezpečnostních, epidemiologických opatření. Na shledanou v lepších časech!

(Jednání přerušeno v 18.47 hodin.)