Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 10.06.2021

(2. den schůze – 10.06.2021)

(Jednání opět zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené senátorky, vážení senátoři, milí hosté, dámy a pánové, vítám vás na pokračování 12. schůze Senátu. Oznamuji, že z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři: Ladislav Chlupáč, Martin Červíček, Jiří Cieńciała a Marek Ošťádal.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Než začneme pokračování schůze, projednáváním jednotlivých bodů, tak tady mám několik procedurálních věcí.

První, kdo se s procedurálním návrhem hlásí, je pan senátor Větrovský. Prosím, pane senátore...

Prosím zapnout mikrofon panu senátorovi!

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, na základě informace, kterou jsem teď obdržel, tak pan ministr obrany Lubomír Metnar je nemocen, proto navrhuji vyřazení bodu č. 18 senátního tisku K 025/13. Děkuji za to.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já taky děkuji, jenom upozorňuji, pane senátore, že jste za relevantnost té informace tím pádem odpovědný, aby se tady pan ministr neobjevil následně... My tu informaci jako kancelář nemáme.

Další je paní senátorka Žáková.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové. Ráda bych navrhla zařazení jednoho bodu, který byl včera avizován...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Paní senátorko, prosím, klid, prosím případně ty, co ovládají mikrofon u řečniště, aby trošku přidali a hlavně včas řečníky zapínali, protože když začnou oni, potom vznikne zmatek. To znamená, přidat, prosím, na hlase a věnovat se řečništi s patřičnou pozorností.

Senátorka Hana Žáková:  Ráda bych požádala o zařazení bodu s názvem Reakce na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. května 2021. Pokud by to bylo možné, tak za body pana ministra Kulhánka, který by se k tomu mohl vyjádřit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nevím, jak vy, já jsem moc neslyšel pořád. Není tomu rozumět. Znovu opakuji pro ovladatele mikrofonu z řečniště, aby zesílili. Jinak prosím ještě jednou název toho bodu a zařazení.

Senátorka Hana Žáková:  Ještě jednou, vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, ráda bych požádala o zařazení bodu s názvem Reakce na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. května letošního roku, nejlépe za body pana ministra Kulhánka, který by se k tomu mohl vyjádřit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. To znamená, máme tady návrh na vyřazení jednoho bodu a na zařazení jednoho bodu. Nyní tady je ještě jedna věc procedurální, kterou jenom prosím, abyste vzali na vědomí. Je tady návrh od těch, co mají zájem na tom, abychom prošli zase nějakou edukací, která se týká tentokrát zatmění Slunce, abychom dnes výjimečně dopolední jednání skončili v 12:15 hodin, s tím, že bychom pokračovali v 13:15 hodin. To znamená, ta hodina té přestávky polední by zároveň byla hodinou, ve které dojde k zatmění Slunce. My bychom případně také mohli být toho svědky, s tím, že nějaký výklad by provedl pan senátor Dušek, pokud byste měli zájem. Takže tolik ještě k organizaci té polední přestávky.

Pak je tady další prosba, která přišla od paní ministryně spravedlnosti Benešové, která si myslela, že všechny dny našeho jednání začínají v 10 hodin, my dnes začínáme v 9 hodin. To znamená, je tady návrh na to, abychom v tuto chvíli předřadili před bod č. 14 bod č. 15, to znamená pana veřejného ochránce práv Stanislava Křečka. Pokud nadále i po tom projednání toho bodu by nebyla paní ministryně spravedlnosti přítomna, tak bychom si poradili zařazením dalšího bodu. Ale teď bychom to zatím neřešili, uvidíme, jak rychle se stihne dostavit.

To jsou všechny procedurální návrhy. Než o nich budeme hlasovat, tak vás svolám.

První návrh, o kterém bychom hlasovali, pokud byste souhlasili, navrhuji, abychom hlasovali o návrzích dvou najednou. První je vyřazení bodu č. 18, senátní tisk č. K 025/13, což je bod pana ministra obrany Lubomíra Metnara, a zařazení bodu s názvem Reakce na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. května 2021. To znamená, hlasovali bychom najednou o vyřazení bodu a zároveň zařazení bodu, který navrhla zařadit paní senátorka Žáková. Je s tím souhlas? Ano.

Spouštím hlasování, prosím vás o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, při hlasování č. 33, pro 61. Vyřazení bodu i zařazení bodu bylo schváleno.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pořadu, který je pokračováním 12. schůze Senátu, s tím, že tam máme jeden bod vyřazen, jeden bod zařazen. A pořadí bude takové, že začneme bodem č. 15, to znamená projednáváním senátního tisku č. 70. Pokud se stačí dostavit paní ministryně Benešová, budeme potom pokračovat senátním tiskem č. 96. Ještě jsem zapomněl jednu věc, kterou je také potřeba říci, že po tom projednání senátního tisku č. 96, což je exekuční řád, tak bychom pokračovali tím, že bychom pokračovali v projednávání silničního zákona.

Ano, prosím? Registrují to všichni. Pokračovali bychom v projednávání silničního zákona po exekučním řádu. Potom bychom bod, který navrhovala zařadit paní senátorka Žáková, s názvem Reakce na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. května 2021, zařadili před bod č. 26. Je to tak? Před bod č. 26. Takže všichni víme, o čem budeme hlasovat? Ano. Pardon, omlouvám se. Před bod 20. Ano, to je moje chyba. Před bod 20, opravuji. Všichni víme, o čem budeme hlasovat? Ano. Spouštím hlasování. Prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů při kvóru 35, při hlasování č. 34, pro 65, návrh pořadu pokračování 12. schůze Senátu byl schválen. Děkuji vám.

Poprosím, abychom začali projednáváním senátního tisku č. 70, což je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2020

Tisk č. 70

Poprosím pana veřejného ochránce práv, aby se připravil. Musíme podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí veřejného ochránce práv, pana Stanislava Křečka, v našem jednání. To znamená, nebudu spouštět znělku, pokud souhlasíte, rovnou budeme hlasovat o tom, že souhlasíme s vystoupením pana veřejného ochránce práv, pana Stanislava Křečka, v našem jednání. Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum 35 a při hlasování č. 35, dnes č. 3, bylo pro 67 a návrh byl schválen.

Prosím pana Stanislava Křečka, aby přistoupil k nám do jednacího sálu.

Máte před sebou zprávu. Já ho prosím, aby nás se souhrnnou zprávou seznámil. Prosím, pane veřejný ochránce práv, máte slovo.

Stanislav Křeček:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Děkuji za vstřícný přístup k programu. Chápu, že problematika exekutorů je důležitá, ale děkuji za tento přístup.

Naši zprávu jste dostali, není, myslím, třeba nějakých složitých úvodů, snad jen obecné konstatování, že jsme přijali 7 926 podnětů, obdobný počet jsme jich také vyřídili. Musím říct, že covid se sice dotkl naší činnosti, ale nikoliv co do podnětu. Tam ten počet podnětů spíše tedy zůstal.

Co nás těší, je vzrůstající počet stížností, které jsou v naší kompetenci, že lidé už vědí, s čím se na nás obracet. Více než 60 % podnětů se týká naší kompetence, u jiných ochránců práv v jiných zemích toto číslo je mnohem menší. U nás lidé už vědí, s čím se obracet.

Nejčastější problémy, se kterými se setkáváme, jsou dlouhodobé. Především je to sociální zabezpečení, to znamená výše důchodů, různých plateb sociálních dávek, ale na druhém místě, těsně za tím, je problematika stavebního práva, to znamená zápis do katastru nemovitostí, vyměření pozemků, stavební právo, černé stavby apod. Proto také velkou část naší činnosti, pokud jde o legislativu, jsme věnovali přípravě stavebního zákona. Jistě víte, že náš pohled na stavební zákon nebyl příliš vlídný, protože jsme shledávali celou řadu problémů. Sám jsem se obrátil dopisem na předsedu vlády, abych ho upozornil, že průběh stavebního zákona neodpovídá legislativním problémům vlády. K mému dopisu se připojil i Nejvyšší správní soud, takže vy budete toto projednávat za chvíli. Doufám, že rovněž váš pohled na to nebude příliš vstřícný. Druhý problém, se kterým jsme se setkávali a na kterém jsme se museli podílet, je příprava...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane veřejný ochránce práv, přeruším vás. Jednak bych poprosil kolegy, jak uvnitř, tak vně, aby případně své debaty přenesli jinam. Jednak znovu ještě jednou poprosím zvukaře, kteří mají na starosti řečniště, aby se ještě více zaměřili na to, aby ti, co mluví u řečniště, opravdu byli slyšet. Děkuji.

Stanislav Křeček:  Druhý problém legislativní, se kterým jsme se setkali, byl návrh na...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Omlouvám se. Prosím vás, tu recepci jsem myslel vážně, to předsálí, tak tam zajděte, tady mluví pan veřejný ochránce práv, ať ostatní jdou mluvit ven. Prosím, pokračujte, nezlobte se, omlouvám se.

Stanislav Křeček:  Děkuji, pane předsedající. Druhý problém, se kterým jsme se setkali, byl návrh na zřízení dětského ombudsmana, který se nás dotýkal a který se dotýká celkem problematiky, jak Česká republika bude zacházet s požadavky na zřízení dalších orgánů, které mají kontrolovat některá práva.

Původní návrh na zřízení ombudsmana veřejného ochránce práv před 20 lety počítal s tím, že veřejný ochránce práv bude mít 40 zaměstnanců, tak to bylo v důvodové zprávě. Dnes je nás tam více než 160, protože mezitím nám byly zřízeny další kompetence. Česká republika si musí vybrat, zda bude postupovat tak, že pokud bude třeba zřídit nějaký další kontrolní orgán, dětský ombudsman, ministerstvo zdravotnictví trvá na tom, aby byla zřízena národní instituce na ochranu lidských práv, zda zřídí samostatnou instituci, s novou budovou, s novým rozpočtem, s novými mzdovými účetními a já nevím, s čím vším, nebo zda to připojí k úřadu veřejného ochránce práv, ze kterého se pak stává administrativní kolos. To je samozřejmě problém, který musí vyřešit.

Byli jsme připraveni, pokud jde o dětského ombudsmana, na obě varianty, tzn. i u nás i v řízení samostatné instituce.

Učinili jsme také řadu legislativních doporučení, myslím, že 13, je to největší počet, který jsme učinili, bylo to také proto, že když jsem nastoupil do své funkce v minulém roce, tak jsem zopakoval některá legislativní doporučení, která nebyla dosud vzata v úvahu. Se zákonodárnými sbory bychom je znovu připomněli.

Jednali jsme také v řadě věcí z vlastní iniciativy. Tam, kde jsme se z veřejných prostředků dozvěděli, že existuje nějaký problém, připomínám problém Bečvy, vám dobře známý, kde to šetření uzavíráme, problém pražské výstavy Masaryčka, kde se nám zdálo, že stavební úřad postupuje poněkud svérázně, také šetříme tuto problematiku a v celé řadě dalších, dalších věcí.

Pokud jde o tu formu naší výroční zprávy, tak jsme zvolili poněkud střízlivější formu, než to bylo v minulosti. Jde o to, aby to bylo přehledné, aby to podávalo dostatek informací o naší činnosti. Děkuji vám za vyslechnutí tohoto úvodního slova.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám také, pane veřejný ochránce práv, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Kárníka. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této souhrnné zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Tecl a já ho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ochránce, vážené kolegyně a kolegové. Výroční zpráva je klíčovým dokumentem veřejného ochránce práv, kterým ombudsman každoročně informuje o své činnosti a poznatcích z uplynulého roku. Jak v úvodu zprávy zmiňuje ombudsman Stanislav Křeček, je každoroční pomyslnou vizitkou činnosti veřejného ochránce práv a letos se ohlíží za zcela mimořádným rokem 2020.

Společnost na celém světě, lidé, instituce i státy si museli zvyknout na zásadní změny každodenního života, na nové způsoby komunikace a nečekané problémy. Zpráva veřejného ochránce práv za rok 2020 jako každoročně shrnuje problémy, s nimiž se lidé potýkají a v jakých situacích jsou porušována jejich práva. Navíc reflektuje škálu stížností, které souvisí s pandemií.

Veřejný ochránce upozorňuje na řadu systémových problémů, na jejichž řešení společnost čeká. Ukazuje, kde státní správa nejčastěji chybuje, jaká situace panuje v zařízeních, v nichž jsou lidé omezeni na svobodě, jakým způsobem a v jakých situacích jsou lidé vystavováni nerovnému zacházení nebo jakým bariérám čelí lidé se zdravotním postižením.

Ve zprávě veřejného ochránce práv za rok 2020 v souvislosti s pandemií došlo k neobyčejnému nárůstu stížností na rušení zájezdů cestovními kancelářemi a na zákazy návštěv v zařízeních, kde jsou lidé omezeni na svobodě. Jak ale v úvodu zprávy ombudsman Stanislav Křeček konstatuje, žádná tlustá čára oddělující dobu před pandemií a současností se nekoná a úřad veřejného ochránce práv i v pandemickém roce pomáhal s informacemi o změnách a možnostech, které z nových situací i právních předpisů vyplynuly.

Výroční zprávou informuje Stanislav Křeček o činnosti celého úřadu v roce 2020, čímž shrnuje i poslední část šestiletého období své předchůdkyně Anny Šabatové, kterou v úřadu dne 19. února 2020 vystřídal. Část roku 2020 zastával Stanislav Křeček pozici zástupce veřejného ochránce práv a na vyřizování agendy úřadu se proto významně podílel. Již před nástupem do pozice ombudsmana 4. prosince 2019 jej ve funkci ombudsmana vystřídala zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková.

Konstatuji, že zprávu považuji za přehlednou a vyváženou. Výstupy veřejného ochránce práv projednal výbor pro vzdělávání, vědu a kulturu dne 2. května tohoto roku. Stěžejním výstupem je souhrn legislativních doporučení ombudsmana Poslanecké sněmovně. Jsem přesvědčen, že je třeba sledovat, jakým způsobem je s těmito doporučeními nakládáno. Obecně se skladba problémů, s nimiž se na kancelář ochránce lidé v roce 2020 obraceli, významně nezměnila. Nejčastějším problémem je stále oblast sociálního zabezpečení. Veřejný ochránce práv navrhl 13 legislativních doporučení.

Vážené kolegyně a kolegové, jak již jsem zmínil, Kancelář veřejného ochránce práv každoročně upozorňuje na potíže, které pramení z nedostatku v právních předpisech a apeluje na zákonodárný sbor, aby usiloval o odstranění těchto legislativních mezer. Je tomu tak i v případě výroční zprávy za rok 2020.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení garančního výboru.

35. usnesení z 8. schůze, konané dne 2. června 2021, k souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2020. Po úvodním slově předsedy výboru, senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění souhrnné zprávy veřejným ochráncem práv, doktorem Stanislavem Křečkem, po zpravodajské zprávě senátora Jana Tecla a po rozpravě výbor

I. bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2020,

II. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2020,

III. určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku č. 70 na schůzi Senátu PČR senátora Jana Tecla,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Pavel Kárník? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Kárník:  Vážený pane předsedo, vážený pane doktore, kolegyně, kolegové. Předem upozorňuji, že mě dnes na tomto místě uvidíte několikrát. Náš hodný pan předseda ústavně-právního výboru Tomáš Goláň mně přidělil všechny souhrnné a výroční zprávy, které dorazily na náš výbor. Přemýšlel jsem proč, do té doby, než jsem dostal uvedené zprávy do rukou. Jsou to vlastně knihy až o 140 stranách, já byl dlouhá léta ředitelem knihovny. Také jsem stále v hodnotící komisi soutěže Magnesia Litera, takže jsem se pustil s chutí do čtení.

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv má 120 stran. Na 16. schůzi ÚPV, konané dne 8. června 2021, ji osobně představil pan doktor Stanislav Křeček. Zpráva je srozumitelně strukturovaná a podrobně seznamuje s činností úřadu, tak, jak jsme slyšeli od kolegy Tecla. Nikoho asi nepřekvapí, že nejvíce podnětů z 7926, celkem 43, se týkalo stavebního zákona.

Nechci zdržovat s dalšími velmi zajímavými čísly a doporučuji všem zájemcům si zprávu přečíst. Po rozpravě doporučuje ústavně-právní výbor Senátu PČR vzít souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2020 na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také, pane senátore, děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Jitka Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ombudsmane, milé kolegyně, kolegové. Předstupuji před vás v rozpravě, která se týká výroční zprávy veřejného ochránce práv. Myslím, že občané České republiky, a my jsme rádi, že máme ombudsmana, nebylo snadné ho do českého právního řádu vůbec zařadit a tuto instituci ustanovit. Od té doby se sice zákon o veřejném ochránci práv několikrát měnil, ale ve věcech, které podstatně neměnily proces vyřizování stížností, které k ombudsmanovi přichází.

To, že v České republice má ombudsman už své postavení a lidé o něm ví a obrací se na něho, vyplývá z počtu podaných podnětů, které se pohybují kolem 8000. V době, kdy tam působil pan doktor Motejl, dokonce dosáhl jeden rok až 12 000.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, paní místopředsedkyně, prosím pány kolegy, zejména... Nepochybuji o tom, že ta jednání jsou pracovní, ale mohli byste je vést mimo jednací sál? Protože opravdu toho vystupujícího, a nejen jeho, to ruší. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  To jen na úvod. Já sama a možná i vy využíváte té kompetence, kterou máme, že se přímo můžeme obracet na veřejného ochránce práv. Já jsem se na něho obrátila s tím, že jsem požádala, zda by zvážil, zda by z vlastní iniciativy nezahájil šetření ve věci případu Bečvy. Jak jsme byli informováni, tak na tom kancelář pracuje.

Mám ale několik dotazů a ráda bych na ně slyšela odpověď. Od počátku, když si vezmete všechny ty zprávy veřejného ochránce práv, vidíte čísla, ke kterým bych potřebovala možná já, a možná ostatní, vysvětlení. Podnětů za rok 2020 bylo 7844, ale zahájených šetření bylo jenom 729. To znamená, že všechna ta ostatní podání, která z 60 % byla v působnosti, tzn. kolem 3500, tam je to číslo přesně uvedené, z těch čísel jenom 729 vyžadovalo zahájení šetření? Ostatní byly jenom dotazy?

Znamená to, že lidé se nevyznají v našem právním řádu a vy jim dáváte jenom právní rady, jak postupovat? Vím, že máte takové formuláře, kde máte „v případě exekuce“, „v případě sociálních dávek“ apod. Chtěla bych jenom tohle jasně říci, jestli byste nám na to mohl odpovědět. To znamená, 7840 podnětů, z toho je téměř 60 %, dokonce i víc procent, v kompetenci působnosti ombudsmana, ale z toho je jenom 729, kde byla zahájena šetření.

A pak mám druhou otázku, ta je ještě náročnější. Prosila bych, aby v příštích zprávách tato informace byla. Jak dlouho trvají jednotlivá šetření? Já totiž ze své vlastní působnosti, jako zástupkyně veřejného ochránce práv, vím, že to je nejvíce bolavé místo. Šetření trvají u těch složitých případů rok, dva nebo tři. A já to hned doložím. Možná by stálo za to zvažovat, jak tento proces zrychlit, protože než se ten dotyčný dozví o tom nebo dostane tu zprávu a šetření je vyřízeno, často už ty možnosti té reálné nápravy v praxi nám bohužel utíkají. To je spíš také pro nás. A možná bych poprosila, aby v příštích zprávách doba toho, jak řízení jsou dlouho vyřizována, byla součástí té souhrnné zprávy; rozdělená také samozřejmě podle toho, zda se jedná o případy, které nedosáhly nápravy, případy, kdy bylo dosaženo nápravy přímo úřadem.

Mám teď takový vlastní případ, který jsem tady chtěla otevřít, protože je to případ, který šetřil veřejný ochránce práv. Týká se obrovského počtu lidí. My jsme včera měli celý balíček návrhů Evropské unie, směrnic, nařízení, návrhů na úmluvy, které se týkaly seniorů. Týkaly se digitální společnosti. Ve všech těch podkladech je jednoznačně deklarováno, že chceme digitální společnost, ale jsou tu lidé, kteří nebudou schopni nebo nemají možnosti a podmínky pro to, aby v této digitální společnosti využívali všech možností, které jim technologie dávají. Nesmíme na ně zapomenout a jejich práva nesmí být tímto postupem nijak omezena. To všechno jsou formulace, které jsme tady deklarovali, ke kterým jsme přijali usnesení, se kterými souhlasíme.

Já jsem se 28. května 2018, tedy před 3 roky, obrátila na tehdy ještě veřejnou ochránkyní práv, paní Šabatovou. Obrátila jsem se na ni tedy před těmi 3 lety, abych požádala o stanovisko postupu firmy ČEZ Prodej, a. s. Dopisem v předstihu informovala zákazníky, že mění ceník a že podle zákona mají ti, kteří využívají jejich služeb a mají s ní smlouvu, mohou odstoupit od této smlouvy a mít jinou společnost. Ale v tom krátkém dopise, který měl, já ho tady dokonce mám, takovýto charakter, odkazuje: „Jestli se chcete seznámit s návrhem nových podmínek, který bude platit asi za měsíc, tak si to najděte na internetu.“

Já se domnívám, že to je přesně případ toho, jak se nemá postupovat. Proto jsem se obrátila na veřejnou ochránkyni práv, s tím, že se domnívám, že dochází k diskriminaci lidí, kteří ten internet nemají nebo k němu nemají přístup, aby tuto situaci prošetřila.

Veřejná ochránkyně práv se obrátila na firmu ČEZ, obrátila se na ERÚ a jednala s nimi, jakým způsobem tuto situaci vyřeší. S tím, že od počátku názor právníků kanceláře veřejného ochránce práv byl ten, že skutečně toto jednání není souladné a je tu obava z toho, že se jedná o diskriminaci z důvodu věku. Nejenom z důvodu věku, ale i ještě z dalších důvodů, ale hlavně z důvodu věku. Máme samozřejmě seniory v 90 letech, kteří perfektně ovládají IT technologie. Týkalo se to tisíců zákazníků, kteří podepsali smlouvy ručně, to znamená dopisem, nikoliv přes IT technologie. Najednou měli komunikovat a hledat ceníky na internetových stránkách. Já jsem si uvědomila, že znám několik starších dam, starších pánů, kteří přístup k internetu nemají. Říkají: Co my s tím teď? No, tak asi nic, musíme přistoupit a nemáme čas a nemáme možnost si to zkontrolovat, protože jak se třeba dostaneme k internetu?

Doba šetření trvala, teď to řeknu přesně, do března... Do března 2021. V březnu 2021 přes několik dopisů, korespondenci s kanceláří, jsem dostala závěrečné stanovisko. To závěrečné stanovisko znělo v tom smyslu, že skutečně tedy veřejný ochránce práv se obrátil na ERÚ, ERÚ posoudil situaci, zahájil řízení se společností ČEZ Prodej, a. s., dokonce jí uložil pokutu. Ale překvalifikoval takové jednání nikoliv na diskriminační jednání, ale na užití nekalé obchodní praktiky. A že dokonce pro tento případ je to v pořádku. Tak jsem si řekla: Výborně, něco jsme udělali skutečně pro naše seniory hlavně, ale nejenom pro ty, pro ty, kteří nemají možnost využívat tyto IT technologie nebo je z nějakého důvodu využívat prostě i nechtějí. My jim říkáme ve všech právních předpisech, zákonech a deklaracích, že na to mají právo. Byla jsem spokojena. No, ale ono to bylo trošku jinak. To mě opravdu překvapilo.

Protože jsem k tomu chtěla vydat obecnou tiskovou zprávu, protože to je základní deklarace, která si myslím, že bude platit i pro jiné společnosti, tak jsem se ještě znovu obrátila na ERÚ. Tam jsem se dozvěděla, že zhruba před rokem, než jsem dostala tento dopis a vyrozumění od veřejného ochránce práv, vydali sice rozhodnutí, ale to rozhodnutí bylo napadeno odvoláním. Ještě v době před odesláním dopisu od kanceláře ombudsmana tento rozklad společnosti ČEZ Prodej a na základě doporučení rozkladové komise celé rozhodnutí zrušil. Řekl, že to není žádná nekalá obchodní praktika, že to není žádná diskriminace. Všechno to spadlo. Výsledek? Můj podnět byl vyřízen veřejným ochráncem práv jako oprávněný, celá situace byla vyhodnocena jako buď nekalá obchodní praktika, nebo diskriminační jednání, ale ve skutečnosti to dopadlo úplně jinak. Takže já jsem byla mylně informovaná a ještě, řeknu, rok poté, co bylo vydané to původní rozhodnutí, dokonce poté, co bylo vydané nové rozhodnutí. Přiznám se, že jsem z toho byla, a teď řeknu to slovo, které používám, ono je takové kulantní, překvapená.

Já se chci zeptat: Jakým způsobem chcete řešit, aby k tomu nedocházelo? Jestli v takovém případě zahájíte nové šetření? Protože vaše stanovisko je, vaší kanceláře, že to je diskriminační jednání nebo nekalá obchodní praktika. A to podle principu, že lidé, kteří nemohou nebo mají vážné důvody, že skutečně k IT technologiím nemají přístup, přece nemohou být takto, teď to řeknu, to slovíčko, diskriminováni nebo omezeni v tom, aby si prověřili, jaké jsou cenové podmínky? ČEZ s nimi tímto způsobem jedná. Mně to připadá naprosto zásadní. Pokuta, která byla původně uložena, byla v řádech statisíců korun. Nemyslím si, že musela být tak vysoká, nejde o tu pokutu, ale jde o princip, jak se budeme chovat k těmto lidem v naší společnosti, zejména seniorům. Pojďme si říct, že v praxi a fakticky chceme pro ně něco udělat a že to nejsou jenom prázdné deklarace. O to prosím i kancelář veřejného ochránce práv a pana ombudsmana. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji a ptám se, jestli někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Ano, paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ochránce, vážený pane ombudsmane, kolegyně, kolegové, já bych chtěla jenom velice krátce, pane ochránce, poděkovat vám a každému zaměstnanci ve vašem úřadě. Když vznikla funkce ombudsmana před lety, když ji založil nebo byl zvolen pan Otakar Motejl, měl kolem sebe partu velice mladých a nadšených lidí.

Přiznám se, že mé první politické hledání v roli senátorky vedlo směrem k vašemu úřadu. Nakonec moje předřečnice prošla vaším úřadem. Myslím si, že není žádné tajemství, že paní dnešní poslankyně Valachová pracovala u vás nakonec i tady v Senátu. Stala se ministryní atd. Určitě společně dbáme na to, aby v Česku právo bylo zdrávo, a že tomu tak není, možná, že čím dál víc, je i ta skutečnost, že mnohé instituce si svého ombudsmana volí. Jsou to např. média, Český rozhlas, je to školství. I my senátorky a senátoři se často pasujeme a půjčujeme si to označení ombudsman a stáváme se ombudsmany toho našeho okrsku, protože když všechno selže, lidé opravdu v tíživých situacích chodí k nám. Chtěla bych jenom poslat apel směrem k Poslanecké sněmovně, nechápu, proč se vedou různé nedůstojné debaty ohledně i rozpočtu kanceláře, když víme, jak jiné kanceláře se nehorázně rozmachují, je to všechno v pořádku, zatímco tady si myslím, že ta mravenčí práce týmu, který tady potkáme, hned v pondělí přijde vaše zástupkyně Monika Šimůnková, protože zde máme kulatý stůl kolegy Adámka, veřejné opatrovnictví. I toto téma tady nezaznívá poprvé. Takže jenom veliké poděkování a buďte zdráv.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, paní senátorko. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu uzavírám. Poprosím pana předkladatele souhrnné zprávy o jeho závěrečné vystoupení, předpokládám, že odpoví na položené dotazy.

Stanislav Křeček:  Dámy a pánové, děkuji za diskusi. Pokud jde o rozdílná čísla, která jsou uvedena, zní to přesně tak. V roce 2020 jsme vyřídili 7844 podnětů, z nich 617 bylo ukončeno, ve 490 podnětech jsme konstatovali pochybení nebo diskriminaci. Ve většině případů, 349, úřady toto napravily, v 85 případech to zatím nenapravily, ale učiní tak až po vydání závěrečné zprávy. V 19 případech úřady odmítly napravit a setrvaly na svém stanovisku. Prosil bych, aby byl pochopen smysl práce ombudsmana. My nerozhodujeme. Ombudsman nerozhoduje. I když se naše závěrečné zprávy jmenují rozhodnutí, my nenahrazujeme státní správu. To, že řekneme, že došlo k diskriminaci, je náš názor. Zda to skutečně bylo, může posoudit jedině soud, ale nikoliv ombudsman. My sdělujeme náš názor na situaci ve společnosti, sdělujeme, že to je tak, jak si to my myslíme, ale nemůžeme nahradit rozhodnutí státní správy ve věci, které jí přísluší. To není funkcí ombudsmana. Nebo nemůže být, nemůžeme nahrazovat státní správu.

Činíme doporučení a sami zvažte, kolik legislativních doporučení, které jsme učinili, bylo zákonodárnými orgány vzato v úvahu. To je na vaší úvaze.

Jak řízení trvá dlouho, záleží samozřejmě, jsme závazní na to, jak rychle nám odpoví státní orgány. Nemůžeme rozhodovat nebo dojít k nějakému závěru bez odpovědi, bez vyjádření státních orgánů, samozřejmě někdy čekáme dlouho, někdy musíme urgovat odpověď, někdy to trvá dlouho. Samozřejmě na tom to záleží. Ale já velmi dbám na to, abychom rozhodovali rychle. Ne ve všech případech musíme zahajovat šetření formálně. Některé věci víme, známe, můžeme zaslat odpověď už přímo. Z našich zkušeností, z obdobných případů, které jsme řešili.

Bečvu jsme zahájili, tam to řízení zatím nebylo vydáno. Závěrečná zpráva. Obecně mohu říct, že jsme v případě Bečvy nezjistili nějaké závažné pochybení státních orgánů. Nedostatky jsou, pokud jde o legislativní úpravu. Předpisy, které řeší tyto problémy, nejsou dokonalé, ale státní orgány v nějaké zásadní míře, pokud jde o případ Bečvy, nepochybily.

Paní senátorka Seitlová upozornila na důležitou věc, na digitalizaci státní správy. My obecně zjišťujeme, že jakkoliv je digitalizace důležitá, jakkoliv se bez ní neobejdeme, tak to vyřazuje část společnosti v účasti na správě státu. Ať se nám to líbí nebo ne, společnost je prostě taková, podívejte se na distanční výuku v průběhu pandemie, kolik žáků se nemohlo účastnit, protože nemají počítač. Nemají počítač, nemají prostředky, aby si ho pořídili. Čili ta digitalizace je velmi vážný problém. Na jedné straně ji velmi potřebujeme, na druhé straně část společnosti se toho účastnit nemůže. Sčítání obyvatel to ukázalo velice jasně.

Čili je to jeden z problémů, který stojí před státními orgány, ale i před zákonodárnými orgány, jak tuto záležitost řešit, jak umožnit i těm, kteří nejsou schopni se účastnit té digitalizace v míře, kterou potřebujeme. Pokud jde o diskriminaci, setkáváme se s diskriminací, zejména pokud jde o věk. Z důvodu věku není poskytnuta půjčka, z důvodu věku pojišťovny neuzavřou smlouvy atd. To je většina stížností, pokud se týká té diskriminace. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji. Ještě se přihlásila paní senátorka Seitlová, která jako místopředsedkyně má právo, aby jí bylo uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nechci zdržovat, nicméně vím, že je to trošku formální bod, projednání výroční zprávy, ale je to jediná příležitost, jak takto oficiálně komunikovat s kanceláří. Opět jsem ráda, že máme ombudsmana, že pomáhá lidem, to říkám na úvod, ale je tam řada věcí, která by se měla posunout a řešit. Mám znovu tuto otázku. V tomto roce, nebo resp. v roce 2020, bylo přijato přes 7000 stížností. Ale ty stížnosti, které byly došetřeny, nejsou stížnosti z toho roku 2020. Nebo ano? Jak dlouho trvá vyřizování stížností? Moje stížnost trvala tři roky. Vím, že to není jediná situace, lidé se na mě obrací a říkají: Trvá to velmi dlouho. Takže to je ta otázka a prosba, aby v příští závěrečné zprávě ta doba šetření byla uvedena.

Pak tedy ještě k té Bečvě... Nechala jsem si zpracovat právní analýzu velmi erudovanou advokátní kanceláří a mám i jakousi skupinu expertů, která se tím zabývá, bohužel jsme na pochybení v činnosti orgánů státní správy přišli. Já vám tu zprávu určitě poskytnu a můžeme tuto situaci konzultovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji. Máme, prosím, pana zpravodaje, poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s průběhem rozpravy a seznámil nás s tím, jakým způsobem a o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Tecl:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. V rozpravě vystoupily celkem dvě senátorky. Nezazněl jiný návrh na usnesení Senátu, než které předložil garanční výbor, proto budeme hlasovat o usnesení vzít na vědomí souhrnnou zprávu veřejného ochránce práv za rok 2020.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Předtím, než budeme hlasovat o tom usnesení, jak jej navrhl pan senátor Tecl, vás svolám.

V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum 35. Hlasujeme o souhrnné zprávě veřejného ochránce práv. Budeme hlasovat o tom, zda ji vezmeme na vědomí. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, při kvóru 37, při hlasování číslo 36, pro 64. Zpráva byla vzata na vědomí. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane veřejný ochránce práv, a loučím se s vámi.

Podle toho, jak jsme si schválili program, dalším bodem je bod, který má název

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 96

Tento zákon jste obdrželi jako senátní tisk č. 96 a návrh uvede ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kterou nyní prosím, aby, až se usadí a připraví, nás seznámila s návrhem zákona. Zároveň prosím organizační odbor, aby zajistil, aby paní ministryně dostala všechny pozměňovací návrhy, které nám postupně přicházely na naše stoly, aby je také měla k dispozici. Prosím, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, tento zákon, vládní zákon, návrh zákona, který byl velkým oříškem pro ministerstvo spravedlnosti, nakonec doputoval po velkých peripetiích do Senátu. Jsem ráda, že mu věnujete zvýšenou pozornost, protože ne všechno, co sněmovna schválila, tak jsme se s tím ztotožnili. Byla jsem ráda, že pan senátor Goláň uspořádal kulatý stůl, že jsme mohli o tom zákoně diskutovat a že jsme se shodli na tom, kudy by vedla náprava, tak, aby se ještě zachránilo to, co se zachránit dá.

Asi připomenu stručně, že hlavním cílem tohoto vládního návrhu bylo v podstatě řešení problémů vícečetných exekucí. Vládní návrh proto předpokládal taková opatření, která omezí počet podávaných exekučních návrhů a zároveň zajistí, aby ta bezúspěšná exekuční řízení byla zastavována v odpovídající době. Počítal především se zavedením povinné zálohy na náklady exekuce. Pokud by nebyla záloha složena, soudní exekutor by exekuci zastavil.

Opatření mělo vést oprávněné k tomu, aby zvážili, zda vůbec budou zahajovat exekuci, vědí-li předem, že by mohla být bezvýsledná. Vládní návrh současně obsahoval právní úpravu zastavení bezvýsledných exekucí po třech letech. Zastavení takové exekuce bylo povinností soudního exekutora. Práva oprávněného byla chráněna tak, že mu byla dána možnost složit na výzvu soudního exekutora další zálohu na náklady exekuce a tím odvrátit její zastavení.

Takto mělo být možno postupovat opakovaně, nejdéle však po dobu devíti let. Dále návrh řešil některé dílčí problémy vyplývající z praxe, např. zakotvit náhradu nákladů plátce mzdy, které mu vznikaly při exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů.

V Poslanecké sněmovně byla schválena celá řada pozměňovacích návrhů, jejichž prostřednictvím byly provedeny zejména tyto změny. Byla prodloužena lhůta, po jejímž uplynutí budou do budoucna zastavovány bezvýsledné exekuce, a to z 3 na 6 let, a stanoveno, že záloha na další nebude povinná.

Bylo doplněno zastavování bezvýsledných exekucí ve výši do 1500 Kč, včetně, bez příslušenství. Bylo doplněno „milostivé léto veřejnoprávní“, byla schválena humanizace mobiliárních exekucí. Bylo schváleno nahrávání telefonických hovorů exekutorského úřadu. Došlo ke schválení některých změn v exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů, které se týkají odměn zdravotníků za činnost související s epidemií a příspěvku k důchodu pro osoby postižené komunistickým režimem a účastníky odboje.

Dále byly schváleny změny týkající se komunikace soudního exekutora s dalšími subjekty, např. pomocí datových souborů. Ve prospěch lepší informovanosti o průběhu exekučního řízení byly schváleny některé změny v centrální evidenci exekucí. Dále bylo schváleno rovněž právo exekučního řízení na vydání kopie elektronického spisu. Bylo sníženo penále na pojistné na sociální zabezpečení.

I když některé z těchto změn ministerstvo spravedlnosti nepovažovalo za krok správným směrem, máme za to, že pozitiva, která přinášejí, v podstatě převažují, návrh jsme proto podpořili. Pokud jde o vaše pozměňovací návrhy, už nyní mohu uvést některé z nich a trošku se k nim vyjádřit.

Pokud jde o poslanecký návrh komplexní ÚPV, který obsahuje teritorialitu, to už jsme si zde vyjasnili na kulatém stole, že s teritorialitou rozhodně nesouhlasím, proto nemohu dát k tomuto návrhu kladné stanovisko.

Pak tady máte druhý pozměňovací návrh, který je vlastně totožný. Už tam tu teritorialitu neobsahuje. Tomu bych dala neutrální stanovisko a dala bych mu v podstatě šanci.

Potom tam máme neutrální stanovisko i vůči poslaneckému návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Hlavně, co zdůrazňuji, je nutné posunutí účinnosti u ustanovení upravujících rejstřík zahájených exekucí, centrální evidenci exekucí a humanizaci prodeje movitých věcí, která rovněž závisí na změnách v těchto informačních systémech, aby byl zajištěn dostatečný časový prostor pro tuto technickou změnu.

Co říct závěrem? Závěrem bych chtěla poděkovat za vstřícný postoj Senátu, že zde byl umožněn vůbec ten komunikační kanál, že jsme mohli věc posuzovat na kulatém stolu, kde jsme si celou řadu důležitých věcí vyjasnili. Věřím, že Senát se bude chovat odpovědně, jako tomu bylo dosud. Tak, jak to třeba bylo se zákonem o soudech a soudcích, kde nakonec zvítězila ta senátní verze, se kterou jsme se ztotožnili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní navrhovatelko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Předtím, než oznámím garančního zpravodaje, tak jenom pro záznam, z dnešního jednání se omlouvá Ladislav Václavec, takže prosím zaevidovat mezi omluvené.

Návrh zákona projednal výbor pro sociální politiku, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Adéla Šípová. Následně návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lumír Aschenbrenner. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 96/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Holásek. Nyní vás prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Než pan zpravodaj dorazí, upozorňuji, že my máme k dispozici jeden, dva, tři, pojďte, pane zpravodaji, čtyři, pět, šest, sedm, osm dalších pozměňovacích návrhů, nebo devět, které máme na stole. Takže já si pana zpravodaje dovolím potom poprosit, až přinese zpravodajskou zprávu a bude sledovat rozpravu, aby se zamyslel nad tím, zda si i tyto návrhy potom nějak neočíslujeme. Až budeme na konci jednat, nemyslím nyní. Nyní poprosím o tu zpravodajskou zprávu, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu k senátnímu tisku č. 96, k novele exekučního řádu, byť ta novela se týká dalších sedmi právních předpisů. Já tady zrekapituluji, možná zopakuji některé základní informace, které už tady zazněly z úst paní ministryně. První věc, kterou bychom si měli říci, že ten zákon se opravdu projednává velmi dlouho, myslím už necelé dva roky, s tím, že prošel v Poslanecké sněmovně velkými změnami, ať už na jednání na plénu, nebo na ústavně-právním výboru. Takový ten hlavní záměr novely se posunul někam jinam. Ten původní záměr bylo prosazení principu jeden dlužník, jeden exekutor. To znamená, aby jeden dlužník řešil svoje závazky pouze s jedním exekutorem. To se prosadit nepodařilo. Byl tam princip „sněhulák“, byly tam různé principy teritoriality, ale do návrhu zákona se dostalo ustanovení další.

Já jenom tady stručně zrekapituluji ta nejdůležitější z nich. Je to zavedení povinných zvukových záznamů telefonátu exekutora s účastníky exekučního řízení. Je to zpřísnění podmínek mobiliárních exekucí, tedy výkonu rozhodnutí prodeje movitých věcí. Je to uplatnění principu časového zarámování exekucí. Nakonec na časová období 6 + 3 + 3 roky. Je to přijetí jednorázové úpravy zastavení starých bagatelních exekucí, tzn. vymáhání pohledávek do 1500 Kč. Je to rovněž zavedení tzv. „veřejnoprávního milostivého léta“, tedy zastavení starých exekucí vůči oprávněným. To znamená, ten věřitel, který vymáhá pohledávku veřejnoprávní osobou. Zároveň se zavedla povinná záloha na náklady exekuce. Důležitá věc je také povinnost poskytovat exekuční spis na datovém nosiči.

Když jsme to připravovali na ústavně-právní výbor, tak jsme hodně vycházeli z kulatého stolu, za jehož organizaci ještě jednou děkuji. Po spolupráci opravdu s širokým kolektivem senátorů i dalších zúčastněných osob jsme se rozhodli připravit komplexní pozměňovací návrh k tomu senátnímu tisku. Byla tam i diskuze o tom, že bychom to zamítli, ale nakonec jsme se rozhodli pokusit se ten zákon opravit.

S tím, že na ústavně-právním výboru byl přijat jednak souhrnný pozměňovací návrh, který zaprvé napravuje celou řadu legislativních nedostatků a nedotažených věcí. Zároveň mění princip započítávání výtěžku při uspokojování pohledávky na náklady soudu a na jistinu, nikoli na příslušenství, což je ve prospěch dlužníků. Zefektivňujeme doručování v exekučním řízení zavedením centrální úřední desky. Upravujeme pravidla pro skládání záloh na náklady nových exekucí, tzn. ruší se ta záloha na začátku exekucí, ale zakládá se povinná záloha při prodlužování exekučního řízení o 3 a 3 roky.

Konečně jsme navrhli vyloučení aplikace zvýšené ochrany u těch mobiliárních exekucí na právnickou osobu. Měla by se týkat jen fyzických osob, což je logické. Konečně, vedle toho datového nosiče zpřístupňujeme exekutorský spis elektronickou formou. Takže to je ve stručnosti shrnutí pozměňovacího návrhu, přijatého na ústavně-právním výboru. V zásadě obsahuje shodný pozměňovací návrh, byl přijat výborem pro sociální politiku.

Vedle toho na ústavně-právním výboru byl ještě předložen a schválen pozměňovací návrh, který zakládá místní příslušnost. Byl to návrh paní senátorky Adély Šípové.

Takže mi dovolte na závěr vás seznámit s usnesením ústavně-právního výboru k senátnímu tisku č. 96

Po úvodním slovu pana Michala Fraňka, náměstka ministryně spravedlnosti, po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl já, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jana Holáska,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane garanční zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval a zaznamenával rozpravu a případně si zaznamenával návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro sociální politiku, paní senátorka Adéla Šípová? Ano, přeje, prosím, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážení kolegové, já jenom stručně, protože v podstatě můžu odkázat na to, co řekl můj kolega, pan Holásek.

My jsme se snažili na tomto tisku intenzivně spolupracovat, já mu za to děkuji. Snažili jsme se předkládat totožné komplexní pozměňovací návrhy a současně totožný pozměňovací návrh k místní příslušnosti.

My jsme na výboru pro sociální politiku tuto záležitost projednali 1. června, kdy, jak už bylo řečeno, komplexní pozměňovací návrh řešil zejména legislativně technické nedostatky, kterých bylo poměrně značné množství, dále pak věcné změny, které vyplynuly z debaty na kulatém stolu, které již kolega Holásek pojmenoval. Já je již nebudu opakovat.

Tento komplexní návrh byl na výboru pro sociální politiku přijat a shoduje se s tím, který byl přijatý na ÚPV, což tedy potvrzuji. Pozměňovací návrh, který se týká místní příslušnosti, tento pozměňovací návrh na výboru pro sociální politiku přijat nebyl. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní zpravodajko, táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Lumír Aschenbrenner? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Hospodářský výbor projednal tento materiál na své schůzi 2. června a

I. doporučil Senátu PČR vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ke kterým se pak vyjádřím,

II. určil zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mě,

III. pověřil předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Protože těch pozměňovacích návrhů máte docela haldu, já jenom velice stručně k tomu, který vzešel z našeho výboru. Týká se jediné záležitosti, a to je vyjmutí povinných záloh. Já bych se u toho ještě na chviličku zastavil, protože jeden z pozměňovacích návrhů podávám i já a kolega Hanza. Týká se také víceméně povinných záloh. Já bych s tím návrhem naložil podle toho, jaká výše povinných záloh zazní v průběhu diskuze od paní ministryně. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokud čekáte, že budu mluvit k samotné materii, tak se mýlíte. K té vystoupím ještě jednou.

Nastala nám tady situace, že ze Senátu se nám stalo 4. čtení Poslanecké sněmovny. Mluvím tady jako předseda ústavně-právního výboru. Je na čase, abychom si uvědomili, jakou má Senát funkci. Senát má funkci kontrolní, Senát má 15 lidí v legislativě, Senát má 30 dnů na projednávání zákonů.

Na celém zákoně pracovali všeho všudy dva, maximálně tři lidé. A jeden legislativec. Měli jsme na to 14 dnů. Naše ambice dosahují rozměrů, ke kterým Senát nebyl založen. Pokud budeme mít 50 lidí v legislativním oddělení a lhůtu na projednání 3 roky, tak jak tomu bylo ve sněmovně, ano, pak měňme zákony, měňme filozofii a měňme způsob, jak Senát bude jednat.

Tato situace nebyla poprvé. Zažili jsme to u DEPO, zažili jsme to u dalších situací, kdy jsou nám předkládány pozměňovací návrhy z Poslanecké sněmovny, které neprošly. Takže skutečně se stáváme čtvrtým čtením. Ta situace je naprosto neúnosná. Pokud chceme udržet filozofii Senátu v těch intencích, ve kterých doposud postupoval a na které byl postaven, tak se mějme na pozoru a pracujme způsobem, že zákony buď zamítneme, nebo opravíme legislativně-technické chyby. Pokud máme jinou ambici, sejděme se, bavme se o tom, ale vyjednejme úplně jiné podmínky. Ne, že na tom bude dělat jeden, dva senátoři a jeden legislativec. A tím to nemyslím špatně, že ostatní se svezou, to je v pořádku, ale ten termín je šibeniční. Víte sami, že jsme na to měli 14 dnů. Soboty, neděle, od rána do večera. A to si myslím, že nikdy nebylo ambicí Senátu. Nikdy si nemyslím, že bychom měli v tom pokračovat. Tu potřebu jsem tady neměl proto, aby někdo řekl: „Jo, jste dobří, pracovali jste na tom!“ Ale protože nám tady přijde stavební zákon a hrozí něco podobného. Já to myslím do budoucna. Není možné, aby Senát přebíral velké části pozměňovacích návrhů a dával do pořádku právní normy, které se zásadním způsobem nepovedly v Poslanecké sněmovně. Často ne vinou vlády, ale vinou komplexních pozměňovacích návrhů. Proto se fakt všichni zamysleme, prosím vás o to, abychom ambice, chápu, že chceme prostě tvořit budoucnost a chceme tvořit zákony, chápu, že chceme být součástí legislativního procesu, ale můžeme být součástí legislativního procesu jenom v těch intencích, ve kterých Senát doposud pracoval a pro co byl v podstatě navržen a založen.

Proto si myslím, že je na místě, abychom příště zákony podobného typu zamítali, ne je filozoficky celé předělávali. Ne je celé udělali podle toho, co chtěla Poslanecká sněmovna, a nedopadlo to. Protože skutečně to, co se stalo při projednávání tohoto zákona, při přípravě na dnešní plénum, bylo 4. čtením Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní senátorko. Znovu všechny prosím, aby svá pracovní jednání přenesli mimo tento jednací sál. Opravdu je to slyšet a opravdu to není ani zdvořilé vůči těm, co mluví.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, přeji vám hezký den. Trošku možná navážu na předsedu ústavně-právního výboru, ale především zkusím k filozofii, proč vlastně se dneska tímto zákonem chceme zabývat.

Exekucí máme hodně. Novel k exekučnímu řádu taky. Různé novely různě zjemňovaly. Myslím si, že podstatnou novelou, která konečně k něčemu přispěla, byla až novela v roce 2016. Nyní pořád existuje situace, kdy máme těch dlužníků moc. Máme miliony dluhů, miliony lidí se tím... Pardon, dlužníci se tím trápí, protože systém, který fungoval původně u exekucí, byl takový, že jejich náklady na příslušenství narůstaly neúměrně více než samotná jistina dluhu. Ti lidé nebyli schopni, byť chtěli, to splácet. Uznávám, že po novele v roce 2016 už takových případů moc nenarůstá, ale zase si musíme uvědomit, že jsme spoustu těch dluhů z těch bývalých dob vůbec neodstranili, nezastavili a táhneme je dál. Ti lidé zůstávají takzvaně v „šedé ekonomice“ a my přece máme zájem je dostat zpět, a napravit tak celou naši ekonomiku.

Proto, přestože v Poslanecké sněmovně se úplně ten zákon nepovedl dokonale, ale přece jenom tam prošlo hodně dobrých věcí, ať už milostivé léto, které tam prosadil Marek Výborný, sedí tady a sleduje nás, jak budeme projednávat, ať bagatelní dluhy a další a další, nicméně ta novela k nám z Poslanecké sněmovny nepřišla úplně dokonalá. My můžeme stát před tím: Pomoct, nebo zamítnout?

Dali jsme se cestou pomoct. Proto jsme, náš klub, organizovali ten kulatý stůl, a to ještě i za účasti poslanců, abychom se zkusili domluvit, jak to napravit a jak které nápravy budou přijatelné i pro poslance. Účastnili se toho všichni zástupci poslaneckých klubů. Myslím si, a podpořím tady návrh paní ministryně k teritorialitě... Teď bych chtěla ji okomentovat v tom, že teritorialita je určitě téma, které musíme vést, které musíme projednávat, ale jaká forma teritoriality je ta nejsprávnější, si myslím, že není vydiskutované. Přestože se chci podílet dále na jednáních do budoucna o tom, jak nastavit teritorialitu, není a nepovažuji za významné to schválit a projednávat dnes. Proto bych vás chtěla poprosit, abychom nezavlékali tento bod do dnešního schvalování nebo neschválili ho. Myslím si, že i kulatý stůl nám dal jasně signál, že to není úplně to nejaktuálnější a nejakutnější k řešení.

Určitě bych uvítala, kdyby paní ministryně se vyjádřila k výši záloh, protože to je další moment, který unikl do médií nebo prostě si ho někdo nějak vymyslel. O výši záloh hovoří jako o nepřekonatelné překážce, protože je příliš vysoká. Na kulatém stole, myslím si, že to stále trvá, ale poprosím paní ministryni, kdyby se pak k tomu vyjádřila, zda tedy platí, že bude 200, maximálně 500 korun. Toto přece není výše likvidační. My podporujeme zastavení exekucí, zastavování exekucí v módu 6+3+3. Nechci to teď přesně rozebírat, ale se zálohou, a ta záloha, znovu zopakuji, není likvidační.

Já bych tímto skončila. Možná ještě jsem neprobrala všechna témata, která je potřeba vysvětlit, ale počkám si ještě na další diskuzi. Ještě jednou děkuji Šárce Jelínkové, že zorganizovala kulatý stůl, že jste se toho mnozí z vás zúčastnili a že Senát ty signály z něho... Pokusíme se dneska přenést do našich pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Jo, paní ministryně chce reagovat?

Jestli, pane senátore, omlouvám se, že jsem si nevšiml. Paní ministryně, máte slovo. Když tak, pane senátore, můžete počkat tady.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Já chci jenom reagovat na ten dotaz k zálohám. Určitě ty zálohy nepřevýší 500 korun. My jsme to počítali a shodli jsme se na nejvýš této částce. Takže vás snad uklidním. Budeme to stanovovat vyhláškou ministerstva spravedlnosti. Jestli to takto stačí, tak jenom pro uklidnění.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní ministryně. Prosím pana senátora Doubravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na lavicích máte moje dva pozměňovací návrhy, v podstatě identické. Já bych v tuto chvíli přednesl jenom to odůvodnění, co mě vedlo k tomu, že jsem ty pozměňovací návrhy podal. Pak, doufám, že projde projednávání do podrobné rozpravy, kde bych ty pozměňovací návrhy načetl.

To odůvodnění k těm pozměňovacím návrhům říká, že v úpravě zastavování marných exekucí založených navrhovaným § 55 odstavec 7-11 exekučního řádu tisku č. 96, tak v úpravě navrhované pozměňovacím návrhem výboru pro sociální politiku v § 55 odstavec 7-12 exekučního řádu se nepočítá s přerušením běhu šestileté lhůty marné exekuce, respektive s osvobozením od povinnosti platit zálohu a další vedení exekuce, v případě exekucí na pohledávky z veřejné přepravy.

Někdo mi dýchá na brýle... Přepravní služby jsou jednotlivými dopravci poskytovány v režimu závazku veřejné služby, zajištění základní dopravní obslužnosti nebo ostatní dopravní obslužnosti. Smluvní přepravní vztah se děje za spoluúčasti některého veřejného rozpočtu, tj. kraj, město, obec, čímž se do něj dostává výrazný a zcela zřetelný veřejnoprávní prvek. Je tudíž pochopitelné, že v této situaci by měl právní řád obsahovat takové instituty, kterými lze chránit hospodaření dopravců, rozpočty obcí před zcela běžným jevem, jako je neplacení nájemného cestujícími.

Placení záloh exekutorovi bude pro dopravce a potažmo pro veřejné rozpočty obcí znamenat další zásahy víc spojené s vymáháním pohledávek z přepravy, bohužel i vidinou tomu, že náklady vložené do exekučního vymáhání ve stejné výši se nevrátí zpět. Dopad zvýšení nákladů se může promítnout v několika oblastech. Kraje, města, obce budou muset například omezit plánované výdaje do infrastruktury nebo zajistit vyšší příjmy například zvýšením daně z nemovitostí, poplatků, zvýšení cen jízdného nebo snížit rozsah smluvní dopravy, tj. omezit dopravy. Finanční dopady budou nevyčíslitelné a nedozírné, neboť se v nich nepochybně podepíše absolutní úpadek morálky dlužníků, kteří budou vědět, že pohledávky do určité výše se věřiteli z ekonomického hlediska nevyplatí vymáhat.

Zcela se v této souvislosti zapomíná na skutečnost, že věřitelem nejsou jen banky, poskytovatelé často nevýhodných úvěrů, dodavatelé energií, telefonní společnosti, ale především města a obce z pohledu nezaplacených pohledávek z pronájmu bytů, pozemků, sankcí z dopravních prostředků, z přestupkového řízení vedeného kvůli sousedským vztahům nebo výtržnictví či drobným krádežím. Dále jsou to například i majitelé nemovitostí, kterým nájemníci dluží za nájemné, společenství vlastníků bytových jednotek či bytová družstva, jejichž členové doplácejí na své neplatící sousedy, nebo firmy či drobní živnostníci, kteří třeba spotřebiteli poskytli určitou službu a nedostali za ni zaplaceno. Na rozdíl od bank, poskytovatelů úvěrů a dodavatelů energií, telefonních operátorů a ostatních vyjmenovaných subjektů nemohou dopravci vznik svých pohledávek nijak ovlivnit. A proto by tedy bylo nespravedlivé, a především nemorální, aby stát řešil z podstaty věci sociální problém výhradně na jejich úkor.

To je odůvodnění těch pozměňovacích návrhů. Říkám, pokud postoupíme do podrobné rozpravy, doufám, že ano, pak ty pozměňovací návrhy načtu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, než se dostanu k materii a dalších věcem, tak se vyjádřím přímo k tomuto pozměňovacímu návrhu.

To, co tady bylo uvedeno, tak úplně není pravda. Tento pozměňovací návrh by zahrnul dopravní podniky mezi zvlášť ohrožené věřitele. Omylem se ve sněmovně mezi zvlášť ohrožené věřitele, což jsou lidé, jimž pohledávky nevznikly vlastní vůlí, sice tady bylo citováno, že ty dopravní podniky taky ne, jsou pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, jsou to pohledávky za náhradu újmy poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, jsou to pohledávky vzniklé ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodné obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení. To jsou skutečně úplně jiné skupiny věřitelů než dopravní podniky. My jsme odtamtud vyňali i zdravotní pojišťovny, protože to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, mezi ty zvlášť ohrožené věřitele zahrnovalo zdravotní pojišťovny, dopravní podniky a samozřejmě tuto skupinu fyzických osob, kterou my systémově považujeme jedinou za zvlášť ohrožené věřitele. To znamená, ani dopravní podnik, ani zdravotní pojišťovna zcela jistě zvlášť ohroženým věřitelem není.

Tady by se potom samozřejmě nabízela situace, dejme tam bytová družstva, jim také pohledávky nevznikly vlastním zaviněním, a podobně. Byla by to výjimka z výjimek. To znamená, zůstaňme systémově u skupiny zvlášť ohrožených věřitelů, tak, jak jsem je vyjmenoval. To znamená ty náhrady škody, újmy za zdraví a, řekněme, výživné. To jsou velice společensky důležité pohledávky. Netlačme do toho ty dopravní podniky. Je důležité říci, že ten zákon přináší takzvané odpouštění bagatelních pohledávek. To jsou pohledávky s jistinou do 1500 Kč. Nebo pohledávky v celkové výši do 1500 Kč. Většina těchto pohledávek těch dopravních podniků se v uvozovkách smaže přijetím toho takzvaného zákona o odpuštění bagatelních pohledávek. Takže jim se to částečně smaže tímto a pak ještě z nich budeme dělat takzvané zvlášť ohrožené věřitele? Chápu dopad do rozpočtu, chápu tu administrativu, chápu, že ty ztráty z těch nevymožených pohledávek kompenzuje zřizovatel toho dopravního podniku, to znamená příslušná municipalita, ale nepleťme si tady věci typu zvlášť ohrožený věřitel. Zcela jistě mezi ně nepatří dopravní podniky, stejně tak jako zdravotní pojišťovny. Ty zdravotní pojišťovny nebojovaly o to, aby se dostaly zpět, kdežto dopravní podniky ano. Takže vyjímáme jak zdravotní pojišťovny, tak dopravní podniky.

Dostal bych se dále k dalším pozměňovacím návrhům a vůbec k té vlastní materii.

Já jsem tady mluvil o systému předtím... Ten zákon se k nám dostal v naprosto nešťastné podobě, kdy se kvůli tomu dělal kulatý stůl. Ale já znovu děkuji za ten kulatý stůl a znovu se v rámci toho vyjádřím. Kulaté stoly dělejme kolem čl. 66 ústavy, to je naše poslání, jako senátorů, ale ne kvůli tomu, že v Poslanecké sněmovně byly přijaty pozměňovací návrhy, které nikdo nechtěl, a nebyly přijaty ty, které někdo chtěl. A pak byly přijaty pozměňovací návrhy, které šly proti sobě. To víte sami, že opravdu, aby se vůbec vládní legislativa, to paní ministryně může potvrdit, v tom zorientovala, ne vlastní vinou, a potom legislativa senátní, to byl opravdu velký mumraj.

K těm věcem, které ten zákon obsahuje. Obsahuje, nikdo to tady neřekl, slevu na dani z příjmu. Slevu na dani z příjmu ve výši 30 %. V § 35 zákona o dani z příjmu ve výši 30 % odpuštěné pohledávky v rámci takzvaného... Já tomu říkám „rozmarného léta“. Oni to všichni vědí. V rámci toho rozmarného léta, samozřejmě je to milostivé léto, je odpouštěno 30 % pohledávek u veřejnoprávních subjektů. Ty jsou kompenzovány exekutorům tím, ty náklady, že si je můžou odečíst od nikoliv základu daně, ale přímo od daní, je to sleva na dani. Je to věc, která nikde nebyla diskutována, nikde se neobjevila, ale bude to zase zásah do státního rozpočtu a bude to zásah samozřejmě do sdílených daní. Vy jste většinou tady z municipalit, tak to také poznáte. Nebude to takovým razantním způsobem, jako třeba ta daňová zvýhodnění.

Co naše pozměňovací návrhy, dostali jste pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, opravují? Opravují započítávání vybrané částky nejdříve na jistinu, nikoli na příslušenství, což se opravovalo z Poslanecké sněmovny. Zavádí takzvanou elektronickou úřední desku, protože doručovat na ohlašovnu těm dlužníkům, protože v okamžiku, kdy se někdo stane dlužníkem, okamžitě mění trvalé bydliště na ohlašovnu příslušného městského úřadu, případně magistrátu nebo obce, je přece nesmysl. Stojí to peníze a výsledek je nulový. Proto se zavádí elektronická úřední deska, kdy můžou ti dlužníci, ti povinní, zjišťovat si ty jednotlivé exekutorské úkony, kde je doručováno. Humanizace exekucí, která se vztahovala i na právnické osoby, to už tady kolega, tuším, říkal, se bude stanovovat našimi pozměňovacími návrhy pouze na fyzické... To je logika. Ten princip humanizace exekucí, už ta humanizace, už jenom to samotné slovo nemůže dopadnout na právnickou osobu, takže tohle se dále upravuje. Upravuje se velmi dlouho diskutovaná retroaktivita.

Návrh, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny, zaváděl pravidlo 6 + 3 + 3. To znamená, že exekuce, která trvá již 6 let, v okamžiku uplynutí šestileté lhůty marného vymáhání, je důležité říct marného vymáhání, pokud se u toho dlužníka vymáhá u jiného exekutora, marného vymáhání, kdy ten dlužník nikomu z těch oprávněných neplatí, tak v tom okamžiku exekutor vyzve oprávněného, tzn. věřitele, aby složil příslušnou zálohu, jejíž výši jsme slyšeli od paní ministryně, ve výši maximálně 500 Kč, a tím deklaruje, že chce pokračovat v exekuci. Je to tam proto, aby se ten věřitel aktivně podílel na tom souhlasu, že chce pokračovat v té exekuci, na které těch prvních 6 let nebylo nic vymoženo. Po dalších 3 letech, dnes máme 6, já jsem říkal 6 + 3 + 3, po dalších 3 letech znovu bude vyzván, pokud nedošlo k vymožení jakékoliv částky, věřitel, aby složil další zálohu. Může se rozhodnout, že po 9 letech zastaví, anebo složí zálohu, pak poběží ta exekuce ještě další 3 roky. Ale my jsme říkali, 6 + 3 + 3 je maximum 12. Dvakrát aktivně zasáhne věřitel, když nezasáhne podruhé, bude to po 9 letech, když zasáhne podruhé, bude to po 12 letech. Obecně mám s tímto principem problém, protože po 12 letech ty pohledávky hmotněprávně nezanikají, tzn. že ta pohledávka existuje dál. Není odpuštěna tomu dlužníku a může věřitel ji přihlásit u jiného exekutora. To je jenom můj osobní názor, ale ten není předmětem pozměňovacího návrhu. Takže jsem vysvětlil lhůtu 6 + 3 + 3.

Ze sněmovny přišla verze, že ta šestiletá lhůta se bude počítat od nabytí účinnosti tohoto zákona, což by bylo nejdříve v roce 2028. Ale protože smyslem a účelem toho zákona je samozřejmě i ty bagatelní pohledávky, řekněme, co nejdříve dostat pryč a ty dlužníky jakýmsi způsobem „oddlužit“, neoddlužíme je. To dělá jenom insolvenční zákon. Tady vidím obrovský rozpor s tím smyslem, účelem, ale to je zase můj názor předsedy ústavně-právního výboru, nikoliv toho politického spektra. Po 6 letech by mohly být, ale až v roce 2028, řešeny a zastavovány exekuce.

V rámci diskuse napříč Exekutorskou komorou, věřiteli a organizacemi, jako je Člověk v tísni, RUBIKON a další, se dospělo k tomu, že těch 6 let se bude počítat zpětně od nabytí účinnosti zákona, tzn. že dojde k nepravé retroaktivitě. To znamená, že pokud by zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2022, což je predikováno, což je předvídáno, 6 let běžící exekuce by začaly být zastavovány ke dni účinnosti tohoto zákona bez toho, aniž by mohl exekutor se s věřiteli jakýmkoli způsobem domluvit. Včera jsme dospěli k politickému kompromisu, to není politický kompromis, protože jsme ho dělali s organizacemi a se zástupci exekutorů. Došli jsme k věcnému kompromisu, že nebudou se zastavovat pohledávky ještě jeden rok od nabytí účinnosti zákona. To znamená, 1. 1. 2022 nabude zákon účinnosti, i když ta šestiletá lhůta uplyne, tak se musí počkat ještě jeden rok, aby se věřitelé domluvili s exekutory, případně aby domluvili další postup, jakým způsobem si uhradí případné náklady, a aby to technicky bylo proveditelné. To znamená, že není retroaktivita 6 let, ale bude retroaktivita 5 let. To je součástí pozměňovacího návrhu, který jste dnes všichni dostali, je to výsledek i kompromisu mezi politickými stranami i mezi věřiteli a dlužníky.

Takže tolik k těm pozměňovacím návrhům.

Už to, až uvidíte hlasovací proceduru, jakým způsobem, já tady budu načítat dva pozměňovací návrhy, které mají 4 stránky, uvidíte v praxi, o čem jsem hovořil na začátku. Protože byť byly přijaty pozměňovací návrhy v jak sociálně-právním výboru, tak ústavně-právním výboru, došlo ke spoustě dalších nálezů legislativně technických chyb, nikoliv věcných nebo, řekněme, politických, o kterých se diskutuje, jako jsou ta šestiletá, pětiletá lhůta. Ale další ve spolupráci s ministerstvem, ve spolupráci s naším legislativním odborem, bude se načítat, dvakrát, protože každý ten výbor má jiný pozměňovací návrh, tak každé musí být samostatně... Bude se tady dvakrát načítat čtyřstránkový pozměňovací návrh. Omlouvám se za to, ale lépe to udělat nešlo. Ale potom vás všechny prosím o trpělivost, abyste neutekli, abych aspoň měl ke komu mluvit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore, trpělivost je jedna ze ctností. Další přihlášený pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Víte, že vás příliš neobtěžuji historkami z města, kde jsem starostou, ale tato historka souvisí s tématem.

Už při první vlně koronaviru jsem si vytvořil takový poradní tým z 13 chytrých lidí z našeho městečka, jsou tam šikovní podnikatelé, ale i třeba ředitel úřadu práce nebo tiskový mluvčí jaderné elektrárny apod. Řešíme situaci, jak přežít tu krizi po koronaviru. Když jsme řešili letos v prosinci, v lednu tu druhou krizi, tak jsme předpokládali, že přijde krize, nepřišla, zaplaťpánbůh, a že budou lidé padat do nezaměstnanosti a do dluhů, tak jsme se rozhodli jim nějak pomáhat, také jsme se podívali na mapu exekucí, že máme v pětitisícovém městečku 230 lidí v exekuci. Rozhodli jsme se jim pomoct, tak jsme udělali dohodu s Člověkem v tísni a dohodu s ještě jednou akreditovanou organizací Tvá volba, která vyvádí lidi z exekuce. Udělali jsme velkou kampaň. Dali jsme těmto organizacím kancelář, oddělenou od městského úřadu, vybavení a udělali jsme velkou kampaň, že lidi, naše občany, kteří jsou v exekuci, bezplatně a seriózně z té exekuce vyvedeme. 240 lidí v exekuci. Tipněte si každý v duchu, kolik lidí se k tomu programu bezplatného vyvedení z exekuce přihlásilo... Každý v duchu si řekněte nějaké číslo, a když se ptám lidí, tak nejblíž byl Daniel Hůle z Člověka v tísni, který mi to pomáhal dělat, a ten řekl: Jeden. Přihlásilo se nula. Nula lidí se do toho programu přihlásilo. Tím chci říct, že jsem prostě trochu skeptický k tomu pomáhat lidem v exekucích. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore. Pan Zdeněk Nytra se vzdává přednostního práva, takže prosím paní senátorku Šípovou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Jenom bych chtěla ještě krátce říct, že jsem ráda, že ta senátní vratka k zákonu o soudech a soudcích, jak paní ministryně o ní hovořila, paní ministryni potěšila, nebo jsem tak to pochopila. Chtěla jsem připomenout, že ten pozměňovací návrh jsme tady uvařili já s panem kolegou Holáskem a zde na místě jste ho nepodpořila. Jsem ráda, že váš názor se změnil, protože to významným způsobem pomohlo lidem, kteří už se těch výběrových řízení účastnili.

K teritorialitě. Předložila jsem tento pozměňovací návrh podruhé, už za tu krátkou dobu, co tu jsem, si myslím, že to je důkaz o tom, že mi na teritorialitě docela záleží. Poprvé jsem předkládala pozměňovací návrh v souvislosti s projednáváním chráněného účtu, tehdy neprošel s tím, že si mám počkat na tento tisk, tento tisk 5.4.5 ze sněmovny, který byl projednáván, s tím, že jsem byla odkázána na to, že tam se tato věc bude projednávat, ať si na tento tisk počkám. Tak jsem si na něj počkala a předkládám tento pozměňovací návrh. Předložila jsem to tedy podruhé a jsem velice ráda, že na ústavně-právním výboru prošel, protože jsem opravdu přesvědčena o tom, že systémová náprava exekučních řízení není bez pravidel pro určování exekutorů možná.

Tak jsem se tedy s tím znova vrátila, ty tlaky na to, abych jej nepředkládala, byly velké.

Já osobně jsem, pokud jde o spravedlnost, je pro mě nezávislost jednotlivých složek justice klíčová. Musíme dbát na tu nezávislost a bez této teritoriality, bohužel si myslím, že exekutoři nikdy nezávislí nebudou. Samozřejmě podporuji všechny ty dobré věci, na kterých jsem se také podílela, na té nápravě různého nezastavování exekucí a tak. Nicméně klíčová věc je pro mě místní příslušnost. A to proto, už jsem to tady říkala, vyprávěla jsem to už mnohokrát, jsem přesvědčena o tom, že v prostředí ekonomické závislosti exekutorů na velkých věřitelích nikdy tyto dobré věci nebudou beze zbytku fungovat. Zejména pak například vybírání záloh. Z praxe vím, že mezi velkými exekutory a velkými klienty jsou smlouvy, ve kterých je uvedeno, že ty zálohy se vybírat nebudou, a zajímalo by mě, jestli tyto smlouvy budou změněny. Mám o tom velké pochybnosti.

Takže si myslím, že spousta těch věcí nebude realizována bez teritoriality, protože v současné době, pokud exekutor bude nějakým způsobem postupovat podle těchto nových změn a jeho velkému věřiteli se to nebude líbit, tak milý, velký věřitel vezme ten balík spisů a dá jej prostě k někomu jinému.

A to je to, o čem já tady celou tu dobu mluvím.

Nebylo zmíněno, že na jednání ústavně-právního výboru vystoupili i zástupci Exekutorské komory. Z jejich úst zaznělo to, že pokud teritorialita nebude přijata, tak se musíme do budoucna smířit s tím, že dojde k monopolizaci exekučních řízení ve prospěch velkých exekutorských úřadů a ty malé exekutorské úřady, které nejsou nekvalitní, nejsou to nečinní exekutoři, ty zaniknou. Takže pokud nepřijmeme místní příslušnost, dojde k monopolizaci na tomto trhu. Já se s tím nemohu smířit, proto budu ráda, když podpoříte místní příslušnost. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní senátorko. Další je paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Dluhy se mají platit, viďte, na tom se jistě všichni shodneme. Ale bohužel téma a systém exekucí je nastaven u nás velmi problémově. To téma je u nás opravdu velikým nešvarem naší společnosti.

Připomenu, podle neziskovky Behavio a výzkumu z března tohoto roku, že jen 3 procenta považují za férový systém našich exekucí, 49 % za nespravedlivý a 45 % tvrdí, že je částečně nespravedlivý. Pojďme si ještě říci i další čísla.

V posledních třech letech je podle Člověka v tísni, Daniela Hůleho, jen 5 % ze všech nařizovaných exekucí nařizováno někomu, kdo ještě žádnou exekuci nemá. To znamená, že naprostá většina exekucí se nařizuje vůči někomu, kdo už v té exekuci je. Nejsou to jen ti nejchudší mezi námi. Dluhy mají i lidé ze střední třídy, mohou jim přerůst přes hlavu díky systému, který zde teď panuje a který nás vrhá hodně mimo moderní civilizaci.

Čísel, která nám dokládají, že téma jsme uchopili špatně, bych mohla uvést i více. Plyne z nich mimo jiné i to, že klesá vymahatelnost, klesá i důvěra ve vymahatelnost a efektivitu státní moci. Nakonec, i my senátoři jsme toho často ve svých obvodních senátních kancelářích důkazem, kolik lidí v beznadějné situaci, když už neví, kudy kam, jdou i za námi, a jak my jim můžeme pomoci. Včera jsem si těch čísel všimla také ve své zprávě ohledně Zelené knihy, ohledně seniorů, převážně oni jsou v této bezvýchodné situaci.

Ti lidé, a je jich dnes přes jeden milion, mají na sobě více než čtyři miliony exekucí, navíc nevěří ve stát a nevěří v to, že se jim může dařit dobře. Já dělám pak několik teček, koho asi tito lidé jdou volit, pokud vůbec k volbám dojdou.

Ke změně mělo dojít už dřív. Však jsme si v rámci semináře, který jsem pořádala už v Senátu před třemi lety s tehdejším ministrem spravedlnosti, panem Pelikánem, a za přítomnosti kolegy, dnešního poslance a předsedy exekučního podvýboru, Marka Výborného, na leccos podali ruku. Svědkem nám byly i neziskovky, které spoluvytvářely program, ale je to bohužel běh až na velmi dlouhou trať.

Nyní máme možnost pomoci celý ten systém exekucí polidštit, ať už se to týká marných exekucí, tzn. že jsou bezvýsledné v určitém časovém období, tak i bagatelních, tedy exekucí do 1 500 Kč částky, exekucí milostivého léta, tedy uhrazení jistiny u veřejnoprávních věřitelů nebo elektronizace celého procesu, tak jsme na dobré cestě. Můžeme pomoci boji proti dluhovým pastem, kdy se nám topí mnoho lidí často i v několika exekucích naráz. V problémech jsou nejen ti dlužníci, ale i jejich příbuzní, rodiny, kteří se jim snaží pomoci, myslím si, že bychom neměli už dopustit to, čeho jsme byli v posledních 20 letech svědky, aby se přicházelo o rodinné majetky díky špatné legislativě a té malé zapůjčené částce, to se prostě dělo, ti nešťastní lidé tady dnes jsou.

Dnes můžeme udělat poměrně významný krok k úpravě exekucí. Věřím, že chceme zachovat princip, že dluhy se opravdu mají platit. Ale že chceme takový systém, který sice dluhy vymůže, který ale také dá lidem v bezedných dluzích další šanci. Musíme se postavit za ty nejzranitelnější osoby v naší společnosti, za lidi puštěné z výkonu trestu, za lidi, kteří ztratili práci, za lidi, kteří se zadlužili z naivity, za matky a otce samoživitele atd., v tom výpisu bych mohla ještě pokračovat. Ti jsou častými dlužníky, často i marnými, my bychom jim měli dát druhou šanci. Je třeba se vypořádat s byznysem, s obchodním modelem, který tady kvete, s chudobou a s půjčováním.

Myslím si, že tento vřed v naší krásné zemi uprostřed Evropy bychom opravdu měli co nejrychleji odstranit. Chci zdůraznit, že ruku v ruce by s tím měla jít i jistá edukace, jistá míra vzdělávání a posilování finanční gramotnosti všech generací, jak našich mladých, ale potřebují to také senioři, tady nám hodně pomáhají v tom neziskovky. To ani stát nemůže zvládnout, protože je to veliká agenda.

S kolegyní Annou Hubáčkovou jsme připravily pozměňovací návrhy, které prošly jak garančním ústavně-právním výborem, tak i výborem pro sociální politiku. Chceme v nich jednak odstranit legislativně technické chyby a dále zakotvit prioritní započítávání výtěžku při uspokojování pohledávky na náklady soudu a jistinu pohledávky a dosáhnout humanizace tzv. mobiliárních exekucí a posílit elektronickou komunikaci.

Horkou bramborou, jak už bylo několikrát naznačeno, zůstává místní příslušnost exekutorů. Zde jen doložím to, že princip jeden dlužník, jeden exekutor a koncentrace řízení jsou v programovém prohlášení této vlády. Už i my tady historicky v Senátu jsme podali tento návrh. Musím říct, že klub KDU-ČSL s touto myšlenkou souhlasil, ale bohužel za tohoto uspořádání Poslanecké sněmovny prostě neprorazil. Obávám se, že ta nechuť je tady tak veliká, že pokud tuto změnu schválíme, trošku se obávám, avizovali to na našem kulatém stolu, který pořádal náš klub s paní Hubáčkovou a Jelínkovou, že nám tam řečníci za jednotlivé kluby říkali: Ne, ne, ne, ne, ne, teritorialitu ne. Takže jestli je ta otázka na nás a jestli ten princip se dobere toho, co má, přátelé, dávám několik teček.

Chci věřit a věřím, že se tady dobereme solidního kompromisu. Mám zpětné vazby od neziskovek, že máme vykročeno správnou cestou. Je třeba skutečně odbřemenit systém exekucí a dát šanci těm, kdo se chtějí dostat z dluhové pasti a také chtějí být platnými členy naší společnosti. Oni chtějí platit dluhy a chtějí potom platit daně, žít normálně.

A ne žít v šedé ekonomice, jak jsme toho často svědky. Věřte tomu, že když se člověk do toho prostředí dostane, tak se nestačí divit.

Proto vás chci, milé kolegyně, milí kolegové, poprosit o podporu našich výborových pozměňovacích návrhů, jak už to tady kolegyně Hubáčková a pan zpravodaj předeslali, se kterými je v souladu i ministerstvo.

Jenom poznámku k té legislativě. Ano, my jsme těch změn tady měli velmi mnoho, protože jich naznalo velmi mnoho projednávání v Poslanecké sněmovně. Ale já si nemyslím, že bychom tady měnili filozofii. Ty věci, které přišly z Poslanecké sněmovny, jsou mnohé dobré, jenom se tam bohužel ten systém trošičku uhnul. Mnoho těch nápadů padlo tam a my je teď zanášíme do těch dnes už podporovaných pozměňovacích návrhů. Takže že ta materie byla veliká, že by nám slušela delší doba na projednávání, to podtrhuji, ale opravdu si nemyslím, že ta filozofie je od té poslanecké tolik zásadně odlišná. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko, další přihlášenou je paní senátorka Hubáčková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Ještě jednou hezký den. Já bych chtěla zdůraznit jeden z hlavních principů, který je potřeba, abychom si uvědomili, že je důležité ho prosadit a schválit dneska. A to je priorita splácení jistiny dluhu, nikoli příslušenství. Tato priorita byla přijata i na ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny. Bohužel pozměňovacím návrhem pana poslance Kohoutka, kterému to nepodsouvám jako úmysl, byla zrušena a zůstalo tedy v té verzi, kterou my máme, splácení prioritní, splácení de facto příslušenství dluhu.

Chtěla bych na to upozornit právě v souvislosti s dopravními podniky, protože tam ta jistina, neboli ten základní dluh nezaplacení jízdenky je velmi malý, ale ty náklady toho příslušenství jsou neadekvátní k tomu, kolik stojí jízdenka. Mnohdy dokonce se ten dluh týkal dětí. Nebo ne mnohdy, ale velmi často. Proto si myslím, že výjimka, která je ve stávající verzi, kterou tady navrhujeme v Senátu, tzn. ošetřit zálohy vůči skutečně zranitelným osobám, drobným věřitelům, ta tam je. Přisouvat k tomu další, jako jsou dopravní podniky, si nemyslím, že je správné, protože bych se na to musela podívat očima, proč zrovna jenom ty velké dopravní podniky velkých měst... Proč třeba ne obce a města, která např. zřizují nebo jsou součástí třeba bytových družstev.

Skutečně těch výjimek bychom mohli hledat potom hodně a myslím si, že ten princip žádná výjimka, než skutečně drobní věřitelé, není na místě ji podpořit. Takže bych se chtěla vyjádřit a hlavně s prosbou na vás apelovat, abychom do výjimek dopravní podniky nezařazovali. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Já si dovolím to trochu otočit, než jsem to měl v plánu. Chtěl bych se zeptat paní ministryně v souvislosti s tím, co uvedla paní senátorka Hubáčková, protože mám pocit, že se tady vzbuzuje s tím splácením na jistinu trochu marné očekávání. Považuji za logické, že se nejdřív splácí jistina a pak teprve příslušenství, to ano. Ale v kombinaci s novým občanským zákoníkem, a to konkrétně § 1932, kde je napsáno v odstavci 2, že určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky, tak mě někteří exekutoři upozornili, že to ve své podstatě v součtu vyjde plus minus stejně. Určitě se najdou případy, kdy ne, ale jsou to jednotky případů.

Mám jenom určitou nejasnost, jestliže je v novém občanském zákoníku napsáno „určí-li dlužník“, tady to bude ze zákona, jestli se tento paragraf nového občanského zákoníku na to bude vztahovat. Protože pokud ano, tak si myslím, že u velké většiny dlužníků to vzbudí pouze marnou naději.

Nechci se vůbec prohlašovat za odborníka na exekuce, na druhou stranu byl jsem osloven spoustou zainteresovaných lidí. Vyšel jsem vstříc všem na ty schůzky, nebo absolvoval jsem ty schůzky, např. když se tady bavíme o územním principu nebo o tom šíleném slově teritorialita, kdybych si dělal statistiku, tak jsem se v podstatě nedobral, co je dobré a co je špatné.

Zaslechl jsem, a tomu rozumím, takhle se stát jednou rozhodl, že přenese výkon veřejné moci na komerční subjekty. Takhle to máme. Pokud pochopitelně shledáme, že je to špatně, musíme změnit celý systém. To pro ten územní princip by nasvědčovalo. Změnila se v posledních letech legislativa ku prospěchu a regulující postup exekutorů, což je také dobře. Na druhou stranu, v podstatě pokud máme přece jen ten tržní princip mezi exekutory, to je zase protiargument proti územnímu principu.

Trochu o něčem svědčí to, že poslední minimálně čtyři ministři spravedlnosti vždycky k územnímu principu zaujímali negativní stanovisko. Tolik k teritorialitě.

Teď k tomu zákonu jako principu jako takovému. Zmínil to pan senátor Jirsa, zmínila to paní senátorka Horská. Ten základní problém tato novela neřeší. Jak může člověk, který má na sobě deset exekucí, spadat ještě pod tento zákon? Ten má být už někde úplně jinde. Má být v oddlužení a řešit to úplně jinak.

Bohužel se to týká takové skupiny občanů většinou, kteří o to prostě nejeví zájem. Já opravdu nevidím způsob, nebo není tady na stole způsob, jak ty lidi přimět, možná i donutit, k tomu dobrému kroku, k tomu oddlužení. Protože opravdu člověk, který má deset exekucí a více, tak se nemá řešit podle zákona o exekucích, ale úplně jiným způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, další přihlášená... Je paní ministryně. Prosím, paní ministryně, máte přednost. Děkuji za upozornění.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Já bych chtěla reagovat na tu připomínku pana senátora Nytry. My jsme samozřejmě zkoumali, jestli tam nedochází ke kolizi mezi občanským zákoníkem a touto novelou, pokud jde o problematiku jistin. Bylo to zkoumáno zevrubně našimi legislativci a dospěli jsme k závěru, že tam žádná kolize není a že je to v pořádku. Takže pro uklidnění.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň a my se vystřídáme.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, děkuji, paní ministryně, za to vysvětlení, to je půlka mojí odpovědi vyčerpána. I naše legislativa shledala to samé, že to není v žádném rozporu. Nyní bych se ještě vyjádřil k teritorialitě.

Já sám jsem zastáncem teritoriality, přesně ze všech těch důvodů, které tady proběhly. Byla součástí nějakých jednání tzv. spotřebitelská teritorialita. Ale i když ÚPV přijalo pozměňovací návrh s teritorialitou, já s teritorialitou při projednávání tohoto tisku nesouhlasím. Nesouhlasím, proto budu podporovat, byť jsem předseda ústavně-právního výboru, budu podporovat ten pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku. Úplně normálně na steno tady řeknu, chtěl jsem, aby ten pozměňovací návrh prošel alespoň některým výborem, aby se tady nenačítal. Protože už tak tady budeme načítat dva dlouhé pozměňovací návrhy o čtyřech stránkách.

Takže za mě teritorialita ano, ale ať je to součástí budoucích jednání napříč politickým spektrem, kdy už chybí jenom málo, aby se dosáhlo nějakého řešení. Nicméně teď ta podpora není ani ve sněmovně, ani tady v Senátu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Jiřího Čunka, který je další přihlášený do rozpravy.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, paní ministryně. Mně přijde, že z celého dnešního projednávání, ne dnešního projednávání, ale z celého exekučního zákona, je nejdůležitější ta záležitost, o které mluvil pan kolega Jirsa. Lidé, kterých se exekuce týkají, byť se jim dělá tak ohromný servis, tak se nepřihlásí. Když se zeptal, kolik procent asi se přihlásilo, já jsem myslel, že tak deset. Ale já mu věřím, to, co řekl, kolik lidí do toho zapojil, kolik úsilí, řekněme, intelektuálního do toho dali, samozřejmě zřejmě město poskytlo prostory atd., stejně se lidé nezapojili, protože na tom neměli zájem.

Myslím, že ten základní problém je skutečně v tom, jakým způsobem se jako republika chováme k občanům. Protože nevedeme sami sebe k tomu, abychom byli odpovědní za svůj život. To je jedna část, to je ta nejdůležitější. Bohužel ta druhá, kterou bychom měli řešit, kterou snad teď řešíme, je, aby řízení či osidla, do kterých i poctivý občan, nebo občan, který si nevšimne těch osidel komplikovanosti života, to je v souvislosti i s tím, co jsme tady dělali i předtím, tzn. probírali zprávu ombudsmana, tady paní místopředsedkyně četla dopis nějaké energetické společnosti, který je tak nepřehledný pro mnoho občanů, že neví, co se po něm chce. Pak něco neudělá a pak na to nastupovaly drakonické sazby. To si myslím, že jsou věci, které máme řešit.

Ale ta podstata je v tom, že... Já jsem chtěl říct teď tak velké procento, ale že z tolika občanů, myslím, že říkal 230, nebo 240 lidí z Hluboké nechce pomoci. Nechce měnit ten svůj život. To si myslím, že je základ, ze kterého když vycházíme, zjistíme, že neexistuje norma, která by byla tak dokonalá, aby tohle dokázala změnit. Myslím si, že změnit ji dokážeme, teď nebudu naříkat, ale změnit ji dokážeme tím, že budeme přistupovat k věcem racionálně.

Já jsem tady včera zmínil, když jsem podával ten pozměňovací návrh ohledně výše přídavků na děti, já si myslím, abychom zachovali tento stát a zvýšili odpovědnost všech, ať děti mají, nebo nemají, tak že všichni dostanou stejné přídavky na děti a je úplně jedno, kolik vydělávají. Protože je to odměna státu za to, že tento stát chce tvořit a budovat. Něco si ze sebe vezmu a přenesu to na děti. Někteří jiní nechtějí, tak to nepřenesou a budou si to muset zaplatit.

Dal jsem to do souvislosti s ošetřovným, že pak někdo ošetřuje člena rodiny a je na tom lépe, než když chodí do práce. To jsou všechno věci, jedna vedle druhé, kdy učíme občana surfovat mezi tím, co je pro něj výhodnější a méně výhodné. Tak to pochopitelně dělá. Já jsem si vzpomněl na jednu z těch prvních demonstrací, která tady byla ohledně exekucí, kdy tam byla spousta lidí. Měli hesla, která svědčila o jejich nezodpovědnosti k životu, ale brali to tak, že teď nám tady stát nabídl pomocnou ruku, my už teď nebudeme platit. Já jsem si sice půjčil, ale už to nemusím zaplatit.

My jsme to mysleli jinak. My jsme to mysleli tak, že všechny ty mnohanásobné sazby, tu lichvu, která při exekucích vznikla, vlastně občan z nezaplacení pokuty ve veřejné dopravě se nakonec dostal na 50 000, 60 000, takže věřím, že tyto věci už se pomalu odstranily. Ale ta základní, o které jsem mluvil a o které mluvil Tomáš Jirsa, bohužel, tu musíme odstraňovat jinak. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, vám a prosím paní senátorku Miluši Horskou, která ještě přichází k mikrofonu.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych se jenom krátce chtěla dotknout také teritoriality, ale kompromisního návrhu, který tedy bohužel také v Poslanecké sněmovně neprošel. My se k němu jako klub KDU-ČSL hlásíme už z té Poslanecké sněmovny. Takže neříkám označení našeho klubu tady v Senátu. Je to takzvaná spotřebitelská teritorialita, která vychází ze základních aspektů čisté teritoriality. S tím rozdílem, že věřitel si může vybrat exekutora a vymáhá-li pohledávku na podnikateli, na straně dlužníka se pak rozlišují fyzické osoby nepodnikající, takže princip teritoriality je tam zachován, že exekutor je u první exekuce určen dle kolečka místně příslušným soudcem.

U té podnikající fyzické, právnické osoby je exekutor určen dle návrhu věřitele. Ten návrh by byl kompromisní, ale byl by velice jednoduchý, protože by přestal zatěžovat soudy. Ale není k tomu dobrá vůle. Hlavou zeď neprorazíš. Kdybychom ty krvavé kompromisy, už tady máme druhý den s krvavými kompromisy, já bych chtěla i ty dohody ctít a udělat teď jeden, sice ne úplně dostatečný, ale veliký krok, než riskovat to, že před volbami se to v Poslanecké sněmovně zadrhne a neuděláme nic.

My teď máme velkou možnost udělat ten první velký krok a po volbách bude jistě jiné složení Poslanecké sněmovny, tak pokračovat na těch dalších detailech. My tady často pro dobrou věc, pro nějaký detail, který je samozřejmě správně, ale shodíme něco, co už se pak nikdy nezvedne. Nebo horko těžko. Tady byla odpracována opravdu za ty tři roky velice intenzivní práce. Takže tolik k té teritorialitě. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, pan předseda Vystrčil nemá zájem využít přednostní právo, proto, pane senátore Hilšere, máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. V České republice podléhá exekuci asi 750 000 občanů. Je uplatňováno zhruba něco kolem 5 milionů exekucí. Myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že tato situace představuje pro Českou republiku velmi vážný problém, který není jen otázkou vztahů mezi dlužníky a věřiteli, ale že je to problém, který má vážné socioekonomické dopady, jehož náklady vlastně nese celá společnost.

Já si dovolím tvrdit, že pocit bezvýchodnosti životní situace a frustrace statisíců lidí v exekucích v konečném důsledku také ohrožuje celý systém a demokracii jako takovou.

Samozřejmě vyvstává otázka, zda situace, v níž se nacházíme, je normální, zda je normální, aby téměř každý dvanáctý občan ČR byl v exekuci. V některých oblastech ČR je tato situace ještě horší. Jsem přesvědčen, že to prostě normální není. Souhlasím s tím, že je mezi námi mnoho občanů, kteří zneužívají důvěry jiných, že je mnoho takových občanů, kteří záměrně neplní své závazky, nesplácí své dluhy a jejich programem je žít na úkor druhých. Na ty musí nepochybně dopadnout ruka zákona a ruka exekutora. Jak zde už bylo řečeno, dluhy se prostě mají platit. Ale příběh té hluboké exekuční, já bych to nazval epidemií, v ČR však nelze vysvětlit tak jednoduše a je poněkud odlišný. Není totiž výsledkem pouze a jedině záměrného poškozování věřitelů ze strany obrovské masy zadlužených občanů. Já jsem přesvědčen, že je bohužel také výsledkem selhání státu a bohužel také selháním politické reprezentace.

Je důsledkem určité nenasytnosti a systémového zneužívání moci, které buď politici v minulosti nedokázali zastavit, nebo ho někteří dokonce záměrně podporovali, aby na něm vydělávali.

Tak se stalo, že místo zavedení a hledání způsobů, jak posílit spravedlnost ve vztazích mezi dlužníky a věřiteli, tak se před 20 lety v ČR nastartoval nekontrolovaný půjčkový a exekuční Klondike, který rozjel obchod s chudobou. Mohli jsme být svědky nemorálního a často i protiprávního byznysu, který se zakládal na ožebračování slabších lidí. To kyselé ovoce bohužel sklízíme až dodnes. Uvedu podstatu a některé příklady, které v tom systému byly a jsou příčinou těch problémů. Zaprvé jsou to neregulované nebo byly to neregulované drobné půjčky poskytované za nemorálních smluvních podmínek. Byla zde minimální zákonná regulace nebankovního sektoru a právní vakuum v oblasti drobných půjček umožnily nebankovním společnostem rozvinout neférové, nebo často přímo protiprávní praktiky, jejichž cílem bylo maximalizovat zisk ze selhání klienta.

Dalším systémovým problémem bylo obcházení soudů prostřednictvím rozhodčího řízení a jiných institutů. To trvalo do prosince 2016. Výsledkem je, že dnes se potýkáme s 200 až 300 tisíci protiprávních exekucí nařízených na základě nicotného rozhodčího nálezu. Další hluboký nešvar představovaly zcela nepřiměřené odměny za právní úkony v exekucích.

V tomto případě jsem přesvědčen o tom, že to byl opět stát, který zakotvil vysoké paušální odměny za právní úkony v procesu vymáhání pohledávek. Tyto odměny motivovaly advokáty k účasti na takzvaných formulářových žalobách, které jim umožnily získávat vysoké odměny za malé dlužné částky. Tím také zainteresovali advokáty v organizovaném obchodu s bagatelními dluhy.

Zatímco v Německu odměna za pohledávku v přepočtu asi 200 korun byla pro advokáta a exekutora celkem 3000 korun, u nás to bylo tak, že mezi lety 2006 až 2012 to byla částka téměř 20 000 korun. Ten nepoměr je opravdu, řekl bych, až skandální. Problémem, který trvá dodnes, je, podle mého názoru, volný trh s exekucemi. Privatizace výkonu státní moci v oblasti exekučního vymáhání vedla bohužel ke vzniku a vede ke vzniku klientelistických vazeb. Celý proces, od vzniku pohledávek k jejich vymáhání, se mohl realizovat prakticky bez jakékoliv přímé kontroly státu.

Celý tento systém dosáhl takové podoby, až absurdní podoby, že z dluhu 1 koruna mohl vzniknout promyšlenými postupy ze strany obchodníků s chudobou dluh až 21 000 korun. 21 000 korun z 1 koruny! Já bych tady mohl těch případů masivního zneužívání systému, které způsobily propad mnoha lidí do dluhových pastí, mohl jmenovat ještě více, ale nechci tím zatěžovat.

Uvedu jen dva údaje. 30 % exekucí je vedeno pro pohledávky do 2000 korun, 50 % exekucí pro pohledávky do 10 000 korun. To znamená, že 80 % exekucí je vedeno pro pohledávky, které nepřevyšují částku 10 000 korun. Je tedy možné říct, že velká část exekucí se týká bagatelních pohledávek. Hovořím-li o té exekuční epidemii, myslím, že je také třeba zmínit, že situace, je třeba to poctivě přiznat, že situace se od roku 2016 začala v jistých ohledech zlepšovat. Část politické reprezentace si uvědomila, že už není možné nad situací zavírat oči. Řada problematických oblastí, které jsem před chvílí vyjmenoval, že začala legislativně řešit. Byly přijaty potřebné zákony k tomu, aby se problém zlepšil. Také konkrétním výrazem těchto snah je i ta dnešní novela exekučního řádu, která právě leží před námi. Jak už zde bylo řečeno, návrh zákona přináší řadu pozitivních změn a snaží se řešit neuralgické momenty té exekuční epidemie.

Nyní zmíním jen některou kritiku. Já se domnívám, že její ambice byly vyšší. Bohužel, podle mého názoru, zůstaly na půl cesty. Neobsahuje totiž důležitý princip: jeden dlužník, jeden exekutor. Tento princip dokonce uvádí vláda ve svém programovém prohlášení. Dovolte, abych citoval z tohoto prohlášení: „V exekuční oblasti zvážíme vhodnost a proveditelnost alternativ umožňujících zavedení principu jeden dlužník, jeden exekutor, jako je teritorialita exekutorů nebo všech exekucí proti témuž povinnému u jednoho exekutora.“

Bohužel z vládního návrhu však byl tento princip při průchodu sněmovnou odstraněn. Jako bychom už to někde viděli... Vláda slibuje, ale její poslanci dělají pravý opak. Myslím, a to je zřejmé, že na problematiku teritoriality exekutorů nebo toho principu, který jsem zmínil, chcete-li i volného výběru exekutorů, můžeme mít různý pohled. Podle mého názoru má být vztah exekutora k věřiteli a dlužníkovi v zájmu spravedlivého rozhodování vyrovnaný.

Soudní exekutor je úřední osobou, do jejíchž rukou je svěřen výkon státní moci. Při výkonu exekutorské činnosti exekutor vystupuje nikoliv jako soukromoprávní subjekt, ale vystupuje jako pověřenec státu, vykonávající veřejnou moc. Je povinen exekutorskou činnost vykonávat nezávisle, nestranně a spravedlivě.

Podle současného zákona si exekutora vybírá věřitel. Jsem přesvědčen o tom, že tím je vytvářen problematický stav, kdy se exekutoři na věřitelích stávají finančně a existenčně závislými, přestože mají být nestrannými vykonavateli veřejné moci, kdy si mezi sebou konkurenční prostředí soutěží o jednotlivé pohledávky. Pokud všichni soutěžitelé na konkurenčním trhu nabízejí stejný či srovnatelný produkt definovaný zákonem, lze se od konkurence skutečně výrazně lišit jen tehdy, pokud se soutěžitel zákonné definici vymyká a nabídne něco navíc, tedy něco, co je, podle mého názoru, obcházení zákona, nebo přímo jeho porušování. Tady nejde o přílišnou tvrdost postupu vůči dlužníkům, může docházet také k jiným nezákonným praktikám, jako je úplatkářství, kdy se exekutoři v konkurenčním boji uchýlí k takovému nadbíhání svým zákazníkům, věřitelům, že jim poskytují úplatky za to, aby si k výkonu exekuce vybrali právě je.

Myslím, že nám všem je jasné, že, jako si nevybíráme soudce nebo vyšetřujícího policistu, stejně jako si neplatíme soudce nebo vyšetřujícího policistu, tak bychom si neměli, podle mého názoru, vytvářet komerční vztah mezi vykonavatelem veřejné moci, jakým je exekutor.

Tento problém, o kterém jsem teď mluvil, má ještě další rozměr. Mám za to, že ten musíme brát velmi, velmi vážně. Musíme ho dokonce v zájmu kultivace české politické kultury zásadně odmítnout.

Z principiálního hlediska se totiž jedná přesně o ten negativní fenomén, který vede k frustraci občanů, nedůvěře k institucím a politikům a k celému demokratickému systému, jak jsem o tom mluvil na začátku svého vystoupení. Jde totiž o zapojení některých politiků do celého korupčního systému. Korupce není popisována jen v toxickém vztahu mezi věřiteli a exekutory, ale ukazuje se, že je prorostlá i do vztahů mezi některými exekutory a některými politiky. Jak je možné, že významní exekutoři s miliardovými zakázkami, kteří mají být z definice vykonavateli veřejné moci a zároveň mají eminentní zájem na tom, aby princip jeden exekutor, jeden věřitel nebo teritorialita neplatil, jak je možné, že sponzorují vládní hnutí ANO? Podle tisku firmy jednoho ze zainteresovaných od roku 2016 darovali hnutí ANO 1,9 milionu korun. Co si má občan ČR myslet o povaze rozhodování, o zákonech v této zemi, když se ukáže, že předseda největšího poslaneckého klubu, pan poslanec Faltýnek, ve svém zápisníku uvádí poznámky, které evokují, jak mají být rozděleny exekuční zakázky veřejností vlastněného pražského dopravního podniku? Co si má občan myslet o tom, že někteří z těchto exekutorů agresivně podnikají mimo exekuční byznys, přestože to zákona zakazuje? Mě napadá jediná odpověď. Promiňte mi tuto příkrost. Tuto zemi bohužel ovládají arogantní političtí gangsteři ve střetu zájmů, kteří místo veřejného zájmu a zájmu občanů sledují zájmy svého byznysu a svých obchodních kumpánů. Ukazuje to, že v ČR jsme si před zákonem všichni rovni, ale někteří jsou si bohužel rovnější.

Dovolte mi, abych ocenil snahu všech vás, kolegyň a kolegů v Poslanecké sněmovně a zde v Senátu, ale také neziskových organizací, které se problematikou exekucí a pomoci lidem v exekucích zabývají. Všech vás, kteří jste bojovali za to, aby novela exekučního řádu přinesla důležité změny, byť se na některé částečné problémy můžeme různit. Změny, jejichž cílem je snaha o léčbu této exekuční epidemie. Změny, které se snaží narovnat excesy z doby minulé. Děkuji vám všem, kteří jste rozhodovali ve veřejném zájmu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Dovolte mi nyní, abych avizoval pozměňovací návrh, který leží u vás na stole, ale nakonec jsem se rozhodl ho nepodat. Jedná se o návrh, který řeší marné exekuce. Jeho podstatou je vlastně zrušení odložení účinnosti, která je nyní daná 1 rok. Já se domnívám, že bychom neměli prodlužovat rušení těch marných exekucí, protože situace v ČR je vážná. Určitě můžeme čekat nárůst dalších exekucí po koronavirové krizi. Proto si myslím, že by ten systém měl být, pokud možno, co nejrychleji zbaven těch marných exekucí, aby mohl řešit to, co přijde. Ale respektuji také, jak jsem s kolegy o tom mluvil, dohody, které zde byly, byť nejsem jejich součástí. Přesto bych se chtěl zeptat, proč není možné, aby to zkrácení lhůty bylo takto přijato? Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Rozumím tomu správně, že jste nám připravil pozměňovací návrh, který nebudete podávat? Děkuji.

Prosím nyní pana předsedu Miloše Vystrčila, který je další přihlášený do rozpravy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, k tomu tisku, který projednáváme, mám takové jenom dvě poznámky. Jednak se tedy připojím k tomu úvodnímu vystoupení pana senátora Goláně, k tomu, abychom do budoucna přece jen zvážili, zda budeme tak hluboce zasahovat do některých tisků, které z Poslanecké sněmovny přichází, protože skutečně také cítím, že my nemáme aparát ani možnosti se tak hluboce potom těmi tisky zabývat. Ani s tím ústava či jednací řád Senátu nepočítají.

Jenom k tomu, co říkal pan senátor Goláň, ten senátní tisk, který máme, který projednáváme, vypadá takhle. Já jsem si spočítal, že je v něm 200 změn. Pokud si to vytisknete a chcete se podívat, jak ty změny vypadají, je to tak, že to je... Já nevím, nějakých 200 nebo 250 stránek. Ale jenom k tomu ještě jako hořce dodávám, že poté, co jsem jednal s předsedou Poslanecké sněmovny Vondráčkem, který mi slíbil, že zkusí s vládou projednat to, zda by nebylo možné, aby ministerstvo po projednání legislativní normy v Poslanecké sněmovně následně připravovalo změnový dokument pro Senát, tak abychom viděli, v jaké podobě ten návrh toho zákona šel do Poslanecké sněmovny.

A následně přichází z Poslanecké sněmovny k nám do Senátu. Když to zjednoduším, třeba ty změny, které šly do Poslanecké sněmovny, by byly třeba červeně. A ty změny, které jdou z Poslanecké sněmovny potom k nám do Senátu, tak by tam byla část červeně. Tzn. to, co zůstalo a co chtěl předkladatel, a potom by tam bylo ještě to, co změnila Poslanecká sněmovna. Odpověď je taková od pana premiéra a od vlády, jak mi byla tlumočena a mám ji k dispozici, také vám to přepošlu, že už je zbytečné to na ten konec toho období dělat. Takže bude eSbírka, kde to všechno bude. To slyšíme asi už tři roky a pak ta práce je ještě o to obtížnější.

Tak to je ta první věc, abychom potom zvažovali, jak jsme schopní, z hlediska toho, kolik máme času a kolik máme lidí, k tomu přistupovat. Ta druhá věc, kterou k tomu řeknu, je, že tady, tuším, myslím, paní senátorka Horská říkala, abychom zbytečně za každou cenu netrvali na detailech. Ale to, zda bude, nebo nebude v tom zákoně teritorialita, není detail. To je zásadní změna filozofického přístupu k výkonu exekutorské soudní moci.

Nález Ústavního soudu, který si všichni můžete najít v důvodové zprávě k tomu zákonu, má číslo 1331/07, jasně říká, že soudní exekutoři vykonávají soudní moc. Dělají to, řekněme, v přenesené působnosti. V tom okamžiku za to odpovídá stát, protože to je veřejná moc. Stát by měl zaručit, aby přístup k těm, co jsou součástí toho procesu, který probíhá, byl rovný. V okamžiku, kdy to je tak, že věřitel si může vybírat toho, kdo bude vymáhat tu pohledávku, tak ten přístup není rovný.

Neříkám, že se nemají platit dluhy, neříkám, že to má být tak, aby byl dlužník ve výhodě. Ale je spousta dlužníků, někteří tady o nich mluvili, kteří jsou často velmi nevinně v těžké situaci. Ten stát tím, že nepřipouští teritorialitu, rezignuje na to, že bude mít pod kontrolou výkon veřejné moci. Tak to vnímám já. Vím, že někteří to vnímají jinak. Já tomu rozumím, ale byl bych rád, abychom si uvědomili, že to je zásadní věc a zásadní problém. S tím potom souvisí i to, zda bude jeden exekutor a jeden dlužník. Nebudu už vůbec mluvit o tom, co to potom způsobuje zaměstnavatelům atd., když má někdo 10 exekutorů atd. To už je mimo.

Ještě poslední věc k tomu říkám. Senát už se jednou přiklonil k teritorialitě. Jednou pozměňovací návrh, který ten zákon takto uzpůsoboval, poslal do Poslanecké sněmovny, kde jsme neuspěli. Já jsem byl spolupředkladatelem toho zákona, byl tam i Marek Hilšer, byl tam i pan senátor Nenutil, bavili jsme se o té věci. Já si pořád myslím, že není správné, že v tomto případě takto volně přistupuje stát k výkonu části soudní moci. Byť jsem člověk, který fandí trhu a fandí soutěži, pokud se jedná o soudce, pokud se jedná o notáře, pokud se jedná tím pádem i o exekutora, soudního exekutora, tak si myslím, že tady by to měl mít v rukou stát, aby zabezpečoval rovný výkon té služby.

To je věc, se kterou mám velký problém. To, co mě zaráží, je, jak ta společnost se začíná ohýbat. Jak my se všichni začínáme ohýbat v tom smyslu, že říkáme, dobře, pojďme schválit aspoň něco a pojďme se aspoň nějak posunout. Sám vím, že to někdy říkám, ale myslím si, že by se to nemělo dít v okamžiku, kdy jde o principiální věci. O principiální věci, ne o to, že to není úplně, jak jsem chtěl já. Ta úhrada je menší nebo větší atd.

My bychom si měli uvědomit, že pokud dneska přistoupíme a bohužel jsou to... Nebo bohužel, já nevím. Jsou to dneska žádosti skoro všech neziskových organizací, které chtějí, abychom ten zákon nějak schválili, abychom tam tu teritorialitu netlačili, protože oni potom nebudou mít nic a bude to ještě horší atd., tak abychom na to mysleli, abychom v této věci byli nějak činní a třeba zkusili s ministerstvem komunikovat, jak to do budoucna napravit. Jestli skutečně budeme brát vážně nález Ústavního soudu, který říká, že to je výkon soudní moci. Tím pádem by se tam stát neměl vzdávat odpovědnosti a neměl by to, v uvozovkách, ponechávat tomu trhu, kde to potom vede k některým věcem, které tady byly citovány.

Čili to je ta druhá věc. A ta třetí, to si jen postesknu a poděkuji Senátu, že jsme měli pravdu, když jsme probírali insolvenční zákon. Říkali jsme, že nastane problém v tom, že v případě toho, že někdo je v insolvenci a platí 5 let a splatí 30 %, my tam potom dáme ještě přezkum toho, zda se snažil maximálně to splatit, že ti lidé do té insolvence nebudou chodit. Budou se bát, že 5 let jdou do insolvence, 5 let splácí, splácí 30 %, pak přijde soud a řekne: „Vy jste se dostatečně nesnažili.“ Jste zase na začátku té cesty.

A protože se to nestalo, protože jsme nakonec byli v Poslanecké sněmovně přehlasováni, to, že ten soud to může kontrolovat během toho splácení, v Poslanecké sněmovně stačilo, vede k tomu, že dneska zůstávají lidé v exekuci a nechodí do insolvenčního řízení, kde by se těch exekucí mohli zbavit a kde by se to exekuční řízení mohlo zastavit. Takže to je další věc, která, myslím si, že je před námi, že by se Senát měl vrátit k tomu, co kdysi navrhoval. A také navrhnout změnu insolvenčního zákona tak, aby tam ta naše zásada, že už další přezkoumání poté, co bude splněno 5 let splácení a splaceno aspoň 30 %, nebyla. A nebyla by tam ta povinnost znovu prokazovat, že splácel na maximum toho, co splácet může.

Tolik ode mě. Já k tomu v tuto chvíli víc nemám, jenom znovu prosím, abychom v rámci projednávání těch zákonů, které dnes máme, tak opravdu v okamžiku, kdy se dostaneme ke dvěma, třem komplexním pozměňovacím návrhům, a navíc ještě ta Poslanecká sněmovna, když se dívám na pana poslance Výborného, který má obrovskou zásluhu na tom, že se vůbec něco děje a něco mění, dneska vypadá, že z hlediska těch signálů, které máme, není úplně jednotná. Jak to bude, co bude, kdy bude, co je možné, co není možné atd. Takže to všechno berme v potaz a děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo, prosím paní senátorku Šárku Jelínkovou, která je další přihlášenou do rozpravy, o její příspěvek.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Úplně jenom první jednou větičkou si dovolím reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na mého předřečníka, pana předsedu Vystrčila. Teritorialita nebyla myšlena ani kolegyní Mílou Horskou, ani nikým z nás jako jedna z banálních záležitostí, nad kterou bychom se měli povznést. Je pro nás velmi důležitá. My jsme ji jako KDU-ČSL prosazovali i v Poslanecké sněmovně, byť ne tu čistou teritorialitu, ale nebyla schválena.

Takže si myslím, teď vás jdu právě i o to požádat, abychom se podívali na tento zákon tím pohledem, že my jako horní komora máme teď jedinečnou příležitost udělat právě velký krok ke zlepšení situace při vymáhání dluhů v České republice. Můžeme aspoň trochu napomoci tomu, aby se narovnalo to pokřivené prostředí, které tady z minulosti máme. Říkám slovo trochu, protože určitě si všichni umíme představit, že by těch pozitivních změn tam mohlo být ještě více.

To, co dneska můžeme schvalovat, a budeme schvalovat, doufám, že se k tomu již brzy dopracujeme, je opravdu až skoro krvavým výsledkem mnoha a mnoha hodin jednání mezi všemi zúčastněnými, nejenom neziskovkami, ale i politiky, ale i ministerstvy. Je to průnik, opravdu velmi těžce vybojovaný. Moc bych vás chtěla o to požádat, protože to, co máme možnost dneska schválit, je to ten pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku a pozměňovací návrh kolegy Holáska, Hubáčkové a Goláně, kteří ještě upravují tento pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku, naplňuje očekávání a vyváženost, kterou tento zákon aspoň o kousek můžeme posunout dál. Je to, že naplníme oprávněná očekávání důvěryhodných a spravedlivých věřitelů.

Nabízíme tím pomoc zodpovědným dlužníkům a vytváříme férové prostředí pro exekutory. To jsou strašně těžké věci. Já to tady schválně takto pomalu, až didakticky zdůrazňuji. Protože opravdu nastavit tento vyvážený systém, který je aspoň trošku spravedlivý k věřitelům, dává šanci zodpovědným dlužníkům, protože dluhy se mají platit, a to už tady zaznělo, nastavuje alespoň trochu férové prostředí i pro exekutory, tak to si myslím, že tady dneska můžeme schválit. Můžeme poslat do Poslanecké sněmovny. I když i tam zase budou některé věci asi ještě předmětem diskuze. Taky nemusíme udělat zase nic. Zase může tady běžet dlouhou a dlouhou dobu ten pokřivený systém, který tady byl. Budeme čekat na další volby, budeme čekat, než se sestaví vláda, další třeba rok, teprve se znovu budeme, všichni zpocení, vracet zase k těm začátkům tohoto zákona.

Proto si vás dovoluji svým jménem i jménem našich kolegů požádat, abychom podpořili, znovu opakuji ten pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku a pozměňovací návrh pana kolegy Holáska, Anny Hubáčkové a Tomáše Goláně. Moc vás o to prosím, určitě tím uděláme jako horní komora velký kus práce. Potom bude už zákon aspoň trošku někam posunut. Vraťme se k němu a bavme se zase o těch dalších věcech, které bychom tam chtěli ještě změnit. Podrobme je zase podrobné diskuzi. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně Jelínková řekla polovinu toho, co jsem chtěl říct. Jako předseda garančního výboru bych si dovolil, prostřednictvím pana předsedajícího, poděkovat paní Hubáčkové, paní Hubáčková, děkuji, paní Šípové, panu Holáskovi a dalším, které jsem nejmenoval v naší legislativě, kteří na tom pracovali.

Co chci tady říci? Chci reagovat na pana kolegu Hilšera. Prostřednictvím pana předsedajícího, děkuji, že jste nepodal ten pozměňovací návrh. Byl jsem vyzván k tomu, abych vysvětlil, proč rok, proč ne půl roku. Ta materie, která přišla z Poslanecké sněmovny, to odkládala o 6 let. O 6 let. My jsme udělali kompromis 5 let a někdo chce ještě stáhnout půl roku.

Já si myslím, že jsme vyšli dostatečně vstříc všem neziskovým organizacím a hlavně dlužníkům, protože tam žádná retroaktivita nebyla. My jsme to o 5 let posunuli, takže já si myslím, že i, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, vy budete spokojený, protože pokud pro to budete hlasovat, tak jste došel kus cesty a o 5 let se to zkrátilo.

Když jsem tady poděkoval všem tvůrcům, tak chci poděkovat i vám, že jste nás vyslechli. Chci vám poděkovat za podporu toho návrhu výboru pro sociální politiku a toho pozměňovacího návrhu k výboru pro sociální politiku. Protože přesně, jak řekla paní Jelínková, to je to, co jsme tady odpracovali, k čemu se dospělo. Byť jsem tady jmenoval některé lidi, kteří na tom pracovali, a rádi, tak bez vás to nepůjde. Proto vás prosím, abyste se stali toho součástí, protože když už to půjde ze Senátu, tak to bude práce nás všech. Děkuji vám za podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, pane senátore, děkuji. Pan senátor Václav Láska, předseda klubu, má slovo.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, možná by bylo dobré říct při tomto jednání nahlas: Soukromé exekuce byl omyl. Byl to omyl, byla to slepá cesta, kterou jsme zkusili. Všechna ta vyjádření, která jste tady slyšeli, jsou jenom o jednom. Prostě byla to slepá cesta! Tudy dál jít nejde. Už pro ten základní princip, který tu říkal kolega Hilšer. Jak může být ta exekuce spravedlivá, když ten, kdo ji vykonává, je svým způsobem finančně závislý na svém věřiteli? Tento princip žádnou ze změn, které tady jsou na stole, nezrušíte. Vždycky to tak zůstane. Byla to prostě slepá cesta, špatně jsme se rozhodli. Pojďme si říct nahlas, že úkol pro novou vládu tady je vzít exekuce a vrátit je zpátky pod justici. Vyřeší se tím všechno.

Exekutoři dostanou platy třeba jako státní zástupci, 80 % platu soudců, budou spokojeni. Někteří z nich budou šťastnější, protože jim odpadne spousta nervů a povinností. Budou si dělat svoji práci, nebudou stresovaní na tom, jak bude který věřitel spokojený, nebo nebude. Přejde tam jejich personál. To vymáhání exekucí se svým způsobem samo zaplatí. Nebude to zase taková darda pro státní rozpočet, jak bychom si mysleli, protože ty zisky, které jdou teď soukromým exekutorům, mohou být použity na chod těch státních exekutorů.

Pojďme si říct nahlas, že tohle je ta správná cesta. Zároveň to bude příležitost k tomu vyčistit spoustu exekucí, statisíce exekucí, které tady historicky máme zase z důvodů, o kterých mluvil kolega Marek Hilšer. Když to bude převod do těch státních, všechno to vyčistíme. Svým způsobem je mi záhadou, proč když téma exekucí je výsostné politické téma už nějakých pět, osm, deset let, proč se tu pět, osm, deset let bavíme o záplatování systému, který nefunguje. Proč už jsme před osmi lety neřekli, ten systém nefunguje, pojďme ho změnit, mohli jsme být úplně někde jinde...

Pokud jde o tu samotnou materii, jak přišla ze sněmovny, kdyby se ústavně-právní výbor rozhodl, že dá návrh zamítnout ten zákon, asi bych zvážil jeho podporu, šel jinou cestou. Myslím si, že obě ty cesty jsou srovnatelné. Kolegové Honza Holásek, Adéla Šípová na tom strávili desítky a desítky hodin. Byl tam znát zase problém, který tu zmiňujeme mockrát, že máme 30 dní jenom na projednání zákona. Díky tomu máte na stole pozměňovací návrh výboru a pozměňovací návrhy k pozměňovacímu návrhu výboru. Protože v tom rychlém sledu, tak, jak se to dělalo, při konzultaci se spoustou dalších organizací, lidí, se sněmovnou se musely stále doplňovat a precizovat ty návrhy tak, aby byly co nejlepší.

Vypadá to hrozně, tak, jak to máte na tom stole, ale je to výsledek toho, že na to máme jenom 30 dní. Já se k tomu hlasování postavím tak, že podpořím všechny návrhy výborové, plus pozměňovací návrhy předsedů výboru a zpravodajů k těm výborovým, protože to je technikálie. Včetně té teritoriality.

Jenom připomenu, jak tady říkala kolegyně Horská, že z klubů, ze sněmovny bylo nějaké: Ne, ne, ne, to už neprojde. Já jsem na to upřímně alergický. Sněmovna nám sem pošle zákon, který je legislativně velmi nekvalitní, hodí nám na bedra, abychom ho my spravili, a ještě bude dělat: Ne, ne, ne, co tam smíme a nesmíme přidat. To pro mě není argument. Já chápu tu teritorialitu jako předstupeň k tomu zestátnění exekutorů, takže nemám důvod ji nepodpořit. To je asi všechno, co jsem vám chtěl říct. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, s právem přednosti nyní vystoupí paní místopředsedkyně Jitka Seitlová. Paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení a milí kolegyně a kolegové. Já jsem neměla v úmyslu vystupovat, ale musím zareagovat na vystoupení pana senátora Lásky. Vede mě k tomu to, že z té pozice, kterou mám, jsem tu taky pro to, že něco pamatuji. Já jsem byla u toho, když se schvaloval zákon v roce 2001, o soudních exekutorech.

Vím, že pan senátor Láska je ještě mlaďoch, on si to nepamatuje, ale ta situace byla taková, já to musím připomenout, že jsme měli státní exekutory pod soudy, ale to vůbec nefungovalo. Exekuce trvaly daleko déle a bylo to naprosto nefunkční. Právě proto, že byl obrovský tlak veřejnosti, že to nefunguje, tak se narychlo přijal zákon o soudních exekutorech. Tehdy ho přednášel pan senátor Vyvadil. Možná vám to jméno něco říká.

Ten zákon nebyl dobře udělaný, ale pod tím obrovským tlakem, ať už se něco děje s tou nevymahatelností dluhů, jsme ho tehdy přijali. Já to považuji za jednu z velkých chyb, která se stala, protože on byl fakt špatný a umožnil ty obrovské nárůsty pohledávek, umožnil mobiliární exekuce, které nebyly v pořádku. A postupně, opravdu těžce, to napravujeme po celou řádku let. Ale na druhé straně musím říct, že jsem jako zástupkyně veřejného ochránce práv i jako senátorka byla přítomna řady jednání mezinárodních, kde nám jednoznačně dokazovali, že v jiných zemích to jde, a nejsou to státní exekutoři, že je celý systém exekutorů, kteří jsou soukromí, ale musí se nastavit jasná pravidla. A ta pravidla musí být vymahatelná. Teď máme otázku teritoriality. Myslím si, že tady pravděpodobně v této komoře se většina senátorů shoduje na tom, že má být teritorialita.

Ale vidíte, jaksi to nejde prosadit... Pod obrovským tlakem a lobbismem právě těch exekutorů, kterým tato situace vyhovuje. Kdybychom dali teritorialitu, tak bychom dokázali zase vytvořit rámec, který by zamezil tomu, co se nám na činnosti exekutorů nelíbí. Určitě bychom pomohli. Na druhé straně se ovšem plně ztotožňuji s tím, co tady velmi pregnantně řekla předsedkyně našeho klubu KDU-ČSL, proč tedy jsme se rozhodli, že podpoříme všechny ty pozměňovací návrhy, které byly pracně připraveny, ale nepůjdeme do té teritoriality, protože tím hrozí, že sněmovna půjde k tomu původnímu znění nebo úplně zabije ten zákon, neprojde a tím nebude zase nic. Ti, kteří nechtěli nic, tzn. ti, kteří na té současné situaci tak vydělávají, nadále budou pokračovat a rok a půl tady nebude jiná změna. Proto jsme se rozhodli pro tento postup. Jenom to vysvětluji, že bych moc ráda podpořila teritorialitu, souhlasím s ní celou dobu, ale když je sněmovna, která v tuto chvíli to neschválí, hrozí, že neprojde vůbec nic, v tuto chvíli si myslím, že to řešení, které tady bylo řečeno, že je cestou, i když nerada, ale musím říct, politika je o kompromisu možného, hledání možného. V tuto chvíli si myslím, že tak, jak je to připravené, to platí.

Ještě jednou, státní exekutoři, tak jak o nich hovoří pan senátor Láska, vypadá to lákavě, ale dobrá cesta to určitě není. V řadě zemí fungují soukromí exekutoři, ale musí mít jasné dimenze, jasně stanovené regule. Tak to dobře funguje. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Pan senátor Holásek se hlásí do rozpravy, ne jako zpravodaj, ale jako pan senátor Holásek.

Senátor Jan Holásek:  Ještě jednou dobrý den. Rád bych zareagoval na několik témat, která tady zazněla v obecné rozpravě.

Pravdou je, že mnozí kolegové to už řekli, tak se omezím jenom na tři nebo čtyři poznámky.

První, myslím si, že je obrovská škoda, že ta ambice původně navrhovaného zákona zavést princip jeden dlužník, jeden exekutor v nějaké formě nebyla naplněna, zejména z těch důvodů, které už tady zazněly, které přednesl pan senátor Hilšer, pan předseda Vystrčil a další, bychom se tomuto tématu měli věnovat i do budoucnosti, hned, jak to bude možné, a tu situaci se pokusit řešit.

Druhá poznámka, taková drobnější. Tady zazněl postřeh, že ti exekutoři to takhle chtějí. Je potřeba říci, že Exekutorská komora na tom kulatém stole i v následných jednáních jasně deklarovala, už to tady zaznělo, jenom to zopakuji, že preferují místní příslušnost, samozřejmě nemusí být tady stejné názory mezi všemi, to všichni víme, ale celkový názor Exekutorské komory je takový, že pro místní příslušnost je, je to tedy věc politického názoru, který teď máme hlavně v Poslanecké sněmovně.

Třetí věc, jenom drobná poznámka. Co se týká těch dopravních podniků, opravdu si myslím, že by neměly patřit mezi zvlášť chráněné věřitele a neměla by ta úprava proběhnout.

Konečně, co se týká obecné situace... Když zákon přišel z Poslanecké sněmovny, zabývali jsme se tím, jestli ho zamítneme nebo jestli ho zkusíme opravit, na to, že bylo jasné, že ta materie je obrovsky široká a ten tisk je samozřejmě velmi dlouhý, úprav je spoustu. Nakonec padlo rozhodnutí, že se o to pokusíme, možná i z toho důvodu, že před ne tak dlouhou dobou jsme tady projednávali chráněný účet, i v té souvislosti padaly názory, že bychom měli řešit další věci včetně místní příslušnosti. Argumentem bylo tenkrát, že to nebudeme řešit, že to byla jednotlivá věc a vrátíme se k tomu při projednávání tohoto zákona.

Pro to, aby se to dalo stihnout ve lhůtě třiceti dnů, to není třicet reálně, ale patnáct, před těmi výbory, nebyl umožněný postup než ten, po tom kulatém stolu, že jsme společně zpracovali jeden souhrnný, resp. komplexní pozměňovací návrh, který se podařilo načíst na ústavně-právním výboru a dále na výboru pro sociální politiku, na ústavně-právním výboru tady ještě byla schválena místní příslušnost, abychom ji projednali tady na plénu. Hospodářský výbor přijal usnesení, kde schválil jednu věc, a to bylo zrušení těch povinných záloh. Ve zbývajícím čase jsme toto podrobili ještě jedné revizi, ještě jednou jsme to prošli a díky tomu vznikl pozměňovací návrh můj, pana senátora Goláně a paní senátorky Hubáčkové, který, jak avizoval, bude prezentovat pan senátor Tomáš Goláň. Takže jenom pro vysvětlení, jak proces proběhl.

Já osobně jako služebně juniorní senátor to vnímám jako výjimečnou záležitost, zabralo to obrovské množství času, rozhodnutí padlo se tomu věnovat, do budoucna je určitá úvaha, jestli se tomu věnovat nebo to zamítnout, je zcela namístě.

A možná poslední věc, chci poděkovat našemu legislativnímu oddělení, protože ten výkon a přínos pro tu práci byl enormně perfektní. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože se už nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Nebyl tady žádný návrh na schválení, ve znění podaném Poslaneckou sněmovnou, ani na zamítnutí, proto přímo otevírám podrobnou rozpravu. Paní ministryně, ještě předtím se ptám, jestli se k tomu chcete vyjádřit nebo až po té odborné rozpravě? Dobře, paní ministryně chce až potom.

Pan senátor Holásek jako zpravodaj ještě předtím, než otevřu podrobnou rozpravu, chce se vyjádřit? Prosím.

Senátor Jan Holásek:  Jenom stručně, stran rekapitulace obecné rozpravy. Vystoupilo celkem 15 senátorů, z toho pan senátor Goláň třikrát, paní senátorka Hubáčková dvakrát, paní senátorka Horská také dvakrát, paní ministryně vystoupila dvakrát při prezentaci svých názorů. Jak už tady zaznělo, nepadl ani návrh na zamítnutí, ani návrh na schválení, takže bychom měli postoupit do podrobné rozpravy.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane zpravodaji, tentokrát. Protože je 11:57 hodin a podrobná rozprava bude jistě dlouhá, protože se bude načítat hodně pozměňovacích návrhů, tak bych si teď dovolil přerušit naši schůzi na oběd, na obědovou pauzu, po obědové pauze bychom otevřeli podrobnou rozpravu a pokračovali. Ano, blíží se nám i zatmění, pan senátor Dušek, odborník, nám něco k tomu řekne.

Senátor Jiří Dušek:  Kolegyně, kolegové, nechci znevažovat dnešní jednání, ale nebeská tělesa se chovají nezávisle na nás a zatmění už začalo probíhat, když teď vyjdete, už uvidíte, že kousek sluníčka je ukousnutý nebo zakrytý temným měsíčním diskem. To nejzajímavější bude tak zhruba ve 12:45 hodin, to bude ta největší část Slunce zakrytá, zhruba 1/5, tak se určitě podívejte, protože další takový úkaz bude pozorovatelný až v říjnu příštího roku, což bude pravděpodobně zataženo, a pak až v roce 2025. Stojí to určitě za to. Brýle máte, pojďte se pokochat tím, co dokáže příroda.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak vidíte, ještě se pokocháme, proto přerušuji jednání do 13:00 hodin. Máme čas na oběd, i na zatmění.

(Jednání přerušeno v 11.59 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.04 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážení a milí, kolegyně a kolegové, paní ministryně, zahajuji odpolední blok našeho jednání. My jsme zůstali v bodě Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech. Jsme teď před podrobnou rozpravou. Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, jistě je to velké překvapení, že tu stojím znovu. Budu načítat dva pozměňovací návrhy. Chtěl bych dopředu vysvětlit, proč jsou dva. Ty pozměňovací návrhy jsou obsahově naprosto totožné, ale musí být načítány odděleně, protože jeden se týká usnesení, nebo pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru, ve kterém je zahrnuta teritorialita. Druhý se týká pozměňovacího návrhu ze sociálního výboru. Protože každý ten pozměňovací návrh má jinak číslovány odstavce, proto musel být totožný pozměňovací návrh vypracován dvakrát, aby novelizoval příslušné odstavce těch jednotlivých pozměňovacích návrhů.

Začnu pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ÚPV. Je to pozměňovací návrh senátora Tomáše Goláně, senátora Jana Holáska a senátorky Anny Hubáčkové, k pozměňovacímu návrhu ÚPV, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

1. V bodu 1 v § 238 písm. l) slova „složení, zproštění nebo zrušení zproštění“ nahradit slovy „zproštění od složení zálohy nebo odejmutí zproštění od složení“.

2. V bodu 17 v § 35b odst. 1 písmena i) a j) upravit takto:

„i) údaj o výši zálohy na náklady exekuce nebo zálohy na další vedení exekuce nebo o zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce,

j) datum složení zálohy na náklady exekuce nebo zálohy na další vedení exekuce,“.

3. V bodu 19 slova „a), b), h) až m)“ nahradit slovy „a) a h) až m)“.

4. Za bod 25 vložit nové body 26 a 27, které znějí:

„26. V čl. III dosavadním bodu 51 slova „a), c) a e) až h)“ nahradit slovy „b) až g)“.

27. V čl. III dosavadním bodu 52 slova „a), c) a e) až h)“ nahradit slovy „b) až g)“.“.

Následující body přeznačit.

5. V dosavadním bodu 27 v § 44 odst. 3 písm. h) za slova „Evropské unie“ vložit slova „, a další informace týkající se exekučního řízení a postupu v tomto řízení“.

6. Dosavadní bod 37 upravit takto:

„37. V čl. III dosavadním bodu 93 v § 55 odstavec 6 upravit takto:

„(6) Nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví.“.“.

7. Dosavadní bod 38 upravit takto:

„38. V čl. III dosavadní bod 94 upravit takto:

„94. V § 55 se doplňují odstavce 7 až 13, které včetně poznámky pod čarou č. x znějí:

„(7) Nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

(8) Nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Ve výzvě exekutor oprávněného poučí o možnosti podat návrh na zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 10, o postupu podle věty třetí a o postupu podle odstavce 10 věty poslední. Nepodal-li oprávněný návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce, je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Výši zálohy na další vedení exekuce stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.

(10) Na návrh podaný do 10 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy podle odstavce 8 oprávněnému může exekutor výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, rozhodnout, že oprávněný je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce, zejména odůvodňují-li to poměry oprávněného. K návrhu oprávněný připojí potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které se podává na formuláři. O návrhu na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce rozhodne exekutor do 10 dnů ode dne jeho doručení. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno. K návrhu podanému později se nepřihlíží. Kdykoli za řízení může exekuční soud nebo exekutor i bez návrhu přiznané zproštění oprávněnému odejmout, jestliže se do skončení řízení ukáže, že poměry oprávněného osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Nebyl-li oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn rozhodnutím exekutora nebo bylo-li mu zproštění odňato, je povinen složit zálohu na náklady exekuce do 15 dnů od doručení rozhodnutí, jímž byl návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce odmítnut nebo zamítnut nebo jímž mu bylo přiznané zproštění odňato; jinak exekutor exekuci zastaví.

(11) Složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.

(12) Lhůta podle odstavce 7 a 11 neběží

a) je-li předmětem exekuce nepeněžité plnění,

b) po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést,

c) po dobu, po kterou byla jako celek exekuce odložena, nebo ji není možné podle zvláštního právního předpisu provést x).

(13) Zastavením exekuce podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11 nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Byla-li exekuce zastavena podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11, určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká.

Pozn. pod čarou: § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).“.“.“.

8. Dosavadní bod 40 upravit takto:

„40. V čl. III dosavadním bodu 98 v § 66 odst. 1 slova „Zjistí-li exekutor, že proti povinnému není vedena exekuce prodejem movitých věcí“ nahradit slovy „Zjistí-li exekutor, že ke dni vydání exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí není proti povinnému, který je fyzickou osobou, vedena exekuce prodejem movitých věcí“ a za slova „může povinnému“ vložit slova „a exekutorovi, který vede tuto exekuci,“.“.

9. V dosavadním bodu 48 v § 90 odstavec 3 upravit takto:

„(3) Nejde-li o exekuci k vymožení pohledávky oprávněného podle § 55 odst. 9 nebo nesplňuje-li oprávněný podmínky osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Je-li exekuce vedena pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena a náklady řízení nebyly zaplaceny, požádá exekutor oprávněného o přiměřenou zálohu na náklady exekuce.“.

10. Za dosavadní bod 50 vložit nový bod Y1, který zní:

„Y1. V čl. III dosavadním bodu 126 v § 110 odst. 7 písm. l) slova „způsob, jak má být volání podle § 53 evidováno, a dobu uchovávání záznamu volání“ nahradit slovy „podrobnosti k plnění povinnosti pořizovat a uchovávat záznamy“.“.

Následující body přeznačit.

11. Za dosavadní bod 57 vložit nový bod Y2, který zní:

„Y2. V čl. IV za bod 5 vložit nový bod 6, který zní:

„6. Ustanovení § 265 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na plnění vymožené v exekuci ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“.

Následující body přeznačit a přeznačení promítnout do odkazů v následujících bodech a do ustanovení o účinnosti“.

Následující body přeznačit.

12. V dosavadním bodu 57 za slova „nahradit slovy „§ 35b odst. 1 písm. c), d) a k)“,“ vložit slova „za slova „§ 49 odst. 2 až 5,“ vložit text „§ 53,“,“.

13. Dosavadní bod 59 upravit takto:

„59. V čl. IV dosavadní bod 10 upravit takto:

„10. Nestanoví-li se dále jinak, v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce.“.“.

14. Za dosavadní bod 67 vložit nový bod Y3, který zní:

„Y3. V čl. XII písm. b) slova „bodu 54, které nabývá“ nahradit slovy „bodů 54 a 85, která nabývají“.“.

Následující bod přeznačit.

15. V dosavadním bodu 68 číslo „147“ nahradit číslem „148“ a číslo „152“ nahradit číslem „153“.

Děkuji vám za pozornost a budu to samé načítat, ale s jinými odkazy na jednotlivé články. Takže toto byl pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru.

Nyní budu načítat pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku.

Pozměňovací návrhy senátora Tomáše Goláně, senátora Jana Holáska a senátorky Anny Hubáčkové

k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

1. V bodu 1 v § 238 písm. l) slova „složení, zproštění nebo zrušení zproštění“ nahradit slovy „zproštění od složení zálohy nebo odejmutí zproštění od složení“.

2. Za bod 11 vložit nový bod 12, který zní:

„12. V čl. III dosavadním bodu 39 v § 35b odst. 1 písmena j) a k) upravit takto:

„j) údaj o výši zálohy na náklady exekuce nebo zálohy na další vedení exekuce nebo o zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce,

k) datum složení zálohy na náklady exekuce nebo zálohy na další vedení exekuce,“.“.

Následující body přeznačit.

3. V dosavadním bodu 14 v § 44 odst. 3 písm. h) za slova „Evropské unie“ vložit slova „, a další informace týkající se exekučního řízení a postupu v tomto řízení“.

4. Dosavadní bod 22 upravit takto:

„22. V čl. III dosavadním bodu 93 v § 55 odstavec 6 upravit takto:

„(6) Nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví.“.“.

5. Dosavadní bod 23 upravit takto:

„23. V čl. III dosavadní bod 94 upravit takto:

„94. V § 55 se doplňují odstavce 7 až 13, které včetně poznámky pod čarou č. x znějí:

„(7) Nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

(8) Nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Ve výzvě exekutor oprávněného poučí o možnosti podat návrh na zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 10, o postupu podle věty třetí a o postupu podle odstavce 10 věty poslední. Nepodal-li oprávněný návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce, je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Výši zálohy na další vedení exekuce stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.

(10) Na návrh podaný do 10 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy podle odstavce 8 oprávněnému může exekutor výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, rozhodnout, že oprávněný je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce, zejména odůvodňují-li to poměry oprávněného. K návrhu oprávněný připojí potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které se podává na formuláři. O návrhu na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce rozhodne exekutor do 10 dnů ode dne jeho doručení. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno. K návrhu podanému později se nepřihlíží. Kdykoli za řízení může exekuční soud nebo exekutor i bez návrhu přiznané zproštění oprávněnému odejmout, jestliže se do skončení řízení ukáže, že poměry oprávněného osvobození neodůvodňují, případně neodůvodňovaly. Nebyl-li oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn rozhodnutím exekutora nebo bylo-li mu zproštění odňato, je povinen složit zálohu na náklady exekuce do 15 dnů od doručení rozhodnutí, jímž byl návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce odmítnut nebo zamítnut nebo jímž mu bylo přiznané zproštění odňato; jinak exekutor exekuci zastaví.

(11) Složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.

(12) Lhůta podle odstavce 7 a 11 neběží

a) je-li předmětem exekuce nepeněžité plnění,

b) po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést,

c) po dobu, po kterou byla jako celek exekuce odložena, nebo ji není možné podle zvláštního právního předpisu provést x).

(13) Zastavením exekuce podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11 nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Byla-li exekuce zastavena podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11, určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká.

Pozn. pod čarou: x) § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).“.“.“.

6. Dosavadní bod 25 upravit takto:

„25. V čl. III dosavadním bodu 98 v § 66 odst. 1 slova „Zjistí-li exekutor, že proti povinnému není vedena exekuce prodejem movitých věcí“ nahradit slovy „Zjistí-li exekutor, že ke dni vydání exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí není proti povinnému, který je fyzickou osobou, vedena exekuce prodejem movitých věcí“ a za slova „může povinnému“ vložit slova „a exekutorovi, který vede tuto exekuci,“.“.

7. V dosavadním bodu 32 v § 90 odstavec 3 upravit takto:

„(3) Nejde-li o exekuci k vymožení pohledávky oprávněného podle § 55 odst. 9 nebo nesplňuje-li oprávněný podmínky osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Je-li exekuce vedena pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena a náklady řízení nebyly zaplaceny, požádá exekutor oprávněného o přiměřenou zálohu na náklady exekuce.“.

8. Za dosavadní bod 34 vložit nový bod Y1, který zní:

„Y1. V čl. III dosavadním bodu 126 v § 110 odst. 7 písm. l) slova „způsob, jak má být volání podle § 53 evidováno, a dobu uchovávání záznamu volání“ nahradit slovy „podrobnosti k plnění povinnosti pořizovat a uchovávat záznamy“.“.

Následující body přeznačit.

9. Za dosavadní bod 40 vložit nový bod Y2, který zní:

„Y2. V čl. IV za bod 5 vložit nový bod 6, který zní:

„6. Ustanovení § 265a zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na plnění vymožené v exekuci ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“.

Následující body přeznačit a přeznačení promítnout do odkazů v následujících bodech a do ustanovení o účinnosti“.

Následující body přeznačit.

10. V dosavadním bodu 41 za slova „nahradit slovy „§ 35b odst. 1 písm. c), d) a k)“,“ vložit slova „za slova „§ 49 odst. 2 až 5,“ vložit text „§ 53,“,“.

11. Dosavadní bod 42 upravit takto:

„42. V čl. IV dosavadní bod 10 upravit takto:

„10. Nestanoví-li se dále jinak, v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně.

V řízení podle věty 2., podle § 55, odst. 7 a 11, zákona č. 120/2021 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona neuplyne dříve, než uplynutím 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce.

12. Za dosavadní bod 49 vložit nový bod Y3, který zní:

„Y3. V čl. XII písm. b) slova „bodu 54, které nabývá“ nahradit slovy „bodů 54 a 85, která nabývají“. Následující bod přeznačit.

Už můžete dýchat. Děkuji vám za pozornost. Jenom jsem chtěl ještě tady říct, že podporuji pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku a výborový pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, že jste zvládl tuto nelehkou četbu. Bohužel jednací řád to takto ukládá, muselo být takto přečteno, takže ještě jednou děkuji. Nyní se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Také nás bude seznamovat se svým pozměňovacím návrhem a číst jej, bezpochyby. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám, ale stejný maraton, jako jsme vyslechli teď, musím podstoupit i já, neboť i já vám představím pozměňovací návrhy, které jsem avizoval v obecné rozpravě.

První obecný pozměňovací návrh je k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, je k to k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Senátní tisk 96.

A zní:

Dosavadní bod 38 upravit takto:

„38. V čl. III dosavadní bod 94 upravit takto:

„94. V § 55 se doplňují odstavce 7 až 13, které včetně poznámky pod čarou č. x znějí:

„(7) Nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

(8) Nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Ve výzvě exekutor oprávněného poučí o možnosti podat návrh na zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 10, o postupu podle věty třetí a o postupu podle odstavce 10 věty poslední. Nepodal-li oprávněný návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce, je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Výši zálohy na další vedení exekuce stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, pohledávky poskytovatele veřejné služby v přepravě vůči cestujícímu, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.

(10) Na návrh podaný do 10 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy podle odstavce 8 oprávněnému může exekutor výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, rozhodnout, že oprávněný je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce, zejména odůvodňují-li to poměry oprávněného. K návrhu oprávněný připojí potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které se podává na formuláři. O návrhu na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce rozhodne exekutor do 10 dnů ode dne jeho doručení. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno. K návrhu podanému později se nepřihlíží. Kdykoli za řízení může exekuční soud nebo exekutor i bez návrhu přiznané zproštění oprávněnému odejmout, jestliže se do skončení řízení ukáže, že poměry oprávněného osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Nebyl-li oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn rozhodnutím exekutora nebo bylo-li mu zproštění odňato, je povinen složit zálohu na náklady exekuce do 15 dnů od doručení rozhodnutí, jímž byl návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce odmítnut nebo zamítnut nebo jímž mu bylo přiznané zproštění odňato; jinak exekutor exekuci zastaví.

(11) Složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. Promiňte, vteřinku...

(12) Lhůta podle odstavce 7 a 11 neběží

a) je-li předmětem exekuce nepeněžité plnění,

b) po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést,

c) po dobu, po kterou byla jako celek exekuce odložena, nebo ji není možné podle zvláštního právního předpisu provést x).

(13) Zastavením exekuce podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11 nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Byla-li exekuce zastavena podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11, určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká.“.

Poznámka pod čarou: x) § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)“.“.

To odůvodnění jsem vám přednesl v obecné rozpravě.

Nyní prosím ještě o trpělivost s tím, abych mohl přednést i ten druhý pozměňovací návrh. To je pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku, k návrhu zákona ve znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tedy exekuční řád, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, některé další zákony.

Senátní tisk 96.

Dosavadní bod 23 upravit takto:

„23. V čl. III dosavadní bod 94 upravit takto:

„94. V § 55 se doplňují odstavce 7 až 13, které včetně poznámky pod čarou č. x znějí:

„(7) Nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

(8) Nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Ve výzvě exekutor oprávněného poučí o možnosti podat návrh na zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 10, o postupu podle věty třetí a o postupu podle odstavce 10 věty poslední. Nepodal-li oprávněný návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce, je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Výši zálohy na další vedení exekuce stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, pohledávky poskytovatele veřejné služby v přepravě vůči cestujícímu, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.

(10) Na návrh podaný do 10 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy podle odstavce 8 oprávněnému může exekutor výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, rozhodnout, že oprávněný je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce, zejména odůvodňují-li to poměry oprávněného. K návrhu oprávněný připojí potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které se podává na formuláři. O návrhu na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce rozhodne exekutor do 10 dnů ode dne jeho doručení. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno. K návrhu podanému později se nepřihlíží. Kdykoli za řízení může exekuční soud nebo exekutor i bez návrhu přiznané zproštění oprávněnému odejmout, jestliže se do skončení řízení ukáže, že poměry oprávněného osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Nebyl-li oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn rozhodnutím exekutora nebo bylo-li mu zproštění odňato, je povinen složit zálohu na náklady exekuce do 15 dnů od doručení rozhodnutí, jímž byl návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce odmítnut nebo zamítnut nebo jímž mu bylo přiznané zproštění odňato; jinak exekutor exekuci zastaví.

(11) Složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti.

Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. Už to bude...

(12) Lhůta podle odstavce 7 a 11 neběží

a) je-li předmětem exekuce nepeněžité plnění,

b) po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést,

c) po dobu, po kterou byla jako celek exekuce odložena, nebo ji není možné podle zvláštního právního předpisu provést x).

(13) Zastavením exekuce podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11 nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Byla-li exekuce zastavena podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11, určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká.“.

Poznámka pod čarou: x) § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)“.“.

Moc vám děkuji za pozornost. Tolik mé návrhy pozměňovací.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Je to náročné, ale pokud se senátor rozhodne, nedá se nic dělat. Chce-li předložit návrh, říká nám jednací řád, že takto musí být přečteno. Nyní dávám slovo panu senátorovi Lumíru Aschenbrennerovi, s tím, že víme, že to bude kratší.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Ano, děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně. Správný odhad, budu kratší než mí předřečníci, protože jsme se s kolegou Hanzou dohodli, že vám uděláme radost a náš pozměňovací návrh nebudeme načítat, už z toho důvodu, že nás paní ministryně ujistila, že maximální výše zálohy nepřesáhne 500 Kč. Takže my to nepředkládáme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Přeje si paní navrhovatelka vystoupit se závěrečným slovem? Přeje. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo. Všem děkuji za tu úžasnou práci, kterou jste si s tím dali. Snažila jsem se také, abychom kooperovali společně, a zaslala jsem i svého náměstka do boje legislativního, který je vždy připraven pomoci, a myslím, že má ty názory velmi rozumné. No, co k tomu říci?

Byla to náročná materie a úplně nás vyčerpala i na ministerstvu spravedlnosti a já se musím držet vládního doporučení, a to je bohužel v programovém prohlášení vlády, takže tady nemohu koketovat s nějakou teritorialitou, i tak to nedopadlo, jak jsme chtěli, protože původní návrh byl ten sněhulák, a já jsem to i s doktorem Pelikánem dlouze konzultovala. Možná, že bych postupovala jinak, ale to je prostě život, musíme z toho, co zde máme, udělat to nejlepší pro lidi.

Takže si myslím, že se to daří a že skutečně ty chyby, které se staly ve sněmovně, tady napravíte. Ráda tomu dám zelenou, tak jako to bylo v případě zákona o soudech a soudcích.

No, co ještě říci tedy na závěr?

Myslím si, že ty pozměňovací návrhy, které tady byly načteny, tak s některými souhlasíme, zejména tedy s těmi pozměňovacími návrhy senátora Doubravy, ať už to byl tedy k tomu hlavnímu ÚPV návrhu, a i potom k tomu výboru sociální politiky. Stejně tak je to v případě pana senátora Goláně, tam pouze se nám nelíbila u toho prvního pozměňovacího návrhu k ÚPV ta ustanovení o rejstříku zahájených exekucí nebo o centrální evidenci exekucí, ale skousneme to. Pokud jde o ten druhý návrh, rovněž tedy k tomu výboru sociální politiky, tam se také ztotožňujeme, až na to, co jsem říkala, to zde platí rovněž.

Samozřejmě s teritorialitou nemohu souhlasit, takže to berte na vědomí, že jsem vázána vládním prohlášením, prostě tak to je a skutečně není ta vůle. Také jsem pamětník a vzpomínám, jak to vůbec vzniklo, ti soukromí exekutoři. Pamatuji si velmi dobře, že se to rodilo v Brně při návštěvě tehdy ministra spravedlnosti, pana Čarnogurského, a doktora Motejla. Oni se v tom skutečně zhlédli a ten zákon byl ušitý horkou jehlou, tím celá ta anabáze nastala. My musíme napravovat dnes ty chyby. Myslím si, že se to částečně daří. Spravili jsme, pokud jde o ty dětské exekuce, spravil se ten chráněný účet atd., postupně to napravujeme, ale je to titěrná práce a vyčerpává. Znovu tedy děkuji za pomoc, které se nám dostalo, a věřím, že rozhodnete spravedlivě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní ministryně. Nyní dovolte, abych vás seznámila s tím, že z dnešního dne se omlouvá paní senátorka Helena Pešatová. Nyní budeme pokračovat v procesu. Teď se ptám, chcete vystoupit hned, pane předsedo výboru, předsedo klubu, pardon, pane předsedo Holečku?

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěl bych jenom požádat o desetiminutovou přestávku na poradu klubu těsně před hlasováním, ano?

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, rozumíme tomu. Takže až se vyjádří ještě zpravodajové, tak bych vyhlásila desetiminutovou přestávku na žádost klubu. Teď tedy se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro sociální politiku, paní senátorka Adéla Šípová? Nepřeje si vystoupit, děkuji. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Lumír Aschenbrenner? Nepřeje si vystoupit, také děkuji. Myslím si, že ale bude chtít vystoupit pan zpravodaj garančního výboru, jestli si nemýlím? Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Holásek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně. V tento moment bych zrekapituloval průběh podrobné rozpravy a stav těch pozměňujících návrhů před přestávkou, kde asi se bude diskutovat, jak se bude hlasovat.

V podrobné rozpravě byly načteny čtyři pozměňovací návrhy. Je to pozměňovací návrh, načrtnutý panem senátorem Goláněm, k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, dále je to pozměňovací návrh pana senátora Goláně a dalších tedy k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku, pozměňovací návrh pana senátora Doubravy k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, pozměňovací návrh pana senátora Doubravy k výboru pro sociální politiku. Přičemž, jak tady zaznělo, ty pozměňovací návrhy předložené danými senátory jsou shodné, musely se načíst dvakrát, protože se týkají jiných pozměňovacích návrhů přijatých danými výbory.

Co se týká výborových pozměňovacích návrhů, máme tady pozměňovací návrh přijatý ÚPV, který sestává ze dvou částí, tzn. ten souhrnný pozměňovací návrh a teritorialita, pak tady máme pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku, jenom ten souhrnný pozměňovací návrh, pak je tady ještě výborový pozměňovací návrh hospodářského výboru, který se týká jedné té věci, tzn. rušení povinných záloh na začátku. Uzavřu to tím, jak bychom měli hlasovat. Po diskusi s legislativním oddělením bychom měli postupovat následujícím způsobem. Nejdříve budeme hlasovat o souboru pozměňovacích návrhů, který se týká pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru, tzn. nejdřív pozměňovací návrh pana senátora Doubravy k pozměňovacímu návrhu ÚPV, potom pozměňovací návrh pana senátora Goláně k ÚPV, nakonec pozměňovací návrh ÚPV jako takový, ve znění těchto pozměňovacích návrhů, pokud budou přijaty. Pokud pozměňovací návrh ÚPV ve znění těchto zákonů nebude přijat, posuneme se na hlasování o souboru pozměňovacích návrhů týkajících se pozměňovacího návrhu výboru pro sociální politiku. Opět začneme pozměňovacím návrhem pana senátora Doubravy, potom pozměňovacím návrhem pana senátora Goláně a nakonec pozměňovacím návrhem výboru pro sociální politiku. Pokud by nebyl schválen, potom budeme hlasovat samotný pozměňovací návrh hospodářského výboru. Takže takto rekapitulace a pustíme se do toho po přestávce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Má někdo nějaké výhrady k návrhu hlasování? Nevidím. Dobrá. Děkuji za návrhy a teď vyhlašuji přestávku 10 minut na žádost klubu Starostů a nezávislých.

(Jednání přerušeno v 14.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.12 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegyně a kolegové, můžeme přistoupit k závěrečné fázi projednávání tohoto tisku. Zpravodaj přednesl návrh postupu hlasování, nebyla vznesena žádná námitka, takže se budeme řídit jeho návrhem. Prosím, soustřeďte se, je toho hodně, ať se v tom nespleteme. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jan Holásek:  Děkuji, pane předsedající. Takže zahájíme hlasování. Tak jak jsme si odsouhlasili, zahájíme hlasování souborem pozměňovacích návrhů navázaných na pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. První pozměňovací návrh, o kterém se bude hlasovat, je pozměňovací návrh pana senátora Doubravy, který byl přednesen v podrobné rozpravě a který se týká pozměňovacího návrhu pana senátora Goláně, mě a paní Hubáčkové a pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně, váš názor? (Ministryně: Souhlasné stanovisko.) Souhlasné stanovisko. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Spouštíme hlasování. Doubrava? Kdo je pro? Musíte poslouchat, kolegové, pan zpravodaj to přesně říkal. Chcete zrušit tohle hlasování? Takže kdo byl pro, zvedl ruku a stiskl tlačítko ANO. Kdo nebyl pro, zvedl ruku a stiskl tlačítko NE... Prosím? Není slyšet? To dělají ty roušky. Tak já se přiblížím. Můžeme pokračovat?

Hlasování č. 37, návrh nebyl přijat, získal 1 podpůrný hlas. Můžeme přistoupit dál, pane zpravodaji.

Senátor Jan Holásek:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Tomáše Goláně, senátora Jana Holáska a senátorky Anny Hubáčkové, tak jak byl přednesen v podrobné rozpravě panem senátorem Goláněm a ve vztahu k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně? (Ministryně: Souhlasné stanovisko.) Souhlasné stanovisko. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 38, při kvóru 37, pro 11, proti 12, návrh nebyl přijat. Můžeme pokročit dál.

Senátor Jan Holásek:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu přijatém ústavně-právním výborem, který jsme nenačítali, protože je součástí výborového usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně? (Ministryně: A ta teritorialita?) Pardon, ještě zpravodaj...

Senátor Jan Holásek:  Já bych doplnil, tento pozměňovací návrh v sobě zahrnuje diskutovanou teritorialitu. To znamená, pokud hlasujeme pro, podporujeme teritorialitu. Pokud nikoliv, hlasujeme proti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně? (Ministryně: Nesouhlasné stanovisko.) Ano, nesouhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 39, při kvóru 37, pro 18, proti 15, návrh nebyl přijat. Můžeme dál, pane zpravodaji.

Senátor Jan Holásek:  Jelikož nebyl přijat žádný z návrhů v tom prvním souboru pozměňujících návrhů, budeme hlasovat o souboru pozměňujících návrhů navázaných na výborový návrh výboru pro sociální politiku. Začneme pozměňovacím návrhem pana senátora Jaroslava Doubravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní ministryně, váš postoj? (Ministryně: Souhlasné stanovisko.) Souhlasné? Bylo souhlasné, promiňte? (Ministryně: Souhlasné.) Děkuji. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 40, při kvóru 38, pro 1, proti 41. Návrh nebyl přijat. Můžeme dál.

Senátor Jan Holásek:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Tomáše Goláně, senátora Jana Holáska a senátorky Anny Hubáčkové, tak jak byl přednesen v podrobné rozpravy panem senátorem Tomášem Goláněm, a to ve vztahu k pozměňovacímu návrhu výboru pro sociální politiku, který neobsahuje teritorialitu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Doufám, že všichni víme. Paní ministryně? (Ministryně: Souhlasné stanovisko.) Souhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 41, při kvóru 38, pro 75, návrh byl přijat. Můžeme, pane zpravodaji. Můžeme k dalšímu.

Senátor Jan Holásek:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu přijatým výborem pro sociální politiku, ke kterému jsme právě přijali ten zpřesňující pozměňovací návrh. Jenom pro upřesnění. Pozměňovací návrh přijatý usnesením výboru pro sociální politiku neobsahuje teritorialitu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ale budeme hlasovat o pozměňovacím výboru ve znění pozměňovacího návrhu právě schváleného?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Abychom se orientovali... Děkuji, rozumím. Paní ministryně? (Ministryně: Neutrální stanovisko.) Neutrální. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasí. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 42, při kvóru 38, pro 75, návrh byl přijat. Můžeme dál, pane zpravodaji.

Senátor Jan Holásek:  Jelikož jsme přijali tyto dva pozměňující návrhy, tím je materie vyčerpána, protože následující pozměňovací návrh hospodářského výboru je nehlasovatelný.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Další jsou nehlasovatelné. Nyní bychom hlasovali o vrácení tohoto návrhu Poslanecké sněmovně ve znění našich pozměňovacích návrhů. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 43, kvórum 38, pro 73. Návrh byl přijat. Ve smyslu jednacího řádu nyní pověříme kolegy, kteří budou postoj Senátu obhajovat ve sněmovně. Prosím o návrhy, pane senátore.

Senátor Jan Holásek:  Já bych navrhl sebe.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Čili pan senátor Holásek...

Senátor Jan Holásek:  Pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Jan Holásek:  A pak paní senátorka Hubáčková?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A Anna Hubáčková. Jsou nějaká doplnění nebo námitky? Nevidím. Nechám tedy hned hlasovat. Kdo je pro tyto tři nominované, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 44, při kvóru 37, nebo 38, pro 73. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkujeme paní ministryni. Děkujeme také za spolupráci. Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, který nám zde zůstal nedojednán ze včerejšího dne. Je to senátní tisk č. 95.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 95

Já se teď musím přiznat, že nevím, v jaké fázi jsme včera skončili... (Miloš Vystrčil: Vyjádřením navrhovatele k obecné rozpravě.) Čili my jsme dokončili obecnou rozpravu. Tady je to napsáno. V pořádku, já to tady mám. Ne, už všechno vím, děkuji, je to zde napsáno. Vy to všichni víte, ale pro sebe tedy opakuji, že tento bod jsme přerušili po skončení obecné rozpravy. Dlužíme tedy panu poslanci Dolínkovi jeho vyjádření k průběhu rozpravy. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Dolínek:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za včerejší rozpravu, která byla poměrně velmi otevřená, nicméně přes všechnu úctu k Senátu musím říct, že občas byla ta diskuze malinko zavádějící.

Já bych chtěl zde na prvním místě poděkovat všem, kteří návrh sněmovny podpořili. Chtěl bych těm, kteří návrh kritizovali, něco málo k tomu ještě říct.

Zaprvé tady zaznívalo často něco ve smyslu, že vlastně my dáváme nějaká práva cyklistům a oni žádné povinnosti nemají. To je úplná lež. Celý ten zákon silniční, když se podíváte, celý, od začátku do konce, je o povinnostech, jak řidičů, tak cyklistů, tak chodců. Celý! To není o tom, že cyklisté tam mají teď jeden svůj paragraf. Všichni tam mají své povinnosti, všech se týká ten zákon, všichni už teď jich mají desítky, stovky a musí se podle nich řídit. To znamená, neplatí to, co tady zaznělo, že dostává cyklista nějakou výsadu. Ne, těch povinností má srovnatelně s řidičem automobilu. Jediné co, že my specifikujeme to, jaký je odstup.

Další věc. Zde bylo řečeno, že ten nejvíce zmiňovaný návrh, což je bezpečný odstup, nebyl dobře prodiskutován. To je další lež. Zaprvé, ta kampaň, kterou dělá pan Kreuziger se svým týmem, běží přes rok a půl. Běží i díky jedné síti čerpacích stanic, běží na odborné úrovni i na popularizační úrovni. Běží ta diskuze i na úrovni legislativní více jak rok a půl.

Chtěl podotknout, bylo zde často řečeno, že to je proti nějakým odborným názorům. Já se vás nechci dotknout, kolegové a kolegyně, byl to Senát, který poslal do Poslanecké sněmovny návrh zákona, že opilý cyklista může jezdit po silnici. Bylo to v rozporu s odborným názorem policie, ministerstva zdravotnictví, lékařů a všech lidí pracujících v bezpečnostní oblasti na vozovkách. Všichni byli proti. Vy jste to přesto většinou svých hlasů do sněmovny poslali. Přesto jste to tam dali. Teď tady vyčítáte sněmovně, že jsme si my dovolili něco navrhnout, co možná nemusí mít stoprocentní podporu. Já si myslím, že diskuze ve sněmovně byla velmi relevantní. Prosím, aby i zde to bylo velmi věcné a dokázali jsme se bavit jinak než tak, že budeme návrh sněmovny shazovat na úroveň toho, že to nebylo někde prodiskutováno nebo že má někdo výhrady. Daleko horší návrh přišel odsud ze Senátu do sněmovny. Pojďme se o tom ještě bavit.

Já jsem to jasně řekl na plénu sněmovny tehdy, když jsem o vašem návrhu diskutoval, a zopakuji to zde. V případě, kdy by cyklisté měli bezpečný odstup garantovaný v zákoně, jsem schopen se o tom půl promile v krvi bavit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegové, prosím vás, ztište své projevy hlasové.

Poslanec Petr Dolínek:  Ale tam v zásadě není nic. Ještě použiji věci, které jste vy včera říkali, a to je, že jsou zde nekvalitní vozovky. Já si myslím, že v Belgii jsou horší vozovky často, než jsou zde mezi obcemi. Tam často mezi obcemi jsou vozovky, které jsou z kostek, jezdí se tam jednoznačně závody na nich ještě apod. Tady bylo řečeno, že to máme horší než ve zbytku Evropy. Nemáme. Máme srovnatelné povrchy jako jinde. Přes to všechno, že vy jste říkali, že jsou u nás horší vozovky, jste stejně navrhovali, aby někdo, kdo je podnapilý, mohl jet do provozu. To znamená, všechny ty argumenty si myslím, že jsou poměrně liché.

K helmám, víte, já si myslím, že helmy jsou přesně ten okamžik, kdy to nemá navrhovat poslanec, ale má to přijít z ministerstva dopravy. Protože helma je věc osobní odpovědnosti. Já sám si o sobě rozhodnu, zda se ochráním nebo ne. Předjíždění cyklisty není věc osobní odpovědnosti. Na předjíždění jsou dva, cyklista a ten, kdo ho předjíždí. To je jiný případ než to, jestli já o sobě rozhoduji, že udělám ten hazard se svým zdravím a jedu bez helmy. Já ten hazard osobně nedělám, nedělá ho celá moje rodina, nedělá ho podle mě většina z vás, ale je to o osobní odpovědnosti. Předjíždění ne. Tam to neovlivníte, jako cyklista. Tam to ovlivňuje prostě víc aspektů.

No, pivní kola. Včera zde zaznělo, že to Praha neumí vyřešit. Víte, že asi nemusím mít vřelý vztah s vedením Prahy v tuto chvíli. Souhlasím s tím, co tady řekl pan kolega Nytra, že pro značení stezek by mohlo být ideálnější, že víc bychom se měli v Praze soustředit na to, jak to udělat bezpečnější za stávajících norem než vymýšlet nové věci. Pan senátor má v tom bezesporu pravdu. Na druhou stranu nemůžu souhlasit s tím, co zaznělo, že Praha to neuměla vyřešit, tak si něco vymýšlí. Ono je to totiž zrcadlové k segwayům. Jestli si pamatujete, segwaye v Praze se pokoušelo vedení Prahy řešit. Zkoušelo to několika způsoby. Až v okamžiku, kdy i vy, jako Senát, a děkuji vám za to, jste umožnili to, že zákon řešil explicitně, na návrh tehdy poslance TOP 09 segwaye speciálním paragrafem, tak do půl roku segwaye v Praze a v jiných městech zmizely. Stalo se to pro chodce, to město, příjemnější a bezpečnější.

Bohužel i nyní přichází okamžik, kdy Praha přišla s žádostí o to, aby byl speciální paragraf schválen na takzvaná pivní kola, protože všechny jiné věci selhávají. Je to nepříjemné, občas se musí přijímat paragrafy, které nejsou tak univerzální, ale myslím si, že by měl zákonodárný sbor myslet na to, že i specifické potřeby by bylo vhodné řešit. Jinak, já si opravdu té diskuze vážím, ale prosím, pojďme se bavit o podstatě té věci. A to je, že se nedá vypočítávat, kolik lidí bylo nebo nebylo sraženo na kole, kolik bylo vytlačeno a jestli to stojí za to, jestli to je 5:1, 10:1 nebo něco podobného. Mně přišlo několik příběhů na email od občanů této republiky, kde mi popisovali, že táta jel na oslavu svých narozenin a domů nepřijel za třemi dětmi. Prostě nepřijel.

Jsou to věci, které se staly. To je motivace, proč jsem byl ochoten a jsem ochoten stále za to bojovat. Jsou to prostě příběhy, které jsou velmi nepříjemné. Stávají se i řidičům samozřejmě. Stávají se i chodcům. Ale když máme řešení, které funguje v Evropě, proč bychom ho nemohli použít v ČR? Není to o ničem jiném.

Ještě o jednu věc vás prosím, než budete hlasovat. Zvažte opravdu to, že kdykoliv kdokoliv předjíždí automobil, stejně musí opustit svůj pruh, stejně musí vyhodnotit bezpečnostní situaci, stejně se musí zachovat, jako když předjíždí toho cyklistu. Není to nic jiného. Je to úplně to samé. Jenom cyklista zabere, jak říká pan kolega Nytra, 60 cm +++, automobil zabere 2 m +++, ale je to jinak stejná situace.

Poslední ještě věc k té diskuzi, která zde zazněla, opět je to věcný argument, proto na něj reaguji, že když je cyklopruh, proč tam neplatí to pravidlo... Je to jednoduché. Je to souběžná jízda a řidič nedává blinkr, nevyjíždí a nevrací se. Je cyklopruh, řidič. Není tam žádný manévr navíc. Jsou to dva vedle sebe jedoucí. Mají svůj prostor, mají ho vyhrazený a mají ho pro sebe daný. Takže řidič nemusí udělat nic jiného, než že se řídí normálně předpisy.

Když tam není cyklopruh, ten rozdíl je v tom, že řidič musí udělat manévr, kdy vyjíždí zpoza cyklisty, předjíždí ho a zařazuje se zpátky. Proto tam není třeba, aby to bylo řešeno.

Já se omlouvám možná za ten ostřejší emocionální nástup, ale už mám těch diskuzí v této oblasti za sebou hodně. Ten zákon jako takový, myslím si, že řeší řadu dobrých věcí. Já vás tedy slušně požádám na závěr, odpusťte mi ty emoce, ale zkuste, prosím, dát tomuto zákonu šanci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, já jsem vás nechtěl přerušovat, pane poslanče, ale není pravda, že by Senát schválil zákon, že cyklisté mohou jezdit opilí, nebo z jiného místa vašeho vystoupení „podnapilí“. My jsme pouze schválili přípustnou hladinu alkoholu v krvi, sice na úrovni běžné v ostatních evropských zemích, bylo to 0,5. Ale více už nebudu zdržovat, o slovo se hlásí předseda Senátu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, mě částečně pan předsedající předešel. Jen pro vaši informaci, ale třeba i pro budoucnost, pokud chcete proti někomu argumentovat, osočovat ho z nepravdivých nebo polopravdivých údajů, je zvykem, v dobré společnosti se to tak děje, v okamžiku, kdy může reagovat. Vy jste mohl kdykoliv vystoupit v rámci včerejší rozpravy a následně jste mohl slyšet argumenty z druhé strany.

Teď jenom, abyste to věděl, pro vaši informaci, kromě předsedy Senátu a dalších, ti, kteří mluvili a už teď reagovat nemohou, kromě faktické poznámky, což u nás není úplně zvykem. Tak abyste to jenom věděl. Já to beru, já to říkám pro informaci, takže pro příště... Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nyní prosím zpravodaje, a sice nejprve pana senátora Červíčka. Není přítomen, takže přistoupíme rovnou ke garančnímu zpravodaji, kterým je Michal Kortyš. Prosím, pane senátore, o vaše shrnutí obecné rozpravy.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy a vážení pánové. Vystoupilo jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct senátorů. Pan Nytra dvakrát a pan Kos dvakrát. Byl tady podán návrh na zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, čili to je jediná věc, o které bychom v tuto chvíli mohli hlasovat. Já svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu zamítnout tento návrh zákona. Kolegové už se dostavili, takže spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 45, kvórum 37, pro 26, návrh nebyl přijat. Proto otevírám podrobnou rozpravu... Do které se nikdo nehlásí, ale přece jen. Takže pan senátor Zdeněk Nytra. Ale ještě bych měl dát přednost paní senátorce Seitlové? Netrvá na tom, prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ono to bylo nějaké zaseknuté. Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, když už označuji někoho za lháře, tak aspoň, aby měl ten lhář se šanci ohradit. V rámci závěrečného slova to nejde. Dovolím si nesouhlasit i s panem předsedou Senátu, protože stejná pravidla platí i v Poslanecké sněmovně. Tam není pan poslanec nováčkem.

Chci načíst pozměňovací návrh, máte ho před sebou, nahoře je nové znění k tomuto návrhu zákona. Je velice jednoduchý. Zaprvé, v článku I, bod 1 vypustit, následující body přeznačit. Zadruhé, v článku I, dosavadní bod 13 vypustit, následující body přeznačit. To zdůvodnění jsou Beer kola, včera jsem to tady přednášel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Smoljak. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já chci navrhnout, protože pozměňovací návrhy obsažené v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jelikož je tam sedm pozměňovacích návrhů, které spolu nesouvisí, transpozice směrnice u boční osy při předjíždění cyklistů, neoprávněné stání na chodníku, výjimka z povinnosti cyklistů užít cyklopruh nebo v 7. bodě to odstraňování cyklovraků, aby mohly o něj požádat i obce z těch účelových pozemních komunikací, jelikož tyto pozměňovací návrhy spolu nesouvisí, chci navrhnout, aby se o nich hlasovalo odděleně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, čili zpravodaj registruje tento návrh. Nyní poprosím paní místopředsedkyni Seitlovou o její vystoupení. Připraví se paní senátorka Jelínková.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Já jsem včera avizovala, dostali jste do svých lavic pozměňovací návrh, který se týká zneužívání objíždění po silnicích 2. a 3. třídy nákladními vozy nad 12 tun. Ten pozměňovací návrh byl předložen včera. Já bych viděla za poněkud nekorektní, kdyby nebyla možnost širší debaty k této otázce. Zejména jsme byli upozornění legislativou, že pravděpodobně by vyžadovali ještě nějaké úpravy, oni by to za ten den nestihli.

Takže s tímto vědomím tento pozměňovací návrh nenačítám. Nicméně, bylo včera slíbeno, pokýváním hlavy panem zpravodajem, respektive zpravodajem – navrhovatelem, že se vyjádří k této problematice, protože by bylo namístě, aby buď v tom zákoně, který je ve sněmovně, nebo při nejbližší příležitosti, případně i třeba naším návrhem, tato problematika byla řešena. Proto prosím pana předkladatele, aby se případně vyjádřil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, to bude možná stačit v závěru. Pane navrhovateli, souhlasíte? Paní senátorka Jelínková a připraví se pan senátor Kos.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, jenom připomenu dvěma větami svůj pozměňovací návrh, který se týká možnosti parkování poskytovatelů domácí zdravotní péče i v případech zákazu stání, aniž by ale samozřejmě při tom byla ohrožena bezpečnost a plynulost provozu, to je podmínka na pozemních komunikacích. Jenom, že to bude nezbytně nutné. Tolik stručně a už načítám pozměňovací návrh.

Zákon potřebuje rozšířit, v článku I, za bod 6 vložit nové body 7 a 8, které znějí:

7. V § 67 odst. 1 se slova „nebo označení vozidla lékaře konající návštěvní službu“ nahrazují slovy „označení vozidla lékaře konajícího návštěvní službu nebo označení vozidla poskytovatele domácí zdravotní péče“.

8. V § 67 odst. 5 se slova „a lékaři konající návštěvní službu podle odstavce 1“ nahrazují slovy „lékaři konající návštěvní službu a řidiči vozidla poskytovatele domácí zdravotní péče podle odstavce 1“.

Následující body přeznačit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, posledním přihlášeným, aspoň prozatím, je pan senátor Kos. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já jsem signalizoval už včera ten pozměňovací návrh, který se týká zmírnění sankcí. Druhý bod toho pozměňovacího návrhu – odložení účinnosti z důvodů časových a legislativních.

Takže ten pozměňovací návrh zní takto:

1. V článku I, bodu 2, v § 17 odst. 6 větu první nahradit větou „při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup“.

2. V článku IV slova „1. července 2021“ nahradit slovy „1. ledna 2022“.

Já bych si ještě dovolil požádat zpravodaje, protože tento návrh, ta výše té sankce ovlivní názor na ta další hlasování, jestli by tento pozměňovací návrh mohl být hlasován jako první. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pan zpravodaj si zapisuje. Dalším přihlášeným je pan senátor Nwelati. Prosím, pane kolego. Zatím je poslední, upozorňuji.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že vystupuji, ale já jsem se chtěl zeptat pana senátora Kose, prostřednictvím vás, protože jsem to včera chápal tak, že se zmírňuje sice ta sankce v případě, že nedodržím odstup 1,5 m a neohrozím cyklistu, ale pokud bych ho zároveň při tom ohrozil, by ta sankce byla stejná jako v tom původním návrhu... Pokud je to takto, to znamená, že pokud já dodržím stávající zákon, tzn. předjedu toho cyklistu bezpečně, sice to nebude 1,5 m, ale předjedu ho bezpečně, protože jsem ho neohrozil, tak dostanu pokutu? Pokud ho ohrozím, ta pokuta bude podstatně horší. Je to tak? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Poprosím pana senátora, jestli na to bude reagovat, s omluvou, že ho vyvolávám? On asi kýval, ale bylo by dobré...

Senátor Ladislav Kos:  Ano, je to tak, jak říkal kolega Nwelati.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, aby to věděli všichni. Děkuji vám mockrát. A protože už nikdo další není přihlášen, podrobnou rozpravu končím. Nyní poprosím o vystoupení pana navrhovatele, který se slíbil vyjádřit ještě k otázce paní Seitlové.

Poslanec Petr Dolínek:  Děkuji, já se nejprve chci omluvit panu předsedajícímu a vám všem, nicméně ta situace včera, jestli si pamatujete, byla taková, že byla tendence do 19:30 hodin ukončit obecnou rozpravu, aby dnes byla již ta, která je. Proto jsem se tam nehlásil do toho, protože přesně vám to vycházelo časově. Možná jsem bral zbytečné ohledy, měl jsem se včera přihlásit, dneska bychom to odbyli deseti minutami výměny. Jsem poučen, pane předsedo, že příště radši nebudu shovívavý k času a budu spíš formálnější. Ono to asi je správně. Ještě jednou, pane předsedo, a vám všem se omlouvám, že jsem udělal takovéto malé faux pas z vašeho pohledu.

Co se týká těch návrhů, já je plně respektuji. Jenom k těm kamionům. Včera zde zaznělo, že to možná není problém Prahy, ale ono to v Praze problém je, protože nejrušnější cesta z pohledu kamionů je Spořilov. Spořilovský trojúhelník je nejrušnější místo v celé České republice. Může za to dílem samozřejmě doprava do firem a do továren mimo Prahu, protože samozřejmě v tuto chvíli držet si sklady je nákladné. Většinou sklady fungují tak, že jsou, v uvozovkách, pojízdné a dodává se ze dne na den, což samozřejmě přetěžuje. Takže je to problém i Prahy a dalších velkých měst.

My jsme si toho ve sněmovně byli vědomi, ta diskuze už se tam vedla několikrát. Paní bývalá hejtmanka Karlovarského kraje tuto problematiku načetla, otevřela. Kolegové z ODS to také velmi vehementně diskutovali na výborech apod. Takže to opravdu je napříč politickým spektrem. Nicméně vždycky se došlo k tomu, že není zatím varianta B. Sice by se někde doprava zastavila, ale není to dořešeno. Ministerstvo dopravy na to nemá celou metodiku a věci kolem.

Nicméně když cítím i zde, že to je také napříč vaším politickým spektrem téma k řešení, já si dovolím požádat, slibuji tedy, pana ministra dopravy, respektive náměstka, že by vznikla nějaká skupina v zastoupení Senátu, sněmovny a ministerstva, kde by se to dalo rozdiskutovat a říct si, jestli tam je nějaké schůdné řešení, které zároveň ale neohrozí právě jak továrny, tak další služby v regionech. Protože samozřejmě musíme se na to dívat vždycky z obou dvou stran. Jednak zájem občanů, jednak zájem těch, co tam podnikají. Samozřejmě je to vždycky ze dvou stran.

To je moje vyjádření k tomu. Ale sněmovna opravdu měla asi tři nebo čtyři různé návrhy na toto téma, nikdy nenašla kompromisní znění, které by dostalo většinu na plénu. Takže to musíme řešit někde nějakou pracovní skupinou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, nyní poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil se svým názorem na průběh rozpravy a hlavně na další postup hlasování.

Senátor Michal Kortyš:  Já děkuji. Ještě jednou, pane místopředsedající, pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové. Vystoupilo pět poslanců, pardon, senátorů a senátorek dohromady. Byly položeny čtyři pozměňovací návrhy. Bylo tady navrženo, aby se hlasovalo odděleně v hlasovací proceduře o VHZD, tzn. že body by měly být každý zvlášť.

Tady bych chtěl jenom opomenout, nebo spíše oponovat, že bod 1 a 5 není hlasovatelný každý zvlášť, ty jsou spolu dohromady. A bod 3 a 6 to samé. Jestli můžu navrhnout, tak bychom hlasovali ve výborovém návrhu bod 1 a 5 dohromady, bod 2 zvlášť, bod 3 a 6 dohromady, bod 4 zvlášť a bod 7 také zvlášť.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, to je logické, to jistě nenarazí na odpor. Ale byla tady prosba pana senátora Kose, aby se o jeho návrhu hlasovalo jako o prvním.

Senátor Michal Kortyš:  To je druhá část. Já jsem tady mluvil teď o výborovém, teď o pozměňovacím návrhu pana Kose, který žádá, aby se hlasoval jako první. S tím nemám problém. Jen se chci zeptat, jestli chce odděleně hlasovat? Ne, není potřeba, dobře.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře, já se jenom táži, jestli je nějaká námitka proti navrženému postupu? Nevidím takovou, tak mi dovolte, abych svolal nepřítomné.

Ještě, prosím, posečkáme chvilku, paní místopředsedkyně má faktickou poznámku, vyslechneme ji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já mám jenom prosbu, respektive naplnění zákona o našem jednacím řádu, že vždycky ten zpravodaj musí říct, o čem se hlasuje. Ne nikoliv jenom bod 1, bod 2, ale co je obsahem toho bodu. Prosím tedy, pane zpravodaji, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Samozřejmě ve stručnosti, abychom neopakovali podrobnou rozpravu.

Senátor Michal Kortyš:  Ano, nemám problém. Takže výborový návrh, bod 1 až 5, to je rozšíření výčtu skupin vozidel. Toto rozšíření se provádí v návaznosti...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se omlouvám, pane zpravodaji, neměli jsme nejprve hlasovat o návrhu pana senátora Kose?

Senátor Michal Kortyš:  Já si myslím, že bych měl říct stručně to, o čem se bude hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A to je ono? (Michal Kortyš: Ano, to je ono.) Já myslel, že to je výborový návrh 1 až 5, tak to jsem spletl. Dobře, je to tak, pane senátore Kosi, prosím?

Senátor Michal Kortyš:  Dobře, já teď řeknu, o čem ty body jsou. 1 až 5 je ohledně rozšíření výčtu skupin vozidel...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, nezlobte se, pane zpravodaji, mně se zdá, že pan senátor nesouhlasí, že nevyhovujete jeho prosbě. Pojďte to vysvětlit. On chtěl hlavně ten návrh s účinností, který by měl, jak rozumím, vliv na...

Senátor Ladislav Kos:  Já do toho nechci zabrušovat, myslím, že to i paní místopředsedkyně myslela tak, že vždycky před hlasováním k tomu danému pozměňovacímu návrhu by se mělo vysvětlit, o čem se hlasuje. Ne před hlasováním o všech.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, to tak bylo míněno, já myslím, že pan zpravodaj to pochopil. Mně se jenom nezdálo, že by to obsahovalo vaši prosbu, že se bude o vašem pozměňovacím návrhu hlasovat jako o prvním.

Senátor Michal Kortyš:  Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana Kose, který předkládal jako první. Ten, když ho mám okomentovat, pardon, hned to bude... Ten bude o tom, že bude o předjíždění kolistů, kde se zmírňují dopady sankcí. Druhý bod je o odložení účinnosti od 1. ledna 2022.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, můžeme najednou, pane zpravodaji? (Michal Kortyš: Ano, najednou.) Děkuji. Tak ještě technická.

Senátor Michal Kortyš:  Mám tady doplnit, že pak je nehlasovatelný bod, který je výborový. Když tento projde, ten náš, který je výborový, je nehlasovatelný. To je bod o tom, že se vypustí tento bod o předjíždění kolistů autem ve vzdálenosti 1,5 m, který navrhuje VHZD.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  V tom případě možná navrhujete obrátit to hlasování?

Senátor Michal Kortyš:  Ne, vyhověl jsem panu Kosovi.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře. Takže ještě pan senátor Canov. Ne? To si musíme ujasnit, kolegové, abychom pak nemuseli anulovat proceduru.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, osobně si myslím, že by bylo logické, aby se nejprve hlasovalo o tom výborovém v tom smyslu, že se to zruší, těch 1,5 metru, protože já třeba osobně budu hlasovat pro to zrušení 1,5 metru. Když ten neprojde... A pak se hlasovalo o tom kolegy Kose, který by neprošel, hlasuji pro zmírnění pokut. Zatímco když to bude opačně, nemohu hlasovat pro zmírnění pokut, protože budu čekat na tu možnost zrušení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, je to logické, ale proto jsme se, prosím, ptali, zda má někdo námitku proti navržené proceduře, proti námitce se ozývá námitka pana senátora Kose. Toto musíme absolvovat, kolegové, pan zpravodaj,, chudák je v tom zcela nevinně. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji za slovo. Zase na druhou stranu bych si dovolil namítnout to, že právě někdo se bude rozhodovat podle toho v hlasování o sankcích, jestli je s nimi v souladu nebo není s nimi v souladu. Mně připadá logičtější hlasovat jako první o sankcích, kde se každého názor objeví.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Ne, hlásí se pan předseda, který má právo vystoupit kdykoli, a jinak rozhodneme hlasováním.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Navrhuji, abychom hlasovali o mém návrhu, který zní, abychom první hlasovali výborové návrhy a potom případně návrh pana senátora Kose, protože je to přesně tak, jak říkal pan senátor Canov.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Chystal jsem se k tomu, že budeme hlasovat, není-li shoda na proceduře, musí se rozhodnout hlasováním. Slyšeli všichni, prosím, návrh pana předsedy, který zněl jasně? Ještě zopakuji, že nejprve budeme hlasovat o výborovém návrhu, a teprve potom by se v případě, že neprojde, hlasovalo o návrhu pana senátora Kose. To rozhodneme hlasováním, není třeba o tom diskutovat.

Senátor Michal Kortyš:  Jenom se zeptám, protože máme tady odsouhlaseno, že budeme hlasovat zvlášť některé body výborového hlasování...

Senátor Michal Kortyš:  Takže teď budeme hlasovat o každém zvlášť, nebo jenom o tom bodu?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Mělo by se hlasovat o tom bodu, který by mohl být tím pádem dotčen návrhem pana senátora Kose. Takže nám řekněte, který bod to je, abychom se v tom vyznali.

Prosím vás, je ještě nějaký problém? Budeme hlasovat nejprve o tom bodu, výborového návrhu, který by byl v rozporu s pozměňovacím návrhem pana senátora Kose. Rozumíme si?

Nerozumíme... To nám řekne teď zpravodaj.

Senátor Michal Kortyš:  Pardon, jestli můžu poprosit. Výborový návrh je o tom, že se bod bočního odstupu od cyklistů vypouští, to je bod č. 2. To je výborový...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, prosím vás, nejprve budeme hlasovat o proceduře. Ale tady senátoři chtějí vědět, v čem ta procedura spočívá, a když předřadíme hlasování výborové, jak přesně zní ten bod, který by byl v případném konfliktu se senátorem Kosem. Rozumíme si teď?

Pan zpravodaj vybral bod, který by měl tuto povahu, budeme hlasovat o tom, zda o tomto bodu budeme hlasovat nejprve, a když neprojde, pak o návrhu pana senátora Kose. Ano? Rozumíme si už dnes? Takže. Pan předseda... Procedura, ano. Takže ještě jednou zopakuji. Hlasujeme o tom, zda nejprve budeme hlasovat o tom bodu výborového návrhu, který by případně mohl být dotčen pozměňovacím návrhem pana senátora Kose. Ano? Je to jasné? Spouštím hlasování a ptám se pana navrhovatele. To je nesmysl, promiňte, tedy to není namístě... Kdo je pro tuto proceduru, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 46, kvórum 37, pro 55, proti 12. Návrh byl přijat. To znamená, pane zpravodaji, že můžete dát hlasovat o tomto bodu výborového usnesení.

Senátor Michal Kortyš:  Výborové usnesení má sedm bodů a máme hlasovat, neříkám každý zvlášť, jak jsem avizoval, bod 1 a 5 půjde dohromady a 3 a 6 dohromady, protože to jinak nejde. Takže bod 1 a 5 je o rozšíření výčtu skupin vozidel o návaznosti na přijetí směrnice komise Evropské unie. Je to jenom technická věc. O tom budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Takže je to jasné, doufám. Spouštím hlasování. Ne, nejdřív se teď opravdu zeptám pana navrhovatele. (Navrhovatel: Souhlasné.) Souhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Tak, a už jsme doma. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 47, kvórum 38, pro 73, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme tedy k další skupině pozměňovacích návrhů.

Senátor Michal Kortyš:  Bod č. 2 hlasuje o vypuštění bodu o bezpečném bočním odstupu od cyklistů.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To je ten 1,5 metru, abychom si rozuměli?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Takže názor, pane poslanče. (Navrhovatel: Nesouhlas.) A pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Takže hlasujeme. Prosím, kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 48, kvórum 38, ještě někdo uskočil na poslední chvíli, pro 37, proti 27. Návrh nebyl přijat.

Postupujeme dále.

Senátor Michal Kortyš:  Bod č. 3 a 6, vypuštění bodu týkající se odstranění vozidel stojících na chodníku, i když netvoří překážku provozu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Názor pana navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 49, kvórum 38, pro 57, proti 3. Návrh byl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Bod č. 4, vypuštění výjimky z povinnosti užití cyklostezky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan navrhovatel? (Navrhovatel: Nesouhlas.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Kvórum 38, pro 26, proti 10. Návrh nebyl přijat.

Další.

Senátor Michal Kortyš:  Další bod je bod č. 7, odstraňování vraků a vozidel bez technické... Z veřejné přístupné účelové komunikace obcí. Je to návrh pana senátora Davida Smoljaka.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Názor pana navrhovatele? (Navrhovatel: Jednoznačný souhlas.) Souhlas. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Také souhlas. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Kvórum 38, pro 72, návrh byl přijat.

Pane zpravodaji?

Senátor Michal Kortyš:  Teď bych si dovolil hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak jak byly v chronologii předkládány.

Senátor Michal Kortyš:  Ano. Takže je to pozměňovací návrh pana senátora Nytry, ten se nazývá jednoduše Pivní kolo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Názor pana... Pivní kolo, ano? Kdo jste neslyšel. Názor pana navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.) Názor pana zpravodaje? (Zpravodaj: Souhlas.) Spouštím hlasování. Tak... Kdo byl pro, zvedl ruku, stiskl tlačítko ANO. Kdo je proti, dělá to naopak.

Kvórum 38, pro 33. Návrh nebyl přijat.

Další návrh.

Senátor Michal Kortyš:  Pak tady mám pozměňovací návrh paní senátorky Jelínkové. Tady se jedná o výjimku poskytovatelům domácí péče, že můžou stát bezplatně na placených stáních.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Lékařům konajícím službu a domácí péči... Názor pana navrhovatele? (Navrhovatel: Doufám, že to není v kolizi s ničím jiným, takže souhlas.) Ano. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Takže spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 53, kvórum 38, pro 71, návrh byl přijat.

Můžeme dále.

Senátor Michal Kortyš:  Takže nyní bych hlasoval o posledním pozměňovacím návrhu pana senátora Kose. V bodě 1 se změkčují sankce proti řidiči, který udělá kolizi s cyklistou, možná i obráceně, a o bodu 2 ohledně posunutí účinnosti na 1. ledna 2022.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pan navrhovatel? (Navrhovatel: Souhlas.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 54, při kvóru 38, pro 67. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme sněmovně tento návrh ve znění našich pozměňovacích návrhů. Takže beze znělky. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 55, kvórum 37, pro 63, proti 1. Návrh byl přijat.

Teď prosím o návrhy pro kolegy, kteří nás zastoupí ve sněmovně. Zdeněk Nytra. Nechce. Další návrhy? Kdo má zájem? Pan senátor Kos? Ano, přijímá. Další? Pan senátor Smoljak, autoři pozměňovacích návrhů, které uspěly, a pan senátor Kortyš. Čili v tomto pořadí, prosím, kolegové? Žádná námitka, žádný další návrh. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 56, kvórum 37, pro 70, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji. Děkuji panu zpravodaji i panu navrhovateli a končím tento bod.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, my jsme se vystřídali. Děkuji panu místopředsedovi Oberfalzerovi a my tady máme před sebou

 

Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast realitního zprostředkování a o změně zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 97

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 97. Vítám pana poslance Vojtěcha Munzara v českém Senátu a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Prosím ostatní kolegy, aby případně svoji radost z toho, že vše dopadlo, jak oni si přáli, šli vyjádřit mimo jednací sál. Zároveň ještě omlouvám pana senátora Goláně z dalšího jednání. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vojtěch Munzar:  Děkuji, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já zaprvé děkuji za možnost zde vůbec vystoupit, poprvé v mém případě, a dnes vám předložit ke schválení návrh zákona, který získal ve sněmovně maximální podporu napříč politickým spektrem. Budu velmi stručný, protože i návrh zákona je velmi subtilní.

Jak víte, podle nového zákona o realitním zprostředkování přijatém na konci roku 2019 se podmínil výkon povolání realitního makléře vázanou živností. To znamená, že makléři musejí přecházet z volné živnosti na vázanou. Jednou z možností, jak mohou splnit kvalifikační předpoklady pro vázanou živnost, je složení zkoušek odborné způsobilosti. Původní termín z toho původního zákona byl 3. září minulého roku, už během první vlny v dubnu jsme posunuli tento termín na 3. března tohoto roku. V té chvíli ale nikdo netušil, že bohužel přijde další masivní vlna pandemie.

Tento náš návrh, který dnes předkládáme vám, právě reaguje na situaci způsobenou zimní vlnou pandemie, kvůli které existují objektivní i subjektivní důvody, které ztížily přístup ke kvalifikačnímu vzdělávání a zkouškám pro realitní makléře.

Objektivním důvodem je to, že v důsledku protiepidemických opatření byl režim zkoušek omezen a subjektivním důvodem byly karantény, mnohdy opakované na straně zkoušejících, i těch realitních makléřů, samozřejmě prodělání nemoci covid-19, nebo třeba to, že mnohé makléřky se musely starat o své nezletilé děti.

Právě kvůli tomu je namístě určitá tolerance, a proto jsme předložili novelu zákona, která de facto posouvá termín do konce tohoto roku a prodlužuje do konce tohoto roku i možnost vstupu nových makléřů a zahájení činnosti s určitými omezeními, např. pod zavedeným makléřem, s omezeními typu zákazu nabízet a poskytovat úschovy.

Zákon jsme předložili již v lednu, ale víte, že někdy legislativní proces je složitý, během legislativního procesu lhůta 3. března uplynula, proto byl původní návrh nahrazen a následně byl schválen v podobě, o jaké budete rozhodovat dnes.

Návrh spočívá v tom, že stávající makléři musí neprodleně nahlásit na živnostenském úřadě změnu živnosti z volné na vázanou, ale kvalifikační předpoklady, to znamená tu zkoušku, mohou doložit až do konce tohoto roku. Pokud tak neučiní, může být na jejich podnikání pohlíženo i jako na podnikání neoprávněné, ale umožňuje jim to, aby dnes i bez zkoušky mohli dál pracovat. Tento nový návrh vznikl na základě naší poslanecké iniciativy a komunikace s ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem průmyslu a obchodu. Má souhlasné stanovisko ministerstva pro místní rozvoj. Kladně se k němu vyjádřily jak Realitní komora, tak Asociace realitních kanceláří. Děkuji vašim dvěma výborům, hospodářskému a ústavně-právnímu, za kladné stanovisko k tomuto návrhu a za doporučení jeho přijetí.

Tímto bych vás všechny velmi rád požádal o přijetí tohoto návrhu, protože se tímto návrhem vyvolalo určité očekávání u realitních makléřů, tento návrh řeší hluché místo, ve kterém se dnes nacházíme.

Návrh nezpůsobí žádný výrazný zásah do trhu realitního zprostředkování, ale mnohým makléřům pomůže a přinese jim jistotu toho, že mohou dál pracovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo zpravodajů u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 97/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 97/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos. Nyní prosím pana senátora Ladislava Kose, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, a pochopil jsem, že po něm bude následovat pan senátor Hraba. Prosím, pane senátore, dnes máte úspěšný den.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové.

No, jedna vlaštovka jaro nedělá. Vrátil bych se tedy k návrhu zákona o opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie v realitním zprostředkování v souvislosti s covidem.

Já si myslím, že po těch rušných dvou bodech, které jsme tady dnes zažili, to nebudu nijak prodlužovat. Navíc pan poslanec to meritum věci toho zákona zde přednesl. Myslím si, že není konfliktní a že posun termínu, byť je mírně napadán, že se to dalo stihnout, nicméně myslím si, že dnešní doba je nakloněna ke kompromisům. Tím nemyslím dnešek, ale ta postcovidová doba. Tudíž si myslím, že to prodloužení toho termínu na makléřské zkoušky není žádný problém. My jsme přijali na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu usnesení, kde doporučujeme Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, takže bych vás poprosil o to schválení. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A prosím pana senátora Hrabu, aby nám představil stanovisko ústavně-právního výboru.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, já budu velmi stručný, protože pak poslanec uvedl ten návrh naprosto vyčerpávajícím způsobem.

Ústavně-právní výbor se sešel na své 15. schůzi dne 2. června. Poté, co pan poslanec přednesl návrh, který přišel do Senátu z Poslanecké sněmovny, nevyvolal žádnou diskuzi, ústavně-právní výbor jej shledal bezrozporným, proto přijal usnesení, své 54., kterým doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem mou osobu a pověřil pana předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto zákonu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se nemá k čemu vyjádřit? Pan zpravodaj? Rovněž nemá. Máme tady jediný návrh na schválení. Než o něm budeme hlasovat, spustím znělku.

V sále aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum 33, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru k zákonu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů. Při kvóru 33 při hlasování č. 57 pro 52, návrh byl schválen. Já vám, pane poslanče, blahopřeji. Vaše návštěva v Senátu byla krátká a efektivní. Můžete klidně poděkovat. I dvakrát.

Poslanec Vojtěch Munzar:  Nebudu zdržovat. Velmi vám děkuji za vstřícnost a za vaše hlasování. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkujeme. Přejeme šťastnou cestu do Poslanecké sněmovny. Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2020

Tisk č. 72

Je to senátní tisk č. 72. Já tady vítám pana Miloslava Kalu, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. My jsme ten senátní tisk obdrželi s číslem 72. Organizační výbor určil... Pardon, já se omlouvám, už jsem vás skoro přeskočil, pane prezidente. Takže vás tady v českém Senátu vítám a prosím, abyste nás s výroční zprávou seznámil.

Miloslav Kala:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Přišel jsem vám dnes, tak jako každoročně, představit Výroční zprávu NKÚ za rok 2020.

Navzdory výjimečnosti minulého roku jsme i v tomto roce dokončili 30 kontrolních akcí u celkem 152 kontrolovaných osob. Prověřili jsme majetek a peněžní prostředky státu ve výši 108 miliard korun. 24 kontrolních závěrů projednala vláda a přijala k nim celkem 117 nápravných opatření. Se 3/4 jsme pak vyjádřili spokojenost.

Chci poděkovat výborům Senátu za detailní projednání naší výroční zprávy a schválení navržených usnesení.

Dovolte mi, abych dnes sdělil, že v březnu příštího roku vyprší po 9 letech můj mandát, což znamená, že jsem strávil a prožil 9 let zajímavé a naplňující práce, která mi přirostla k srdci. Byl bych rád, kdybych v ní mohl pokračovat, říkám to tu poprvé veřejně, s tím, že podle mého názoru a i podle vaší odezvy NKÚ za těch 9 let pod mým vedením ušel velký kus cesty.

Dovolte mi využít této příležitosti ke krátkému ohlédnutí.

Začnu u toho klíčového, našich kontrolních závěrů a dalších publikací, které každý rok připravujeme. Stačí, když se podíváte, jak vypadaly před 9 devíti lety a jak vypadají dnes. Jejich kvalita vzrostla nejen po grafické a jazykové stránce, ale především po té obsahové a expertní. Klademe důraz na to, abychom především odpovídali na otázky, které nám kladete, aby vám naše zjištění byla nápomocna při vaší práci. Doufám, že se nám to daří. Ostatně sama výroční zpráva je toho důkazem.

Nebývalo zvykem, aby se kvůli naší výroční zprávě svolávaly mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, nebývalo zvykem, aby si kvůli ní Senát předvolával premiéra, jak se tomu stalo před 2 lety.

Pokládám sice za chybu, že si pan premiér na tuto přislíbenou návštěvu dosud nenašel čas. Ale i on a celá vláda se s pozitivními dopady naší práce setkává každodenně. Nemluvím jenom o jednáních vlády, kde se diskutují naše závěry, ale o těch skutečně hmatatelných dopadech. Dovolte mi tři příklady za všechny.

Před 9 lety jsem jako jednu z kontrolních priorit stanovil náklady výstavby dálnic. Setrvalým tlakem na stanovení cenových normativů a upozorňováním na, pro nás nelichotivé, srovnání s okolními zeměmi jsme výrazně přispěli k tomu, že dnes stavíme dálnice o polovinu levněji. Velkou pozornost věnujeme dlouhodobě administraci a podmínkám čerpání evropských fondů. Dnes už i díky naší aktivitě snad nehrozí, že náklady na jednoho uživatele systému pro automatické informování a varování prostřednictvím SMS dosáhnou 19 000 korun.

A do třetice, aktuálně se velmi soustředíme na kontrolu digitalizace státní správy. I když je pořád co zlepšovat, věřím, že i díky našim kontrolám zadavatelé dokázali spustit projekty typu eNeschopenka nebo eRecept, které nám všem usnadnily život s pandemií. Po celou dobu svého působení jsem usiloval o to, aby náš úřad šel svou praxí kontrolovaným osobám příkladem.

Loni jsme zahájili výstavbu nového sídla úřadu, v němž bude sídlit i knihovna a archiv Poslanecké sněmovny. K financování stavby využíváme mimo jiné úspory z předchozích let, přesahující 300 milionů korun. Výstavbu řídíme moderně. Projekt NKÚ se stal pilotním projektem pro zavádění metodiky BIM neboli Building Information Modelling do stavebnictví. Nese významné prvky sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek, a dokonce MPSV nás nominovalo k mezinárodní účasti veřejných zadavatelů Procura+. A to hlavní, nestavíme palác pro úředníky, ale místo, kde se budou moci setkávat a najíst i místní, kde zaměstnanci najdou například dětskou skupinu, pro další pokolení, třeba i kontrolorů.

Snažíme se i na mezinárodním poli. Letos jsme se stali na 3 následující roky předsednickou zemi EUROSAI. Tato významná, prestižní organizace sdružuje padesátku evropských nejvyšších kontrolních institucí a je důležitou oporou mezinárodní spolupráce při auditu veřejných prostředků. Na mezinárodním kontrolním poli jsme aktivní. Jeden příklad za všechny, na konci června teď zveřejníme výsledky kontroly správy pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, na níž jsme pracovali s dalšími kolegy, například ze slovenského Nejvyššího kontrolního úřadu.

Smyslem mé práce, který jsem se po celou dobu svého mandátu snažil naplnit, je upozorňovat vás na místa, která vyžadují vaši pozornost. Mohl bych zde o nich mluvit hodiny. Ve výroční zprávě právě za tento rok detekujeme rizikové oblasti, v nichž vláda selhává. Od digitalizace státní správy přes rozpočtovou politiku, nízkou výkonnost veřejného sektoru až po klíčové reformy, jako je ta důchodového systému. Popisujeme přebujelou administrativu, nízkou kvalitu poskytovaných služeb, špatnou komunikaci. Smutným evergreenem je neschopnost měřit efekt vynaložených prostředků, ať už těch evropských, nebo ze státního rozpočtu. Dá se to všechno shrnout do takových těch otázek, které často dostávám. Proč to všechno tak dlouho trvá? Musí to být tak složité? Musí to být tak drahé? V našich kontrolních závěrech přinášíme odpovědi.

Zkusme si říct modelový příklad z kontroly zveřejněné před jedním měsícem, která se zabývala výstavbou cyklostezek. Mimo jiné jsme v ní upozornili, že náš předchozí tlak na stanovení cenových normativů na kilometr došel k vyslyšení a SFDI stanovilo, že cyklostezky mají stát od 4 do 8 milionů korun za kilometr, podle toho, v jakém prostředí jsou vedeny. Bohužel tento normativ se v praxi nevyužívá a není závazný, takže v praxi se staví kilometr cyklostezky i za 31 milionů korun. V průběhu výstavby není nikdo motivovaný tlačit cenu dolů, ať už jde o starostu, který ze svého rozpočtu nepřispívá, projektanta, který bez cenového stropu není tlačen k hledání co nejlevnějšího řešení, a koneckonců ani úředník, protože ten potřebuje především vyčerpat. Čím méně postavených kilometrů za více peněz, tak to znamená méně žádostí. A tedy méně práce.

Podobnou absenci hospodárně nakládat s veřejnými prostředky jsme popsali za těch 9 roků celou řadu. Vzpomeňme na zdravotnictví, konkrétně jsme u fakultních nemocnic zjišťovali nákupy léků bez zadávacího řízení, přestože to nařizuje zákon. Ta situace se příliš nezměnila. Vzpomeňte si, když jsme tu diskutovali o tom nepřehledném systému bonusů od dodavatelů. Podobné chování v oblasti vzdělávání, 32 miliard korun z českých a evropských dotací putovalo do června 2019 na projekty inkluzivního vzdělání. Měřitelné dopady bohužel příliš nejsou.

Abychom dokázali jednotlivé účastníky motivovat k efektivnímu a hospodárnému využívání veřejných prostředků, musíme nejdříve celý proces rozložit na jednotlivé kroky, popsat, kde se s ohledem na role jednotlivých aktérů děje chyba, a ten neosobní výraz „řízení procesů“, který právě v sobě zahrnuje detailní analýzu, začít realizovat. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Nemohl bych v úvodu mluvit o tom všem, co se nám povedlo, aniž bych podobně nepostupoval v Nejvyšším kontrolním úřadu.

Vybudovali jsme datový sklad, vychovali jsme řadu expertů na analýzu a prezentaci velkých dat, zefektivnili jsme naši práci úpravou vnitřních informačních systémů, které plní zároveň kontrolní funkci vůči těm, kteří je používají. Snažili jsme se upravit pracovní postupy, podmínky, podobu našich výstupů, tak, aby všichni aktéři procesu kontroly od kontrolujících přes kontrolované až po příjemce výsledků kontroly měli motivaci se ho plnohodnotně a efektivně účastnit.

Českou republiku čekají bezesporu velké výzvy, protože epidemie nemoci covid-19 umocnila problémy, se kterými jsme se potýkali už před ní. Máme rekordní deficity státního rozpočtu, čekají nás klíčové reformy sociálního systému, důchodů, smysluplného čerpání evropských prostředků v rámci Národního plánu obnovy za pouhé 2 roky. Věřím, že naše práce a to, co vám tady prezentuji ve výroční zprávě, ale nejenom v ní, i v těch dalších reportech, EU reportu, stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu, v dalších výstupech, že dokáží přispět k tomu, abychom tuto situaci zvládli.

Bylo mi ctí zde prezentovat skvělou, profesionální práci mých kolegů a našeho úřadu. Bylo mi ctí tu s vámi po 9 sezón být. Doufám, že se nevidíme naposledy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane prezidente. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 72/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Herbert Pavera, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne, vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych navázal na řeč pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a sdělil vám krátce informace z mé zpravodajské zprávy a samozřejmě i usnesení, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 2. června na své 11. schůzi.

Nejvyšší kontrolní úřad měl v plánu na rok 2020 uskutečnit 31 kontrol. Tak si to naplánoval v říjnu 2019. V průběhu roku 2020 bylo 6 kontrolních akcí vypuštěno a doplněny byly 3 nové kontrolní akce na celkový počet 26 kontrolních akcí. To bylo v souladu s určitě na pandemii a podobně.

Ten závěr, který zjistil Nejvyšší kontrolní úřad, je určitě pro stát a samozřejmě vládu velmi tristní, protože opět našel po roce další chyby, další nedostatky. Tou hlavní je nebo těmi hlavními jsou ty, které bych vám vypíchl ještě jednou. To je, že stát rezignoval na hledání odpovídajících úspor a zefektivnění svých činností, což je v rozporu se základními principy hospodaření s veřejnými financemi.

Také bych chtěl vypíchnout to, že se opět v loňském roce, i podle Nejvyššího kontrolního úřadu, projevila dlouhodobá neschopnost státu výrazně posunout zásadní projekty, které mají pozitivní dopad na život občanů nebo výkonnost České republiky.

Nadále pokračuje stav, kdy stát není schopen, určit čeho a jak chce dosáhnout, a dovést daný projekt do úspěšného konce. Situaci komplikuje také nevýkonná státní správa, přebujelá byrokracie a rovněž nedostatečná či zcela chybějící koordinace a komunikace mezi odpovědnými orgány.

Státní rozpočet nebyl podle NKÚ připraven na výrazné zpomalení ekonomiky a na mimořádnou krizi. Počet státních zaměstnanců pravidelně od roku 2016 narůstá, avšak bez významnějšího promítnutí do zlepšení výkonu státní správy. NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na výrazné tempo růstu mandatorních a kvazimandatorních výdajů.

Určitě bych také rád upozornil na to, že z meziročního zvýšení výdajů ve výši 291 miliard – minimálně 146 miliard nesouviselo dle pokladního plnění s pandemií nemoci covid-19.

Také bych chtěl upozornit ze zprávy NKÚ na to, že NKÚ si velmi všímá toho, že prostředky poskytované školám ze státního rozpočtu v rámci systému financování regionálního školství umožňuje jen velmi omezeně udržet profesionální správu a pravidelnou obměnu informační a komunikační technologie.

Se školou souvisí ještě jeden problém, a to ten, že financování opatření k zajišťování rovných podmínek pro kvalitní vzdělávání pro všechny žáky je závislé na prostředcích evropských fondů. Znamená to pro školy obrovské riziko. Jako starosta obce to vnímám také, i když nejsme zase tak malá obec, která by si nemohla dovolit financovat různé psychology a speciální pedagogy, ale u menších obcí to opravdu do budoucna bude velký problém, když nebudou finance na tyto činnosti.

Určitě bych rád zdůraznil i to, že NKÚ upozorňuje na to, že náš stát neplní závazek 2 % HDP na výdaje na českou armádu.

Co bych asi pochválil, co vyplynulo z té zprávy, to je zrychlení vývoje jednotlivých ukazatelů charakterizujících čerpání podpory z evropských strukturálních a investičních fondů, kdy Česká republika opravdu v loňském roce čerpala více peněz. Ale samozřejmě, není to zásluha vlády, je to zásluha všech lidí, kteří čerpali dotace. Ony se ty projekty připravovaly už od roku 2015, 2016, 2017, v loňském roce se teprve čerpaly.

Když shrnu v číslech práci NKÚ za rok 2020, počet kontrolních akcí byl 26, kontrolovaných osob bylo 152, zkontrolovaný majetek a peněžní prostředky státu za 108 miliard, systémových doporučení bylo 30. Počet kontrolních zpráv projednaných kontrolním výborem Poslanecké sněmovny PČR 22, kontrolní zprávy projednané vládou 24, přijatých opatření 117. Míra spokojenosti NKÚ s přijatými opatřeními byla ve výši 73 %. Oznámení o porušení rozpočtové kázně – 29 milionů korun, trestní oznámení čtyři.

Protože když jsme zasedali, měli jsme už k dispozici také usnesení Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy, tak jsme samozřejmě i podpořili tento závěr, který jednak kladně hodnotil práci NKÚ, jednak se znepokojením vnímá závěry NKÚ. Zejména, že v tempu zadlužování patří Česká republika v Evropské unii k rekordmanům. Za téměř polovinu z nárůstu státních výdajů nestála protiepidemiologická opatření, ale růst celkových výdajů na provoz státu, sociální výdaje a další položky. Výsledky digitalizace státní správy jsou tristní, a to přesto, že od roku 2016 na ni ministerstva vynaložila minimálně 67 miliard Kč.

Řada klíčových oblastí, jako jsou podpora bydlení, bezpečnost, vzdělávání, ale třeba i rozvoj dopravní infrastruktury však trpí přebujelou administrativou a zpomalenou byrokracií, nekoordinovaností, špatnou komunikací a nízkou kvalitou poskytovaných služeb. Zatřetí, vnímá jako nezbytné, aby se přijala na základě výsledku výroční zprávy NKÚ ze strany vlády, zejména Ministerstva financí ČR, bezodkladně nápravná opatření, tak, aby byla do budoucna zajištěna rozpočtová odpovědnost.

Tolik z mé zprávy a nyní usnesení z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 11. schůze, konané dne 2. června, po úvodním slově zástupce předkladatele Zdeňky Horníkové, viceprezidentky Nejvyššího kontrolního úřadu, po zpravodajské zprávě senátora Herberta Pavery a po rozpravě

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2020,

II. podporuje 13. usnesení Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy ze dne 13. dubna 2021,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Herberta Paveru,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik za mě a ještě jednou děkuji panu prezidentovi i jeho pracovníkům za velmi kvalitní a skvělou práci.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, pane senátore, vám a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Dále výroční zprávu projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 72/5. Zpravodajem byl určen pan senátor Pavel Kárník, který má nyní slovo. Ano, prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Pavel Kárník:  Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente NKÚ, kolegyně, kolegové. Výroční zpráva NKÚ poskytuje na 140 stranách textu ucelenou zprávu o činnosti a zjištěných NKÚ. Je volně ke stažení na webových stránkách Senátu i na stránkách NKÚ.

Na 16. schůzi ÚPV, která se konala dne 8. června 2021, ji velmi kvalitně osobně představil pan prezident Miloslav Kala, za což se mu dostalo několikerého poděkování.

Zpráva shledává závažné nedostatky v řízení státu, upozorňuje na riziko neudržitelnosti veřejných financí, na nevýkonnost státu, stagnující digitalizaci a mnoho dalších problémů. Já osobně bych tuto knihu zařadil mezi doporučenou četbu, v případě naší vlády za četbu povinnou.

Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu NKÚ za rok 2020.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, za přednesenou zprávu. Následně výroční zprávu projednal také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení výboru vám byla rozdána jako senátní tisky č. 72/3 a 72/4. Dále se výroční zprávou zabývala Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy. Komise přijala usnesení, které máte jako senátní tisk č. 72/2. Zpravodajem byl v obou případech senátor Lukáš Wagenknecht, který má právě slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane prezidente, děkuji za slovo. Ono tady vlastně všechno podstatné bylo řečeno primárně panem prezidentem, pak i kolegy. Já to nebudu opakovat, jen velice krátce k té formě samotné.

Na výboru pro územní rozvoj byla přijata dvě usnesení. Jedno se týkalo vzetí na vědomí tohoto dokumentu a druhé se týkalo doprovodného usnesení, které pak už tady pan kolega z hospodářského výboru přečetl. Já ho nebudu číst opakovaně.

Co se týká samotné komise, ta to projednávala jako první. To samotné usnesení komise je opět úplně stejné, ono se pak rolovalo dál do těch výborů. Takže je to stejný text, který vznikl na komisi a dál se opakoval.

Jen k tomu samotnému obsahu. Je z něho podle mého názoru vykopírováno to nejpodstatnější z té zprávy pana prezidenta, tzn. ta největší zásadní selhání, která jsem vnímal aspoň já a kolegové na naší komisi jako ty špatná.

Velice krátce se jen vyjádřím k té proběhlé rozpravě u nás na komisi. Bylo to velice poučné. Já bych chtěl velice poděkovat panu prezidentovi za to, že tady máme ústavní instituci, která podle mého názoru funguje. Nechci říkat, že všechny u nás úplně nefungují, ale některé mají rezervy. O tom máme různé názory, které mají větší, menší rezervy, ale myslím si, že NKÚ funguje. Můžeme být na ně hrdí. Za mě osobně má nějaké limity, které jsou na naší straně legislativců. To je v jeho působnosti podle Limské deklarace. Tady možná o tom bude ještě do budoucna debata.

Takže za to bych chtěl velice poděkovat. Myslím si, že ty texty jsou velice profesionálně popsány i z té formy, i z obsahu samotného. Pak bych jenom požádal, a to řeknu asi v obecné rozpravě, pokud proběhne, k té formě toho usnesení, aby nějakou formou bylo spojené, abychom jich nedělali více najednou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také, pane senátore, děkuji. Tím jsme vyčerpali zprávy zpravodajů a já otevírám obecnou rozpravu, do které, jsem pochopil, že se hlásí před vámi ještě pan senátor Větrovský. Prosím, pane senátore, připraví se pan senátor Wagenknecht.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, já bych se vás chtěl zeptat na názor k bodu, který se týká konstatování, že vážnou překážkou pro překonávání dlouhodobých problémů je nízká výkonnost veřejného sektoru a nedůvěra občanů ve státní instituce. Jak toto koreluje se záměrem vybudovat stavební superúřad o 13 000 zaměstnancích? Chtěl bych se vás zeptat na to, jaký vy na toto máte názor, protože mně to přijde jako naprosto absurdní a jako naprosto antagonistický záměr oproti konstatování z vaší výroční zprávy. To je jedna věc.

A druhá věc, která by mě zajímala... Konstatujete, že byla vydána částka, myslím, že 1,8 mld. Kč na přípravu úložiště pro vyhořelý jaderný odpad. Vím, že obce, kterých se to týkalo, v loňském roce dostaly pouhou almužnu, ty obce, kde se umně manipulovalo s pojmy výzkum a průzkum. Ty obce několik let žily v tom, že nevěděly vůbec, na čem jsou. Mě by zajímalo, jestli máte přehled, kam ty prostředky šly, a zda je správné, že ty obce dostaly pouze milion korun za to několikaleté martyrium, které musely podstoupit. Děkuji za ty odpovědi.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, jako další se hlásí pan senátor Wagenknecht. Prosím, pane senátore, máte slovo. Avizoval jste, že přinesete nějaký konsolidační návrh na usnesení, takže se na to těším. Jenom upozorňuji, že pokud něco kladně hodnotíte, nevím, jestli je potřeba to ještě brát na vědomí. Protože to jinak nejde kladně hodnotit. Poslouchám vás.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedo. Ano, já bych rád načetl ten text, který bude konsolidovaný s těmi všemi texty, které byly. Jenom za mě osobně... Myslím si, že můžeme vzít tu zprávu na vědomí, protože ten text samotný, a hodnotit tu samotnou instituci, to je něco malinko jiného. Tam je těch věcí samozřejmě víc, ta zpráva shrnuje to fungování. Neviděl bych v tom zásadní rozpor, ale můžeme pak o tom ještě debatovat, kdybyste to chtěl vyhodit. Pokud není, já bych načetl ten text, ať to máme načteno.

Usnesení Senátu z 12. schůze konané dne 10. června 2021 k Výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2020, senátní tisk č. 72.

Senát

I. bere na vědomí Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2020;

II. kladně hodnotí práci Nejvyššího kontrolního úřadu;

III. se znepokojením vnímá závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, zejména, že v tempu zadlužování patří Česká republika k rekordmanům, za téměř polovinu z nárůstu státních výdajů nestála protiepidemiologická opatření, ale růst celkových výdajů za provoz státu, sociální výdaje a další položky, výsledky digitalizace státní správy jsou tristní, a to přesto, že od roku 2016 na ně ministerstva vynaložila minimálně 67 mld. Kč, řada klíčových oblastí jsou podpora bydlení, bezpečnost, vzdělávání, ale třeba i rozvoj dopravní infrastruktury, však trpí přebujelou administrativou a zpomalenou byrokracií, nekoordinovaností, špatnou komunikací a nízkou kvalitou poskytovaných služeb;

IV. vnímá jako nezbytné, aby se přijala na základě výsledků Výroční zprávy NKÚ ze strany vlády, zejména Ministerstva financí ČR, bezodkladně nápravná opatření, tak, aby byla do budoucna zajištěna rozpočtová odpovědnost;

V. pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády ČR a ministryni financí.

To je celý text. Jenom dodatek k tomu. My tady občas dáváme termíny k nějakému vyjádření z té druhé strany, ale vzhledem k tomu, že se nám blíží volby a bude jiná vláda, tak bych ani nečekal, že tato vláda nám bude komunikovat rozpočtovou odpovědnost. Třeba tam bude, třeba ne, i z toho důvodu to dáváme pouze na vědomí vládě, aby věděla, že jsme to tady projednávali. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji a ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy? Pan prezident. Prosím, pane prezidente, ještě v rámci obecné rozpravy.

Miloslav Kala:  Děkuji, pane předsedo, a děkuji, pane senátore, za ten dotaz. Můžeme udělat seminář a být tady do rána, anebo to zkusím krátce, takže to zkusím krátce.

Podívejte se, problematika stavebního řízení je ukázková problematika, kde řešíme nový zákon, nové působnosti a nové instituce. Ale já si nejsem úplně jistý, jestli jdeme správnou cestou v tom, jestli jsme zanalyzovali, v čem je ten hlavní problém. My jsme se té analýze v oblasti dopravních staveb věnovali a srovnali jsme postup České republiky a Polska v oblasti výstavby dálnic.

Ukázalo se, že Poláci nebudovali žádnou novou instituci, ale řešili ty problémy, které jim způsobovaly to prodloužení. Řešili je několika novelami, vždy asi po třech letech po vyhodnocení toho stavu, a dostali se do situace, kdy jsou schopni stavební povolení na výstavbu dálnice získat zhruba do 5 roků poté, kdy se zahájí příprava té stavby. To si myslím, že je nějaký evropský standard, ke kterému bychom měli směřovat.

Já se nechci vyjadřovat k tomu, jestli má nebo nemá vzniknout nový úřad. Obecně s tím asi dobré zkušenosti nejsou. Máme tady sportovní agenturu, zřídili jsme Úřad pro dohled nad politickými stranami. Vidíme, že ty úřady se často potýkají s tím, jak vůbec nastartovat činnost. Ale to, čemu bychom se prioritně měli věnovat, je to, v čem je ten klíčový problém, že stavební povolení na nějakou jednoduchou věc trvá tak dlouho. Tím bychom podle mě měli začít.

Každý z vás určitě v životě viděl stavební povolení. Co toto stavební povolení je? Když v jedné ulici vzniká řada 10 rodinných domů, tak přece ta stavební povolení musejí být plus minus stejná. Ta přece nemohou být jiná! Tam přece nemohou být jiné požadavky na vodoprávní, hasiče a já nevím, životní prostředí a územního rozhodnutí atd. Přece to musí být stejné!

To znamená, k čemu by to mělo vést? K tomu, že tyto věci začneme nikoli posuzovat ad hoc, jeden případ za druhým, ale že stanovíme podmínky pro tu konkrétní lokalitu, pro ten konkrétní typ. Kdyby se nám to povedlo u rodinných domů a nějaké té další infrastruktury, jako garáže a já nevím, nějaké kůlny, něco takového, tak nám zbývá co... Nějaké velké bytové domy, kde zase podle mého názoru ty standardy mají být stejné a ta stavební povolení mají být velmi podobná. Pak jsou asi nějaké obchody nebo něco takového a zbydou vám z té množiny velké infrastrukturní stavby, které skutečně jsou speciální a kde ty podmínky jsou v každé té lokalitě jiné, zbydou vám nějaké fabriky nebo prostory pro podnikání, kde zase ty podmínky budou jiné.

Jde o to, uvolnit tu kapacitu z toho, že my tvoříme pro každý rodinný dům nějaké originální stavební povolení, tak uvolnit tu kapacitu pro řešení těch složitých problémů. Podle mě tam bychom měli začít. Já to vidím v celé řadě jiných oblastí. Jestli dovolíte, jenom oblast sociální péče nebo důchodu. Na stránkách České správy sociálního zabezpečení se každý žadatel o vdovský důchod dozví, že doba k vyřízení jeho vdovského nebo vdoveckého důchodu je minimálně 90 dnů. Ještě v praxi to funguje, že je to delší.

Já si myslím, že převážná většina vdovců nebo vdov jsou lidé, kdy už oba dva měli vyměřený základ důchodu, ten důchod pobírají. Přece výpočet toho důchodu je algoritmus. Nechci, aby nějaký úředník rozhodoval o mém důchodu, jestli ho mám mít o 100 Kč vyšší nebo nižší. To má být přece algoritmus, kdy se jenom vezmou ta dvě čísla a z nich se vytvoří to číslo nové. Co na tom trvá 90 dnů? Přijde nám to normální, že to tak je? Zabývá se tím někdo?

Toto jsou ty otázky podle mého názoru, které jsou mnohem předtím, jestli máme tvořit nějaký nový superúřad, nebo jestli se máme zabývat tím, kým to bude obsazeno a nějakými jinými věcmi.

A ten druhý dotaz k vyhořelému jadernému odpadu. Víte, když jsme tu kontrolu dokončili, řekl jsem, že to je ten příklad toho ideálního úřadu, kde by člověk chtěl fungovat, protože my plánujeme a zavázali jsme se, že někdy v roce 2060 budeme mít vybudovaný sklad jaderného odpadu a budeme tam něco ukládat a bude to nějak fungovat. Při vší úctě k nám všem tady, v roce 2060 tady pravděpodobně nebudeme, nebo málokdo z nás. Takže zkontrolovat to, co se děje a jak se dnes dodržují ty harmonogramy, na co se vynakládají finanční prostředky, při vší úctě, zatím to nekonverguje k tomu, abychom se dostali k tomu cíli.

Výsledkem naší kontroly bylo, že oproti tomu původně schválenému harmonogramu zúžili počet těch lokalit, a teď mě neberte za slovo, z osmi na čtyři, nebo něco takového, a zase se bude dál připravovat. Ty finanční prostředky byly využity na řadu studií, na řadu geologických posudků, věcí, které potřebujeme, ale zatím to rozhodnutí, kde ta lokalita bude, kolik bude stát, jaká tam budou muset být technická opatření, tak tato rozhodnutí jsou ještě před námi. Samozřejmě zlomit odpor těch obcí, které se tomu všechny brání, je složité.

Určitě tomu nepomůže jeden milion korun nějakého příspěvku do jejich rozpočtu, ale celkově si myslím, že takovéto projekty, takto dlouhodobé projekty ten stát prostě neumí dělat.

Vzpomeňte si na diskusi Dunaj – Odra – Labe. Pořád připravujeme, pořád děláme nějaké studie, teď jsme tedy něco v Ostravě slavnostně oznámili, Ostraváci jsou zděšeni z toho, co by to znamenalo. Myslíte si, že ten projekt někdy bude udělaný? Podívejte se na přípravu těch jezů na Labi, které se pořád projednávají, pořád se připravují. Já tedy osobně říkám, že musíme udělat takový systém, abychom byli schopni postavit lávku přes potok a potom se teprve bavme o těch velkých projektech a o tom, zda je má smysl dělat, a to u toho úložiště jaderného odpadu nepochybně má smysl, to je nepochybné, ale potom tedy za kolik a v jakém horizontu.

Zatím bohužel jsme k tomu dali kritickou zprávu, některá opatření vedla k tomu, že se zrychlil nebo trošku se narovnal ten harmonogram, ale osobně bych tu chtěl v roce 2060 být a být přítomen otevírání toho úložiště a obávám se, že by se mi to nesplnilo. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Souhlasím, co se týká výstavby rodinných domků. Ale měl bych otázku, do budoucna, až budete dělat věci, abyste k tomu udělali analýzu, kolikrát to stavební řízení bylo zastaveno, protože nebyly v pořádku všechny papíry. To totiž ten stavební úřad musí zastavit. Ano, požádal jsem o papíry, trvá mi to pět let, ale nebyl jsem schopen ty papíry udělat. To je také první otázka, která tady je, která se nikdy nezodpověděla. Jako starosta jsem měl jedny z největších problémů, a to byla závazná stanoviska, ať je to chráněnka, památkáři apod. Dokud budou tato závazná stanoviska platit, ano, na stavebním úřadě ten úředník k tomu nemusí přihlédnout a může přihlédnout, to je jeho věc. Oni to mají jako alibismus, proč by šli jaksi proti závaznému stanovisku, protože to je závazné stanovisko někoho, kdo tomu rozumí, ale jestli by nestálo o to, aby místo závazného stanoviska se dávalo rozhodnutí, proti kterému se stavebník může odvolat. Pak je to všechno jednoduché, protože i ten na té chráněnce ví, že proti závaznému stanovisku opravný prostředek neexistuje, proti rozhodnutí existuje. Kdybychom šli touto cestou, tak by to bylo všechno jednodušší. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Protože se do rozpravy už nikdo další nehlásí, rozpravu končím, zeptám se pana navrhovatele, předkladatele zprávy, zda chce ještě v rozpravě vystoupit? Prosím.

Miloslav Kala:  Děkuji. Pokusil bych se odpovědět. My máme v působnosti kontrolovat finanční prostředky. Nekontrolujeme činnosti úřadů jako takových. Takže já vám na ty vaše otázky, které jsou ale přesně to, o čem hovořím... To znamená, podívejme se na to, co v tom systému způsobuje ty problémy, a to řešme. Možná jedním z těch návrhů je, že třeba ta závazná stanoviska, ten způsob, jakým se vydávají, přispívají k tomu, že ta lhůta se prodlužuje a to řízení nevede ke konci. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Poprosím pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji. Jenom krátce. Shrnu rozpravu, že vystoupili celkem tři senátoři, dvakrát pan prezident tady odpověděl na dotazy kolegů senátorů ohledně stavebního úřadu a úložiště odpadu. Jenom řeknu, že navrhuji, abychom hlasovali o usnesení, které tady přednesl pan Lukáš Wagenknecht a které jsem říkal i já ve své zprávě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Jenom pro jistotu před hlasováním se zeptám ostatních zástupců výborů či komisí, které navrhují různá usnesení, jestli s tím postupem navrženým zpravodajem souhlasí, tzn. že bychom hlasovali pouze o jediném usnesení, a to je to usnesení, které četl pan senátor Wagenknecht. Není tady k tomu žádná námitka, takže tak po zaznění znělky učiníme.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum 35. Budeme hlasovat o usnesení k výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu tak, jak jej přednesl pan senátor Wagenknecht. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 58, pro 61, kvórum 35. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane prezidente, na shledanou. A protože je krátce před 16. hodinou, po krátké domluvě, pokud nikdo nic nenamítá, bychom pokračovali již body pana ministra zahraničních věcí, tzn. pokračovali bychom bodem s názvem

 

Společné sdělení Evropské radě Aktuální stav politických, hospodářských a obchodních vztahů mezi EU a Tureckem

Tisk EU č. K 040/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 040/13 a K 040/13/01. Předkladatelem tohoto bodu je pan ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek, kterého vítám v českém Senátu, prosím ho, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Ten předkládaný materiál je zpráva o vztazích mezi EU a Tureckem. Jedná se o poměrně stručný, patnáctistránkový dokument, který vznikl na pokyn Evropské rady konané v prosinci 2020.

Jeho vypracováním byl pověřen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a zároveň i Evropská komise.

Zpráva poměrně přehledně shrnuje současný stav ve vztazích mezi EU a Tureckem v oblasti politické, hospodářské a obchodní. Zohledňuje jak pozitivní, tak samozřejmě i negativní stránky současné euro-turecké agendy. Text se měl původně stát podkladem pro debatu hlav států a vlád o vztazích EU s Tureckem, nicméně vzhledem k popisnému charakteru tohoto dokumentu a chybějící strategické analýze nebyl text pro debatu použitelný. Debata sice proběhla, ale lídři se neshodli na dalším postupu v této otázce. Evropští lídři budou znovu o vztazích s Tureckem diskutovat na nadcházející Evropské radě ve dnech 24. a 25. června letošního roku.

Pokud mohu blíže k samotnému dokumentu, ten dokument v podstatě odráží již dříve odsouhlasený duální přístup EU k Turecku. Cílem tohoto duálního přístupu je jednak reagovat na pozitivní chování ze strany Ankary nabídkou rozvoje pozitivní spolupráce s Tureckem, naopak na eskalační kroky ze strany Turecka navrhuje restriktivní, případně sankční opatření.

Jestli mohu k pozitivním stránkám spolupráce mezi EU a Tureckem, mezi ty pozitivní aspekty určitě patří jednak obnovení dialogů s Řeckem k vymezení kontinentálního šelfu a mořských zón, za další konání neformálního summitu ke kyperské otázce v dubnu 2021, úspěšná spolupráce ve zvládání migračních tlaků na základě společného prohlášení EU a Turecka z března 2016 nebo spolupráce s Tureckem v oblasti obchodu, investic, energetiky, dopravy a v dalších odvětvích.

Co se týká negativní stránky vzájemných vztahů, tam převládá především pokračující turecké angažmá v regionálních konfliktech, ať už je to Libye nebo Sýrie.

Je zde také velmi nízká úroveň harmonizace s unijní společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Turecko čas od času zneužívá téma migrace k politickým účelům a tlakům na EU. Jsou zde i problémy s dodržováním mezinárodního práva, což se dá identifikovat zejména ve vztahu ke Kypru a Řecku.

V neposlední řadě je to i oblast lidských práv a svobod v Turecku.

V závěru předkládaná zpráva definuje jisté možné kroky, které má EU vůči Turecku k dispozici, ať už je to tedy v oblasti pozitivní agendy, např. pokračování prací na modernizaci Celní unie, obnovení dialogů na vysoké úrovni nebo další spolupráci v oblasti migrace.

Co se týká těch možných negativních nástrojů, které by mohla EU vůči Turecku uplatňovat, je to od možnosti rozšiřování sankčního seznamu nebo režimu, je to omezování ekonomické spolupráce, případně omezování spolupráce mezi Tureckem a evropskými institucemi.

Co se týká pozice ČR, za vládu ČR musím říct, že ten dokument hodnotíme jako vyvážený, dobře shrnuje ty hlavní aspekty turecko-evropských vztahů.

Osobně vítám obnovení zájmů ze strany Ankary rozvíjet přátelský dialog s EU, nicméně musím uvést, že na pozitivní rétoriku musí navazovat i skutečná a dlouhodobá změna turecké politiky. Jak už jsem o tom mluvil v úvodu, jsem také zastáncem duálního přístupu k Turecku, tedy pokud Turecko bude pokračovat v deeskalaci napětí, budeme podporovat rozvoj pozitivní agendy, pozitivní spolupráce. Nicméně pokud se Ankara vrátí k eskalaci, zvážíme v rámci unijní solidarity a jednoty podporu dodatečných restriktivních opatření, podobu případných nových sankcí je ale nutné velmi důkladně zvažovat, aby nebyly kontraproduktivní a splnily svůj účel.

V každém případě je nezbytné udržet s Tureckem dialog a spolupráci v klíčových oblastech, jako je především bezpečnost, boj proti terorismu a migrace. Musíme pokračovat také v unijní diskusi o formě a výši unijní podpory pro velkou uprchlickou komunitu, která se nachází v Turecku. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Nepřendal jsem si kartu, tak jsem oněměl na chvíli, ale už je to v pořádku. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. K 040/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Fischer a toho prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Turecko je skutečně fascinující téma. My jsme si to uvědomili při tom projednávání i v rámci výboru a chtěl jsem poděkovat výboru pro evropské záležitosti, že jsme na tom mohli spolupracovat společně.

Když se podíváme na poslední vývoj v Turecku, tak nám musejí myšlenky vždycky ubíhat zpátky do historie, té dávné, Osmanská říše, i té nedávné, kdy například současné politické vedení Turecka chtělo dosáhnout nula problémů se svými sousedy. Ale těch problémů je tam tolik, že stačí přečíst seznam zemí, se kterými Turecko sousedí, abychom věděli, že všude je k čemu se vyjadřovat.

Jenom dovolte ten seznam krátce přečíst. Irák, Sýrie, Írán, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Bulharsko nebo Řecko. V každé z těch zemí bychom našli problémy, které by bylo možné řešit možná rychleji, než kdybychom museli ty věci brát do našeho výboru a přemýšlet, jak s tím pomoci. Je proto dobře, že se Tureckem zabývá EU. Připomínám ale, že Turecko je také členskou zemí Severoatlantické aliance a je velmi důležitým aliančním partnerem v geopoliticky mimořádně významném regionu.

V tomto smyslu jsme také přijali usnesení, které vám za chviličku budu komentovat, a sice že v prvním bodě 1. připomínáme právě význam Turecka jako spojence v rámci NATO, potom konstatujeme, jak je důležité mít dobrou spolupráci mezi EU a Tureckem v oblasti migrace, bezpečnosti, zahraniční politiky, obchodu, investic, energetiky a dopravy. Litujeme, že došlo v poslední době k pozastavení aktivit plynoucích z toho společného prohlášení z roku 2016, a to v kontextu aktivit Turecka v moři, zejména v oblasti změn v jeho zahraniční politice, s pokusy zneužívat také některých otázek migrace a změnou celkové politické situace v Turecku. Bereme na vědomí, že v posledních měsících došlo ze strany Turecka ke zmírnění nesouznějících aktivit a ke zvýšení tureckého zájmu na obnovení spolupráce v rámci společného prohlášení s EU. Doporučujeme v souvislosti s aktuální pozicí Turecka k jisté obezřetnosti, abychom kladli důraz na přechod Turecka od proklamací k reálným členům. Nakonec upozorňujeme na nutnost bedlivě sledovat lidsko-právní situaci v Turecku. K tomu poslednímu mi dovolte krátký komentář, a to bude moje závěrečné slovo.

Turecko je jedním ze světových šampionů, když se podíváme na počet vězněných novinářů, to je věc, kterou nesmíme v žádném případě pominout, o některých menšinách ani nemluvě, a když k tomu přidáme, že Turecko začalo systematicky v politickém prostoru prosazovat islamismus, tak si musíme dávat pozor, abychom nemlčeli k některým jevům, které jsou zkrátka z hlediska organizací, jichž je právě Turecko také členem, naprosto zásadním problémem. Proto jsme rádi, že jsme k tomu mohli přijmout krátké usnesení. Uvědomujeme si, že nacházet ten vyrovnaný přístup bude věc na mnoho let do budoucna, a chceme vládě v tomto hledání pomáhat vytvářet politický konsensus a zároveň téma Turecka také odrážet v naší parlamentní práci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Připomínám, že materiály se zabýval i výbor pro záležitosti EU. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Zdeněk Nytra? Máte slovo, pane senátore, vidím, že přicházíte.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Výbor pro evropské záležitosti se uvedeným dokumentem zabýval na své 12. schůzi konané dne 2. června 2021.

Vše o problematice Turecka tady pravděpodobně bylo řečeno. Já bych možná jenom zmínil jednu takovou schizofrenní věc, co se týká uprchlíků a vztahu k Sýrii. Protože na jedné straně na území Turecka dochází k masivnímu záchytu uprchlíků, jako takovému, ulehčuje to situaci v Evropské unii a převážně tedy v těch zemích východního Středomoří, ale na druhé straně taky dochází k násilnému osídlování těch severních partií, to znamená hlavně kurdských provincií, a ke snaze změnit strukturu místního obyvatelstva. Takže to s tím Tureckem opravdu není jednoduché. Kdybych zdůraznil jednu pasáž z toho usnesení, protože já ho nebudu číst, to usnesení evropského výboru, protože v podstatě až na ten první bod je obsaženo v usnesení výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost... To znamená, že na jedné straně je velice přínosné, že Turecko změnilo rétoriku, ale bude důležité si počkat, jestli opravdu za těmi slovy budou následovat i činy, to znamená, jestli si Turecko změní přístup. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já vám děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu zároveň po vyhlášení končím. Předpokládám, že pan ministr asi nemá už žádné další doplnění? Žádám pana zpravodaje, aby se vyjádřil k tomu, jak budeme hlasovat.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili dva senátoři a předkladatel. My vás chceme požádat, abychom hlasovali o usnesení, které máte na stole, v podobě, která přišla z výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost a která do sebe zahrnula to, co připravil evropský výbor. My jsme k tomu připojili členství v NATO v bodě 1.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji. Spustím znělku.

Sleduji zvýšený pohyb, zvýšení rychlosti. Chviličku počkám, je horko, není zdravé spěchat. Připomínám, že budeme hlasovat, podle toho, co tady řekl i pan senátor Fischer, o usnesení, které připravil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je v něm zahrnut i názor výboru pro EU. Ten materiál máme k dispozici.

Přítomno je 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34 a spouštím hlasování. Kdo s tím usnesením souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 59 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji.

Můžeme přikročit k dalšímu bodu, a tím je

 

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2020

Tisk č. 92

Zprávu jsme obdrželi jako senátní tisk č. 92 a uvede ji, v zastoupení předsedy vlády Andreje Babiše, opět pan ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, jak zde bylo uvedeno, tuto zprávu budu předkládat v zastoupení předsedy vlády.

Samotná zpráva shrnuje důležité události, legislativní akty a opatření projednávaná a přijatá na unijní úrovni během loňského kalendářního roku. Vypracováním zprávy byl pověřen Úřad vlády ČR, který tak učinil na základě příspěvků jednotlivých resortů. Vzhledem k usnesení Senátu PČR ze dne 30. října 2013 jsou ve zprávě zohledněna i usnesení, která k vybraným aktům přijala horní komora PČR.

Výbor pro EU na vládní úrovni dokument schválil dne 3. května 2021.

Já jen zde pro úplnost uvedu, že v první polovině roku 2020 vykonávalo předsednictví v Radě EU Chorvatsko a v druhé polovině roku pak koordinovalo činnost Rady německé předsednictví.

Já bych velmi stručně se vyjádřil k těm, z mého pohledu, nejdůležitějším momentům obsaženým ve zprávě. Samozřejmě zpráva se dotýká jednoho z klíčových momentů, se kterým se musela EU v loňském roce potýkat, a to je pandemie covid-19.

Přes počáteční problémy, se dá říct, že EU vystupovala v této nelehké krizi od počátku v zásadě jednotně a solidárně. Celkově se podařilo společně repatriovat více než 600 000 evropských občanů. Řadě pacientů byla poskytnuta nezbytná lékařská péče v jiném členském státu. V reakci na obrovské socioekonomické dopady Evropská komise přišla s řadou iniciativ a nástrojů, které měly pomoci zasaženému hospodářství, zejména pak s plánem obnovy Next Generation EU.

EU se také zapojila do globálního úsilí o vyvinutí účinných a bezpečných vakcín, které umožnilo schválení vakcín Pfizer/BioNTech těsně před Vánoci 2020. Tak se spustil očkovací proces v členských státech před koncem roku.

Evropská komise dohromady v roce 2020 zajistila téměř 2,3 miliardy dávek vakcín od šesti různých společností.

Dalším tématem, které zaměstnávalo dění v EU, byl pochopitelně brexit. Rok 2020 se tak stal rokem, kdy Evropskou unii definitivně opustilo Spojené království. K samotnému vystoupení došlo oficiálně na konci ledna, avšak od konce roku platilo takzvané přechodné období, které zajišťovalo Spojenému království zachování velké části jeho práv i povinností. Po zbytek roku probíhala intenzivní jednání o nastavení budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím, které se povedlo završit až na Štědrý den.

1. ledna 2021 se tak Velká Británie z pohledu EU stala na den přesně po 48 letech znovu třetí zemí.

Dále bych chtěl stručně okomentovat jednání Evropské rady. Některá jednání členů Evropské rady se v loňském roce kvůli pandemii vůbec poprvé uskutečnila prostřednictvím videokonference. Hlavním tématem byla samozřejmě koordinace boje proti pandemii covid-19.

Na jednom z nejdelších prezenčních summitů Evropské rady v historii schválili lídři v červnu 2020 upravený návrh víceletého finančního rámce na roky 2021-2027, posílený o dočasný plán obnovy v celkové výši 1,8 bilionu eur.

Na prosincovém, tentokrát prezenčním, jednání pak Evropská rada schválila navýšení klimatického cíle na snížení emisí do roku 2030 o nejméně 55 % oproti roku 1990.

Tolik ve stručnosti k hlavním tématům, které zmiňuje předkládaná zpráva. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro záležitosti Evropské unie a my jsme obdrželi jeho usnesení jako senátní tisk č. 92/1. Zpravodajem výboru, už připraveným, je pan senátor Mikuláš Bek, tak ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr podal obsáhlé resumé té zprávy, já k němu nemám co dodat. Náš výbor se zabýval touto zprávou na svém zasedání 2. června a doporučuje Senátu vzít na vědomí tuto zprávu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Velmi jasná, velmi krátká zpráva. V tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první hlásí pan senátor Pavel Fischer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Téma, které nyní procházíme a probíráme, je Zpráva o vývoji v Evropské unii v roce 2020. Pan ministr věci shrnul velmi přehledně a já jsem ho chtěl pouze upozornit na jedno téma, které nezmínil, ale které z hlediska fungování Evropské unie navenek může mít dalekosáhlé následky, pokud bychom se mu nevěnovali a pokud by pan ministr nepracoval s tím, co tady uslyší.

7. 2., nebo 6. 2., navštěvuje čelní představitel Evropské unie pro zahraničí a bezpečnost Josep Borrell Moskvu. Jede tam vyjednávat a setkávat se se svým protějškem, je přijímán na úrovni ministra zahraničí. Ta návštěva nedopadla podle jeho představ. Je dobře, že tu zkušenost uměl velmi rychle reflektovat.

Ale já jsem chtěl upozornit na jednu okolnost, která z hlediska demokracie je zásadní. Kdybychom totiž žili v demokraticky průzračném světě, Josep Borrell by musel po svém návratu čelit návrhu na odvolání. Zkusím teď vysvětlit proč.

V době, kdy tam vystupuje na tiskové konferenci, náš společný představil, který, kdyby přišel sem do parlamentu, tak se má z čeho zodpovídat, říká ruské straně, že nikdo mezi členskými státy EU nepožaduje další sankce. Mluvil o reakci na skandální proces s Alexejem Navalným. Přitom opak byl pravdou.

V té době se připravovala Evropská rada, tuším pro zahraniční věci. Náš parlament, tento Senát, přijal 28. ledna 113. usnesení, které má titul: K potlačování lidských práv a svobod v Ruské federaci a postupu států Evropské unie. V tom usnesení se píše: Senát s ohledem na násilí, kterého se 23. ledna 2021 dopustily represivní složky v desítkách měst Ruské federace proti protestujícím, a dále s ohledem na jednání Rady pro zahraniční věci EU, při němž 25. ledna 2021 ministři zahraničí vedli diskuzi o dalším společném postupu vůči Ruské federace (náš výbor právě české vládě dal velmi silný mandát, aby požadovala sankce, což se nepovedlo), nebyli jsme jedinou členskou zemí, tak náš celý Senát konstatoval v té době, mluvíme o lednu 2021, že zadržení Alexeje Navalného po příletu na území Ruské federace znovu nastolilo palčivou otázku ochrany lidských práv a fungování justice v Ruské federaci. Navzdory sankcím z října 2020 nebyly ze strany Ruské federace uspokojivě vysvětleny okolnosti útoku zakázanou bojovou otravnou látku typu novičok právě na Alexeje Navalného.

Vyjádřili jsme tehdy přesvědčení, že by státy EU měly společně jednoznačně odmítnout potlačování práv a svobod, jemuž musí čelit občané Ruské federace. Nakonec jsme apelovali i na ostatní členy parlamentu Evropské unie, aby nám pomáhali prosazovat podobný společný postup v rámci EU, včetně zavedení dalších sankcí vůči představitelům Ruské federace. Ta poslední věta je důležitá, včetně zavedení dalších sankcí vůči představitelům Ruské federace.

Pan Borrell v Moskvě, kde byl o týden později, vůbec nereflektoval usnesení celé komory jednoho členského státu, která apelovala na vládu, na vládu, která předtím podobné sankce prosazovala a nebyla v tom zdaleka izolovaná. Kdybychom žili v demokraticky průzračném a srozumitelném světě, pan Borrell po návratu z Moskvy musí nabídnout svoji funkci k dispozici, anebo bude po zásluze odvolán. Není možné, aby někdo mluvil za Evropskou unii v zahraničí, právě v tak vypjaté době, a ignoroval usnesení celého Senátu, kterým jsme podporovali vládu, aby držela tu linku ve prospěch dalších sankcí. Proto o tom tady mluvím. To není banální věc. To je vlastně samotné fungování Evropské unie uvnitř, kdy jeden se nemusí ničemu vůbec zodpovídat a mluví, jako kdyby členské státy neexistovaly? Ani vláda, která chtěla další sankce, ani parlamenty, nebyli jsme v tom sami, další parlamenty odhlasovaly něco podobného.

To, co pan Borrell tehdy v únoru předvedl v Moskvě, kdy popřel vůli členských zemí, které má reprezentovat, byl skandál.

Mluvím o tom tak podrobně proto, že žijeme ve velmi složité době. Právě jednotný, společný, koordinovaný postup aktérů v rámci EU je zárukou v tom, že se nebudeme navzájem překvapovat. Mě tehdy Josep Borrell velmi nemile překvapil a nebyl jsem sám. V podstatě jednal proti zájmům ČR a v rozporu s tím, co jsme mu dali do not jako argument, který mohl vytáhnout při tom jednání. Při těch diplomatických jednáních vy vždycky můžete říct: Mám za sebou velmi tvrdé hlasy, nezlobte se, nemůžu se domů vrátit s prázdnýma rukama, chtějí po mně třeba další sankce prosadit apod. To on neudělal. On mlčel. Kdyby mlčel! On řekl něco, co se jmenuje lež.

A proto jsem chtěl panu ministrovi dát pro jeho příští jednání s panem Borrellem jedno téma, aby si lépe četl zprávy, které přináší čeští vyjednavači na jednání a které přináší vláda na jednání, kterým on předsedá, pan Borrell. Také aby si lépe četl usnesení, která dostává z národních parlamentů. Jinak se nemůžeme divit, že se nám Evropská unie odcizí, protože bude jednat v rozporu s našimi životními zájmy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Wagenknecht, kterému dávám slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, budu mít stručnější dotaz a poprosím o jeho odpovězení ze strany pana ministra. Projednáváme tady bod, ke kterému jsem se nechtěl vyjadřovat, protože jsem hrdým členem Evropské unie, občanem Evropské unie, myslím, že většina z nás tady také, nicméně dneska, po včerejším jednání Evropského parlamentu, se pan premiér vyjádřil na sociálních sítích a v některých médiích větami, které bych rád jakoby nějakou formou měl zpětnou vazbu i od vás. Tady měl být on, tak se ho bohužel nemůžu zeptat.

„Evropský parlament je zbytečná instituce, která nás stojí jenom peníze.“ V reakci na rezoluci a usnesení Evropského parlamentu pan premiér říká, že to je: „zase takové plácání, které nemá žádný efekt na nikoho.“

Tak bych vás chtěl, pane ministře, vy jste zároveň ministr zahraničních věcí, požádat o stanovisko, jestli to je stanovisko české vlády, a pokud ano, ať to máme na stenozáznamu, protože já se s tím neztotožňuji a byl bych rád, abychom se tady k tomu nějakou formou případně ohradili. Jestli můžu poprosit, jestli ještě jednou Evropský parlament je zbytečný a stojí pouze peníze evropské občany a jestli to je pouze plácání, rád bych ve vztahu k tomuto bodu, jestli to je i vaše pozice jako ministra i zároveň člena vlády, který tady bohužel měl být, ale není. Děkuji za reakci.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Jasně položená otázka, pan ministr jistě bude mít příležitost odpovědět. Chce odpovědět hned? Můžete, samozřejmě.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Děkuji za stručný a jasný dotaz, nicméně neodpustím si tu poznámku, že ten dotaz by samozřejmě měl směřovat především na pana premiéra. Já tady můžu vyjádřit své stanovisko jako člena vlády. Evropský parlament za zbytečný rozhodně nepovažuji. Pokud bychom se pouštěli do nějaké detailní debaty, já si dokážu představit nějakou racionální debatu o nákladech Evropského parlamentu, zejména té jeho existenci dvou sídel Evropského parlamentu. Nicméně to nic nemění na faktu, že Evropský parlament jako instituci za zbytečnou rozhodně nepovažuji. Tak, jestli to takhle stačí, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, my bychom rádi pokládali otázky panu premiérovi, kdyby sem chodil, což se málokdy stává. A protože nevidím nikoho dalšího, že by se hlásil do debaty, rozpravu končím. Pan ministr už asi nemá zájem se dál vyjadřovat, prosím pana senátora Beka, aby nám přiblížil hlasování.

Senátor Mikuláš Bek:  V diskuzi vystoupili dva senátoři a nepadl žádný návrh na modifikaci toho navrženého usnesení. Usnesení tedy bereme na vědomí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Mikuláš Bek, ve kterém Senát doporučuje vzít tuto zprávu na vědomí. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 60 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Poděkuji panu ministrovi za oba body.

Pokud jsem dobře informován, pan ministr zde zůstane i na projednávání toho dalšího bodu, kterým je

 

Reakce na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. 5. 2021

Já bych přikročil k projednávání tohoto bodu, kterým je Návrh usnesení Senátu k reakci na akt státního terorismu ze strany Běloruska vůči civilnímu letadlu ze dne 23. 5. 2021. Poprosím předsedkyni podvýboru pro energetiku a dopravu, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, senátorku Hanu Žákovou jako navrhovatelku tohoto bodu, aby se ujala úvodního slova. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já vám velmi děkuji, že jste byl ochoten tady s námi zůstat na tak závažný problém. Abych přiblížila, co se stalo...

V neděli 23. května bylo letadlo společnosti Ryanair na letu z Athén do lotyšského Vilniusu odkloněno z trasy a přinuceno přistát v běloruském Minsku. Podle komunikace mezi posádkou letadla a běloruskými řídícími letového provozu, kterou zveřejnil ruský deník RBK, dostala posádka krátce po vstupu do běloruského vzdušného prostoru od řídícího zprávu o tom, že je možné, že je na palubě bomba, která by měla být aktivována nad Vilniusem.

Krátce nato řídící dodává, že z bezpečnostních důvodů doporučuje přistání v Minsku. Posádka letadla se od řídícího snaží získat další informace. Odkud přišla hrozba, kdo doporučuje přistát v Minsku a jak závažná je situace. Na základě informací od řídícího vyhlásí posádka nouzi a vyžádá si přistání v Minsku. Po přistání byl zadržen opoziční novinář Raman Pratasevič se svou přítelkyní a z letadla vystoupili ještě další čtyři cestující. Dle informací z médií se jednalo o agenty běloruské či ruské tajné služby.

Chování řídících šlo zcela proti bezpečnostním postupům, které by následovaly, pokud by hrozba bombového výbuchu byla reálná. V podobných situacích je rozhodnutí o tom, kde letadlo přistane, výhradně na kapitánovi. Nestandardní byla také forma komunikace, kdy řídící na dotazy posádky nereagoval hned, ale s časovou prodlevou. Dle slov ředitele Řízení letového provozu ČR Jana Klase došlo k porušení a zneužití systému civilního letectví tajnými službami a politickými elitami. Akt označil za nepřijatelný a dodal, že nelze připustit, aby byl systém civilního letectví takovýmto způsobem zneužíván. V důsledku by to mohlo také otřást důvěrou v letectví jako celek, jehož primárním cílem je bezpečně přepravit cestující z bodu A do bodu B.

Odpověď na tuto událost přišla jak ze strany vlád, tak ze strany leteckých společností. Běloruský postup ostře odsoudila Evropská unie, NATO, Spojené státy americké, Velká Británie, Francie, Německo či Polsko. Následně se o omezení letecké dopravy do Běloruska dohodli i lídři států EU a evropské země postupně začaly rušit linky do Běloruska a přelety nad ním a přestaly přijímat běloruská letadla na svých letištích.

K zákazu přeletu běloruského vzdušného prostoru se přidaly ještě Singapur a ukrajinské aerolinky.

Na tuto skutečnost reagovalo Rusko tím, že hned několika evropským aerolinkám odmítlo povolit vstup do svého vzdušného prostoru po trase, která se Bělorusku vyhýbala. Poslanecká sněmovna PČR na své 104. schůzi dne 25. května letošního roku přijala usnesení, ve kterém mj. odsuzuje nucené přistání letadla společnosti Ryanair nesoucí rysy únosu civilního letadla, požaduje nezávislé vyšetření celého incidentu a vyzývá vládu Běloruské republiky k okamžitému propuštění zadržených.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek odsoudil bezprecedentní postup Běloruska. Předvolal si běloruského velvyslance v Praze a vyzval ho k tomu, aby běloruské úřady propustily všechny zadržené. Dále uvedl, že všechny reakce bude koordinovat na nejvyšší úrovni se svými partnery v Evropské unii.

Senátní podvýbor pro energetiku a dopravu, kterému mám tu čest předsedat, přijal na své 4. schůzi, konané 26. května, usnesení, v němž odsuzuje nucené přistání letadla společnosti Ryanair a podporuje kroky vlády pro nezávislé vyšetření celého incidentu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 11. schůzi ze dne 2. června letošního roku s tímto usnesením vyjádřil souhlas.

Proč je toto usnesení, které vám předkládám, tak důležité?

Kde se stane incident, v té zemi se vyšetřuje. To znamená, bude se vyšetřovat v Bělorusku. O to víc musíme klást důraz na to, aby to vyšetřování bylo nezávislé. Velmi děkuji i zahraničnímu výboru, jmenovitě panu senátorovi Pavlu Fischerovi, prostřednictvím předsedajícího, že přijal i usnesení včera k návštěvě paní Tichanovské, kde zmínil tuto událost. My ji rozšiřujeme o oblast dopravy. Do dopravy to patří a tam potřebujeme přijmout usnesení, které bude mít silný mandát pro vyšetřovatele.

Já bych ráda ještě doplnila usnesení o technikálii, a to k usnesení, které zní: Senát PČR

I. odsuzuje nucené přistání letadla společnosti Ryanair během letu na pravidelné lince z Athén do Vilniusu, nesoucí rysy únosu civilního letadla,

II. podporuje kroky vlády pro nezávislé vyšetření celého incidentu...

A ten III. bod, který chci doplnit, byla bych ráda, kdybyste mi ho odsouhlasili, pověřuje předsedu Senátu PČR, aby o tomto usnesení informoval ministra zahraničních věcí, ministra dopravy a předsedu vlády.

Já vám všem děkuji za pozornost a děkuji i za případné, řekněme, odsouhlasení našeho návrhu a našeho usnesení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, jako navrhovatelka samozřejmě. My nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Jaromír Strnad, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Ano, prosím, pane senátore, my o tom, než vás vyzvu, abyste sem přišel, budeme hlasovat. Spouštím znělku.

Hlasujeme o tom, že zpravodajem tohoto tisku bude pan senátor Strnad. Kdo s tím souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pokud někdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 61 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Prosím pana senátora, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a případně pak zaujal stanovisko.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Pan ministr samozřejmě může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, já se pokusím být maximálně stručný, protože, jak jsem o tom mluvil již včera u příležitosti recepce, kterou organizoval Senát k přijetí paní Tichanovské, já jsem o tom mluvil včera a tady to zopakuji. Jsem moc rád, že v otázce Běloruska na české politické scéně panuje široká shoda, a to jak mezi vládou, tak i oběma komorami parlamentu a prezidentem republiky.

Jsem moc rád za každé vyjádření podpory a já si moc vážím toho navrhovaného usnesení. Já tady chci pouze říci, že vedle nového balíčku sankcí, které Česká republika podporuje, ministři zahraničí Evropské unie jej budou projednávat a schvalovat 21. června, vedle toho musíme dále pokračovat v podpoře běloruské občanské společnosti. Opět to je něco, co Česká republika dělá řadu let a má být na co pyšná.

Ale já bych v této souvislosti zmínil i samotný akt toho leteckého pirátství. Je velmi důležité, abychom v tom tlaku na běloruský režim pokračovali ve vynucování řádného vyšetření tohoto incidentu. Jsem moc rád, že příslušný podvýbor přišel s tímto návrhem usnesení. Máte moje slovo, že jak ministerstvo zahraničí, tedy česká diplomacie, tak samozřejmě i prostřednictvím ministerstva dopravy budeme toto téma aktivně zvedat, protože ten incident musí být zevrubně vyšetřen. Bude to další tlak na běloruský režim a také ukázka toho, že si EU a civilizovaný svět toto chování Alexandra Lukašenka prostě nenechá líbit. Moc děkuji za tu iniciativu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  I my děkujeme za podporu. Dívám se, že nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se, jestli ještě paní senátorka Žáková chce něco dodat? Chce něco dodat.

Senátorka Hana Žáková:  Já děkuji za ta slova a děkuji, vaším prostřednictvím, i panu předsedovi zahraničního výboru, že jsme se tak dokázali domluvit, že jsou dvě usnesení, jedno ve vztahu k Bělorusku a druhé skutečně k civilní letecké dopravě, která je ohrožena. Ať už je to na území Běloruska nebo kdekoliv, musí se to prošetřit nezávisle a já vám děkuji předem za vaše hlasování.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám. Prosím pana senátora Jaromíra Strnada, aby se vyjádřil k té rozpravě, která proběhla velmi rychle.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Má úloha je jednoduchá. V rozpravě vystoupil pan ministr, vyjádřil jednoznačnou podporu k navrženému usnesení, tak, jak ho navrhla paní senátorka Žáková. Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu usnesení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji. Je to tak. Předtím, než spustím hlasování, spustím znělku.

Chvíli počkám ještě. Spustím hlasování, ve kterém budeme hlasovat o přijetí usnesení, tak, jak ho navrhla paní senátorka Žáková a jak ho také tady avizoval pan senátor Strnad. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 62 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 60, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní senátorce i panu senátorovi a děkuji i panu ministrovi. Tímto se s ním loučím.

My máme na programu nyní další bod, na shledanou, pane ministře, kterým je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020

Tisk č. 80

Tu jsme obdrželi jako senátní tisk č. 80.

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odstavce 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, pana Jiřího Kauckého, na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Nebudu spouštět znělku, byli jsme tady všichni. Spouštím hlasování. Kdo s jeho účastí na našem jednání souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pokud někdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 63 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 se pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já bych přivítal předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, pana Jiřího Kauckého. Požádal bych ho, aby pan předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů pronesl úvodní slovo.

Jiří Kaucký:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám, jako předseda nezávislého dozorového orgánu na dodržování právních předpisů v oblasti ochrany osobních údajů či v širším slova smyslu ochrany soukromí, svobodného přístupu k informacím a částečně základních registrů, poprvé ve svém funkčním období prezentoval Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020.

Cílem naší výroční zprávy, tak jako i v minulých letech, je přinést především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Oproti předchozím výročním zprávám jsme se snažili napsat ji čtivější, aby přinesla využitelné informace o rozhodování úřadu, a jeho výklad dle evropského obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jakož i českého zákona o zpracování osobních údajů.

Úspěchy v činnosti úřadu za rok 2020 je třeba přepsat zejména předchozí předsedkyni, paní doktorce Ivaně Janů, jež vedla úřad předchozích 5 let, do 31. srpna 2020, stejně jako inspektorům, jejichž funkční období vesměs končilo v roce 2020 a 2021.

Na úvod musím konstatovat, že naplňování mnou vytčených priorit, tedy kladení většího důrazu na účast úřadu v legislativním procesu, na metodickou činnost, spolupráci s územní samosprávou, zejména obcemi, a osvětovou činnost, neblahým způsobem ovlivnily a stále ovlivňují události, které nás postihly v roce 2020 v souvislosti s pandemií nemoci covid-19. Jedná se o události, které z nás nikdo nečekal a zásadním způsobem zasáhly do života jednotlivých lidí, jejich rodin, společnosti, institucí. Úřad musel zároveň v loňském roce čelit zcela novým zásadním úkolům, zejména konfliktu ochrany soukromí a ochrany veřejného zdraví v době pandemie a z toho vyplývající nebývalé nutnosti obrany ústavních práv občanů.

Zároveň úřad v době 20. výročí svého vzniku procházel zásadní vnitřní proměnou, související s novým organizačním a kompetenčním uspořádáním, které stanovil zákon o zpracování osobních údajů a novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která stanovila úřadu nové a zcela ojedinělé kompetence.

Rok 2020 byl v českém i evropském prostoru obdobím, kdy si společnost v tragickém kontextu pandemie uvědomila nutnost ochrany osobních údajů. V českém prostředí se požadavek právního základu a nastavení rozumných mezí v zákoně však doposud zcela nepodařilo naplnit. Pouze naléhavostí bezprostředních kroků pro ochranu zdraví a životů občanů lze snad obhájit dlouhodobou neujasněnost kroků příslušných státních orgánů, kdy zákonnost a celkový zaváděný mechanismus zpracování osobních údajů v rámci prováděných opatření nejsou zvažovány na jejich počátku a následně navíc podléhají takovým změnám, které znesnadňují monitoring těchto kroků, čili naši kontrolu.

Ačkoliv úřad měl zpravidla k dispozici pouze kusé a zprostředkované informace, poskytoval maximální součinnost při hledání optimálního řešení tak naléhavé otázky veřejného zájmu, jakou je ochrana veřejného zdraví v době pandemie, a to řešení, které bude maximálně efektivní a zároveň co nejméně invazivní z hlediska práva na ochranu soukromí, respektive osobních údajů. To jsme realizovali konkrétními radami ministerstvu zdravotnictví i metodickou pomocí široké veřejnosti.

V letošním roce na tyto činnosti úřad navázal, když například zpracoval pro zaměstnavatele konkrétní návod zpracování osobních údajů ohledně povinnosti testovat zaměstnance na přítomnost koronaviru. Dovoluji si dodat, že je nanejvýš pravděpodobné, že i ve zprávě za rok 2021 budeme nuceni konstatovat zásadní problémy v oblasti ochrany soukromí v souvislosti s opatřeními proti pandemii covid-19.

Situace se někdy dokonce zhoršuje, čehož dokladem je návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví a novely takzvaného pandemického zákona, sněmovní tisk 1225, kterým se vláda pokusila adaptovat český právní řád na digitální zelený certifikát, přičemž však oproti původnímu záměru usnadnění cestování rozsah jeho použití výrazně rozšířila.

V návrhu absentuje zhodnocení o souladu se základními lidskými právy a zejména pak minimalizace zásahů do těchto práv.

Tyto skutečnosti si pod tlakem uvědomila sama vláda, když předložila Poslanecké sněmovně nový text, sněmovní tisk 1231, který, ač opět v rozporu s obecným nařízením, největší problémy snad odstraňuje. Nelze než doufat, že se znovu dočkáme doby, kdy otázky ochrany soukromí a minimalizace zásahů do práv občanů budou řešeny na samotném počátku přípravy právní regulace vztahů a nebudou do návrhu legislativních předloh doplňovány ex post pod tlakem ostatních ústavních institucí a veřejnosti.

Podstatnou změnu pro úřad přinesla v loňském roce také zcela nová a originální zákonná kompetence v oblasti svobodného přístupu k informacím. Dobrý přístup zákonodárce sjednotit rozhodovací praxi v České republice prostřednictvím přezkumného a částečně odvolacího řízení vedeného úřadem nebyl provázán s dostatečným personálním a rozpočtovým zajištěním. Úřad se přesto svých povinností ujal v počátku v plném rozsahu a efektivně. Po roce aplikace této novely se projevují poměrně vážné aplikační problémy, vyplývající z mezerovitosti právní úpravy svobodného přístupu k informacím, tedy v nedostatečném provázání s obecnou úpravou správního řízení a správního soudnictví, stejně jako s přechodnými ustanoveními novely, která úřad postavila do role odvolacího orgánu a žalovaného, aniž mu poskytla dostatečné kompetence a procesní prostředky k tomu, aby mohl garantovat efektivní uplatnění práva na svobodný přístup k informacím.

Nyní bych se vyjádřil ke konkrétním dozorovým krokům úřadu v souvislosti s pandemií.

Od jara roku 2020 se úřad vyslovoval v tom smyslu, že projekt Chytré karantény je z hlediska nakládání s osobními údaji velmi nebezpečný. V letošním roce jsme tak dokončili kontrolu společnosti provozující rezervaci očkování proti nemoci covid-19, dále kontrolu policie, které jsou předávány osobní údaje osob, jimž byla nařízena karanténa. Dokončili jsme rovněž kontroly rozesílání roušek seniorům, stejně tak jako rozesílání roušek zdravotně postiženým. Ve všech případech jsme byli nuceni konstatovat závažné nedostatky v oblasti zpracování osobních údajů. V roce 2020 jsme se rovněž snažili prohloubit spolupráci s územní samosprávou a v loňském roce se nám podařilo ve spolupráci se Sdružením místních samospráv dosáhnout urychlené úpravy Centrálního registru oznámení podle zákona o střetu zájmů.

V legislativní oblasti jsme se kromě reakcí na často z hlediska ochrany soukromí nedořešenou covidovou legislativu zaměřili i na jiné legislativní návrhy, pokud jsme v nich viděli potenciální rizika pro ochranu soukromí nebo nesouhlas s pravidly zpracování osobních údajů.

Naší snahou do budoucna je, aby se úřad neprofiloval jako někdo, kdo říká, že nějaký legislativní návrh porušuje stanovená pravidla, ale aby, pokud je to možné a úprava je věcně odůvodněná, pomáhal s regulací legislativních řešení v tom smyslu, aby zásah do soukromí občanů byl co možná nejmenší při respektování potřeby dosažení legislativního cíle vytyčeného navrhovatelem konkrétní právní úpravy.

Jakmile jsou podstatné pouze primární činnosti úřadu v ochraně soukromí, svobodného přístupu k informacím a v základních registrech, nutno podotknout, že bez odpovídajícího rozpočtového krytí plnění úkolu nezávislého dozorového orgánu není možné.

Nezbývá mi tedy, než vás informovat, že dochází k trvalému snižování rozpočtů úřadu, a to v absolutních číslech. Skutečnost roku 2020 je 179 milionů korun, rozpočet na rok 2021 je 168 milionů korun. Návrh rozpočtu na rok 2022 je 161 milionů korun. Rozdíl mezi skutečností 2020 a návrhem rozpočtu 2022 je tak -18,5 milionu korun. Náš rozpočet pro rok 2022, a to je zčásti tvořen platy, a to z podstatné části, má být 89 % skutečnosti 2020, a to bez ohledu na inflaci. Částky, o které se jedná, se mohou jevit a skutečně jsou minuciózní. Nutno však podotknout, že pokud by v obdobném procentu krácení rozpočtu byly postiženy velké rozpočtové kapitoly, šlo by o krácení v řádu desítek miliard korun. Ani takto drastické restrikce rozpočtu vyrovnaný státní rozpočet nepřinesou. Přinést ale mohou zásadní omezení dozorové činnosti, která se v současnosti navíc nebývale zaměřuje na zásahy státu do soukromí občanů.

Jakkoliv nehledám žádnou souvislost, jsem nucen konstatovat, že pokud něco naši akceschopnost v ochraně soukromí, a tím i naši nezávislost, ohrožuje, jsou to právě zásahy do rozpočtů úřadu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem si jist, že postoj Senátu má a v budoucnu bude nepochybně nadále mít obrovský význam i dopad na ochranu soukromí občanů ČR. Celý koncept základních práv byl vytvořen jako ochrana jednotlivce před zvůlí státní moci. Historicky je to právě stát, který byl, je a bude náchylný ke zneužití svého mocenského aparátu, k invazi do soukromí obyvatel a podle potřeby k nátlaku, šikaně či přímo perzekuci. V roce 2019, a ani na jaře 2020, by mě nenapadlo, jak snadno a jak intenzivně budeme zbavováni svobody a jak málo úctyhodných hlasů se zvedne na její obranu. Mohu-li si dovolit hodnotící soud z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů, právě v tomto období se Senát projevil jako ten, kdo je s nejvyššími orgány justice tím, kdo je schopen a ochoten svobodu efektivně bránit. Stát ale není jediným, kdo nárokuje stále větší zásahy do našeho soukromí. S rozvojem technologií a jejich průběžným a nepřetržitým využíváním své osobní údaje předáváme dalším, zpravidla nestátním, aktérům. Historickou úlohou ochránců osobních údajů není technologický rozvoj zastavit, nýbrž nastavit takové mantinely pro správce osobních údajů, aby poučené a vědomé rozhodování o vlastním soukromí zůstalo nadále v rukou občanů.

Dovolte také, abych poděkoval výborům, které projednávaly naši výroční zprávu, za velmi otevřený a věcný přístup. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení č. 80/3, zpravodajem byl určen pan senátor Sulovský. Zprávu projednal též výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení jste dostali jako senátní tisk č. 80/2. Zpravodajem je senátor Miroslav Plevný. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, senátní tisk č. 80/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Pavel Kárník. Já ho nyní prosím o jeho zpravodajskou zprávu.

Senátor Pavel Kárník:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů byla mou nejoblíbenější. Má totiž jenom 70 stran. Já ji pro sebe beru jako novelu. Pan předseda Jiří Kaucký započal své funkční období 1. září 2020, pan místopředseda Petr Jäger k 1. lednu 2021.

V nynější pandemické době to byla zcela jistě zkouška ohněm. Pan předseda ve své řeči, myslím, velmi podrobně popsal problémy s některými státními úřady, nespolupracujícími subjekty i s nejvyšší doposud uloženou sankcí za zasílání nevyžádaných osobních sdělení ve výši 6 milionů korun českých.

Já bych ještě možná pár čísel... Z nich vyplývá, že za rok 2020 obdržel úřad 1571 písemných dotazů, 1855 podnětů. Dále v rámci kontrolní činnosti zahájil 54 a ukončil 48 kontrol, z toho 16 z předchozích let. Udělil 5 pokut za neposkytnutí součinnosti v kontrole ohledně obchodních sdělení.

Úřad dále přijal 3 031 podnětů, zahájil 15 kontrol, ukončil jich 8, z toho 1 z předchozích let. Vedl 20 řízení o sankci a udělil 15 pokut za neposkytnutí součinnosti v kontrole.

Ústavně-právní výbor toto projednal na své 16. schůzi dne 8. června 2021 a 61. usnesením doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku. Nyní se táži, zda chce zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, pan senátor Miroslav Plevný, vystoupit? Prosím.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi představit ve stručnosti moji zpravodajskou zprávu k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020, kterou na jednání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice dne 2. června 2021 představil pan předseda úřadu, Mgr. Jiří Kaucký.

Jak už bylo řečeno, zpráva má zhruba 70 stran, je členěna do 9 kapitol. Podstatné asi, co jsme diskutovali na výboru, je, že pandemie covid přinesla zcela nové otázky zpracování citlivých osobních údajů. Když na jaře v roce 2020 byly formulovány základní principy fungování mobilních aplikací pro trasování nákazy, aby bylo maximálně šetřeno soukromí osob. Myslím si, že podstatné je i to, co tady zmínil pan předseda, že v českém prostředí se požadavek právního základu a nastavení rozumných mezí v zákoně dosud nepodařilo zcela naplnit. Nové výzvy pro ochranu osobních údajů představují i další chystaná opatření spojená s očkováním a uvažovaným dalším využitím informací o zdravotním stavu.

Během jednání na výboru byly diskutovány dvě významnější záležitosti zmíněné ve výroční zprávě. První se týkala návrhu BIS a Kanceláře prezidenta republiky omezit působnost úřadu tak, že se navrhuje vyloučit působnost úřadu u Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře veřejného ochránce práv, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího státní zastupitelství a zpravodajských služeb.

Druhý diskutovaný okruh problematiky se týkal návrhu novely zákona o elektronických komunikacích, zejména v oblasti návrhu novely v regulaci takzvaných cookies. Nejspornějšími otázkami zůstává zadržování údajů uživatele, zpracování metadat a zákaz cookie walls, ale také přílišný rozsah věcné působnosti předpisů na rozdíl od původní ideje upravit pouze přenos dat.

Závěrem mohu konstatovat, že výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Táži se ještě zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Vidím, že odpověď je ano, čili pan senátor Sulovský přednese svou zprávu.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, já už jen velmi stručně. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se Výroční zprávou Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020 zabýval na své 11. schůzi, konané 2. června 2021. Výbor po úvodním slově překladatele, po zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Prosím paní senátorku Dernerovou, jako prvního přihlášeného.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane předsedo. Budu velmi stručná. Chtěla jsem jenom poděkovat za ty informace kolem covidu a covid pasu, protože si myslím, že ten útok na soukromá data je tady obrovský. Někdy svalujeme na ten covid úplně všechno.

Když jsem viděla návrh zákona, který se měl týkat českého covid pasu, teprve takového toho prvého draftu, tak to bylo tedy strašné, tam se překlápělo úplně všechno, včetně třeba rodných čísel osvojitelů a osvojeného, kde jsme se narodili apod. Je pravdou, že ta druhá úprava, nebylo hlasováno, nebylo hovořeno v Poslanecké sněmovně, protože neprošel ten bod, v podstatě sice byla osekaná, ale za mě je to také příliš, protože tam opět chtěli rodná čísla. Nevím, proč tady máme GDPR. Tím GDPR se živí řada firem, které dohlížejí nad tím, aby všechno bylo košer, ale pak tady máme najednou covid a toto můžeme zahodit a dejte nám všechny vaše údaje, proto, že to je pro vaše zdraví. S tím nemohu souhlasit. Nevím, jak to funguje v jiných zemích na západ od nás, jestli takhle se sbírají šíleným způsobem data. Já bych si jenom přála, jestli byste mohl říct, co byste vy jako předseda úřadu, který má kontrolovat, viděl jako užitečné, kdyby nám tu chtěli ten covid pas nainstalovat, jakože s tím mám osobní problém, protože je tady rozdělování lidí na takové a makové. Ale co byste tam viděl jako možné? Protože to si myslím, že je dost důležité, aby zase nedošlo k nějakému takovému posunu: Toto tam musí být, protože jinak vás nikam nepustíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A protože se nikdo další nehlásí, rozpravu uzavírám. Poprosím pana předsedu, aby reagoval na jeden diskusní příspěvek.

Jiří Kaucký:  Děkuji. Otázka je, nejsem schopen na ni odpovědět jednoznačně, protože ta analýza by příslušela odborníkům na evropské právo, jestli nemůže ten green pas platit bez naší národní úpravy, přímo tedy z toho, jak to bylo přijato na úrovni Unie.

Podle toho, co si myslíme my, by to patrně mohlo stačit, eventuálně ta úprava by mohla být velmi stručná, která by upravovala ty naše vnitřní potřeby.

Problém je jaksi v tom, že vždycky vytváříme tu kapacitu zbytečně velkou. Z hlediska úřadu potom, a to je česká „přidaná hodnota“, chceme využívat údaje o zdravotním stavu k jiným účelům, a to je ta debata, která už byla na jaře loňského roku, jestli lze vytvářet seznam hostů, kteří jsou v restauraci za tím účelem, aby se dali zpětně trasovat. Teď je to vázáno na to, jestli budu moci s dokladem mít přístup k nějaké službě, nebo jestli ten přístup k té službě bude přátelštější než pro toho, kdo ten doklad nemá.

Původní systém green pasů je skutečně jenom umožnit cestování mezi státy. Využití toho systému pro přístup ke službám je do značné míry naším specifikem, byť si myslím, že nejsme zdaleka jediný stát, který touto cestou půjde, protože se to samozřejmě nabízí.

Z našeho pohledu, a to je spíš pohled ústavní, který našemu úřadu nepřísluší s takovou razancí, my to můžeme říkat jenom jako jeden z mnoha, nikdy to řešení nemůže vést k nějaké formě segregace. To znamená, každý, i ten, kdo ten green pas z nějakých důvodů nebude schopen mít, nebo ochoten, protože přece jenom je to věc také volby, nemůže být z něčeho zcela vyloučen. Pokud se podaří ten systém nastavit tak, aby někdo mohl jiným způsobem prokázat, že není rizikem pro veřejné zdraví, a pokud to prokáže, ten přístup ke službám mu bude zachován, je to v pořádku. Ale nemůžeme jít cestou, že bude nucen neustále chodit na testování.

Teď situace třeba s dětskými tábory je velmi složitá. Moje dcera je skautská vedoucí, už teď se hroutí z toho, jak to budou dělat, tak, aby mohli navštěvovat nějaká kulturní zařízení nebo chodit na výlety apod. To jsou všechno věci, které by se měly zkoumat, a nastavovat tu regulaci tak, aby byla pro ty regulované snesitelná, abychom ty povinnosti nepřeháněli při respektování samozřejmě těch hygienických limitů.

To znamená, ten druhý návrh je porušením GDPR, protože nebyla provedena povinná konzultace, ten výsledek neobsahuje posouzení dopadů do ochrany osobních údajů v tom smyslu, jestli to řešení je to minimální nutné. Nicméně stanovisko našeho úřadu je ve stylu, ukažte nemocnému smrt, spokojí se s horečkou, je to lepší než ten první návrh, který byl jasně protiústavní, např. v tom, že nebyl časově omezen, ale v podstatě delegoval tu možnost v tom, tuším, § 69 na vládu, ty věci upravovat kdykoliv. Bude epidemie chřipky, epidemie čehokoliv a bude možné zásadním způsobem omezovat občanská práva. To tam už není, chvála bohu. Ale jestli je to nejlepší možné řešení, nejsme schopni posoudit, mimo jiné proto, že to s námi nikdo nekonzultoval, jestli to takhle stačí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Ptám se zpravodajů ostatních výborů, zda si přejí vystoupit? Pana Plevného, kolegy Sulovského? Ne. Tak prosím garančního zpravodaje o závěrečné slovo.

Senátor Pavel Kárník:  V rozpravě vystoupili tři senátoři se svými zpravodajskými zprávami, jedna senátorka a pan předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nepadl jiný návrh než doporučit Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2020.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, svolám senátory.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Spustím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 64, při kvóru 30, pro 51, návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

My se posuneme k dalšímu bodu našeho programu, a to je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2020

Tisk č. 85

Tento materiál máte jako senátní tisk č. 85. Nejprve budeme muset podle našeho jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Eduarda Stehlíka na našem jednání. O tom budeme hlasovat. Už nebudu spouštět znělku. Prosím, kdo jste pro, aby se pan doktor Stehlík účastnil našeho jednání, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 65, kvórum 29, pro 44, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Můžeme tedy pana předsedu uvítat v našem středu. Já ho tady vítám a současně ho poprosím o jeho představení výroční zprávy.

Eduard Stehlík:  Pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Mým dnešním úkolem je představit vám Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů, nicméně než se k tomu dostanu, považuji za nutné dnes říci jednu věc.

Dnes je 10. června, 79. výročí vyvraždění Lidic. Jsem tady nejenom jako předseda Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ale zároveň ředitel Památníku Lidice. Pro mě je to historická událost a myslím, že pro Lidice také, aby právě v den jejich výročí ředitel památníku promluvil v Senátu Parlamentu ČR. Zároveň si uvědomuji, že máme obrovský luxus, zkoumat totalitní režim jako něco, co tady kdysi bylo. Můžeme ho zkoumat politologicky, historicky. A nejsme v situaci Bělorusů.

Včera jste měli představení paní prezidentky Světlany Tichanovské a zároveň si musíme uvědomovat, a to myslím, že je obrovský význam Ústavu pro studium totalitních režimů, zkoumat tyto věci nejen jako věci historické, ale zároveň ukazovat mechanismy možného přechodu od demokracie k totalitě, protože demokracie není ve všem imunní. Paradoxně může se stát velice snadno předmětem toho, že se najednou probudíme v něčem úplně jiném, než bychom chtěli.

Ale nyní již k Výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pro ústav, stejně jako pro Českou republiku, jako pro celý svět, a slyšíte to tady prakticky ve všech výročních zprávách, pochopitelně byl loňský rok, i ten letošní, rokem, na který nikdo nebyl připraven, v jakém rozsahu budeme vzdorovat pandemii, která se objevila. Musím říci za mě, že se domnívám, že Ústav pro studium totalitních režimů se s tím obrovským problémem vyrovnal se ctí. Přestože musela být zrušena celá řada akcí, které byly původně plánovány, ať už šlo o vědecké konference, semináře, informační setkání pro pedagogy, výstavy.

Velkou část se podařilo přenést do online prostoru. Podařilo se organizovat semináře pro učitele, semináře pro studenty vysokých a středních škol, prakticky nedotčena zůstala publikační činnost ústavu. Troufám si říci, že ten loňský rok z hlediska činnosti ústavu rozhodně není ten, který by byl nějak omezen touto věcí.

Pokud jde o výroční zprávu, my jsme na vedení ústavu požadovali, aby byla stručnější než v letech minulých, aby obsahovala opravdu podstatné věci. Myslím si, že se toho povedlo dosáhnout. Pokud tedy jde o informace týkající se ústavu, mám jednu velkou prosbu. Říkal jsem ji ať už na výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu a petice nebo na ústavně-právním výboru...

Jeden problém, se kterým se ústav potýká dlouhodobě a který bohužel se přelévá nějakým způsobem do dalšího období, je sídlo ústavu. Budova v současné době je v havarijním stavu, předpokládá se její zbourání a vybudování budovy nové. Tam nastává problém. Finance, které má ústav k dispozici, v současné době nedostačují. Pochopitelně všichni na všech stranách stojí s nataženou rukou a hledají finanční zdroje. Nicméně není to jenom otázka nedostatku financí, ale bohužel to vypadá tak, že v letech uplynulých vzrostl extrémně zájem o parcelu, na které stojí budova ústavu, ze strany nejrůznějších developerů, kteří tlačí na to, aby se tento pozemek dostal do soukromých rukou.

Kdokoliv z vás, když se půjde na Žižkov podívat, vidí, že probíhá intenzivní výstavba po obou dvou stranách tohoto pozemku. Já se obávám, že v současné době šance na to, že by ústav ten pozemek a výstavbu nového sídla na tom stejném místě... Že obhájí pouze s nízkou pravděpodobností.

Nicméně, jak říkáme my vojáci, musíme mít záložní variantu. Ta záložní varianta se momentálně objevila. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídl ústavu několik variant, z nichž přichází v úvahu jedna jediná, a to je budova, která patří ministerstvu zahraničních věcí v Rytířské ulici, ve které sídlí v současné době Česko-německý fond budoucnosti, sídlila tam Česká centrála, kde se nabízí určitá šance, že by ústav do ní mohl přesídlit.

To znamená, spíš tady apeluji, je to určitá součást výroční zprávy, nicméně apeluji na vás, pokud by byla možnost z vaší strany pomoci ústavu v této věci, aby ústav nezůstal bez sídla, byl bych vám nesmírně zavázán.

Jinak za mě považuji za nutné říci, že Rada Ústavu pro studium totalitních režimů je nyní už v kompletním složení, já vám velice děkuji za zvolení pana Mgr. Vojtěcha Šustka, který byl zvolen nedávno a plně se zapojil do práce rady ústavu. Rada výroční zprávu odsouhlasila všemi sedmi hlasy, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Zprávu projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk 85/2. Zpravodajem je pan senátor Kárník. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk 85/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Chaloupek a já ho nyní žádám o jeho zprávu.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Ústavu pro studium totalitních režimů Stehlíku, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s Výroční zprávou za rok 2020 Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek.

Činnost ústavu a archivu je zpracována přehledně na 46 stranách a dalších 20 stran tvoří přílohy. V 8 základních kapitolách se věnuje plnění úkolů, které jsou předmětem činnosti této organizace.

1. V úvodní kapitole se věnuje činnosti sedmičlenné rady ÚSTR a Vědecké rady. 5 jednání ze 6 se konalo online a věnovalo se projednávání a schvalování vnitřních předpisů. Na rozdíl od předchozích let byl počet 120 systematizovaných míst stabilní.

2. Odborná činnost. Na základě standardů používaných v rámci Akademie věd ČR provedl ÚSTR mezinárodní hodnocení výzkumné odborné činnosti v letech 2008-2018. Cílem bylo získat informace pro vedení, které pomohou k odbornému směřování i zkvalitnění řízení. Výsledky jsou obsaženy v příloze výroční zprávy.

V Ústavu byla vytvořena čtyři nová oddělení: výzkumu represe v letech 1938-89, odboje a odporu ve stejné době, politického vývoje ve stejné době a oddělení vzdělávání. Tato kapitola dále obsahuje výčet výzkumných projektů, projektů s externím financováním, publikací vydaných ÚSTR a konferencí a workshopů pořádaných ústavem.

3. Vzdělávací činnost. Po zrušení prezenční výuky na základě vládních nařízení se zvýšila poptávka pro výuku doma i pro online vzdělávání pedagogů. Oddělení vzdělávání se zaměřilo na tři hlavní oblasti činnosti: podporu učitelů dějepisu, vytváření vzdělávacích materiálů, výzkumu v oblasti didaktiky, dějepisu a paměťové kultury. Vydáním dvou knih, Třetí odboj v didaktické perspektivě a Jak vystavujeme soudobé dějiny, byla dokončena trilogie Dějiny v diskusi. Bylo uspořádáno 5 seminářů, letní školy pro pedagogy se zúčastnilo 114 pedagogů, dále pokračovala příprava materiálů na web. Dějepis 20. století.

4. Popularizační činnost. Omezení prezenční činnosti bylo nahrazeno online aktivitami. Ke stažení bylo nabídnuto 18 publikací a 3 čísla časopisu Paměť a dějiny. I přes covidové omezení se podařilo uvést dvě výstavy: Nebe plné hvězd a Otazníky nad naší svobodou. Ačkoliv ubyly veřejné prezentace, řada aktivit se přesunula do online prostoru. Pět osobností z ČR i ze zahraničí a jedna organizace obdržely Cenu ÚSTR. Náhradní ceremoniál se uskuteční pravděpodobně v letošním roce.

5. Digitalizace a informatika. V průběhu roku pokračovala systematická digitalizace správy vyšetřování. Byla obnovena spolupráce s Národním muzeem a s Archivem bezpečnostní služby Ukrajiny. Investiční rozpočet na IT byl omezen. Vyjednávání o prostředcích na rekonstrukci sídla byl důvod. Byl zprovozněn vzdálený přístup pro zaměstnance ÚSTR a archivu do Národní digitální knihovny. Školení kybernetické bezpečnosti a náročnější projekty byly odsunuty na rok 2021.

6. Archiv bezpečnostních složek. Situace v roce 2020 byla nesrovnatelná s jinými roky a zasáhla všechny oblasti činnosti. Výrazně se projevil první nouzový stav. Zaměstnanci byli rozděleni do několika skupin a zastaven nebo omezen byl provoz badatelen. Proti normálu se snížil počet badatelů jen o třetinu. Výroční zpráva podrobně zpracovává i jednotlivé činnosti archivu.

7. Rekonstrukce sídla ústavu. S tím vás seznámil pan předseda rady. Situace je pravděpodobně složitá a její vyřešení ovlivní budoucnost ústavu.

8. Hospodaření. Výdaje ÚSTR činily 121,5 mil. Kč.

9. Přílohy obsahují přehled vydaných publikací, seminářů, workshopů, uspořádaných výstav, přednášek, seminářů, digitalizací, publikační činnost a souhrnnou zprávu z hodnocení výzkumné a odborné činnosti ústavu za roky 2008-2018.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Kárníka, zda chce vystoupit? Prosím.

Senátor Pavel Kárník:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Zpráva garančního zpravodaje byla velmi podrobná, já bych plno věcí opakoval, tak to vezmu hodně rychle.

Ústavně-právní výbor přijal na své schůzi 8. června 2021 již 62. usnesení.

Výbor

I. bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2020,

II. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu ÚSTR a Archivu bezpečnostních složek za rok 2020,

III. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Pavla Kárníka,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, ještě jedna technická informace. Pan senátor Drahoš se omlouvá ze zbytku dnešního jednání. Nyní můžu otevřít rozpravu k tomuto tisku. Abych se mohl do ní přihlásit, poprosím paní kolegyni, zda by mě vystřídala v řízení. Paní senátorka Seitlová, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já teď uděluji slovo panu místopředsedovi Oberfalzerovi. Prosím, máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já budu zdržovat jenom proto, že bych chtěl obohatit návrh usnesení garančního výboru o dva odstavce. Oba se zaměřují na otázku konkrétního a úzkého zaměření na dobu totality a zpřístupňování digitalizovaných souborů.

Mám zde určité ohlasy z odborné veřejnosti, které zaprvé zahrnují velikou pochvalu pro zřízení platformy eBadatelna už v roce 2016, která usnadňuje přístup k těmto údajům a pramenům. Ale přece jen jejich zpřístupňování není dostatečné. Prosíme proto, aby se ústav na to zaměřil, protože je to jedno z jeho hlavních poslání, usnadnit široké veřejnosti přístup k těmto datům. Kromě toho, že je sám zpracovává.

Přečtu tedy svůj návrh a předem ještě rovnou uvedu, že došlo k tomu vytištěnému podkladu, který jste dostali do lavic, k renoncu. Kolegové mi tam napsali špatné číslo zákona. Takže na to upozorním v textu.

Do odstavce „Senát doporučuje“ prosím vložit toto ustanovení: „Radě ÚSTR v rámci schvalování ročních plánů činnosti ÚSTR systematicky sledovat, zda plánované publikační, konferenční, výstavní a další činnosti ÚSTR komplexně naplňují všechny povinnosti ústavu podle § 4 zákona č. 181 z roku“, teď pozor 2007, nikoliv, jak tam naleznete, 2017, Sbírky, o ústavu... A tak dále.

Do odstavce třetího, kde žádáme, bych prosil ještě vložit „Radu ÚSTR, aby do konce roku 2021 předložila Senátu PČR bilanční zprávu o zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím uloženým v ABS, k naplnění § 9 odst. 1 písmeno i) zákona 181. Opět stejný omyl, 2007, nikoli, jak máte uvedeno, 2017, tedy zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů. A to všechno proto, aby následně bylo předmětné hodnocení vždy uváděno ve výročních zprávách.

To je celé a prosíme ve čtvrtém odstavci pověřit předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi Rady ÚSTR, aby to bylo úplné.

Čili jde o rozšíření navrženého usnesení. Prosím pana zpravodaje, pana senátora Chaloupka, aby zohlednil ty dva překlepy. V obou případech jde o rok zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů.

Já jsem tyto návrhy konzultoval, abyste věděli, s panem předsedou, abych si nevymýšlel neuskutečnitelné úkoly. Jeho vyjádření bylo, že to je možné a že ústavu v tom nic nebrání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní se táži, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Nechce, děkuji. Ptám se tedy, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Pavel Kárník? Také si nepřeje vystoupit, děkuji. Prosím tedy, pane zpravodaji garančního výboru, abyste zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane předsedo, dovolte mi, abych vás seznámil s upraveným usnesením Senátu z 12. schůze, konané 10. června 2021.

K Výroční zprávě ÚSTR a Archivu bezpečnostních složek za rok 2020. Senátní tisk č. 85.

Senát

I. bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2020,

II.

a) doporučuje, aby v souvislosti s nedokončenou rekonstrukcí sídla ústavu bylo urychleně rozhodnuto o dokončení rekonstrukce tohoto sídla nebo o zajištění vhodných prostor v podobě jiné volné budovy ve vlastnictví státu, která ústavu poskytne optimální zázemí pro jeho činnost,

b) žádá Ministerstvo financí ČR, aby neprodleně informovalo o způsobu řešení této záležitosti výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice,

III. doporučuje Radě ÚSTR v rámci schvalování ročních plánů činnosti ústavu systematicky sledovat, zda plánované publikační, konferenční, výstavní a další činnosti ÚSTR komplexně naplňují všechny povinnosti podle § 4 zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů, Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

IV. žádá Radu ÚSTR, aby do konce roku 2021 předložila Senátu PČR bilanční zprávu o zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím uloženým v Archivu bezpečnostních složek k naplnění § 9 odst. 1 písmeno i) zákona č. 181/2007, o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, aby následně bylo předmětné hodnocení vždy uváděno ve výročních zprávách,

V. pověřuje předsedu Senátu zaslat toto usnesení předsedovi Rady ÚSTR a ministryni financí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, všechno? (Václav Chaloupek: Všechno.) Ano. To je návrh, o kterém budeme hlasovat. Svolám senátory, kteří se nám případně zatoulali.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí zprávu ÚSTR s doprovodným usnesením garančního výboru. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 66, při kvóru 28, pro 46, proti nikdo, návrh byl přijat. Gratulujeme panu předsedovi a děkujeme mu za spolupráci, jakož i práci pro ústav.

Můžeme přikročit k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2020

Tisk č. 90

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 90. Nejprve budeme hlasovat o souhlasu s účastí předsedy úřadu, pana doktora Mlsny, na našem jednání. Snad mohu bez znělky, spouštím hlasování. Kdo je pro, aby se předseda úřadu mohl účastnit našeho jednání, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 67, při kvóru 28, pro 40, nikdo proti, návrh byl přijat.

Já si dovoluji pozvat pana předsedu do našeho jednacího sálu a současně ho vyzvat, aby nás seznámil se svou zprávou. Dobrý den.

Petr Mlsna:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ve stručnosti bych uvedl Výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2020. Byť předsedou v tomto roce jsem byl pouze jeden měsíc, přesto splním povinnost a budu informovat o celé činnosti úřadu v tomto roce.

V oblasti hospodářské soutěže úřad v roce 2020 vydal 65 prvostupňových rozhodnutí, v nichž uložil pokuty přesahující 266 milionů. Celkem 11 rozhodnutí se týkalo zakázaných dohod a 1 rozhodnutí se týkalo zneužití dominantního postavení.

Z těch nejvýznamnějších případů, které byly i mediálně známy, bych připomněl kartelové dohody IT firem ve městech Olomouc a Přerov, kde bylo v obou případech vyměřeno téměř 200 milionů Kč. Pokud jde o oblast fúzí, v roce 2020 úřad povolil celkem 48 spojení soutěžitelů.

Ve 2. stupni se v oblasti hospodářské soutěže rozhodovalo pouze v 7 případech. To vychází z toho, že drtivá většina rozhodnutí týkajících se protisoutěžního jednání končí narovnáním již v 1. stupni řízení před úřadem, kdy jednotliví účastníci, nebo deliktu, přiznají své pochybení a s úřadem se dohodnou na výši pokuty.

Pokud jde o přezkum soudy, krajský soud z 9 podaných žalob zamítl celkem 7. Nejvyšší správní soud rozhodoval ve 4 věcech, ve všech dal zapravdu úřadu.

Pokud jde o oblast zadávání veřejných zakázek, v roce 2020 ta agenda poměrně významně narostla. Jak už z hlediska přijatých podnětů, tak i podaných návrhů. V případě podaných návrhů o jednu pětinu. Celkově bylo zahájeno o více jak 12 % správních řízení v porovnání s rokem 2019.

V 1. stupni bylo vydáno celkem 377 rozhodnutí, uloženo 65 pokut, ve výši necelých 12 milionů. A průměrná délka trvání řízení úřadu v 1. stupni činila 38,8 dne. Ve 2. stupni, tj. v rozkladu, také pokračoval mírný trend v nárůstu podaných rozkladů. Bylo vydáno předsedou úřadu celkem 223 rozhodnutí a dvě třetiny potvrdily prvoinstanční rozhodnutí. Průměrná délka řízení o rozkladu byla 53 dnů. Celkem bylo ve 2. stupni uloženo 25 pokut s celkovou výší 11 milionů Kč.

V oblasti významné tržní síly byla dokončena dvě správní řízení. Za zneužití významné tržní síly byla uložena 1 pokuta převyšující 32 milionů Kč. Z hlediska činnosti úřadu v roce 2020 nabyla agendy oblast veřejné podpory, a to v souvislosti s pandemickou krizí, kdy do konce roku 2020 úřad společně s ministerstvy a vládou notifikoval celkem 26 programů covidové veřejné podpory.

Z hlediska změn, ke kterým došlo po mém nástupu, prvním krokem byla zásadní obměna rozkladových komisí, kdy došlo k odvolání a jmenování všech členů rozkladových komisí. Byly vyzvány tři desítky institucí z akademické sféry, neziskového sektoru, protikorupčních organizací, aby navrhly své kandidáty podle předem stanovených kvalifikačních kritérií. Zároveň došlo ke zkrácení předávání spisů mezi 1. a 2. stupněm, tak, aby se maximálně zrychlilo rozhodování úřadu.

Do činnosti úřadu významně vstoupila také metodická činnost, neboť úřad se nově musí vypořádat zejména s novelou zákona o veřejných zakázkách zavádějící § 6 odst. 4. To je environmentální a sociálně odpovědné zadávání, což budete určitě někteří z vás znát, zejména z činnosti v územní samosprávě, kde samozřejmě toto ustanovení nemělo ani přechodná ustanovení. To znamená, stricto sensu vzato by mělo být aplikováno od 1. ledna 2021 i na běžící řízení. Tam se nicméně podařilo s ministerstvem pro místní rozvoj vydat metodický výklad, že se to bude vztahovat až na řízení, která začnou po 1. lednu.

Na závěr bych si dovolil vyjádřit přesvědčení, že role úřadu v následujících letech, až se bude Česká republika vzpamatovávat z důsledků koronavirové krize, samozřejmě, tak, jak tomu svědčí praxe i z jiných antimonopolních úřadů, je velký tlak na férovost soutěžního prostředí a spravedlivé podmínky veřejného zadávání. Lapidárně řečeno, když je krize, tak se kartely dělají častěji, než když je doba růstu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, za vaši zprávu. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto materiálu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení jako senátní tisk č. 90/01. Jeho zpravodajem je pan senátor Větrovský. Prosím, pane kolego, seznamte nás se svou zprávou.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi pouze telegraficky říci, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je ústředním orgánem státní správy s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, kontroly významné tržní síly a koordinaci a poradenství v oblasti veřejné podpory.

Přesně tak, jak jsem teď tady řekl jednotlivé pravomoci, v podstatě tak je rozdělena Výroční zpráva ÚOHS pro rok 2020. Myslím, že se závěry tady naprosto vyčerpávajícím způsobem nás seznámil pan předseda.

Proto já vás pouze seznámím s 54. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy na 11. schůzi, konané dne 2. června 2021, jsme přijali, tuším, že jednohlasně, usnesení, kdy doporučujeme Senátu PČR vzít zprávu ÚOHS za rok 2020 na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto materiálu. Nikdo se nehlásí, tak ji uzavírám. Předpokládám, že kolegové nemají zájem to komentovat. V tom případě přistoupíme k hlasování, spustím znělku.

Vzhledem k tomu, že tentokrát je nával kolegů k hlasování menší než kdy předtím, já vás odhlásím.

Prosím, zaregistrujte se znovu, zkontrolujte si, zda vám svítí kontrolka bleděmodré barvy. Pan senátor Kos, aby věděl, že jsme se odhlásili, upozorněte jej, prosím.

Myslím, že můžeme přistoupit k hlasování. Hlasujeme o návrhu vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 68, kvórum 22, pro 41, proti nikdo. Návrh byl přijat. My děkujeme panu předsedovi, gratulujeme mu a těšíme se příště na shledanou.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a to je

 

Návrh usnesení Senátu k olympijským hrám 2022 v Čínské lidové republice a závazkům pořadatelské země

Prosím předsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavla Fischera jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce uvést bod, který máme před sebou.

Olympiáda, olympijské hry a olympijské hnutí vycházejí z étosu, který každému je srozumitelný, étosu harmonického rozvoje, étosu ochrany menšin a férové soutěže.

Když čteme olympijskou chartu, tak si člověk uvědomí, že olympijské hnutí samo ve svých orgánech, v těch, které rozhodují o tom, v jakých disciplínách a jak se bude soutěžit, za jakých podmínek, které také rozhodují o pořadatelích, se jako jeden z klíčových dokumentů bere, že právě férová soutěž, ochrana menšin, bez rozdílu náboženství, pohlaví, víry, barvy kůže, jazyka, a můžeme pokračovat, nehrají žádnou roli. Každý, kdo se k olympiádě hlásí, se tím musí řídit.

Vím, že to jsou banální věci, které vnímáme, ke kterým se hlásíme a kterým fandíme, a to doslova. Ale tyto banální věci vyblednou, když si uvědomíme, že právě olympijských her a dalších mezinárodních soutěží, nemusíme mluvit jenom o nich, se zneužívá v dnešním světě k propagování často naprosto opačných myšlenek. Tam, kde olympijské hnutí prosazuje férovou soutěž, respekt k jednotlivci, vidíme, že se prosazují myšlenky nebo ideologie, které jsou v příkrém rozporu.

Mohli bychom mluvit o historii 20. století, kdy právě olympijské hry v předvečer druhé světové války byly tak strašlivě zneužity, ale můžeme jít i do nedávné doby. Olympiáda v Soči, která byla mimořádně zajímavě zorganizovaným sportovním setkáním, když končila a byl závěrečný ceremoniál, tak už se střílelo na Krymu, obsazovalo se území suverénního státu Ukrajina a pořadatelská země, Ruská federace, během olympijských her v podstatě dělala operaci, vojenskou, agresivní, která je v přímém rozporu s ideálem olympismu. Co víc, při závěrečném ceremoniálu právě šéf Mezinárodního olympijského výboru vzdával hold pořadatelům za to, jak příkladně se postarali o olympiádu.

Tohle bychom měli mít na paměti, když mluvíme právě o Čínské lidové republice. V roce 2008 Čína totiž pořádala olympiádu, letní olympijské hry, učinila celou řadu příslibů, co všechno zařídí, jak tu olympiádu zajistí. Nejenom logisticky, ale i z hlediska přístupu novinářů, přístupu zahraničních návštěvníků apod.

Problém je, že právě během olympiády a v její předvečer se pořadatel, Čínská lidová republika, choval úplně opačně. Novinářům, kteří dostali akreditace, nedala možnost vstupu na svoje území. Těm, kteří chtěli se olympiády účastnit, často nařídila zákaz pobytu, pohybu a vlastně i dalších základních lidských práv, které jsou vetknuty nejen do ducha olympismu, ale právě ducha mezinárodní spolupráce, se zmocnila způsobem sobě vlastním. Sledujeme rostoucí agresivitu vůči menšinám v Tibetu, vůči menšinám v Sin-ťiangu a dalším.

A tak jsme svědky toho, že přestože Čínská lidová republika se tehdy zavázala, že bude respektovat určité principy, během samotné olympiády od těchto principů utekla. Novinářům zakazovala natáčet, těm, kteří přijeli a dostali nakonec vstup na její území, dávala takové podmínky, že nemohli se věnovat svojí práci.

To, co se dělo v těch autonomních územích vůči menšinám, o kterých mluvíme a které nás zajímají, které mají vlastní náboženství, jazyk, kulturu, tak začalo připomínat vojenskou operaci. Míra agresivity režimu vůči každému, kdo nějakým způsobem se znelíbil Pekingu, v té době vzrostla. A tak náš výbor ve spolupráci s výborem pro vzdělávání, kulturu, lidská práva si udělal fotografii toho, co dělala Čína v roce 2008, co slíbila, a srovnala to s tím, co se tam děje dnes, v předvečer další olympiády. Položili jsme si otázku, jestli se situace zlepšila, nebo zda se naopak změnila k horšímu.

Odpověď je nabíledni, situace se mimořádně zhoršila, proto jsme se rozhodli v řadě parlamentů světa začít mluvit o olympiádě dříve, než bude pozdě. A to v tom smyslu, aby si všichni dopředu uvědomili, že to může být další příležitost pro to, aby se naše státy, které chtějí držet olympismus a pravidla férové soutěže jako významné hodnoty, nenechaly zatáhnout do hry, ve které bychom dělali stafáž.

Ta jednoduchá otázka je: V jakém světě chceme žít? Jestli chceme být součástí manipulace ve prospěch propagandy, která je tak daleko k ideálům olympijského hnutí?

Proto v našem usnesení, které za chvilku přečtu s několika zpřesněními, protože jsme na tom pracovali doslova do poslední chvíle v našich výborech, takže ho načtu, abyste věděli, o čem hlasujeme, tak jsme se v těch usneseních věnovali právě ideálu olympismu, tématu menšin a určitých závazků, které na sebe Čína bere jako organizátor. Zároveň apelujeme na Mezinárodní olympijský výbor, aby nezapomínal na principy, které má vetknuty do olympijské charty.

Ale protože nejsme mezinárodní parlament, obracíme se na Český olympijský výbor, aby si udělal pořádek, aby i jménem České republiky nepřipustil, aby olympiády bylo zneužito.

Dovolte mi proto teď krátce přečíst usnesení, nebo to mám udělat až později, načíst v podrobné rozpravě?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, já myslím, že bude nejlépe to přečíst před rozpravou, nemáme podrobnou rozpravu, aby mohli senátoři...

Senátor Pavel Fischer:  Čili usnesení Senátu, tak, jak bylo schváleno na výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, k olympijským hrám 2022 v Čínské lidové republice a závazkům pořadatelské země Senát

I. uznává ideály olympijské charty, která mezi základní principy a hodnoty olympismu řadí respekt k zachování lidské důstojnosti, zákaz diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnosti nebo společenského původu, majetku, původu nebo jiného postavení;

II. se znepokojením konstatuje, že

1. na území Čínské lidové republiky dochází k masivnímu porušování lidských práv a svobod, genocidě a zločinům proti lidskosti, etnické diskriminaci, potlačování kulturní, náboženské a politické identity, a to zejména v autonomních oblastech Tibet a Sin-ťiang;

2. tady je malinká změna, jenom sledujte, vůči našemu partnerskému výboru, vláda ČLR přes oficiální opakované žádosti vysoké komisařky OSN pro lidská práva odmítá umožnit přístup pro nezávislé mise mezinárodního společenství;

3. vláda ČLR v rozporu se závazkem uspořádat olympijské hry jako svobodné a otevřené zneužila olympijské hry již v roce 2008 k dalšímu potlačení lidských práv a svobod (tady bude změna), což se projevilo také v masivních represích vůči menšinám, které požívají v olympijské chartě zvláštní ochrany;

III. apeluje (tedy Senát) na vládu ČR, aby vyhodnocovala plnění mezinárodních lidsko-právních závazků ze strany ČLR, systematicky se vyjadřovala ke stavu lidských práv v Čínské lidové republice na půdě Rady OSN pro lidská práva nebo na Valném shromáždění OSN a aktivně podporovala obdobné iniciativy ostatních států; Senát apeluje na vládu a další politické představitele ČR (tady bude malinká změna jazyková), aby nepřijali pozvání k oficiální účasti na olympijských hrách v ČLR, neboť by svou přítomností legitimizovali další diskriminace, násilí a potlačování lidských práv; apeluje na Český olympijský výbor, aby dbal při výběru organizátorů her na jejich připravenost dostát zásadám olympijské charty a svým dalším mezinárodním závazkům a předcházel zneužívání olympijských her k politické propagandě;

IV. připomíná:

1. kritiku, jíž čelil Mezinárodní olympijský výbor v roce 2008, neboť nedostatečně předvídal porušování svobody projevy a tisku ze strany vlády Čínské lidové republiky, což mělo negativní dopad i na práci mezinárodních médií a na účastníky olympijských her v roce 2008;

2. usnesení Senátu PČR č. 131 z 20. března 2019, k petici za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong páchané čínským režimem.

V. pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády ČR a předsedu Českého olympijského výboru.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní tedy otevírám rozpravu. Máme zpravodaje určeného? Teď si nejsem jistá. Nemáme zpravodaje určeného? Nemáme...

Tak už to máme. Nejprve tedy určíme zpravodaje. Děkuji ještě jednou panu senátorovi Fischerovi a budeme určovat zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Přemysl Rabas, kterého se zároveň ptám, zda s tou rolí souhlasí? Souhlasí. Nyní budeme hlasovat o tomto návrhu, aby senátor Přemysl Rabas byl zpravodajem k projednávanému bodu. Zahajuji hlasování... (Z pléna: Znělku!) No, nemusíme, ale dobrá.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro a souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Určení zpravodaje. Konstatuji, že v hlasování č. 69 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji a nyní požádám pana kolegu, zda by zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, aby se k nim mohl po skončení rozpravy vyjádřit. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy k tomuto bodu? Ano, už vidím, pan senátor Horník. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, samozřejmě s tímto usnesení souhlasím, ale jenom bych chtěl poprosit předkladatele, pana senátora Fischera, jestli by bylo možné v bodě V doplnit ještě toto znění:

„Pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády ČR, předsedu Českého olympijského výboru a předsedu Národní sportovní agentury“?

Proto ona dneska je jakési naše ministerstvo sportu. Je zapotřebí, aby i v těchto strukturách se o naší aktivitě vědělo, jelikož přes Národní sportovní agenturu půjdou finanční prostředky právě i do olympijského hnutí a do podpory našich olympioniků. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, paní předsedající, kolegyně, kolegové, já navrhuji drobnou změnu toho usnesení. Týká se bodu III) 2., kde je v tuto chvíli formulace, že vyzýváme nebo apelujeme na vládu a další politické představitele ČR, aby nepřijali pozvání k oficiální účasti. Já bych to rád přeformuloval a dal bych tam přímo: „aby se neúčastnili“. Protože většina politiků se účastní na základě různých pozvání podnikatelů, kteří mají různé vstupenky atd.

Já bych tu rád apeloval spíš na osobní integritu každého politického představitele ČR, aby se prostě té olympiády bez výjimky neúčastnil. Protože pokud necháme tuto formulaci, „aby nepřijali pozvání k oficiální účasti“, tak tam budou jezdit neoficiálně jako partneři nějakých podnikatelů, na dovolenou apod. Podle mě ten apel na tu skutečně osobní integritu by měl být úplný. Navrhuji, aby ten bod zněl: „Apelujeme na vládu a další politické představitele ČR, aby se neúčastnili olympijských her v Čínské lidové republice.“ Dále beze změny.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní se hlásí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo výboru, kolegyně, kolegové, souhlasím s charakteristikou chování Číny, tak jak byla podána v usnesení výboru zahraničního. Ale nesouhlasím se žádostí, aby se neúčastnili naši politici těchto her.

Na začátku odůvodnění svého názoru vezmu zeširoka.

Před rokem, po 30 letech, byly přijaty sankce asi proti čtyřem představitelům Číny za chování k Ujgurům. To bylo asi po 30 letech. O jiných sankcích nevím.

S Čínou obchoduje celý svět, všechny země světa, přestože má ten režim na svém území, jaký má. O omezení obchodu nevím. Naopak ten obchod se čím dál tím víc rozšiřuje a vliv Číny se rozšiřuje ještě více.

Úplně sám jsem byl konsternovaný, když vypukla koronavirová krize, která přišla z toho čínského Wu-chanu, jak se ukázalo, jak například farmaceutický průmysl je koncentrován v Číně. Bez Číny je celý svět úplně v té farmacii pak bezradný. To bylo úplně šokující. Tam se dalo, přestože tam je režim, jaký je, tak se tam obchodně všechny tyto výroby daly. Ten obchod prostě s Čínou kvete.

Co se týká naší země, také obchodujeme s Čínou. Jako ten celý svět, tak i my v tom našem měřítku. Také jsme tam svěřili farmaceutický průmysl a další věci. Po vypuknutí krize to pak došlo tak daleko, že naši představitelé úslužně vítali letadla z Číny, která přivážela ty jejich roušky na letiště. Všichni si to pamatujete. Až potupné to bylo.

U nás v ČR na vrcholové úrovni hraje fotbalový klub vlastněný čínskou firmou. Fandí mu téměř půlka národa. Neslyšel jsem jakékoliv snahy sankcí vůči klubům vlastněným Číňany, aby například byly vyřazeny ze soutěže nebo aby jim politici nefandili, Slavii Praha apod. Přestože je to čínská firma, protože je ve vlastnění Číňanů. Pokud vím, 100% poslední dobou. K tomu nikdo nevyzýval.

Ale především, jak se dostala Čína k olympiádě? Čína si sama nerozhodla, že bude pořádat zimní olympijské hry 2022. Ty jim byly přiděleny Mezinárodním olympijským výborem. Byly jim přiděleny v roce 2015. To znamená už 7 let po olympiádě v roce 2008. Kdo se ucházel o tyto olympijské hry? Původně to bylo Oslo, Stockholm, Krakov (ve spolupráci se Slovenskem), ukrajinský Lvov a Almata. Všechny, kromě Almaty a čínského Pekingu, tu kandidaturu nakonec vzdaly. Ve finále byl výběr Almata a čínský Peking. Almata prohrála 40 ku 44. Proč nevyhrála, nevím. Bylo to tam hodně těsné. Vím, že zástupce i předseda Českého olympijského výboru si to pochvaloval. Říkal, podle dobových zprav, že Almata by byla také výborná, ale ten Peking je také výborný. Předseda Mezinárodního olympijského výboru, což je Němec, občan Spolkové republiky Německa, Thomas Bach, si to velmi pochvaloval, to vítězství, čínského Pekingu.

V současnosti předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval je dokonce členem Mezinárodního olympijského výboru. Mezinárodní olympijský výbor zastupuje všechny země světa, které se sportem trochu zabývají.

Teď jsem u věci. Proč dostávají země, jako je Čína, olympijské hry? No, protože se skoro nikdo jiný o ně neuchází! Tam je zakopaný pes. Kdyby se Stockholm ucházel až do konce, kdyby se Oslo ucházelo do konce, tak by měly velkou šanci vyhrát. Téměř jistotu. Kdyby se ucházely Spojené státy, nějaké jejich město, nebo Kanada, taky. Ne, neuchází se nikdo. Nechá se ucházet téměř osamocená Čína a pak se divíme všichni. Tam je zakopaný pes. Co ČR? Byl to za tuto věc vysmívaný primátor Pavel Bém, který v roce 2003 vyhlásil: Praha olympijská. Tak se mu každý smál, až to nakonec zabalil. My jsme v situaci, že jsme země, která nikdy se ani nepokusila olympijské hry tedy dělat. Ale navrhujeme, jak nemají na olympiádu jezdit naši představitelé.

Další země Evropy a Ameriky Severní, také to vzdávají. Neucházejí se o olympijské hry. To je ten důvod, proč ty hry tam jsou. Já osobně si nemyslím, já jsem rád, že nakonec padl takový ten nápad, co byl v zárodku někde, co jsem slyšel, že by se neměli dokonce olympiády účastnit naši sportovci. To jsem rád, že padlo, že vůči nim to usnesení není mířeno. Ale já si myslím, že když tam budou naši sportovci, tak že je správné, aby naše sportovce představitelé státu, který oni reprezentují, přijeli povzbudit, že je reprezentují. Já si myslím, že to je správné. Dokonce si myslím, že bylo správné, aby tam jel předseda Senátu Miloš Vystrčil, který ukázal, jací jsme v Senátu. Nebál se jet na Tchaj-wan. Uvidíme, jak by se k němu tam Číňané chovali. Ale zakazovat účast představitelům je podle mě špatně. Takže z tohoto důvodu pro toto usnesení hlasovat nebudu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Já teď jenom se ptám mimo proces, jestli tedy jste stihli, zpravodaj a předkladatel, zaznamenat návrhy, které padly? Protože se jeví, že o nich budeme dále hlasovat. Musí být přesně formulovány. Není možné hlasovat jenom... Čili předložil pan senátor Láska návrh té změny toho usnesení písemně? Má ho písemně předložený. Dobře, děkuji.

Pokud se týká návrhu pana senátora Horníka, to je jenom drobná změna, která údajně nemusí být písemně předložena. Tak to jenom, abychom věděli, že pak budeme hlasovat o návrhu, který byl předložen, a o těch doplněních. Nyní dávám slovo panu senátorovi Zdeňku Nytrovi, panu předsedovi. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážení předkladatelé, dámy a pánové, ta změna pana senátora Lásky je docela jednoduchá, myslím si, že to jsme zaznamenali všichni. Já s ní nemám problém. Naopak si dovolím polemizovat s kolegou Canovem, protože tady nikdo nevyzývá, aby nikdy nikdo nebo žádný představitel ČR nenavštívil Čínu a nejednal tam a tak dále. Já osobně vnímám olympijské hry jako symbol. Právě jako symbol by měla být vnímána ta výzva k neúčasti politických představitelů na těchto olympijských hrách.

Pochybuji, že naši sportovci dosáhnou větších úspěchů tím, když budou povzbuzováni nebo nebudou povzbuzováni na místě politickými představiteli ČR.

Osobně jsem připraven to podpořit tak, jak to navrhoval pan senátor Láska. Připadá mi to rozumnější. A pochopitelně Národní sportovní agentura. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane senátore. Pokračuje rozprava a nyní se hlásí pan senátor Přemysl Rabas do rozpravy.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, žijeme v době, která je tak jako trošku plíživě nebezpečná. Vnímáme všichni v Evropě i ve světě, jak pomaličku znova vystrkují růžky různí lidé, kteří se snaží změnit už běžící demokratické systémy zpátky k těm totalitním. Někde už je to delší dob. Jižní Korea, Čína. To, co probíhá v Rusku, bedlivě vnímáme. To, co se děje v Bělorusku, taky. Můžeme mluvit o Turecku a dalších státech. Já si myslím, že jako země, která má dlouhou tradici demokracie, byť přerušenou dvěma totalitami, ale byli jsme velmi významnou demokratickou zemí už v první polovině minulého století, tak bychom měli tu demokracii bránit i na mezinárodním poli. A vlastně ty hodnoty, které před 100 lety reprezentoval Masaryk a po revoluci vlastně prezident Havel, tak ty by měl Senát nést dál. Jsem o tom hluboce přesvědčen a nesmírně si vážím toho, že můžu být součástí Senátu, který přijal lídryni běloruské opozice nebo před rokem tehdejšího premiéra exilové tibetské vlády Lobsanga Sangaje. Jenom bych upozornil, že teď v posledních měsících, právě teď se mění ta exilová vláda a novým premiérem tibetské exilové vlády je Penpa Tsering, k čemuž mu ta neformální skupina přátel Tibetu tady v Senátu poslala blahopřání a zároveň poděkovala za spolupráci Lobsangu Sangaji.

Jsem přesvědčen, že se musím ozývat, nemůžeme se tvářit, že se nic neděje, když víme, jak Čína reagovala, to, co naslibovala v oblasti životního prostředí, v oblasti lidských práv, a jak se to potom změnilo. Jak v době olympiády se zvýšila ta ostražitost toho systému totalitního, jak daleko víc sledovali svoje občany a tvrdili, že je to kvůli bezpečnosti olympiády. Ono to zůstalo. Jak později třeba, právě v souvislosti s pandemií, tedy už v době, když bylo rozhodnuto, že Čína bude mít olympiádu, zase čínský režim řekl, že je to všechno kvůli bezpečnosti, kvůli obavám z té pandemie. Zase zvýšil dohled nad těmi svými obyvateli, občany své země. Začal jim dál komplikovat život. Myslím si, že spolu musíme mluvit. Nejde to jinak. Ten dialog je nutný mezi státy. I s takovými státy, jako je Bělorusko a Čína. Ale musíme zcela otevřeně dokázat popsat to, co je špatně. Tak jak to tady už přede mnou řekl pan senátor Fischer.

Naprosto souhlasím s tím, že do Číny by měli jet sportovci, protože Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že Čína bude organizátorem. Ale stejně, jako to řekl můj předřečník, jsem přesvědčen o tom, že tam nemají co dělat politici. Toho využil už Putin, když dělal olympiádu v Soči, vzápětí obsadil Krym, kdy se snažil, aby ten lesk té olympiády mu dodal váhu. A pak naprosto bezostyšně si vzal kus cizího státu. Využívá toho Čína, která neustále okupuje cizí území, jako je Tibet, nebo utiskuje občany na svém území jenom proto, že mají jiný názor nebo je to jiné etnikum atd. Jsou to velmi tvrdá opatření, která ta Čína vůči svým občanům uplatňuje.

Já jsem přesvědčen o tom, že tam politici nemají co dělat, že spolupracovat máme v oblasti hospodářství, v oblasti životního prostředí, prostě v různých oblastech s Čínou spolupracovat, vést dialog, ale politici by neměli dávat ten glanc olympijským hrám svojí přítomností.

Takže jsem pro to, abychom přijali usnesení, tak jak byla předložena nebo schválena ve dvou našich výborech, přičemž potom v té závěrečné zprávě zpravodajské bych se přiklonil k tomu jednomu s drobnými úpravami. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek. Připraví se pan senátor David Smoljak.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, předkladatelé, kolegyně, kolegové. V srdci cítím, že vyjádřit svůj postoj a nesouhlas s věcmi, které nejsou správné, jsou proti lidem, je určitě dobře. Nicméně když přemýšlím nad tím, aby takováto usnesení ze Senátu nepůsobila, lidově řečeno, jako plácnutí do vody, to znamená, neztratila svou sílu, a to proto, že když si vezmeme, jak začala krize, nejenom představitelé naší vlády, ale i představitelé jiných vlád, místo toho, aby řekli: „Milá Číno, ty jsi nám to tady poslala, tak teď zaplať,“ stáli na letišti, klaněli se letadlům a respirátorům, které mohli dostat. Takže to je velmi komplikované.

Nechci připomínat už ten geopolitický rozměr surovinový, kdy státy světa, velké státy světa, ne my jenom, dovolily, že většinu Afriky, dolů měděných atd., to je to nedostatkové zboží, které teď máme, vlastní Čína. Takže ve chvíli, kdy dramaticky stoupají ceny těchto surovin, normálně to člověk zjistí tak, že když jde vrátit, tedy prodat železo či barevné kovy, naráz je překvapen, jaké peníze se za to platí, ty vyspělé státy, my jsme o tom tady včera mluvili při tom balíčku digitálního světa, kde EU vybízí, podle mě, správně, aby aspoň 20 % výroby čipů atd. se dělo tady na domácí půdě. Zatím je všechno, téměř, tam...

Když se podívám na tu šíři Číny, jak obsadila svět, a už vůbec nechci mluvit o půjčkách, Americe neboli americkém dluhu, který je vůči čínským firmám apod., tak bych byl obezřetnější v tom, jak naše usnesení, neprovázané s ostatními státy, vypadá.

Já jsem vystoupil hlavně proto, že vystoupil jeden z předřečníků. Řekl, že bychom tu unesení měli dát také agentuře sportovní. Myslím, že to byl pan místopředseda Horník. Přemýšlel jsem, proč této agentuře. Tato agentura přece dává finanční prostředky právě sportovcům a také olympijskému výboru. Co by s tím oni měli dělat? My chceme, aby tam ti sportovci jeli, což je velmi dobře. To znamená, my ty peníze jim asi, myslím jako ČR, na to, aby trénovali, připravovali se 4 roky atd., tak jim chceme, nebo se připravují 4 roky, ty peníze jim chceme dát. Bylo by vždycky dobře, aby to skutečně nebyl nějaký výkřik. Já bych spíš apeloval na to, já jsem na to nebyl připraven skutečně a mrzí mě to, ale apeloval bych na to, abychom se prvně zkusili domluvit i s jinými státy. Kdyby aspoň ta V4 nebo jiné státy EU jsme k něčemu vyzvali, protože to je ten náš prostor, který už má půl miliardy lidi, což je téměř třikrát méně, než má sice Čína, ale přeci jenom si myslím, že by ten zásah byl větší.

Já jsem před 3 lety byl v Rusku, to byly vyhlášeny čerstvě sankce na Rusko. Když jsem přišel do jedné ohromné průmyslové zóny, tak jsem tam potkal Němce. Diskutovali jsme, co tam dělají, co vyrábí a jak to bude. Oni řekli, že teď mají hrozné starosti s tím, že na Rusy převádí firmy. Ani je nenapadlo, že by přestali vyvážet, dovážet různé věci, ale přestali by obchodovat. Napadlo to pouze naše firmy. Ty musely nějak se tomu podřídit, ale ti ostatní vždycky dělají, mnozí tedy, nevím o všech, ale ten úhybný manévr, že něco jiného se říká a pak se něco jiného dělá, protože mezinárodní politika, obchod a tak musí kvést. Já bych spíš vyzval k tomu, abychom to usnesení doprovodili tím, že bychom vyzvali předsedu vlády a vládu, ať to projedná na evropské úrovni, aby ten náš hlas byl slyšet. Protože jinak je to pouze náš postoj.

Já si skutečně nemyslím, že by prezident Číny dneska nespal kvůli tomu. Ale možná by si vzpomněl, kde ČR je, když tady jednou byl. Ale v každém případě bych se spíš obracel na ten náš evropský prostor, aby to mělo vůbec nějaký smysl. Pokud tam všichni ti evropští státníci pojedou, tak si myslím, ale to znamená, že se nám to nepodaří, tak si myslím, že to, že tam nepojdeme my, že si toho nikdo ani nevšimne. Jiný slovy, že bychom dělali ten krok jenom sami vůči sobě. A to vůbec nechci teď už mluvit o nějakých jiných dopadech, ale tímto směrem bych poprosil, jestli by se pan navrhovatel nevyjádřil, aby to usnesení skutečně mělo nějakou spojnici na sílu, která není tady. Nemluvím o morální síle, ale o skutečném zásahu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím tedy, ať promluví pan senátor David Smoljak, tak jak se přihlásil. Po něm má slovo v obecné rozpravě pan senátor Fischer. Žádáte přednostní právo, pane senátore Horníku? Ne, ne. Takže tak jak jsem řekla. Děkuji. Pane senátore Smoljaku, máte slovo.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jenom krátce, já bych rád připomněl, že každá olympiáda má tři roviny: sportovní, návrh usnesení toto vůbec nijak nezpochybňuje, obchodní, ta je v posledních letech téměř vždy prodělečná, a to je možná i odpověď na otázku, kterou tady zmínil kolega Canov, proč tu olympiádu nikdo kromě těch autoritativních režimů nechce pořádat, a pak rovina politická, to je věc, ke které se právě toto usnesení vyjadřuje.

Ta politická rovina, o tom už jsme se tady bavili, netřeba to připomínat. Vzpomenu jenom tři takové jasné doklady nebo nejslavnější doklady toho, jak ta olympiáda bývá politiky, těmi autokraty zneužívána pro jejich takové jako PR cíle. Olympiáda v Berlíně na začátku druhé světové války tím skutečně proslula. To byl první takový jasný signál. Olympiáda v Moskvě v době intervence do Afghánistánu.

Stejně tak jako olympiáda v Soči v době anexe Krymu je jasný důkaz toho, jak ti autoritáři tu olympiádu politicky zneužívají pro svoji vlastní prezentaci a pro překrytí těch protiprávních aktů, které ve stejné době dělají. Chtěl bych zdůraznit, že toto usnesení nic nezakazuje, ale apeluje na politiky, aby udělali politické gesto. Takhle já to vnímám a takhle to budu podporovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní dávám slovo panu senátorovi Horníkovi, který požádal teď o přednostní právo. Prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Jenom zareaguji na to, co zmínil kolega Čunek ve věci financování sportovců. To skutečně v současné době jde přes Národní sportovní agenturu, tzn. i celý český olympijský svaz se financuje dnes z této položky, z tohoto jakéhosi ministerstva. Tam je zapotřebí se podívat nazpátek, hodně daleko nazpátek, ještě když svého času do sportu dávala velké peníze Sazka a kdy Hušák tehdy měl podvázané všechny členy, kteří byli těmi akcionáři a kteří jezdili na olympiády, kdy účast jednoho toho předsedy svazu stála tehdy kolem milionu korun.

Mám takový dojem, že v minulosti tuto praktiku převzal i olympijský svaz, který hostil jisté lidi, struktury i s politiky, vysílal je za tyto peníze na olympiádu, a to, mám dojem, že je to špatné. Předpokládám, že za nového vedení teď už k tomu docházet nebude. To je ten důvod, proč jsem chtěl, aby to naše usnesení dostál i předseda Národní sportovní agentury, kterým je nově pan Filip Neusser.

A pak ještě ta druhá věc. Dovolím si zareagovat na to, co tady říkal pan kolega Michael Canov. To opatření, které my tady chceme nějakým způsobem udělat, aby nejezdili politici, je sice krásné, ale jedna je pravda. Vezměte si, že ti sportovci, když konečně splní nějaké limity, když se konečně probojují i v rámci sportů na olympijské hry, nemyslím si, že je špatně, když tam jede politik, který je podpoří, jenom je, ale nezúčastní se akcí s politickými špičkami té země. Sportovci, kteří se připravují 4 roky, pro ně je to jakési vyvrcholení, určitě není nic špatného na tom, kdyby se za ČR zúčastnil spíš předseda Senátu jako druhý největší ústavní činitel, protože vím, že by ostudu určitě neudělal. Horší by to bylo, kdyby se nakonec rozhodl nejvyšší ústavní činitel, pan prezident Zeman, na tuto olympiádu zajet. Pak je otázka, jak to naše usnesení formulovat tak, aby tam případně náš předseda mohl jet a mohl se zúčastnit pouze těch věcí v rámci naší prezentace našich sportovců, nikoliv setkávání se špičkami Čínské lidové republiky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní dávám slovo panu senátorovi Pavlu Fischerovi a připraví se pan senátor Josef Bazala.

Senátor Pavel Fischer:  Chtěl jsem poděkovat všem, kteří dosud vystoupili. Mám za to, že to je skutečně téma, které musíme dobře promyslet. Vězte, že jsme tím na výboru strávili hodně hodin a že jsme naslouchali také expertům na ty otázky. Nemluvili jsme se sportovci, to byl omyl, který šířili novináři, aspoň se o činnosti našeho výboru o to víc mluvilo. Mluvili jsme ale se sinology, mluvili jsme s ministerstvem zahraničí a ptali jsme se, jak v minulosti se zneužívalo olympiády, prosazování silových řešení ve světě, které se příčí ČR, našim životním zájmům a principům, ke kterým se hlásíme.

Jeden z předřečníků citoval pana předsedu Thomase Bacha, což je šéf Mezinárodního olympijského výboru. Odcituji vám jeho projev, kterým zdravil pořadatelskou zemi v roce 2014. Cituji: Pomohli jste ukázat tvář nového Ruska, efektivního a přátelského, vlasteneckého a otevřeného světu. Konec citace.

To bylo míněno jako chvála. Pro nás je to ale varování. Protože v době, kdy takto mluví, píše se 23. února 2014, už se na Krymu střílí. Protože první výsadek zelených mužíčků nebo mužů, nebo spíš bojovníků, speciálů, do této oblasti už byl vysazen podle některých zpráv o 14 dní dřív. 11. 3. už o tom píší světová média. On ten pan Bach, o kterém jsme tady mluvili, možná se stal součástí hry. A jeho přítomnosti bylo zneužito právě k tomu, před čím tady varujeme. Takže... Kdyby pan Bach četl noviny, možná že v Soči neměl přístup k médiím, která by mu řekla, že probíhá okupace suverénní Ukrajiny, kde se začne odehrávat bitva o Evropu, která trvá déle než druhá světová válka. Okupace Ukrajiny trvá od té doby dodnes... Kdyby pan Bach namísto toho, aby děkoval za vlasteneckou, otevřenou tvář, efektivní a přátelskou tvář Ruska, kdyby si hlídal svůj vlastní jazyk, nepřipustí zneužití olympijského hnutí ve prospěch mocenských imperiálních zájmů. O to tady jde.

Teď vám odcituji z kandidatury, se kterou se v rámci dopisu oficiálně Čína ucházela o olympiádu v roce 2008, tam píše, v té oficiální složce, že se žádná omezení pro žurnalisty, kteří přijedou na olympiádu, nevyskytnou. Všichni žurnalisté budou mít volný přístup. Neměli. Olympijský výbor se oficiálně omluvil za to žurnalistům, že dostal slib, který ale Čína nedodržela. Otevřeme oči. Čína nám slibuje, co nám na očích uvidí, ale vždycky si udělá něco svého. Udělala to v roce 2008 na olympiádě, tak se nenechme vtáhnout znovu do té hry. Naprosto souhlasím, že její vliv globální, tak jak tady bylo před chvilkou zmíněno, je naprosto zničující. Kde jinde o tom mluvit, než v parlamentech svobodně zvolených občany svobodných demokratických zemí. To mě vede k odpovědi na dotaz, abychom v tom nezůstali sami. To je naprosto správná věc.

Přečtu vám několik příkladů. Švýcarský parlament, apel na diplomatický bojkot olympijských her, Německo, je tam apel nebo návrh usnesení k diplomatickému bojkotu, Kanada, apel k politickému bojkotu olympiády, Švédsko, předvolali si vládu do parlamentu, aby zjistili, jak to bude vláda řešit, aby nedělala stafáž u akce, která nemusí být důstojná. Stále nemluvíme o sportovcích, ani o sponzorech, to je jejich odpovědnost, ale o tom, abychom nebyli součástí něčeho, tak jako pan Bach byl u něčeho, čeho musí teď litovat. Protože organizaci, kterou reprezentuje, zatáhl do soukolí, ze kterého je velmi těžké odcházet. Dánsko, veřejně žádá vládu Dánska, aby vysvětlila, jak to bude dělat během olympiády, aby nebyla u něčeho, co by mohlo být politicky zneužito. Litva, totéž. Evropský parlament, totéž. Jedná se tam o usnesení, které apeluje, aby se nezneužilo účasti politických veřejných představitelů jednotlivých členských států, čili EU. O tom jsme chtěli před chvilkou něco vědět a myslím, že je důležité, abychom v té věci nezůstali sami. Itálie, apeluje na vládu a na všechny, kteří mají na starost veřejné vysílání, aby do programu zařadili speciální programy o dodržování lidských práv, resp. porušování lidských práv v Číně.

Spojené království, v Londýně je návrh usnesení k bojkotu, k politickému bojkotu účasti na olympijských hrách. Spojené státy americké, vím, že to není Evropa... Republikáni i demokraté společně dávají do parlamentu podobné usnesení. Čili abych odpověděl rychle, nejsme v tom sami, ale neměli bychom se nechat vtáhnout do něčeho, co se nám zdá jako rozumný, moudrý přístup. Poučme se z historie, nemusíme chodit až před druhou světovou válku, i to by nás mohlo zajímat. Stačí úplně se podívat na Soči, stačí se podívat na minulé olympijské hry v Číně. Vy, kteří máte rádi Tibet, tak si přečtěte speciální raport, který máme k dispozici na výboru, o tom, co se dělo v Tibetu během olympiády. To nejsou řeči, to jsou přímá svědectví.

Skutečně té olympiády se zneužilo k tomu, že se tam ustavila represe, která dodnes neskončila. Proto bychom měli využít toho, mluvme o dodržování pravidel, o olympijské chartě, o étosu ochrany menšin. Dejme si pozor na to, abychom se nestali součástí hry, jejíž pravidla přestaneme určovat my. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Josef Bazala, prosím.

Senátor Josef Bazala:  Dobrý podvečer, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl hovořit, ale mně to trošku nedalo, protože nějak se v tom trošku ztrácím. Mezinárodní olympijský výbor vybere Čínskou lidovou republiku, aby byla pořadatelem olympijských her, všichni se na tom shodnou, jsou vítězem, my to teď máme začít bojkotovat a zapnout politiku, jako kdyby to ten Mezinárodní olympijský výbor neviděl. Já tam vidím i ty sportovce jako takové, kteří mají... Věk sportovce je omezen. Je omezen na určitou dobu, někdo si ho dokáže prodloužit, někdo ne. Olympijské hry vždy byly vyvrcholením těch sportovců. Mít tam politické zázemí, si myslím, že má také nějaký vliv. Aspoň z mého pohledu. Věra Čáslavská a tak dále, mohli bychom vzpomínat.

Ještě jedna věc. Jsme tady všichni, kteří něco pamatujeme. Pamatujeme železnou oponu, vždycky tam samozřejmě ta politika bývala. Na druhé straně byl svět rozdělen, ale na olympijské hry se jezdilo. Jezdili tam sportovci a jezdili tam i vládní představitelé.

Souhlasím s tím, on to potom pan senátor Fischer vysvětlil, že i jednotlivé parlamenty nám dávají nějaké signály, ale přesto bychom neměli zůstat osamoceni. A aby to bylo pokud možno v rámci celé Evropské unie. Jinak souhlasím s tím, co říkal pan kolega Canov, prostřednictvím paní předsedající, abychom v tom nezůstali sami, to považuji za velmi důležité. Mysleme na ty sportovce. Mysleme na ně, protože být na olympijských hrách, být dokonce na vítězných metách, je pro ně vrchol kariéry, na který se nezapomíná. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji a nyní se do debaty přihlásil pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já se omlouvám, nebudu mluvit k tématu, ale mám procedurální návrh, abychom hlasovali o tom, že budeme jednat a hlasovat po 19. i po 21. hodině. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, já tedy budu teď dávat hlasovat o procedurálním návrhu, o kterém se hlasuje okamžitě. Jen si nejsem, pane senátore Nytro, jistá, jestli můžeme hlasovat i po 21. hodině, protože... Ano, můžeme, ale jenom, že je nahlášené nějaké jednání předsednictva, takže jestli je to prokonzultované... Dobrá, můžeme o tom hlasovat.

Takže nyní budeme hlasovat, já dám znělku.

Budeme hlasovat o tom, že budeme hlasovat a jednat po 19. hodině a také po 21. hodině. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Procedurální návrh byl schválen.

Konstatuji, že v hlasování č. 70 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Já se vrátím do naší rozpravy, která končila vystoupením pana senátora. Nyní se hlásí další pan senátor, a to je pan senátor Václav Chaloupek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já naprosto chápu tu myšlenku, kterou tady přečetl pan senátor Fischer. Naprosto souhlasím s tím, co říkal senátor Přemysl Rabas, ale pořád přemýšlím o tom, komu ta naše výzva je určena. Když se podívám tady v Senátu, rozhlédnu se, chce tam někdo jet, tady z vás, do Číny? Vždyť by se každý hanbou musel propadnout do země. Jsem přesvědčený o tom, že tato slova jsou určena lidem, kteří je nikdy nebudou chtít slyšet.

Pokud se ukáže, že by to mohli zneužít v propagandě, v předvolební agitaci, jsem přesvědčen, že se tam objeví naši nejvyšší představitelé, kteří nemůžou vylézt ani z baráku, že se tam objeví lidé, kteří za normálních okolností mlčí, perou se v Senátu, nadávají ostatním a využijí to jako obrovský projev svobody. Budou se tam fotit se sportovci a pak toho zneužijí, protože budou kritizovat ty, kteří vyzývali k bojkotu olympiády, když to tam bylo tak krásné.

Dokonce si myslím, že pro Číňany by vůbec nebylo těžké zaplatit letenky, připravit podmínky, pozvat tam lidi. Já tam úplně vidím červenou mikinu, vidím tam některé naše představitele, kteří vůbec třeba nevypadají jako Češi, ale budou zabaleni do české trikolóry a budou přesvědčovat o tom, jací jsou to vlastenci.

Vy vyzýváte, aby bojkotovali olympiádu, protože se tam porušují lidská práva a utlačují lidé, ale vyzýváte lidi, kteří jsou schopni zrazovat vlastní zemi, házet na ni špínu, špinit ji v zahraničí, dělat jí špatné jméno, kteří by se měli stydět, měli by být doma, ale ona jim chybí ta sebereflexe a oni na tu olympiádu pojedou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní nevidím, že by se někdo další hlásil do rozpravy, budu rozpravu končit. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje... Nepřeje si vyslovit se k proběhlé rozpravě. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Přemyslu Rabasovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, paní předsedkyně, ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji za rozpravu, ve které vystoupilo 10 senátorů, z toho dva dvakrát.

Naprostou většinou tady zaznívalo, že si nikdo nepřeje, aby na olympiádu nejeli sportovci. V tom je, myslím, úplně naprostá shoda napříč celým Senátem, nicméně velice silně zaznívá, že v duchu tradic a toho, čím si prošla Česká republika, čím jsme povinováni i světu, který se nás zastal, když jsme to potřebovali, tak že bychom měli dát jasně vědět světu naše stanovisko. Stejně jako budeme i apelovat na kolegy z jiných států, kteří to notabene už dělají, aby se k tomu vyjádřili.

Nejde jen o vlastní olympijské hry, ale tak, jak zaznělo při těch diskuzích, jde o to, že v Číně se dlouhodobě porušují lidská práva. Za posledních několik let se tam 160 mnichů upálilo, zbouralo se mnoho klášterů. Čína chce využít olympiádu jen pro to, aby dala legitimitu tomu svému nelidskému počínání.

Já jsem tady před úkolem, kdy máme dvě výborová usnesení, přičemž bych byl pro to, abychom se přiklonili k usnesení výboru pro zahraničí a bezpečnost, s jednou malou výjimkou, protože výbor pro vědu, vzdělávání, lidská práva a petice má přesnější znění, nebo ne přesnější, ale znění, které lépe odpovídá tomu, co zde přednesl pan senátor Láska. Tedy pokud bychom z toho usnesení výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice použili bod III. 2., tak tím naplníme to, co chtěl pan senátor Láska a nemusíme to mít dál písemně.

Plus jenom ta jedna malá poznámka, kterou přinesl pan senátor Horník. Znovu, když to zopakuji, doporučuji, abychom hlasovali o usnesení, které předložil Senátu PČR výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které přijal na svém 59. usnesení na své 13. schůzi ze 2. června 2021, s tím, že bod III. 2. se nahradí III. 2. ze 43. usnesení výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice ze dne 2. června.

K tomu by se u úplně posledního bodu, tedy bod V, při pověření předsedy Senátu a předsedy ČOV přidalo „a předsedu Národní sportovní agentury“. O takto předloženém usnesení si myslím, že je možné hlasovat, pokud k tomu nemá nikdo další námitky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji za přednesené. Hlásí se pan senátor, místopředseda Jan Horník, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane zpravodaji, tam by správně mělo být, že to bude ve znění přečteném předsedou výboru, protože ten výbor přijal jiné usnesení, než ho potom tady upravil tím přečtením jeho předseda. Vy jste tam upravoval nějaká slova, doplňoval.

Senátor Přemysl Rabas:  Ne, ne, pardon, to bylo jenom zpřesnění, že se ta dvě usnesení mírně liší, protože to výbor pro zahraniční věci zpřesňoval. Ale v podstatě je to tak, že jsou téměř totožná. Když teď vezmeme z výboru pro vědu ten jeden odstavec, je to správně. (Jan Horník: OK.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já jenom do toho vstoupím jako moderátor diskuze a zeptám se, zda je jasné, jak budeme hlasovat. Zda je k tomu ze strany naší kanceláře nějaká výhrada? Není k tomu výhrada, takže tak, jak přednesl zpravodaj, je možné hlasovat.

Ano, děkuji, dám znělku a budeme hlasovat. Víme všichni, o čem hlasujeme, ano?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh tohoto usnesení byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 71 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji jak zpravodaji, tak předkladateli. Můžeme otevřít další bod. My se u tohoto stolku, který moderuje a řídí schůzi, vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci na území suverénního státu Ukrajina okupovaném vojsky Ruské federace

Prosím předsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavla Fischera, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, usnesení, které máte před sebou, se týká Ukrajiny. Rodilo se v době, kdy jsme přemýšleli, jak Ukrajině pomoci apelem na dodržování mezinárodního práva v situaci, kdy se u jejích hranic začaly mobilizovat jednotky ruské armády.

Přemýšleli jsme nad tím, jakým způsobem pomoci, s řadou z vás jsme začali připravovat i návštěvy na Ukrajině, protože to je na úrovni parlamentní diplomacie jedna z mála věcí, co dnes můžeme udělat, navštívit naše kolegy v parlamentu, projevit jim solidaritu, nabídnout spolupráci. Někteří z vás přicházeli s velmi konkrétními návrhy.

Proto, než začnu číst usnesení, nebo vám ho krátce představím, protože text znáte, chceme jenom upozornit na to, že mobilizace ozbrojených sil na hranicích Ukrajiny, ke které dochází a která vrcholí v dubnu, ta mobilizace skončila způsobem, jako kdyby měla pokračovat kdykoliv znovu. Celá řada vojenské techniky tam zůstala na místě, některé jednotky zůstaly poblíž, respektive se nevrátily na svá původní místa do kasáren.

A protože jsme řešili, jakým způsobem Ukrajině pomoci, dát najevo, že o tom víme, tak jsme začali připravovat i s panem předsedou Senátu jeho cestu na Ukrajinu, respektive jsme promýšleli, jak to udělat, abychom i na úrovni zahraničního výboru na Ukrajinu do té doby například stihli vyrazit. Koronavirus a pandemie nám nicméně omezují kalendář, takže to není úplně snadné, protože, jak dobře víte, tak každý, kdo se vrátí z Ukrajiny, musí jít potom na celý pracovní týden do karantény.

Máte před sebou usnesení, které je výrazem solidarity, které mluví o významu parlamentní demokracie, které připomíná význam nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic. Zároveň vyzýváme k dalšímu posilování spolupráce s Ukrajinou a k roli mezinárodních organizací, které garantují, že se v Evropě, dříve, než začnou přesuny těžké vojenské techniky, státy navzájem informují. Jako je to například v případě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Jak ale říkáme v našem prvním, úvodním odstavci, vyjadřujeme znepokojení nad tím, že právě Ruská federace, členská země OBSE, neinformovala Ukrajinu o tom, co se připravuje na jejích hranicích.

Začalo to vypadat tak, že celé východní křídlo Severoatlantické aliance začalo řešit, co to znamená. Ten obrovský růst napětí podél ukrajinské hranice.

Jako parlament tím dáváme najevo, že vnímáme, co se děje. Nevíme, proč, možná, že to bude mít řešení ve volbách, které budou v Rusku v září tohoto roku, že po nich, až skončí volební kampaň, napětí opadne. Neznáme ale důvod, proto je potřeba, abychom také jako senátní komora byli připraveni a udělali maximum, vyrazili do této země vyjádřit podporu, protože například v srpnu právě Ukrajina bude slavit 30 let svojí nezávislosti. I proto je potřeba, abychom dali našemu předsedovi silný mandát, protože se právě na tyto svátky, na toto výročí, chystá velké pozvání právě pro představitele Senátu.

Žádám vás proto, abyste zvážili a podpořili toto usnesení, které pouze připomíná, že mezinárodní hranice Ukrajiny platí i dnes, i když nejsou úplně za tou těžkou vojenskou technikou vidět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Tomáš Jirsa, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Ano, souhlasí, děkuji. My budeme hned hlasovat o tomto návrhu, znělkou přizvu kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o zpravodaji předmětného tisku. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Aktuálně máme přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum 24. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 72, určení zpravodaje, při kvóru 24, pro bylo 36, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Pane kolego, já vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji uzavírám.

Přistoupíme rovnou k dalšímu hlasování, protože v podstatě ani navrhovatel, ani zpravodaj se nemají k čemu vyjádřit. Protože jsme před chvílí znělkou sezvali všechny, tak si dovolím hned přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl kolega Fischer, protože kolega Tomáš Jirsa nic nového nepřednesl.

V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum máme 24, a já zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 73, pro schválení našeho návrhu, bylo pro 35, proti nebyl nikdo, kvórum jsme měli 24. Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je... Kolegové už si můžou sednout na svá místa, děkuji. Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k systému proplacení dotací ve vztahu k problematice střetu zájmů

Prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova... Říkám to správně, nebo je to teď obráceně? Aha, tak tady to bylo správně. Já se omlouvám, vy jste mi do toho vstoupil, pane senátore. Já prosím doopravdy tentokrát senátora Zdeňka Nytru, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, dobrý podvečer.

7. schůze Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy, která proběhla dne 25. 5., přijala většinou hlasů členů usnesení, kterým se navrhuje na plénu Senátu přijmout usnesení, které máte všichni k dispozici.

V tom doprovodném materiálu je popsán i průběh projednávání toho bodu. My jsme k tomu bodu přistoupili zejména z toho důvodu, že k nám doputovaly některé informace z Evropské komise. Komise si přizvala na projednávání zástupce ministerstev průmyslu. Když se dostavil pan náměstek ministra průmyslu, bohužel přizvaní zástupci z ministerstva financí se nedostavili.

Ten průběh máte popsaný v tom dokumentu, já to nebudu číst. Já bych vám ale naopak chtěl přečíst dva body z usnesení, které včera přijal Evropský parlament, a to naprostou většinou, 505 hlasy evropských poslanců.

Bod č. 20. Evropský parlament znovu připomíná, že čeští občané a daňoví poplatníci by za střet zájmů předsedy vlády Babiše neměli platit ani nést žádné následky. A že společnosti patřící do koncernu Agrofert by měly vrátit veškeré dotace, neoprávněně získané buď z rozpočtu EU, nebo z českého státního rozpočtu. Naléhavé vyzývá české orgány, aby od všech subjektů koncernu Agrofert vymáhaly veškeré dotace, které jim byly neoprávněně vyplaceny.

Bod č. 21. Trvá na tom, že vyplacení dalších finančních prostředků, ať už z rozpočtu EU, nebo českého státního rozpočtu, společnostem, které jsou v konečném důsledku ovládány premiérem Babišem nebo členy české vlády, musí být pozastaveno do doby, než budou případné střety zájmů plně vyřešeny.

V podstatě úplně v souladu s tímto usnesením Evropského parlamentu potom je návrh toho usnesení. A protože je to návrh usnesení komise, tak já ho s vaším dovolením načtu.

Senát PČR

I. konstatuje, že závěry auditu Evropské komise potvrdily skutečnosti uvedené v návrhu zprávy o auditu, a to jak ve vztahu ke střetu zájmů předsedy vlády ČR, tak ve vztahu k pochybení na straně hodnocení jednotlivých projektů, II. vyzývá vládu, aby

1. neprodleně zahájila vymáhání neoprávněně použitých prostředků dotací poskytnutých ze státního rozpočtu ve smyslu zákona č. 218 z roku 2000 Sb., o rozpočtových pravidlech,

2. zdržela se pokusu o proplácení dotací z evropského souhrnného rozpočtu u projektů, u kterých je důvodné se domnívat, že jsou střetem zájmů postiženy,

III. pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády, ministryni financí ČR a ministrovi průmyslu a obchodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal, tentokrát už správně, senátor Lukáš Wagenknecht, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Souhlasí, proto spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu, aby se zpravodajem tohoto tisku stal pan senátor Lukáš Wagenknecht. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Aktuálně máme přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum 23. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 74, určení zpravodaje, při kvóru 23, pro bylo 33, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl schválen.

Poprosím pana senátora Wagenknechta, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, aby k nim po skončení rozpravy mohl zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu.

Do rozpravy jako první se hlásí pan senátor Lukáš Wagenknecht, tentokrát jako senátor a ne jako zpravodaj.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane místopředsedo. Slíbím, že budu stručný, protože je pokročilá hodina, řeknu pár věcí, které všichni asi víme, nebo většina z nás, si myslím, že víme. K tomu průběhu na naší komisi jenom zdůrazním, že byl tam pan náměstek, nebudu ho tady jmenovat, je to zkrátka úředník, nicméně řekl nám několik věcí, které jsou zábavné až v tom kontextu, co tady za poslední dobu vidíme.

Podle jeho stanoviska ministerstvo průmyslu nemá důkazy, že by holding Agrofert ovládal někdo jiný než pan Průša a pan Bílek. Je to úsměvné vzhledem k těm konstatováním, která máme tady z několika auditních zpráv, z rezolucí atd., takže tady bych konstatoval za mě, že podle mého názoru, buď je ministerstvo nekompetentní, nebo jsme napadeni úplně šílenou strukturou propojenou v rámci holdingu a toho samotného ministerstva.

Druhou věc jsme řešili, kterou také tady máme několikrát, na našem plénu, co se nám vrací, a to je ověřování skutečných majitelů, které je definováno v evropské směrnici AML, která jasně říká, že skutečným majitelem svěřenského fondu je jeho zakladatel, obmyšlený a další subjekty. Tam je tzv. fikce té věcné správnosti už jenom tím, že v té funkci jste. Nemusíte dokládat, že byste náhodou nějakou formou volal, ovládal úředníky. V této oblasti nám bylo řečeno, že ministerstvo... Je to velice komplikovaný případ v oblasti AML. Nemají dostatek důkazů, aby to posoudili.

Tak jenom bych tady za mě konstatoval, k věcem, které už tady padly mnohokrát, jsme napadeni převzetím státu, kdy ministerstva obhajují neobhajitelné, všichni dobře víme, že pan premiér formálně i věcně ovládá své společnosti, tím pádem porušuje zákony a evropská nařízení. Je tady zneužívání miliardových částek ohledně dotací, už to tady poněkolikáté opakujeme, musíme se k tomu nějakou formou podle mě postavit. Protože pan kolega napsal to samotné usnesení, které tady je. Už jsme ve fázi, že už je to, říká se tomu alternativní fakta... To znamená, že ČR a její úřady vykládají něco, co opravdu není pravda, i podle důkazů, které jsou zřejmé a jasné.

Pokud se tady bavíme o fake news, z různých mocností, Číny, Ruska a jiných, máme tady i fake news ze strany českého státu a jeho úředníků, což je velice špatně. To jenom velice krátce za mě, víc to nebudu zdržovat, ten text je zřejmý a jasný.

Ještě bych zdůraznil, že je podložený několika oficiálními závěry. To znamená, že neříkáme nic, co by nebylo formalizováno.

Nyní už víme, že Evropská komise, která je kompetentní k tomu, aby řekla, že kdo u jejich dotací je skutečně majitelem, říká, že skutečným majitelem je pan premiér Babiš, a tím porušuje sadu několika předpisů, evropských i českých. Jinými slovy zopakuji, máme tady korupci asi nejhrubšího zrna, je to bohužel i arogantní jednání, asi dnes jsme se tady tomu také věnovali, jak pan premiér pak komunikuje závěry jiných orgánů EU, a je to velká ostuda. Stydím se za to, že náš premiér, který by nás měl zastupovat, porušuje a dělá protiprávní jednání. Jeho hamižnost ohrožuje bohužel v tuto chvíli i čerpání dotací pro všechny, pro malé i střední podniky, což bude velký problém. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ano, ještě tam máme pana senátora Pavla Fischera, máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Chtěl jsem poděkovat komisi a kolegům senátorům, kteří nám připravili toto téma do agendy. Musíme se tomu prostě věnovat. A to proto, že ve sněmovně podobné usnesení nebo podobné téma se vůbec nedostane na pořad jednání. Zatímco v Senátu se dostane, protože tady nemáme většinu složenou z lidí, kteří jsou nějak zavázáni panu Andreji Babišovi. Stejně tak v Evropském parlamentu.

Já jsem si teď četl to dlouhé usnesení, které bylo přijímáno, úplně jsem se vyděsil, jak je konkrétní, jak apeluje na Evropskou komisi, aby nejenom dotáhla do konce, do všech důsledků ten obrovský konflikt předsedy vlády Andreje Babiše, který zavlekl celou ČR do situace, že se musíme stydět. Měli bychom pomoci orgánům, které vyšetřují ten konflikt, aby udělaly svoji práci, ale abychom to my nemuseli pořád brát jako téma, které se týká také premiéra, předsedy vlády ČR.

Je také zajímavé v tom usnesení, které bylo přijato v Evropském parlamentu, že se znovu vrací do hry otázka našeho ministra zemědělství, který podle názoru Evropské komise v konfliktu zájmů není, ale Evropský parlament, asi 500 poslanců dochází k závěru, že je. Proto to čtení je tak zajímavé.

A teď, co mě na tom zaujalo vůbec nejvíc, je, že v závěru toho dlouhého textu, který byl přijímán v Evropském parlamentu, se píše o Next Generation EU, to znamená o EU příští generace. Mám za to, že bychom měli mít ambici, aby příští generace občanů ČR nemusela řešit konflikt zájmů předsedy vlády. Proto je potřeba, abychom se tomu tady věnovali i v dobách, kdy třeba většina ve sněmovně tomu nepřeje, protože pomáháme pojmenovávat zásadní pravidla, na kterých záleží. To není tak, že se na nás snášejí odněkud z Bruselu a my je musíme poslouchat. To je na tom přeci postaveno, že to vidíme, že nám to není jedno a že to nechceme přecházet mlčením. Kdo by totiž se k tomu nevyjadřoval, mohl by být v podezření, že se stává spolupachatelem. Za sebe hlásím, že já spolupachatelem tohoto konfliktu zájmů být nechci, tu Next Generation, tu příští generaci EU, bych si přál, abychom měli bez této zátěže, která je opravdu velmi nebezpečná pro zájmy ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní dávám slovo panu místopředsedovi Horníkovi, který se přihlásil o slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předkládající, pane zpravodaji, kolegyně a kolegové. Před lety jsem informoval v době, když jsme ustanovovali Stálou komisi Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy, tu komisi, ten název jsem si dodnes nezapamatoval, tak jsem upozorňoval na to, že co je o hodně důležitější, mít svého zástupce ve Státním zemědělském intervenčním fondu, kde z podstaty věci Senátu přísluší místopředseda tohoto fondu, byť tam jsou poslanci a mají většinu.

Nicméně tehdy se nejevilo moc asi ideální většině, abychom zbavili funkce po volbách kolegu Kratochvíleho, který ale bohužel pro Senát v té době v této věci vůbec nic neudělal. To znamená, on nás tam důstojně nezastupoval.

My jsme po volbě teď nového místopředsedy, který byl jmenován naším usnesením a tajným hlasováním, já osobně mu napíši dopis minimálně s tím, že budu požadovat na něm, aby naše zájmy u Státního zemědělského intervenčního fondu zastupoval. Je třeba si uvědomit, že mnohé politiky, je jedno, jestli je to pan ministr Toman nebo pan premiér, který právě tito lidé tahají obrovské finanční prostředky, zejména z alokací na ministerstvu zemědělství... Jde to přesně přes Státní zemědělský a intervenční fond. Ti, kteří tyto praktiky kryjí na ministerstvu pro místní rozvoj, na ministerstvu financí, na ministerstvu dopravy, pardon, průmyslu a obchodu, dopravy atd., zemědělství...

Tak aby si uvědomili ti úředníci, jestli jim dneska stojí za to dokonce pracovat na žalobě za ČR, kde se budeme hájit někde u evropského dvora proti těm sankcím nebo těm auditům, které byly uvaleny na našeho premiéra, aby si byli vědomi toho, že se možná blíží doba, že budou trestněprávně zodpovědní. Oni jsou pod nějakou kuratelou politickou, tomu rozumím, ale na druhou stranu, když jim premiér řekne: „Skočte z okna!“... Tak skákat nemusí. To je na jejich uvážení, jestli budou premiéra zastupovat nebo ho nebudou zastupovat. To samé ministra Tomana a jeho rodinu.

Chci požádat našeho zástupce v dozorčí radě státního fondu, v SZIF, aby doopravdy nás tam teď zastupoval tak, aby tam veškeré ty naše věci, které tady projednáváme i tímto usnesením, vznesl a požadoval na dozorčí radě, jako kontrolním orgánu, odpovědi. Pokud je nedostaneme, nebo ti ostatní, kteří jsou v této dozorčí radě poslanci, bude to jejich problém. Ale my to musíme, tento signál, minimálně vyslat. Musíme požadovat na dozorčí radě odpovědi. To jsem jenom krátce chtěl říct. Teď letím rychle ještě k vedení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu místopředsedovi. Nyní se hlásí do rozpravy pan senátor Josef Bazala, v reakci samozřejmě na svého předřečníka. Prosím, máte slovo.

Senátor Josef Bazala:  Dobrý podvečer. Já se k tomu samozřejmě hlásím, protože jste mě zvolili jako místopředsedu dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Já se k tomu hlásím. Čím dříve dostanu nějaké podněty, budu rád a určitě toto usnesení, které tady zazní dneska, věřím, že bude schváleno, budu tlumočit. Je mi jasné, že jsem tam v menšině. Určitě v menšině. Předsedou je pan poslanec Kováčik a myslím, že jsou tam další dva poslanci, neznám přesně, za kterou politickou stranu jsou, ale hlásím se k tomu, abych tam naše zájmy Senátu zastupoval. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane místopředsedo Státního zemědělského intervenčního fondu a také senátore samozřejmě. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo nevidím. Rozpravu tímto ukončuji. Zeptám se, jestli chce vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel, senátor Zdeněk Nytra? Nechce. Já vám děkuji. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Lukáši Wagenknechtovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Opět slibuji, budu stručný jako vždy. Vystoupili čtyři senátoři. Týkalo se jejich vystoupení témata selhání ministerstev a úřadů, evropského rozměru korupce pana premiéra, dále fungování kontrolního orgánu SZIF a podnětu na nějakou efektivnější kontrolu ze strany našeho zástupce, který to i potvrdil, že to udělá. Poslední oblast byla trestněprávní odpovědnost úředníků, kteří nekonají v rámci té korupce, která tady probíhá. V rámci této rozpravy padl návrh na ten text toho samotného usnesení, který byl načten. Takže stačí ho pouze hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego. My můžeme přistoupit k hlasování. Sezvu kolegyně, kolegy znělkou.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej máme před sebou. V sále konstatuji, že máme přítomno 45 senátorek, senátorů. 46... Kvórum máme 24. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh tohoto usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 75, při kvóru 24, pro bylo 41, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k financování místních akčních skupin v novém programovacím období

Prosím předsedu Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Jiřího Voseckého, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové. Já si myslím, že teď, jak jsme tady říkali, že se máme za co stydět, MAS a rozvoj venkova, jak funguje v ČR, tak na to můžeme být právem hrdí. Protože když si vezmete za 30 let, co se na tom venkově stalo, jak ten venkov rozkvetl a zkrásněl, je vidět, že místní samosprávy, které dostaly ty kompetence, to umí použít a používají to. Následně k tomu byly vytvořeny další podmínky, a to jsou dotační programy přeshraniční spolupráce Česko-Sasko, Česko-Polsko, Česko-Rakousko, Česko-Slovensko. Tam je to zajímavé. Tam nějaké zásadní průšvihy nejsou, protože to je přeshraničí, takže tam se to hlídá dobře. A ty systémy fungují.

Co se týká místních akčních skupin, ty byly založeny tak na to, aby se financovaly v místě. Protože když to řeknu, my, na Novoborsku, máme úplně jiné problémy, než má Zbyněk na Šluknovsku nebo Honza Horníků na Božím Daru. A prostě ti lidi, co jsou tam, vědí, co mají dělat, jak to udělají a podobně. Je zapotřebí, aby ty místní akční skupiny byly zachovány. Je zapotřebí jim ještě pomoct, nebo zajistit, aby to financování, které bylo doposud, což u těch přeshraničních fondů je zajištěno, protože ti partneři naši si to hlídají, u těch místních akčních skupin hrozí nebezpečí, že stát neboli Praha nebo centrální orgány mají snahu je omezit, a to finančními prostředky. Protože v minulých plánovacích obdobích bylo, že na jednoho obyvatele do té oblasti po celou tu dobu šlo kolem 5 tisíc. Teď je předpoklad, že by to mohly být 2 tisíce.

To znamená, my jsme se na komisi sešli, pozvali jsme zástupce, představitele těch místních akčních skupin, aby nám vysvětlili, co se děje, jak se děje a proč se to děje. Dospěli jsme k nějakému názoru, že je zapotřebí, aby byla zachovaná stávající alokace 5 000 Kč na obyvatele na to plánovací období. Přijali jsme k tomu usnesení. Byl bych rád, kdybyste toto usnesení podpořili.

Protože je zapotřebí těm místním akčním skupinám dát signál i vládním orgánům, že víme o tom, že ta centralizace z Prahy není dobrá, protože to je to samé, jako kdybychom my, venkovani, chtěli Pražákům říkat, co mají dělat v Praze. Prostě to je nesmysl. My sami víme, co snad potřebujeme a jak to máme udělat. To samé ví Praha. Takže to je asi teď všechno, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stala senátorka Jaromíra Vítková, které se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Ano, souhlasí. O tomto návrhu budeme hlasovat. Spustím znělku.

Nikdo nový nepřibyl. V sále máme aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum 23. Já spouštím hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 76, určení zpravodaje, při kvóru 23, pro bylo 37, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl schválen.

Já vás poprosím, paní kolegyně, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala všechny návrhy, abyste k nim mohla po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Tímto otevírám rozpravu. Jako první se hlásí Jaroslav Větrovský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, jenom mi dovolte krátce zmínit a poděkovat na úvod předsedovi komise Jirkovi Voseckému a paní kolegyni Vítkové za spolupráci.

My jsme byli ti, kteří přinesli tento problém, který se týká budoucího financování místních akčních skupin, na platformu Stálé komise pro obnovu venkova. Vězte, že místní akční skupiny již více než 15 let fungují na našem venkově, fungují bez problémů. My prosíme o to, aby Senát podpořil místní akční skupiny, aby měly dostatek prostředků na projekty, které podporují na venkově. Jedná se o... Já jsem teď přidal na hlase asi trošku, asi se mě lekli... Aby tedy místní akční skupiny mohly rozdělovat prostředky na smysluplné projekty pro venkov. Jedná se o projekty, které podporují jednak města, obce, drobné zemědělce, ale třeba také neziskové organizace, které působí na venkově v sociálních službách.

Za těch více než 15 let, které místní akční skupiny fungují, jsem nezaznamenal, já osobně tedy, jediný problém, který by byl ve fungování těchto MAS. Nepředchází je žádné korupční kauzy, fungují naprosto bezproblémově a rozdělují peníze na smysluplné projekty. Aby tu svoji činnost mohli řádně vykonávat, je třeba, aby pro ni měli dostatek prostředků. Prosím Senát, jakožto komoru, kde zasedáme my z regionů, abychom podpořili více peněz pro smysluplné projekty na náš venkov. Děkuji za to.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí kolegyně Jaromíra Vítková. Nikoliv jako zpravodajka, ale jako senátorka. Máte slovo.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych jenom chtěla stručně říct, že místní akční skupiny jsou opravdu velmi důležitými aktéry na venkově.

V dnešní době funguje asi 180 místních akčních skupin a rozkládají se na skoro 93 % území. Jsou právě soustředěni v národní síti. Tato národní síť spolupracuje a vyjednává alokace na jednotlivých ministerstvech tak, aby mohly místní akční skupiny rozdělovat menší finanční prostředky, ale, jak se říká, je to hodně muziky za málo peněz, protože ministerstva by na toto nepamatovala.

V současné době právě dochází k tomu, že metoda LEADER se mění za metodu CLLD. Tam je nebezpečí, že by na místní akční skupiny mohlo přijít méně peněz.

Možná jste si přečetli návrh usnesení. Já bych vám chtěla jenom vysvětlit, že jak jsou tam uvedena ta procenta u jednotlivých dotačních titulů, z toho vyplývá, že z IROP používají MAS finanční prostředky například na opravy škol, na sociální služby, komunitní centra, chodníky, památky místního významu. Dále je tam Operační program Zaměstnanost. Tam se jedná o měkké projekty, například na dětské skupiny, charitu, příměstské tábory. Dále OPŽP. Samozřejmě na zeleň, na systémy ekologické stability, opaření, která zadržují vodu v krajině. Dále je tady Operační program Konkurenceschopnost, kde se jedná o osvětlení, rozvody, zateplení, rekuperace. A v neposlední řadě pak je program Společenská zemědělská politika, ze kterého mohou čerpat podnikatelé na mechanizaci, na opravy lesních a polních cest, zpracování potravin, ale také se zde mohou čerpat finance na kulturní a spolkovou činnost.

Důležité také je, aby zůstala zachována personální obsazení těch místních akčních skupin, protože pokud se bude krátit finanční částka, tito odborníci, protože zde jsou opravdu už odborníci, odejdou...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní senátorko, promiňte, někde tady na pravé straně je docela hlučení, kdyby...

Senátorka Jaromíra Vítková:  Tito odborníci pak z místních akčních skupin odejdou. Chtěla bych na závěr říct, že MAS jsou opravdu nejblíže těm žadatelům. Ministerstva v Praze neznají tak dobře specifické problémy venkova a zemědělství, kam finanční prostředky mají plynout.

Já jsem skončila teď jako senátorka. Teď bych jako...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě ne. Já vám děkuji, paní senátorko. Můžete si ještě sednout na místo zpravodajů. Zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Přeje si vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel? Ano. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Já bych si dovolil načíst usnesení, protože jsem myslel, že ho paní zpravodajka načte. Takže...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  My to máme před sebou. My to nepotřebujeme číst. Máme to v materiálech. Pokud se nic nezměnilo?

Senátor Jiří Vosecký:  Já bych jenom chtěl ještě jednou poděkovat, požádat o podporu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže máme materiál... Musí? Aha, ano. Takže, pane senátore, můžete načítat.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobře.

Stála komise Senátu pro rozvoj venkova, k financování místních akčních skupin pro nové plánovací období

I. konstatuje, že MAS jsou velmi důležitými aktéry rozvoje venkovských oblastí v ČR, a proto je potřeba zajistit jim dostatečný objem finančních prostředků plynoucích do území,

II. vyzývá vládu ČR k naplnění finančních parametrů místních akčních skupin následovně:

IROP (řídicí orgán MMR) 10 %, OPZ+ (řídicí orgán MPSV) 5 %, OPŽP (řídicí orgán orgánu MŽP) 2 %, OP TAK (řídicí orgán MPO) 2,5 %, z programu Společná zemědělská politika minimální podíl SPZ (řídicí orgán ministerstvo zemědělství) minimálně 10 %; v podstatě je to spočítáno tak, aby alokace, která byla v minulém období, také zůstala, to znamená, aby byl zachován minimální příspěvek 5 000 na jednoho obyvatele,

III. doporučuje Senátu PČR schválit návrh usnesení Senátu jako přílohu tohoto usnesení,

IV. zpravodajem jmenuje senátorku Jaromíru Vítkovou,

V. pověřuje předsedu komise Jiřího Voseckého, aby s tímto seznámil předsedu Senátu.

Jo, aha... Pověřuje předsedu Senátu zaslat toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny a jeho prostřednictvím poslancům Poslanecké sněmovny.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo zpravodajce, paní senátorce Jaromíře Vítkové, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo. Jen krátce, vyjádřili se dva senátoři v rozpravě a v podstatě oba podpořili usnesení komise.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl překladatel, kolega Vosecký. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum bylo 24. Spustím znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 77, při kvóru 24, pro bylo 45, proti nebyl nikdo. Toto usnesení bylo schváleno a přijato. Děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, který máme na pořadu jednání, je

 

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, a další související zákony (senátní tisk č. 81) ve výborech Senátu

Tisk č. 81

Nyní uděluji slovu senátorovi Lukáši Wagenknechtovi, aby nás s tímto návrhem seznámil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu velice stručný. Víte, že jsme tady měli velkou debatu ohledně pandemického zákona. Nakonec prošel, jak prošel. Ty obavy, které jsme tady měli, někteří z nás, se naplnily. Nicméně začala fungovat možnost přezkumu soudního v rámci správního soudnictví a soudy ruší protiprávní opatření vlády, kterých jsme se právě tady obávali na půdě Senátu, která vláda minimálně jeden a půl až dva měsíce vyhlašovala, tak už jsou řešená.

Nicméně i tak v tom zákoně jsou nějaké věci, které by bylo dobré nechat nějakou debatou projít. Ale já vlastně, proč tam navrhuji prodloužení té lhůty... Nejpodstatnější věc, že mě vyděsilo vyjádření pana ministra, staronového pana ministra, který prohlásil, že by bylo potřeba aktualizovat pandemický zákon, z čehož se obávám, že ta jeho novela případná by asi nebyla úplně, jak to říct... To, co bychom chtěli tady my, minimálně většina z nás. Že by spíš byla restriktivní. Z toho důvodu dám větší prostor na projednání tady u nás ve výborech, aby případně, pokud ten zákon půjde, aby šel v rámci nové sněmovny, a ne teď. Mám velkou obavu z toho, aby, říkám, z toho nakonec nedopadlo to, co všichni nechceme.

Jednoduché zdůvodnění, já bych rovnou načetl ten text. Dávám 60 dnů návrh na prodloužení, je to jednoduchý text.

„Senát prodlužuje lhůtu pro projednání návrhu zákona ve výborech Senátu do 27. srpna 2021.“ Víc nic k tomu nechci dodávat. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, je to tak, já vám děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji končím. Ptám se navrhovatele, pana Wagenknechta, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Asi ne, když nikdo jiný neměl slovo než on sám. My přistoupíme k hlasování, ale já musím zase znělku spustit.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor Lukáš Wagenknecht. Aktuálně máme přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum je 23. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 78, schválení tohoto návrhu, při kvóru 23, pro bylo 42, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Dostáváme se k poslednímu bodu včerejšího i dnešního jednání pléna Senátu, a to je

 

Informace o plnění usnesení č. 173 ze dne 21. dubna 2021

Prosím paní senátorku Jitku Chalánkovou, jako navrhovatelku tohoto bodu, aby se ujala úvodního slova. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k pokročilé době se pokusím spíše stručně, proč jsem chtěla a navrhla tento bod k projednání.

Přijali jsme usnesení č. 173 dne 21. dubna 2021, kdy jsme žádali vládu o vyhodnocení efektivity testování dětí antigenními testy jako podmínky pro školní docházku.

Vzhledem k tomu, že do konce května, kdy jsme termínovali tento úkol, nám odpověď nepřišla, tak jsem požádala o zařazení tohoto bodu.

Během včerejška jsme dostali informaci, že ministerstvo zdravotnictví nám něco pošle. To něco tedy přišlo dnes. Máte to všichni u sebe na stole. Tak jsem se podívala se zájmem, co jsme vlastně obdrželi. Je zde jeden průvodní list, jedna stránka. A pak rozsáhlá, rozsáhlá, v podstatě naprosto nezpracovaná prezentace Úřadu pro informatiku a statistiku, ÚZIS, která byla přednesena někde k nějaké příležitosti.

V té zprávě, kterou jsme dostali, je psáno, že podle ministerstva testy splnily očekávání, že nebyla porušena práva dětí, do budoucna není třeba dělat zásadní změny v plánu na otevírání škol, například na podzim.

Já se domnívám, že to vůbec, v žádném případě, není odůvodnění. Hlavně to tedy není to, co jsme požadovali. Podle mého názoru by analýza těchto dat měla vypadat úplně jinak. Můžeme si někdy najít některé pokusy o analýzy, které ovšem nejsou garantovány ministerstvem zdravotnictví nebo vládou, i z různých jiných organizací, kde můžeme vidět, kolik stojí jeden test, kolik stojí všechny ty testy, kolik testů bylo pozitivních. Těch antigenních v podstatě 0,03 %. Ale jsou to výsledky, které nejsou garantovány vládou. Po přetestování těmi PCR testy 0,01 % pozitivní. Cena na jednoho pozitivního byla vynaložená asi 238 tisíc korun. Opět říkám, jsou to data, která jsem získala jinde.

Očekávala jsem, že nám ministerstvo skutečně předloží nějakou analýzu a také plán a strategii, jak se chce poučit z toho, na co přišli, jakým způsobem chtějí nastavit pravidla pro otevírání škol tak, aby nebyla porušována práva dětí, aby veškerá opatření, ať už testování, nebo například povinnost nošení roušek, byla také adekvátní tomu riziku, které zde hrozí z této nemoci. Proto jsem si dovolila tedy upozornit v tom usnesení, které máte na stolech, že bereme sice na vědomí tuto statistiku předloženou nebo zaslanou ministerstvem zdravotnictví, nicméně žádáme o doplnění vyhodnocení této efektivity testování, na co se přišlo, to vám pak přečtu podrobně. Žádáme o nastavení odůvodněných a přiměřených opatření ve školách na ten nový školní rok.

Dalo by se složitě a dlouze diskutovat i o některých těch aspektech, o kterých ten průvodní list hovoří, protože to testování sice nebylo zrušeno Nejvyšší správním soudem, nicméně možná to nebylo nejšťastněji podáno. Je otázkou, jak vypadala žaloba, ale je tam napsáno, že testováním nebyla porušena práva dětí z důvodu toho, že si testování provádí samy, to znamená, že žádné třetí osoby tam na nich nezasahovaly. To je velmi diskutabilní stran práv dětí.

Je toho opravdu hodně. GDPR tam je porušeno podle mě také, protože tam se spárují ty údaje o tom zdravotním stavu a jméno dítěte.

Vždy je třeba vycházet z Úmluvy OSN o právech dítěte a žádat ten nejvyšší, nejlepší zájem dítěte a také dodržování principů právního státu. Možná pro zajímavost, pokud by vás to vůbec zajímalo, v Německu ve Weimaru začátkem dubna, 8. dubna, rodinný soud ve Weimaru rozhodl v těchto věcech opatření, je to velmi zajímavé čtení a myslím si, že z důvodu právní kontinuity a také toho, že se i tam odvolávají na nadnárodní úmluvy, kterými i ČR je vázána, je to čtení velmi zajímavé, kdy tento soud zrušil na žádost rodičů jak testování, tak povinné nošení těch roušek. Je tam důkladné odůvodnění, proč a na základě čeho tak rozhodl.

Pokud bychom očekávali nějakou analýzu, mě zaujala také například informace nebo posouzení těchto kroků ministerstva zdravotnictví z důvodu toho, jestli vůbec postupují v rámci nebo podle postoje evidence based, nebo pouze wishful thinking, to znamená, jestli přání nebylo otcem myšlenky, jestli ty statistiky spíše nepotvrzují kroky, které měli v plánu. Je to zcela naopak, aby vycházeli z analýz, a ty byly přezkoumatelné, odůvodněné, přiměřené. Teprve na základě těchto dat a vyhodnocení těchto dat je možné přistupovat k takovým poměrně zásadním opatřením v rámci svobod jednotlivců nebo práv dětí. Takže asi tak. To usnesení bych načetla později.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji vám, paní senátorko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Zdeněk Nytra, kterého se zároveň ptám, zdali se svou rolí souhlasí? Ano, souhlasí. Já rychle spouštím znělku.

Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum je 23. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 79, určení zpravodaje, při kvóru 23, pro bylo 42, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Pane kolego, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu. Jako prvního do rozpravy vidím přihlášeného pana kolegu Miroslava Plevného. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Opravdu to nechci zdržovat. Materiál jsme dostali dnes. Je poměrně obsáhlý, jsou tam mraky dat, nicméně já jsem se možná i z takové profesionální deformace na to malinko podíval, musím říct, že v podstatě to, co tady paní senátorka Chalánková říkala, tam určitě je. Navíc ale ta čísla, která uváděla, že jsou z cizích zdrojů, se tam dají vysledovat také. Já, co jsem si tak letmo spočítal, je to úplně stejně. Takže jenom pro vaši informaci, kdo jste se do toho nechtěli podívat nebo jste neměli čas, protože ono je to opravdu obsáhlé, navíc upozorňuji, že to bylo jenom krátce, čili je možné, že jsem se tam někde dopustil dílčích chyb... V podstatě za období necelých tří měsíců bylo ve školách provedeno prakticky téměř 8 milionů testů, ze kterých byly necelé tři 3 tisíce testů identifikovány, těch antigenních jako pozitivní, ale pokud se poslaly na PCR, tak z nich bylo jenom 880 symptomatických. To znamená, že v podstatě na 8 milionů testů bylo zachyceno 880 symptomatických dětí. Když si to vezmeme, je to opravdu jedna setina procenta. Číslo, které, když si porovnáme s údaji, které se běžně vykazovaly jako záchytnost u testů, je naprosto někde úplně jinde.

A potom ještě druhá věc. Z celé té zprávy, přesto, že jsem ji samozřejmě neměl čas úplně dočíst, z toho vyplývá, nebo resp. na mě to budí dojem z těch komentářů, které jsou tam, že všechno bylo v pořádku, že to všechno bylo dobře, všechno to bylo dobře nastavené, dokonce v závěru jsem pochopil, že v tom máme pokračovat. Když jsem si tady našel jednu stránku, jenom pro vaši informaci, jmenuje se to Vývoj počtu ohnisek nákazy ve školských zařízeních, v čase odráží změny v přijatých protiepidemických opatřeních. Takhle se jmenuje ten název. Po uzavření škol kromě mateřských od 14. 10. došlo k poklesu a vymizení nákaz v základních a středních školách. Logicky, když jsme z těch škol vyhnali děti, tak tam nemohl být nikdo nakažený, to je úplně jasné. Po návratu části dětí a studentů do škol od 8. 11. do 30. 11. byl registrován nárůst v základních školách, středních školách. Ano, když tam přišli v populaci, v té době, byl nárůst nákaz, musel být logicky i u těch dětí.

Následně po poklesu v období vánočních prázdnin byl na začátku roku 2021 opět pozorován nárůst na mateřských a základních školách, úplně stejně. V lednu víme všichni, začal ten obrovský nárůst ve veškeré populaci, takže logicky musel být i ve školách. Pokračuji dále. Počet ohnisek v mateřských a základních školách postupně narůstal až k velmi vysokým hodnotám registrovaným v únoru. Po uzavření téměř veškeré prezenční výuky po 1. 3. počty ohnisek i nakažených výrazně poklesly. Tak, jak je to napsáno, díky zavření nám to pokleslo. Stačí otočit jednu stránku, kde máte grafy, tam je uvedena čára, kdy bylo uzavření. Na té čáře je jasně vidět, že to uzavření přišlo v okamžiku, kdy už pandemie byla na ústupu, kdy to vlastně klesalo. Takže ve své podstatě to uzavření škol, respektive ten pokles by se udal i bez uzavření škol. Takže já to teď jednoduše shrnu. Možná jsem lehce zaujatý a, jak jsem říkal, určitě asi nejsem úplně přesný.

Na mě to budí dojem, že testování ve školách bylo zbytečné, protože záchyt byl prakticky nulový, vynaložila se na to spousta peněz, a to, že jsme měli nejdéle snad v Evropě, nevím, jestli na světě, uzavřené školy, bylo v podstatě naprosto chybným krokem, který se možná ještě projeví, nejenom z hlediska vzdělání dětí, ale do jisté, už jsem na to zaznamenal nějaké částky, i z hlediska rozvoje běžných nemocí, které se neprojevily, teď budeme mít nárůst různých jiných infekcí, které by se přirozeně měly projevit v kolektivu dětském a nebude ta kolektivní imunita, nebo respektive můžou tam být i další příznaky tohoto typu. Ale já nejsem doktor, toto nemohu hodnotit. Chtěl jsem jenom říct, že z hlediska statistiky ten materiál je připraven, takže tam máme nějaká data, dokonce v tomto případě předpokládám, že oficiální, ale naprosto podporuji to, že bych chtěl, aby se udělala ta ekonomická analýza toho. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, děkuji vám za rychlé zhodnocení předloženého materiálu, dalším přihlášeným do rozpravy je pan předseda Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Plynule navážu na pana senátora Plevného. To je úplně stejný postup jako s uzavřením okresů v Královéhradeckém kraji.

Čísla potom potvrdila, že ty okresy byly uzavřeny v době, kdy to nakažení začalo klesat, takže úplně stejně, jenom to potvrzuje to, že vláda, resp. ministerstvo zdravotnictví nebo pan premiér, těžko se v tom vyznat, reagují vždycky až ex post. Ale teď zpátky k tomu.

Proč jsme chtěli vyhodnotit tu efektivitu testování? Zaprvé, pochopitelně takový ten přízemní důvod, to jsou finance a k čemu to vlastně bylo. Z mého pohledu to bylo hlavně proto, co bude. Co bude od 1. září. Podívejte se, k čemu došlo tento týden, zpětně, není to o testování, je to o rouškách, ale ty k tomu patří, ejhle, tři kraje, roušky jsou povinné ve školách, ve zbytku, v 11 krajích, resp. v desíti plus v Praze, povinné nejsou. Ale ministerstvo zdravotnictví se jako čert kříže, resp. možná z hygieny, brání tomu to řešit po okresech. Řeknu jeden případ.

Šumperský okres je na tom špatně, ne úplně špatně, ale má vyšší čísla. Díky Olomouckému kraji tam ty děti roušky mít nemusí. Naopak v Jihočeském kraji jsou okresy, které jsou na tom velice dobře, ale díky celkové nákaze nebo celkovému číslu Jihočeského kraje tam ty roušky musí mít všichni. Úplně stejný případ je Zlínský kraj. Ta opatření jsou naprosto nepochopitelná, podle mě i neefektivní, proto je tam navrhován i ten třetí bod. Bude to znít divně, skoro už bych odepsal opravdu tento školní rok, který za nějaké tři týdny skončí, ale my opravdu musíme tlačit na vládu, na ministerstvo zdravotnictví a na pana premiéra, abychom měli jasně dopředu stanoveno, jak se bude postupovat ve školách od 1. září.

Mimochodem ta čísla dosvědčují také to, že když potom se to třeba zase rozběhlo po otevření škol, tak to byly lokálně uzavřené problémy, které se daly velice, velice jednoduše odchytit, v podstatě zamezit tomu šíření. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, čili rozpravu končím. Přeje si vystoupit k právě proběhlé rozpravě paní navrhovatelka? Ano, přeje. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji kolegům. Omlouvám se za tu rychlost, ale ministerstvo mělo skutečně čas a termín a nesplnili, takže proto to bylo ze včerejška na dnešek. Když dovolíte, tak bych vám přečetla svůj návrh na usnesení a poprosím vás o podporu.

Návrh usnesení senátorky Jitky Chalánkové, na usnesení Senátu v informaci o plnění usnesení Senátu č. 173 ze dne 21. dubna 2021.

Senát

I. bere na vědomí statistiku zaslanou ministerstvem zdravotnictví jako odpověď na usnesení Senátu č. 173,

II. žádá ministerstvo zdravotnictví, to tam doplním, o doplnění vyhodnocení efektivity testování dětí jako podmínky pro školní docházku tak, jak bylo usnesením Senátu č. 173 požadováno; termín tam už nedávám, ten už proběhl, takže ať to vypracují ještě jednou a lépe,

III žádá ministerstvo zdravotnictví o nastavení odůvodněných a přiměřených opatření na školách v novém školním roce 2021 až 2022 s ohledem na výsledky vyhodnocení efektivity testování a na rozdílnou epidemiologickou situaci v jednotlivých okresech; v každém případě musí být respektován nejlepší zájem dítěte a princip právního státu,

IV. pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení ministrovi zdravotnictví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovatelko. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Zdeňku Nytrovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou děkuji. V rozpravě vystoupili dva senátoři a paní předkladatelka, já navrhuji, abychom hlasovali a schválili upravený návrh usnesení, tak jak ho přednesla paní senátorka Chalánková. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego. Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku, naposledy dnes.

Budeme hlasovat o předneseném návrhu, který jsme slyšeli.

V sále je přítomno právě 44 senátorek a senátorů, kvórum máme 23.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 80, schválit tento návrh, při kvóru 23, pro bylo 42, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Děkuji za projednávání tohoto bodu, které končím, končím dvoudenní maraton. Ani jsme nevyužili hlasování a projednávání po 21. hodině. Všem přeji krásnou cestu domů a mějte se fajn.

(Jednání ukončeno v 20.03 hodin.)