Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 21.07.2021

(1. den schůze – 21.07.2021)

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 14. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh OV podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107 z roku 1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 2. července 2021 a oznamuji vám, že z dnešní schůze se omluvili senátoři Josef Klement, Ivo Trešl, Zbyněk Linhart a Jan Žaloudík. Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali, pokud jste tak již neučinili, svými identifikačními kartami. Zatím vidím, že je zaregistrováno 53, 55 senátorek a senátorů.

Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 14. schůze byli senátoři Patrik Kunčar... Vidím ho tady? Ano, vidím ho. A Zdeněk Hraba. Rovněž přítomen. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu, nebo jiné návrhy? Není tomu tak. Takže než přistoupíme k hlasování, spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36, budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Patrik Kunčar a Zdeněk Hraba. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 1 přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum 37, pro 69. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Patrik Kunčar a Zdeněk Hraba. Já jim blahopřeji.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 14. schůze Senátu. Pořad máte na lavici. Jako první bod schůze OV navrhuje zařadit senátní tisk č. 123, novelu Listiny základních práv a svobod, dále, to tam máte vyznačeno přeškrtnutím, OV navrhuje vyřadit senátní tisky K 049/13, K 042/13 a K 050/13, protože pro VEU vzal na vědomí. Dále OV navrhuje zařadit na program senátní tisk č. 130, což je návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021, o změně některých zákonů, a to jako bod č. 15, dále senátní tisk č. 129, vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně a Senátu PČR k vyslovení předchozího souhlasu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady č. 168/2007, o zřízení Agentury EU pro základní práva, a to jako bod č. 6, v bloku ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, který bude následovat po bodu ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Ostatní pevná zařazení jednotlivých bodů máte uvedena v upraveném návrhu pořadu. Já se ptám, jestli má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Já vám děkuji.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích... Což tady nemáme žádné ty návrhy, takže to máme všechno za sebou.

Ještě musíme udělat jednu věc, důležitou. Předseda vlády svým dopisem ze dne 14. června 2021 požádal jménem vlády Senát, aby projednal senátní tisk č. 130 ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu. Poslanecká sněmovna projednala tento návrh zákona 7. července ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. My nyní podle § 118 odst. 1 nejprve rozhodneme, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme návrh zákona ve zkráceném jednání. To znamená, já spustím znělku a potom o tom budeme hlasovat.

V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, při kvóru 37, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme nebo vyhovujeme žádosti vlády a projednáme návrh zákona, který má senátní tisk č. 130, ve zkráceném jednání. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 2 pro 72, při kvóru 38, návrh na zkrácené jednání byl schválen.

Nyní můžeme hlasovat o schválení pořadu jednání 14. schůze Senátu, tak jak byl přednesen. Už nebudu spouštět znělku, rovnou pouštím hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s pořadem jednání, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 3, při kvóru 38, pro 72, návrh pořadu jednání byl schválen, tak jak vám byl předložen.

My můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu, což je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Tisk č. 123

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 123. Návrh uvede zástupce skupiny senátorů Martin Červíček, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vám v krátkosti nastínil předmět projednávaného senátního návrhu zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, který byl postoupen z Poslanecké sněmovny, my jsme jej v minulém volebním období už jednou projednávali a schválili. S ohledem na tu podrobnou diskusi, která tomu předcházela, si dovolím pouze v krátkosti nastínit ty nejdůležitější skutečnosti.

Předkládaný návrh zavádí explicitní právo na obranu života coby jednoho ze základních právem chráněných statků, přičemž rovněž jednoznačně stanovuje, že může jít i o obranu ozbrojenou.

Rovněž se explicitně vyzdvihuje institut pomoci v obraně, tedy situace, kdy není obráncem bráněn přímo jeho život, ale život jiného člověka. Právní úpravu nakládání se zbraněmi, které lze k sebeobraně použít, tento návrh přenechává běžnému zákonu. Dovolte mi zkonstatovat, že předmětem návrhu na změny Listiny základních práv a svobod je vložení jediné věty do článku 6 odstavec 4, která zní: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Jedná se tedy o zakotvení práva bránit život i se zbraní jako základního lidského práva a o posílení tohoto práva v hierarchii práv na úroveň nejvyšší, úroveň ústavní změnou Listiny základních práv a svobod. Tak jako v minulosti byla zakotvená práva upravena prostým zákonem, toto právo nikdo nezpochybňoval. A přesto zákonodárce, vědom si významu takového práva, nakonec povýšil takové právo na právo ústavní. Namátkou uveďme třeba právo shromažďovací.

Smyslem novely Listiny základních práv a svobod je pro futuro zachovat právo bránit sebe nebo jiného člověka za jednoznačných podmínek daných trestním právem, tedy i se zbraní v ruce. Je to tedy garance zákonodárce, že ponechá občanům po předpokládané, možné regulaci alespoň nějakou možnost se efektivně bránit. Zakotvení práva bránit i se zbraní v Listině základních práv a svobod má nejenom symbolický charakter, ale může sloužit i jako pojistka do budoucna, když jakékoli omezení takového práva zákonem někdy v budoucnosti by nakonec podléhalo ústavně komfortnímu přezkumu, zda je v souladu s příslušným článkem listiny, tudíž v rámci ústavního pořádku.

Předkládaný návrh nijak neoslabuje roli státu při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti a plně ji respektuje. Doplňuje na ústavní úrovni jinak v obecném právu již běžně přítomnou a uznávanou možnost a někdy i nutnost obrany individuální. Pokud mluvím o předpokládané regulaci, mám na mysli nijak neskrývané tendence k faktickému zákazu nošení při sobě čehokoliv, co by mohlo být použito jako zbraň. Senátní návrh tak reaguje na situaci, kdy v některých státech EU došlo k faktickým zákazům nošení jakýchkoli věcí nutné obraně použitelných jako zbraň a tedy k takovému omezení, že není reálné mít zbraň v okamžiku ohrožení života u sebe.

Odzbrojení spořádaných obyvatel s legálně vlastněnými zbraněmi, ke kterým směřují některé úvahy o regulaci, má za cíl zamezit straně zločinu takové zbraně mít. Problém je ale v tom, že se zločinci nikdy nikoho nebudou ptát, zda mohou mít zbraň či nikoliv, prostě si ji pořídí nelegálně. Tedy represivní možnost práva v tomhle případě pak selhává a oslabí v konečném efektu toho, koho má bránit, tzn. spořádané občany.

Častým argumentem proti novele i při posledním jednání Senátu bylo, že novelizované znění Listiny základních práv a svobod posílí právo vlastnit střelnou zbraň. To je samozřejmě nesmysl. Při všech použití dostupných výkladových metod k takovému závěru z textu novely listiny prostě dojít nelze. O střelné zbrani novela vůbec nehovoří, není to jejím smyslem. Naopak ponechává na úrovni běžných zákonů zákonodárci možnost regulace jednotlivých druhů zbraní, a to i věcí, které zbraněmi být mohou. Třeba vycházková hůl. Připomínám, že v diskuzi jsme vždycky kvitovali úroveň zbraňové legislativy v České republice.

Jiným argumentem tvářícím se jako výklad ústavy je tvrzení, že novela umožní nebo snad povzbudí zakládání domobran a bojůvek. Není to pravda. Novela nijak nemění vymezení nutné obrany nebo krajní nouze. Pokud v mantinelech nutné obrany a krajní nouze někdo použije zbraň k odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku, respektive nebezpečí, na zákonem chráněný zájem nebo na určité subjektivní právo, má na to právo i dnes. Jen intenzita jeho zásahu nesmí být nepřiměřená hrozící újmě. Takto se smí dnes chovat kdokoliv, novela nic v tomto směru nemění.

Pravdivý není ani argument odpůrců, že směrem k evropskému právu je tato úprava bezvýznamná. Souhlasit lze pouze s tezí, že nemůže mít dopad na poslední zbraňovou směrnici. Může ale působit jistě do budoucna. Ne vždycky se podaří zbraňová směrnice upravit do stávající legislativy takovým způsobem, že nedozná změn v souvislosti s předpokládaným záměrem České republiky v oblasti zbraňové legislativy. Střet sekundárního práva Evropské unie je s ústavním právem členského státu otázkou, která dosud nebyla vyřešena.

Nejenom náš, ale i např. německý ústavní soud se už vyslovil ve smyslu, že si v jistých případech vyhrazuje právo neaplikovat automaticky právo Evropské unie, bude-li v kolizi s ústavním právem nebo ústavou chráněnými základními lidskými právy. Přijetí této úpravy tak může pro futuro zásadně posílit argumentační pozici České republiky při vyjednávání národní zbraňové legislativy.

Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi vás požádat, abychom tuto symbolickou změnu, která do budoucna vytváří prostor pro to, aby Česká republika mohla nadále určovat pravidla zbraňové legislativy, abychom tuto novelu Listiny základních práv podpořili, neboť nemění jakýmkoli způsobem v současné době zákonnou úpravu v rámci legislativy České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk č. 123/2, zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Balatka. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 123/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Holásek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, dovolte mi přednést stručnou zpravodajskou zprávu stran senátního tisku č. 123. Já bych si dovolil stručně zrekapitulovat, případně doplnit to, co bylo předneseno ze strany zástupce navrhovatelů senátního tisku a samozřejmě vás informovat o usnesení ústavně-právního výboru.

Jak už tady bylo řečeno, senátní tisk navrhuje změnit nebo doplnit Listinu základních práv a svobod v čl. 6 listiny, který pojednává právo na život, tak, aby toto ustanovení bylo doplněno možností a právem bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní za podmínek, které stanoví zákon.

Já bych stručně zmínil dosavadní legislativní proces. Jak už bylo řečeno, jde o senátní návrh, kdy byl schválen v Senátu. Vláda jej projednala v červenci minulého roku a vyjádřila s ním souhlas. V Poslanecké sněmovně byl návrh ústavního zákona projednáván ústavně-právním výborem a výborem pro bezpečnost. Oba dva výbory jej schválily a poté byl schválen samotnou Poslaneckou sněmovnou, kde bylo dosaženo ústavní většiny tří pětin všech poslanců.

Co se týká obsahu, já si dovolím stručně zrekapitulovat článek 6 listiny, že je to krátké právo na život, má následující podobu.

Odst. 1.: „Každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením.“

Odstavec 2.: „Nikdo nesmí být zbaven života.“

Odstavec 3.: „Trest smrti se nepřipouští.“

A konečně odstavec 4.: „Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.“ Zde se navrhuje doplnit větu: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Já bych znovu uvedl, že současná platná právní úprava se touto navrhovanou změnou Listin základních práv a svobod nemění. Výkladem tohoto ustanovení listiny, ve vazbě na ustanovení trestního zákona, zejména ustanovení ohledně nutné obrany, docházíme k tomu, že možnost nebo právo bránit život se zbraní zakládá i současná právní úprava. Byla tady uvedena ustanovení nutné obrany, nebudu je opakovat. Pouze si dovolím doplnit to, že k nutné obraně může už za současné úpravy jednotlivec použít všechny dostupné prostředky, a to včetně zbraně, tak jak je definována trestním zákoníkem. To znamená, cituji: „Cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznější.“

To znamená, pokud to ještě jednou zopakuji, jednotlivec za stávající situace může použít za účelem ochrany života a za dodržení podmínek nutné obrany též legálně drženou střelnou zbraň.

Ústavně-právní výbor projednal návrh ústavního zákona na své 18. schůzi a přijal k němu své 74. usnesení, kdy návrh zákona schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já bych jenom uvedl několik důvodů, které si myslím, že byly nejpodstatnější pro diskusi v ústavně-právním výboru. Některé už tady zazněly z úst pana navrhovatele. Jednak navrhovaný zákon můžeme vnímat jako ústavní pojistku proti budoucímu možnému omezení práva na obranu se zbraní. Pokud bude zakotveno na úrovni listin základních svobod a bude součástí ústavního pořádku, potom bude možné se bránit případně i u Ústavního soudu ústavní stížností.

Dalším důvodem, který bych zmínil, je to, že dosud je toto právo obsaženo, v právu na život, v článku 6, jak jsme si řekli. Nicméně dále se dovozují výkladem aplikací ustanovení trestního zákona. Tento výklad se může změnit, takže ta garance na ústavní rovině vlastně tu současnou právní pozici potvrzuje.

Je taky nutno uvést to, že toto ustanovení zamezuje možnému relativizování nebo omezování vlastnického práva ke zbraním jakékoli povahy. Vztahuje se tedy nejen na střelné zbraně, ale rovněž na další předměty, obranné prostředky, které pro obranu mohou být použity. Konečně návrh změny listiny má širokou podporu a ta textace, kterou máme před sebou, je velmi kompromisní, a věřím, že přijatelný, návrh. Takže se vrátím k usnesení ústavně-právního výboru.

Znovu opakuji: Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mou osobu. A konečně, pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, zaznamenával si její výsledky a případně nás potom s průběhem rozpravy seznámil. Senátní tisk projednal také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk 123/2. Prosím, ptám se pana zpravodaje zahraničního výboru, pana senátora Balatky, zda si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, rád bych vás seznámil s výsledkem nebo s usnesením, které bylo přijato na 15. schůzi výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, k návrhu ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod ve znění ústavního zákona č. 162/1998. Musím konstatovat, že výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Miroslava Balatku,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Pavla Fischera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Tak, do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, aspoň nikoho nevidím. To znamená, v tom případě obecnou rozpravu uzavírám. Už se hlásí pan senátor Hraba. Prosím, pane senátore. Máte to s chlupem. Prosím, pan senátor Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, milí kolegové, já bych snad jenom doplnil slova navrhovatele a slova zpravodaje ústavně-právního výboru, neboť jeden argument ještě nezazněl. Argument, který se vyskytoval ve zprávě, kterou připravil legislativní odbor, byla zmínka o superfluu takovéhoto návrhu. Já bych chtěl upozornit, že římské právo a právo 2000 let pracuje se zásadou superfluum non nocet, tedy „nadbytečnost neškodí“. Pracuje s ní nejenom teorie práva, ale pracuje s ní i český Ústavní soud. Například v rozhodnutích, plenárních rozhodnutích a nálezech č. 43 z roku 1997, nález Ústavního soudu 17 z roku 1995. To znamená, že argument, že je něco nadbytečné, není argumentem, který by měl návrh shazovat, protože je aprobovaný i českým Ústavním soudem jako argument, který právní úpravě nijak neškodí.

Já bych možná ještě zmínil a zdůraznil, že opravdu tato novela nijak nemění stávající právní úpravu držení zbraní, držení střelných zbraní, držení palných zbraní, abych byl ještě konkrétnější. Určitě bych podtrhl i možnost širší a lepší vyjednávací pozice pro českou vládu, ať už bude to vláda jakákoliv, směrem k EU.

Ústavním zakotvením v Listině základních práv a svobod bude mít koneckonců i český Ústavní soud argument v případných sporech, které se mohou týkat vztahu sekundárního evropského práva a českého ústavního práva. Zásada, že by snad evropské právo mělo mít vždy přednost před právem členského státu, není zakotvena v primárních smlouvách, v primárním evropském právu. Takže určitě tato otázka bude ještě zajímavá.

Nicméně pokud dojde ke schválení této novely, určitě se posílí významně pozice českého státu. Já bych vás chtěl rovněž, stejně jako navrhovatel, neboť jsem připodepsal tento návrh zákona, požádat o podporu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Adéla Šípová. Připraví se paní senátorka Jitka Chalánková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážení kolegové, já budu velice stručná. Já se k tomu potřebuji vyjádřit, protože ústavnost je pro mě velice důležitá. Já bych chtěla říct, že nadbytečnost sice neškodí, ale ani neprospívá. Já si myslím, že vlastně současný výklad... Tahle novela nepřináší podle mě nic nového. Nepřináší... Obávám se, že může ve výkladu naopak přinést zmatek. Proto já tuto novelu nepodpořím, protože si myslím, že k Listině základních lidských práv a svobod je potřeba přistupovat opravdu navýsost opatrně, protože může přijít další požadavek na změnu. Já si nesmírně vážím těchto norem. Je to součást ústavního pořádku. Každé slovo navíc může rozházet budoucí výklad. Proto říkám, nebo chci vám sdělit, že to nepodpořím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko. A protože do obecné rozpravy nikdo další přihlášen není, obecnou rozpravu uzavírám, tentokrát již definitivně. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje k obecné rozpravě se vyjádřit? Není tomu tak. Ptám se pana negarančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit, pana senátora Balatky, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? (Z pléna: Já se omlouvám, my máme lidi na tiskovce. Nečekali jsme, že to bude tak...) Dobře, za chviličku, paní předsedkyně.

Nechce se vyjádřit. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Prosím, pane garanční zpravodaji, vy musíte. To znamená, minimálně, když se nechcete vyjádřit, nás musíte seznámit s proběhlou rozpravou a říci, o čem a jak budeme hlasovat. Mám tady avizovánu potom zřejmě žádost o přestávku. Prosím, aby mi bylo sděleno, o jak dlouhou přestávku případně je žádáno. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jan Holásek:  Já bych asi jenom stručně zrekapituloval obecnou rozpravu. Vystoupili dva senátoři, s tím, že máme tady dva výborové návrhy schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám. Bylo mi to avizováno, ale prosím případně předsedu Senátu nebo nějakého senátora z daného klubu, například paní senátorku Horskou, která mi to říkala zatím neformálně, aby předstoupila před řečniště a požádala o přestávku. Následně jí samozřejmě vyhovím, ale udělejme to tak, jak to má být, aby nedošlo k nedorozumění. Takže prosím pěkně, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Žádám v tuto chvíli o desetiminutovou přestávku, protože mí kolegové z klubu jsou teď na tiskovce a nebylo by fér, kdyby se nemohli účastnit hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní senátorko, a vyhlašuji přestávku do 10:41 hodin. Prosím.

(Jednání přerušeno v 10.31 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.41 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, je 10:41 hodin. Přestávka končí. Pokračujeme v projednávání bodu č. 1, s tím, že jsme si vyslechli zprávu garančního zpravodaje, který nás seznámil s průběhem rozpravy, sdělil nám, že máme jediný návrh na hlasování, a to je návrh schválit. Předtím, než budeme hlasovat o návrhu schválit, spustím znělku, abych vás všechny raději znovu svolal. A potom vás ještě všechny odhlásím. Nyní se s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně Seitlová, která může vystoupit kdykoliv, prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, děkuji vám za to, že jste dali tu desetiminutovou přestávku, protože jsme skutečně byli na tiskové konferenci, která se trošku protáhla, a nebyli bychom přítomni. Přitom je to tak, že bych se ráda vyjádřila k tomu návrhu, který před námi leží. Myslím, že i paní předsedkyně našeho klubu by se ráda vyjádřila.

Obsahem navrhované změny Listiny základních práv a svobod má být povýšení práva bránit život svůj či jiného člověka se zbraní na úroveň ústavní.

Nejsem odborníkem na zbraně, proto jsem podrobně a velmi pozorně sledovala debatu, která v těchto prostorách v Senátu již probíhala. Zazněly tu argumenty zastánců návrhu i odpůrců návrhu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, prosím o klid, vím, že to není úplně standardní, ale je to naprosto v souladu s jednacím řádem. Prosím o klid. Pokračujte, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Bylo to tak, že v tomto Senátu, který měl trochu jiné složení, nakonec ve velmi těsném hlasování prošlo postoupení návrhu změny ústavy, změny Listiny základních práv a svobod, do Poslanecké sněmovny. Návrh byl iniciován především peticí proti evropské směrnici, jejíž transpozice vyvolala obavy myslivců a také sportovních střelců z odebírání zbraní. Kolem toho běžela na webech a na všech IT sítích, sociálních sítích, spousta až zavádějících informací. Experti právnických fakult z Prahy, Brna a Olomouce v oblasti ústavního a trestního práva se však shodovali a shodují na fakticky chybějícím smyslu a rozpoznatelných přínosech tohoto návrhu změny ústavy. Neupravuje žádné nové právo, ani žádná práva nerozšiřuje. Naopak upozorňují na vznik interpretačních nejasností při jejím přijetí. Jednohlasně uvádějí, že vložení navrhované věty do listiny držitelů zbraní žádnou jistotu proti jejich regulaci nedává, to je ta regulace, která měla přicházet směrnicí.

Navrhovaná úprava neposkytuje žádnou ochranu před povinností transponovat sekundární evropské právo a je tedy z tohoto pohledu a z mého pohledu naprosto zbytečná. Myslím, že naše předpisy upravují právo držení zbraně a nutnou sebeobranu, jsou kvalitní a není třeba je rozšiřovat ani zužovat. Jsem přesvědčena, že zásahy do naší ústavy mají být prováděny s veškerou odpovědností a pouze v jednoznačně odůvodněných případech. Jestliže je cílem návrhu deklaratorně a hlavně symbolicky posilovat použití zbraní, pak to naopak považuji za nebezpečný symbol, se kterým se nemohu ztotožnit.

Různé militantní skupiny ho mohou zneužít pro jejich požadavky, dovolávat se lidského práva chránit život i se zbraní, při jakýchkoliv situacích společenského napětí. Víme, že ta rizika tady jsou. Z těchto a dalších důvodů jsem hlasovala proti přijetí tohoto návrhu, ve svém postoji zůstávám pevná. Myslím si, že přijetí tohoto symbolického návrhu posílení významu zbraní a držení zbraní nepřinese naší zemi nic pozitivního.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Nyní budeme postupovat tak, jak jsem říkal, to znamená, před hlasováním spouštím znělku.

Nyní vás všechny odhlásím, prosím... Právě se stalo, tak se postupně přihlaste. Chvilku ponechám čas.

Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů. Předtím, než budeme hlasovat, upozorňuji, že v tomto případě se jedná o hlasování, kdy jsou ke schválení návrhu zákona, neboť se jedná o ústavní návrh zákona, potřebné 3/5 z přítomných senátorů, to znamená, kvórum je 44 v tomto případě, jak asi tam na tabuli vidíte.

Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně je přítomno 73, při kvóru 44, pro 54, návrh zákona byl schválen, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Tím máme projednávání tohoto zákona za sebou. Projednávání tohoto zákona končím. Pardon, omlouvám se...

Hlásí se pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, jako předseda klubu máte možnost vystoupit kdykoliv, prosím.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych jenom rád, aby se nestala tradice z toho, že kdokoli s přednostním právem vystoupí do rozpravy, mimo rozpravu, chápu zdůvodnění paní místopředsedkyně, ale nerad bych, aby se z toho stala tradice. Myslím si, že kdyby paní místopředsedkyně požádala o otevření obecné rozpravy, tak bychom jí to určitě umožnili a bylo by to férovější. Tady vystupuji na záznam a jenom říkám, aby z tohoto se nestala tradice, nebylo by to hodné Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, ještě se hlásí pan navrhovatel Martin Červíček, prosím, pane navrhovateli.

Senátor Martin Červíček:  Vážení kolegové, prosím, dovolte mi poděkovat všem, kteří hlasovali, nejenom pro, ale i vyjádřili jiný názor za navrhovatele, za tu víc jak rok a půl dlouhou, trvající diskusi, protože si myslím, že mnoho argumentů, které tady zaznívaly, byly vedeny jenom tou nejlepší možnou snahou, abychom případně schválili něco, co bude mít nějaký smysl. Děkuji všem. Díky ještě jednou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli, a dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů

Tisk č. 115

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 115. Já tady vítám pana ministra životního prostředí Richarda Brabce a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, vítejte v českém Senátu, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane ministře, vydržte chvilku. Prosím všechny nejen v sále, ale i na příslušných místech, kde je možné sledovat jednání, aby ztišili svůj hlas. Případně prosím, aby ti, co to mají na starosti z hlediska jejich pořádku, aby zajistili, aby se ztišili. Prosím zejména tribunu pro veřejnost, prosím, klid. Jestli chcete slavit, slavte jinde. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedo, že jste se mě zastal. Já jsem zvyklý z Poslanecké sněmovny na větší ústrky, abychom se prosadili s projevem. Rozumím té krystalické radosti, která tam vytryskla, ale samozřejmě děkuji za prostor.

Takže ještě jednou, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám stručně, nebo se o to aspoň pokusím, představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti tzv. invazních nepůvodních druhů.

Já bych si hned na začátku dovolil velmi krátce říct, že ten invazní nepůvodní druh je definován jako takový druh, u něhož bylo zjištěno, že jeho zavlečení či vysazení nebo šíření ohrožuje biologickou rozmanitost a stávající ekosystémové služby, nebo na ně má nepříznivý dopad. Tolik, řekněme, k té definici.

Pod tím pojmem invazní nepůvodní druh dnes si můžeme představit seznam, který je vytvořen na evropské úrovni. Momentálně je tam 66 druhů a řada z těchto druhů žije i v České republice a týká se tedy i nás. Jen pro zajímavost, určitě vás některé z nich napadnou rovnou, je to třeba bolševník velkolepý, pajasan žláznatý, jsou to různé druhy amerických raků, které vytlačují české raky kamenáče. Je to nutrie, takové to roztomilé zvířátko, které všichni považujeme, mnozí z nich ho krmí a ono se nám dnes rozmnožuje zcela neřízeně. Je to třeba mýval, jsou to různé druhy ryb. Je to třeba želva nádherná, která už se taky běžně pohybuje v české přírodě a vytlačuje původní domácí druhy.

To nařízení Evropského parlamentu je částečně přímo použitelný právní akt, ale vedle toho ve značné míře zavazuje členské státy, tedy i Českou republiku, aby přijali potřebná regulační, izolační či tzv. eradikační opatření, tedy opatření na odstranění, která zabrání dalším způsobům nezáměrného šíření těchto druhů.

Cílem projednávaného návrhu zákona je tedy vytvořit vnitrostátní právní rámec, který umožní kompetenční procedurální a sankční zajištění systému těchto opatření.

V souvislosti s implementací tzv. invazního nařízení se mj. také odstraňuje trvající deficit spočívající v neprovedené adaptaci právního řádu ČR, již na nařízení Rady č. 708/2007, o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře, které zavádí sektorově úzce zaměřená omezení týkající se povolování využití této specificky vymezené kategorie nepůvodních druhů.

Vedle hlavního předmětu návrhu zákona se v návaznosti na pokračující elektronizaci veřejné správy upravuje také otázka informačních systémů v ochraně přírody a krajiny. Stěžejní částí projednávaného návrhu zákona je novela zákona o ochraně přírody a krajiny, ale potřebné úpravy se provádějí také v jiných právních předpisech, souvisejících především s gescí ministerstva zemědělství. Jedná se třeba o zákon o myslivosti, lesní zákon, zákon o rybářství. Dílčí změny se potom navrhují také v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, vodním zákoně a dalších.

Ten návrh zákona vláda schválila v lednu loňského roku. V průběhu 1. pololetí letošního roku se jím zabývala Poslanecká sněmovna, byla diskutována celá řada pozměňovacích návrhů, z nichž některé byly přijaty. Ty, které byly přijaty, se v zásadě nedotkly samotné oblasti invazních nepůvodních druhů, ale spíše právě navazujících zákonů. Já jsem rád, že nebyly přijaty žádné pozměňovací návrhy, a také tam byly navrženy, které by nevhodně oslabovaly stávající úroveň ochrany přírody a krajiny.

Závěrem mi dovolte, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abych vás požádal o podporu návrhu zákona, ve znění, v jakém byl postoupen Senátu Poslaneckou sněmovnou. Těch důvodů je několik. Zaprvé tady běží už infringementová řízení z pohledu Evropské komise, protože příprava a diskuse toho návrhu trvala poměrně dlouho. Byla velmi intenzivní, nejen s ministerstvy, ale se skupinou takzvaných hospodářů v krajině, s myslivci, zemědělci, včelaři, celou řadou dalších skupin, které se do toho zapojovaly. Já si troufám říct, že ta navrhovaná novela představuje kompromis vyjednaný se všemi, a proto bych vás velmi rád požádal o jeho schválení v původním znění. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře a pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 115/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 115/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Hynek Hanza. Nyní ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Hynek Hanza:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové.

Pan ministr mi ulehčil práci, protože popsal v podstatě celou materii, kterou máme pod senátním tiskem 115. Tuto materii projednával náš výbor na své 9. schůzi 14. července.

Musím zmínit jeden takový aspekt toho projednávání, protože se to projednávání převážně točilo okolo právě zmiňované části 8, to je zrušení novely mysliveckého zákona. V rámci projednávání jsme byli trošku v menšině jako senátoři výboru. Bylo nás tam 7, jinak ostatních zelených kamizol bylo výrazně více. O zákoně, který se týká invazivních nepůvodních druhů, jsme téměř nemluvili. Mluvili jsme o tom, jestli tam nechat část 8, nebo ne. Jestli nechat novelu z roku 19 mysliveckého zákona, či nikoliv.

Na můj návrh výbor schválil toto usnesení: Doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Hynka Hanzu a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

K tomu pozměňovacímu návrhu... Jeho obsahem je v podstatě vyjmutí části 8, toho přílepku o zrušení novely z roku 19, a podrobněji se k tomu dále vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanoviska. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Petr Šilar? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vám, kolegové a kolegyně, bych chtěl předložit zprávu, která je v našem výboru. Bylo to skoro taktéž jako ve výboru pro životní prostředí. Shodou okolností jsme to projednávali ve stejný den i ve stejnou hodinu, takže jsme nemohli ani ty věci konzultovat, což byla asi chyba.

Projednali jsme a samozřejmě k samé podstatě zákona o těch invazních druzích jsme přijali souhlas. Doporučili jsme, jako výbor, schválit ve znění Poslanecké sněmovny. S tím, že to usnesení jste dostali a je tady předloženo.

Zazněl tady návrh schválit ve znění z Poslanecké sněmovny. Samozřejmě jsme diskutovali ten přílepek přílepku, jak jsem ho nazval, protože zrušení té novely mysliveckého zákona se tam dostalo z časové tísně ve sněmovně, protože v mysliveckém zákoně, který se připravoval a proběhl až do druhého nebo do třetího čtení, tam tato situace byla řešena věcně a byla tam navržena změna, ale protože ten zákon o myslivosti se ve sněmovně už nestihne projednávat, tak tam byl nakonec na poslední chvíli přijat ten, říkám, přílepek přílepku, to znamená ten bod č. 8, o vyřazení té novely zákona.

Bohužel, jak se ukázalo, a za to bych chtěl poděkovat naší legislativě, velkou legislativní chybou, která tento návrh trošku zdiskreditovala... Přes to přese všechno jsme na výboru pro to hlasovali, byl přijat ten návrh na schválení i s vědomím toho, že tam je tato chyba, aby prostě ten zákon byl přijat, protože tam je tolik pozitivních věcí, které jsou potřeba, a byli jsme, myslím, že i pro předkladatele, ministerstvo životní prostředí, by to bylo velmi ulehčeno.

Dostáváme se do situace, kdy sněmovna je de facto už paralyzovaná, je velká obava, s tím, že když tam teď pošleme cokoliv s nějakým pozměňovacím návrhem, tak si myslím, že to na té zářijové schůzi ani s velkou pravděpodobností nebude možné projednat. Ale to neznamená k tomu, abychom ten zákon nepřijali tak, jak by měl být správně.

Chtěl bych se vyjádřit i k pozměňovacímu návrhu, který předložil kolega Nytra. Já jsem ho v průběhu jednání výboru s našimi legislativci taky konzultoval, ale v nastalém jaksi zmatku nebo hlasování jsem nakonec o něm nedal hlasovat, ani jsem ho nepředložil, ale kolega Nytra a spol. ten pozměňovací návrh připravili, myslím, v souvislosti s tím, který by jim umožnil schválit ten zákon i s tou přílohou č. 8, čili nechci to zamotávat, ale jenom zopakuji, za náš výbor, že vás žádám o podporu přijetí v Poslanecké sněmovně. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za příspěvek zpravodaje. Já se ptám, podle § 107 jednacího řádu, jestli si někdo přeje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Protože tomu tak není, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je jako první písemně přihlášený pan senátor Michael Canov. Pane senátore, prosím. Máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se ve svém příspěvku budu taktéž věnovat té osmé části, která navrhuje, aby z lesního zákona vypadl ten tehdejší přílepek o mysliveckém zákoně.

Vrátím se do situace, kdy novela lesního zákona, včetně toho mysliveckého přílepku, byla přijata. Bylo to dne 31. října 2019, kdy já osobně jsem přednesl návrh na to, aby ta myslivecká část z té novely lesního zákona byla vyňata pozměňovacím návrhem. K tomu se Senát neodhodlal s tím, že odůvodnění neznělo to, že by byli senátoři proti tomu, aby se ten myslivecký přílepek zrušil, jako takový, protože ten byl takový, že přenášel pravomoci a zodpovědnosti na státní úředníky. Dostal se do toho návrhu zákona poslaneckou iniciativou ve sněmovně na poslední chvíli, kdy to tam přes některé poslance protlačilo hnutí DUHA. Nebylo to nijak projednáno s mysliveckými organizacemi, mezi nimi to vzbudilo velké pobouření. Strašně proto bojovali, aby to bylo odstraněno.

Nicméně tehdy v Senátu převážil názor, že pokud bychom přijali pozměňovací návrh, tak by lesáci přišli o kompenzace za kůrovce, na které už dlouho zoufale čekali a které měli velmi potřebné. Přestože by to prodloužení mohlo při ochotě sněmovny být jenom o 26 dnů. Přesto tento návrh tehdy zvítězil. Spojený s tím, že je tam u toho mysliveckého zákona dlouhá, dvouletá legisvakanční lhůta. To znamená, že bude ještě čas se toho mysliveckého přílepku, který tedy vnáší do toho zákona mysliveckého věci, tolik nepřípadné pro myslivce, se ho zbavit. Dokonce to šlo tak daleko, že dnešní předseda Senátu se zavázal, že předloží do té doby senátní návrh zákona, který to ruší. Ale to pak přebil sám ministr zemědělství, který tu byl, který dal čestné slovo, že dokáže, aby myslivecký zákon, do té doby, než uplyne legisvakanční lhůta, vznikl nový.

Lépe než přesvědčování bude citace dle stenozáznamu, který byl 31. října toho roku 2019. Já jsem z toho dal tedy výňatky senátorů ze všech stran našeho politického spektra, kteří se k tomu vyjadřovali. S tím, že tedy bohužel nemám schopnost imitátora Petra Jablonského, abych kolegy napodobil, takže s výjimkou toho prvního, neboť to jsem já sám, je napodobovat nebudu, ale přečtu tedy alespoň výňatky z toho, co řekli. Podle toho stenozáznamu:

Michael Canov: „Já za všechny přečtu jeden od kolegy, nebudu ho jmenovat, on se k tomu když tak přihlásí, co mi napsal.“ A teď cituji, co mi napsal: „Přílepek o myslivosti je samozřejmě nesmysl. V novele zákona o lesích je ale podstatné, že se tím umožní vlastníkům lesa postižených kůrovcem vyplácení dotací.“

Tím kolegou, který se k tomu přihlásil, byl Tomáš Czernin. A řekl, dle stenozáznamu:

„Já se hrdě hlásím k tomu citátu, který tady citoval Michael Canov. Musím zdůraznit, že si stále za tím stojím.“

A dále řekl: „Já sám jsem vlastníkem poměrně rozsáhlé honitby, tento přílepek znamená prakticky nucenou správu. O tu já fakt nestojím. My děláme myslivost podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Musím říct, že v soukromé honitbě se dělá profesionální myslivost. Není to pouze záliba jako u mnoha dalších kolegů. Je to také tvrdá dřina. Já opravdu nechci, aby mi do tohoto někdo mluvil. Ale v tuto chvíli považuji za nutné poskytnout vlastníkům to, co jim opravdu patří, protože les slouží nám všem.“

Petr Šilar: „Co se týká mysliveckého příspěvku, myslím, že už to tady zaznělo. Dobře, já tady kolegu Canova chápu. Byl bych první, kdo by to navrhoval a kdo by to podporoval, abychom to vypustili, protože si myslím, že to je špatně. Ale i těch 26 dní je opravdu důležitých, aby se ta pravidla po podpisu a po schválení prezidenta dostala na krajské úřady, aby vlastníci mohli žádat.“ Tím je myšleno - ti lesníci o ty kůrovce.

Peter Koliba: „To, co tady přednášel vaším prostřednictvím pan senátor Canov, s tím nelze nesouhlasit. To je absolutní pravda. Určitě bych to podpořil. Na druhé straně část mého volebního obvodu je na okraji Jeseníků. Nevím, jestli jste měli možnost v poslední době Jeseníky navštívit. Já jsem tam byl v poslední době skoro každý týden. Ta situace s kůrovcovou kalamitou je opravdu katastrofální. Možná jedna z nejhorších. Přestože mám velké výhrady k tomu, co je v části, která se týká myslivosti, přesto si vás dovoluji požádat o to, zda bychom podpořili znění tohoto zákona.“

Jaroslav Větrovský: „Já si dovolím vystoupit s podporou návrhu zákona, tak jak je předložen, byť musím říci, že to, co tady říkal Michael Canov, ohledně té části, která se týká mysliveckého zákona, je absolutně pravda, já s tím naprosto souhlasím. Dokonce jsem mu slíbil, že pro to budu hlasovat. Já teď vaším prostřednictvím, pane předsedající, se mu za to veřejně omlouvám, protože to neučiním. Chlap by měl nést následky za to, když něco slíbí a poté to nesplní.“

A dále řekl Jaroslav Větrovský: „Nicméně ta část myslivecká je v některých částech skutečně bizarní. Skutečně v některých částech je to skoro až úsměvné. Já jsem si k tomu nechal zpracovat stanovisko orgánu státní správy z jedné mé obce s rozšířenou působností, které mám ve svém volebním obvodu. Já si dovolím citovat, nebude to dlouhé: Velká část provedených změn se týká zejména oblastí různých administrativních úkonů, jejichž provádění na jednu stranu bude mít pouze minimální vliv na úroveň hospodaření v lese v boji se současnou kůrovcovou kalamitou a na přístup uživatelů honiteb k lovu jednotlivých druhů spárkaté zvěře. Avšak na druhou stranu bude znamenat podstatně, podtrhuji to slovo podstatně, navýšení administrativy, a to zejména pro pracovníky na jednotlivých obcích s rozšířenou působností.“

Miloš Vystrčil: „Pokud dneska víme, že novela zákona o myslivosti není dobře napsaná, zároveň víme, že je tam dvouletá legisvakanční lhůta. Je tam dvouletý odklad platnosti. To znamená, že myslivce to postihne až za dva roky. Pokud s tím nic neuděláme. Jestli je to náš společný problém a my řekneme, že nejsme schopni do dvou let s tím nic udělat, s tím blbě napsaným mysliveckým zákonem, tak to není náš společný problém. Pak je to jinak. Pak říkáme, že si sami nevěříme a že nejsme schopni do 2 let něco vylepšit tak, aby to bylo rozumné a normální.“

Dále řekl Miloš Vystrčil: „Můj návrh je, přijmeme to, že je to společný problém a že je to společný problém, tak schvalme zákon v té podobě. Myslím, že ten kartáč byl docela dostatečný v té podobě, jak jsme to dostali. Následně věřme tomu, že je to náš společný problém. Když tak můžeme udělat senátní návrh zákona. Já se k tomu klidně hlásím.“

Václav Chaloupek: „Ocitáme se teď na křižovatce hospodaření s lovnou zvěří, protože je nutné udělat nový zákon o myslivosti. Nový zákon je velmi potřeba, ale obávám se, že se do toho zase budou plést úředníci. Myslím, že zamezit škodám je strašně jednoduché, pokud o množství zvěře bude rozhodovat vlastník pozemku, nájemce honitby, popřípadě ještě ten, kdo v té honitbě hospodaří. Ti by se měli domluvit. A ne, aby jim tam jezdil nějaký úředník z okresu, který tam přijde jednou nebo dvakrát za rok, podívá se a řekne: Musíte střelit tolik a tolik.“

Jaroslav Doubrava: „Zásadní problém vidím v § 36, kdy tvorba plánu mysliveckého hospodaření v honitbě je přesunuta na orgán státní správy myslivosti dle určené metodiky. Uživatel, tedy držitel honitby, jen přispívá podklady k tvorbě plánů místo uživatele, tedy držitele honitby, který ekosystém dané lokality zná nejlépe, neboť se v něm pohybuje prakticky každý den. Plán lovu bude vytvářet někdo od stolu na základě nějaké metodiky, a to ještě na 5 let, s možnou změnou nejdříve za 3 roky.“

Ministr zemědělství Miroslav Toman: „Co se týká novely zákona o myslivosti, řekl jsem, že připravujeme vládní novelu, která bude dokončena, říkám to tady na mikrofon, do konce roku 2019. Říkám to na mikrofon zcela s plnou zodpovědností. Myslím si a říkám to tak, že to půjde do připomínkového řízení. Bude to předloženo jako vládní návrh. V případě, že ne, budu hledat podporu v Poslanecké sněmovně mezi poslanci, abychom to udělali jako poslanecký návrh. Moje představa je, že by to mělo být schváleno v Poslanecké sněmovně nejpozději do poloviny příštího roku.“ To je z roku 2020. „To je můj cíl, k tomu se chci zavázat, že k tomu udělám úplně všechno.“

To byly citace, které byly předloženy. Senátní návrh nevznikl, protože, jak jsem říkal, přebil to pan ministr svým slibem, že to udělá ministerstvo, vláda, ale myslivecký zákon v tomto období přijat nebyl a nebude. Takže to vypadalo, že všechny sliby byly k ničemu, že nebude nic přijato.

Ale! Objevilo se něco, co jsem považoval za štěstí v neštěstí. A sice to byl pozměňovací návrh přijatý, myslím, že poslance Dolínka, který ruší tu část lesního zákona, tu část novely lesního zákona, kde je myslivecký zákon. Tak jsem si říkal, když to schválíme ve znění, které přišlo ze sněmovny, bude vyhráno, myslivci se dočkají. Ale mýlil jsem se. Nešlo o štěstí v neštěstí. Šlo o neštěstí ve štěstí v neštěstí, protože, jak zjistila naše legislativa, za to musím velmi poděkovat kolegovi Zdeňku Nytrovi, který s tím nepochybně vystoupí, tam došlo k právnímu zmetku, že, on to pak vysvětlí blíže, je to v odůvodnění toho, co jsem předložil, že, když to řeknu velmi zjednodušeně, když se vygumuje to, co je vygumované, tak to, co bylo vygumováno, tím se neobnoví. To znamená, pokud bychom to my přijali ve znění Poslanecké sněmovny, tak tím to do toho zákona zpátky nedostaneme, do toho mysliveckého zákona, aby to bylo tak, jak to je přijatelné. Proto kolega Zdeněk Nytra, spolu ještě jsou tam dva kolegové, myslím, že Jiří Oberfalzer a kolega Hanza, myslím, připravili pozměňovací návrh, který je přesně v souladu s tím názorem naší legislativy, které, já tedy se musím přiznat, věřím snad ještě více, než věří malé děti mamince, protože ta je opravdu, naše legislativa, perfektní, která to všechno napravuje. A vlastně, když to tak řeknu, tak to načte. Napraví ten myslivecký zákon a tak dále. To znamená, můžu doporučit jedinou věc, a sice v duchu, pokud chceme vyhovět tomu, o co jsme bojovali v tom roce 19, přijmout ten poslanecký návrh Zdeňka Nytry a spol., tak to vrátit do Poslanecké sněmovny. Nebojím se toho, že by Poslanecká sněmovna, pokud nebude na tom jako u zákona u pedagogických pracovníků, kde prostě se na učitele chce vykašlat a pořád to odkládá a nepřijme to a nepřijme to, přestože zákon jí ukládá, že poslanecké vratky musí schválit na první schůzi poté, tak tuto poslaneckou vratku o pedagogických pracovnících neprojednala a neprojedná, na rozdíl od vratky stavebního zákona, to se mohla přetrhnout, tak si myslím, že pokud bude chtít, tak to samozřejmě na poslední chvíli dokáže projednat, protože vlastně co jiného bude na poslední schůzi dělat než senátní vratky a možná třetí čtení, které riskne, že my pak tady schválíme. Jinak nic dělat na poslední schůzi nemůže.

Takže já ještě jednou vřele, v zájmu záchrany myslivců, doporučuji pozměňovací návrh Zdeňka Nytry. Zároveň, a to se možná ptám i prostřednictvím předsedajícího, kolegy Zdeňka Nytry, co by znamenalo přijmout ten pozměňovací návrh z výboru, který tam ruší tu osmou část... Já nevím, jestli by to něco vůbec znamenalo, nebo neznamenalo, protože podle mě ten poslanecký návrh Zdeňka Nytry všechno napravuje. Doufám, že tak to dopadne. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Nytra jistě k tomu řekne své v rámci obecné rozpravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Žijeme příběh, jak se z invazivních rostlin stal malý myslivecký zákon. To zaprvé. Nebo malá novela mysliveckého zákona, která je dokonce v gesci úplně jiného ministra. Pak jenom jsem si uvědomil, když tady vystupoval kolega Canov, že já si budu muset zrušit nástup na dovolenou v pondělí, protože u zákona o zdravotním pojištění se jedná o 93. novelu. Jestli budeme citovat všechny senátory do minula, tak tady budeme hodně dlouho.

Oba dva předřečníci už v podstatě ten můj pozměňovací návrh, pokud neprojde ani schválit, ani neprojde návrh garančního VUZP, budu mít zájem načíst v rámci podrobné rozpravy. Hodně toho bylo řečeno. Chci jenom upozornit, že já opravdu nejsem autor, já jsem to jenom zvedl. Vypracovala to naše legislativa. Tam je totiž ten problém, že novela, která v podstatě zavádí ten vlom do toho mysliveckého zákona, už je dneska účinná, s výjimkou zrovna té části toho mysliveckého zákona. (Z pléna: Platná.) Platná i účinná. S výjimkou toho mysliveckého zákona. To ještě není účinné, to nabude účinnosti 28. Takže naprosto korektně.

Kdo tam chce nechat povinnost myslivců odevzdávat markanty u spárkaté zvěře, kdo tam chce nechat povinnost v trojkových obcích, ano, slechy nebo neodborně uši. Kdo tam chce nechat povinnost tyto markanty skladovat na trojkových obcích, dívám se na paní senátorku a zároveň starostku Frýdlantu, už se těší na to skladování. Kdo tam chce nechat další záležitosti vložené před těmi dvěma lety, má možnost schválit pozměňovací návrh VUZP, protože ten de facto vytahuje Dolínka z toho dnešního návrhu.

Kdo naopak tyto povinnosti chce zrušit, teoreticky se pochopitelně nabízela varianta schválit to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, ale je tam legislativní problém, proto teoreticky, zní to divně, ale kdo chce zákon schválit tak, jak nám přišel ze sněmovny, resp. s tím zámyslem, tak ho požádám o podporu toho mého pozměňovacího návrhu, který to řeší legislativně správně. Zpracovala to naše legislativa. V podstatě odstraňuje ten přílepek, který byl vložen do mysliveckého zákona v roce 19. Vážený kolega Canov tady nás seznámil s diskusí, která tady potom byla.

Je to jednoduché. Kdo chce, aby ty povinnosti tam zůstaly, 28. listopadu letošního roku byly účinné, schválí znění schválené VUZP, bohužel i schválí ten zákon tak, jak nám přišel ze sněmovny. Kdo to chce vypustit, by měl hlasovat pro ten můj pozměňovací návrh. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Paní místopředsedkyně Jitka Seitlová nežádá o přednostní vystoupení, proto prosím pana senátora Hanzu, který je další přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Hynek Hanza:  Ještě jednou dobré dopoledne. Hodně toho řekl můj předřečník Zdeněk Nytra. Ono paradoxně došlo k invazi na invazivní zákon. K invazi mysliveckého zákona. Dnes to panu ministrovi nezávidím, ale on si zvládne vyřídit agendu, která mu přísluší, protože agenda mysliveckého zákona mu nepřísluší, takže dnes je tady trošku navíc, protože o invazních druzích se tady pravděpodobně bavit nebudeme, s výjimkou paní kolegyně Seitlové, která si myslím, že bude mít snahu načíst svůj pozměňovací návrh, který se týká té materie původní o nepůvodních invazních druzích.

Motivace v rámci výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byla v tom, že je to opravdu stoprocentní přílepek. Slyšel jsem, že tady byl přílepek k přílepku, kdy v roce 19 to je definováno jako přílepek, on ne úplně byl, protože vzhledem k tehdejší změně zákona lesního se řešil kůrovec a samozřejmě obnova lesa, tam to má určitou provázanost a logiku. Těžko říct, jestli teď tady máme rozhodovat o tom, jestli se má tímto způsobem měnit zákon o myslivosti nebo ne, jestli máme řešit markanty, jestli máme řešit záležitosti s tím, kdo má určovat plán lovu atd. Myslím si, že ne, myslím si, že vůbec bychom to neměli řešit. Myslím si, že ta debata jak na výboru, tak teď tady nyní, my jsme k ní donuceni pozměňovacím návrhem z Poslanecké sněmovny, nečinností ministerstva zemědělství a ministra samotného. To znamená, Senát byl vmanipulován do situace, kdy de facto má rozhodovat o něčem, o čem by rozhodovat v současné době neměl, a měla by se vést o mysliveckém zákoně odborná debata poslední dva roky a měli bychom tady mít to, co je nyní zaparkováno a co se současně projednalo v Poslanecké sněmovně, tzn. myslivecký zákon, a měli bychom toto řešit v rámci mysliveckého zákona. Nestalo se. Tak jsme nyní před rozhodnutím, jestli budeme respektovat novelu mysliveckého zákona z roku 19, byť je tam vmanipulován čistý přílepek, který se invazních druhů vůbec netýká, pana poslance Dolínka, takže buď ho můžeme zrušit, to je ten návrh VUZP, který podpořili všichni přítomní členové výboru sedmi hlasy, nebo to tzv. vrátíme před rok 19, což ale není schválení, jak bylo řečeno, postoupené ve znění Poslanecké sněmovny, protože tím schválením, zněním z Poslanecké sněmovny bychom podpořili de facto to usnesení VUZP, protože by nedošlo ke zrušení té novely, ale je třeba následně ten pozměňovák z naší legislativy, který předkládá Zdeněk Nytra spolu se mnou a s panem Jiřím Oberfalzerem, schválit tak, aby opravdu došlo k účelu naplnění znění zákona tak, jak nám byl poslán, tak aby došlo k tomu účelu, ho musíme změnit. To je ve stručnosti asi všechno.

Paradoxem dál je to, že ve své podstatě tak, jak to přišlo, část 8 by rušila novelu z roku 19, která je platná, jak bylo řečeno, vygumovat vygumované v podstatě nejde, musí se změnit ten zákon nebo ty statě, paragrafy v mysliveckém zákoně. Zároveň v Poslanecké sněmovně poslanci pozapomněli na to, že účinnost zákona o neinvazních druzích je 1. 1. 2022, ale ta část mysliveckého zákona nabývá účinnosti 29. 11., tzn. v postoupeném znění bychom se dostali do stavu, kdy 29. 11., byť bychom to přijali tak, jak to schválili poslanci, by nabyla účinnosti novela mysliveckého zákona, která by, reálně ne, ale tak, jak to zamýšleli poslanci, končila svoji platnost 1. 1. 2022, to znamená, platila by měsíc a dva dny, den. Tak, jak je to vysvětleno z legislativy, ono by se tak nestalo, protože není možné, pokud v roce 19 byla účinná novela, která byla implementována do mysliveckého zákona a je platná, není možné říct, to, co jsme tehdy měnili, rušíme a tím je to vyřešeno. Ne. Podle legislativy je potřeba změnit statě v zákoně, a to už bych se opakoval a mluvil bych stejně, jako mluvil můj předřečník Zdeněk Nytra.

Tak je na vašem zvážení, pro co se přikloníte, jestli máme tisk mít čistý, bez přílepku, a nechat platnou novelu, nebo jestli na základě toho, že sliby, které byly vyřčeny před dvěma lety a ještě před rokem se neuskutečnily, vrátit do stavu v roce 19. Stále se bavím o mysliveckém zákoně, protože zákony nebo implementace pravidel z Evropy ohledně nepůvodních invazních druhů je v podstatě materií, kterou si myslím, že nikdo zpochybňovat zásadně nebude. Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ani pan místopředseda Horník nevyžaduje přednostní pořadí, prosím pana senátora Václava Chaloupka, který je na řadě.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, hosté. Jsem trošku zklamán z toho, co přišlo do Senátu, co jsme v podstatě dostali, aniž jsme se k tomu mohli nějakým způsobem vyjadřovat nebo to nějakým způsobem víc ovlivnit.

Chtěl bych jenom říct, že myslivosti se aktivně věnuji s několika vynucenými přestávkami z dob socialismu už 48 let. Prošel jsem všemi vzdělávacími stupni, učil i zkoušel myslivce i myslivecké hospodáře. Domnívám se ale, že v poslední době prochází naše myslivost největší krizí, jaká ji v poválečné době potkala. Co ji vyvolalo? Těch aspektů je víc. Zaprvé dlouholetá nečinnost nebo malá aktivita ministerstva zemědělství, a to bez rozdílu, která strana nebo koalice byla u moci. Sto tisíc myslivců je důležitá voličská základna. Krizi zavinila i dlouholetá nečinnost a malá aktivita vedoucích představitelů Českomoravské myslivecké jednoty, kteří v minulosti osobní výhody a podnikání, věnovali se tomu víc, než měnícím se společenským i přírodním poměrům. Krize padá na vrub i největším držitelům a hospodářům Lesů ČR, kteří rozdělili a pronajali stovky pozemků k výkonu práva myslivosti, ale hospodaření v nich nedostatečně kontrolovali a ovlivňovali.

Vinu nesou i zemědělské podniky, které změnily krajinu, vytvořily obrovské monokultury řepky a kukuřice, aniž počítaly s tím, že škodám myslivci bez jejich pomoci nemohou zabránit. Svůj podíl mají i myslivci sami, kteří se spokojili s tím, že biodiverzita lovné zvěře se za 50 let úplně změnila. Drobná zvěř z přírody zmizela, vypouštění polokrotkých bažantů a kachen a jejich střílení nahradilo kdysi obdivovanou a v Evropě oceňovanou českou myslivost. Množství spárkaté zvěře v přírodě je zkreslováno a podle potřeby nadhodnocováno nebo naopak snižováno, do skutečnosti má ale vždycky daleko.

Dovoluji si připomenout vám několik čísel a skutečností.

V roce 1966 tvořila drobná zvěř, koroptve, zajíci, bažanti a kachny 77 % produkce zvěřiny, spárkatá zvěř 23 %. V roce 2016 se situace obrátila a drobná zvěř tvoří pouze 7 %, zatímco spárkatá 93 %. Před 50 lety ve volné přírodě žilo minimum daňků, muflonů a sik. Dnes se daňků loví přes 20 000, sik podobně, muflonů 10 000 a jelení zvěře přes 25 000 kusů. Jinými čísly, za 50 let stoupl lov jelenů 3,5krát, muflonů patnáctkrát, daňků 23krát, sik 58krát a divočáků šedesátkrát. To jsou varující čísla, která ukazují, že myslivost se nevyvíjela úplně zdravým způsobem.

Dlouhou dobu očekávaný zákon by měl tuto situaci změnit. Mám ale vážné pochybnosti, že se to podaří. Myslivecká veřejnost očekávala legislativní změny a návod, jak z této alarmující situace se dostat. Všechno ještě ovlivnily negativní změny v lesích jako důsledek kůrovcové kalamity. Nově vzniklé holiny se nepodaří zalesnit bez radikálních změn v přístupu úřadů, které umožní a nařídí velké snížení stavu spárkaté zvěře. Dlouho očekávaný zákon je přílepkem, který uráží všechny zúčastněné. Nesplňuje očekávání, nepovede k nápravě situace, protože je pouze kosmetickou úpravou a ne změnou samotné podstaty myslivosti. Je to narychlo spíchnutý zmetek a opět se v něm objevují pojmy jako normovaný stav zvěře, sčítaný, nejnižší, tedy to, co zavinil současný stav.

K zákonu, který by měl zabránit miliardovým škodám a nevratným změnám v krajině, neměl Senát možnost vést nějak odbornou diskusi. Co je nutné? Urychleně vypracovat s odborníky, lesníky, majiteli lesů, zemědělci i drobnými vlastníky pozemků myslivecký zákon, v němž budou zohledněny potřeby i požadavky všech dotčených.

Neustále se dohadujeme o tom, jak to udělat, kdo by měl řídit to, kolik se uloví. Je to strašně jednoduché. Lov zvěře musí určovat a domlouvat majitel pozemků, Lesy ČR, církev, ten, kdo na pozemcích hospodaří, a nájemce honitby. Ty tři subjekty by se měly domluvit. Pokud zvěř dělá výrazné škody, může majitel nebo správce vypovědět nájemci smlouvu.

Škody v zemědělských kulturách, především v kukuřici a řepce, popř. jiných plodinách, pomohou snížit zemědělci úpravami průseky a koridory pro lov. Za množství a skladbu ulovené zvěře je zodpovědný myslivecký hospodář, myslivecká stráž, lesní stráž a pronajímatel, který zvolí způsob kontroly. Nepravdivé údaje musí vůči neodpovědným osobám upravit zákon. Toto je moje reakce na to uřezávání slechů nebo uší a ocásků a předkládání, protože existují v myslivosti i v lesích osoby, které jsou pod jakousi přísahou, jejich názor by měl být brán v potaz. Pokud má dojít k výraznému snížení stavu jelení zvěře v lesích, mělo by být zvýhodněno v nájemní smlouvě.

Jenom bych vám chtěl říct, že Lesy ČR pronajímají honitby, jejich cena, toho pronájmu za rok, se pohybuje okolo půl milionu, tři čtvrtě milionu, i milionu korun. Vedle na polích hospodaří myslivci, myslivecká sdružení, která platí dvě, pět nebo deset korun za hektar. To je strašný nepoměr. A navíc, pokud lesy, myslím Lesy ČR, nezohlední v cenách to, že je nutné snižovat stavy zvěře, tak to jinak nepůjde. V revíru je třeba určeno, to je ten normovaný stav, že mohou být tři jeleni, šest laní a čtyři kolouši při sčítání. To sčítání už je sám nesmysl. Skutečnost je ale taková, že tam je těch kusů 40, 50, pak se nelze divit, že se dělají, dějí škody.

Pokud je převážně v zemědělské krajině nebo na nehonebních plochách přemnožena černá zvěř a opakovaně je lovena ve velkém množství, aniž stavy klesají, musí nájemce instalovat odchytová zařízení.

Vzhledem k tomu, že ten zákon nepovažuji za dobrý, ať to schválíme nebo ať to zamítneme, tak jsem tady navrhl doprovodné usnesení, které máte před sebou a kterým vyzýváme vládu, aby do konce roku 2022 připravila zákon o myslivosti, který bude respektovat principy dobré legislativy, zejména změny ve společnosti i v přírodě, a přispěje k nápravě současné situace. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také děkuji, pane senátore, vám, prosím paní místopředsedkyni Jitku Seitlovou, která je další přihlášená do obecné rozpravy, o její příspěvek.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Leží před námi návrh zákona, který souvisí s implementací předpisů EU v oblasti invazivních nepůvodních druhů. Tento zákon měl být implementován do českého práva již v roce 2016, resp. v lednu 2016 končila doba pro implementaci.

Hovoří se tu hlavně o mysliveckém přílepku, já se k němu také vyjádřím, ale myslím si, že je ke škodě, že právě tento zákon o invazivních druzích je trošku podceněn, ten jeho obsah. Debata není v tuto chvíli skutečně připravena tak, abychom o ní mohli, teď řeknu, jednat, protože ministerstvo říká, rychle nám to schvalte, nebo nebudeme mít nic. Myslím si, že to tak není, že vláda má v Poslanecké sněmovně dostatečnou většinu, kterou prokazuje už z jiných zákonů, aby tento návrh jako takový, který měla přijmout, přijmout již dávno mohla.

Ptala jsem se, co bylo příčinou, že to tedy pět let leželo, ale byly to právě ty nepůvodní druhy, řekněme, invazní druhy, o kterých se licitovalo, které nakonec součástí toho návrhu zákona nejsou.

Směrnice, nařízení říkají, že je možné, abychom přijali nějaký národní seznam, seznam není přijatý, je tam nechaná obrovská vůle pro to, abychom ministerstvu umožnili, aby v jednotlivých případech rozhodovalo. No, uvidíme, jak ten zákon bude fungovat, ale bylo mi řečeno, že to je obrovský kompromis. Obrovský kompromis! A přitom invazivní druhy jsou velkým rizikem a velkým nebezpečím pro naši přírodu. Potýkáme se s tím, já to řeknu tedy velmi obecně, ten zákon ve své podstatě kompromisem velmi ustoupil tomu, že chceme opět vyrábět a hospodařit v přírodě, z toho získáváme finanční zdroje, je to taková průmyslová příroda, a proto neřešíme některé invazivní druhy. Říkám to velmi obecně, ale to je podstata toho, proč nemohlo dříve dojít k dohodě a proč se takhle licitovalo.

Ministerstvo v té věci podle mého názoru, nejen podle mého názoru, hodně ustoupilo. To je zákon o invazivních druzích.

Teď tedy mám jeden pozměňovací návrh, který mi přijde, že, někdo řekne, to je drobnost, vlastně se nic neděje, ale mně přijde z podstaty tato věc naprosto nepřijatelná, a to, aby nečinností nebo nesplněním úkolu, který má úředník, došlo ke zrušení památného stromu, došlo ke zrušení ptačí oblasti, došlo ke zrušení evropských chráněných druhů.

Dostala jsem zpětnou reakci od ministerstva na můj pozměňovací návrh, který chce vypustit odstavec 5 z přechodných ustanovení, kde se říká: Pokud krajský úřad nepředá podklady, které jsou potřebné k evidenci, do stanoveného data, ze zákona ochrana tato chráněná území nebo lokality nebo stromy... Prostě chráněny nebudou. Lidé se to ani nedozví, že taková ochrana najednou mizí ze zákona. Nečinností a nesplněním úkolu úředníka bude zrušena ze zákona ochrana, to, co v těch obcích, ty památné stromy, víme, jak si jich váží, to, jak někde máme ptačí oblasti, které jsou dokonce předmětem řady střetů na využití území. Měli jsme takové případy. Úředník někam nedonesl dopis. Nedonesl, nikdo mu nedal pokyn, tak se stalo... Ochrana zmizela. Mezi tím, než bude znovu vyhlášena, víme, že ten proces je velmi dlouhý, samozřejmě může dojít k nevratným změnám v tom území, které máme chránit. Proto si myslím, že odstavec 5 by tam neměl být, že by měl být vypuštěn, že tím nepoškodíme v žádném případě ministerstvo, které v předchozích odstavcích říká, že vyzve úřady, že s nimi bude komunikovat. Vůbec nic se nestane, naopak, zabráníme tomu, aby nedbalostí, nečinností nebo možná korupcí došlo ke zničení některého chráněného území.

To je můj návrh, který vám předkládám.

Teď tedy ten problém, který nastal přílepkem přílepku, jak se tomu říká, druhou novelou mysliveckého zákona, která je součástí návrhu, který před námi leží. Ten přílepek je zajímavý, specifický, řeknu, výrazný z hlediska práva jako legislativy a principů právních, právě tím, že jsou tam dvě změny toho lesního zákona. Část třetí je změna lesního zákona, která skutečně souvisí s těmi invazivními druhy, a pak je tam druhá změna lesního zákona, která je v části osmé, která vypouští to, o čem tady už bylo diskutováno. Nechci to ani nějak znovu šířeji opakovat, abych zbytečně nezdržovala. Nicméně si myslím, že jenom málo, velmi málo tady zazněla jedna základní věc. Trošku o ní hovořil pan senátor Chaloupek, já mu za to děkuji. Velice se shoduji v tom, co říkal. To znamená, že zásadní problém myslivosti, ta myslivost je dnes u nás ve velmi kritickém stavu. Proč k tomu došlo? Velmi pěkně to popsal. Ale já si dovolím tady citovat, proč dnes máme takový problém a nevíme, jak možná někteří z nás se zachovat, co je lepším řešením z těch špatných, která před námi leží.

Zásadní problém tkví v přemnožení původní i nepůvodní spárkaté zvěře. Jelení populace mnohde dosahují až patnáctinásobku toho stavu, který by měl být. Populace nepůvodních druhů narostla ještě více, počet daňků za stejné časové období se zvedl osminásobně, tedy od roku 1966 do roku 2019, jelena siky 27násobně. Všechna dostupná data ukazují, že současné počty zvěře jsou výrazně větší, než je krajina, než je les schopen nekonfliktně uživit. To je hlavní problém, o tom se bojuje, to je základ toho, jestli máme vypustit nebo nemáme vypustit přílepek.

Musím říct ještě další čísla. Spárkatá zvěř dle inventarizace škod zvěří, která byla provedena v roce 2015 ministerstvem zemědělství, v průměru poškodila 58 procent mladých stromků, z toho vidíme, že to ještě narůstá, o 15 procent to bylo více než v roce 2010. Jsou nejvíce poškozovány listnáče a jedle, zvěř je okusuje více než smrky. Průměrně jich je poškozeno 63 procent. Ale teď k těm listnáčům. Na polovině území republiky je poškozeno více než 75 procent mladých listnáčů a jedlí, na čtvrtině území republiky zvěř poškodila téměř všechny mladé listnáče, konkrétně 97 procent.

V roce 2020 měla proběhnout inventarizace škod, ale ministerstvo zemědělství ji neprovedlo.

Teď tedy k tomu přílepku a tomu mysliveckému zákonu. Byla jsem na jednání výboru, kde jednohlasně všichni byli pro to, abychom ten přílepek vypustili, protože když ten přílepek nevypustíme, naopak ho zlegalizujeme tím, že přijmeme pozměňovák pana senátora Nytry a dalších některých kolegů, tak tím dosáhneme toho, že se vracíme do stavu zákona, který tu byl před přijetím té 314, to znamená do stavu, který nemá žádné nástroje, resp. ty nástroje jsou nereálné, nevyužívané, nevyužívané 20 let, jsou příčinou toho stavu. To znamená, že nebude právní úprava, která by nějakým způsobem motivovala k tomu, aby k tomu snížení stavu zvěře docházelo. To je hrozně špatně. To je strašně špatně! Netvrdím, že tak jak byl v roce 2019 přijat návrh z Poslanecké sněmovny, tehdy nazývaného přílepku, že byl skutečně dokonalý, to vůbec netvrdím. Ale v tom návrhu je napsané, že ministerstvo zemědělství má připravit k tomu další doprovodné vysvětlivky, metodiku, vyhlášky, jak ho realizovat v praxi. Nic neudělalo. Teď tady slyšíme od pana senátora Chaloupky, že i novela, která je v Poslanecké sněmovně, že není dobrou novelou, já se s ním musím určitě zčásti ztotožnit, protože nepřináší zásadní změny, které by napomohly. Co teď?

Řeknu to takto, můj osobní názor je takový, že pokud nepřijmeme návrh, resp. přijmeme návrh VUZP, jak tady deklaroval pan Hanza, necháme stav, jaký je, donutíme ministerstvo pod tlakem i té myslivecké lobby, aby s tím něco udělalo. Jestliže v této chvíli ten přílepek jako takový necháme, vracíme se do roku 2019, tak jak si to bohužel přejí, vím, že nejsou všichni, ale bohužel si to přejí někteří myslivci, vůbec nebude nic, budeme tam, kde jsme byli, právní předpisy nemotivují k tomu, nevytváří předpoklady, aby se stav zvěře snižoval.

Teď si dovolím ještě říct, z pohledu ochrany lesa není pochyb, že obnova lesa bez snížení stavu spárkaté zvěře a efektivní další ochrany nebude možná. To je stanovisko, Zpráva o stavu lesa, lesního hospodářství v ČR v roce 2019, která byla vydaná v roce 2020 ministerstvem zemědělství. Ministerstvo zemědělství říká, pokud tedy nedojde ke snížení stavu spárkaté zvěře, nedosáhneme obnovy. Jsou tam i obrovské peníze, které vynakládá náš stát na to, abychom skutečně vysazovali, abychom zalesňovali. Nemluvím už vůbec o přirozené obnově, která samozřejmě mizí. Tohle všechno, když teď půjdeme na cestu, kterou navrhují někteří, že budeme legalizovat to, že se vracíme do roku 19, do právní úpravy, která toto neřeší, tak toto všechno zůstane tak, jak je, a půjde to dál.

Osobně jsem pro, abychom přílepek vypustili, v tuto chvíli tím pádem nejenže motivovali ministerstvo, aby přijalo a vytvořilo nový návrh, ale minimálně přijalo v 3. čtení aspoň ty kosmetické úpravy, které leží v Poslanecké sněmovně.

Co jim brání? Co brání ministerstvu? Vždyť má opravdu většinu. Myslím si, že je záhadou, jak to, že si nedokáže prosadit novelu mysliveckého zákona při těch zkušenostech, které máme. Tušíme, že za tím jsou právě ty snahy, ty snahy já dokládám jednou věcí. Na výboru bylo řečeno: Škody spárkaté zvěří? To je takových 30 milionů za rok, víc toho není. Bylo to řečeno zástupci mysliveckého sdružení.

Jaká je skutečná výše škod? Několik miliard. Nebudu se přít, jestli 5 nebo 7, ale každoročně jsou to řádově miliardy a je to doložené.

Proto jsem se rozhodla pro postoj, se kterým vás seznamuji. Prosím o zvážení toho, jak se zachováte. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také děkujeme, paní senátorko, další přihlášený je pan senátor Petr Orel, který nyní má prostor pro svůj příspěvek.

Senátor Petr Orel:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady už toho hodně zaznělo, musím říct, že všechno, co jsem chtěl říct, mi vzala paní místopředsedkyně, senátorka Seitlová, která to řekla určitě lépe, než bych to řekl já.

Osobně jsem rád, že máme na stole tu invazní novelu, protože, jak už bylo řečeno, měla být implementována někdy z kraje roku 2016. Ten legislativní rámec bezesporu chyběl. Nepůvodní invazní druhy způsobují obrovské škody na biodiverzitě, na ekosystémech, a tím pádem ovlivňují ekonomiku a celou lidskou společnost.

Šíření druhů samozřejmě souvisí s globalizací, především s chovem a pěstováním. V té souvislosti se jedná o úniky nebo úmyslné vypuštění do volné přírody. Pan ministr tady zmínil, že se jedná asi o 60 druhů, já mám seznam, který čítá na 150 druhů. Byly tady také zmíněny některé druhy, které se dotýkají ČR, ale zapomíná se trošku na jeden druh, který už je tady s námi staletí, rozhodně to není původní druh, se kterým bojujeme, stojí to obrovské prostředky, který se k nám dostal z daleké jihovýchodní Asie, odtamtud občas špatné věci chodí, a to je potkan. S tím se nedokážeme už nikdy vyrovnat. Je možné tu populaci jenom nějakým způsobem tlumit.

EU uvádí, že roční náklady v přepočtu na boj s invazivními druhy jsou zhruba ve výši v přepočtu 300 miliard korun, což je obrovské číslo. To je potřeba si uvědomit. Proto jsem rád, že to máme na stole, máme nějaká legislativní pravidla, i když ten zákon určitě není bez chyb. Podařilo se tam dostat některé věci, o kterých jste tady hovořil, jako centrální veřejný registr, jsou tam umožněny některé managementové zásahy v chráněných územích, jako je třeba vypalování a podobně, což jsou určitě pro mě pozitivní věci.

S čím nemůžu souhlasit, to je samozřejmě ten přílepek, ohledně té novely zákona o myslivosti v rámci lesního zákona z roku 2019, o tom už tady bylo řečeno mnoho. Já se připojuji k tomu podpořit tu novelu, tedy ten pozměňovací návrh, který přišel z garančního výboru, protože to je z mého pohledu jediné možné řešení. To je skutečně přílepek, co tam dodal pan poslanec Dolínek, nebo další, nevím přesně, nesouvisí to s tím. Tuto záležitost musí řešit jednoznačně myslivecký zákon, o tom tady už padlo hodně slov. Pokud chceme mít druhově pestré a stabilní lesy, potřebujeme snížit počty spárkaté zvěře. To je nesporné. Ministerstvo zemědělství slibuje změnu už 10 let a nic se neděje. To, že jsme brali lesy jako továrnu na dřevo, to je holý fakt. Potom se nemůžeme divit, že ty lesy jsou nestabilní, že podlehnou kůrovcové kalamitě, že podlehnou přírodním katastrofám. Je potřeba mít druhově pestré lesy, s převahou listnáčů, různověké. To jsou základní věci.

V tomto smyslu na nás na všechny apeluje i vědecká, akademická obec, protože ti už vlastně prosadili v tom roce 2019 tu změnu. Chtěli tu změnu už v 90. letech, kdyby to bylo vyslyšeno, tak už dnes jsme s těmi lesy mnohem dál a nemáme je v takovém katastrofálním stavu. Jsem zvědav, až ty obrovské holiny obrostou mlázím, jak se tam bude plnit plán lovu. To bude skoro nemožné, tam něco odlovit. Já jsem skládal zkoušky z myslivosti někdy v roce 1980, takže taky už něco o tom malinko vím.

Nepodpořím určitě ten návrh z dílny kolegy, prostřednictvím předsedajícího, z dílny kolegy Nytry a dalších, a to z toho důvodu, že tam skutečně, jak už řekla paní senátorka Seitlová, tam se ztrácí to hlavní, a to je vypracování těch posudků, pokud nefunguje to, co teď už desetiletí nefungovalo, to znamená, že plán lovu si stanovuje to myslivecké sdružení, ale ti si to stanovují špatně, protože jinak bychom nedostali se do těch stavů, do kterých jsme se dostali. Ten návrh pozměňovací to ruší v celém rozsahu. To je špatně. Takže tolik asi ode mě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, pan senátor Petr Šilar tentokrát s příspěvkem, ne zpravodajským, ale s příspěvkem senátorským.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, hodně tady bylo řečeno. Já se musím vrátit k té zpravodajské zprávě, k doplnění některých technických věcí.

Především to, že my jsme na výboru, jak jsem říkal, že jsme to projednávali stejně, tam jsme nebyli schopni předložit ten pozměňovací návrh naší legislativy, chtěl jsem jí znovu poděkovat za to, že to odhalili, u toho bodu 8. V souvislosti s tím, protože jsme, většina výboru pro to byla, aby se přijalo to znění zákona kvůli obecné prospěšnosti, kvůli implementaci invazních nepůvodních druhů, také proto, aby byl vyřazen bod č. 8, jsme navrhovali hlasování v tom původním znění z Poslanecké sněmovny.

Byl jsem k tomu požádán i zástupci ministerstva, panem náměstkem i vedoucím ochrany přírody a krajiny, že přes to přese všechno ten zákon je potřeba podpořit. Myslím si, že, tady bych chtěl poděkovat kolegovi Nytrovi, že to zdvihl a že to připravili, osobně jsem také pro, aby se ten přílepek tam vyškrtl, protože je špatný, neprospívá to tomu zákonu o myslivosti.

Chtěl bych se tady trošku zastat, několikrát tady zazněla velká kritika, kolega Canov to pak citoval, k tomu jednání, protože jsem byl zpravodaj tehdejšího zákona, velice podrobně, v podstatě jsme k tomu ministra tehdy i přinutili, aby tady na mikrofon slíbil, že ta novela mysliveckého zákona bude předložena. Myslím si, že se mu neprávem vytýká nečinnost, ale ta novela byla předložena. Byla předložena v připomínkovém řízení, dostala se do Poslanecké sněmovny, dostala se až do minulého měsíce, do druhého čtení. Já jsem to velice dobře sledoval. Byly tam řešeny, ale zase, nebyla to komplexní novela, ale byly tam řešeny právě ty dva největší problémy, které byly v tom původním přílepku. Bohužel se stalo to, co je prakticky ve sněmovně dost často, že v závěru toho, na hospodářském výboru a na zemědělském výboru, kde tato novela byla projednávaná, tak se do toho zamíchaly různé aktivistické spolky a různé skupiny myslivců.

A najednou tam hlavním problémem té novely bylo ne množství spárkaté zvěře a řešení této věci, ale velikost honitby. Na tom ten zákon v tom projednávání shořel, nebo se zastavil, a už nebyli schopní, aby to dotáhli do 3. čtení. Samozřejmě z různých politických nebo lobbistických tlaků.

Já to vím proto, že my jsme před měsícem, právě na zasedání našeho výboru, podvýboru pro zemědělství, měli jednak lesnickou výzvu a jednak jsme tam už probírali... Právě jsem chtěl předejít diskusi, tak jsem navrhl, abychom tam projednávali právě tu novelu o myslivosti, to znamená, ve znění hospodářského výboru v Poslanecké sněmovně. Měl jsem tam i předsedu a bylo to formou kulatého stolu.

Měl jsem tam zástupce všech zúčastněných stran. Tady v Senátu jsme k tomu měli velkou debatu, takže jsme tu novelu rozebrali velice podrobně. Byli jsme připraveni to řádně prodiskutovat a v Senátu projednat. Čili ta novela byla připravena. Já si myslím, při vší úctě ke kolegovi Chaloupkovi, teď dávat zase výzvu, že to ministerstvo musí udělat... Oni to tam předložili, samozřejmě vláda to musí udělat, ale teď se to nestihne a ta sněmovna to neprojedná. To je nemyslitelné.

Žijeme v reálném světě, víte, co se stalo teď. Já si myslím, že je dobře, že už nic neprojednají, poté, když si tam prosadili ten stavební zákon. Ale to je můj názor. Nakonec je dobře, že se tam dohadují, vybírají přestávky a už nic neprojednávají, protože, i u těch ostatních zákonů to budeme říkat, že to je čím dál větší hrůza, co sem chodí do Senátu.

Paradoxní je, že tento zákon byl schválen ve sněmovně 120 poslanci, nikdo nebyl proti, ten zákon o invazních druzích, to je zajímavé, že si nikdo nevšiml, že je tam ta legislativní chyba. O to víc chválím naše pracovníky legislativy.

Já bych chtěl jenom říci, že osobně chci, aby ten zákon byl přijat, aby byl přijat s tím pozměňovacím návrhem kolegy Zdeňka Nytry. I přesto, že je to samozřejmě trošku kostrbaté, ale abychom tam odstranili ten přílepek. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan místopředseda Senátu Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Včera tady proběhl na půdě Senátu kulatý stůl k zadržování vody v krajině. Bez vody není v podstatě život. Když nebudeme mít vodu, tak tady ani my nebudeme sedět. Bohužel na tento kulatý stůl přišlo jenom 5 senátorů, 3 senátorky, 2 senátoři, genderově jsme byli nevyvážení. Ale myslím si, že to bylo tím, že ženy si o hodně víc uvědomují potřebu života a přežít v podstatě. Protože ony plodí nás, budoucí lidi, nebo naše budoucí potomky.

Musím dát zapravdu paní kolegyni Seitlové. Všechno to, co řekla, zažívám skutečně naživo v krušnohorské přírodě.

Když se podívám na tento tisk, tak v § 13 odst. 1 je napsáno: Orgán ochrany přírody rozhodne o žádosti v uvedené lhůtě nařízení Rady.

2. Jedná-li se o přesun s možným vlivem na sousední stát Evropské unie, který je na základě závazného stanoviska Krajské veterinární správy a Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského vyjádřením společným, hraničním... Tak se chci zeptat pana ministra. Máme obrovsky dlouhou hranici v Krušných horách. Ta čísla jsme slyšeli od kolegy Chaloupka i od paní kolegyně Seitlové. Je obrovský problém se spárkatou, ale všeobecně se zvěří v pohraničním prostoru.

Sousední Sasko ty problémy relativně velmi dobře zvládá. Na české straně, ta čísla, která tady proběhla, ta migrují v našem případě do sousedního Saska. Já se domnívám, že tento § 13b na českou stranu, na českou vládu, na česká ministerstva udělá obrovský tlak. Že konečně budou muset něco udělat i s oním mysliveckým zákonem. Nikdo ho po celá léta řešit nechce, protože vždycky v Poslanecké sněmovně bylo tolik myslivců, že se s tím nedalo nic dělat. Ale už tady někdo z předřečníků řekl, jaké škody jsou páchány na porostech. Dokonce v nějakém případě 93 %.

K čemu nám bude výsadba druhová i jiná než jenom smrčiny, nebo smrkové porosty? Úplně k ničemu, protože nám to zvěř sežere. Tomu se brání v našem případě v Krušných horách právě sousední Sasko. Jestli my neuděláme nějaké opatření, tak na sebe tímto odstavcem přivádíme obrovské mezinárodní problémy. Já mám dojem, že nejinak to bude na Šumavě, nejinak to bude v oblasti Polska, i když tam já nemám zprávy, jak oni se s těmito problémy potýkají a jak je zvládají. Nicméně Sasko dlouhodobě požaduje na české straně, aby utlumilo ten obrovský přetlak zvěře, který napadá přes hranici sousední Německo.

Chci se zeptat pana ministra, jak na to jsou připravení a co chtějí udělat pro to, a teď se nebudu bavit o tom, jestli někdo bude sbírat slechy a jak to bude fungovat, ale kdo dokáže skutečně snížit počet zvěře tak, aby nám nepoškozoval naše lesy, a díky tomu jsme zase měli tu zásobárnu vody, která funguje samozřejmě jako houba.

Zaujal mě také § 13k. Týká se to návrhu Akčního plánu a zásad regulace, kterou zveřejnilo ministerstvo životního prostředí na své úřední desce. V tomto vidím obrovský problém. Já si nedovedu představit, že starosta nebo starostka malé obce budou schopni sledovat úřední desku ministerstva životního prostředí. Pane ministře, i kdybych se zbláznil, nemám šanci. Možná ORP. Takže mně tady chybí ta povinnost, že by to mělo sledovat ORP, kde mají svoje zaměstnance v oblasti ochrany životního prostředí. Ti by to měli poskytovat těm obcím, které jsou pod ORP, nebo na přímo dneska v naší digitální době, v některých případech to funguje, dělá to ministerstvo vnitra, na to upozornit přímo obce.

Na internetových stránkách dotčených obcí a krajů budeme muset způsobem místně obvyklým zveřejňovat mnohé informace k těm nepůvodním druhům. Já se teď zeptám. Jak toho chcete docílit např. u jedné jediné rostliny, která je invazivní, mám dojem, že je ze Severní Ameriky, je to tzv. lupina vlčí bob, který se ve všech horách hrozným způsobem rozmnožil a dál rozmnožuje. Není na tom indikativním seznamu, abychom s tím mohli nějak účinně bojovat. Tzn. ministerstvo životního prostředí třeba přes Agenturu ochrany přírody k tomu žádné prostředky nedává. Ale skutečně vlčí bob vytlačuje současné horské louky ve smyslu té květiny a té původní trávy, která tam kdysi byla.

Takže to by byl druhý dotaz. Jak tohle chce ministerstvo dokázat? Protože obce nebudou mít šanci tohle kontrolovat nebo to sledovat.

Ale abych nebyl jenom negativní, v § 66 odst. 3 je poměrně pro nás v turistických oblastech, v těch, které máme NATURA 2000, národní přírodní rezervace apod., tak je jedna věc, která se mi hrozně líbí, my proti ní dlouhodobě bojujeme, že z rozhodnutí a opatřením obecné povahy bude možno omezit nebo zakázat provádění ohňostrojů nebo používání zábavní pyrotechniky.

Když přijde Silvestr, to je taková kanonáda, která možná v 90. letech byla vyjádřením nějaké svobody, že můžeme skoro všechno. Ale naši obyvatelé už toto nadšení v současné době nesdílejí. A už vůbec ne, když tam přijede horda rekreantů, která hlasitě a čím déle, tím lépe, nejenom do půlnoci, ale ono to už běží od 31. poledne a pak ještě druhý den a pak ještě další asi týden... Já tohle hrozně vítám, protože to bude pro obce možnost, jakým způsobem budou moci v těch územích, kterých se to týká, požádat o to, aby mohly vydat takovou vyhlášku.

Takže dvě otázky a jedna pochvala. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, vidím, že pan ministr si zaznamenal. Teď má slovo Zdeněk Nytra. Ne, nehlásí se, že by chtěl preferenci, tzn. že má slovo paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré poledne, vážená paní předsedající, milá kolegyně, milí kolegové. Na čem se asi tady shodneme všichni, je potřeba toho zákona o invazních nepůvodních druzích. I když, jak zde zaznělo, přichází už s pětiletým zpožděním, ale jsme určitě všichni rádi, že ho zde máme. Já bych si postěžovala jen na to, že je mi líto, že ministerstvo neprosadilo nějaký náš národní seznam našich druhů, pouze přijímáme ten unijní.

Tady bych navázala na kolegu z Krušnohoří, že skutečně třeba ta lupina mnoholistá a její likvidace v Krušnohoří, které já miluji a trávím tam svůj volný čas, je skutečně velmi problematická.

Na čem se tady neshodujeme, je právě ten odstavec 8. Já jsem svůj názor jednoznačně vyjádřila již na hlasování na garančním výboru, kde jsem hlasovala proti tomuto odstavci. Stojím si za tím, aby byl vypuštěn. Já totiž skutečně nerozumím tomu, že pokud máme ve sněmovně již ve 3. čtení vládní návrh novely o myslivosti, proč pan ministr Toman po tom, co tento přílepek prošel zde, zastavil v 3. projednávání návrh zákona o myslivosti. To je mi skutečně nejasné.

Ale proč zde chci vystoupit s věcí, která tady nezazněla, chci tady vystoupit na obranu legislativního odboru Senátu. Protože jeden z argumentů, který tady zazněl, že předloňská novela zákona o myslivosti byl přílepek. Já bych vám ráda zde zacitovala stanovisko legislativního odboru Senátu před těmi dvěma roky, že to skutečně přílepek nebyl. Můžete si všichni najít senátní tisk č. 138, kde nám 11. října 2019 náš legislativní odbor napsal v kapitole 6 legislativní souvislosti a připomínky, cituji: „S přihlédnutím k rozpravě vedené ohledně návrhu zákona v Poslanecké sněmovně i k některým ohlasům zaznívajícím ze strany dotčené veřejnosti považujeme za vhodné předeslat, že pozměňovací návrh skupiny poslanců a poslankyň, jímž došlo ke změně mysliveckého zákona, jehož úprava v původním návrhu zákona nebyla vůbec obsažena, nepředstavuje tzv. přílepek. Materie, kterou uvedený pozměňovací návrh upravuje, totiž nade vší pochybnost souvisí s účelem původního návrhu zákona a nevybočuje tedy z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům.“ Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko, takže to byla citace zprávy legislativy, která se týkala návrhu novely zákona č. 314. Jenom, abychom si uvědomili, že to, co je nazýváno přílepkem z roku 2019, legislativa jako přílepek nehodnotila. Děkuji. Teď má slovo pan senátor, pan předseda klubu ODS a TOP 09, Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedo, ještě jednou, dámy a pánové, pane ministře. Já se pochopitelně k tomu svému pozměňovacímu návrhu dostanu, k podrobnému načtení, až v podrobné rozpravě, pokud se tam dostaneme. Ale v reakci na vystoupení některých předřečníků bych chtěl upozornit na jednu věc.

Pokud se vrátíme do dneska aktuálně platného a účinného znění, tak se opravdu nestane žádná katastrofa v těch lesích, větší, než je dneska. Nikdo nezpochybňuje, že ten stav není úplně ideální. Jaký je rozdíl mezi tím, co platí dneska a co by platilo 29. listopadu, pokud ten zákon neupravíme?

Navrhuji, že uživatel honitby, tzn. myslivec, musí každoročně, neberte mě za slovo, ale zjednodušeně, aby tomu opravdu rozuměli všichni, uživatel honitby, tedy ten myslivec, musí každoročně provést sčítání zvěře v honitbě. Musí každoročně vypracovat plán mysliveckého hospodářství v té honitbě. Při zohlednění celkového stavu a posouzení ekosystému, porovnávání výsledků kontrolních a srovnávacích ploch atd., včetně škod apod.

Tento plán myslivec, uživatel honitby, předloží držiteli honitby, to znamená, majiteli. Majitel s ním buď souhlasí, nebo ho rozporuje a pak vstupuje do hry úředník. Když připustíme, že platí od 29. listopadu to nové znění, bod č. 2 v § 36 zní: „Orgán státní správy myslivosti každoročně stanoví pro honitbu plán mysliveckého hospodaření v honitbě.“

Opravdu chceme, aby to stanovoval úředník od stolu? Aby to stanovoval majiteli soukromých lesů? Vždyť je to nucená správa toho lesa. Opravdu jste přesvědčeni o tom, že když ten držitel honitby, tzn. majitel, ten plán schvaluje, případně rozporuje, že má zájem, aby tam ta zvěř byla přemnožená? Že nebude tlačit to myslivecké sdružení toho myslivce, aby redukoval stav zvěře? Já o tom přesvědčený nejsem. Je správně, že je ve hře úředník, ale až se ti dva nedohodnou, tzn. až se majitel lesa, respektive honitby, a ten, kdo ji užívá, nedohodnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, dalším přihlášeným je pan místopředseda Horník, prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážení, ještě jednou, já budu vystupovat k něčemu jinému, ale teď kolega Nytra něco řekl, co naprosto odporuje praxi. Tak to nefunguje.

Lesy ČR dávají do pronájmu honitby zhruba za půl milionu, za 700 tisíc. Ty honitby mají 1000 hektarů, 1500 hektarů, je to různé. Nicméně každý, kdo si vezme honitbu do pronájmu, má zájem těch 700 tisíc ročně Lesům ČR zaplatit. To znamená, musí ulovit, musí mít odstřely atd., aby na to vydělal.

Ale hlavně on do budoucna chce, tyto plány jsou na 10 let dělané, i ty nájmy, tak tento člověk samozřejmě má zájem, aby tam tu zvěř měl i do budoucna. On nemá zájem na to, abychom se dostali na snížení.

Příklad naší obce, máme vlastní honitbu, je to něco přes 1000 hektarů. Máme tam plánovaný odstřel všeho dohromady. Mám dojem, že to je 7 kusů nebo kolik. Ve skutečnosti střílíme 30, pořád je to přemnožené. Ani ten cílový stav, že by na těch 1000 hektarech mělo být jenom oněch 7 kusů... Nejsou. To ať se někdo přijede podívat do těch Krušných hor. Ať se přijede podívat, jak to dělají v sousedním Sasku. Tam je úplně jiný režim. To znamená, dokud český stát, zejména Lesy ČR, budou moci pronajímat své honitby a nebudou mít zájem na tom, aby se snižoval ten stav, ale budou mít zájem na tom dělat byznys ve své podstatě, tak to nikdy nepovede k nějakému dobrému výsledku a nepovede to ke snížení škod na lesních porostech zvěří.

Ale já bych původně, jenom doplnění té mé otázky na pana ministra, jelikož jsem si uvědomil, a to jsem neřekl, že různých nařízení, vyhlášek a podobných věcí vydává ministerstvo na elektronické desce o hodně více... Jak jsem zmínil, ministerstvo vnitra umí v mnohém to všem obcím zaslat. Ale od ministerstva životní prostředí jsem, jako starosta, zatím v podstatě asi nezaznamenal, že něco takového funguje. A proto se chci zeptat nejenom v souvislosti s tímto tiskem, jak to bude ministerstvo posuzovat, jak to bude dostávat do těch samospráv v místě, jak to bude dělat ale do budoucna i s těmi ostatními vyhláškami a tím vším, což by měl dostat až k tomu nejnižšímu účastníkovi, což je samospráva. Některé samosprávy samozřejmě mají i systémy, že to potom přepošlou všem občanům. Takže je to o té informovanosti. Když to je schované někde na veřejné desce ministerstva životní prostředí, tak mi řekněte, kdo z občanů na tyto stránky chodí? Mají jiné starosti. Čili my musíme jít občanům napřed. A ne, aby nás někde občané honili někde po internetu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Nyní prosím paní místopředsedkyni Seitlovou, zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy. Prosím, paní kolegyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, nechtěla jsem vystupovat dvakrát, ale musím reagovat. Pan kolega, senátor Nytra, nám tady řekl to, co je v zákoně platné někdy od roku 1993. Tehdy byl přijímaný myslivecký zákon, a teď jsme v roce 2021. Víme, jak nám tyto mechanismy, prostřednictvím pana předsedajícího, jak nám tyto mechanismy nefungovaly. To, co je teď ještě stále platné, je to, co způsobilo ten stav, který máme. Můžeme my, senátoři, udělat něco pro to, aby se to změnilo? Určitě ne to, že vypustíme návrh, který byl přijat v roce 2019. Ano, ten návrh bude možná v některých oblastech obtížněji realizovatelný, ale je to výsledek činnosti 30 let nebo i déle, kdy jsme dospěli do stavu, který je opravdu kritický. Já si myslím, že není lepší motivační nástroj než to, že tedy myslivci si budou stěžovat a říkat, máme to teď složitější, musíme dokládat markanty. To, co bude tlačit ministerstvo zemědělství, aby skutečně připravilo návrh, o kterém hovořil pan senátor Chaloupek. To je skutečnost ve prospěch právě těch vlastníků pozemků. Nejenom lesních. Možná, že mnozí z vás dostali podněty od vlastníků nejenom lesních, ale i zemědělských pozemků, jak velmi těžko se prokazují škody a jak velmi těžce se ty náhrady vymáhají podle současných platných právních úprav. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím pana senátora Nytru. Po něm se připraví pan senátor...

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. To je jenom reakce na vystoupení paní místopředsedkyně. Pokud má paní místopředsedkyně představu, že státní úředník rozhoduje lépe než dohoda, nebo někdy i nedohoda, majitele a uživatele honitby, pak v podstatě jsme možná měli na minulé schůzi schválit stavební zákon, protože ten byl o tom, že státní úředník ví všechno nejlépe a všechno nejlépe rozhodne. Opravdu nejsem přesvědčený o tom, že státní úředník prvoplánově od stolu rozhodne lépe.

Já jsem taky konstatoval, že situace v těch lesích není zdaleka dobrá, ale nejsem přesvědčený o tom, že znění, které je v zákoně od roku 19 a mělo by vstoupit v platnost 29. listopadu, tento stav zlepší. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Teď má slovo pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně, já jenom doplním to svoje první vystoupení.

Jaká je situace myslivců? Tehdy, před těmi 2 lety, sloužili jako onuce nebo jako hadr na podlahu. Nikdo se s nimi nebavil. Nikdo. Znovu to opakuji. Dostala se změna jejich zákona, jejich stěžejního zákona, se dostala pozměňovacím návrhem od hnutí DUHA někdy v druhém kole, nebo kdy to tam bylo, se to dostalo. Nemohli se k tomu nijak vyjádřit. Nijak, jak by bylo normální při klasickém kolečku. Vůbec nijak. Naopak, a to i my tady, já jsem to citoval, jinak když nebylo tomu zabráněno od nás, pořád se všechno odkazovalo na tu dvouletou legisvakanční lhůtu. Do 2 let, že se všechno napraví. Ta legisvakanční lhůta končí ke konci listopadu. My máme šanci to zachránit, aby se jednalo s myslivci důstojně. Není jejich vinou, že tu není myslivecký zákon. Není. Spoléhání se na to, že někoho donutíme, zas to bude roky platit. Beru to, nejen proto budu podporovat pozměňovací návrh kolegy Nytry, nejen proto, že s tím vnitřně souhlasím, že si myslím, že o těch věcech mají rozhodovat myslivci, a ne úředníci státní. To porovnání s tím stavebním zákonem je docela trefné. Ale taky proto, že si myslím, že se má principiálně s myslivci jednat slušně. A ne to, že se přijme něco, aniž se k tomu můžu jakkoli vyjádřit. A pak přes všechny přísliby a sliby apod. a závazky ministra, že se to do těch 2 let napraví, než to vstoupí v platnost, pak se nenapraví nic. Vůbec bych se nedivil, kdy se pak na všechno myslivci vykašlali. Proto ne horuji, ale superhoruji pro pozměňovací návrh kolegy Nytry a dalších. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Čunek. Prosím, máte slovo. Pojďte k řečništi, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já chci jenom zareagovat na jedno vystoupení, které, nebo na jednu větu ve vystoupení jednoho z předřečníků.

Nejsem myslivec, s těmi jsem se setkal intenzivněji při likvidaci afrického moru prasat ve Zlínském kraji. Musím říct, že samozřejmě, a tehdy utichl spor mezi vlastníky lesa, zemědělci a myslivci, protože bylo naráz potřeba, aby všichni spolupracovali, protože když myslivci nevystřílí černou zvěř, a dokonce nevystřílí bachyně, které se normálně nestřílí pochopitelně, jinak je to zvěrstvo, což i všichni chápeme, ale v té chvíli, kdy se šíří taková choroba, která může mít za následek vyzabíjení a likvidaci chovu prasat v celé ČR a přilehlém okolí, kdyby se to tam rozneslo, to znamená miliardové škody, v té chvíli naráz jsem viděl, jak dokázali myslivci spolupracovat se všemi subjekty, se kterými jinak jsou v určitém druhu sporu.

A také, to chci zmínit, v tu chvíli se zemědělci přidali na stranu myslivců v tom, že s nimi spolupracovali. Z myslivců, kteří to měli, mnozí, jen jako zálibu, samozřejmě i tam je část těch, kteří v tom lese více pracují a méně, řekněme, střílí, tak pak bylo potřeba, aby pracovali a stříleli všichni. Africký mor prasat ve Zlínském kraji byl vyřešen nejrychleji a nejlépe, jak se to doposud ve světě podařilo. A tím pádem naráz z těch dobrovolných, řekněme, mnohých „rekreantů“, myslivců v lese, se stali ti, kteří jsou hodně potřební.

V tuto chvíli, kdy, řekněme, není tolik predátorů, bylo to tady už řečeno, tak to nebudu opakovat, právě pro regulaci zvěře, tak aby ta parita a poměr mezi zemědělci, vlastníky lesů a myslivci byl neustále dobře hlídán, jsem přesvědčen, že i této skupině myslivců, i tuto skupinu nemůžeme brát jako nějakou skupinu jenom, která hájí svůj zájem, která hájí, řekněme, svoji rekreační činnost atd. Takže z tohoto důvodu bych tuto skupinu chtěl hájit, protože ve chvíli, kdy se něco takového stane, co se stalo ve Zlínském kraji, naráz zjišťujeme, jak i lidé, kteří dělají něco dobrovolně, jsou potřební, protože ani policie, ani armáda by to bez těchto lidí tehdy nezvládla. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo předseda Senátu, pan senátor Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já jenom k tomu, co tady probíhá, dvě poznámky.

První moje poznámka je k té diskusi, kdy se bavíme o tom, zda Dolínek ano, nebo ne. Nějak jsme úplně zapomněli, že ten hlavní viník, proč ta debata probíhá, je ministerstvo zemědělství a nesplněný slib ministra zemědělství a špatně odvedená práce ministerstva zemědělství. To je potřeba zdůraznit, že celé to tady vzniklo, ty problémy, o kterých si tady povídáme, vznikly proto, že pan ministr zemědělství nesplnil slib a nedělá svoji práci dobře. Respektive, že ji dělá špatně. V podstatě, pokud dneska my dáváme miliardy na kompenzace vlastníkům lesů, aby alespoň něco dostali za své dřevo, na druhé straně stát není schopen zároveň zajistit, aby nedošlo k tomu, že ty nově vysázené stromky nesežere zvěř. To je celé. To je role státu, to měl zařídit, to měl udělat a nedokázal to. Za ty dva roky, co na to měl. Nebo možná ještě daleko více, protože měl trochu i předvídat. Takže to je ta moje první věc.

Ta druhá, jenom krátká poznámka k té debatě, která tady proběhla mezi paní místopředsedkyní Seitlovou a panem senátorem Nytrou. Jsem přesvědčen, že není možné, abychom v Senátu dali přednost rozhodování úředníka před dohodou mezi vlastníkem a myslivcem. To přece nemůžeme udělat. Nemůžeme rozhodnutí úředníka předřadit právu vlastníka. Jako nedotknutelnost soukromí, nedotknutelnost soukromého vlastnictví je věc, na které je postavena, řekněme, naše existence a náš právní řád. Samozřejmě, pokud k tomu dochází, tak by to mělo být za nějakých výjimečných okolností. Ale připustit, že proto, že se nejsou schopni někde dohodnout, že to rovnou dáme tomu úředníkovi, by bylo selháním Senátu. To si myslím, že bychom neměli dělat. Proto jediné, co nám potom zbývá, je to z důvodu špatné práce ministerstva zemědělství, je teď schválit ten pozměňovací návrh senátora Zdeňka Nytry a dalších.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nyní paní senátorka Anna Hubáčková má slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne už, vážení kolegové, vážená paní předsedající, pane ministře. Mě mrzí, že celá debata je o myslivcích. Já sleduji hlavní cíl, a to je implementace evropských předpisů v oblasti invazních nepůvodních druhů. Ti myslivci, to je výsledek naší špatné práce zákonodárců, nemyslím tím Senátu, ale Poslanecké sněmovny, a určitě špatné práce ministerstva zemědělství. Ale já si myslím, že nevysíláme ani dobrý signál v tom, že nejsme schopni adaptovat evropské předpisy, předpisy EU, včas. Tady už jsme ve skluzu.

Určitě uznávám všechny výtky k tomu, že možná propadnou špatnou prací úředníka některá vyhlášená, zvláště chráněná území. Neobávám se toho až tolik, protože je tam docela velké přechodné období. Snad bychom v tom přechodném období uměli zařídit, aby došlo k nápravě v této věci. Určitě si myslím, že tak může být i v oblasti mysliveckého zákona, který je teď v té Poslanecké sněmovně. Když bude vůle, tak se to tam dá napravit. Proto i já velmi pečlivě zvažuji, že podpořím tento návrh, kvůli implementaci evropských předpisů, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokud neprojde, samozřejmě množství těch pozměňovacích návrhů má racio a je vhodné k podpoření. Přesto zkusme se podívat na to, zda nemáme napravit především evropskou legislativu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom jednu poznámku na okraj k těm úředníkům. Ten úředník orgánu státní správy myslivosti nerozhoduje od stolu. Ten rozhoduje na základě podkladů, které dostane, podle té schválené lesní novely, které dostane od mysliveckého sdružení. Rozhoduje na základě znaleckého posudku, který se má na základě té poslední novely zákona o myslivosti vypracovávat. Takže má komplexní podklady. Není to tak, že by rozhodl, že plán lovu bude takový, nebo onaký. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní nevidím nikoho přihlášeného. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit? Ano, pan ministr se chce vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, nebojte se, vzal jsem si víc papírů, ale není to proto, že bych měl tak strašně dlouhý projev. Já bych se napřed krátce vyjádřil k těm dotazům, které se týkaly toho vlastního zákona, tedy zákona o invazních nepůvodních druzích. Trochu mě mrzí, ale to je spíš jenom takový povzdech, že skutečně ta debata u posledního zákona, který tady hájím, minimálně tedy v tomto volebním období, tak se daleko víc týkala problematiky, která skutečně není v mé gesci a která se do toho našeho zákona dostala z důvodů, které jste pojmenovali, určitého samozřejmě souběhu obou těch legislativ. My jsme se k tomu také několikrát vyjadřovali. I já samozřejmě souhlasím s tím, že ten zákon o myslivosti, neboli lesní zákon, ke kterému samozřejmě ministerstvo životního prostředí také se obsáhle vyjadřuje, tak si určitě zaslouží nějaké významnější úpravy, kdy se všichni shodneme na tom, že ta situace v lesích není vůbec dobrá. Samozřejmě i přemnožená spárkatá zvěř tam hraje významnou roli právě v kombinaci s dopady kůrovcové kalamity.

Nicméně já začnu těmi připomínkami, které se týkaly tohoto zákona.

Jenom k paní místopředsedkyni Seitlové, vím, že kolegové moji už s paní místopředsedkyní docela detailně o tom hovořili, v reakci na její obavu, že by mohlo dojít k tomuto vypuštění paragrafu nebo vypuštění odstavce 5, že by mohlo dojít k ohrožení ochrany těch chráněných evidovaných objektů. My nesdílíme tuto obavu paní senátorky Seitlové z toho důvodu, že zaprvé, už to tady zaznělo, je tady poměrně dlouhé, pětileté přechodné období. Navíc už nějakou dobu se o tom hovoří, je to v tom návrhu minimálně dva roky, takže je to v podstatě už sedm let, upřímně řečeno, pojďme si říct zcela na rovinu z toho právního pohledu, v případě, že by se nepodařilo požadované podklady, které jsou potřeba, které prokazují tomu orgánu ochrany přírody doložit, tak právě je tady to přechodné období, aby ta potřebná ochrana byla vyhlášena v souladu se zákonnými požadavky. Ten zánik ochrany teoreticky možný je opravdu tím úplně posledním možným řešením, jsem přesvědčen, že pouze teoreticky, které je však nevyhnutelné stanovit v případě, a to se týká obecně i jiné legislativy, že není prokazatelný právní titul. Protože myslím, že se všichni shodneme na tom, že pokud není právní titul, žádná ochrana objektu není ani právně vymahatelná. To znamená, že jakákoliv činnost orgánů ochrany přírody by mohla být velmi úspěšně napadnuta u správního soudu jako nezákonná, protože pokud nejsme schopni doložit ten právní titul ochrany ani v přechodném období, těžko můžeme žádat, aby objekt byl chráněn. Ale opravdu si myslím, že to je čistě teoretická debata, protože jsme přesvědčeni, že v drtivé většině případů se to samozřejmě podaří a že nebude potřeba ani to přechodné období.

K panu místopředsedovi Horníkovi. Jenom ho chci uklidnit, že ten § 13b, na který upozorňoval, se netýká spárkaté zvěře, týká se ryb. Ono se to týká akvakultury. Takže jenom v případě, že by byly ryby spárkaté, potom by se to mohlo týkat, ale jinak se skutečně týká akvakultury, tam nehrozí toto riziko. A k tomu 13k... Tady zase vás chci uklidnit s jednou věcí, že, a určitě je to debata, kterou vedeme třeba i se Svazem měst a obcí pravidelně, to, co tam je psáno, že zásady regulace nebo pravidla regulace by měla být na úřední desce MŽP, samozřejmě nežádáme po obcích, neděláme to nikdy, aby pravidelně sledovaly naše webové stránky nebo naši úřední desku, to opravdu není možné. Myslím, že to mají stejně všechny ostatní resorty. Ty zásady regulace budou velmi obecné nebo budou skutečně v nějaké rovině obecnosti. A potom, o čem hovoříte, což bude už potřebovat nějakým způsobem koordinaci s obcemi, tak to by měl nebo podle zákona projednat krajský úřad opatřením obecné povahy. V tuto chvíli on už je povinen dostat to na úřední desky všech obcí tak jako v jiných případech.

My jako ministerstvo životního prostředí samozřejmě také nezahlcujeme obce vší naší legislativou, myslím, že kromě ministerstva vnitra, tam to má ten logický důvod, to asi nedělají ani jiné resorty, protože odpusťte mi to slovo, by se z toho ty obce zbláznily, kdyby jim všichni všechno posílali, ale právě prostřednictvím ministerstva vnitra jednou ročně dáváme veškerou schválenou legislativu za uplynulý rok, která má nějakou souvislost samozřejmě s činností obcí, týká se obcí. Jiné věci, nějaké speciální věci třeba řešíme přímo pak prostřednictvím Svazu měst a obcí. Myslím, že toto je takový rozumný kompromis.

To je asi k těm otázkám nebo připomínkám.

Závěrem jenom k té části 8... Rozumím všemu, to, co tady zaznělo, přesto bych byl rád, kdybyste zvážili možnost schválit tu verzi tak, jak přišla z Poslanecké sněmovny, z jednoho důvodu, že, a to je možná ještě poslední reakce na paní místopředsedkyni Seitlovou, říká, že vláda má většinu. No, nemá většinu. Takže samozřejmě pro každý ten zákon v Poslanecké sněmovně přirozeně hledáme tu podporu a hrozí tady riziko, to je potřeba říct, že skutečně z těch důvodů, které už tady zazněly od pana senátora Šilara a dalších v té situaci Poslanecké sněmovny, v tom září skutečně hrozí riziko, že nakonec to projednáno nebude. Ale rozumím tomu, co říkáte. Byl bych tedy pro to, aby to bylo, samozřejmě vás to asi nepřekvapí, schváleno ve verzi, která přichází z Poslanecké sněmovny. Ale chápu i některé názory, které tady padaly. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Šilar? Nepřeje si vystoupit, děkuji. Pan senátor, zpravodaj garančního výboru... Přeje si vystoupit? Přeje si vystoupit. Máte slovo.

Senátor Hynek Hanza:  Dobré odpoledne. K proběhlé obecné rozpravě mohu konstatovat, že proběhlo 18 vystoupení. Vystoupilo 12 senátorů, čtyři senátoři dvakrát, jeden třikrát. Z hospodářského výboru máme návrh na schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Z garančního výboru je tady návrh na vrácení s pozměňovacím návrhem a dále zazněla aviza pozměňovacích návrhů pana Nytry a spol. a paní místopředsedkyně Seitlové. Zároveň pan senátor Chaloupek předložil návrh na doprovodné usnesení. V současnosti bychom asi měli hlasovat o hospodářském návrhu na schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, tak, jak vyplývá z usnesení hospodářského výboru. Debata byla dlouhá a já si dovolím spustit znělku před hlasováním.

V sále je přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum je 38. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh schválit návrh zákona byl zamítnut při registrovaných 77 senátorkách a senátorech a kvóru 39, pro schválení bylo 9, proti bylo 10. Návrh, hlasování č. 5, nebyl přijat. Děkuji.

Teď tedy, protože nebyl předložen návrh zákona zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do podrobné rozpravy? Hlásí se pan senátor a předseda výboru ODS a TOP 09, pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se, bude to delší, protože to opravdu musím načíst celé, tak aby to bylo legislativně správně. Dopředu chci upozornit, že první bod tohoto pozměňovacího návrhu je úplně stejný s pozměňovacím návrhem výborovým VUZP, takže potom při tom následném hlasování nemusíme hlasovat po částech, ale budete se moci rozhodnout, kdo bude pro výborový a kdo bude pro tento pozměňovací návrh.

1. V článku I bodu 56 v úvodní části textu bodu novely slova „sedm až devět“ nahradit slovy „šest až osm“ a v § 79 odst. 7 až 9 označit jako odstavce 6 až 8.

2. V čl. VI za bod 4 vložit nové body 5 a 6, které znějí:

„5. V § 3 odst. 2 se slova „a zároveň tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování lesních ekosystémů zvěří“ zrušují.

6. V § 3 odst. 4 se slova „nadměrného poškozování lesních ekosystémů zvěří,“ a slova „a způsob vymezení oblasti chovu“ zrušují.“.

Následující body přeznačit.

3. V čl. VI za dosavadní bod 9 vložit nové body X1 a X2, které znějí:

„X1. § 36 včetně nadpisů zní:

„§ 36 – Vypracování plánů

1. Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti (§ 59 odst. 2 písm. c)) sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti (§ 60). Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo se účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.

2. Uživatel honitby je povinen vypracovat každoročně plán mysliveckého hospodaření v honitbě, dále jen plán. Při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystémů, z výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledku sčítání zvěře ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, v poměru pohlaví a koeficientu očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby. V části týkající se mysliveckého hospodářství se uvádí i zamýšlené zazvěřování, výstavba mysliveckých zařízení, opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře. Jestliže je honitba v oblasti chovu zvěře, vychází plán ze závěrů a doporučení orgánů státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře.

3. Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření. Jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Pokud po vyjádření držitele honitby nedojde mezi ním a uživatelem honitby k dohodě o plánu, určí jej na návrh některého z nich orgán státní správy myslivosti rozhodnutím. Odsouhlasený, příp. dohodnutý plán je uživatel honitby povinen zaslat orgánu státní správy myslivosti.

4. Orgán státní správy myslivosti je oprávněn kontrolovat plnění plánů zaslaných mu podle odst. 2 nebo 3 a změněných plánů podle § 37. Za tím účelem, není-li dohodnuto jinak, mu uživatel honitby předkládá měsíční písemná hlášení o plnění plánů, a to do 5. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž k lovu došlo.

5. V honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánů státní správy myslivosti u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu, bez omezení a bez vypracování a projednání plánu.

6. Vyhláška stanoví podmínky, vzor a bližší pokyny k vypracování plánů.“.

„X2. § 37 včetně nadpisů zní:

„§ 37 – Změny a plnění plánů

Za změny plánů se považují samostatná rozhodnutí orgánů státní správy myslivosti o snížení stavu zvěře v honitbě nebo zrušení chovu některého druhu zvěře v honitbě a o povolení lovu zvěře v době hájení. Na plnění plánů se započítává zvěř získaná lovem na nehonebních pozemcích, při dohledávce zvěře a nalezená zvěř uhynulá.“.“

Následující body přeznačit.

4. V čl. VI za dosavadní bod 15 vložit nový bod X3, který zní:

„X3. V § 45 odst. 1 se za písm. s) vkládá nové písmeno t), které zní:

t) Střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí.

Dosavadní písm. t) až v) se označují jako písmena u až w).“.

Následující body přeznačit.

5. V čl. VI za dosavadní bod 18 vložit nový bod X4, který zní:

„X4. V § 62 odst. 1 se na konci písm. h) čárka nahrazuje tečkou a písm. i) se zrušuje.“

Následující body přeznačit.

6. V čl. VI, dosavadním bodu 19, v úvodní části textu bodu novely text „písm. j)“ nahradit textem „písm. i)“ a v § 62 odst. 1 písm. j) označit jako písm. i).

7. V čl. VI za dosavadní bod 19 vložit nové body X5 a X6, které znějí:

„X5. V § 64 odst. 3 písm. d) se za slova „mysliveckého hospodaření“ vkládají slova „pokud tím dochází k překročení normovaného stavu tohoto druhu zvěře“.

X6. V § 64 odst. 3 písm. e) se text „§ 36 odst. 3“ nahrazuje textem „§ 36 odst. 2 a 3“.“.

Následující body přeznačit.

8. V čl. VI doplnit bod X7, který zní:

„X7. V § 68 se text „§ 35 odst. 8, § 36 odst. 12, § 37 odst. 6“ nahrazuje textem „§ 35 odst. 7, § 36 odst. 6“.“.

9. V čl. VI doplnit bod X8, který zní:

„X8. V § 68 se slova „a v dohodě s ministerstvem životního prostředí vyhlášku provedení § 14 odst. 1 písm. f)“ zrušují.“.

10. V čl. XI za slova „1. ledna 2022“ vložit slova „s výjimkou ustanovení čl. VI bodů 5, 6, X1, X2, X3, X4, X5, X6 a X7 a části osmé, která nabývají účinnosti dnem 28. listopadu 2021“.

To je celý pozměňovací návrh. Tímto pozměňovacím návrhem, pokud ho přijmeme, se vracíme zpátky k dnes aktuálně platnému znění, vyruší se ta změna přijatá v roce 2019, ale účinná od 28. listopadu letošního roku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, s dalším vystoupením je přihlášena paní místopředsedkyně Seitlová. Dalším přihlášeným je pan senátor Chaloupek. Prosím, paní kolegyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, načtu svůj pozměňovací návrh, je krátký.

Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů EU v oblasti invazivních nepůvodních druhů, senátní tisk č. 115, podávám návrh na níže uvedené úpravy návrhu zákona:

V čl. II bod 5 vypustit. Následující bod 6 označit jako bod 5.

Jedná se o to, to už není citace, aby z důvodu nesplnění zákonné povinnosti nebo nečinnosti úředníka došlo k automatickému zrušení chráněných území. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, prosím pana senátora Chaloupka, než se připraví, oznámil bych, že dokončíme tento bod, čili polední přestávku mírně posuneme, členům OV informace, že bude zasedat ihned po ukončení našeho jednání v Zaháňském salonku. Prosím všechny členy, aby se tam dostavili neprodleně po vyhlášení přestávky. Pane senátore, prosím.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, poslouchal jsem ten pozměňovací návrh, zjistil jsem, že to, co bylo navrženo, to, co jsem tady poslouchal, se normálně dělá a děje. Jsem povinen jako myslivecký hospodář každý rok do 31. března provést dvojí sčítání zvěře, jsem povinen to odvést na Lesy ČR, tam místní správce to odsouhlasí, vypočítám plán lovu podle určitých koeficientů, on mi to odsouhlasí, potom posílám na státní správu každý měsíc, kolik se toho ulovilo a jestli je to splněno.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, jsme v podrobné rozpravě...

Senátor Václav Chaloupek:  To je přesně to, co ke kýženému výsledku nevede. To je současný stav, který způsobil, že zvěř je v našich lesích přemnožená. Já jsem tohle nějak nepochopil, protože to je to, co je běžné zatím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, předkládáte pozměňovací návrh? Nebo ne?

Senátor Václav Chaloupek:  Doplňující...

Senátor Václav Chaloupek:  Ano. S tím přijdu hned, nebo můžu?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pojďte hned, ne? Protože tohle už nebyla rozprava, abychom si rozuměli. Já to tady mám pro vás, pane kolego... Návrh doprovodného usnesení předloží pan senátor Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Senát vyzývá vládu, aby do konce roku 2022 připravila zákon o myslivosti, který bude respektovat principy dobré legislativy, zejména změny ve společnosti i v přírodě, a přispěje k nápravě současné situace.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Všichni slyšeli a mají na svých lavicích. Do podrobné rozpravy se nikdo další nehlásí, takže ji uzavírám. Prosím nyní, teď se musím rychle vpravit do děje, zpravodaje... To je garanční zpravodaj. Máme ještě jiné zpravodaje? Chcete se vyjádřit? Máme ještě dva zpravodaje. Než to nalistuji, tak se přiznejte sami... Nechce se vyjádřit. Ještě druhý? Nechce. Je to tak, ano? Prosím pana garančního zpravodaje. My jsme se tady střídali moc rychle, než jsem byl schopen to nalistovat. Už to vidím. Prosím, pane senátore.

Senátor Hynek Hanza:  Dobré odpoledne. V podrobné rozpravě zazněl návrh pana senátora Nytry, paní senátorky Seitlové a doprovodné usnesení pana Chaloupka. Z výboru máme výborový pozměňovací návrh.

Navrhuji proceduru. Hlasovat jako první o výborovém pozměňovacím návrhu, což je návrh na zrušení toho zrušení, tzn. aby platila novela z roku 2019 mysliveckého zákona. Pokud ta neprojde, budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Nytry a spol., která uvádí ten poslanecký návrh, legislativně správně ho upravuje, aby platil, to znamená, že se vracíme v mysliveckém zákoně do roku 19, před přijetí novely, následně bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu paní místopředsedkyně Seitlové, který se týká vyjmutí nebo vypuštění v čl. II, bod 5, aby automaticky nezanikalo chráněné území v případě nečinnosti úřadu. Pak bychom hlasovali o zákoně jako o celku. A pak o doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A tak dále, děkuji. Přeskočili jsme pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě? Dobře, potom k návrhům... Děkuji. Spustím znělku.

Kolegyně a kolegové, přistoupíme k hlasování, kterým nás provede garanční zpravodaj. Nyní tedy budeme, pane zpravodaji, hlasovat o?

Senátor Hynek Hanza:  Výborovém pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Výborovém pozměňovacím návrhu. Zeptám se pana ministra na jeho postoj? (Ministr: Neutrální.) Neutrální. Pana zpravodaje? (Zpravodaj: Kladné.) Kladné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 6, při kvóru 39, pro 31, proti 14. Návrh nebyl přijat.

Můžeme dál.

Senátor Hynek Hanza:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Nytry a spol., což je...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Prosím vás, kolegové, zachovejte klid. Poslouchejte rozpravu.

Senátor Hynek Hanza:  Uvedení mysliveckého zákona do roku 19.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, spouštím hlasování... Ne! Postoje! (Ministr: Neutrální.) Neutrální. (Zpravodaj: Kladné, protože nám nic jiného nezbývá.) Kladné. Mám ukončit hlasování, kolegové? (Z pléna: Ne!) Takže kdo byl pro, zvedl ruku a hlasoval ANO. Kdo proti, zvedne ruku a hlasuje NE. Teď!

Hlasování č. 7, kvórum 39, pro 50, proti 4. Návrh byl přijat.

Můžeme dál.

Senátor Hynek Hanza:  Dalším pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh paní kolegyně, místopředsedkyně Seitlové, ohledně vypuštění čl. II, bod 5.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Názor pana navrhovatele? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné stanovisko. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 8, při kvóru 39, pro 31, proti 7. Návrh nebyl přijat.

Můžeme dál, pane senátore.

Senátor Hynek Hanza:  Nyní bychom měli hlasovat o zákoně jako o celku. A pak o doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nyní sleduji tabuli, že se tam nic nemění. Ale chceme hlasovat o návrhu jako o celku. Čili ve znění námi schválených pozměňovacích návrhů. Už jsme tady u toho, vrátit Poslanecké sněmovně s našimi návrhy. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 9, kvórum 39, pro 63, proti 2. Návrh byl přijat.

Nyní tedy doprovodné usnesení.

Senátor Hynek Hanza:  Ano, doprovodné usnesení pana kolegy Chaloupka.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, bylo předloženo, známe ho, spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, kvórum 39, pro 72, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s jednacím řádem pověříme senátory, kteří budou zastupovat náš názor v Poslanecké sněmovně. Návrhy?

Senátor Hynek Hanza:  Navrhuji senátory v pořadí: Nytra, Hanza, Šilar.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nytra, Hanza, Šilar. Nějaký jiný návrh, námět, protest? Ne. Takže můžeme hlasovat o těchto třech jménech v tom pořadí, jak zazněla. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, při kvóru 38, pro 74, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, panu navrhovateli, za jeho účast na naší schůzi. Vyhlašuji polední přestávku do 14:10 hodin. Připomínám členům OV, aby se odebrali bez prodlení do Zaháňského salonku.

(Jednání přerušeno v 13.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.10 hodin.)

Tak, kolegyně a kolegové, podle registrace je nás tady 43, takže můžeme zahájit odpolední jednání. Na našem pořadu je nyní

 

Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a Výboru regionů Unie rovnosti: Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021-2030

Tisk EU č. K 032/13

Tento materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 032/13 a K 032/13/01... Vyhlašuji dvouminutovou přestávku.

(Jednání přerušeno v 14.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.12 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobrý den, paní ministryně, měli jsme plnou arénu, ale teď jsme je rozpustili na 2 minuty, přijměte zatím místo. Já spustím zatím znělku, jestli to pohne svědomím kolegů.

Teď se přiznám, že nevím, jakým nástrojem bychom mohli urychlit příchod kolegů... Víte co, já vás odhlásím a zjistím, jaká je pravda.

Tak, ještě tři kolegy a můžeme jednat. Už jenom dva. Teď přicházejí. Ale přijdou o úvodní slovo paní ministryně, víte... Je nás 27, teď se kolegové zaregistrují, takže nás bude 28. Pokud vám to nebude vadit, paní ministryně, já bych vás vyzval k úvodnímu slovu.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, omlouvám se za drobné zpoždění. Ráda bych vás stručně seznámila s evropskou Strategií práv osob se zdravotním postižením na léta 2021–2030, kterou Evropská komise schválila v březnu tohoto roku.

Navzdory pokroku, kterého bylo za poslední 2 roky dosaženo, se lidé s postižením stále potýkají se značnými překážkami jak v běžném životě, tak v pracovním, bojují se sociálním vyloučením a také patří k velké skupině osob ohrožených chudobou. Navíc aktuálně se musí i tyto osoby vyrovnávat s negativními ekonomickými dopady pandemie covid-19. Jen pro vaši informaci, mezi obyvateli Česka je víc jak 13 % osob s postižením, tedy více jak 1 milion osob. Většině z nich činí potíže obyčejné každodenní aktivity, které jsou pro nás samozřejmé. Aktivity, jako je dopravit se, kam potřebují, nakoupit si nebo vyřídit běžné domácí práce. To vychází ze statistiky Českého statistického úřadu z roku 2019.

K zajištění jejich důstojného života a vůbec života bez bariér by proto měly směřovat všechny členské státy EU. Cílem schválené evropské strategie je, aby všichni lidé s postižením využívali a měli plně naplněná svá lidská práva, měli rovné příležitosti a mohli se účastnit plnohodnotně společnosti, ale také ekonomické participace, využívali svobody volného pohybu v Evropské unii nebo se vůbec v ideálním případě nesetkávali s diskriminací.

Evropská komise ve strategii formulovala kroky, které sama podnikne pro naplnění této strategie. V rámci Evropské unie se např. plánuje zavést jednotný evropský průkaz se zdravotním postižením. To všichni víme, že to je věc, po které dlouhodobě odborná, ale i široká veřejnost volá. Nebo vydat pokyny pro zajištění svého nezávislého života.

Evropská komise také chce zvýšit kvalitu sociálních služeb a zvýšit prestiž a atraktivitu práce v sociálních službách. Já se domnívám, že nejlepší cestou je navyšovat platy a mzdy v sociálních službách. To je koneckonců to, co jako ministryně práce a sociálních věcí dlouhodobě každoročně dělám.

Dále chce Evropská komise podpořit politiku zaměstnanosti v každém členském státu prostřednictvím podpory sociální ekonomiky, to je také věc, která je velmi důležitá. Pro vaši informaci, před několika týdny podala skupina poslanců pod vedením pana poslance Chvojky návrh zákona o sociálním podnikání, což je zákon, který zde také dlouhodobě chybí. Většina výzev a doporučení ale směřuje k samotným členským státům EU.

S evropskou strategií se vláda ČR ztotožňuje, je také plně v souladu s Národním plánem podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na roky 2021-2025. Jsem proto ráda i za souhlasná stanoviska senátních výborů a věřím, že i přesto, že nás stále velmi vytěžuje boj s pandemií, v následujících 10 letech se nám podaří v této oblasti se posunout o velký krok dopředu.

Velmi děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. K 032/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor David Smoljak. Já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové.

Výbor pro záležitosti EU se tímto sdělením zabýval na své poslední schůzi a přijal k němu usnesení, které podporuje záměry obsažené v tomto sdělení. Víceméně se ztotožnil se stejným stanoviskem jako výbor pro sociální věci, který přijímal usnesení k tomuto sdělení také. My ho podporujeme s doprovodným usnesením, které podporuje cíle obsažené v této strategii. Zdůrazňuje, že covid měl značný negativní dopad na osoby se zdravotním postižením a apelujeme na vládu, aby přijala vhodná opatření a navrhla právní úpravu potřebnou pro implementaci této strategie na vnitrostátní úrovni.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tímto materiálem se zabýval též výbor pro sociální politiku a zpravodajkou byla určena paní senátorka Miluše Horská. Táži se, zda chce promluvit? Nechce.

V tom případě otevírám rozpravu, a sice obecnou. Nikdo? Tak přece jenom. Paní předsedkyně, prosím, ujměte se slova.

Senátorka Miluše Horská:  Dobré odpoledne, vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem se vzdala toho práva vás seznámit s usnesením našeho výboru, které máte před sebou a potažmo posloužilo jako podklad pro evropský výbor.

Já bych se s dovolením zaměřila na tu českou situaci, i trochu navázala na paní ministryni, která mi malinko nahrála. Protože si myslím, že tato problematika je závažná, jistě se s ní dlouhodobě v České republice potýkáme, Evropa ji cítí jako potřebnou řešit, ale já bych řekla, že my se tady možná malinko cyklíme v některé problematice v kruhu. Buď mi dáte zapravdu, nebo nedáte, ale já to vidím i z té své praxe, kterou mám docela dlouhou.

Jak bylo řečeno, pandemie covid-19 přináší překážky a nerovnosti nejenom běžným občanům, ale především osobám se zdravotním postižením. Ta pandemická situace tuto jejich, řekněme, roli ve společnosti, kdy jsou závislí na cizí pomoci, velice ztížila.

Osoby se zdravotním postižením, které žijí například v zařízeních ústavní péče, mají vyšší míru výskytu infekce a zároveň velmi trpí izolací v důsledku pravidel pro omezení fyzického kontaktu. Toho jsme si asi všichni vědomi a zažívali jsme to v těch svých oblastech. Osoby, které žijí v komunitě a doma, jsou nepříznivě dotčeny omezeným poskytováním osobních služeb, což může ovšem zase ohrozit jejich nezávislý život. Osoby se zdravotním postižením mají rovné právo na nezávislý život a na zapojení do společnosti se stejnými možnostmi volby místa bydliště, spolubydlících, způsobu života jako ostatní. Jak krásně řečeno, když se to napíše na papír.

Nezávislý způsob života ovšem vyžaduje diferencovanou strukturu kvalitních, přístupných a cenově dostupných komunitních služeb. V tom si myslím, že je u nás v Česku víceméně zakopaný pes, protože tak jak v naší zemi nadále stávající legislativa upřednostňuje život těchto lidí v pobytových zařízeních, tedy zařízeních ústavního typu, mimo původní komunitu, mimo rodinu. Aktuálně připravovaný zákon o sociálních službách nepodporuje neformálně pečující, kteří se starají o své blízké zdravotně postižené. Naopak podporuje opět velké poskytovatele sociálních služeb, tedy velká zařízení ústavního typu, která se v pandemii ukázala jako nejzranitelnější.

My jsme to tady v Senátu nedávno konstatovali i při projednávání Národního plánu obnovy, kdy výslovně upozorňujeme na nezbytnost dostupných lokálních sociálních služeb a podpory života osob se zdravotním postižením, ale i seniorům v domácím prostředí mimo velká zařízení.

Česká republika se zavázala prostřednictvím přijetí mezinárodních úmluv, především Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, zajistit místně, časově i finančně dostupné individualizované sociální služby pro osoby se zdravotním postižením. Bohužel se tak neděje, viz zjištění publikovaná naším výborem.

Někteří v extrémních případech volí tragický způsob řešení, dle jejich názoru, bezvýchodné situace. Jiní se musí svých práv domáhat prostřednictvím soudních sporů a ústavních stížností, a to není pozitivní zpráva. Klasickou ukázkou tohoto nastavení je aktuální situace v Poslanecké sněmovně, kdy přístup ke změně zákona o sociálních službách, v podobě poslaneckých novel, a průběh s ní související diskuse podporují názor, že systém sociální podpory a péče by měl být primárně určován perspektivou a potřebami institucí v širokém slova smyslu, tedy územních samosprávních celků, poskytovatelů dotací, zřizovatelů, zaměstnavatelů a poskytovatelů sociálních služeb, a nikoliv těch, kvůli kterým byl celý systém vytvořen, lidí, uživatelů sociálních služeb, jejich pečujících a zájemců o služby.

Neformální pečující, nejčastěji tedy rodina a nejbližších příbuzní, jsou stále formálně i fakticky neviditelní pro náš systém, i když zajišťují 70 až 90 % dlouhodobé péče. Své služby ve srovnání se státem poskytují mnohem levněji, bez nároku na jakoukoli dovolenou, na jakékoli vystřídání. Často umdlévají.

Takže, jak už paní ministryně zmínila, velkým problémem zůstává i nadále zaměstnávání lidí s handicapem, protože zaměstnavatelé pro tu velikou administrativu, kterou mají, raději volí ono náhradní, rychlé povinné plnění a zbaví se tak té povinnosti zaměstnávat lidi s handicapem. Já se jim nedivím upřímně, protože ta administrativa je opravdu, opravdu náročná.

Paní ministryně zmínila vznik zákona o sociálním podnikání, o sociální ekonomice. Obávám se, že na ten zákon tak dlouho čekáme, měli jsme nedávno slyšení kolem něj... Ty sociální podniky, které dneska zaměstnávají dlouhodobě lidi s handicapem, ušly veliký kus cesty, ale s těmi zranitelnými osobami se, a to nejenom handicapovanými, to je třeba zaměstnávání vězňů atd., tak se snaží obstát v podstatě na volném trhu s těmi lidmi, kteří nejsou schopni pracovat plnou třeba pracovní dobu atd. Ten zákon si myslím, že je skoro ostuda, že ho tady nemáme ještě.

V této souvislosti se zmíním, že nám chybí i zákon o dostupném bydlení, to znamená, že potom ty lidi, o které se chceme postarat, kteří to potřebují, máme tu tendenci dávat do těch velkých ústavních zařízení. Myslím si, že to není tak dávno, co se naše republika zavázala k deinstitucionalizaci těchto velkých molochů. Už jsme zase pomaličku tam.

Na závěr tento svůj příspěvek chci zakončit takovým smutným konstatováním generálního ředitele Správy dopravní cesty, který v jednom z takovýchto dokumentů je zavázán nebo dostal prostě úkol v České republice na drahách zajistit bezbariérovou přepravu. On se opakovaně obracel i na ty své lokální partnery, protože sám upřímně říká, že kdyby měli celý kolejový park udělat bezbariérový, tak že se nedoplatí. Vyplatí se jim každého jednotlivého handicapovaného vzít do auta a převézt ho někam. To je smutné konstatování reality v České republice, kterou jsem zaznamenala na veřejném slyšení před svědky, paní ministryně. Takže jenom tím chci říct, že těch úkolů tady doma na svém malém rybníčku v této malé oblasti máme dost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Táži se, zda ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Pokud ne, tak ji uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda chce reagovat? Ne. Pan zpravodaj? Ne. No, tak nám jenom řekněte, o čem budeme hlasovat.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V debatě vystoupila jedna senátorka. A protože nepadl žádný jiný návrh, navrhuji, abychom hlasovali o usnesení ve znění, které přijal výbor pro záležitosti Evropské unie a které leží před vámi.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Znamená to tedy vzít na vědomí, ano, pane senátore? Předpokládám, že ano. Já zatím svolám kolegy. Jenom upřesním, že výbor přijal doporučení, které je přílohou jeho usnesení, o tom budeme tedy hlasovat. Je to tak, pane zpravodaji?

Senátor David Smoljak:  Ano, přesně tak.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan senátor Nytra se hlásí? Asi omylem. Ne?

Jste přihlášen, pane kolego. Dobře, rozumím. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jsme jej obdrželi z výboru pro evropské záležitosti. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 12 při kvóru 32 pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane zpravodaji. Paní ministryni si zde ještě ponecháme, neboť přistoupíme k bodu

 

Návrh doporučení Rady, kterým se zavádí evropská záruka pro děti

Tisk EU č. J 036/13

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. J 036/13 a J 036/13/01. Prosím paní ministryni, aby nám ho představila.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Vážení zákonodárci, dovolte, abych vás stručně seznámila i s tímto materiálem. Letos v březnu Evropská komise předložila návrh doporučení Rady, kterým se zavádí evropská záruka pro děti. Na doporučení se pracovalo 2 roky a do přípravy byly zahrnuty všechny členské státy Evropské unie.

Česká republika konečnou verzi návrhu podpořila.

V červnu pak Rada ministrů práce a sociálních věcí, takzvaná formace EPSCO, doporučení jednomyslně schválila.

Jistě vás zajímá, co je jeho cílem. Je to především záměr předcházet sociálního vyloučení a chudobě dětí, které se nachází v nouzi. Hlavně u těch dětí, které čelí dalšímu znevýhodnění, jako je například pobyt v ústavu nebo zdravotní postižení. Všem dětem v nouzi by měly členské státy zajistit bezplatný přístup k předškolnímu vzdělávání a péči ke vzdělávání a školním aktivitám, ke zdravotní péči, nebo alespoň k jednomu zdravému jídlu každý školní den bezplatně. Do 9 měsíců musíme nyní vypracovat a předložit Evropské komisi národní akční plány, které budou platit až do roku 2030.

Dále nám je doporučeno jmenování národního koordinátora záruky pro děti. Bude také na nás, na České republice, abychom identifikovali děti v nouzi, na které budou tato opatření cílit. A nastavili tak účinnou osvětu, zaměřenou právě na tyto děti, ale také na jejich rodiny.

Za sebe mohu říci, že tato doporučení Evropské komise jsou více než aktuální. Rodiny s dětmi patří v České republice mezi skupiny, které jsou ve zvýšené míře ohroženy příjmovou chudobou. Myslím si, že ta covidová krize to více než kdykoliv nikdy odhalila a ukázala, zejména co se týká dětí v samoživitelských rodinách.

Dovolte proto, abych velmi stručně rekapitulovala, co se mi povedlo, jako ministryni práce a sociálních věcí, protože za několik dní budu ministryní 3 roky, co se mi podařilo v této souvislosti prosadit.

Minulý týden sněmovna hlasovala pro senátní verzi navýšení přídavku na dítě. Je to po dlouhých letech navýšení o 26 %, ale pak samozřejmě i o zvýšení bonusu pro pracující rodiny s dětmi. Po 15 letech diskusí jsme společnými silami prosadili takzvané náhradní výživné, které od 1. července platí. Před rokem a půl začal platit zvýšený rodičovský příspěvek ve výši 300 tisíc korun, který se navýšil po 12 letech. Během celé pandemie, kdy byly bohužel uzavřené školy, platilo nadstandardní krizové ošetřovné. My jsme tady několikrát o této novele zákona jednali. Těsně před schválením je novela zákona o sociálně právní ochraně dětí. Podařilo se nám svolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny na příští středu. Pevně doufám, že se nám to podaří, tuto novelu schválit. Nevidím to dobře, ale snad to dotáhneme i v příštích týdnech, tak, aby v srpnu tato důležitá novela, klíčová novela, k vám doputovala ke schválení. Myslím si, že příští středu se nám ale podaří schválit novelu zákona o dětských skupinách, která zajišťuje dostupnou péči o nejmenší děti, do 6 let. I v tomto školním roce, jako v těch letech předchozích, běží program Obědy do škol, kde jsou dětem poskytovány teplé bezplatné obědy během školních dnů.

Také se nám podařilo schválit novou Národní strategii ochrany práv dětí, která platí až do roku 2027. Myslím si ale, že je jasné, i přes tyto výdobytky a značný posun v této agendě, že nesmíme polevit. Ta hlavní výzva bude spočívat v zajištění dostupného bydlení pro rodiny s dětmi. Musíme také, a zase pandemie to odkryla, snižovat rozdíly ve vzdělávání. Podle mě je vzdělávání ten nejlepší nástroj, jak snižovat sociální nerovnosti. A také ještě více zvýšit dostupnost preventivních služeb pro děti nebo pro rodiny s dětmi. Proto mohu za ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdit, že rodinná politika, včetně podpory ohrožených dětí, patří mezi mé největší priority. Myslím si, že ten výčet věcí, které se za poslední 3 roky podařily, to jen potvrzuje.

Proto vás prosím, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o podporu tohoto návrhu a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Prosím, posaďte se. Výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. J 036/13/02. Zpravodajem je opět pan senátor David Smoljak. Prosím ho tedy o jeho vystoupení.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Výbor pro záležitosti EU se i tímto návrhem doporučení Rady EU zabýval na své poslední schůzi. Konstatoval, že v České republice v současné době žije více než 100 tisíc dětí v chudobě a 20 tisíc je v závažné bytové nouzi, takže přijetí tohoto doporučení je nanejvýš potřebné. Doporučuje přijetím souhlasného usnesení, které podporuje opatření navržená v návrhu doporučení Rady EU a apeluje na vládu, aby přijala komplexní opatření s cílem řešit situaci dětí v nouzi na vnitrostátní úrovni.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výbor pro sociální politiku se zabýval i tímto materiálem a zvolil zpravodajem paní senátorku Horskou, která si nepřeje vystoupit, takže otevírám rozpravu. Opět se nám přihlásila paní senátorka, aby mohla hovořit nesvázána rolí zpravodaje. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Ještě jednou dobré odpoledne, paní ministryně, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych zase asi jenom doplnila ty informace o této závažné problematice, protože si myslím, že je opravdu závažná.

Práva dětí jsou v mnoha částech světa, a to včetně členských států Evropské unie, nadále porušována a přehlížena. Děti se stávají oběťmi násilí, zneužívání, chudoby, sociálního vyloučení. Podíl dětí do 17 let v Evropě ohrožených chudobou činí 19 %. Je to o něco málo vyšší procento, než připadá na lidi starších 65 let. Domácnosti s jedním rodičem a nezletilými dětmi jsou ohroženy chudobou až ve 33 %. Tato čísla představují průměr a velmi se liší v různých zemích Evropské unie. Vycházíme z dat Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Pokud, jak tady zaznělo, v České republice žije více než 100 tisíc lidí v chudobě a 20 tisíc dětí v závažné bytové nouzi, a vycházíme opět z Českého statistického úřadu, mějme na mysli, že někteří ekonomové mluví až o půl milionu dětí, které jsou ohroženy chudobou, nebo už v chudobě žijí. Záleží totiž na tom, jak nastavíme vstupní kritéria. Pak jsou samozřejmě ještě případy, které jsou mimo to, co stát eviduje, což jsou úplné děti ulice. O těch nemáme absolutně žádné informace. Ty děti tady jsou. Ty nejsou podchyceny žádným sociálním systémem. Chudé dítě je součástí rodiny s příjmem, který jí nestačí na zaplacení výdajů a věcí běžných dnešní většinové společnosti. Pomoci dětem vymanit se z chudoby vyžaduje vícerozměrný přístup, který zahrnuje politiku zaměstnanosti, to znamená podporu rodičů při hledání práce, podobu systému daňových úlev, poskytování klíčových služeb, jako je kvalitní péče o děti, vzdělávání a ochrana práv dítěte.

Velký význam mají rovné příležitosti a rodinná politika, tak jak o tom paní ministryně mluvila. Myslím si, že opravdu za ten váš přístup, paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, je třeba ocenit a poděkovat vám. Ale víme, že zákon o dostupném bydlení nám tady chybí. V tomto případě velmi. A že to je jedna z věcí, která rodiny do té chudoby prostě u nás dostává a dostávat zřejmě ještě nějakou dobu bude. V tom já vidím veliký úkol příští vlády.

Evropská záruka pro děti je jistě jen dalším z dokumentů, který upozorňuje na chudobu v souvislosti s dětmi. Jistě to není samospásný dokument, který má vše vyřešit a také vyřeší. Já bych ovšem ráda na tomto místě obecně apelovala na vládu v těchto bodech.

Zaprvé v tom, abychom přijímali takové právní předpisy, které jsou vstřícné vůči dětem. Byla bych skutečně moc ráda, abychom řešili více než dosud dopad právních norem na práva dětí. Dnes posuzujeme při schvalování zákonů leccos, takže pojďme se zesíleně zaměřit na onen dopad právě na ty nejzranitelnější, naše děti. Jasně, ony nevolí, ale mějme na mysli a dobře važme takové alternativní mechanismy, které by přímo nebo nepřímo ovlivňovaly životní podmínky dětí. Chudoba brání osobnímu vývoji, má negativní dopad na zdraví dětí, jejich dosažené vzdělání a celkovou pohodu. Dítě vyrůstající v chudobě a vyloučené bude pravděpodobně marginalizováno i v dospělosti a hrozí, že uvízne v bludném kruhu, předávaném z generace na generaci.

A zadruhé, abychom vytvářeli takový právní systém, který je vstřícný k dětem. Máme řadu velmi palčivých témat, jako je svěření do péče, rozpad rodiny, spory o místo pobytu, včetně sporů týkajících se dětí, které jsou státními příslušníky třetích zemí atd. Sama se snažím podporovat některé z těchto iniciativ, jako je například cochemská praxe v případě rozvodů a rodinných sporů. Rozvody a další věci s tím související jsou pro děti stresující a plné emocí, takže je třeba mít na mysli především práva dětí při rozchodu rodičů.

A zatřetí, abychom byli velmi pozorní vůči násilí na dětech, včetně fyzického, sexuálního, ekonomického nebo psychického. Uvědomme si, že děti jsou přímo či nepřímo zasaženy domácím násilím, které se podle různých odborníků a neziskovek během pandemie covid-19 zhoršilo. Covid a problémy jako domácí izolace, práce z domova, zavření škol a různé finanční nejistoty činí rodinné vztahy více než napjaté, což zvyšuje zranitelnost zejména a právě dětí. Hovoří o tom plnící se ordinace školních psychologů, které ovšem, to je jenom poznámka, nemáme v legislativě zakotvené, protože zákon visí v Poslanecké sněmovně. Ale to se omlouvám.

Začtvrté dbejme na bezpečnost dětí v online prostředí. Tohle bychom rozhodně neměli podceňovat. Děti by si měly osvojit takové digitální dovednosti a nástroje, které potřebují pro plné využívání přístupu online, což je výzvou pro náš vzdělávací systém. Zároveň musíme nadále pracovat na zajištění jejich bezpečnosti. Opět tady je velkou výzvou pandemie covid-19, která děti víceméně přikovala do online prostředí. Takže posilujeme digitální gramotnost dětí, která by měla být klíčem k tomu, aby se co nejbezpečnějším způsobem mohly pohybovat po internetu.

Co chci tímhle vším říci? Je samozřejmě jasné, že způsob, jakým dospělí a společnost přistupují k dětem a jak nahlížejí na jejich úlohu, se již dávno a hodně změnil. Ovšem navzdory tomu přetrvávají základní problémy, jako je násilí páchané na dětech, chudoba dětí, šikana, nedostatečný přístup k soudnímu systému, který zohledňuje potřeby dětí. Jak známo, děti představují naši budoucnost, a proto my se musíme zabývat jejich právy a jejich potřebami. Naší povinností je umožnit všem dětem uspět, aby byly připraveny postavit se budoucím výzvám beze strachu, měly naplněný život a byly ochotny se dále vzdělávat.

Tolik tedy za mě k tématu ochrany dětí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Chalánková. Poprosím ji o její vystoupení.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Já budu asi podstatně stručnější než paní předřečnice. Nechala jsem vám sice rozdat na stůl takový námět na doplnění dalšího doporučení, nicméně nebudu ho uplatňovat v tom formálním slova smyslu, protože dodržování Úmluvy o právech dítěte je samozřejmostí, neboť naše republika je touto nadnárodní úmluvou vázána.

Přemýšlela jsem nad tímto návrhem doporučení Rady, kterým se zavádí evropská záruka pro děti, k čemu to vlastně pro naši republiku v současné situaci je. Protože podle principu subsidiarity sociální problematika je v gesci národních států. Tak jsem si přečetla ten legislativní proces, který nás čeká. To znamená, že by rozhodovala kvalifikovaná většina na Radě, doporučení je nezávazný právní akt, tato nezávaznost ovšem neznamená absenci právního významu. Národní soudy by měly brát doporučení v úvahu zejména v případech, kdy tato doporučení mohou napomoci interpretovat národní či unijní právní předpisy. To máte všechno k dispozici.

Já bych k tomu chtěla poznamenat, že ani v současné době není možné například při odebírání dětí z rodin, není možné, aby děti byly odebrány rodičům z důvodů nouze. Je to dáno jednak právě dodržováním Úmluvy o právech dítěte a dále to vychází z různých judikátů. Ať už se to týká judikatury Evropského soudu pro lidská práva, kde se řešily také soudy proti České republice, dále například Walla, Wallová proti České republice, Havelka a ostatní proti České republice. Dále se to týkalo rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2011. Dále je to další ještě judikát, DH proti České republice, který se zase týkal přístupu ke vzdělání.

To znamená, ani v současné době není možné neplnit tyto povinnosti vzhledem k dětem. Jednak je to právo na rodinný život, který vychází z Listiny základních práv a svobod, dále je to Úmluva o ochraně základních práv a svobod a již zmíněná Úmluva o právech dítěte. Je potřeba si říci, že právo dítěte na péči rodičů je dáno jednak úmluvou, jednak je to samozřejmost. Pokud je to jen trochu možné a nebrání tomu vážné důvody. A také rodičovskou zodpovědností je postarat se o své děti. Je potřeba se podívat na ta jednotlivá navrhovaná opatření. Obědy zdarma, to je trošku diskutabilní. Možné to možná je, možná v jiné podobě, než to bylo původně navrženo. Ovšem na druhé straně pak zase vidíme, že si třeba ty rodiny nebo ty některé děti toho už až tak úplně neváží. Je to věc, která by se měla citlivě řešit, ale to možné je, a to také se v České republice i bez této Evropské rady děje. Pokud jde o sociální bydlení, zákon o sociálním bydlení přijatý není. Je otázkou, v jaké podobě má v naší zemi být, protože všechno, co budeme řešit pro někoho, vždycky vychází z peněz daňových poplatníků jiných lidí. To znamená lidí, kteří chodí do zaměstnání, kteří platí daně a kteří si například získávají bydlení tím, že platí své vlastní hypotéky. Takže také tato věc musí mít velice přesné zvážení, aby nedocházelo k demotivaci těch, kteří se skutečně o své děti a rodiny snaží postarat ze svých vlastních sil. To, že sociální zabezpečení v České republice funguje a péče o děti funguje, můžeme vidět i z toho, že v České republice doposud děti na ulicích nemáme.

Takže já to úplně, zejména pak, když čtu, že máme ještě zřídit národního koordinátora záruky pro děti apod., až tak úplně nevidím jako nutné, posunovat tyto povinnosti a možnosti až na úroveň doporučení Rady, protože některé státy, zejména severské, které mají vysokou úroveň, takzvaně tedy, sociálního zabezpečení, tam dochází potom k jiným problémům. Judikáty Evropského soudu pro lidská práva jsou již k dispozici. Byla bych velice opatrná, aby stát určoval to, co je dobré pro děti, zapomněl například při tom podporovat vlastní rodiče. Já si nemyslím, že by to tak bylo původně myšleno. Určitě je primární potřeba pomoci té vlastní rodině tak, aby děti nemusely být odebrány.

Ale to platí i dnes. To platí i dnes... Pokud někdo v rámci státu nebo státních institucí, státní moci bude určovat, co pro ty děti je lepší než život s vlastními rodiči, pak se můžeme dostat do velice neblahých konců. Byla bych velice opatrná k těmto nadnárodním doporučením.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátorko, a protože nevidím další přihlášku, obecnou rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit? Ne. Pane zpravodaji, máme zde nějaké doporučení výboru. Prosím o vaše shrnutí.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. V debatě vystoupily dvě senátorky. Nepadl žádný jiný návrh, takže bychom měli hlasovat o doporučení, které předložil VEU, který podporuje opatření navržená v návrhu doporučení Rady EU a apeluje na vládu, aby přijala komplexní opatření s cílem řešit situaci dětí v nouzi na vnitrostátní úrovni. O tomto návrhu bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, máme to před sebou. Svolám kolegy.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 13, při kvóru 35, pro 58, proti 1. Návrh byl schválen. Děkuji, pane zpravodaji.

Přikročíme k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 168/2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva

Tisk č. 129

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 129 dne 11. října 2019. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119k jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh nám představí paní ministryně, já jí tímto dávám slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, vážení zákonodárci, tentokrát přednáším ten bod, kde zastupuji předsedu vlády. Jedná se o návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady č. 168/2007, o zřízení Agentury EU pro základní práva.

Tento návrh je předkládán Senátu s žádostí o vyslovení předchozího souhlasu v souladu s jeho jednacím řádem, neboť jde o návrh přijímaný na základě tzv. klauzule flexibility.

Zároveň jde o návrh, u kterého právo EU vyžaduje jednomyslnost mezi členskými státy.

Jen pro shrnutí, tato skutečnost způsobila nejdříve určité přerušení jednání na úrovni EU a následně jeho poněkud překvapivé obnovení v květnu tohoto roku. Během června došlo k jednomyslnému schválení návrhu členskými státy v Radě a počátkem července udělil souhlas i Evropský parlament.

Nyní tedy vláda návrh předkládá oběma komorám PČR, aby se mohly vyjádřit k jeho konečné podobě a vyslovit s ní souhlas.

Obsahem návrhu je změna nařízení, které upravuje fungování Agentury EU pro základní práva. Jde o jednu z agentur EU, která má za cíl analyzovat dodržování základních práv EU a poskytovat odborné poradenství orgánům EU a členským státům, jak tato práva co nejlépe ochraňovat a dodržovat. Jde tady primárně o odborný a analytický subjekt, který vydává různé zprávy, provádí průzkumy a poskytuje a zveřejňuje informace.

Agentura nevydává žádná závazná rozhodnutí, nemá žádné vynucovací pravomoci, nezabývá se individuálními stížnostmi, ani nijak sama neurčuje či nehodnotí politiku či postupy EU či členských států. Její základní funkce je čistě poradní, to zdůrazňuji, čistě poradní a expertní.

Novela nařízení vychází z evaluace činnosti agentury a má dva hlavní cíle. Tím prvním cílem je reagovat na to, že agentura vznikla už v roce 2007, před účinností lisabonské smlouvy, a tudíž její fungování a uspořádání neodráží aktuální strukturu práva EU. Jde především o zánik práva evropských společenství a s ním spojené pilířové struktury evropského práva. Proto návrh směřoval původně k rozšíření působnosti agentury na bývalý 2. a 3. pilíř práva EU, tj. společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech.

Na základě jednání v pracovních orgánech Rady však bylo dosaženo konsensu, jen na rozšíření o policejní a justiční spolupráci v trestních věcech. Naopak společná zahraniční a bezpečnostní politika se do působnosti agentury nakonec nezahrnula. S tím pak souvisí i nahrazení odkazu na právo evropských společenství, odkazy na právo EU v mnohých bodech novely.

Tím druhým významným aspektem je plánování činnosti agentury. V současnosti je činnost agentury vymezena pětiletými, víceletými rámci, které schvaluje Rada svým jednomyslným rozhodnutím se souhlasem Evropského parlamentu. Tento proces se však ukázal jako velmi náročný a neflexibilní. Navíc od roku 2017 agentura stejně jako ostatní agentury EU musí postupovat podle rámcového finančního nařízení a připravovat každoročně své programové dokumenty.

Víceleté rámce jsou tak duplicitní s tímto procesem, který je podrobnější a provázaný i s finanční kontrolou hospodaření agentury. Proto se navrhuje víceleté rámce zrušit a ponechat pouze proces podle finančního nařízení.

Během jednání v pracovní skupině Rady byly navíc nalezeny cesty, jak do přípravy ročních programů více zapojit samotné členské státy EU, které si tím zachovají alespoň určitý vliv na činnost agentury.

Další body pak již směřují k celkovému zefektivnění fungování agentury a jejích výkonných orgánů a podpoře jejich vzájemné spolupráce.

Výkonná rada má ve spolupráci s ředitelem pak zajišťovat praktický chod agentury, správní rada má naopak hlavně určovat strategické směřování agentury pro základní práva a být také více zapojena do hodnocení její činnosti či příp. navrhování změn. Některé body mají pak např. usnadnit členským státům výběr kandidátů do správní rady či výběr ředitele agentury nebo evaluaci činnosti agentury.

Na závěr bych chtěla, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zdůraznit, že celkově je návrh kompromisem mezi ambicemi Evropské komise a Evropského parlamentu a rezervovanějším přístupem Rady a členských států. Každý aktér přinesl do tohoto procesu své představy, avšak byl ochoten, každý z těch aktérů, ustoupit za účelem dosažení shody a společného cíle. Tím je zdárné a efektivní fungování agentury a její pokračující činnost pro ochranu základních práv EU a v souladu s jejími principy.

Dovoluji si proto na závěr požádat vás, vážené zákonodárkyně, vážení zákonodárci, aby se Senát připojil k tomuto obecnému konsensu a udělil svůj předběžný souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal VEU jako výbor garanční. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 129/1. Zpravodajem je pan senátor Zdeněk Nytra, kterého tím žádám o jeho vystoupení.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. VEU se tímto dokumentem zabýval na svém jednání 20. července. Vše podstatné, se domnívám, nám tady osvětlila paní ministryně, takže není potřeba se k tomu více vyjadřovat.

Jenom malá zmínka k tomu legislativnímu procesu, protože návrh tohoto nařízení výbor projednával už jednou, a to 30. června loňského roku. Svým usnesením ho vzal na vědomí, proto nebylo projednáváno na plénu Senátu nebo na schůzi Senátu. Ale v souladu s ustanovením § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, je nutné před konečným souhlasem ze strany vlády vyslovit předběžný souhlas Senátu PČR a pochopitelně i Poslanecké sněmovny. Ale to není naše hřiště.

Náš výbor tento návrh projednal, máte na stole usnesení, které navrhuje Senátu PČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady ES č. 168/2007, o zřízení Agentury EU pro základní práva. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji uzavírám. Předpokládám, že není zájem dále komentovat? Proto máme ve hře jediný návrh, a to je vyslovit předběžný souhlas. Svolám kolegy.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu garančního výboru vyslovit předběžný souhlas s ratifikací tohoto nařízení. Dám vám chvilku, abyste se trefili do svých tlačítek hlasovacích. Nikoli ve spěchu. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 14, při kvóru 35, pro 52, proti nikdo, promiňte, 2, návrh byl přijat. Děkujeme paní ministryni, já můžu ukončit tento bod.

My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Následujícím bodem je

 

Návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 112

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 112. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Já ho také tímto u nás v Senátu vítám. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jedná se o vládní návrh zákona o opatřeních k přechodu naší země k nízkouhlíkové energetice, velmi diskutovaný zákon, který vzbudil řadu emocí, řadu diskusí, já jsem rád, že ho dnes můžeme projednat na půdě Senátu.

Předtím, než principiálně představím, co je podstatou tohoto zákona, o čem zřejmě bude i diskuse, dovolte, abych před závorku vytkl to, co vše se odehrálo s ohledem na přechod k nízkouhlíkové energetice, zejména tedy v rámci investice do jádra.

Cesta začala v roce 2019, v červenci, kdy jsme jasně vytyčili scénář vybudování pátého dukovanského bloku. Je škoda, že přibližně 6 let předtím se nepodařilo investovat nebo zahájit investici v rámci temelínských bloků. Do té doby, do roku 2019, bylo takřka tabu otevřít opět téma jádra a jeho budování. Já jsem rád, že jsme se do toho pustili, jakkoliv ta cesta byla náročná, tak se nám za 2 roky podařilo to, co se zde nepodařilo několik let předtím.

Máme hotový investiční model, máme hotový finanční model, máme hotový dodavatelský model.

Byly kompletně sepsány, připraveny a odsouhlaseny všechny smlouvy, klíčové smlouvy mezi státem a společností ČEZ jakožto investorem. Byla zahájena notifikace v rámci EU, klíčový krok, bez kterého nemůžeme pochopitelně jádro vybudovat. Zabezpečili jsme personální zdroje, což rovněž nebylo úplně triviální. Vybudovala se nová sekce v rámci ministerstva průmyslu a obchodu, nový náměstek pro jádro. Současně jsme zahájili i osvětu, protože musíme mít na paměti to, že některé země, které se pustily do jádra, podcenily s předstihem investovat do personálních zdrojů, výsledkem čehož bylo to, že jim nakonec chyběli odborníci. Takže jsme zahájili diskusi s univerzitami, zahájili jsme, troufám si tvrdit, celospolečenskou diskusi v rámci jádra, v rámci důvěry v jádro, v rámci přesvědčování o tom, že jádro je důležitým zdrojem, bez kterého se ČR jednoduše neobejde. Jsem nesmírně rád, že se to začalo projevovat jak celospolečenskou diskusí, která měla samozřejmě svoje plusy i minusy, ale to k tomu patří, tak i tím, že se začalo hlásit více lidí například na studijní obory VŠ, protože začali vnímat to, že jádro zde bude a že to je perspektivní oblast.

Zahájili jsme přípravu tendru, fakticky se zahájilo předkolo tendru, to bylo to tolik diskutované bezpečnostní posouzení, které už je nastartováno a které doběhne ke konci listopadu tohoto roku, bude základem pro to, aby se mohl vypsat regulérní a finální tendr. Neztratili jsme žádný čas. Ten časový harmonogram, který jsme si vytyčili v roce 2019, dodržujeme. Ten by měl postupně spět k tomu, že v roce 23 až 24 budou podepsány dohody, resp. finální smlouva se zhotovitelem, s dodavatelem jádra, následně začne běžná stavební příprava, která vyvrcholí tím, že v roce 2029 se, zjednodušeně řečeno, kopne do země, začne se stavět a v roce 2036 by mohl být jaderný blok připraven a spuštěn.

Mimo jiné dnes jsem měl dopoledne setkání s francouzskou ministryní pro průmyslovou politiku, která potvrdila, že Francie, která má 56 bloků, bude investovat dalších šest bloků.

Pochopitelně toto všechno je spojeno s důležitou věcí, kvůli které jsme se dnes potkali, a to je příprava zákona o přechodu k nízkouhlíkové energetice. Ten zákon je důležitý, je základem pro to, aby se mohly uzavřít smlouvy se zhotoviteli, je to, řekněme, finální, možná i trochu psychologické potvrzení ČR, že dukovanský blok bude skutečně zahájen, resp. bude vše připraveno k tomu, aby mohl být zahájen.

Zákon se projednával poměrně dlouho v Poslanecké sněmovně, je nutné k němu ještě dodat to, že zákon není politický, ačkoli se z něj určité politikum stalo, ale to k tomu patří, není to výtka, je to pouze konstatování, protože byla dohoda v rámci stálého výboru pro jádro, což je sestava všech parlamentních aktérů a dalších odborníků, kteří vytváří, řekněme, určitou poradní základnu pro vládu v rámci budování nového dukovanského bloku, že zákon bude bezproblémově přijat, že bude přijat do konce roku 2019. Aniž by se diskutovalo v té době, jestli bude v tendru 3, 4 nebo 5 účastníků. Můžeme diskutovat o tom, možná bych i souhlasil s těmi, kteří říkají, že měl být zvolen v roce 2019 ten výběr dodavatele trochu jinak, že se mělo jít tzv. G2G cestou, to znamená dohoda vlády vůči vládě, kterou některé země volí. Nejít tím klasickým výběrovým řízením. Nicméně tehdy výbor pro jádro, který, znovu říkám, je zastoupen všemi aktéry politického života, Poslanecké sněmovny, tak tenkrát jasně řekl, že je lepší jít výběrovým řízením, mít maximální počet účastníků a snížit a zredukovat cenu logicky tlakem konkurence a konkurentů na minimum.

Nicméně, i přes toto jsme se dokázali překlenout, z původních pěti potencionálních dodavatelů, kteří ale nemají co společného s tímto zákonem, nicméně jelo se to paralelně, nejdříve byli čtyři, a to z toho důvodu, že Čína nesplňovala referenční kritéria, zjednodušeně řečeno, nepostavila mimo Čínu nikdy žádný reaktor s výjimkou Pákistánu. Česká republika nemohla být v tomto první zemí, nemohli jsme si to dovolit, aniž bychom dnes zpochybňovali třeba technologické parametry čínské společnosti, zůstali tam čtyři, po událostech ve Vrběticích bylo nevyřazeno i Rusko. Od samého začátku jsme jasně říkali, že, a bylo to ve všech smlouvách a je to ve všech smlouvách, stát, vláda může kdykoliv vyřadit kohokoliv z aktérů, ať už bude zahájen tendr, bude bezpečnostní posouzení nebo bude tendr ukončen. Tzn. udělali jsme to, co jsme považovali za správné v rámci vlády, zůstali tam tři účastníci, což odblokovalo schválení tohoto zákona, který byl obstruován několik měsíců, finále tedy dopadlo tak, že zákon byl schválen a nyní je možné ho projednat na půdě Senátu.

Zákon řeší tržní selhání, a to v případě nové výstavby jaderných bloků, přičemž je důležité ještě říci to, že se nejedná, a to je důležité velmi, o bloky pouze v Dukovanech. Někdy se tomu zákonu nesprávně říká zákon lex Dukovany a celá řada aktérů, možná ne ve víře špatné, se snaží do toho zákona nainkorporovat celou řadu opatření vůči Dukovanům. Nikoliv. Tento zákon podobně jako zákon POZE, který podporuje mimo jiné na velmi podobné úrovni obnovitelné zdroje, není tam úplně jiný nebo zásadní rozdíl, tak toto je univerzální zákon, který samozřejmě je připravován proto, že se buduje dukovanský blok, ale nikde není exaktně uvedeno, že se nemohou stavět další bloky. Je dokonce velmi pravděpodobné, že se bude v určité době pokračovat v Temelíně. Tento zákon vytváří tím pádem prostředí pro to, aby se mohly jaderné bloky investovat. Takže to je důležité vždycky říci ještě na úvod.

Jak už jsem řekl, řeší tržní selhání, což mj. identifikovala jasně i Evropská komise, neboť situace na trhu se spíše zhoršuje a de facto neexistují v tomto případě tržní pobídky pro investice do jakýchkoliv, to je důležité říci, nových zdrojů toho základního zatížení nebo bezemisních zdrojů, které nejsou realizovány bez veřejné podpory.

Zákon zavádí institut velmi důležitý, tzv. smlouvy o výkupu elektřiny, někdo tomu říká offtake, ale fakticky je to vztah mezi státem a investorem, což bude dceřiná společnost společnosti ČEZ.

Kdybych to měl úplně zjednodušeně a kupecky říci, ten zákon umožní výkup, který bude realizovat dceřiná společnost ministerstva průmyslu a obchodu, tak je to aspoň navrženo a odsouhlaseno, ta ho dále umístí na trh. Je to trochu něco podobného, jako třeba jsou některé jiné země v rámci tzv. Contract For Difference, akorát, že tady do toho vstupuje ještě ten subjekt. Zdá se nám to jako lepší varianta, která byla dlouze projednávána mj. i na úrovni Evropské komise.

Rovněž tento zákon v důsledku umožní díky tomu, že je tam jasně definován tzv. kalkulační vzorec, zafixovat výhodnou cenu, záměrně říkám výhodnou, neříkám jakou, pro finální spotřebitele. Logika spočívá v tom, že dopředu si řekneme, za jakých podmínek budeme vykupovat, ty jsou jasné a nemohou být jiné. Je to cena investice, je to cena peněz a přiměřený zisk pro investora, jinak by to logicky nemohla dělat, protože ČEZ je podnikem, který musí dbát na hospodářské výsledky. Na tom není nic mimořádného, trošku tím rovnou odpovídám na některé náměty, které jdou směrem, zřejmě ne špatně myšlené, pojďme si zafixovat rovnou cenu. Nemůžeme fixovat cenu v roce 2021, která zde bude v roce 2036 nebo 2037, v momentě, kdy se to uvede. To je, jako kdybych chtěl dnes podpořit výstavbu gigafactory pro výrobu lithiových baterií a současně bych zafixoval cenu auta v roce 2036. Nevíme, co všechno na tom trhu nastane v té době. Ale hlavně může také nastat to, že stát v dalších letech, nikdo neví, kdo zde bude, může přinést určité další opatření, zákony atd. a vlivem státu se prodraží ta stavba, logicky investor by potom přestal stavět, protože by nemohl jinak. To znamená, jdeme cestou, kdy vytvoříme jasný vzorec pro to, aby ta cena nemohla být předražená, myslím tím ta výkupní cena, a znovu říkám, je jasně daná, cena investice, notabene nemůžeme dnes stanovovat výkupní cenu, když nevíme cenu investice. To budeme vědět, připusťme, někdy v průběhu příštího roku, až budeme mít nabídky od jednotlivých dodavatelů. Dnes odhadujeme, kolik může být, je to samozřejmě odhad, ale ve finále budeme zde mít pravděpodobně, nechci teď předjímat, tři nabídky, věřím, že všichni tři nakonec půjdou do toho tendru, a netušíme, jaké to finále nakonec bude, i proto nemůžeme dnes jaksi fixovat tu cenu, která je.

Ale logická otázka může být, dobře, co nastane, když se prodraží ta výstavba? V tu chvíli to jde za společností ČEZ, pakliže to bude způsobeno společnosti ČEZ, tzn. tím, že si neuhlídala např. dobu stavby, ceny atd. Kdyby nicméně tím viníkem v uvozovkách byl stát, např. tím, že zavede nějaké nové opatření, zákon atd., poté se to logicky promítne v neprospěch státu. V každém případě tento model je nastaven dobře a troufám si tvrdit, pohodlně, a hlavně bezpečně. Proč? Můžeme vzít dvě varianty. Logicky jiná nastat nemůže. Buď cena elektrické energie v době, kdy se bude spouštět nový dukovanský blok, bude vyšší, nebo bude nižší. Kdyby byla vyšší cena elektrické energie, je to z tohoto úhlu pohledu lepší zpráva, samozřejmě horší zpráva pro spotřebitele, ale z úhlu pohledu výkupu lepší, protože si fixujeme tu cenu, a bude-li v té době vyšší, vyděláváme na tom. Kdo na tom vydělává? No, vydělává na tom ten stát, ten to logicky, pravděpodobně, věřím, že vláda bude dostatečně v tomto vstřícná, promítne do ceny spotřebitelů a měla by to udělat. Ano, můžete říci, co když nebude tato varianta, že cena elektrické energie nebude v té době na trzích vyšší, i když je to méně pravděpodobná varianta, tak ji samozřejmě vyloučit nemůžeme, bude-li nižší, my předpokládáme, že ta cena se bude pohybovat a takto je to i celé modelováno někde mezi 50 a 60 eury za megawatt, a bude-li nižší, ano, pak to půjde v neprospěch státu, a teď si musíme dopočítat, kam až to může jít. Připusťme, že by byla třeba extrémně nízká. Tomu v podstatě nikdo nevěří, ale radši si to řekněme, třeba na úrovni 20 eur. Čili xnásobně méně, než je naše. V tu chvíli by to byl rozdíl řádově 30, 35 eur. Jak by se dotkl toho dopadu? Dotkl by se tak, že by byl desetinásobně menší, než kolik dnes doplácíme za obnovitelné zdroje. Pořád menší. Abych to úplně převedl do nějaké podoby peněz, tak by to bylo v řádu desítek korun, které by připadly na jednu domácnost, měsíčně, od roku 2036. Fakticky tím říkám, že by to bylo prakticky pod rozlišovací schopnost i s ohledem na cenu peněz a všeho, co je s tím spojené.

Takže tento model, který je, je model dostatečně bezpečný, který nemůže způsobit to, že by nastalo to, co nastalo s podporou obnovitelných zdrojů, je to model, který sice nefixuje cenu, řekl jsem ty důvody, proč ji nemůže fixovat, nedává to logiku, to by byl opravdu megasocialismus, ale současně zabezpečí to, že cena elektrické energie bude dostatečně atraktivní.

Současně ještě krátce k tomu sdělím, jak je, to je rovněž součástí, koncipován model financování, i když ten pochopitelně finálně bude odsouhlasen Evropskou komisí v rámci notifikace, ale je to strašně důležitá věc, protože, jak už jsem řekl, ta cena elektrické energie bude odpovídat ceně investice, tam se musí soutěžit a věříme, že to bude za dobrou cenu, a ceně peněz. Ta cena peněz s ohledem na to, že se to bude splácet třeba 30 let, 40 let, to je podobné, jako když mám hypotéku, tak v tom bude hrát naprosto zásadní roli. Je velký rozdíl, jestli se bude půjčovat za dvě procenta nebo třeba na finančních trzích za 6 % nebo za 7 %, a to, čemu se říká ten průměrný vážený náklad na kapitál, nechci tím teď zdržovat, ale finální, zjednodušeně řečeno, sdružená úroková sazba, tak ten bude zásadně vázaný na to, jak velká bude půjčka od státu.

Stát je připraven půjčit až 100 % logicky za velmi výhodných podmínek, protože sám si půjčuje velmi výhodně, aniž by na tom sám tratil, a pokud stát půjčí řádově za dvě až tři procenta, bez větších problémů docílíme cenu dokonce pod 50 eur.

Pochopitelně pokud by se půjčovalo na trzích finančních, tak to bude dražší a dražší, teď je samozřejmě ta otázka, kam nás pustí v uvozovkách Evropská komise, jestli třeba řekne 90 % nebo 80 % nebo 70 %, jak bude vysoká úroková sazba. Takže i to je důvodem, proč dnes nemůžeme nastavit žádnou výkupní cenu nebo strop výkupní ceny, jakkoliv by to vypadalo možná politicky hezky, ale fakticky by to ten projekt zabilo ještě předtím, než by vznikl. Rozhodně ale naším cílem bude, aby stát zabezpečil půjčku, která bude maximálně výhodná.

Rád bych poděkoval všem senátním výborům za z našeho pohledu věcné projednání návrhu, naši lidé se ho zúčastňovali, jsem přesvědčen, že tento zákon je primárně ekonomicko-finanční, že jsme se překlenuli přes politické dohody. Udělali jsme gentlemanskou dohodu s poslanci, i když můžete říct, že vás tolik zajímat nebude, ale myslím si, že je dobré to zmínit, navíc je to veřejná věc, že budeme respektovat dva pozměňovací návrhy, které jsou částečně z dílny vašich kolegů, z vašich stran, které vytváří ještě, řekněme, vyšší bezpečnostní pojistku, že jsme proti nim nic principiálně neměli, i když se domníváme, že ty bezpečnostní pojistky jsou už i jinde, ale pokud proti nim nic nemáme a jsou jinde, klidně to ještě zdvojnásobme, v tom ten problém není, tzn. dopředu deklaruji, že jsme připraveni tyto pojistky přijmout tak, jak byly domluveny.

Dovolte, abych rovněž sdělil to, že schválení tohoto zákona, které považujeme za důležité i v rámci tohoto volebního období, bude důležitý signál pro tři uchazeče, kteří pochopitelně v tuto chvíli už investují do veškeré přípravné dokumentace pro potenciální tendr. Takže se těším na diskusi a mockrát děkuji za to, že jsem mohl tady vystoupit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 112/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ondřej Feber. Následně návrh zákona projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 112/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Fischer. Dále návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy. Komise přijala usnesení, které máte jako senátní tisk č. 112/4. Zpravodajem byl určen pan senátor Lukáš Wagenknecht. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte rozdáno jako senátní tisk č. 112/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Hana Žáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní senátorko, já jenom, kdyby kolegové mohli jít když tak někam mimo tuto místnost, prosím i tam vepředu u recepce, tam je také živá diskuse. Děkuji.

Senátorka Hana Žáková:  Jak tady pan ministr předestřel, nebylo to úplně jednoduché a vláda neměla jednoduchý úkol. Jednak musela v tomto zákoně zohlednit ambiciózní cíle EU na snížení nízkouhlíkové energetiky, dále pak musela v podstatě dodržet energetickou koncepci našeho státu, která je už z roku 2015, dále musela ještě řešit tržní selhání v oblasti energetiky. To znamená, že nám tady skutečně nestojí investoři, kteří by chtěli investovat do jádra, takže stát se s tím musel vypořádat, potažmo tedy vláda, a předkládá nám tento zákon.

Protože ten zákon je velmi důležitý, víte, že se jím zabývaly tři výbory Senátu, podvýbor pro energetiku, dopravu i Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytnutými veřejnými prostředky.

Podvýbor pro energetiku a dopravu, kterému mám tu čest předsedat, se tímto zákonem zabýval dvakrát, a to v březnu, kdy ještě byl v Poslanecké sněmovně, ale v podstatě, abychom si ho trošku osvojili, aby se nám dostal pod kůži, abychom v podstatě byli připraveni, protože toho času pak na projednání tady v Senátu není příliš, pokud se jedná o takto důležitý zákon, tak už v podstatě jsme se jím zabývali. Musím poděkovat v tomto případě, vaším prostřednictvím, pane předsedající, mému kolegovi z podvýboru Lukáši Wagenknechtovi, který se tím opravdu detailně zabýval. Myslím si, že odvedl veliký kus práce.

V hospodářském výboru jsem byla zpravodajkou já, mám to trošičku jednodušší, protože jsem z regionu, kde máme jaderný zdroj, jadernou elektrárnu Dukovany, a protože jsem řadu let starostovala, navíc moje obec je v 20kilometrovém ochranném pásmu jaderné elektrárny, tak bych řekla, že mám oproti vám kolegům trošku jednodušší vnímání vůbec jaderné energetiky jako takové. Omlouvám se, pokud bych některé informace ne záměrně zamlčela, ale neřekla, protože jsou mi naprosto přirozené, ale budu připravena případně ještě vystoupit v diskusi.

Nyní už k usnesení. Jak tady řekl pan ministr, byla taková gentlemanská dohoda mezi opozicí v Poslanecké sněmovně, v podstatě odblokování tohoto zákonu, aby přišel až k nám do Senátu, kdy si opozice skutečně chtěla ještě více zdůraznit bezpečnost, je to taková ta bezpečnostní pojistka, aby jednak z tendru na Dukovany byly vyřazeny v podstatě státy, které jsou z hlediska bezpečnostních vlivů pro nás nebezpečné, když to tak řeknu jednoduše, je to Rusko a Čína. Naprosto jsme se s tím ztotožnili i v Senátu a děkuji všem třem výborům, že se ztotožnily s tímto usnesením. Ještě v hospodářském výboru jsme tuto gentlemanskou dohodu jenom upravili o poznámku pod čarou, kde v podstatě jsme jenom opravili vyhlášku, protože už číslo vyhlášky, které tam bylo v tom zákoně uvedené, ta vyhláška již neplatí, protože zákon byl rok v Poslanecké sněmovně, tam ležel a mimo to už pak byla nová vyhláška. To je v tom pozměňovacím návrhu, který přijal jak podvýbor pro energetiku, dopravu, hospodářský výbor, tak i ostatní výbory. Ještě jsem si navrhla takové doprovodné usnesení, které se mi líbilo, protože jsem si to načetla i v Poslanecké sněmovně, to vám zkusím přečíst. Zkuste to brát i jako takovou, neřeknu, úplně pojistku, ale něco, co je takový vzkaz vládě. Takže si zkusím vám ještě načíst, i když to máte možná před sebou, to doprovodné usnesení za Senát.

Senát Parlamentu ČR doporučuje vládě ČR, aby pro dostavbu dalšího jaderného bloku v ČR vypsala mezinárodní výběrové řízení tak, aby zajistilo co nejefektivnější, bezpečnou, ekonomicky a časově nejvýhodnější variantu s ohledem na národní bezpečnost ČR, která bude dbát na co možná nejvyšší zapojení českých subdodavatelů a v konečném výsledku stabilní a udržitelnou nízkou cenu energie pro odběratele i národní hospodářství. Byla bych ráda, kdybyste se mohli případně s tímto i doprovodným usnesením ztotožnit. Ještě jsem opomněla, že 22. června tohoto roku jsme zde uspořádali i kulatý stůl, o který mě prosili v podstatě zástupci obcí a měst z mého regionu, z Třebíčska, o kterých řeknu, že jsou velmi citliví na jakékoliv zdržení s výstavbou nového bloku, protože v podstatě tam máme už nyní jaderné zařízení, které dosluhuje, a pokud nebude moci být náhrada, v tomto případě se jedná v podstatě jenom o poloviční náhradu, jsme docela citliví, protože s příchodem každé nové vlády se posouvá termín výstavby, prodlužuje se teď současná elektrárna, ale to není sázka na jistotu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Také vám děkuji a předpokládám, že vzkaz, který byl panu senátoru Wagenknechtovi, to poděkování, že ho určitě slyšel, já vás prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Ondřej Feber? Nepřeje si vystoupit, já vám děkuji. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Pavel Fischer?

Ano, přeje si, máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové.

Náš výbor projednával návrh tohoto zákona na své schůzi minulý týden. Projednávali jsme nejenom znění toho zákona, ale také pozměňovací návrhy, které zazní za chvíli v podrobné rozpravě. Protože se s kolegyní senátorkou Žákovou překrýváme v podstatě na 95 %, nejspíše nebudu ani ty naše načítat, protože jsme pracovali ve shodě.

Jedná se o to, co zmiňoval pan ministr, tzn. další bezpečnostní záruky, které se vyjednaly v rámci Poslanecké sněmovny napříč politickým spektrem, také z iniciativy ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva vnitra, ministerstva zahraničí a dalších. Tyto pozměňovací návrhy dále zpřesňují některé z těch bezpečnostních záruk.

Jenom připomínám, že Senát se Dukovany a národní bezpečností zabýval opakovaně, není to pro nás tedy vůbec nové téma. Připomínám usnesení výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost s číslem 153, které se jmenovalo K energetické bezpečnosti a výběru dodavatele nových jaderných bloků, z 9. června 2020. Nakonec pokračujeme usnesením výboru č. 8 K národní bezpečnosti a přípravě tendru na stavbu jaderných bloků ze dne 18. listopadu 2020. A pak jsme jednali o tomtéž také v plénu Senátu PČR a přijali usnesení s č. 88 K národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci stavby nového jaderného bloku, to bylo 17. prosince 2020.

Nakonec jsme přijímali 43. usnesení v rámci Senátu 30. března 2021 K národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany.

Náš výbor tento zákon projednal, podporuje, budeme navrhovat pozměňovací návrhy. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy, pan senátor Lukáš Wagenknecht? Přeje si vystoupit, máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, naše komise také tento tisk velice důkladně probírala a přijala usnesení, které tady přečtu, protože obsahuje mnoho závažných věcí, které tady pak asi budeme probírat v další debatě, která bude probíhat. Jenom zmíním, že jsme se zaměřovali velice úzce primárně na ty ekonomické dopady této legislativy. Neřešili jsme tu geopolitickou část, která je v těch ostatních tiscích, ale také se pak k ní vyjádřím separátně.

Ještě bych také chtěl velice poděkovat panu ministrovi, nebo jeho úředníkům, panu náměstkovi a dalším, se kterými jsem se o tom tisku bavil. Stejně tak jsem to probíral i s panem Benešem z ČEZ, s panem Cyránem a dalšími lidmi opravdu do velkého detailu, abychom pochopili ty věci a pak tady mohly být diskutovány. Takže za to bych chtěl poděkovat.

Krátce přečtu ten text, protože obsahuje opravdu závažné věci, které je potřeba tady na plénu probrat, je to relativně dobře popsáno.

Je to 18. usnesení naší komise. Komise po úvodním slově náměstka ministra průmyslu a obchodu, pana doktora Tomáše Ehlera, MBA, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po rozpravě

I. poukazuje na významná rizika navrhované předlohy v oblasti

a) systematičnosti zákona, který v podobě, ve které je navrhován, je účelově zacílen na jeden konkrétní projekt nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany;

b) systematičnosti zákona, kdy souběžně existuje a je v legislativním procesu změn obecná právní úprava zákona č. 165/2012, o podporovaných zdrojích energie, který stanoví obecná pravidla pro výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů, a tedy jde rovněž o nízkouhlíkovou energetiku;

c) obecných formulací zákona s vysokou mírou neurčitosti, eventuálně nesrozumitelnosti, např. přiměřený zisk, který zajišťuje, nebo zajišťující... V souladu s běžně přijatelnou mírou přiměřenosti by měl navazovat a mít návratnost realizovaných investic. Tyto a další formulace rezignují na legislativní čistotu. Tady mj. vycházím i ze stanoviska naší legislativy, za které bych chtěl také velice poděkovat kolegům, protože jejich práce byla také velice dobře vykonána;

d) nedostatek pojistek pro zastropování realizační nebo výkupní ceny, jejímž dopadem může být přenesení neefektivních nákladů na realizaci nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany na konečného spotřebitele nebo státní rozpočet,

II. se znepokojením vnímá

a) procesy přípravy projektu nového jaderného zdroje Dukovany, kdy smlouvy podepsané mezi státem, zastoupeným ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, a společností ČEZ a. s., majoritně ovládanou státem, a 100% vlastněnou společností Elektrárny Dukovany II a. s. byly uzavřeny již před schválením samotného zákona, byly publikovány v registru smluv 28. 7. 2020

b) významná finanční rizika uvedených smluv i navrhovaného paragrafového znění zákona přenáší na stát možné významné ekonomické dopady v řádu desítek až stovek miliard korun,

III. reflektuje současně poznámky legislativního odboru k senátnímu tisku č. 112,

IV. doporučuje přímo v rámci projednávání senátního tisku pozměňovací návrhy, které by zajistily

a) dostatečnou systematičnost zákona pro nízkouhlíkovou výrobu elektrické energie, kdy výrobnou elektřiny na území ČR s jaderným reaktorem se bude rozumět taková výrobna, která nebude omezena s instalovanou kapacitou o minimálním elektrickém výkonu 100 megawatt;

b) zavedení maximálních časových a finančních stropů realizační ceny dle zákona tak, aby tyto stropy reflektovaly model financování přijatých vládou dne 20. 7. 2020, přičemž by tak na jedné straně byl umožněn projekt výstavby nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany podle vládou schválených parametrů a zároveň by tak byla ochráněna rizika významného negativního finančního dopadu pro státní rozpočet a koncové spotřebitele;

c) omezení rizika možné nevýhodné struktury ceny služeb přenosové soustavy a složku ceny služby distribuční soustavy na výrobu elektřiny z nízkouhlíkové výrobny pro většinu spotřebitelů, respektive domácností.

Určil mě zpravodajem a pověřil mě, abych to tady přečetl.

Já to pak proberu v obecné rozpravě ještě do většího detailu, nicméně když to vezmu velice krátce, z toho ekonomického dopadu, jak ten proces je celý nastavený, jak probíhá, už je nějak rozjetý, může se stát v reálu to, že pokud náhodou se to nestane, v dobrém projekt nedopadne, stát přebere veškerá významná rizika a finanční dopady, tomu bych rád zabránil. Děkuji za slovo a pak blíže v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nikoho nevidím, děkuji, tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásili dva senátoři písemně. Jako první Mikuláš Bek a druhý se připraví kolega Miloš Vystrčil.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové.

Dnes se v Senátu do finále dostává projednávání zákona, který je poněkud pokrytecky nazván zákonem o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Popravdě by se měl snad jmenovat jako zákon o výstavbě jaderné elektrárny nebo jaderných elektráren, které v něm byly stydlivě přejmenovány na nízkouhlíkové zdroje energie.

Jsem přesvědčen, že tento zákon je třeba zamítnout, neboť jeho přijetí a případná dostavba Dukovan ve skutečnosti neřeší základní problémy české energetiky, na něž se předkladatelé a obhájci odvolávají.

Jejich základním argumentem je tvrzení, že bez dostavby dukovanského bloku nemůže Česká republika splnit cíle v oblasti omezení skleníkových plynů, neboť nemá jinou náhradu za uhelné elektrárny, které v jejím energetickém mixu převládají.

Tato obhajoba monstrózní investice z veřejných rozpočtů do jednoho velkého projektu však neřeší problém nevyhnutelného uzavírání uhelných zdrojů energie ani z hlediska celkové kapacity, kterou je třeba nahradit, neboť instalovaná kapacita uhelných elektráren je násobně vyšší, ale zejména z hlediska časového. I nejoptimističtější scénář počítá s dostavbou Dukovan nejdříve v roce 2036, ovšem žádný z projektů jaderné elektrárny se v Evropě nedaří realizovat v plánovaném čase a ceně, a už vůbec se takovému scénáři nedá věřit v České republice, notoricky známé neschopností realizovat velké infrastrukturní projekty včas.

Přitom termín uzavření uhelných zdrojů v roce 2038, se kterým pracuje vláda, je podle všech indicií jen snem. V důsledku rostoucích cen emisních povolenek, které budou patrně ještě akcelerovat, se bude provoz uhelných elektráren z důvodu nerentability omezovat mnohem rychleji. Prostě Dukovany, i kdyby se je podařilo jednou postavit, přijdou, jak se říká, s křížkem po funuse, možná o celou dekádu později, a nepomohou tak řešit naléhavé problém dekarbonizace české ekonomiky.

Ani druhý častý argument propagátorů dostavby Dukovan hájící energetickou soběstačnost země neobstojí před racionální kritikou. Dosud jsme čistými exportéry elektřiny, neboť na úkor životního prostředí jsme neuzavřeli část uhelných elektráren a vyváželi jsme ročně přibližně ekvivalent jedné ze dvou našich jaderných elektráren. Tento idol soběstačnosti ve spotřebě je třeba opustit, protože nebude ekonomicky racionální. Elektřina importovaná z evropských mořských větrných parků bude mnohem levnější než energie z jádra.

Je na druhé straně ovšem strategicky zásadní, aby si Česká republika zachovala instalovanou výrobní kapacitu, schopnou při kolísání dodávky energie z obnovitelných zdrojů pokrýt krátkodobou špičkovou spotřebu v zemi. Řešením zásadního problému české energetiky není obří a z hlediska nákladů riskantní investice do jádra, ale podpora plynových zdrojů jako přechodného řešení. V tomto směru je však vláda výrazně méně aktivní jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni. Prostředky, které je vláda připravena utopit v nepotřebném snu o Dukovanech, je třeba raději nasměrovat do podpory plynu v přechodném období, do vodíkových technologií, do obnovitelných zdrojů a přenosových sítí.

Pokud přetrvává společenská i politická akceptace jaderných zdrojů, je třeba otevřít cestu k budování menších, tzv. modulárních jaderných elektráren v budoucnosti. U nich alespoň nehrozí, že vložíme, jak Britové říkají, všechna vejce do jedné ošatky, se kterou pak cestou klopýtneme a vložené obrovské finanční prostředky promrháme.

Podávám tedy návrh na zamítnutí tohoto zákona. Pokud takový návrh nenalezne dostatečnou podporu, podporuji tři pozměňovací návrhy, jichž jsem spolunavrhovatelem, které zčásti limitují veřejné výdaje na tento typ investice a otevírají cestu těm menším jaderným zdrojům. Na rozdíl od pana vicepremiéra si nemyslím, že by nastavení těch stropů mělo zabránit investici, jenom zachovává parlamentu kontrolu nad tím navyšováním. Protože považuji za chybné, aby vláda dostala bianco šek v těchto věcech zacházet zcela samostatně podle svého uvážení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy písemně je předseda... Jo, pane předsedo, pan ministr by chtěl vystoupit. Nebo jestli můžeme, pane ministře, pan předseda by potom měl vést schůzi, takže to je asi ten důvod. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, velmi omlouvám, jinak bych vás nechal odpovědět, protože sám si tu odpověď také rád poslechnu, ale ještě potom musím odběhnout a potom jdu řídit, takže se omlouvám, že nakonec jsem trval na té písemné přihlášce, kterou jsem podal, aby byla vypořádána tak, jak je v souladu s jednacím řádem.

Já jenom mám takové dvě krátké poznámky, které jsem chtěl hned na úvod říci k tomu úvodu, který projednáváme. Ta první je, že chci velmi poděkovat našim výborům, a to jak výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a podvýboru pro energetiku, potom našemu zahraničnímu výboru, za to, jakým způsobem přistoupily k projednávání toho zákona a jakým způsobem dokázaly implementovat do zákona ty pozměňovací návrhy, které dle mého názoru významně zvyšují bezpečnost České republiky z hlediska toho rizika, které hrozilo, pokud by jaderný blok, a ten zákon se týká i dalších jaderných bloků, nejen toho, který se bude stavět v Dukovanech, ohrožoval naši bezpečnost a případně se stal bezpečnostním rizikem.

Já to tady chci zdůraznit. V souladu s tím, co tady říkal pan zpravodaj, předseda zahraničního výboru Pavel Fischer, cítím, že jednoznačně dlouhodobý tlak Senátu na to, abychom dbali na bezpečnost i při výstavbě takto významné investice, jako je jaderný blok, nebo jsou jaderné bloky, přinesl ovoce právě v tom, že tady dneska máme tento zákon. Máme ho v této podobě, že všichni očekávají, že tam ty bezpečnostní pojistky schválíme a že budou následně schváleny Poslaneckou sněmovnou. To je první věc.

Jedním dechem ale zároveň, musím to udělat, připomenu, že prvotně tomu vůbec tak nebylo, že by tato vláda nějak významně dbala na bezpečnost z hlediska výstavby jaderných zdrojů. Skutečně se počítalo prvotně s tím, že i uchazeči např. z Ruska budou součástí tendrů a že následně to potom nějak budeme řešit. Jsem velmi rád, že se to změnilo, ale upozorňuji, že tomu tak bylo a že ten, kdo to změnil, je kromě jiných i svým vlivem a tím, že se ozval, Senát Parlamentu ČR.

Druhá věc, která s tím souvisí, tady, byť si o většině věcí, o kterých tady mluvil pan kolega senátor Bek, myslím něco jiného, s tím souhlasím, je, že již to váhání a již ta debata o tom, jakým způsobem zajistíme, aby nedošlo k bezpečnostním rizikům, způsobilo to, že už jsme ve zpoždění. Ve zpoždění s tou výstavbou už jsme s tím. Je tady dneska bezpečnostní dotazník, který musí vyplňovat firmy ze zemí, kde je zřejmé, a pan ministr si už sám odpověděl ve svém úvodním slovu, že počítá, že se tři firmy přihlásí. Přestože ještě, předpokládám, neví, jak dopadl bezpečnostní dotazník.

Jinými slovy, my tady dáváme firmám k vyplnění bezpečnostní dotazník proto, abychom už předvídali, že všechny vyhoví. Tak se ptám, proč jsme bezpečnostním dotazníkem zpomalili přípravu výstavby jaderné elektrárny Dukovany. Dle mého názoru to je zbytečný mezikrok, který je výsledkem z počátků, doufám, že slovo z počátků bude platit, nesystémového a nepromyšleného přístupu k přípravě výstavby jaderné elektrárny Dukovany. Každý rok, tady souhlasím s panem senátorem Bekem, bude potřeba. Čím dříve ten blok bude funkční a čím dříve bude fungovat, tím lépe pro nás všechny.

Já jsem na tyto dvě věci chtěl upozornit. Ta první je poděkování Senátu a, řekněme, vyjádření potěšení z toho, že nakonec se bezpečnostní pojistky podaří snad do zákona dostat. Zadruhé, upozornění na to, že záměr vlády původně byl jiný a že to, abychom dostali to naše bezpečí do nějaké úrovně, která je např. i pro Senát přijatelná, nás stálo dle mého odhadu minimálně rok zpoždění z hlediska přípravy výstavby jaderné elektrárny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, teď si přál vystoupit pan ministr, takže má slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Ano, děkuji, já jsem nechtěl nechávat to neférově až na závěr, kdybych si vzal jenom to slovo, kdy už není možné reagovat, protože asi těch námětů bude více a tento námět pana senátora Beka vnímám jako v zásadě ojedinělý, čímž nijak nezpochybňuji ten názor, tak předtím jsem se k němu chtěl pochopitelně vyjádřit. Jako ojedinělý proto, že naprostá drtivá většina veřejnosti, ale troufám si tvrdit, i politických aktérů, stojí o to, abychom zde vybudovali nový jaderný blok. Proto jsem si vzal to slovo.

Nyní ale samozřejmě zareaguji rovnou i na pana předsedu Vystrčila.

Jádro je bezemisní, o tom není nejmenších pochyb. Není to čistě můj názor, to je názor aktérů i Evropské komise, low carbon, nízkoemisní, zcela jednoznačně. To bychom zpochybnili v podstatě základy fyziky.

Rozumím tomu, že někdo může být proti jádru, že třeba může říct, ale je tam ještě třeba skladování jaderného odpadu, o tom je třeba diskutovat, souhlas, ale to máme tak jako tak, tomu se nevyhneme v řádu desítek let. Nevyhne se tomu další řada zemí.

Jenom podotýkám, 130 reaktorů je v tuto chvíli, nebo 120, abych byl přesný, v evropském prostředí. Francie se rozhodla dělat šest dalších. Nizozemsko, nebo Nizozemí, právě z toho důvodu, že má docílit těch ambicí nízkoemisních, přešla rovněž na to, že víceméně neutrální postoj k jádru přehodnotila. Dokonce řekli, až osm jaderných bloků. Teď můžeme jít zemi po zemi. Maďarsko, Finsko, asi to vnímáme. Nesplníme to bez jádra. Prostě bohužel se to zvládnout nedá.

Ta situace je, pane senátore, ještě horší, než jak jste říkal, protože máte pravdu samozřejmě v tom, že se musí odstavit řádově 10 tisíc megawatt uhlí, na tom, myslím, že je všeobecná shoda, a dokonce i s vámi souhlasím, že to bude zřejmě o něco dříve. Neříkám, že to bude dříve jak 2038, zřejmě Ledvice pojedou ještě dále, ale to je relativně bezproblémový zdroj. Ale většina z nich skutečně bude dříve, s tím souhlasím díky ekonomice. V čem je to horší, je v tom, že ještě skončí čtyři jaderné bloky v Dukovanech. To znamená, to je 2000 megawatt. To znamená, toto je svým způsobem jenom částečné vyřešení toho, že skončí ty dukovanské bloky. Můžeme se bavit, jestli skončí ve 40. letech, nebo ve 30., nespekulujme, o tom rozhodnou odborníci. Ale v každém případě nás nemine ještě výstavba dalších jaderných bloků. To prostě... Ta matematika je v tomto neúprosná. Je to jenom o odvaze vlády, příští vlády, která se bude muset rozhodnout, podobně jako naše, jestli se půjde ještě do dalších bloků. V tomhle případě by to byl zřejmě Temelín.

Souhlasím s vámi ale ještě v jedné věci, a to je v tom plynu. Ano, máme-li vybudovat stabilní zdroje, tak stabilní zdroje máme pouze tři. Přenosová soustava potřebuje stabilní zdroje. Prostě nemůže se opřít o nestabilní zdroje, pouze obnovitelné. Stabilní zdroje je uhlí, odstavujeme, jádro a plyn. To znamená, v tuto chvíli zásadně nesouhlasím. Ale opravdu tedy více už nemůžu to říct, než zásadně, že neděláme nic pro plyn. Nedělá se více v této zemi pro plyn, než se dělá v posledních několika měsících. Není den, kdy bych neapeloval na to, že je nutné dotáhnout transformaci českého plynárenství, není den, abych neříkal, že to je energetický úkol č. 1, důležitější než jádro. Je připravena kompletní transformace českého plynárenství, je připraven zákon o POZE, který prošel teď třetím čtením. Je komplet vše na transformaci, nejenom na plyn, ale samozřejmě i na biomasu, případně na odpady, připraveno. Jednoduchá odpověď, stačí se zeptat třeba Českého plynárenského svazu. Není den, abychom s nimi o tom nejednali. Dokonce není den, abychom o tom nejednali s našimi evropskými partnery. Frans Timmermans, místopředseda Evropské komise, tady byl ve dvou dnech, pátek, sobota. Polovičku z té diskuse jsme věnovali pouze plynu, natural gas. On prohlásil, i když nutno sdělit, že na různých setkáních vždycky to trochu formuloval jinak, trochu politicky, ale to k tomu asi patří, že respektuje to, že tranzitní zdroj bude plyn. Protože to, co zde říkáme, asi snad pod tím se podepíšeme, taky znamená, že nám to podpoří Evropská komise. Evropská komise ještě před pár měsíci tvrdila: Zapomeňte na plyn jako na tranzitní zdroj. Pak zvedala ruku: Možná, že ani to jádro nebude. Takže z čeho to tady máme vybudovat? V těch panelácích budeme sedět v kožichu a budeme svítit svíčkami? To znamená, tady ta Komise dostává naštěstí zdravý rozum, přechází na tu rétoriku, že určité země musí tranzitně, to znamená, nebude to na věčné časy, ale připusťme na 10 až 20 let, využít plyn. Ano, je to dobrá zpráva. A všechno je na to připraveno. Takže ano, ten plyn bude v mezidobí, než se to jádro nebo další jaderné bloky vybudují.

Ten idol soběstačnosti, to není idol, pane senátore, to je vážná věc. Jestli covid něco prokázal, prokázal to, že hrát si na partnerství, ve smyslu toho, že nemusíme být soběstační a nemusíme být nezávislí, je chiméra a je chyba. Nebude odkud brát. Prostě jestliže přestane foukat na chvíli v Německu, tak se ani tam nevyrobí. To prostě je jednoduché. Stačí se podívat, to není politická rétorika, na mapy ČEPS. Má je perfektně udělané. Co bude v roce 2030, 2035, 2040, 2045 s celkovým přebytkem nebo nedostatkem elektrické energie. Zjistíme, že budou dvě země v Evropě, které budou mít přebytek elektrické energie, kde to vůbec bude možné kupovat. Jedna z nich je Francie. Proč? No, protože má 56 jaderných reaktorů a dalších 6 staví. To znamená, z tohoto prostě nemůžeme ustoupit. Prosím, nedělejme z toho politiku, ideologii. Já tomu rozumím, že prostě máme všichni určitý názor, já si vás vážím, ale to by byla naprosto fatální strategická chyba, odstoupit od výstavby jádra.

Vedu diskusi nad malými modulárními reaktory. Před 15 lety se říkalo, že budou v začátku 20. let. Před 3 lety se říkalo, že budou na konci 20. let. Já jsem sám jednal s představiteli, ať už NuScale, ale je tady celá řada další, GE Hitachi atd. Teď už se otevřeně hovoří o tom, že to bude ve 30. letech, ale bude to výborný doplněk. Těšíme se na to, až to bude. Ale zatím se to stále posouvá.

Ten doplněk bude pochopitelně poměrně nákladný. Zatímco jádro samo o sobě je velká investice, ale to nemůžeme přece počítat tak, kolik dáme do jádra jakožto jedné investice. To musíme počítat, kolik nám to vyrobí té elektrické energie. Takže těchto 10 % celkové spotřeby energie, což bude jeden dukovanský blok, a to není málo, 10 %, tak nás bude stát, a můžeme diskutovat, jestli to bude 160, 180, jsou určité odhady, miliard korun. Fotovoltaika nás bude stát 600 miliard korun. Bude nás to stát do roku 2030. Kdybychom neudělali tu záklopku minulý týden, která ještě málem neprošla, protože se ani opozice nedokázala shodnout, na poslední chvíli to ještě chtěla zvednout pro solární hráče, ale od toho ustupuji, tak nás to bude stát 600... My jsme ušetřili, dejme tomu, 80. Takže 520 miliard korun. A víte, kolik nám vyrobí ta fotovoltaika? 2,6 %. Věřím, že bude vyrábět o něco víc, protože to byla chyba v roce 2010, nechalo se to prolobbovat tenkrát ve sněmovně. Byl to prostě megatunel, ale věřím, že jsme se z toho poučili a že ta další podpora, která je v řádech sta miliard korun, podívejte se, kolik je v modernizačním fondu na obnovitelné zdroje. Je dobře, že je do toho dáváme, ty zdroje. Protože obnovitelné zdroje dávají samozřejmě smysl, musíme je do toho dávat. Ale v kontextu toho říci, že blok, který nám udělá 10 % výroby elektrické energie, je příliš vysoká investice... No, nevím. Nevím, podle čeho se to počítá. Tak to prostě není.

Tak, dovolím si ještě, když už tady stojím, reagovat na pana předsedu Vystrčila. Já už se nebudu vracet k těm diskusím, 5 účastníků, 4, 3... Kdybychom si pustili stenozáznam, co bylo na stálém výboru pro jádro, před rokem, kdy s tím nikdo neměl problém, pak s tím měli problém. Ale beru to, je to politická diskuse, prostě to k tomu patří. Vyřešili jsme to, jsou tam v tuhle chvíli tři. Bude to náročnější s ohledem na negociaci ceny, ale i to k tomu patří, prostě to musíme zvládnout. Ale ohrazuji se proti jedné věci. Rok zpoždění.

Opět, já jsem prostě člověk exaktní, který věci dopočítává. Nevím, kde se vzal ten rok zpoždění, když jsme řekli, že 2023-2024 se bude podepisovat smlouva. Pomíjím, že tam máme dostatečnou rezervu. Ale my jsme neztratili žádný čas. My jsme pouze spojili bezpečnostní posouzení a tendr do jednoho časového úseku. Původně bylo, nepletu-li se, asi 12-15 měsíců na tendr. Teď bude 12-15 měsíců, beru tam, že je tam ještě rezerva, na bezpečnostní posouzení a tendr. To znamená, už nyní dostávají ti aktéři část zadávací dokumentace, pracují na ní. No a pak bude o něco méně na ten takzvaný čistý tendr. Takže neztrácí se tady nic. Se všemi to bylo projednáno. Je to věc, která se dělá i jinde. Ale souhlasím s jednou věcí s vámi, plně. Nepočítali jsme s tím, že to tak bude. Bylo to náhradní řešení. To náhradní řešení, abychom neztratili čas, vyplývalo z toho, že zákon byl zablokován v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna mně jasně řekla, respektive opozice, abych byl úplně přesný, nepustíme to, budeme to obstruovat do doby, dokud se nevyřeší náš požadavek na počet aktérů v tendru.

V tu chvíli byly v podstatě dvě možnosti. My jsme mohli udělat to, že bychom i tak tendr spustili. Dal jsem ale gentlemanský slib opozici, že to neuděláme, protože pochopitelně bychom tím mohli ohrozit celý vlastní průběh toho tendru, protože nikdo neví, kdo zde bude po volbách. Nechtěli jsme dělat šprajc. Na druhou stranu jsme nechtěli ztratit ten čas. Proto jsme řekli, pojďme udělat toto bezpečnostní posouzení. Tam pusťme vícero hráčů. Poté, jak skončí bezpečnostní posouzení, po schválení bezpečnostních složek a poté, co se ještě někdo vyřadí nebo nevyřadí, tak ve finále bude vlastní tendr. Logicky jsme to tedy vedli do jednoho časového úseku. Čili neztratilo se v tomto. To prostě, když se podíváme na harmonogram, který jsme nastínili v roce 2019, tam je už vůbec ne rok, připustil bych možná třeba dva, tři měsíce. Tam bych to vzal, protože možná budeme chvíli čekat po dobu, než přijde dokumentace z toho bezpečnostního posouzení a než se vypíše vlastní tendr. Tak možná 3 měsíce. To není nic, ty tři měsíce, v celkovém horizontu.

Navíc znovu říkám, do toho roku 2023-2024, kdy se má podepisovat, je tam i na toto myšleno a je tam rezerva. Já jsem neřekl, že předpokládám, pane předsedo, že tam budou tři, ale že věřím, že tam budou tři. Skutečně věřím a chci tomu věřit, že tři tam budou, protože nám to dneska deklarují, protože to dostali, tu dokumentaci, a protože se chtějí přihlásit. Věřím, že tam nebude shledán žádný problém stran bezpečnostního posouzení, které není vůbec jenom geopolitického charakteru, to je charakteru kybernetického, charakteru různých dodavatelů, subdodavatelů atd. Takže věřím, že to tak dopadne a že budeme mít nakonec alespoň tři hráče. Myslím, že je každému jasné, že kdyby jich bylo vícero, tak se ta cena podaří stáhnout o něco více dolů. Ale to už je zase diskuse, co by bylo, kdyby bylo. Prostě máme v tuhle chvíli tři a musíme udělat maximum, aby to takto dobře dopadlo. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já můžu být stručný, protože to, co jsem si připravil a chtěl jsem říct, řekl za mě kolega Bek. Přesto jsem tu svoji přihlášku nechal, jednak proto, abych ho podpořil... Já sdílím úplně stejný názor, tak jak on to řekl. Nemám principiálně nic proti jaderné energii, ale stavět jaderné bloky podle nějakého konceptu ze 70. let je prostě blbost. Je to blbost ekonomická, je to blbost bezpečnostní, je to blbost ekologická. To, co chci říct navíc, třeba se ukáže časem, že se mýlím, já si upřímně myslím, že tady žádný nový jaderný blok nikdy stát a v provozu nebude. Právě proto, že je to blbost. A právě proto, že to ještě větší blbost bude v době, kdy by měl být, byť jen teoreticky, spuštěn do provozu v roce 2035. Je to podobný projekt jako kanál Odra-Dunaj-Labe. Z mého pohledu tady stavíme jenom Potěmkinovu vesnici a utrácíme obrovský čas, energii a peníze za něco, co nikdy nebude fungovat. Bude nás to stát o to víc peněz, o co déle nám bude trvat, než pochopíme, že tudy cesta nevede. Já podporuji vznešený návrh na zamítnutí toho zákona.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Teď se tedy budu do většího detailu zabývat těmi ekonomickými aspekty samotného projektu. Zkusím vysvětlit, co bych potom rád navrhoval v podrobné rozpravě. Navazuji na usnesení naší stálé komise pro dohled.

Já začnu, bude to asi pět oblastí, které krátce shrnu. První bude oblast toho zákona lex Dukovany. Pak se budu krátce zabývat těmi novými technologiemi, o kterých se tady už jakoby nějaká debata vedla. Pak cenovými aspekty, dopady na spotřebitele. Tou poslední věcí bude ten geopolitický vliv, který tady všichni řešíme.

K té první věci, já to zopakuji, říkal jsem to, kdekoliv jsme vystupovali na komisi, na výborech. Podle mého názoru to je lex Dukovany. Není to zkrátka obecný zákon, který by fungoval pro nějakou část technologie. A je to jednoduché. Pouze z časového hlediska. Pokud ten zákon neschválíme, ten projekt Dukovan zkrátka nebude. Nebude bez tohoto zákona, takže ten zákon se dělá primárně pro to, aby ten projekt mohl vzniknout. I to, že vlastně ta smlouva, která byla uzavřená mezi státem a společností ČEZ a její dceřinou společností, tomu nasvědčuje.

Ještě druhý aspekt, který tady máme. Pokud by to nebyl lex Dukovany, máme tady tisk, který tady bude příští plénum naše, a to je právě ten zákon POZE, o podporovaných obnovitelných zdrojích, kde by toto de facto mělo být, pokud by to nebyla nějaká speciální věc. To nemyslím nijak negativně. Já to pouze konstatuji. Tak to zkrátka je. Nicméně z pohledu legislativní techniky jsem pochopil, že to není úplně správně.

Já tady zmíním tu věc, kterou jsem už říkal. Ten zákon má nějaký limit 100 megawatt pro ten jaderný zdroj. Proběhly o tom debaty na všech výborech, na kterých jsem byl. Já bych tady možná i pak požádal pana vicepremiéra, on to řekl dobře, ty malé jaderné zdroje, ty mikro a malé reaktory, to není věc, která je konkurenční. To je věc, která půjde vedle, bude se to doplňovat. Ty velké zdroje mají výhodu stability, já s tím také souhlasím, že opravdu v té síti potřebujeme stabilní zdroj. Otázka, jaký a co bude za 20 let, nikdo nevíme, ale ty malé modulární reaktory jsou zase na druhou stranu flexibilní. Podle informací, které mám, ekonomicky jsou výhodnější. Neznamená to, že čím větší elektrárna, tím nakonec ty náklady se rozpustí a bude to levnější. Tak to zkrátka není.

Já jsem se potkal s několika odborníky na ty malé zdroje, jaderné a modulární, u nás, tady z ČR. Oni mi říkali: My tomu vlastně moc nerozumíme. Tady půjde takové velké množství peněz do jednoho velkého projektu. Ale necítil jsem z jejich slov, že by byla velká podpora, hlavně finanční, tomu rozvoji, výzkumu a vývoji v této oblasti. Tady bych chtěl pana ministra nebo vicepremiéra požádat, aby vláda v této části, kdyby mohla trochu zabrat. My jsme se tam dopočítali k nějakým 250 milionům korunám ročně, kdyby se investovaly do těchto nových technologií a vývoje u nás, budeme na špičce. Minimálně v Evropě. To tady zkrátka neprobíhá. Když tady se bavíme o projektech, které jsou na 80, 90 let, když to tady počítám, co tady se vlastně dneska schvaluje, tak proč ty druhé věci, které mohou jít vedle, můžeme v nich být špičkoví, nejsou tak podporované, jak by měly být...

Takže bych chtěl jenom požádat pana vicepremiéra, vím, že nějaké věci vláda dělá, většinou je to spíš na papíře, ale i ty peníze jsou potřeba. Když porovnám 250 milionů ročně a tady, jestli to bude 162 miliard nebo 400, to ještě uvidíme, tak mi to připadá veliký nepoměr. Doufám, že určitě pan vicepremiér se na to ještě podívá. I když uvidíme, jak bude fungovat nová vláda v této oblasti.

Nicméně z tohoto důvodu budu navrhovat ten limit 100 megawatt z toho zákona odstranit. Je to právě z toho důvodu, aby vláda měla možnost, abychom se opřeli do toho, abychom byli lídrem na světové úrovni. Nějaké projekty tady probíhají, ale pořád jsme tady opravdu pod tlakem toho, že ty peníze tady na to nejsou.

Druhá věc, která tady padla, ta se týká té ekonomické, vlastně už de facto třetí, já to spojil, té ekonomiky samotné. Vám všem jsem posílal pozměňovací návrh s nějakým odůvodněním, snažil jsem se být hodně detailní. Nebudu to celé číst a opakovat, to by bylo na dlouho. Jenom pro mě, tady padlo od pana vicepremiéra, mě to vždycky mrzí, když pak tady to probíhá do takového trochu šťouchání, slova jako megasocialismus, když navrhneme stropy, které de facto jsem s kolegy tady navrhl já, s paní senátorkou Dernerovou, Seitlovou a dalšími kolegy, s panem Bekem. My, pane vicepremiére, nejsme megasocialisti. My chceme pouze řádně spravovat veřejné výdaje státu a občanů. Já si myslím, že není možné říkat to, že nelze ty ceny zafixovat. V obnovitelných zdrojích v tom druhém zákoně ty stropy jsou. Budete teď je upravovat, budete je měnit. Takže není pravda, že to nelze. Akorát ten projekt je dlouhý, to je pravda. Nicméně, jak jsem už zmínil, vy jste si na vládě zkrátka schválili finanční model nebo model financování toho projektu, který vláda posvětila. Díky tomu modelu, který máte i s ČEZ prodiskutovaný, ptal jsem se všech lidí, které jsem potkal, pana Beneše, pana Cyrániho, vašeho pana náměstka Ehlera, je ten model opravdu jakoby de facto pouze nějaké vodítko, nebo opravdu ty částky budou dosaženy? Všichni mi potvrdili, že to tak bude. Takže pokud oni říkali něco jiného a vy říkáte nyní, že to tak nebude, fair enough, řekněme, nebude to stát 162 miliard, nebudou ty výkupní ceny nějaké, ale bude to třeba půl bilionu. Já budu rád, když to tady uslyším, ať to slyší i voliči, ať to slyšíme my, ať to slyší kdokoliv, kdo má v tuto chvíli zájem to slyšet. Já budu moc rád. Ale zatím nikde to tady nepadlo. Všichni mi dali garanci na to, že to tu částku nepřekročí.

Proto se snažím o to, abychom my měli pod parlamentní kontrolou to, aby ty náklady neujely do nějakých astronomických částek. Je pravda, že v jiných státech, kde se staví nové velké jaderné zdroje, ty projekty nakonec dopadnou několikanásobně nebo o velká procenta násobně dráž. Když ty částky porovnám, tak si myslím, že u nás by to také tak mohlo být, ale já to nechci.

Velice krátce k tomu schválenému vládnímu materiálu, ze kterého já jsem pak vyšel a udělal pozměňovací návrh. Pouze jsem vaše čísla, vámi schválená a ČEZ, dal do zákona. Zmíním jednu věc, v těch číslech máte vždycky nějaké rozmezí od – do. Mluví se o výkupní, realizační ceně. Je škálovaná podle let, kdy ta smlouva bude uzavřená se společností ČEZ, kdy jim budeme garantovat tu výkupní cenu. Od 30 do 60 let jsou tam nějaké hodnoty. Dejme tomu, při 30leté smlouvě bude to 60 až 70 eur za MWh. Já už tam, v tomhle, ten rozdíl, to je nějakých 16 % toho, že máte možnost variance mít tuto zakázku ne 162 miliard korun, náklady na výstavbu té elektrárny, plus další náklady, které budou točené, které se pak dostanou zpátky v garantované ceně... Ale může to být až nějakých 187 miliard. Takže opravdu tam ta vata, ten prostor pro to soutěžení, tam zkrátka podle mě je. V tom materiálu to máte dobře zpracováno. Já jsem ho četl, já vládu chválím, že takový ekonomický model máme, ale my se bavíme o tom přece, to musí tomu ČEZ vyjít, to je ekonomická nějaká logika. Když mu to nevyjde, tak to zaplatí stát, to jsme se dozvěděli. Tak to je ve smlouvách. Tak to říkám, že tedy nakonec stát ponese nějaké vícenáklady, pokud to ČEZ nedokáže nějakou formou dobře uřídit. Nechci tady kopat do ČEZ, ale na druhou stranu víme, jak ČEZ některé projekty, například na Balkáně, jak nám dopadly. Mohu zmínit teď Bulharsko. Byl jsem tam, když to vidím, to je od 2 do 8 miliard ztráta. Albánie, taky 8 miliard.

Jako opravdu, můžeme se bavit o velkých projektech, které tady byly, že bych měl velkou důvěru a jistotu v management ČEZ, že oni budou takoví hospodáři, že to na 100 % ušetří, aby ČR neprodělala, je to byznys, cokoli oni natočí navíc, nám naúčtují. Tak to bude.

Vzhledem k tomu, že ta smlouva už je uzavřená, jestli jste ji někdo četl, veškerá rizika nese stát, cokoli se stane, dokonce když dnes neschválíme tento zákon, tak se může ten projekt předávat státu a stát musí zaplatit ČEZ za to. Kolik za to zaplatí? Já už se těším na to, až tu částku uvidím, no, moc se na ni netěším... Ta částka může být různá. Bohužel to je tak, že stát nemůže mít nad tou korporací zásadní kontrolu. Sice máte lidi v dozorčích orgánech, ale ti neznají ten projekt samotný do velkého detailu. Takže bohužel ty negativní ekonomické dopady tady jsou extrémní. Když se budu bavit o tom stropu, který jsem tady navrhl, já jsem se bavil s panem náměstkem o tom, jaký by byl pro vás přijatelný strop. Tady ta nejvyšší částka vychází nějakých 1800 korun plus minus. Mně bylo komunikováno, že pro MPO je ta přijatelná částka 4500 korun, že to je stejná částka jako v zákoně o obnovitelných zdrojích, 2,5krát vyšší částka, než si vláda schválila ve svém modelu financování, díky kterému poskytne ČEZ bezúročnou půjčku, kterou zaplatíme my daňoví poplatníci na státní dluhové službě. To jsou miliardy korun! Ten model musí zkrátka vyjít. Už jenom tímto návrhem vlády nebo ministerstva, to je ten nižší, ten druhý tady ani nebudu zmiňovat, tak už bychom byli na cenách ne 162 miliard, ale 400 miliard, jako že to by mohl být strop toho tendru, aby nám to vyšlo.

Buď chci tady slyšet na rovinu od pana vicepremiéra, jestli můžu, počítáte s tím, že to bude stát 400 miliard, nebo ten váš model není opravdu podvod a ty částky jsou dobře spočítány? Řekli mi to všichni, ještě jednou zopakuji, z ČEZ i z ministerstva.

Takže jenom proto je ten návrh tak stanoven, že pro jednotlivé časové úseky výkupní smlouvy je garantovaná nějaká částka. Jenom krátce, ta částka, vyšel jsem z vašich čísel, je to indexováno, takže to není megasocialismus, opravdu nejsem megasocialista, je to, jak tady říkáte, nejsme, ani já ani paní kolegyně Dernerová, Seitlová, pan Bek, pan Hilšer, pan kolega Orel, pan kolega Smoljak... Chceme pouze mít řádnou správu a dohled.

K tomu dalšímu argumentu, že pokud bychom tyto stropy do toho zákona dali, jako že jsou i v tom druhém zákoně, jsou, je to standardní, je to projekt zkrátka, musí to ekonomicky vyjít, že ten projekt zablokujeme, protože by pak to nešlo udělat. Není to pravda. To je pouze pojistka toho, že kdyby náhodou to ujelo do nějakých výšin, které jsou opravdu šílené, může se to stát, tak bude parlamentní kontrola, ten zákon sem přijde znovu, tady proběhne debata o tom, ano, je to logické, tak jste nezvládli projekt, bude dražší, ať to tady probereme společně, jak my, tak v dolní komoře kolegové, ať je to zkrátka odsouhlasené. Opravdu, přece tady se hází desítkami miliard korun, chápu, že v dnešním schodku státního rozpočtu už je to asi normální, před pár lety nebylo, ale toto připustit... Já pro to hlasovat v této podobě ani nemůžu, protože až za 15 let přijdeme s tím, že ten projekt bude 400 mld., nebo 200, nebo 300, já jsem tady u toho byl a nic jsem pro to neudělal.

Co se týká těch cenových stropů, jsou strukturovány přesně podle čísel ministerstva, je tam indexace 2%, která je i v zákoně o POZE, která je i cílena ČNB, takže ten projekt by měl vyjít. Na druhou stranu si myslím, že naopak ten ČEZ to musí mít spočítané tak, aby se do těch čísel trefil, jinak by ten projekt nemohl vůbec ani zvednout... Není možné říkat, že ty stropy, když nebudou, že to nedopadne. Pak už to není business case, pak už je to politické stavení něčeho, za jakoukoliv cenu, já budu rád, když to uslyším, pak se o tom můžeme bavit v této rovině.

Pak tam mám pozměňovací návrh, který se týká způsobu úhrady ze strany spotřebitelů, jenom velice krátce. Jde o to, že v tomto návrhu zákona je to strukturováno přes tzv. jističe, když to velice zjednoduším, abych tady nešel do velkého detailu, to znamená, že pokud budete platit potom ten příspěvek, tak to bude na základě nějakého výkonu nebo příkonu toho jističe, ti, kteří dnes mají třeba nějaké nemovitosti typu chalupa, já nevím, garáž, cokoliv, co moc nevyužívají, pořád platí, je to pro ně méně výhodné. Proběhla debata, že toto nejde, protože máme nějakou notifikaci, není to pravda, ověřil jsem si to. V zákoně o POZE, tato možnost tam je. Vedle možnosti ne pouze spotřebiče, ale samotné spotřeby. Notifikace bude k tomuto zákonu separátní. Takže to také možné je.

Velice krátce, nechci jít teď asi do velkého detailu. Myslím, že pan vicepremiér pak bude asi nějakou formou reagovat, ale když to shrnu, nedat tam dneska ty stropy znamená, že říkáme, má tato vláda, budoucí vláda bianco šek na to, aby v roce 2024 uzavřela smlouvu o výkupu za realizační cenu s dceřinou společností ČEZ, pokud do té doby se něco nestane, a ta cena může být taková, že to zaplatí daňový poplatník a může být extrémně vysoká. Není důvod, pokud vláda si je jistá tím, že ten projekt má ekonomickou návratnost, je si jistá svými čísly, není důvod, aby se vůbec komunikovalo, že tyto stropové hodnoty, které jsou, které jsou nadhodnocené, ještě v nějakém limitu by nebyly funkční.

Poslední věc, kterou zmíním, to je ten geopolitický rozměr. Já do toho nechci zasahovat, kolegové se tomu hodně věnovali. Jenom řeknu svůj názor. Myslím si, to jsem probíral i s panem Benešem, myslím, že v tuto chvíli je asi málo pravděpodobné, že by se nám Rusko nebo Čína do tohoto aktuálního tendru dostaly. Jestli to chápu dobře, pan vicepremiér poslal dotazník, který je asi o ničem, ale je poslaný. Asi by bylo divné, kdyby nakonec bez dotazníku Rusko nebo Čína se dostaly do tendru samotného. Takže je to riziko potenciální, kdyby ten tendr byl vypisován znova opakovaně. Pro tyto potřeby chápu tu geopolitickou pojistku. Nicméně když se podívám na ten text, který tady máme, toho samotného znění, toho pozměňovacího návrhu, který jsem připodepsal, já ho nechci bojkotovat. Zkrátka jedna paní poslankyně byla aktivní, napsala ho, já to beru jako takové trochu šidítko, abychom si byli jisti tím, že jsme něco udělali pro tu geopolitiku. Za mě.

Správné řešení by bylo, když jsme tady byli s panem vicepremiérem, projednávali jsme zákon o strategických investicích, my jsme tady měli pozměňovací návrh pana Goláně a můj, který se zabýval prověřováním těch firem podle bezpečnostních pravidel NATO, to bohužel neprošlo, to bylo správné řešení.

Nicméně § 2 písm. a), je tady zmíněno, že budou moct dodávat pouze dodavatelé, kteří přistoupili k dohodě o vládních zakázkách. Dohoda WTO. Když se podíváte na stránky WTO, tak jakoby... Rusko a Čína nejsou přímo členy této dohody, ale jsou pozorovatelé. Ale nejsou pouze pozorovatelé, jsou i přistupující. To znamená, že v tuto chvíli usilují o to, aby přijaly tyto závazky. To se může stát v nějaké krátké době. Takže pokud nějaký nový tendr bude za rok, oni to třeba stihnou, tak už tam to Rusko a Čína stejně podle toho paragrafu budou. Jenom pro mě ta první část, která tady je, je pro lepší pocit, ale vlastně to nic moc neřeší.

Druhá věc, kterou zmíním, opět poprosím pana vicepremiéra, aby s tím něco udělal, bavíme se o budoucnosti, že nechceme ruský vliv a čínský vliv, kdo ho chce a nechce atd. To jsme se bavili opět s panem Benešem, on to sám krásně popsal, představte si, že my řešíme, co bude, ale my tady ten ruský vliv máme. Nikdo to neřeší. Já jsem si na internetu dohledal, že na přípravě toho projektu se podílela dceřiná společnost ČEZ, ÚJV Řež, jedna z jejích součástí, když jsme se koukali na vlastnickou strukturu této společnosti, tak co nám z toho vyplynulo... Tuto společnost vlastní z 52 % společnost ČEZ, a.s., z 27,77 % společnost Slovenské elektrárny, a.s., kde nakonec v konečné fázi skutečným majitelem je holding EPH, už to je pro mě zajímavá věc, ale dobře, tady asi nemáme konkurenci, tady spíš spolupracujeme, 17,39 % vlastní společnost Škoda JS a.s. Tato společnost je na sankčním seznamu americkém a má zákaz obchodovat s Amerikou, protože jejím skutečným vlastníkem je Gazprombank, to znamená, tato společnost, která je spoluovládající osobou, to jsem také ověřoval, na valných hromadách nehlasovala nikdy proti majoritnímu akcionáři, na některých se zdržela, na některých ani nebyla, ale na některých hlasovala i stejně. To je definice spoluovládání, protože jednají ve shodě. Takže projekt Dukovany, který máme čistý od Rusáků, já se omlouvám, tak nám ho tady předkládá společnost, která je v konečné fázi na sankčním seznamu, její majitel, a spolupracuje s Rusy. Tady bych možná poprosil pana vicepremiéra, aby to řešil proaktivně, i když chápu, že tady skutečně výkon valné hromady vykonává ministerstvo financí, ale je to mezinárodní ostuda. Je to mezinárodní ostuda pro nás pro všechny. Asi to nebude lehké řešení, ale já bych sám chtěl, aby toto bylo řešeno promptně, takzvaně ASAP, as soon as possible. Protože pokud my se tady pak bavíme o tom, že se toho bojíme, ale na druhou stranu máme tady společnost, která na tom projektu bude dál pokračovat, bude v něm zapojená, je spoluovládaná ruskými, de facto konečnými majiteli, kteří jsou na sankčním seznamu, tak je to celé fraška. Takže jenom z tohoto pohledu říkám, tady si říkáme, jak kolegové ze sněmovny vyřešili ruský vliv... Vyřešili jsme, já to řeknu na rovinu, ne, neřeknu to, explicitně, nevyřešili jsme skoro nic. My tady ten ruský vliv máme. Za cenu toho, že tady budeme mít nějakou pojistku, kterou já vnímám jako šidítko, možná pak mediální PR pro nějakého poslance nebo poslankyni, když to vyjde, za to pro tuto snahu a možnost ochránit veřejné rozpočty v řádu desítek až stovek miliard korun, to mi připadá opravdu velice laciné.

A ještě jedna věc. Já nejsem ten, který by říkal, ten projekt, ať nejde dál, ale pokud má jít, já bych byl rád, aby se tady řešily i ty malé, modulární, mikromodulární zdroje, které, u nás se na to kašle, tak aby společně tyto dvě technologie, pokud to pojede, já už s tím nic neudělám, ale abychom tady my v tuto chvíli a já osobně nehlasoval o něčem, co se stalo třeba v minulosti v oblasti solárů, to znamená, abychom potom nesplakali nad výdělkem za pár let, že budeme doplácet ze státního rozpočtu na předražený projekt, který se může zpozdit, může být vytendrován různě, s tím, že dnes nám vláda říká, že to je všechno v pořádku.

To bylo za mě asi velice krátce ke všem těm oblastem, zmíním ještě jednu věc. To, jak tady padá, že nelze dát stropy, to je zkrátka nesmysl. Jakýkoli řádný hospodář, je tady hodně starostů, myslím, že vypisujete zakázky, tak přece víte, jaký máte finanční strop.

Máte rozpočtáře, víte, kolik máte v rozpočtu, pokud do té zakázky přímo i dáte přidanou hodnotu, tak to vypíšou znova... Druhá věc je, ono to může být i motivační, pokud tady pan vicepremiér mluví o hodnotě 162 mld., reálně to je až 187 mld., to tady můžu říct takhle na steno, tak už ten dodavatel ví, že když půjde přes, ten projekt bude pro nás už velký problém, když ho tady budeme projednávat v Senátu a ve sněmovně. Takže i to je mentální věc, která nám může nějakou formou tlačit pod tyto stropové hranice, aby to neuteklo...

Ještě zmíním jednu věc, kolegové ve sněmovně tam načítali také nějaké stropy, tady je opravdu férové, to, co načítali, nebylo indexováno, to znamená, že pak by to bylo opravdu tak, že ten projekt by nebyl zrealizovatelný.

Za mě to je asi krátce shrnuto v kostce, budou tři pozměňovací návrhy, děkuji všem, kdo je podpořili, prosím vás, ještě se nad tím jednou zamyslete, abychom tady nějakým protiruským šidítkem, které je úplně o ničem, i když jsem ho podepsal, aby byli kolegové ve sněmovně spokojeni, v tomto budu hodný, abychom díky tomuto tady nedali bianco šek někomu, nevím, kdo bude na MPO sedět za ty tři roky, až ten podpis tam bude dávat na tu smlouvu, abychom nedali bianco šek na to, že to bude předražené a že to zaplatí v konečné fázi občané, a budou to platit 30 až 60 let. Jde o miliardy korun, desítky miliard.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore, další přihlášený je pan senátor Jiří Čunek. Ale hlásí se pan ministr, prosím, pane ministře. Máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji, já vždycky budu reagovat takto rovnou, ať nezapomeneme na některé věci, protože myslím, že jsou velmi vážné ty věci, co zde zazněly.

Vždycky to zaplatí občané, každou energii zaplatí občané, na tom není nic mimořádného, podstatné je, aby platili málo, aby neplatili hodně.

Proč se domnívám, a tím začnu, že je to megasocialismus, já si za tím stojím... Úvaha něco zastropovat úplně chybná není samozřejmě. Ale my tím odnímáme ten bič toho řádného správce nebo ten bič na toho řádného správce toho ČEZ, aby to postavil co možná nejlevněji, a nahrazujeme to tím, že jako stát toto určíme a řekneme mu: Stejně to tak dopadne. A když to tak nedopadne, on nebude moct udělat nic jiného, než že to zastaví, tu stavbu. Zatímco takhle by byl pod velkým tlakem svých akcionářů, kteří by logicky na něj tlačili, aby se vešel do těch rozměrů, které on si vytendruje, to znamená, nějakého finančního stropu, logicky tím pádem i nějakého časového horizontu, protože absolutně není pravda to, co jste řekl, pane senátore, že jsem tady řekl, že to zaplatí stát. To přece vy velmi dobře víte, vždyť jste ekonom, nebo byl jste, na ministerstvu financí, že jsem to takhle nemohl říct. Já jsem pouze řekl, že v momentě, kdy by cena elektrické energie zásadně klesala, byla méně, než je ten předpoklad 50 až 60 eur, pak logicky ten strop, který by byl, dejme tomu, třeba těch 50, musí doplatit ten stát, dejme tomu do těch 20, který by byl, a ještě jsem řekl, že to bude desetina toho, co se dnes platí za obnovitelné zdroje, čili v podstatě pod rozlišovací schopnost. Ale i kdyby to byl ten váš strop, který navrhujete, který mimo jiné není daleko od tohoto, s tím souhlas, tak samozřejmě to taky doplácí ten stát. Na tom přece není žádná změna. To znamená, kdybyste zastropoval, dejme tomu, 50 eur nebo 60, to je jedno, byla ta cena nakonec 20, tak to zase doplácí stát. To je úplně stejné, to, co jsem řekl.

Ale to, co je podstatné, to je na tom to nejdůležitější, nevím, proč jste to nezmínil, musíte vědět, že to tak je, když to bude více, to znamená, když se to nepostaví za 160 mld., dnes nemáme ještě ani nabídku, můžeme se domnívat, že to bude 160 mld., ale nikdo vám dnes nedá garanci, že to nebude o něco víc, možná třeba o něco méně... Notabene nemáme ani dohodnutou úrokovou sazbu, která to úplně zcela může ovlivnit. Ale držme se zatím té ceny. Když ta cena bude vyšší, než jak bude nasmlouvaná, tak to jde za ČEZ, nejde to za státem, jde to za společností ČEZ. Tady je právě ten bič těch akcionářů, to je ten kapitalismus, ten socialismus, který vy navrhujete, kdy my říkáme: Ne, kdyby hrozilo to, že to bude více, ať si akcionáři dohlédnou na to, že se bude tlačit na ty dodavatele, aby tomu tak nebylo. A kdyby tomu tak bylo, cena bude pochopitelně pro ČEZ vyšší, ale nepromítne se to do té ceny. Proto tam je ten kalkulační vzorec, což rovněž velmi dobře víte. To znamená, právě ten kalkulační vzorec, vycházeje z té ceny investice a vycházeje z ceny peněz, ale logicky, protože dnes nevíme cenu té investice, nevíme ani cenu peněz, tak to nemůžeme číselně vyjádřit, si vůbec nedovedu představit, že by dnes někdo toto zastropoval, když toto nemůže nikdo potvrdit, i když se můžeme domnívat, že to tak bude. Ale nevíme přece, jaká bude cena peněz. Třeba budou tři procenta, třeba 4, třeba 4,5 procenta... To znamená, to už tam sehrává dost zásadní roli. To je, prosím, ten důvod.

Připustil bych tu diskusi, to, co říkáte, říkám to v dobrém, kdybychom už měli cenovou nabídku, kdybychom měli dohodnutou tu úrokovou sazbu. Pak bych řekl, ano, už vaříme z něčeho, co už dává určitý smysl, tak to pojďme dát dohromady, ale nabídku cenovou budeme mít nejdříve za rok. Úrokovou sazbu, až ji znotifikuje Evropská komise. Proto je to bezpředmětné.

Co se týká opět toho inkorporování do toho zákona, není to tak, jak říkáte, pane senátore, že to je lex Dukovany. Já bych připustil, to bych udělal jako mezistupeň, je to lex jádro, to ano, protože to, co říkáte, že bez toho se to nedá postavit, s tím s vámi souhlasím. Ale jakýkoli jaderný blok bez toho nepostavíme. A možná nás bude čekat další v Dukovanech a velmi pravděpodobně nás budou čekat další v Temelíně. Nechci teď spekulovat, ale proto tady budeme mít tento zákon, když do něj zaneseme nějakou cenu, pak budeme stavět Temelín, budeme to zase měnit celé, nebo budeme připravovat nový zákon? To přece nedává smysl, vůbec žádný.

Souhlasím s vámi s tím výzkumem, z těch SMR, čili těch malých modulárních reaktorů. Ale opět, musíme být v tomto konkrétní. Je to jenom takový výstřel do vzduchu. Být to 250 milionů, určitě tady budeme mít skvělý produkt. Včera mi někdo nabízel geniální produkt na rakovinu, předevčírem geniální produkt na vakcínu. Dejte nám 300 milionů, dejte nám 400 milionů. Ano, dáme, rádi. Ale musí někdo přijít, musí se vybrat ten projekt, musí ho napsat, musí s tím projektem přijít a máme tady desítky různých výzev, v rámci kterých se to dá udělat. Když dáváme stovky milionů a miliardy korun na různá výzkumná centra, proč by se to do toho nedalo dát? Ale musí tady být někdo, kdo s tímto přijde. Nemůžeme říct: My vám dáme 250 milionů, vytvořte tady skvělé SMR. Já bych možná mohl trošku polemizovat, jestli někdo, kdo do toho dává už stamiliony, ne-li miliardy dolarů, je v nějaké pokročilejší fázi, dělá to 20 let, jestli náhodou už nebude o něco dál. Ale třeba se mýlím, třeba zde máme geniální výzkumný projekt, který nám vytvoří náš malý modulární reaktor. Když tomu tak bude a přesvědčí ne mě, ne vás, pane senátore, ale odborníky, že to je skvělý projekt, který dává hlavu a patu v oblasti jádra, nechť dostane 250 milionů. Podotýkám, že ročně dáváme ze státních zdrojů skoro 50 mld. korun na výzkum, 40 mld., abych byl přesný, ze státních a 10 z evropských. Takže určitě na skvělý projekt se tam zdroje najdou.

Pozor ještě na jednu věc, i když si myslím, že v zásadě je to vedeno dobrým úmyslem, dát tam těch 100 megawatt, řada z těch malých modulárních reaktorů má instalovaný výkon vyšší, jak je 100 megawatt, takže pak někdo bude mít 20 megawatt, co s tím zase budeme dělat. Takže vydržme v tomto, až tady budou malé modulární reaktory, až budeme přesvědčeni, až budou hotovy, třeba i po tom výzkumu, až budeme vědět, jaký budou mít nastavený výkon, myslím si, že nebude žádný politik v ČR, který by rád nepřidal k tomuto zákonu vsuvku tu, že tam budeme mít tyto malé modulární reaktory. Myslím si, že nás netlačí v tuto chvíli čas.

Půjčka, že není výhodná, resp. že to zaplatí, tam jsem úplně neporozuměl tomu, jak jste to myslel, stát si půjčí peníze, za to, za kolik je půjčí ČEZ, nebo dceřiné společnosti ČEZ, tak je vždycky se ziskem. To znamená, tady stát na to nedoplácí, maximálně bychom mohli spekulovat, že by to mohl půjčit ještě lépe, třeba na trzích. Ale tady jednoznačný profit z té půjčky bude, to znamená, stát na tom v žádném případě neprodělá. Víte, že si dokáže jako stát půjčovat velmi levně, tohle si tam zafixuje, tu cenu, takže na tom prodělat nemůže.

Co se týká těch politických názorů, návrhů, ta záklopka je tam, vy jste to nazval jako šidítko... Vysvětlujte vašim kolegům Pirátům, že to je šidítko. My jsme jim vyšli vstříc prakticky ve všem, co chtěli, už fakt nevím, co by tam mělo být více. Tam je několik těch záklopek. Možná stojí za to, protože vím, že to je citlivá věc, to znova ještě zopakovat. První záklopka je v zadávací dokumentaci. Kdo si ji přečte, vidí tam jednoznačně, že to nemůže stavět nikdo jiný než tyto společnosti. Myslím tím Francie, Jižní Korea, Spojené státy. Druhé, vládní usnesení...

Jasně říká, že dodavatelem tzv. kritické jaderné infrastruktury, čímž se nerozumí pouze jaderný ostrov, ale všechny klíčové důležité dodávky, subdodávky, mohou být pouze exaktně vyjmenované společnosti, tzn. i tam je záklopka. Další záklopka tedy bude teď v tomto zákonu, který víceméně přesně tak, jak si řekli vaši kolegové, i když jsem se domníval už a domnívali jsme se, že je to skoro zbytečné, ale dobře, nic proti tomu nemáme, nic jsme nerozporovali, dávali si to dohromady, dávala to dohromady celá řada poslanců a navíc je pravda, že z MPO jsme se na to také dívali a nebyl tam podle nás žádný problém, tak rovněž, to je další. Pak je tady ještě obchodní záklopka, i když můžete říct, ta je vždycky nejistá, s tím bych asi souhlasil, ale zatím ještě nikdy nenastalo to, že by subjekty z těchto tří zemí, třeba Američané nebo Korejci si nechávali subdodávat jaderný ostrov třeba z Rosatomu, takže i to nedává logiku, ale souhlasím, že to je spíš měkký faktor.

To je skoro detektivní akce, co jste nedal dohromady, jestli tomu správně rozumím, dceřiná společnost ČEZ, výzkumák v Řeži, který všichni známe, je spoluvlastněn ještě dalšími subjekty a má tam 17 % Škoda JS, ta by tedy měla mít vazbu na další dceřinou společnost ČEZ, která je tím investorem s 18 %. Nedomnívám se, jak by toto mohla tato společnost ovlivnit, pokud je toxická, dobře, pak myslím, že jste byl na ministerstvu financí, tak jste neměl nikdy dopustit, že tam ta společnost je, měli jste na, nevím, valných hromadách nebo v rámci orgánů, myslím, že jste také byl v orgánu ČEZ, tak jste měl proti tomu vystoupit, protože přece ČEZ, víme, že spravuje kritickou infrastrukturu jaderných elektráren dlouhodobě, pod vlastnictvím ČEZ je Temelín, jsou Dukovany, teď neřeším, kdo je postavil, teď jenom řeším to, že je má, a pokud tam byl někdy v minulosti nějaký problém, tak jste měli v tomto činit. Mně osobně se 17% podíl jedné společnosti dceřiné, navíc výzkumné, nezdá jako toxický, ale samozřejmě to je k diskusi, nevím, co přesně tam ta společnost dělá, ale v každém případě beru to na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím pana senátora Jiřího Čunka. Prosím, pane senátore. Ještě než pan senátor začne mluvit, možná že v tom přísálí by se mohli trošku zklidnit... Děkuji. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dopředu říkám, že jsem se přihlásil k vystoupení právě proto, abych podpořil pozměňovací návrh kolegy Wagenknechta a ostatních právě o tom, aby byla stanovena nějaká cena, která vychází z prohlášení, které vláda i ČEZ inzeruje, kolik že asi očekává, že bude stát vybudování tohoto bloku.

Já tento zákon nechápu jako lex Dukovany, ale skutečně jako lex jádro, v tom souhlasím s panem ministrem, zároveň říkám, že jsem možná jeden z těch, nevím, jestli z většiny, ale z těch, kteří považují jadernou energii jako zdroj, který v tuto chvíli neumíme v ČR nějak nahradit, tzn. ho potřebujeme.

Teď bych si asi vypůjčil ten okřídlený výrok, který je přisuzován jednomu ruskému politikovi, chtěli jsme to udělat dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Říkám to proto, teď spíš v nějaké retrospektivě a ohlédnutí, co jsme už v uvozovkách dokázali zkazit v parlamentu a ve vládách, dlouhodobě to nenapravili, pak vznikly velké škody státu.

Ta první ohromná škoda hned v začátku po revoluci byla, když se tady udělal zákon o hazardu, snad jako jediní ve světě jsme to udělali tak, že někdo rozšířil ve vládě a v parlamentu myšlenku, že jsou to hříšné či špinavé peníze, jak se stát nesmí dotýkat, a proto tu část, kterou měli dávat tehdy provozovatelé hazardu státu formou daní, tak se jim nechala s tím, že se jim řeklo, aby to dali na charitu. Tím jsme z tohoto druhu podnikání vytvořili úžasné donátory, ke kterým ti, kteří se starali také o rodiny postižené hazardem, chodili s čepicí k těmto lidem, aby jim dali nějaký milodar z toho, co dávat museli. Už pomíjím to, že si vytvářeli společnosti, tedy dobročinné či neziskové, kde dávali své rodinné příslušníky, tím si odkláněli tyto peníze pro sebe atd.

Ale ta základní myšlenka, která byla úplně nesmyslná, skoro bych řekl až ďábelská, že tady jsou nějaké peníze, které máme vybrat, a my jim je necháme a oni to sami rozdělí a to bude lepší, protože my se jich dotýkat nebudeme. Podívejte se, kolik desítek let trvalo, než se změnila tato situace.

Samozřejmě, že to někdo musel vymyslet, samozřejmě, že v parlamentu museli být lidé, kteří to nepochopili, a pak ti, kteří to naopak dobře chápali, de facto to byla korupce jak vyšitá, protože to stranilo pouze jedné skupině, a ti ostatní, stát a rodiny atd. trpěly. Přeskočím.

Už se teď nebudu dotýkat nafty motorové a nafty topné, která se také nedařila mnoho let vyřešit, zase zmizely z tohoto státu miliardy. Ale vrátím se k solárům, které už jsem osobně zažil, protože ten zákon byl projednán v roce 2005, 2006. Ta nenadálá řekněme, ten pozměňovací návrh, který prošel, tzn. že máme tady obnovitelné zdroje, všichni jsme proto nadšeni, proto dejme těm, kdo obnovitelné zdroje ze slunka, tedy pro solárníky, je budou dělat, jistotu, že pět procent budou vydělávat, tedy to zastropování tam bylo. Ejhle, vůbec nikdo jakoby nepřemýšlel ekonomicko-technicky, aby zvážil také to, stejně jako to dokázaly ostatní státy kolem nás, Německo, Rakousko atd., řekly, dívejme se, za kolik oni to staví a podle toho jim přispějme na tu podporu. To znamená, v Německu, myslím, že to bylo každého čtvrt roku, kdy oni obnovovali, podle burzy, v Hamburku inovovali cenu, nemohlo dojít k tomu, k čemu došlo tady, že elektrárny, které se stavěly, jeden megawatt za 160 milionů Kč a posléze se po několika letech stavěly za 80, možná 70 milionů, ten megawatt... Tak měli mít stejnou podporu. A pak jsme udělali solární barony, jakože oni jsou ti špatní. My snad nechceme tu podporu ze slunka, my nechceme tady mít tento zdroj, protože my větru tolik nemáme, ale můžeme to využít... Pominu to, že jsme zapomněli si ochránit ornou půdu, takže se to dělalo i tam, kde to být nemělo, ale dobře, to už jsme nějak překonali teď.

Nicméně pak politická reprezentace, která byla u toho, a bohužel mnozí zcela evidentně v určitém korupčním propojení, aby se dlouhou dobu nezměnila tato cena, a všichni, kdo měli peníze, tak začali dávat peníze do soláru, tak z nich jsme udělali ty špatné, ale parlament a vláda z toho vyšly dobře, kteří do toho byli zamontováni tím zvláštním způsobem, potom, řekněme, zvládli to, že mnohé elektrárny se odkoupily ČEZ a byly dobře zaplaceny, zatímco ty jiné zůstaly. A dnes mnozí, kteří se do tohoto solárního byznysu dostali, v dobré víře, že vydělají peníze a udělají soláry, dnes na to doplácí a mnozí už ty solární elektrárny ztratili.

Takže pořád se opakuje stejná píseň, že ne, že někdo, nějací baroni a tak, ale my máme být chytří, my si to máme pohlídat. Vy jste tady otevřeli otázku zákona o obnovitelných zdrojích a pak máme ten velký energetický zákon, to budeme řešit v srpnu, a věřím, že se s tím tady také dobře vypořádáme, snad stát má být ten, kdo si udělá tu ekonomicko-technickou analýzu neboli ekonomickou analýzu vycházející z jasných ekonomických dat, a dá si tam ty závory a brzdy, které zabrání tomu, aby někdo de facto nespravedlivě a nesprávně vydělával na občanech této republiky. Protože to nakonec zaplatí oni.

Mě trošku nadzdvihlo to, co jste řekl, pane vicepremiére, že tady solárníci vydělají 600 miliard, proti tomu je tady nějaká energie z jádra atd. Jestli Němci a ostatní, kteří to nechtějí a stačí jim ty větrníky, jestli počítají, že tu špinavou energii jim vyrobí někdo jiný, když jim nebude foukat, oni si to dovezou, tak možná na takovou politiku obecně by Evropa neměla přistupovat. To je jedna věc. To se děje tedy i v jiných oborech lidské činnosti, dlouhou dobu Čína a jiné státy, Indie, Asie, byly těmi, co vyrábí a vyráběly levně, ale naprosto neekologicky. My jsme se tady tvářili ekologicky a kupovali jsme si to.

Díky, chce se mi říci díky Bohu, ale také díky racionalitě a ekonomice atd. a změnám podmínek, už i tam je víc draho, takže se nevyplácí mnohé věci dovážet. Zase Evropa velmi správně chce mnohou výrobu dělat sama, ale samozřejmě snad tedy čistým způsobem. Ale k tomu všemu potřebujeme elektrickou energii. Nemělo by to být tak, že se čistě politicky ukáže vždycky na toho, kdo vlastně není viník, pokud tedy nedělal trestnou činnost typu, že nestihl do určitého data zprovoznit své elektrárny, podváděli tam atd. Ale vlastně ani toto nemuselo být, kdyby byly stanoveny dvě podmínky.

Ta jedna, že přispíváme každému obnovitelnému zdroji, tedy výrobě energie stejně, tedy tak, aby konečný výnos s udržitelností, s životností zařízení atd. byl stejný, asi to nikdy nemůže být spočítáno úplně přesně, ale i ta procenta výnosnosti, aby byla stejná, protože do toho vstupuje tisíc jiných podpor. Máme tady podporu např. u některých zdrojů, jako je bioplyn, je tady podpora, kterou stát dává do investice. Potom tady máme ještě tu podporu výnosovou atd. To všechno nedává dneska logiku.

To znamená, že když máme tento zákon na stole, je řečeno ústy ČEZ, který většinově vlastní stát, ano, jsou tam minoritní akcionáři soukromí, ale je řečeno, bude to stát 160 miliard. Vůbec nechci rozvádět tu diskusi, že to číslo si pamatuji už dost dlouho stejné, přičemž železo, které potřebujeme na vybudování jednoho bloku, tak je dvojnásobně až trojnásobně dražší.

Já, když tady kolega Wagenknecht, což se dá ověřit, nejenom to říká on, ale řekl jste to i vy, mluví tedy ČEZ o 160 miliardách, proč se bojíme to zastropovat vlastně tím, a podle mě to žádný socialismus není, je to jenom ochrana finančních prostředků České republiky, že když se shodneme na tom, že tento blok stavět chceme, tak že to je zastropováno cenou, která je tady navržena. A když se náhodou stane, že to bude 500 miliard nebo to bude 300 miliard, je potřeba, aby vláda šla do parlamentu. Protože, ano, tak se k tomu dostane i Senát, aby to posuzoval, nejenom Poslanecká sněmovna, kde pak většina mávne v rámci schvalování státního rozpočtu. Řekne se, tak dobře, budou tam jiné zdroje, dají se tyto peníze ať už na ministerstvo financí, nebo na ministerstvo průmyslu, nikdo kromě vlády na to nebude mít vliv.

Já jsem přesvědčen, že to je čistě brzda, že to není žádný socialismus, ale že to je naopak hlídání toho, aby tady sliby skutečně posléze nebyly chyby, jak se stalo u solární energie. To je právě to, že ten, kdo je vinen, je vláda, je stát a jsou samozřejmě jeho orgány, tzn. v tomto případě ERÚ, které nesignalizovalo velmi brzy, samozřejmě oni to museli vědět, protože sledovali burzu v Hamburku, že ta cena letí dolů a my dáváme podporu. Všichni, kdo měli peníze, říkali: Neinvestujte do zlata a do diamantů nebo do různých fondů, investujte tady. Tady jsou ohromné peníze, které vám stát dá. To přece není žádná zlodějina! To byla hloupost ze strany státu, že to udělal a že to tak dlouho přetrvávalo.

To slovo o socialismu mě nadzdvihlo, protože jakou my máme záruku, pane vicepremiére, tedy parlament, že skutečně nedojde k tomu, že ta cena bude úplně jiná? Říkat teď, že ona potom může být jiná, vždyť tendr bude až za rok, dobře, my už teď přece máme své analytiky, mají je ministerstva, ať nejmenuji každé, máme tady Akademii věd a já nevím, co všechno, my bychom asi měli mít nějakou predikci, jak se budou vyvíjet v tomto oboru ceny.

Když ji máme, tak se nebojme, když ten zákon je tady, říct, ano, ta cena teď se zdá, že bude taková. Vidíte, kolik zákonů v covidu bylo protlačeno za 2 měsíce, žádný problém to nebyl, já jsem přesvědčen, že můžeme tu pověstnou devadesátku atd. uplatnit a parlamentem protáhnout potom nějakou změnu, ale samozřejmě řádně odůvodněnou. A ne, že všichni ministři jsou v určitém období zaměstnáni svým PR, samozřejmě starostmi, které mají, pak vládou prochází jakákoli cena, která tam bude, a všichni ostatní se nebudou cítit komfortně, protože to je nespravedlivé.

Já si myslím, že máme mnoho příkladů, které svědčí o tom, že stát se neumí dost dobře bránit tomu nespravedlivému lobbingu, který tady je. Naopak, chceme-li udělat dobrou věc a chránit českou ekonomiku tím, že chceme mít tady energetiku stabilní a chceme mít jistotu v jádru, tak to dělejme takto.

Samozřejmě se ani nebráním tomu, co tady řekl pan senátor Bek, kdy říká, že nejdeme cestou, řekněme, malých energetických jaderných zdrojů, velikosti úrovně krajů atd. Zdá se mi ale, že v tuto chvíli zřejmě pro to ještě není dostatek technických podmínek, aby se tyto zdroje vyrovnaly ekonomikou tomu velkému zdroji. Ale když už tady pro ten velký zdroj máme mít zákon, máme to umožnit, já jsem pro, ale tu parlamentní kontrolu přes přijetí toho pozměňovacího návrhu, za tu skutečně horuji.

Je to z důvodů, které jsem uvedl, ještě jednou říkám, protože těch chyb, které stát udělal, kdy si určité skupiny podnikatelského prostředí prolobbovaly vlastně nespravedlivý výnos, který byl dotován státem, tak to bychom neměli připustit. Ať tedy ty podmínky jsou férové a pro všechny podnikatele stejné. Vinni z mého pohledu nejsou oni, že chtějí vydělat, ale my, že na to přistupujeme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer, připraví se pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo, pane vicepremiére, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagoval na probíhající rozpravu, nejprve abych reagoval na některá slova, která tady pronesl pan ministr Havlíček.

Mám asi pět bodů. Ten první je, mluvil jste o tom, že tady je široký politický konsensus a že se podařilo získat opozici pro tento zákon právě změnami, které máme dnes na stole. To je pravda, my vám za to děkujeme. Chceme to ocenit, protože to je důležitý výkon. Na těch podstatných věcech je přece samozřejmé, že musíme hledat shodu napříč politickým spektrem. Ale ono to bylo trošku jinak. Přece od počátku jeden z členů vlády, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček, a ministr zahraničí, tedy dva členové vlády upozorňovali na bezpečnostní rizika, která vaše ministerstvo nebralo na vědomí. Z tohoto pohledu je potřeba, abychom to zasadili do kontextu, že to nebyla opozice, že to byly bezpečnostní složky státu České republiky, které jsou placeny ze státního rozpočtu a které upozorňovaly na tyto okolnosti. Vaše ministerstvo operovalo tak trochu ve vzduchoprázdnu. To byla věc, která mě osobně nepřestávala udivovat. I proto mně dneska zazvonilo v uších, když jste pronesl, že po Vrběticích, rozumíme po té explozi muničního skladu ve Vrběticích, kde byla tak výrazná ruská stopa, že ji nebylo ani možno přehlédnout, už nebylo možné s Ruskem dále počítat. Ale ono už to nebylo možné předtím. Možná, že by bylo bývalo stačilo, kdybyste pozorněji četl bezpečnostní zprávy, které varovaly před účastí tzv. rizikových účastníků. My jsme ty zprávy zohledňovali v naší práci, i proto Senát byl pouze rezonančním prostorem těchto bezpečnostních obav. Opravdu opakuji, jsem rád, že jsme v tom našli společnou řeč. Ale v té rychlosti jste zaměnil opozici s bezpečnostními složkami státu. Bezpečnostní složky nejsou žádná politická opozice, ony mají za úkol chránit a prosazovat opatření ve prospěch národní bezpečnosti. Tady se každá opozice i koalice přece musí dříve či později shodnout.

Druhá věc, kterou jste nezmínil, ale která je také přece jenom důležitá. Původně se přece počítalo s tím, že většinu nákladů na tento projekt, máme na mysli výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech, ponese ČEZ, a. s. V květnu 2020 např. Andrej Babiš jakožto premiér a předseda vlády říkal, že tady bude výrazná půjčka ze strany státu právě pro ČEZ. Ale o rok později, v březnu 2021, dělá obrat o 180 stupňů a prohlašuje, že to všechno bude plně financovat stát. Já na to chci jenom upozornit, protože to není maličkost. Když něco má původně platit akciová společnost, potom se do toho vkládá stát s prostředky daňových poplatníků, je to věc, která nás musí zajímat. Zavazuje totiž nejenom nás, ale i příští generace způsobem, který nemá v dějinách našeho hospodaření obdoby.

Tady je potřeba reagovat na další věc, kterou jste řekl, a to je můj druhý bod. Možná už třetí bod, pardon. Vy říkáte, říkal jste, že tento zákon není politický. Ale je. Tento zákon je navýsost politický právě proto, že dává do pohybu tak obrovské prostředky daňových poplatníků, tak obrovské prostředky ze státního rozpočtu. To je přece politikum jako hrom! To znamená, že musíme připustit, že tento zákon, který vypadá tak technicky, má v sobě tak obrovskou nákladovou složku, že mluvíme o politice par excellence. Tady se nabízí otázka, na kterou jste zatím neodpověděl, ani vaši kolegové, náměstci a spolupracovníci nám na ni neodpověděli, a kterou jsem vám chtěl tady položit. Kolik se vlastně dnes počítá miliard za likvidaci jednoho takového bloku? Protože jsme mluvili o tom, že se bude muset brzy počítat věk a stárnutí těch dosavadních sloužících, to jsou přece také peníze, které do toho musíme započítat. Já nechci být hnidopich účetní, který bude hlídat každou cifru. Ale pokud mluvíme pouze o penězích na stavbu, zmiňoval jste úložiště jaderného odpadu, to je také velmi důležitá položka, ale zapomeneme na tu likvidaci, která musí také splňovat ty nejvyšší bezpečnostní záruky, tak v tom jednání o penězích daňových poplatníků skrýváme jednu významnou položku. Mě by proto zajímalo, pane vicepremiére, jak u vás máte ty kalkulace nastaveny ne na výstavbu, to jsme probírali, ale na likvidaci takového bloku. Můžeme vzít některý z nich jako zcela modelový a jde nám pouze o představu o těch řádech.

Dovolte mi ještě poslední dva body. Paní kolegyně zpravodajka, senátorka Žáková, zmiňovala, že bychom mohli promýšlet, přijmout doprovodné usnesení, které by apelovalo na rychlý postup a na účast českých dodavatelů. Tady já musím říct, že s tou myšlenkou budu mít problém se ztotožnit. Ne snad proto, že to je samo o sobě špatně. Ono to vlastně často zaznívalo i při projednávání ve výborech. Ale přesně z důvodu, který tady byl zmíněn mým předřečníkem, si musíme položit otázku, kdo to je český subdodavatel nebo dodavatel. Mám tady vypsán právě příklad bývalé Škody Jaderné strojírny a. s., která dnes patří firmě OMZ, která je strojírenským podnikem Ruské federace, a to všechno patří Gazprombank. To znamená, má to adresu v Plzni, ale patří to ruské bance. Tady si musíme položit otázku: jak přesně budeme definovat účastníky, kteří jsou ještě bezpeční, a kteří nejsou? A protože tady máme úplně nové klubko problémů, které má řešení, ale má řešení především bezpečnostní, tak bych ho nerad dával do usnesení takto obecně. Tam zřejmě budeme muset promýšlet další opatření, abychom hlídali právě přístup do těchto strategických staveb, který by nevytvořil bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

Nakonec kontrola parlamentu, to je můj poslední bod. Musím říct, že projednávání právě Dukovan a jejich dalších kroků při přípravě té stavby nás naučilo některým novým výrazům. Já jsem například na jeden náš dopis, který jsme adresovali ministerstvu průmyslu a obchodu, dostal odpověď, že nám do toho nic nemůže být, protože informace, které žádáme, jsou citlivé. A protože by mohly ohrozit bonitu akcií akciové společnosti ČEZ. Jinými slovy, ptali jsme se na informace, jak bylo v dopise zmíněno, které jsou citlivé a jsou „kurzotvorné“, takže na ně nedostaneme odpověď. To je přesně téma, ke kterému mluvili i moji předřečníci a ke kterému se tady se vší vahou chci přihlásit. Není možné, abychom chvíli měli před sebou ČEZ, který to všechno zafinancuje, pak jsme najednou před sebou měli stát.

Protože premiér Babiš učinil rozhodnutí, které udělal tak rychle, že jsme vlastně chvíli museli ověřovat, jestli to v březnu 2021 myslí vážně, že stát zaplatí takhle významnou stavbu. Ale úplně stejně, ve chvíli, kdy jsme se ptali na ministerstvu průmyslu na některé důležité věci pro jednání našeho parlamentu, dostáváme odpověď: Do toho vám nic není. Tohle je otázka ČEZ, ptáte se na citlivé věci, které jsou kurzotvorné. Tak kde se tedy máme ptát? Na lampárně někde na nádraží, kde nám poradí, kdy to je ČEZ, a. s. a kdy už to není ČEZ, kdy to je stát? Když potom pozorně začneme číst smlouvu mezi ČEZ a státem, tím jsme se tady také zabývali, zjistíme, že tam je celá řada opatření, kdy ČEZ se zavázal například zohlednit otázky bezpečnosti, ale de facto jsme zjistili, že ty otázky národní bezpečnosti respektovat nemíní, protože to není „jeho problém“. Tady je vlastně jádro pudla.

Proto jsou mi velmi blízké všechny návrhy, které jdou tímto směrem, takto obrovskou stavbu podřídit kontrole parlamentu. Nicméně z důvodů časových a bezpečnostních se nepřipojím k těm avizovaným pozměňovacím návrhům kolegy Wagenknechta a dalších senátorů. Ne proto, že by tuto logiku popíraly, naopak, ale protože přicházejí ve chvíli, kdy cítím, že bychom měli respektovat kalendář a hledat způsob, jakým tu silnější kontrolu parlamentu prosadit. Protože žijeme ve státě, který by neměl být pod kontrolou akciových společností nebo finančních korporací. Žijeme přeci ve státě, kde volení zástupci mají právo, a dokonce povinnost hlídat, aby se peníze daňových poplatníků, mobilizované v nebývalé historicky významné výši, nedostaly úplně mimo kontrolu jenom proto, že bychom se ptali na něco, co je citlivé, kurzotvorné nebo jinak, jinými slovy označené „nevhodné našeho zájmu“. Ano, parlament a vláda mají kontrolovat tuto nesmírně významnou stavbu. Jsem rád, že tady máme konsensus o bezpečnosti, jsem rád, že tady padly apely na silnější parlamentní kontrolu. To je totiž naše práce. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já také děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Mikuláše Beka, který je dalším přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se přeci jen krátce vrátil k naší diskusi s panem vicepremiérem. Samozřejmě považuji za přirozené to, že spolu nesouhlasíme. Koneckonců pan vicepremiér je členem vlády, já členem opozice. Vyznáváme asi zčásti odlišné hodnoty. Ale byl bych nerad, kdyby to nedorozumění kořenilo ve slovních nedorozuměních, tak mi dovolte několik upřesnění.

Zaprvé, já jsem vůbec neotevíral téma toho, zda jaderné zdroje jsou bezemisní nebo nejsou. Já jsem se poněkud usmíval nad tím přejmenováním jaderných elektráren na nízkouhlíkové energetické zdroje v tom zákoně, protože to považuji za takový marketingový postup, který možná není úplně z toho nejdražšího kraje. Ale důležitější je jiná věc, a to je otázka té energetické soběstačnosti. Myslím, že jsem to řekl jasně. Považuji za důležité oddělit debatu o celkové bilanci spotřeby poměřované k produkci, kdy Česká republika byla dosud exportérem, podle mého názoru, a nejenom mého názoru, může být v budoucnu snadno importérem, protože to bude ekonomicky výhodné. Říká to koneckonců jediný scénář položený na datech, který byl zatím zveřejněn, od společnosti McKinsey, k té studii Klimaticky neutrální Česko. To jsou analýzy postavené na datech, které předpokládají, že i v tom nákladově optimálním scénáři prostě Česká republika ztratí pozici exportéra, bude část energie muset dovážet.

Oddělme tuto debatu od diskuse, kde se asi shodneme, a to je debata o tom, jaký má být instalovaný výkon, který umožní vyrovnávat v případě potřeby ty výkyvy, které přichází s obnovitelnými zdroji. Já říkám, opusťme to první dogma, že musíme pokrýt vlastní spotřebu. Debatujme o tom, jakým způsobem zajistit výrobní kapacity, které pokryjí špičkovou spotřebu v případě těch výkyvů, kdy k nám prostě nebude ze zahraničí přicházet levnější energie z obnovitelných zdrojů.

Třetí věc, kterou jsem chtěl možná trochu vyjasnit, je tato. Já vůbec neotvírám debatu o tom, zda má být nebo nemá být jaderná energetika. Říkám, že plán na dostavbu Dukovan je nerealistický v tom, že by nám pomohl vyřešit eminentní problém dekarbonizace, která, to jsme se shodli, na nás dopadne mnohem dříve, než se zdálo. Po balíčku Fifty five se zdá, že to bude možná ještě o něco dříve. Jsem přesvědčený, že všechny disponibilní, jak veřejné, tak soukromé, prostředky v energetice mají být teď upřeny na řešení té eminentní krize, která nás čeká, a nespoléhat na velkou investici, která prostě přijde pozdě. To je můj argument. Já říkám, z časového hlediska je teď pro mě jasné, že potřebujeme co nejvíce prostředků investovat tam, kde je to možné, s relativně krátkodobým efektem. Nevázat prostředky, například státního rozpočtu, na návratnou finanční výpomoc pro tu investici. To je můj argument. Nedebatuji o tom, jestli máme mít nebo nemáme mít jaderné zdroje. Já jsem jenom přesvědčený, že máme-li dostát závazkům, které přijala Česká republika ústy této vlády, je potřeba zaměřit veškeré úsilí na to, abychom zvládli tu tranzici tak, že budeme mít dostatečný instalovaný výkon i v tu chvíli, kdy dojde k poměrně rychlému uzavírání těch uhelných elektráren. To jsem považoval za vhodné vyjasnit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za příspěvek. Ptám se pana předsedy Vystrčila? Nechce přednostní vystoupení. Prosím pana senátora Ladislava Kose.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové, v některých věcech shrnu nebo se podívám z jiného pohledu na to, co tady bylo řečeno. Skutečně nemůžu začít tím, co tady řekl jeden z mých předřečníků. To znamená, rozpor v tom, co tady řekl pan vicepremiér Havlíček, že zákon není politický... Pane ministře, jen si uvědomte, jakým způsobem a jak dlouho a jak složitě se tento zákon projednával v Poslanecké sněmovně. Takže si myslím, jak tady bylo řečeno, že ten zákon je výsostně politický. Pak bych se možná dotkl ještě jedné věci, kterou jste tady řekl, a to je to srovnání toho jaderného reaktoru za 160 miliard s těmi soláry za 600 miliard. Já si myslím, že tohle srovnání je hodně zavádějící, řekl bych, až demagogické, protože všichni dobře víme, kde byla v solárech udělaná chyba. Skutečně to porovnávat si myslím, že není vhodné.

Co se týče té ceny 160 miliard, vy si opravdu myslíte, že v době, kdy reaktory, které se staví v Evropské unii, jsou již dneska za ceny dvojnásobné až trojnásobné, této ceně 160 miliard, že my postavíme blok 1200 MW za cenu, kterou si projektujeme na té třetinové nebo poloviční ceně, již dneska s tím, že ta realizace proběhne někdy kolem roku 2030? Na to by mě skutečně zajímala odpověď. Navíc to kulhá, to srovnání se soláry, ještě v jedné věci, protože jaderná energetika není čistou energií, byť se tady o ní mluví jako o nízkouhlíkové, ale jaderná energie je sakra špinavou energií. Některé její důsledky na některých místech už svět poznal. Likvidace jak jaderného odpadu, tak samotných jaderných elektráren bude velkým oříškem.

Co mně na tom postupu, který byl vtělen do toho zákona, dále vadí, je to, že byla vymýšlena spousta variant, dokonce bych řekl triků, jak realizovat tu výstavbu.

Od jednotlivých variant se postupně upouštělo, až zvítězila ta varianta, že ji bude stavět ČEZ, ale financovat, případně následně sanovat nějaké rozdíly v cenách, bude stát. Já si myslím, že to je špatně, že to celou věc zneprůhledňuje. Zase už tady o tom bylo hovořeno. Tím, že mezi státem a konečnou realizací bude akciová společnost, byť s většinovou účastí státu, to dění kolem té stavby bude méně transparentní. Já si dovedu představit, jak dotazy na ČEZ budou odbývány tím, že to je obchodní tajemství a další a další věci, takže si myslím, že investorem této stavby by měl být přímo stát, nikoliv tedy prostřednictvím této firmy.

Další mojí otázkou je, proč se pořád tady v Dukovanech uvažuje o bloku 1200 MW? Kam moje informace sahají, to víceméně bylo původní přání Rosatomu, který na reaktor 1200 MW je zavedený, nicméně, zase co já vím, ty firmy, které se teď ucházejí, ty tři zbývající, žádná z nich nemá reaktor 1000 MW ve svém spektru. Bude muset prý žádat o licenci. A bude to jejich první projekt. Rád bych na to dostal od vás odpověď, jestli ten údaj je pravdivý a proč tomu tak je.

Pak možná asi nejzásadnější věc, to je energetická koncepce a vůbec řešení soběstačnosti v energiích do roku 2035 a dále. Tady ten termín je 2035, nicméně uhlí skončí díky povolenkám velice dříve před tímto rokem. Myslím si, že bude tendence mizet po roce 2025, protože se uhelné výroby ukážou jako nerentabilní. Já úplně neznám odpověď na to, jak na to budeme nachystáni, jakým způsobem takhle rychle by se ta energetika transformovala. Protože, jak jsem říkal, jaderný blok má být v roce 2035, nicméně pokrývá cca 10 % výkonu elektrické energie. Jestli jsou připraveny nějaké projekty, které by už někdy kolem toho roku 2025 mohly v masivním měřítku transformovat uhelné elektrárny na plynové, nebo jakým způsobem to chce řešit...

Pak mi také není jasné, pokud vláda trvá a zvolila si tu linku jaderné energie, proč souběžně nepřipravuje projekt rozšíření jaderné elektrárny Temelín, který by samozřejmě tu nabídku energie rozšířil.

A pak už možná jenom poslední noticku, bavíme se tady o závislosti na Rusku a jeho vyřazení, stejně jako Číny, z té investice, nicméně jsme závislí, co se týká jaderného paliva, byť vím, že tam probíhají nějaké snahy o alternativu, respektive se dodává alternativně část z ruských zdrojů, část z jiných, stejně tak tedy transformace české energetiky na plyn je taky víceméně zase zvýšení závislosti na Rusku, protože většina toho plynu půjde z Ruska, byť jsou nejrůznější možnosti, včetně nějakých dovozů zkapalněného plynu z USA apod. Ale myslím si, že ty klíčové dodávky toho plynu budou z Ruska. Takže tady ta závislost asi bude trvat, zřejmě se s ní nějakým způsobem budeme muset naučit žít. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Wagenknechta, který je dalším přihlášeným, aby přišel k mikrofonu. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom budu reagovat na některé věci, které tady padly. Možná mě mrzí ten tón, který tady probíhá, megasocialismus, obviňování senátorů, kteří jsou řádní hospodáři, ale nicméně nic s tím neudělám. Já bych velice krátce tady zopakoval, zavést nějaký strop znamená, že říkáme, že ten projekt bude nějakou formou rentabilní jak pro stát, tak pro společnost.

To, že je to určitý bič, který jste, pane vicepremiére, řekl, že bude zásadním tlakem na toho realizátora, to znamená společnost ČEZ, a. s... Jeho akcionář, tady už to padlo od pana senátora Fischera, ale kdo je majoritní akcionář společnosti ČEZ, a. s.? Nebo její dceřiné společnosti v konečné fázi? No, stát. Takže na jedné straně tady stát má nějakou fázi garance, co je na druhé straně stát, přes majoritní akcionáře ten projekt realizuje v konečné fázi, já se omlouvám, ale ten argument je iracionální. Pokud jste na obou stranách, obou těch židlí, nemůžete říkat, že na jedné straně jako akcionář dosáhnete efektivity, na druhé, že stát vlastně bude čekat, jak to dopadne. Já se omlouvám, to je iracionální argument.

Nicméně k tomu stropu. Já bych tady ještě řekl k tomu megasocialismu, takže my jsme tady megasocialisté, já a skupina dalších 7 kolegů, nicméně ten pozměňovací návrh, určitě ho vaši kolegové viděli, já jsem použil formulaci, která je v tom druhém zákoně, v tom obecnějším, o podpoře obnovitelných zdrojů. Přečtu pouze navozující větu: „Úřad je povinen stanovit celkovou výši podpory elektřiny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila výkupní cena nebo zelený bonus na elektřinu nejvýše 4500 Kč/MWh.“

Text, který tady máme, který budu, pokud bude podrobná rozprava, načítat... Takže ministerstvo, to máte velkou výhodu, že to děláte vy, ne ten úřad regulační, který tady k tomu máme, ale dobře, je povinno stanovit celkovou výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvíce nějakou částku. Ten text je úplně stejný. Takže pokud jsme megasocialisti u tohoto jednoho projektu, tak u jakýchkoli jiných obnovitelných zdrojů jste megasocialisti... Vlastně ne vy, ale předchozí vlády. Je to iracionální věc. Doslova řeknu, že je to demagogie, tento argument. Takže říkat, že u jednoho typu projektu je megasocialismus zavést strop, když u všech ostatních ten strop už máme v zákoně, který budete novelizovat, já se omlouvám, ale pak je to běžná urážka. To není věcná debata, pane vicepremiére, toto. Já se omlouvám, ale docela mě to mrzí.

Takže ještě jednou, ten text je úplně stejný jako v tom POZE, protože na rovinu, toto je lex Dukovany. Já se k tomu také tedy vrátím. Když vyčleňujeme jednu věc, která v tom lex Dukovany mohla být jedním odstavcem vyřešena také, případně ta stropová cena, tak tady máme speciální zákon. Takže je to lex Dukovany. Já teď si ale nejsem jistý, kolegové možná budou vědět víc, kteří jsou tady déle, ale když tady byl ten projekt Temelína, nejsem si jist, jestli byl takhle nějaký speciální zákon pro všechny jaderné zdroje, které tady máme. Možná byl. Já si myslím, že tady nebyl, takže to lex Dukovany je.

Co se týká dále ceny peněz, o které jste se zmínil, ano, ale k tomu financování samotnému, nevím, určitě to do detailu znáte, ten model, který jste vy navrhl, teď malinko se nám zpochybňuje, ale stát bude poskytovat společnosti ČEZ na financování takzvanou návratnou finanční výpomoc, tzn. bezúročně půjčí společnosti ČEZ po dobu výstavby té elektrárny peníze, za 0 %, pardon... Ano, po dobu výstavby 0 %, potom 2 % dále. To znamená 9 let, když se to bude stavět, nebo 7, je to za 0 %. A potom po dobu provozu je to za 2 %. Těch 7 nebo 9 let uvidíme uvedení do provozu nebo ten zkušební provoz nebo reálný provoz, je to za 0. Návratná finanční výpomoc.

To nás stojí ročně, když se podívám na dnešní úrokovou míru nákupu dluhopisů na mezinárodních trzích, kterou v tuto chvíli Česká republika má, 1,8 %, to znamená, že my budeme dávat společnosti ČEZ 0, ale sami ty peníze si musíme vzít ze státního rozpočtu, musíme si na ně půjčit, protože máme deficit, máme úvěr státní. To nás stojí přibližně plus minus, ať ta čísla neházím, berte to s nějakou rezervou, 2 miliardy korun ročně. Takže budou to platit po dobu výstavby minimálně daňoví poplatníci. Potom, pokud samozřejmě úroková míra bude vyšší než 2 %, tak také. Pokud bude nižší, dneska je o 2 desetiny procentního bodu, ano, na tom trochu vyděláme. Ale je to relativně směšná částka.

Abychom si byli opravdu tady jistí tím, co říkáme nahlas, tak to je. Už po dobu výstavby my, čeští občané, kdokoliv z nás, kdo platí daně, někdo je tedy neplatí, někteří politici berou dotace, ale kdo daně platíme, přispíváme po dobu na tento projekt. Neříkám, že to je špatně, tak ten projekt je nadesignovaný, schválený právě tou vládou minulý rok, ale teď to zpochybňujeme. Teď říkáme, že ten vládou schválený model financování, to jsou nějaká fiktivní čísla, že nemusí dopadnout? Pak ale mi tedy stát garantuje bezúročně 0 na 7 až 9 let za nějaký model napsaných čísel, které tady máme... Když ta elektrárna tedy vyjde dvakrát dráž, tak je to ale dvakrát víc peněz! Pak už se nebudeme bavit o 2 miliardách, ale o 4. Tak jenom aby to ti lidé slyšeli, že tak to opravdu v reálu je. Možná, myslím, že pan vicepremiér to moc dobře zná, opět mě mrzí, že tyto věci tady neříká, jak jsou ve skutečnosti.

Co se týká, to je další věc, vy jste tady řekl, že u těch nových technologií toho mikroreaktoru, my tady nějaký projekt máme, já jsem rád, že tady nějak probíhá, ale bohužel není dost podporovaný podle mě, ty malé zdroje, že není vaší rolí, abyste nějakou formou ty projekty nakopával... Vy budete čekat, až někdo přijde s projektem. Když toto slyším od ministra průmyslu... Já bych byl rád na špičce světové, opravdu nejde o velké peníze, já nechci nikomu, ty peníze nemám, máte je pod kontrolou vy, ale vy říkáte komukoli, že vy jako vicepremiér nejste aktivní v tom, že byste ty projekty vytvářel. Vy budete čekat, až někdo přijde? U tohoto projektu, uvidíme, jak to dopadne, jestli to bude 162 nebo 400 mld., nám je to úplně jedno. Ale u moderní technologie, která může být za pár let, já jsem se s některými kolegy o tom bavil, kteří to mají na starosti, reálně to je ve stejné době, kdy bude tato elektrárna uvedena do provozu, může být uveden i malý reaktor nebo mikroreaktor. Je to reálně možné v dnešní době. Ale musí na tom někdo pracovat. Vy jako vicepremiér, vám je to úplně jedno. To mě velice mrzí, takováto komunikace, aspoň to víme, je dobře, že to víme v tuto chvíli.

K limitu 100 megawatthodin, tam jsme se možná nepochopili, já ten limit ze zákona vyhazuji úplně, já ho nezavádím. Ať to je 120 megawatthodin, 100 megawatt, ano, máte pravdu, že ty malé reaktory jsou trochu větší, ta čísla, která mám, může to být od nějakých 70 a více megawatthodin, megawatt, pardon, ano, ale já ten limit dám úplně pryč, právě aby ty mikroreaktory, které jsou, myslím, v hodnotě 20 megawatt, mohly do budoucna být.

Pak jsme tady vedli debatu, jestli je to lex Dukovany nebo ne... Já si nejsem jistý, ale věří tady někdo z nás, že tento zákon bude v platnosti a účinnosti beze změny 80 let? Já tomu moc nevěřím. Stejně ten zákon dozná nějakých změn a novelizován bude.

A to se vracím k pojistce toho cenového stropu, který vychází z vašich čísel, z vašich limitů, které komunikujete, i s nějakou vatou, kterou tam budete mít, pokud ten problém bude, tak se to dá vždycky znovelizovat v nějaké fázi, aby to reálně ekonomicky vycházelo.

Co se týká komunikace, že kolegové Piráti se podíleli na té bezpečnostní pojistce, která tady je, které říkám šidítko, nepodíleli, mluvil jsem s panem Lipavským, který byl v této části hodně aktivní, u tohoto textu nebyl, mám to od něj potvrzeno.

Pokud jste něco probírali na výboru jaderném, nebo jak se jmenuje, celou dobu Piráti a Starostové, to tady můžu říct, prosazovali jasné zastropování, aby bylo zřejmé, kolik ten projekt bude stát, aby se nestalo to, že v tomto případě megasocialismus jakoby asi je to, že máme bezbřehé plýtvání penězi daňových poplatníků, u všech ostatních zdrojů tam ten limit máme, tam to není megasocialismus, v tomto případě si myslím, že ta pozice byla jasná a nikdo z ní neustupuje. Nekomunikují ostatní politické strany, je to jejich rozhodnutí.

K té detektivní akci, za kterou vy jste mě tady de facto pochválil, nebyla to detektivní akce. Pan senátor Fischer, myslím, že také není detektiv, přišel ke stejným závěrům. Ale opravdu mi to popsal pan ředitel Beneš, jak ta struktura funguje v té společnosti. On mi to sám vysvětlil. Tady řeknu opět jednu věc. Myslím si, že to je mezinárodní ostuda, že takováto dceřiná společnost, státem ovládané společnosti, která má konečné vlastníky, oni ji spoluovládají, je na sankčním seznamu. Já jsem z toho pochopil, že vám je to vlastně jedno. To, že kopete do kotníků, že jsem byl ve společnosti ČEZ, že jsem to mohl řešit... Já jsem, abych byl přesný, ukončil své působení v dozorčí radě 3. 6. 2016. Tato společnost byla daná na sankční seznam 2. 9. 2016. Takže bohužel v té době na sankčním seznamu nebyla. Je pravda, že to tam nebylo lehké, to můžu zmínit, např. kauzu paní Kleslové, která mi poroučela, co mám v té dozorčí radě dělat, rozvědčici, kamarádku pana premiéra a agenta státní tajné bezpečnosti, to jsem tam zažil, ano, ale toto opět jakoby je neférový, podpásový argument a velice mě mrzí, že takto vystupujete. Pokud takovéto věci říkáte, vždycky je dobré si je alespoň ověřit, pane vicepremiére.

Co můžu říct ještě dalšího k těm věcem, které jsou na závěr? Já to jenom velice krátce shrnu. Tady to padlo, já jsem rád, že to řekl pan senátor Fischer, já to zopakuji. Společnost, která v tuto chvíli ovládá tu dceru společně s ČEZ, na svých webových stránkách píše: Škoda JS počítá s výrazným zapojením do projektu výstavby pátého bloku Dukovan. Takže společnost na sankčním seznamu USA počítá, aktivně na tom pracuje, že tuto elektrárnu bude stavět. Kolegové, kolegyně, je to celé iracionální debata o ruském vlivu, o tom šidítku, které tady máme. Já jsem se na to koukal, na ten text toho samotného § 2, kde máme uvedeno to samotné ovládání a neovládání. Je to nesrozumitelné. Já bych také tedy byl rád, kdyby nám pan vicepremiér mohl říct, jestli takováto společnost jako Škoda JS opravdu se bude podílet na výstavbě jaderné elektrárny nebo ne. Z toho textu, který jste dohodli, byli jste vstřícní a moc se vám líbí, tak mu asi taky rozumíte... Bude společnost, která je ovládaná a je na ruském sankčním seznamu, je ovládána Ruskou federací, bude se na té výstavbě podílet, nebo ne? Ať to tady padne na stenozáznam. Věřím, že počítáte s tím, že ano.

Takže jenom velice krátce k těm iracionálním argumentům, z mého pohledu demagogiím, které tady padají. Já jsem ten zákon opravdu četl do detailu, i ty vaše podklady. Nikdy bych tady neřekl, co není pravda. Jednal jsem férově s vašimi kolegy z ministerstva, aby to bylo zřejmě, jasně napsáno. Pokud používáme stejné terminologie jako v obecném zákoně o POZE, který tady budeme příští měsíc mít, úplně stejnou terminologii, v tomto případě to je megasocialismus, je to tím pádem nemožné, tak to je iracionální argument. Jinde to jde a tady ne. U jediného druhu energie.

Ten strop, který vy byste chtěli, by byl opravdu 2,5krát vyšší. Tím nepřímo říkáte, ten možný dopad toho našeho stropu, který bychom chtěli, bude to stát 400 mld., možná až jako strop.

Poslední věc. Ty ceny stropové jsou maximální ceny. Takže pokud budete tak dobrý, pane vicepremiére, a dohodnete výkupní cenu nižší, já budu velice rád. Možná to od vás budu očekávat. Bohužel o tom zásadně pochybuji.

Když to velice krátce shrnu, za mě, to, co tady dnes padá, mám velkou pochybnost, že ta čísla, která vláda minulý rok schválila, jsou pravdivá, když se tak brání, aby tato čísla byla v nějaké formě, která je běžná v obdobné legislativě, pro jiné druhy energetiky, aby byla v zákoně. Je to úplně stejný text, jenom to děláte vy, ne úřad. Takže buď ta čísla jsou tzv. fake, podvod na lidi, pouze lžete veřejně do médií, že to bude stát 162 mld., nebo mají pravdu vaši kolegové, potom tomu nemůžeme vůbec rozumět. Pak si chcete dělat jenom nějakou cestu pro strop, pro případné navýšení, kdyby náhodou to dopadlo. Nemá to logiku.

Druhá věc, já si myslím, pane vicepremiére, z toho, co jsem pochopil, když vy ani nevíte, že ve státem ovládané společnosti je dcera, která je spoluovládaná Ruskou federací, která zároveň má majitele na sankčním seznamu, vám je úplně jedno ten geopolitický rozměr. Vám je úplně jedno, jestli Rusové do tohoto budou zapojeni nebo ne. Protože do toho pravděpodobně zapojeni budou. Je to mezinárodní ostuda, měl byste se stydět.

Poslední zásadní věc, co jsem dnes pochopil tady na plénu, je, že tato vláda, ty nové technologie jsou jí také úplně jedno. Budeme čekat, až někdo přijde, a pak to možná podpoříme. Je to velice smutné, takovýto přístup, myslím... Já jsem to ani nečekal, co tady dneska padlo. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i vám za příspěvek, prosím pana senátora Jiřího Duška, který je dalším přihlášeným do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Jak známo, já jsem astronom, ale vystudoval jsem teoretickou fyziku, dokonce jsem absolvoval poměrně rozsáhlou praxi na cvičném jaderném reaktoru tady v Praze. Málokdo ví, že tady v Praze, kousek od nás, je jaderný reaktor. Když jsem poslouchal diskusi, tak mi to nedalo a neodpustím si několik, řekněme, odborných poznámek.

Myslím si, že věřit v malé modulární reaktory je jako vydat se za fata morgánou následujících 10 až 20 let. Jejich vývoj bude zdlouhavý, velmi nákladný. I samotný provoz bude složitý. Faktem je, že dnes malé jaderné reaktory již existují. Vlastní je vojáci největších vojenských mocností, v USA, v Číně, v Rusku. Ale ty se jich rozhodně nevzdají ve prospěch civilistů. Samozřejmě s modulárními reaktory přichází i řada bezpečnostních rizik, především souvisejících s ostrahou, protože samozřejmě takovéto reaktory, pokud jich bude hodně, nejenom na území ČR, ale samozřejmě i jiných států světa, samy přinášejí velké nebezpečí, s tím, že mohou být zdrojem jaderného materiálu, jednak pro jaderné zbraně, což je velmi málo pravděpodobné, protože postavit jadernou zbraň není tak jednoduché, ale samozřejmě pro špinavé zbraně, nebo špinavé jaderné zbraně, to znamená, že někde rozprášíte plutonium, které je nebezpečné, zamoří velkou oblast.

Další věc, diskuse o dostavbě Dukovan. Je nutné si uvědomit, že pokud Dukovany dostavíme, tak si vůbec nepomůžeme, co se týká výroby elektrické energie, spotřeba stoupá. Ale vlastně ty dva nové reaktory nahradí ty odcházející reaktory, takže i když se podaří Dukovany někdy dostavět, předpokládám, že to bude za našich životů, i když asi už budeme ve vyšším věku, budeme na tom stejném množství výroby energie jako dnes. My si nepomůžeme. Akorát zabrzdíme ten propad.

Samozřejmě můžeme mluvit o tom, že budou modernější technologie, že bude nižší spotřeba elektrické energie, ale ona nebude, protože samozřejmě přichází elektromobilita, to bude velký žrout elektrické energie.

Další taková moje poznámka je, že... Byla tady diskuse, že jsme závislí, co se týká provozu jaderných zařízení, na palivu, které přichází z Ruska. To samozřejmě není pravda, už to tady zaznělo mnohokrát. Rusko dodává palivo do našich dvou jaderných elektráren proto, že dalo nejvýhodnější nabídku. Ostatně, aktuálně probíhá, pokud je mi známo, tendr na dodávku paliva do Temelína. Můžou se ucházet o to nejrůznější dodavatelé.

Na druhou stranu, pokud se vzdáme jaderných elektráren, vyměníme jednu závislost za ještě horší závislost, a to je samozřejmě plyn, protože plyn přichází z Ruska, ano, můžou nám ho dovézt velké přepravní lodě v podobě zkapalněného plynu z USA především, ale otázka je, když se započítají náklady na tu dopravu a všechny ostatní náklady, tak jestli je to vůbec ekonomicky rozumné a samozřejmě zelené.

A potom poslední moje poznámka. Cena za dostavbu jaderné elektrárny se samozřejmě velmi těžko diskutuje, zvlášť když nemáme žádné nabídky, ani nevíme, kdy budeme stavět... Ale upřímně řečeno, ve finále si myslím, že samozřejmě zaplatíme libovolnou částku, protože když několik dní nepůjde v tomto státě elektrický proud, tak si tady můžeme říkat, co chceme, ale povede to k rozvratu státu jako takového. Podle analýz, které připravuje ČEPS, nebo které už jsou od ČEPS k dispozici, což je mimochodem tedy úžasná firma, protože tam je několik lidí, já nevím, jestli pět jich tam sedí, v tom řídícím sále, mají pod palcem víceméně celou ekonomiku tohoto státu, protože oni skutečně několika kliknutími myší můžou shodit rozvodnou soustavu ČR. To samozřejmě neudělají, ale jsou to lidé, na kterých stojí a padá tento stát. Když jsou schopni zajišťovat náš každodenní pohodlný život, tak bych jejich analýzám věřil. Je zcela zřejmé, že bez plynu a bez jádra se neobejdeme. Můžeme si říkat, co chceme, ale tak to prostě je. A tak to bude.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já také, pane senátore. Pořád v rámci obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Hana Žáková. Současně i zpravodajka garančního výboru.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane 1. místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pečlivě jsem sledovala naši debatu k jádru a vůbec k výstavbě jaderného bloku v Dukovanech. Protože mi to nedá, tak se pokusím některé z těch věcí, které tady zazněly, např. uvést na pravou míru.

Myslím si, že se velmi málo ví o tom, že naše dvě jaderné elektrárny, ať už je to Temelín nebo Dukovany, v letošním roce zachránily, říkám to otevřeně, zachránily celou střední Evropu od blackoutu. Od blackoutu. V měsících, kdy je největší spotřeba, byl to únor, březen. To se nikde nepovídá, nikde se jim nepoděkovalo, našim energetikům, že naše přenosové soustavy to vydržely atd. Ale my se tady bavíme o tom, že jádro v podstatě nepotřebujeme, že jsou nějaké alternativy. Výborně. Pojďme k těm alternativám.

Odstavíme uhelné elektrárny. Co nám tady zbude? Odstavíme jádro. Co nám tady zbude? Alternativa. Bavíme se o alternativě jako větrníky a soláry? Je to výborné, je to skvělá věc, pokud budeme mít energii vyrobenou těmito alternativami, kde ukládat a kde brát... A taky pokud nám bude sluníčko svítit 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Totéž u větru. Ale to není, bohužel. Možná prostě v té fyzice udělali někde chybu, měli tam připsat jiné zákony, nevím. Ale je to tak. Bez jádra se skutečně neobejdeme.

Další věc. Říkáme, pojďme do dalších alternativ, do vědy, výzkumu, výborně, pojďme tam dát víc peněz. Pan ministr tady říkal, kolik dává ČR do výzkumu, vývoje. Ale vezměte si, že půjde, a to řeknu, obyčejný člověk do obchodu, například, řeknu to na automobilu, budete si chtít koupit auto, přijdete do obchodu a řeknete: Prosím vás, já bych chtěl... A teď popíšete všechny ingredience, co by to auto mělo splňovat, co by se vám líbilo. Ten prodejce vám řekne: Ale my takové auto nemáme. Aha, nemáte ho aspoň na skladě? Ne. Tak někde ve výrobě? Ne. Takové auto neexistuje.

Pojďme hrát hru, která je k dispozici. K dispozici je teď jádro, je plyn, ale tam je ta hrozba, že jsme závislí skutečně na Rusku, a jsou obnovitelné zdroje, které budou tvořit budoucí energetický mix ČR. Jinak to nebude.

Co jsem tady ještě chtěla... Zastropování ceny. Dobře víte, že pokud zastropujete cenu, kdo vám dá nižší nabídku? Každý pojede do toho stropu. Proč by nešel? Pokud má tento zákon notifikovat Evropská komise, chci vidět, jak naše vláda tam bude obhajovat to zastropování ceny. Jestli Evropská komise neřekne: Ale nám se ta zastropovaná cena nezdá. Vraťte to nazpátek parlamentu, sněmovně. Nám se to nezdá. Tam jsou nějaké chyby. My máme čísla, já nevím, z Maďarska, odněkud... Jsou tam chyby.

Další věc, která, proč jsem proti zastropování. Dobře víte, že pokud se stane na jakémkoli jaderném zařízení po celém světě havárie, cokoliv, přijde mezinárodní organizace, která určí nějaké věci, nějaké bezpečnostní věci, které se musí okamžitě aplikovat na všechna jaderná zařízení, pokud chtějí dál provozovat. To se může stát při té výstavbě. Může se stát, že se skutečně něco takového stane, bude se tam muset ta cena navýšit, protože tam budou objektivní bezpečnostní důvody, proč se to bude muset navýšit.

A teď pojďme do té parlamentní kontroly. Máme na to 60 dnů, na projednání. Evropská komise, nevím, jestli je omezená dny. Budeme ve dvou třetinách rozestavené stavby. Přijde takováto věc, bezpečnostní hrozba, přijde to od mezinárodní organizace, musíte uplatnit. A teď si spočítejte, a to nikdo nespočítal, kolik nás bude stát každý jeden den zastavení výstavby toho bloku. Spočítal to někdo, dal to na papír, kolik nás bude stát výstavba, kolik nás bude stát parlamentní kontrola? Ptám se, je nutná parlamentní kontrola, pokud tady máme další kontrolní orgány?

Já jsem z toho taková, víte, mírně řečeno rozladěná, protože na jednu stranu, chceme to jádro, nebo ne? Máme odkud dovážet energii? Nemáme. Celá Evropa bude řešit velký problém. Vezměte si, že Polsko ustupuje od uhlí. Musí samozřejmě, v rámci EU. Už mají podepsanou smlouvu s Westinghousem na 6 nových jaderných bloků. Budou to řešit i větrnými elektrárnami na pobřeží. Já jsem třeba navštívila, neřeknu po celém světě, ale celou řadu jaderných elektráren, mimo jiné v Holandsku. Tam je na pobřeží, jsou tam i větrné elektrárny. Víte, co mě tam překvapilo? To množství uhynulých ptáků. Protože větrné elektrárny se staví tak, aby měly nejlepší proudy, aby skutečně vydělávaly. Ale i tyto vzdušné proudy využívají ptáci. Tam byly hromady mrtvých ptáků, kteří šli do kafilerií.

Když se dělá EIA na jaderné zdroje, proč se nedělá EIA i na tyto obnovitelné, ty čisté zdroje? Zamyslel se nad tím někdo? Promiňte, že jsem možná trošku emotivní, jinak, ale já to mám tak, že to mám zažité, jsem z toho regionu, objela jsem dost světa, abych věděla a porovnala. Proto říkám své zkušenosti. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, s dalším příspěvkem přichází pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Slibuji, že bude telegrafický. Jenom v reakci na Hanku... Abychom byli féroví, já tady uvedu jenom něco pro dokreslení těch věcí, které tady padly, jenom krátce.

Co se týká té parlamentní kontroly a těch pár dnů, v tom zákoně je mechanismus takový, že každých 5 let se ta realizační cena bude případně upravovat a přehodnocovat. To neznamená, že by to bylo každý druhý den, případně toto v tom pozměňováku odmítám. Problém je v tom, že materii v tuto chvíli řeší ministerstvo, ne ten regulační úřad. To je ten problém hlavní, který máme, jak je ten zákon nadesignovaný. Kdyby tam byl ten regulační úřad, bude to malinko někde jinde. Do toho já jsem nesahal.

Ale standardní mechanismus v tom zákoně je, že každých 5 let se přehodnocuje nějaké případné navýšení nákladů kvůli inflaci a jiným věcem.

Jenom k té notifikaci, máte to v tom pozměňovacím návrhu, kdyby vás to zajímalo, v jednom z nich, tam je celý proces notifikace popsán. Probíhá to tak, že Evropská komise ten zákon, pokud ho projedná a není systémově úplně špatně, tak ho vrátí s tím, že případné věci ať se dopracují, je čas v parlamentu, aby se případně upravily. Nicméně do té ceny, nevím, proč by zasahoval nějakou zásadní formou, když to v tom druhém zákoně, v POZE, je.

Velice krátce jenom věcně jsem chtěl. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Ptám se paní místopředsedkyně Seitlové, jestli chce využít? Nechce využít svého práva na přednostní vystoupení, prosím pana senátora Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Tak rychle, abych nezdržoval. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Také se vyjádřím k této záležitosti, která je velmi důležitá pro budoucnost ČR.

Z důvodu globálního oteplování, které je realitou, a asi akceptujeme, že se na ní podílí člověk, se bude muset Evropa a ČR co nejrychleji vyrovnat nebo co nejrychleji vyřešit problém emisí skleníkových plynů, a to především CO2. Jak všichni asi víme a tušíme, to se neobejde bez, řekl bych, jakési technologické revoluce v energetice. Vidíme, že už v některých zemích taková, řekl bych, revoluce začala. My všichni stojíme před vážným problémem, jak snížit emise CO2 a zároveň jak zajistit tři důležité podmínky.

Za prvé, jak zajistit energetickou soběstačnost, jinými slovy energetickou geopolitickou bezpečnost? Za druhé, jak garantovat plynulost dodávky energie? Za třetí, a to považuji za pro mě nejdůležitější, jak udržet cenu energie na takové úrovni, aby se nestala nedostupným artiklem nebo dostupným artiklem jen pro bohaté?

Česká republika nemá dobrou výchozí situaci. Přes 50 % výkonu zajišťují elektrárny, které jedou na uhlí a které, jak už zde bylo také řečeno, budeme muset relativně v brzké době nahradit. Ale co je možná horší, že tato vláda ani ty předchozí nepřišly s nějakou vážnou a udržitelnou dlouhodobou koncepcí naší budoucí energetické strategie. Mnoho let je tento problém, řekl bych, ignorován a není jasná představa, jakou cestou se vydat.

Pan vicepremiér Havlíček tady mluvil o tom, že probíhá debata, ale myslím si, že žádná debata tady neproběhla a ani řádná debata o tom, jak to má být a jak by to mělo být dobře, prostě neprobíhá. Je tady prezentován jeden názor.

Mnohým se může zdát nyní a teď, že nám svitla naděje v podobě zákona o opatřeních v přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice. Ten máme právě na stole. Ale já si dovolím tvrdit, že se nejedná o zákon, který by měl být součástí začínající energetické revoluce u nás, ale že jde podle mého názoru o iluzi, o jakousi nebezpečnou iluzi. Jedná se o iluzi, která není adekvátní reakcí na problémy, které nás čekají. Je drahou iluzí, která je české společnosti opakovaně podsouvána. V čem spočívá ta iluze? Myslím, že spočívá v tom, a na tom se nemusíme shodnout, že stavba velkých jaderných bloků s technologií druhé poloviny minulého století, takových bloků, které nyní stojí v Temelíně a v Dukovanech, je správnou cestou pro energetickou budoucnost ČR. To je prostě iluze. Možná bychom tu iluzi mohli akceptovat, kdyby taková jaderná elektrárna stála 20 miliard a postavili jsme ji za pět let. To ale není tento případ. Naopak.

Veřejnost by měla vědět, že velké jaderné reaktory je dnes z nejrůznějších důvodů velmi obtížné postavit. Potvrzují to a ukazují to skutečnosti ze zahraničí. Doba trvání staveb se zdvojnásobuje, místo sedm let se prodlužuje třeba na 15 let a více. Nebudu zde jmenovat ty příklady, ale je to známé. Takže včetně přípravy se nejbližšího jaderného bloku můžeme dočkat při velkém optimismu za 20 let a dalších 20 let ho budeme muset držet v provozu, to je asi 80 let. Já si dovoluji tvrdit, že v době rychle rozvíjejících se technologií, alternativních zdrojů a technologií pro ukládání energie, se nám velmi pravděpodobně může stát, že se v roce 2045, až tu elektrárnu, nebo, já bych tomu řekl, spíše jakéhosi mastodonta postavíme, tak že se ho budeme muset z ekonomických důvodů co nejdříve zbavit. Ano, možná je to radikální názor, ale bohužel ta doba je strašně dlouhá a svět jde rychle dopředu.

Veřejnost by také měla vědět, že ekonomická rizika spojená se stavbou jaderných reaktorů jsou neúměrně vysoká. Jedna paroplynová elektrárna o stejném výkonu je 10krát levnější nebo její stavba je 10krát levnější než elektrárna jaderná, to je takové přibližné srovnání. Dá se postavit bez problému za pět let, dá se předělat na vodík nebo se může v případě potřeby rozebrat a vyhodit, až nebude potřeba. To berte, prosím, s nadsázkou. Jenom chci ukázat, že se jedná o flexibilnější variantu.

Veřejnost by také měla vědět, že snaha o ekonomickou rentabilitu, která je přirozená ze strany ČEZ a státu, povede zcela přirozeně ke snaze posilování monopolního postavení majitele elektrárny, tedy ČEZ. Proč by stát, a to je logické, podporoval rozvoj moderních způsobů výroby energie, proč by stát podporoval především demokratizaci a sdílení energie, když bude investovat astronomické sumy do obsolentní elektrárny s technologií minulého století? Ale dobře. Všechno bychom možná mohli překousnout, kdyby za drahé peníze se nám tady rýsovala naše energetická nezávislost. Kdyby Dukovany znamenaly, že si zde vytvoříme v ČR ostrov energetického bezpečí a energetické nezávislosti. Ale jsem přesvědčen, že, a bohužel, to je také iluze.

Stavba nových bloků v jaderné elektrárně Dukovany totiž vůbec neřeší naše problémy spojené s odstavením elektráren na hnědé uhlí a neřeší problém naší energetické nezávislosti nebo potřeby naší energetické nezávislosti. Prostě Dukovany totiž, zde to bylo řečeno, už tvoří a představují něco více než 10 % celkového výkonu celé ČR. Takových elektráren bychom museli postavit aspoň pět, abychom byli opravdu nezávislí. Byl bych rád, ale myslím si, že je to z mnoha důvodů science fiction.

Takže není vyhnutí a stejně musíme zvolit jiné cesty, než jsou nám teď a tady předkládány. Chceme-li být součástí středoevropského prostoru, musíme se adaptovat na podmínky, které budou kolem nás. Stavba jaderného bloku naši situaci neřeší. Naopak ji komplikuje. Místo investic do nových technologií, místo investic do moderních sítí, namísto podpory sdílení energie a demokratizace v energetice a distribuci a místo investic do technologií ukládání energie chce tato vláda investovat astronomické sumy do obsolentních staveb a technologií, které spíše než řešení naší situace připomínají hladovou zeď pro firmy a zájmové skupiny kolem ČEZ.

Proto nemohu podpořit tento zákon, nemohu podpořit zákon, který neřeší naše problémy a který dává bianco šek na bezlimitní utrácení miliard z kapes daňových poplatníků a českých spotřebitelů. Vážně se obávám nového, tentokrát jaderného tunelu. Obávám se toho, o čem se mluví v kuloárech. To, že nyní budeme záměrně plánovat, utratíme miliardy a za několik let stejně přijdeme na to, že se nic stavět nebude, protože se to nevyplatí. Byla by to sice asi levnější varianta, ale myslím, že zcela nepřijatelná. Proto, projde-li tento zákon do podrobné rozpravy, spolupředložím pozměňovací návrh, který zastropuje výkupní cenu energie, přikláním se k tomu, a to proto, aby parlament neztratil kontrolu nad dalším vývojem, a především, abychom nepřenesli veškerá finanční rizika stavby na českého občana a spotřebitele.

Na závěr chci poznamenat, že zcela rozumím těm regionálním potřebám souvisejícím s velkými infrastrukturními stavbami. Pro tyto potřeby je skutečně nutné hledat řešení, ať je to oblast Dukovan, ale také ať jsou to severozápadní Čechy, Podkrušnohoří, ale jsem také přesvědčen o tom, že je nelze upřednostňovat před celkovými strategiemi důležitými pro celou republiku. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já také, pane senátore, prosím pana předsedu Miloše Vystrčila, který je další přihlášený, o jeho příspěvek.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Moje srdce fyzika úpí.

Nemohu jinak, než tady říci jen kvůli tomu, že to někteří tady poslouchají nebo mohou poslouchat, několik věcí, abychom si řekli, jak to tedy opravdu je aspoň podle učebnic, ze kterých se učíme, nebo podle státní energetické koncepce, kterou zase nedělal ani Havlíček ani Babiš ani Vystrčil, ale lidé, kteří se energetikou dlouhodobě zabývají. Věřte tomu, že skutečně když státní energetickou koncepci psali, tak tady mají děti, mají tady své manželky, budou tady mít vnuky, přemýšleli o tom, co udělat, abychom tady měli energii, která nám bude stačit na to, abychom tady mohli normálně žít a nemuseli jsme být závislí, protože energetická bezpečnost není jen o tom, že nám někdo může hacknout elektrárnu, ale také o tom, že jí máme dostatek.

Ta státní energetická koncepce něco říká a na první, druhé, třetí stránce najdete, co říká. Já teď řeknu aspoň dvě věci. Nebudu dlouhý nebo možná budu dlouhý, ale neřeknu zdaleka všechno.

První je, že kdybychom se postavili na hlavu, maximum toho, co dostaneme, když dáme soláry na všechny střechy, předpokládám, že to nechcete dávat na pole, na všechny střechy v ČR, když všude, kde to bude možné, dáme větrník, tak se dostaneme, teď to přeháním a omlouvám se všem, co ví, že to přeháním, na půlku naší spotřeby, na půlku naší spotřeby jako ČR. Dál to nejde. Protože bychom museli zastavět pole nebo bychom museli dát větrníky tam, kde nemohou být. To znamená, potřebujeme ještě minimálně půlku, spíš více.

Teď nemáme moc na výběr. Máme plyn, kde to není s tím rizikem zdaleka tak velké, jak tady bylo řečeno, protože plyn se kupuje na komoditní burze a přes nás naštěstí vedou plynovody do jiných zemí. Pokud by nám někdo chtěl nedávat plyn, tak si vezmeme ten, který jde do jiných zemí. To je naše veliká výhoda. Pak je tady uhlí, které tedy fakt není dobré, jenom upozorňuji, že uhelné elektrárny, protože fungují, způsobily, že cena za megawatthodinu dnes je asi 70 eur silové elektřiny na burze, a pokud vezmeme naši fotovoltaiku a podíváme se, jak ona je výkonná, je to minimálně dvojnásobek té ceny, abychom věděli. Dnes minimálně dvojnásobek, jak je fotovoltaika dnes na tom. Já to nekritizuji, jenom upozorňuji, že je to takhle trochu komplikovanější, s tím musíme počítat, a pokud někdo chce, aby to nebylo drahé, buď bude používat ty zdroje, které vyrábějí nejlacinější elektřinu, nebo začne přerozdělovat. Jak to končí, když se začne přerozdělovat, jsme už zažili. To není taková legrace s tím přerozdělováním.

Ještě jednou, to je první věc. Prosím vás, fakt to nejde. Maximálně půlku. Větrníky a soláry.

Teď ta druhá věc, Dukovany. Problém, který máme, když máme alternativní zdroje energie, je, že ony někdy vyrábějí, někdy nevyrábí. Zatím ještě pořád v noci slunce fakt nesvítí. Fakt v noci slunce nesvítí! Víte také, fouká víc ve dne než v noci. To znamená, potřebujeme tu elektřinu někam uložit, když ji vyrobíme, když ji budeme někam ukládat, do nějakých baterií nebo někam jinam, nebo ideální jsou přečerpávací elektrárny, já o tom promluvím, zejména z důvodu těch Dukovan... Když ji budeme dávat do baterií, ty baterie musí někdo vyrobit, musí mít dostatečnou kapacitu. V těch bateriích je lithium a další kovy, které se někde těží v nějakých jiných zemích, třeba jihoamerických, jsou tam nějací lidé, kteří tam kopou v dolech a nemají co jíst, já to nechci komplikovat, ale je to tak, ty snímky existují, ty doklady jsou úplně jasné, abychom měli ty baterie, kam budeme dávat elektřinu, abychom se chovali ekologicky, tak někde budou nějaké děti tam těžit tu rudu. Těží tam tu rudu, ze které kupujeme ty baterie do našich mobilů a chytrých technologií, tak to také je.

Nyní, když chceme ukládat tu energii, musíme ji uložit v těch bateriích, které musíme vyrobit, na to je potřeba energie, to jsou třeba ty drahé kovy, a pak je musíme zlikvidovat. Nikdo ještě pořádně tu celou ekologickou stopu té baterie neřekl, jak to s ní vypadá. A to nedejbože, kdyby nám nějaká baterie chytla. Viděli jste někdy hořet velkou baterii? To se prostě nedá uhasit, nedá se to uhasit. To všechno, ti lidi, co dělají státní energetickou koncepci, vědí, a dělali ji před Havlíčkem a budou ji dělat po Havlíčkovi. Prosím pěkně, tak to vezměme v úvahu, když budeme vykládat, že to, jak to oni vymysleli, je úplně špatně. Možná to není ideální, protože nic není ideální, ale proboha neříkejme, protože jsme tady v Senátu, že to víme nejlépe. Já fakt nevím, jakým způsobem léčit srdce nebo cévy, fakt to nevím. Nebudu nikomu říkat, jak to má dělat a co má dělat s vysokým tlakem. Prosím pěkně tak trochu té pokory, trochu té pokory, aspoň trošku.

Teď dál, k těm Dukovanům. Dukovany jsou nízkouhlíkový zdroj a v okamžiku, kdy jedou, nedají se jednoduše zastavit, mají obrovskou výhodu. Vedle jsou Dalešice. Dalešice, to je přehrada s vodní elektrárnou a pod Dalešicemi je, paní senátorko Žáková, prostřednictvím pana předsedajícího, Mohelno, to je nádrž, tam je Francisova turbína, a ta, když Dukovany jedou a nemají kam prodat energii, se pustí naopak a funguje jako čerpadlo. Znáte vy, co se zabýváte ekologickými zdroji, co je to přečerpávající elektrárna a kde je nejlepší uložit energii? Do přečerpávací elektrárny. To znamená, že z toho Mohelna to natáhnete do té přehrady, abyste to zase někdy, když to bude potřeba, mohli pustit. To je lepší než baterie. Mnohem lepší než baterie a mnohem ekologičtější. My to tam máme u nosu.

Vedle těch Dukovan. To, co se tam bude stavět, pokud se to bude stavět, já věřím, že ano, je náhrada za bloky, které dosluhují, které musíme zlikvidovat. To bude mít socioekonomické dopady. Socioekonomické dopady! Tam jsou desítky, stovky dodavatelů, kteří jsou zvyklí na to, že to tam nějak funguje. Ti lidé jsou tam na to naučení, chodí tam do školy. Teď normálně počítají s tím, že se ten blok nahradí, ne vybuduje další park, aby tam dál mohli fungovat zhruba v tom, jak to tam je tradiční. Mimochodem, tradice je ochrana před omyly. Jak oni jsou na to zvyklí a jak tam rozumně fungují.

Samozřejmě by tam měla být lepší technologie a samozřejmě jsou s tím spojená rizika. To jsou dvě věci, které jsem chtěl říct. My to nezvládneme díky naší poloze, nebo kvůli naší poloze geopolitické, s tím, aniž bychom hledali jiný zdroj energie, než jsou ještě obnovitelné zdroje energie, pokud tam beru vítr a sluníčko, pokud nevymyslí.

Mimochodem, k tomu, jak někdo ví, že to bude jinak a že se něco vymyslí... V roce 1945 vymysleli atomovou bombu v Los Alamos, která funguje na štěpné reakci, a zanedlouho byla první elektrárna, která funguje na štěpném principu, že se z těžkého prvku stávají dva lehčí. V roce 1952 Američani vyrobili první vodíkovou bombu, byl to nějaký Edward Teller, kde dochází k fúzi. To znamená, dva lehčí, z toho jeden těžší, uvolní se energie.

Řekli, 1952, to za chvíli bude bezvadné. My budeme dva lehčí prvky slučovat, nějaké vodíky, vznikne spousta energie a téct z toho bude voda. Dnes je rok 2021, žádná jaderná fúze a elektrárna, která by fungovala na jaderné fúzi, neexistuje. Není. Možná proto, že to někdo blokuje. To předpokládám, že někdo napíše, že to někdo blokuje, protože vědci mají zakázáno o tom přemýšlet. Ale na fúzi a na jadernou elektrárnu, která by fungovala na základě jaderné fúze, čekáme od roku 1952. Od roku 1952. Tak to je.

Nevím, jestli někdo zázračně něco vymyslí. Mimochodem, upozorňuji, že nelze minimalizovat baterii do nekonečna. Tam jsou jasné parametry, které říkají, že v okamžiku, když ta baterie menší být nemůže, protože molekuly mají nějakou velikost... To hodně zjednodušuji. To všechno je pravda a to všechno ti lidi, co píšou tu státní energetickou koncepci, vědí. Možná to neví Vystrčil nebo to neví, já nevím, nějaký další ministr nebo někdo takový, ale tak to prostě je. Věřte tomu, že to není tak, že ti lidi by nechtěli, aby Česká republika normálně fungovala. Tak pojďme trošku k tomu rozumně...

Pokud dneska se bavíme o tom, že budeme někde budovat jaderný zdroj, o kterém tady pan Dušek mluvil, já jsem neslyšel pana Duška celého, ale on vysvětloval, že to vlastně nahradí nějaké výpadky, samozřejmě to nebude stačit, samozřejmě to nebude stačit, tak to je jeden krok směrem, kterým se podle mého názoru zodpovědná vláda a zodpovědná společnost se musí vydat. Protože ona nemůže nechat napospas budoucí generace.

Paradox je zase v tom, že tomu, že něco necháváme napospas těm budoucím, protože věříme tomu, že ty budoucí generace to vyřeší, tomu se říká „antropický princip“. Jinými slovy, je to o výjimečnosti lidského ducha, který si v nějakém okamžiku s nějakým problémem, který nás postihne později, poradí. Tudíž ta generace, která ten problém vyvolala, ho neřeší, protože ti chytřejší po nás to potom vyřeší.

Tomu se říká „antropický princip“, my ho odmítáme v případě klimatické změny přijmout, abychom tady v případě jaderné elektrárny říkali, že to tak určitě je a že to určitě za nás někdo vyřeší, že nic stavět nemusíme. Cítíte ten rozpor? Nekritizuji, já jen upozorňuji na to, jak se divně chováme podle toho, co se nám zrovna hodí. Jestli spoléháme na „antropický princip“ v případě A, tak mu věřme i v případě B. Neříkejme A, nebo B, podle toho, jak se nám to hodí. To není správné, tak bychom se jako zodpovědná komora neměli chovat.

Co se týká toho, kolik to bude stát... Pan ministr to nechce říct, ale my nevíme, kolik to bude stát přesně. Fakt ne. Fakt nevíme, jestli ta elektrárna bude stát 160 miliard nebo 250 miliard, protože to se nedá přesně odhadnout. My musíme dělat všechno pro to, aby to bylo co nejlacinější a abychom udrželi elektřinu na co nejmenší ceně. Dneska je to s těmi úvěry naplánované tak, tady děkuji panu kolegovi Wagenknechtovi, prostřednictvím pana předsedajícího, za to upřesnění, že by ta elektrárna, pokud se podaří postavit, jak je naplánováno, což má v sobě veliká rizika, aby vyráběla silovou elektřinu zhruba v dnešních dobách za 70 eur/MWh. Na to je nastavená, zhruba tak to je napočítané, ale jen díky pomoci státu. Jinak by to samozřejmě nešlo a vyšlo by to na nějakých 140 až 150 eur, komerční úvěr. Komerční úvěr vychází 140 – 150 eur/MWh, státní úvěr, nebo pomoc státu, jsme najednou na sedmdesáti. Protože to, co prodražuje výrobu z těch elektráren, je právě ten komerční úvěr, který poskytnou banky a teď si mastí kapsu. Logicky, samozřejmě. Pokud se stát a společnost chová zodpovědně, tak to dělá tímto způsobem, že sice ztratí na svých dividendách, na svých úrocích někde jinde, ale stará se o tu energetickou bezpečnost z hlediska toho, že bude mít dost energie. Teď se nebavíme o hackerech a dalších věcech. Takže tak to je udělané a takhle to je z hlediska principu a toho, co děláme namyšlení. S tím, že já sám jsem nervózní, už jsem to říkal, z toho, že každý rok, každý měsíc zpoždění je špatně. Ty politické hrátky způsobují, že to potom může znamenat, že se zpozdíme o rok, o dva, a to je obrovské zdražení. Obrovské zdražení potom, když nastoupíme pozdě.

Zase kdybyste si otevřeli tu státní energetickou koncepci, tak to uvidíte, co se stane, když tam budeme o rok nebo o dva později. Kvůli těm uhelným elektrárnám, které musíme vypnout a tak dále. Fakt budeme nakupovat. Nebudeme nakupovat lacino. Takže co bude dál?

Poslední věc, nebo není poslední, ale ještě jedna, mám ji tady poznamenanou. Elektromobilita. Elektromobil, pokud má elektřinu, což nepoznáme, kterou vyráběla uhelná elektrárna, je normální kouřící auto, akorát má výfuk v té tepelné elektrárně. Nikde jinde. Aby to nebylo kouřící auto, musí být nabito elektřinou, která je z nízkouhlíkového zdroje. V tom případě potřebujeme té elektřiny ale víc.

Já vám zase můžu říct, když všechna auta budou jezdit na elektřinu, kolik to bude další elektrické energie, kterou musíme vyrobit. To znamená, jestli dneska potřebujeme 75 terawatthodin jako Česká republika, já nevím, kolik to bude, až budou všechna auta jezdit na elektřinu. Určitě víc, nějaké terawatthodiny přibudou. Teď to nevím z hlavy, nebudu střílet. Jenom upozorňuji, že my směřujeme k tomu, že té elektřiny budeme používat víc, protože ji považujeme za ekologickou. Protože když ji použijete, tak to nekouří, ale ono to kouří, když se vyrábí. Zatím docela dost, každá druhá kilowatthodina. Takže to je k tomu.

Já za sebe velmi prosím, abychom v tento okamžik řekli, že jsme se někam dostali s touto vládou, která nám dělá velké komplikace. Řekli jsme si, jaké jsou tam komplikace, řekli jsme si ale, že půjdeme touto cestou. Máme to schválené ve státní energetické koncepci, tak pojďme udělat všechno pro to, abychom ten blok v těch Dukovanech nahradili. Upozorňuji, že to je náhrada, tam ty bloky končí. Asi první půjde pryč první a potom hned čtvrtý. Jak se říká, první blok jde pryč proto, že to tam všichni zkoušeli a učili se to tam. A čtvrtý blok jde pryč proto, že se tam nejvíc kradlo. Takže to tam potom není kvalitní. Druhý a třetí jsou nejkvalitnější, jak se říká slangově mezi těmi, co se tím zabývají.

Takže ty půjdou pryč jako první, tzn. 2036, 2037, 2035 možná, my musíme v té době mít náhradu. Takže bychom pro to měli všechno dělat, hlídat vládu, dát tam třeba lidi, kteří to nebudou zdržovat. Snažit se jít dopředu a snažit si uvědomit, že tady to není, a tím skončím, jenom o té bezpečnosti, která se týká toho, aby nám, řekněme, nepřátelské režimy neviděly do karet. Ale je to také o tom, abychom měli energii, až si budeme večer chtít rozsvítit a třeba pustit televizi.

Poslední věc. Jenom si uvědomte, když se bavíme o té bezpečnosti a o těch miliardách, jak proděláme dvě nebo tři miliardy, co všechno jsme byli schopni podstoupit a udělat a utratit. My jsme taky zvedali ty ruce tady unisono, když tady byl jenom covid-19. Jenom covid-19 říkám z toho pohledu, představte si, kdybyste si nemohli pustit doma nic, co je na elektriku. Je to stejné jako covid-19, nebo horší, nebo lepší? A tak dále. Já neříkám, že se to stane, jen upozorňuji, že i o tohle je potřeba se starat, byť to na první pohled není tak vidět. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dále je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, děkuji panu předsedajícímu, protože už jsem tam měla sedět. Mně už začala fáze řízení, ale co teď? Pan předseda nám to teď všechno řekl, jak je to správně. Já jsem hrozně ráda. On přišel a řekl, takhle je to správně a já vám to teď řeknu. Já ho ctím a opravdu si ho nesmírně vážím, ale přesto si myslím, že těch názorů, v situaci, v jaké jsme, na budoucnost energetiky je víc, a že lze těžko vůbec o někom hovořit, že dokáže předvídat a dokáže říct, jak to bude a jak je to úplně správně.

Věřte mi, že jsem byla na řadě debat energetiků, kteří říkali: Asi půjdeme do těch Dukovan, ale uvidíme, až se ty Dukovany připraví, jestli se situace nezmění. To říkali lidé, kteří tomu velice rozumí. Jestliže pan předseda říká, že ti, co dělali naši energetickou koncepci, jsou ti nejchytřejší, tak já říkám: V těch jiných zemích jsou úplně hloupí? V Evropské unii jsou úplně hloupí? Já nevím. Jenom poslouchám, co se říká, a tvrdím, že pro mě, a souhlasím v tomto, je pokora zásadní. Ale já mám pokoru před tím, abychom nevyhazovali peníze daňových poplatníků na projekt, o kterém ani nevíme, kolik bude asi stát, kdy vláda udělala model financování a řekla 162 miliard... A my skoro všichni víme, že to je podhodnocené, že to není možné udělat za 162 miliard. Proč to vláda udělala?

Takže jsme v této situaci.

Také si myslím, že není úplně fér říkat v této zemi, že jediným řešením je vybudování nového jaderného bloku. Je to řešení. Možná se pro něho rozhodneme. Ano, to je zcela oprávněné a legální. Nechci v tuto chvíli tvrdit, nebo dokonce nebudu hlasovat pro zamítnutí zákona, ale pro mě je ta pokora v tom, že řeknu, vážení, když chceme z této země, z tohoto rozpočtu, od těchto občanů, kteří nás sem poslali, něco financovat, tak si aspoň korektně řekněme, kolik to může stát, a řekněme si, že chceme, aby parlament měl nad tím kontrolu.

Protože v tom zákoně, tak, jak je, když se na to podíváte, všechny kompetence jsou jenom na ministerstvu, jsou jenom na vládě, bez naší kontroly. Politická rozhodnutí budou o tom, kolik se vydá peněz. Proto jsem se rozhodla, že podpořím pozměňovací návrh, který se týká zastropování. To je pro mě důležité. Také je pro mě důležité, abychom měli lepší pojistky bezpečnosti, proto plně podporuji návrh, který prošel výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Bylo tady toho řečeno velmi mnoho, já osobně bych se spíš přikláněla k tomu, o čem hovořil pan senátor Hilšer, protože to je řešení, které máme. To je to jiné řešení nebo podobné řešení, nebo řešení, o kterém máme přemýšlet. Dobrá, rozhodneme se pro jádro. Rozhodneme se, ale je korektní, aby lidé, kteří to budou platit, věděli, za kolik to bude, kolik to bude stát a jestli to má plnou bezpečnost.

Prosím o přijetí těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, další místopředseda Senátu, pan senátor Jan Horník, přichází k řečnickému pultíku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. On to tady už řekl v podstatě náš předseda. Od 90. let jsem velkým propagátorem obnovitelných zdrojů energie. První větrná elektrárna v Československu stála na Božím Daru. První kombinovaný systém tepelného čerpadla se solárními panely byl na Božím Daru. Už v té době, v roce 94, jsme měli vytápěnou radnici solárními panely a tepelnými čerpadly. Už v té době jsme měli 12 větrných elektráren na našem katastru v územním plánu. Zhatilo to referendum.

Jsem velký podporovatel, na druhou stranu jsem si jasně vědom, že alternativní zdroje nejsou schopné nahradit klasické zdroje. Mám kousek od sebe největší větrnou farmu v Kryštofových Hamrech, kde je 21 větrných elektráren, kde jsou vrtule umístěny cca ve 110 metrech. Jsou to dvoumegawattové elektrárny. Jsou to elektrárny, které jsou bezpřevodovkové, které vyrobí 42 megawattů. 42 megawattů, když to srovnáme s velkými giganty, jako je elektrárna Tušimice nebo Prunéřov, jeden jejich blok vyrobí zhruba 200 megawattů. To znamená, tato největší větrná farma v Česku vyrobí jednu pětinu toho jednoho generátoru, který je v této elektrárně.

Tady bylo řečeno, že vítr pořád nefouká. Ono potom, když se na to podíváte a máte ty zkušenosti, doopravdy v těch 90 nebo 120 metrech už to fouká skoro pořád. Nicméně já jsem zažil, že se tyto elektrárny netočily. V ten okamžik potřebujete nějaký zdroj, který to vyrovná. Nikdo to líp nevyrovná než uhelné elektrárny. Protože ty bloky se můžou postupně zapojovat. Tak rychle to nezvládne ani atomová elektrárna. Ale pořád lepší než ty uhelné, když je nechceme.

Zajímavé je, že všichni tady mluví o alternativních zdrojích, o větrné elektrárně, ale nikdo je nechce, nikdo na ně nechce koukat. Krušné hory se mají stát z jedné strany až na druhou CHKO Krušné hory. Tam nikdo nic už nikdy nepostaví. Zkuste si to představit v Krkonoších, v Jizerkách, na Šumavě, nikdo to nechce. Všichni se na to nechtějí dívat. To mě trochu překvapuje, protože všichni chtějí být hrozně zelení, chtějí mít alternativní zdroje, ale nechtějí na to čumět. Všichni jezdit autem, všichni chtějí doma svítit, ale čumět na to nechtějí.

Když jim vysvětluji, že větrná elektrárna se postaví, životnost mají 25 let, dá se to prodloužit až na dvojnásobek, dejme tomu 50... Za 50 let naši následovníci najdou zdroj energie, jenom přijdou, odmontují dole ty šrouby, dají to pryč a ta krajina zase bude taková, jaká byla. Podle mého ideální řešení, ale o tom ochránci přírody nebo krajiny nechtějí ani slyšet. Tak si přece musíme vybrat.

Plyn, mluvíte o plynu. Vždyť ten plyn je normální stejná zásoba energie, jako je uhlí. My ho ještě ke všemu skoro všechen dovážíme. Jak se k tomu chceme postavit? Co když to ložisko v tom Rusku, nebo já nevím, odkud odevšad se to tahá, z Ameriky dejme tomu, to přece je nějaká zásobárna, která najednou zmizí, už nebude. To není žádná alternativa. I když tím topíte, tak si myslíte, že topíte bezuhlíkově? Vůbec ne. To vypouští taky všechno do vzduchu. Asi to není tak vidět, jako ty bývalé černé čoudy z Tušimic a Prunéřova apod.

Já se ptám těch, kteří tady mluví, že chtějí jenom zelenou energii, já ji chci také, ale na druhou stranu mi řekněte, a to tady nezaznělo od nikoho z vás, kteří tu atomovou elektrárnu, nebo její rozšíření, nebo obnovení v Dukovanech nechcete. Nikdo mi zatím nevysvětlil, čím to chcete nahradit. Nejlepší věc je mít přečerpávací elektrárnu. Máme ji v Sasku, kousek vedle sebe, je to druhá největší elektrárna po té, co je v Lucembursku v Evropě. Jde to nahoru a dolů, sleduji to tam, funguje to. No jo, ale kdo nám povolí udělat horní a spodní nádrž k těmto elektrárnám? Zase přijdou ochránci krajiny a já nevím, čeho všeho, a řeknou: Ne, ne, ne, tady je nádherná příroda. Zase budeme na nule, protože to nikdo přece nechce.

Já mám dojem, že se musíme rozhodnout. Atomová elektrárna, nebo její obnova, je naše šance na období, než zase, říkám, ty budoucí generace přijdou na něco lepšího. S tím, že to musí jít ruku v ruce i s těmi obnovitelnými zdroji energie. Jestli jsme schopní využívat geotermální energii tím, že odebíráme teplo ze země tepelnými čerpadly, tak to pořád je obnovitelný zdroj, ale vždycky musíte mít elektrickou energii, která vám bude pohánět čerpadla, která pohání zase, myslím tedy oběhová čerpadla, ta tepelná čerpadla, takže podle mého není východisko. Východisko není ani ten plyn. To jenom odsouváme o 20 let někam jinam a nezamýšlíme se nad tím, co nám to vlastně způsobí a přinese. Dokonce ještě ke všemu, když někdo zavře kohoutek, mám dojem, že většina z nás si to pamatuje, když se to stalo na Ukrajině, Evropa najednou nebude mít energii. Nebude ji mít z čeho vyrobit.

Německo, stát, který má na to, možná, aby nahradil zdroje klasické, uhlíkové větrnou elektřinou, ale on má pobřeží. Tam, kde většinou to skutečně fouká. Ale my jsme museli, jako Česká republika v Krušných horách investovat 2 miliardy, abychom byli schopní ty výkyvy, ten blackout zastavit. 2 miliardy nás to tam stálo! Jde to shodou okolností kousek vedle těch 24 větrných elektráren. Čili ono není tak jednoduché to tady zamáznout z bydliště svého paneláku nebo svého domku a říkat si, ono se to nějak vyřeší. Nevyřeší. Vyřešit to musíme my.

Proto se přikláním k tomu, abychom, ať to budou doprovázet jakékoli negativní ohlasy, my se musíme k té atomové elektřině přihlásit. Ale hlavně musíme taky mít tu bezpečnost. Proto jsem rád, doufám, že ta bezpečnost závislosti na případné dodavatele z Ruska nebo z Číny, že tomu bude zamezeno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní nemá nebo nehlásí se k přednostnímu právu pan Zdeněk Nytra, proto má slovo pan senátor Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Diskuse se rozhořela. Paní místopředsedkyně, paní předsedající, já ještě zkusím zareagovat.

Někdy v roce 1890 si v Paříži mysleli, že se do 10 let utopí v koňském trusu. Vynález automobilu situaci změnil a do 30 let se téměř koně nepoužívali. To je jenom v nadsázce. Takže ono to všechno dopadlo jinak.

Chápu, že vsadit na jistotu, na to, co známe, může být za určitých okolností lepší, že to dává nějakou jistotu, ale také se to nemusí vyplatit. O tom jsem tady hovořil. Já si prostě kladu otázku, proč si třeba v Rakousku, a na to bych chtěl znát i odpověď, stanovili cíl milion drobných dodavatelů energie? Proč jim stát umožnil to, že si mohou přeposílat energii od souseda k sousedovi? Proč jsme to neudělali u nás? Proč u nás se o tom nediskutuje? Alespoň tu debatu nějak necítím a nevnímám. Proč v Horním Jiřetíně si pořídili svoji síť a dneska je to sice pár bytů, ale údajně tam mají elektriku několikrát levnější. Co mi na tom vadí, že se tady stále a jenom předkládá jeden směr. A že se uzavíráme před ostatními variantami. Zopakuji to, co říkala paní místopředsedkyně, prostě tu pokoru bychom měli mít i vůči kapsám daňových poplatníků, i když to možná zní populisticky, ale tohle přece taky musíme zvažovat.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji a teď přednostní právo má pan předseda? Takže ne... Ano, bude hovořit Zdeněk Nytra. Pane senátore, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já mám teď trochu problém, protože senátora nemůžu oslovit napřímo. Vážená paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, vážená paní místopředsedkyně, ve svém projevu jste se dopustila dvou faulů.

Zaprvé pan předseda neřekl, že jaderný blok v Dukovanech je jediná možnost, to zaprvé. Zadruhé, naprosto nechápu, co na jeho vystoupení nebylo fér. Čtyři hodiny tady vystupovali odpůrci tohoto návrhu zákona. Nikdo to nezpochybňoval. Měli naprosto volné pole působnosti, přesvědčovali nás, co jsme seděli v sále. Ti, co to poslouchali na televizním kanálu, na Wi-Fi nebo jim to bylo jedno. Bylo to fér.

Najednou vystoupení předsedy Senátu... On je prostě předseda Senátu, ale když vystupujete vy, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, taky vystupujete jako místopředsedkyně Senátu, takže bohužel, bohudík, je to tak. To k tomu vašemu vystoupení.

Tady v sále sedí spousta starostů, spousta ředitelů firem, spousta podnikatelů. Dělali jste někdy výběrové řízení? Vy znáte cenu dřív, než uzavřete nabídky? Vy si můžete stanovit nějaký strop, ale opravdu znáte cenu dopředu? Já ve své funkci, ať už městského nebo krajského ředitele hasičů, jsem realizoval tisíce zakázek. Vždycky jsem věděl tu cenu, až když jsem uzavřel výběrové řízení. Když to přešvihlo stanovený limit, tak jsem tu soutěž zrušil, protože na to nebyly finanční prostředky. Ale dopředu? Nevím, kolik to bude stát. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu předsedovi. Budu si delegovat stanovisko. Teď tedy hovoří předseda Senátu Miloš Vystrčil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já mám takové tři poznámky k tomu. Jednak tedy děkuji panu senátorovi Nytrovi, že se mě zastal. Doma na to nejsem zvyklý. Ale já opravdu trvám na tom, že zdaleka nepropaguji jeden směr. Opravdu do 50 %, pokud dostaneme alternativní zdroje, budu šťastný. Myslím si, že bychom se o to měli snažit. To velmi zdůrazňuji. Ale bohužel tam je ten limit. Nad něj nemůžeme jít. Prostě nemůžeme. Neumíme to, nejde to. Je tam to obrovské riziko s tím, že likvidace solárních panelů, likvidace baterií, likvidace všech dalších věcí s tím spojených něco stojí. Mimochodem ke kolegovi Horníkovi, to vystoupení se mi velmi líbilo, prostřednictvím paní předsedající. To není zase pravda. Po tom větrníku tam zůstane kostka betonová. Já nevím, kolik má, 10x10x10 metrů? Jo, dobře, ale když tam přijede nějaký kombajn, ten to pozná. Nebo kombajn, spíš tedy nějaký oráč. Nemyslím Přemysla. A to je k tomu. Není to o jednom směru. Je to o hledání. A skutečně, když se podíváte, proboha udělejte to, na tu státní energetickou koncepci, to není o jenom směru. To není. To je, když se bavíme o Dukovanech, tak se bavíme, znovu opakuji, o náhradním zdroji za to, co už máme, co funguje, co je součástí zdrojů naší energie. Takže to je první věc.

Teď ta druhá. Zase se omlouvám, ale musím to tady říct, protože to spousta lidí tak nevnímá. Ono to je důležité vědět. Tady pan kolega Hilšer a někteří další mluvili o tom, jak si někde udělají nějaké sítě a teď jsou soběstační. Prosím vás... Nebo mají levnější energii atd., omlouvám se. Ale abychom si to uvědomili, každá cihla, ze které máte barák, každé auto, které vlastníte, každou skříň, kterou doma máte, cokoliv doma máte, na výrobu, pokud to někdo vyrobil, byla potřeba energie. Ta energie je tam s vámi, v tom místě, kde vy žijete. Akorát vy jste ji nemuseli vyrobit a vy si myslíte, že ji nespotřebováváte, protože ji někdo spotřeboval, když pro vás vyráběl ten výrobek. Pokud byste se chtěli chovat v tomto smyslu fér a chtěli říkat, aby nedošlo k tomu znečišťování těmito ostatními výrobci, tak byste tuto energii tam měli vy dodat, jestli si rozumíme. To znamená, ve všech těchto věcech okolo nás je energie, kterou my máme, my jsme jejími nositeli, my jsme jejími spotřebiteli, protože nosíme ty věci, které se spotřebovaly na to, aby se mohly vyrobit, aby mohly být vyrobeny. Nosíme ty věci, na které byla spotřebována ta energie, na jejich výrobu.

Takhle to je. Jako to nikdo nepočítá, to tak funguje v tom tržním prostředí, ale takhle to je. To znamená říkat, že já mám dost pro sebe té energie, není pravda, protože tam nemám tu energii na to auto, které jsem si koupil, nemám tam tu energii na ty cihly, ze kterých jsem si postavil ten barák. A tak dále a tak dále. Není to tak. Je to komplikovanější. Tak neříkejme, že to takhle jednoduše můžeme udělat.

K tomu Rakousku. Rakousko jednak vypadá úplně jinak, protože tam má spoustu vodních zdrojů, které my nemáme, a druhá věc, samozřejmě Rakousko má svoji politiku založenou na tom, že není tak průmyslová země jako my a energii kupuje. Kupuje ji od nás. Ale není možné, aby všichni kupovali energii. Někdo ji musí vyrábět. Průmyslová země je daleko více závislá na své soběstačnosti z hlediska energetického. My jsme nejprůmyslovější zemí nebo jednou z nejprůmyslovějších zemí na světě. Vyrábíme druhý největší počet aut na obyvatele. A tak dále a tak dále. My nemůžeme najednou změnit své plány a změnit svůj charakter a změnit to, jakým způsobem fungujeme a existujeme.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu předsedovi. Nyní s přednostním právem pan Zdeněk Nytra. Hlásil se? Ano, chce přednostní právo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já se omlouvám. A protože nechci nebo netuším, jak dlouho ještě ta diskuse bude probíhat, mám procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19:00 a 21:00 dneska. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, o procedurálním návrhu se hlasuje okamžitě. Je tu návrh, abychom jednali a hlasovali po 19:00. Dáme znělku. (Z pléna: Po 21:00 také.) Já teď nevím, jestli musíme hlasovat i po 21:00? (Z pléna: To všichni vědí.) Takže po 19:00 myslím, že platí... 21:00? (Z pléna: Na vysvětlení, je to na furt, jo?) Ano, já tomu rozumím, ale pro jistotu budeme hlasovat, spustím ještě znělku, abychom mohli tedy, kdo souhlasí s tím, abychom jednali a hlasovali po 19:00 a 21:00. Pouštím znělku.

Aktuálně je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum je 37. Budeme hlasovat o tom, že můžeme jednat a hlasovat, kdo souhlasí, po 19:00 a 21:00. Prosím, spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, prosím, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Procedurální návrh byl schválen, bylo registrováno 74 senátorů, při hlasování č. 15, při kvóru 38, se 62 vyslovilo pro, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní tedy můžeme pokračovat v diskusi. Pan senátor Nytra už se nehlásí? Já ho mám pořád ještě na monitoru. Takže už se asi nehlásí? Teď se hlásí pan senátor Jiří Dušek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Paní předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já si dovolím jenom takovou technologickou poznámku. Bavili jsme se tady o Rakousku, jak to je zářný stát, který nakládá s těmi energiemi, realita je taková, že samozřejmě Rakousko provozuje jadernou elektrárnu, provozuje ji na našem území a jsou to Dukovany. Protože kdo navštívil Dukovany, ví, že z Dukovan směrem na jih vedou dráty vysokého napětí, ze kterých Rakousko běžně kupuje elektrickou energii. Česká republika je dokonce druhým největším importérem po Německu do Rakouska, co se týká energie. Nicméně samozřejmě, aby to vypadalo hezky, podle oficiálních údajů Rakousko žádnou energii z jaderných elektráren nedováží. Země to deklaruje tím způsobem, že od skandinávských provozovatelů vodních elektráren nakupuje takzvané certifikáty původu, a tím se z toho, takovýmto účetním trikem, dostává. Taková je pravda. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové, už jenom stručně. Já se nechci vracet k jádru toho sporu, zdá se mi, že bychom se navzájem neměli podceňovat. Myslím, že většina vystupujících v té věci docela nastudovala celou řadu analýz a podkladů. Myslím si, že není nezbytné se poučovat o úplně elementárních záležitostech fyziky, že důležitější je způsob, kterým odhadujeme ta rizika a šance na to, že strategie, kterou zvolíme, vyřeší základní problémy naší energetiky.

V tomto směru bych varoval před velkým spoléháním na tu státní energetickou koncepci z roku 2015, která byla připravována v průběhu roku 2014. Nepochybně ty analýzy, které byly tehdy zpracovány, vycházely z analýzy vnějšího prostředí, která je dneska téměř bezcenná poté, co i česká vláda podpořila mnohem náročnější klimatické cíle. Také dynamický vývoj těch technologií proměnil hodně ty šance nebo ty odhady na to, jaký je potenciál jednotlivých zdrojů energie. Já chci jenom upozornit na to, že vedle této, podle mě zastaralé, koncepce existuje celá řada nezávislých či více závislých odhadů toho, že ten potenciál je v řadě těch oblastí větší. Prostě je to 7 let v oblasti technologií, která prochází opravdu velmi dynamickým vývojem. Jenom ta datová základna pro tu diskusi by měla být obohacena o novější scénáře a odhady, než je státní energetická koncepce, fakticky z roku 2014. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Slovo má pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, máte tady řečniště, pojďte.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážená paní místopředsedkyně, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já jsem bedlivě poslouchal tuto diskusi. Oba tábory mají svůj kus pravdy, ale to, co tady příliš nezaznělo, nebo na to byl možná malý důraz, je to, že bychom měli intenzivně pracovat, kromě podpory obnovitelných zdrojů a jejich navyšování, také na cestách hledání uskladnění energie. Ale na delší dobu.

Baterie, jak tady řekl i pan předseda, nejsou ta správná cesta, protože ty baterie jsou schopné vykrývat pouze nějaké krátkodobé přebytky. Vycházím ze své zkušenosti, protože už od roku 2008 mám na svém rodinném domě malou fotovoltaickou elektrárnu. Po zvolení do Senátu o mně psali, že jsem jedním ze solárních baronů, ale kdo tomu trošku rozumíte, instalace 3 kW na střeše rodinného domu je dost malá na to, abyste vůbec pokryli tu vlastní spotřebu.

Ale situace je taková, že v létě, když pěkně svítí sluníčko, vyrobím 20 kW energie a nevím, co s tím. Dávám do sítě 80 až 90 % procent té výroby. Ale v zimě, když energii potřebuji, ta elektrárně vyrobí za celý den třeba 100 W nebo 60 W. Pokud je to pod sněhem, nevyrobí nic. Takže je jasné, že tady bez nějaké diverzifikace zdrojů a bez hledání zdrojů, které vykryjí tu špičkovou spotřebu, bez hledání možností, jak uskladnit tu energii ve chvíli, kdy je jí přebytek, do budoucna se neobejdeme. Myslím si, že je dost malý důraz tady kladený na to, abychom hledali opravdu smysluplné zdroje, jak uskladnit tu přebytečnou energii. Jedna z cest je samozřejmě, jak tady i zaznělo, přečerpávací elektrárna, ale to samozřejmě záleží na technických možnostech, na konfiguraci terénu atd.

Co se týká České republiky, je jasné, že tady už příliš možností není. Ale určitě by stálo za to ruku v ruce s podporou obnovitelných zdrojů a s budováním dalších nízkoemisních zdrojů hledat právě možnosti, jak dlouhodobě uskladňovat elektrickou energii. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Pan senátor hovořil o nejvážnějším problému energetiky vůbec. Teď tu máme pana senátora Romana Krause, který se hlásí do debaty. Prosím, pane senátore.

Senátor Roman Kraus:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, protože už tady lékaři hovořili, já jsem se osmělil něco říci.

Nebude to zdaleka tak vzdělané jak všichni předřečníci. Když mi bylo 8 let, tak jsem měl dvě oblíbené knihy. Neználkova dobrodružství a Neználek na Měsíci. V té první knize už jezdila auta na sirup, nejlepší řidič se jmenoval Sirupčík. V té druhé knize, tam se popisovalo, jak v roce 2000 už budeme běžně létat na dovolenou na Měsíc. To byly takové pohádkové knihy. Když mi bylo pak o pár let víc, tak jsem si kupoval, nebo mi byl kupován časopis, my jsme mu říkali „téčko“, to byl Technický magazín, a tam zcela vážně v těch letech vycházely články, které předpovídaly, už nevím, jestli kolem roku 2000 nebo dříve, že už nebudou normální chodníky, všude budou samočinné elektrické, že nebudou auta, protože všichni budeme mít na vodík malá letadélka, těmi létat. Samozřejmě běžné byly létající talíře a měli jsme tak létat na vzdálené planety, nejenom na Měsíc. To je taková trošku odlehčující poznámka k některým vizím.

Myslím si, že bychom měli skutečně tu energetickou hrozbu začít řešit teď hned, rychle, protože ta hrozba je opravdu veliká. Bylo to tady popsáno, co znamená takový lockdown, opravdu to nechci srovnávat s dnešní pandemií, ale na tu jsme také nebyli připraveni. Podle toho to ze začátku vypadalo. Ale to by byla úplná selanka proti tomu, kdyby skutečně došlo k lockdownu v celé naší společnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký, po něm se připraví pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové, já jsem nechtěl vystupovat, ale prostě jsem si říkal, že to tady dneska vytrpím, že budu zticha. U nás ve vesnici máme přírodní lidi. Ti si postavili rodinný domek, udělali si studnu, postavili fotovoltaiku a jedou. Je pravda, že všechny mladé maminky jdou s dětmi na koupaliště, neboli k požární nádrži, jediná Božka říká: Holky, čau, svítí sluníčko, já musím jít žehlit. To je prostě fakt.

Ano, když je dostatek elektriky, ona jde žehlit, protože v noci ji nemá. V zimě, když jdu na běžky, slyším, jak jí v zimě v garáži řve elektrocentrála. Jestliže se k tomuto chceme dopracovat, prosím, postupujme tak, jak tady padlo z druhé strany názoru, protože já o tom nejsem přesvědčen. To je jedna věc, kterou jsem tady chtěl říct. Druhá věc, já už jsem ji říkal včera na klubu, chtěl bych znát, které alternativní zdroje tyto zdroje nahradí. To tady ještě nepadlo. Když to máme všichni nastudované, tak bych rád slyšel od odborníků, které alternativní zdroje toto nahradí. A třetí věc, která je, já jsem ve škole zlobil, takže jsem nedával pozor... Ale jednu věc vím jistě, že na jednu molekulu uhlíku potřebujete dvě molekuly kyslíku. To je zákon. To je fakt. To znamená, k výrobě jakéhokoli množství elektriky jsme to schopni dopočítat, to já neumím, ale určitě to Miloš dopočítat umí, protože on je matematik a byl ve škole hodnější než já. Takže já bych prosil odpověď na tyto otázky, ale hochy z pléna, ne od pana ministra. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan předseda VVVK. Pane senátore, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, paní předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Asi bych taky začal tím, že jsem dlouho váhal, jestli mám něco říct nebo ne. Ale kolega Vosecký mě skoro vyzval k odpovědi, jaké jsou ty alternativní zdroje. Já je tady nebudu vyjmenovávat, já se zmíním pouze o tom z mého pohledu ideálním, ten už tady nakousl pan předseda Vystrčil, a to je termonukleární fúze.

Já bych chtěl na velmi krátkém příspěvku demonstrovat, jak to vypadá. Ano, v roce 52 panoval velký optimismus. Já jsem ročník 49, takže už od začátku 60. let si pamatuji, ve škole jsme se učili, že brzy bude všechno vyřešeno, protože budeme mít tokamaky, nevím, jestli se jim tenkrát takhle říkalo, ale ta termonukleární fúze bude věc, která všechno vyřeší. Mimochodem, z mého pohledu je to opravdu, neznám zatím dokonalejší zdroj. Jako předseda Akademie věd jsem měl to potěšení zahajovat provoz tokamaku COMPASS v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd, tam byl převezen tehdy z Anglie, v roce 2008, zahájil postupně provoz. Ten tokamak COMPASS je referenční zařízení, které se jmenuje ITER, asi jste o něm všichni slyšeli, je to zkratka International Thermonuclear Experimental Reactor, který je takovým předstupněm, ale pořád je to předstupeň komerčního využití termonukleární fúze v energetice. Tady se pořád mluví o penězích a o tom, jestli víme, kolik co bude stát. Mimochodem, ITER je druhý nejdražší mezinárodní vědecký projekt, po Mezinárodní vesmírné stanici. Pracují na něm naprosté špičky, nejenom v jednom oboru, nejenom skupina inženýrů, strojařů, jaderných inženýrů, je to projekt skutečně velkolepý. Od roku 2007 se ve francouzském městě Cadarache staví tento reaktor. Ten tokamak, který je tady v Ústavu fyziky plazmatu, je to taková bečka, která je magnetickou nádobou pro uchovávání vysokoteplotního plazmatu. Je to obrovský problém. S tím se v 52. roce samozřejmě nepočítalo.

Provoz měl být zahájen, toho ITER, v roce 2020, jestli se nepletu, teď to vypadá, že někdy kolem roku 2025 možná. Pokud se to povede, teď ta časová linie... V roce 2030 nebo po roce 2030 by mohla být zahájena stavba první demonstrační termojaderné elektrárny. Po roce 2030. Pokud tento projekt bude úspěšný, pak se dá očekávat, že stavba prvních komerčních termojaderných elektráren by mohla být někde kolem roku 2050, čili zhruba po 100 letech, jsme u optimistické vize, po tom roce 1952.

Pokud jde o ITER, v roce 2001 se počítalo s nějakými 5, 6 miliardami eur, v roce 2011 to bylo, mám poznámku, 16 miliard, nyní se odhaduje, že to může stát až 40 miliard eur. Máme ten projekt zrušit kvůli tomu, že náklady samozřejmě oproti tomu počátku nesmírně narostly? Máme říkat, když to půjde dobře a v roce 2050 budou komerčně dostupné termojaderné elektrárny, pak vlastně nepotřebujeme vůbec nic, nepotřebujeme ani jaderné elektrárny, ani ty přečerpávací, ani větrníky, ani soláry, v principu, protože to bude ideální zdroj energie, a tím je všechno vyřešeno. Samozřejmě je tady nejistota toho roku 2050, já se tím snažím dokumentovat, že bezbřehý optimismus některých z nás, názorů, které tady zazněly, že když v roce 1800+ byly koňské potahy, 30 let nato se jezdilo vozidlem Benz a za dalších 30 let je to takto, já bych před tímto bezbřehým optimismem brzdil, protože, a to tady taky padlo, zmiňoval to tady, myslím, pan předseda, má to samozřejmě vědeckou, inženýrskou logiku, nemůžeme ty baterie zmenšovat do nekonečna, nemůžeme, to tady taky padlo, všechno zakopat vedle baráku do země a počítat s tím, že když to sluníčko nebude svítit, vítr nebude foukat, že to bude fungovat. Čili ten vědecký pokrok je obrovský. Zrovna, myslím si, že třeba v genetice molekulární, v epidemiologických věcech nás teď do jisté míry zachraňuje v té pandemii, byť tomu spousta lidí zatím stále ještě neuvěřila, že ty očkovací látky, ta séra, že to nebylo najednou vymyšleno nějak úplně podivně, že to je logický výsledek akcelerace v jednom vědeckém oboru. Ale já jsem tady chtěl spíš ukázat, ano, znám ideální zdroj z mého pohledu, zatím o žádném lepším nevím, a to je termojaderná elektrárna, která bude využívat termojadernou fúzi. Konstatuji, že v optimistickém případě za nějakých 40 let, doufejme, nebo 30 let, kolem roku 2050, by něco takového mohlo nesměle začít fungovat. Buďme realisté a dívejme se na věc tímto způsobem.

Já za sebe jsem zastáncem solidního energetického mixu, protože v žádném případě jako vědec z oboru inženýrských věd bych si netroufal predikovat, že teď vyřešíme úplně všechno tím, že vrhneme finance na zmenšování baterií, na vyšší kapacitu baterií, na, já teď nevím co... Honza Horník tady konstatoval, že větrné elektrárny jsou krásné, ale kromě offshore, kromě moře, je nikdo uvnitř nechce. Nezapomeňme na termojadernou fúzi a na to, že zhruba 100 let zřejmě bude trvat, než se tato cesta naplní, doufejme, než ten ideální zdroj, který by potom mohl odbourat to i ono, než bude v reálu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, nyní dávám slovo, hlásí se pan senátor Ladislav Chlupáč. Pane senátore, prosím.

Senátor Ladislav Chlupáč:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velice stručný a budu opět vycházet z praxe. Mnozí z vás si vzpomínáte, když jsem tady hovořil o projektu, na kterém pracuji společně s velkým týmem už od roku 2003, a to je využití geotermální energie.

Druhý projekt, který jsem tady představoval, který byl už v Junckerově balíčku, byl o propojení, zase si možná vzpomínáte, Dunaje s Vltavou, potažmo s Labem, kde bychom vyřešili povodně, sucha, navíc by tam měla ideální podmínky pro vznik hlubinná elektrárna o poměrně velkém výkonu, takže jsme znova u energetiky. To jsou ty zdroje, které by mohly do určité míry se zařadit do té skupiny obnovitelných zdrojů. Poměrně významným způsobem. Ale řešily by konkrétně ten druhý projekt, nejenom výrobu elektrické energie, ale spoustu dalších věcí, které by nám ušetřily jiné prostředky na stavbu jezů, splavnost atd.

Když jsem tady o tom tehdy hovořil, bylo mi řečeno, že není zájem z rakouské strany a byly by problémy s pozemky atd. Není to pravda. Je tady zájem i z druhé strany, jak z německé, z rakouské. Teď mluvím o tom projektu propojení těch řek.

Ale co je důležité, je třeba se věnovat těmto projektům, dokud nebude zrealizován pilotní projekt využití geotermální energie, do kterého už je zapojeno 5 univerzit, naši i zahraniční experti, spolupracujeme dlouhé roky s Akademií věd, kolega Drahoš byl i u počátku tohoto projektu, tak se prostě budeme hýbat z místa velice pomalu.

Ale co je důležité říct, to tady padlo taky, žádné obnovitelné zdroje nenahradí zdaleka stoprocentně výrobu energie, tak jak ji potřebujeme. To znamená, budoucnost je skutečně v kombinaci, nic jiného v tuto chvíli se nenabízí a není reálné, než kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Tohle si musíme uvědomit, podle toho se chovat a postupovat. To znamená, že z mého pohledu musíme podpořit jadernou energetiku, ale zároveň musíme podpořit vědu, výzkum v oblasti využití obnovitelných zdrojů, nejenom těch, které už známe, to znamená solární energie, větrníky, ale je tady další zdroj v podobě využití geotermální energie, věřím, že by se našly i další. Je potřeba tu vědu, výzkum skutečně podporovat.

Když jste účastníkem práce na projektu a trvá to už 13 let, vystřídali se u nás Číňané, Japonci, Rusové přišli s takovou zajímavou věcí pro odlehčení, že nám to vyvrtají raketou, kterou vystřelí ne do vzduchu, ale do země, což byla taková docela perlička... Když jsme se ptali, kde to vyzkoušeli, tak to vyzkoušeli v neobydlených částech, v částech Ruska, ale to je jenom takové zpestření.

Prosím, rozum do hrsti, budoucnost naší energetiky je v této kombinaci, v ničem jiném ji, prosím, v tuto chvíli nehledejte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Seitlová. Já bych poprosil kolegy, kdyby se vrátili k tématu, přečtěte si název toho bodu, je to sice zajímavá, osvětová výměna názorů o tom, jaké zdroje energie mohou být, budou či nebudou, ale pojďme k tomu bodu.

Paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, ano, když jsem seděla za stolkem, který řídí, protože jsem jenom druhá mezi vámi, první mezi sobě rovnými je pan předseda, uvažovala jsem o tom, že se nám ta debata odchyluje, ale neodchyluje, protože je to o tom, že tady jsou návrhy na zamítnutí toho návrhu zákona. To znamená, že diskutujeme i o tom problému, jestli tedy jaderný mix ano, nebo jaderný mix ne. Týká se to skutečně té debaty.

Opravdu jsem už nechtěla vystupovat, ale protože ta debata postoupila, jenom chci upozornit a zeptat se pana ministra. Pane ministře, pan předseda hovořil o tom, že bychom měli myslet na ty budoucí generace. A to je jistě správně. Já s ním v tomto velmi souhlasím. Ale ptám se z hlediska těch budoucích generací, co a kolik budou stát likvidace těch jaderných bloků, které máme. Protože to je náklad jaderné energetiky. Ze zahraničí víme, že cena budování je nižší než cena likvidace. Mě trošku zarazil ten rok 36, říkala jsem si, to je velmi brzy, to už nejsou ani ty budoucí generace, to jsme my, to je obrovský náklad, který může stát a bude stát likvidace těchto zdrojů. Pak mám ještě druhou otázku, ta otázka se týká toho, co nás tíží. Zase můj předřečník mi nedal, abych nevystoupila, a to je otázka vody. Máme technologie jaderné, které řeší chlazení vodou. Když jedete kolem Dukovan, kolem Temelína, vidíte, kolik nám té vody z říček, které tam jsou, se spotřebovává na chlazení. Ve Finsku jsou jiné technologie, které nevyužívají tyto zdroje, nicméně také ještě potřebují mimo chladící i jiné systémy, ledové, potřebují vodu, říkají: Oteplilo nám to tady dokonce celý záliv. Mám otázku, protože se ptáme na vodu, řekněme si, že rizikem pro to jádro je dostatek vody.

Pak tedy mně nezbývá než se vyjádřit k tomu, o čem se tady hovořilo, mluvíme o tom lithiu. V tuto chvíli existuje studie EU, která je dostupná, prošla možná i zčásti VEU, která říká, že v Evropě máme dostatek zásob lithia, které by stačily na výrobu, kterou potřebujeme. Dokonce z této premisy podle mě vychází záměr budování fabriky, té nové firmy na lithiové baterie a na ten monopol obrovský, který by tady v Evropě měl vzniknout. Máme i mnoho jiných drahých, cenných kovů. Ale je potřeba na tom začít pracovat. Dokonce pokud vím, prošlo to výborem, že se bude EU zabývat touto prioritou v dalších obdobích.

Tak to jenom pro doplnění, když už jsme si zeširoka řekli, co a s čím souvisí, jaká je situace. Děkuji vám za pozornost. Považovala jsem za důležité ještě tohle celé doplnit pro naše rozhodování.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, uzavírám obecnou rozpravu, protože se do ní nikdo nehlásí. Požádám pana navrhovatele o závěrečné slovo... Promiňte, nebyl jsem dost srozumitelný, ano, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Ještě jednou, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji mockrát za diskusi, rozumím tomu, že jsou názory různé. I když jsem chtěl na začátku rychle reagovat, protože jsem věděl, že kolem toho bude náročná diskuse.

Tak pak už jsem toho nechal, cítil jsem, že už je to možná spíš výměna názorů aktérů, senátorů, do které jsem nechtěl úplně vstupovat, takže spíš se budu držet toho, co bylo směřováno na mě.

Asi nezvládnu zodpovědět úplně všechno, relativně rychle vezmu to, co říkal pan senátor Čunek. Hodně se zde zmiňoval ohledně soláru. Bude o tom zajímavá diskuse určitě za pár týdnů, kdy se tady potkáme. Rozhodně jste měl pravdu v jedné věci, že není možné hodit do jednoho pytle teď všechny ty, kteří byli ve správnou dobu na správném místě a lobbovali. Konečně na tom není nic trestního, když někdo lobbuje, nepochybně chyba tehdy byla na straně politiků. Popravdě řečeno, méně tedy ve vládě, tenkrát tady byla ta úřední vláda, ale tenkrát opravdu selhala zejména sněmovna, ale to je věc na jinou debatu. Jsem opravdu hodně, hodně zajímavý, jak bude ta diskuse probíhat, protože určitě jste viděli, co nastalo ve sněmovně. Byli jsme kousek od solárního tunelu č. 2. Takže uvidíme, jak kdo zde bude mít názor na všechna ta vnitřní výnosová procenta atd.

Ale stále se tady prolínala ta cena, kterou jste vy, pane senátore, zmínil, myslím tím to zastropování té ceny. Principiálně na tom není nic úplně špatného, chtít někde zastropovat cenu, i když není fakt to, že to bude doplácet stát. Doplácet to bude subjekt, ČEZ, kde má sice stát majoritní podíl, uvidíme, jak to bude v roce 2036, to dnes nikdo neví, ale nepůjde to na účet státního rozpočtu, v žádném případě. Pokud by to bylo dražší, riziko nenese stát, nenese daňový poplatník, nese korporace, nese ČEZ. Tam by měl být logicky velký tlak na to, aby tak nenastalo stran akcionářů. Co je podstatnější, je ale to, že když nemáme ani ne tu cenu investice, tady se shodneme asi všichni, že ji nemůžeme stoprocentně odhadnout, protože když nepřišly ty nabídky, tak je nemáme... Ale hlavně cena peněz. To opravdu bude velký rozdíl, jestli budou peníze stát 2 %, 3 % nebo 4 %. Jedna věc je, co chce stát, a druhá věc je, co odsouhlasí Evropská komise. Podepsat bianco šek nad výkupní cenou, a to ještě beru, že tam skutečně může hrozit ten problém z notifikace, že nám to vrátí, nemluvě o tom, že je tam psychologický akt takový, že z mého pohledu to, co třeba navrhuje senátor Wagenknecht, je i docela vysoká částka. Myslím, že se můžeme dostat na částku klidně mezi 50, 55 eur. Jakmile tam psychologicky tato částka bude, myslím si, že už tam zůstane navždy. Takže myslím si, že je celá řada argumentů, proč se k tomuto neklonit, že s tím můžeme udělat víc škody, jak užitku, protože to může skutečně ohrozit tu výstavbu.

Pan senátor Fischer zmínil opět diskusi nad bezpečnostními aspekty. Ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo průmyslu. Tady bych chtěl zmínit jednu věc. Stále si možná nechceme připustit to, co je kompetence každého z těch resortů a kdo vlastně rozhoduje. Ministerstvo průmyslu je odpovědno za technologickou část a za ekonomickou část. Toto byl náš úhel pohledu, za toto jsme zodpovědní a toto my jsme jasně řekli. To znamená, vyhodnotili jsme to z těchto úhlů pohledu, i proto jsme vyhodili tu Čínu, protože neměla reference, z technologického pohledu to pro nás nebyl partner, se kterým by se to dalo stavět. Samozřejmě, že víme, že ministerstvo vnitra a zahraničních věcí za podpory bezpečnostních složek mělo názor takový, aby se něco vyřadilo, o tom nerozhoduje ale ministerstvo průmyslu a obchodu. O tom musí rozhodnout vláda. Ministerstvo průmyslu a obchodu tam přinese ekonomický a technologický pohled, ministerstvo vnitra tam přinese bezpečnostní, přijde vláda, vyhodnotí si všechno a řekne, z toho a z toho důvodu vyřazuji toho a toho a je to naprosto v pořádku. Prosím, nevyčítejte nám, že jako průmyslníci, teď to říkám trošku v uvozovkách, se na to díváme s tímto úhlem pohledu. Pokud se nechytneme za slovo a neřeknete mi, ale vy jste rovněž vicepremiér a měl byste se na to dívat i z určitého nadhledu. To už ale trošku slovíčkaříme, protože tady jsme to fakt řešili. Ale myslím, shodneme se na jedné věci, že je to dnes vyřešená záležitost, a myslím si, že je to zcela jednoznačné.

Co se týká nákladů, tady s vámi nesouhlasím v jedné věci, ale možná je to jenom výklad. Vy jste naznačil, pane senátore, že se deklarovalo, že náklady půjdou za ČEZ a najednou jdou za státem. Ne, nikoliv. Od začátku se říkalo, že náklad jde, ani to jinak nejde, a to ani nemůže být jinak, ten jde vždycky za investorem, ten jde vždycky za tím ČEZ. Stát dává pouze půjčku, což je výdaj, pro ČEZ je to vždycky náklad, ten náklad je takový, že ho musí splatit. To je jenom otázka, jestli ho bude splácet 20 let, 30 let nebo 40 let. Jediná diskuse, která byla od začátku, jestli ta půjčka, ale náklad je stoprocentně řízen ČEZ, bude na úrovni 70 %, což jsme si mysleli, nakonec jsme řekli až 100 %, to znamená, ano, ten důvod je jasný, srazit cenu peněz a postavit to výhodněji. To, jestli nám to Evropská komise povolí, je věc druhá, ale vždycky náklad byl a musí jít, to ani jinak ekonomicky nejde, za společností ČEZ, a pochopitelně, kdyby nastala situace, že to ČEZ nebude splácet, stát má dostatek nástrojů prostřednictvím různých instrumentů, že si tuto částku ošetří.

Máte pravdu v jedné věci, neřekl jsem asi správně, že zákon je apolitický. Jsem naivní politik a začátečník politik a celá řada aktérů v politice mi říkala, nikdy neříkejte to, že zákon má být apolitický. Každý zákon je politický. Žiji trošku v mylné představě, ale to je moje chyba, počítám, že určité věci bychom se měli chovat lehce apoliticky a trošku odložit ty zbraně, které si můžeme v zásadě používat na běžné věci, ale takhle důležitá věc, která tady ovlivní život na 20, 30, 40 let, tak by měla být podle mého názoru velmi apolitická. Ale souhlasím s tím, že to je samo o sobě nesmysl, protože o tom rozhodují politici.

Správně tady padla jedna věc, a to tady bylo z vícero stran, teď od paní senátorky Seitlové i od pana senátora Fischera, bavit se také o tom, co nás to bude stát někdy v budoucnu. Ano. Není o tom nejmenších pochyb. Deaktivace a ukončení činnosti bude stát přibližně, je to tak, mezi 20 až 25 miliardami, každý areál, když beru ten areál temelínský nebo areál dukovanský, mimo jiné také proto se vytváří jaderný účet, kde je 30 mld. Kč a de facto už je to dnes v nákladech těch korporací, těch společností, třeba ČEZ, který do toho musí alokovat zdroje, a nejenom ČEZ, samozřejmě všechny ostatní. Ale pozor, to není samozřejmě jenom jádro. Všechno nás bude stát peníze. A také si musíme říct, neříkám to teď ve zlém, protože podporujme obnovitelné zdroje, je to správné, co tady padlo, myslím, že všichni vědí jednu věc, že směřujeme k vyváženému energetickému mixu. Jádro, obnovitelné zdroje, přechodně plyn, ukončování uhlí, v budoucnosti třeba vodík atd., to si myslím, že je správné a že dává všem logiku, nebo alespoň většině, chci tomu věřit. Ale také si musíme říct, kolik nás budou stát ty soláry, protože jsme tady do toho investovali neuvěřitelné peníze, a popravdě řečeno, dnes vůbec nikdo netuší, ani tu uhlíkovou stopu, jak budeme měřit a co nás to všechno bude stát, až to jednou budeme likvidovat. Takže to je věc, která samozřejmě s tím souvisí. Ano, a je třeba v rámci investic vyčíslovat i toto. Ale potom tedy u všech zdrojů to musíme takto dělat.

Ještě k panu senátoru Bekovi. Myslím, že jsme si to asi všechno celkem vysvětlili, ale ta podstata je přece jenom v jedné věci. Vy jste říkal, dnes je ta priorita plyn, na tom se shodneme, ale právě to, že ten plyn je stran Evropské komise poměrně tvrdě napadán a v zásadě vyargumentováván tím, my vás tady necháme chvíli na tom plynu, ale nebude to dlouho, vždycky řeknou, když už, tak tranzitně, ještě se budeme bavit o té podpoře, víme, že to bude, nevím, 15 let, 20 let, ale myslím si, že déle to asi nebude. Tak právě proto to jádro musíme řešit, protože ten plyn zde v následujících letech dokážeme vybudovat. Když se podíváme do modernizačního fondu, kolik do toho dáváme, když se podíváme do ostatních zdrojů, kolik na to máme, v Národním plánu obnovy, tak jenom pro informaci třeba i vás ostatních, mezi 50 až 80 miliardami nás bude stát transformace českého teplárenství, která půjde zejména na plyn. To je extrémní částka. Víme, že to není na věčné časy. To znamená, dejme tomu těch 15 let, právě proto musíme dnes řešit to jádro a nemůžeme to přeskočit, i když je to priorita možná až číslo 2, protože když to dnes dělat nebudeme, kdy ho začneme řešit? Až nám skutečně ten plyn Evropa vypne? To znamená, pak budeme v roce 2030, možná 2035, příprava toho jádra, to je prostě realita, nás stojí obrovské úsilí a čas, skutečně je to otázka, dejme tomu, 15, 20 let. Proto dnes nám zvoní hrana a je nejzazší termín, aby se to jádro dělalo. Správně jsme ho měli dělat v tom roce 2013, 2014. To se neschválilo tenkrát, bohužel, tuto chybu už bychom neměli udělat.

Pan senátor Kos, k těm cenám jenom. Ty ceny jsou skutečně různé.

Všechny stavby za posledních 10 let, které jsme si zmonitorovali, které jsou přibližně toho charakteru toho produktu, který poptáváme my, tak na 1 kW vychází od 2500 eur až po 10 000 eur. To je docela velký rozdíl. Náš ideální odhad by byl, kdybychom se pohybovali někde mezi 4000 a 5000 v té nabídce. Ale já tím jenom chci říct, že podobný produkt různě v Evropě a různě ve světě skutečně stojí různé peníze. Rozhoduje tam samozřejmě lokalita, rozhoduje tam ale i konkurence, je tam celá řada faktorů, které jsou. Nesouhlasím, nezlobte se, ale s tím, že se řeklo, že to je špinavá energie. To, že je jaderný odpad, neznamená, že je to špinavá energie.

Když už jsme u toho jaderného odpadu, který samozřejmě musíme zlikvidovat, uvidíme ještě, jakými metodami se to bude likvidovat, v každém případě ten jaderný odpad není dán jenom jádrem. Jaderný odpad, když se na to podíváme, přibližně ze třetiny nebo z 25 procent je tvořen i jinými odpady, které musíme tímto způsobem zlikvidovat. Zejména z oblasti zdravotnictví, případně průmyslu.

Důležitá otázka, děkuji za ni, že zde padla, je, proč 1200... Určitě ne kvůli Rusku, to se opravdu takhle nepočítalo. Je to velmi jednoduché. Maximální kapacita chlazení, samozřejmě ona je tam vždycky rezerva, ale to, co doporučují energetici a odborníci, je 3200 MW. Máme tam 2000, tzn. strop je 1200. Nemůžeme jít na více než těch 1200, ale neznamená to, že musí být 1200, je to do 1200. Tak to vždycky bylo míněno. Je to o tom, že v tuto chvíli ten produkt mají Spojené státy, takže vždycky to bylo tak, že tam byl i další. Jak Francie, tak Jižní Korea deklarovaly, že ten produkt do té doby budou mít. Oni mají třeba 1400, tzn. ten produkt mají dneska v nějaké fázi certifikace atd. Není to pro ně bariéra, která by jim znemožnila zúčastnit se toho tendru. Hlavně je to po diskusi s nimi.

Ano, byla tady velká diskuse, nebo hodně otazníků nad tím, jak se to uhlí bude nahrazovat atd. Jestli na to máme scénáře. Nechci teď tady tím opravdu zdržovat, ale energetika je v podstatě poloviční agenda celého ministerstva průmyslu a obchodu. Zaobíráme se tím opravdu denně. Když na to někdy bude čas nebo když budete mít zájem, napište, rádi vám to zodpovíme. Ukážeme vám celou energetickou koncepci, ukážeme vám, jak se budou odstavovat uhelné bloky, respektive uhelné elektrárny. Ukážeme vám, čím se budou nahrazovat závěry z uhelné komise, ale i alternativy, které by mohly nastat, kdyby to třeba probíhalo rychleji atd. Vše, co je s tím spojeno.

To bylo k tomuto... Asi už jdu do finále. Pan senátor Wagenknecht, nechci už se opakovat tím zastropováním té ceny, já jsem vás nechtěl nijak urazit tím, že jsem řekl megasocialismus. Já to nevnímám, že slovo socialista nebo megasocialista je něco hanlivého. To je prostě životní filozofie. Konečně Roger Waters z Pink Floyd, jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků, je taky socialista a netvářím se na to nijak hanlivě. Prostě je to nějaký názor.

Já jsem dospěl k názoru poté, co jste se to pokoušel vyargumentovávat, část těch argumentů rovněž i beru, že jsem se nemýlil v tomto. Je to skutečně z mého pohledu zásadní smýšlení. Je tady víc těch věcí. Já vás teď nechci chytat za slovo, protože už na to není čas a není to jenom o tom, že si řekneme, že těžko můžeme dneska nahradit tu cenu, když nevíme ještě, jak je stanovená, a nevíme, jaká bude, tím, že stát do toho vstoupí, zastropuje to a odejme vlastně nástroj toho kapitalisty, toho akcionáře.

Ale já jsem to pochopil i na tom, jak jsme smíchali dohromady, nebo jak jste smíchal dohromady, nezlobte se, toho vlastníka současně s tou korporací. To je přesně ten socialismus, že vlastník přijde, stát, a řekne: A bude to takhle a tečka. Přece vy to sám víte, vždyť jste tam byl v těch orgánech, že se musí ten stát chovat v té korporaci toho ČEZ, i když tam ovládá 70 %, podle určitých pravidel. Když se nebude chovat, je z toho velký problém, dokonce nemůže.

To znamená, jedna věc je, co stát chce, a druhá věc je, jak se poté musí chovat v rámci té korporace. Socialismus je přesně to, že si řeknu, bude to takhle. Takhle kdybychom se chovali v Českých drahách, tak tady v podstatě zlikvidujeme jakoukoli konkurenci. Nebude tady ani RegioJet, nebude tady ani Leo, protože se budeme chovat jako stát, který si řekne, že v Českých drahách to bude přesně podle tohoto. Možná to bude pro České dráhy výhodné, ale ve finále tím zničíme to prostředí. To je ten socialismus a to je ten kapitalismus, aspoň tak, jak já ho vnímám.

Ten vzor, ty soláry, nevím, jestli je to úplně nejlepší, co jste řekl. Možná i takové soláry byl takový polosocialismus, který byl, čímž ty soláry nijak nechci teď hanit, protože myšlenka dobrá, provedení špatné. Ale v každém případě jinak musíme přistupovat k tomu, když máme tisíce různých malých zdrojů a když tady budujeme jeden velký zdroj.

K té úrokové sazbě, tam mě to spíš překvapilo, pane senátore, ekonomicky, finančně. Myslím, že jste kandidátem na ministra financí, ale vy jste to smotal dohromady. Nemůžu přece říct, že když dávám někomu 5 let, v uvozovkách, prázdniny pro úrokovou sazbu, která se rovná nule, že nic neplatí. Přece se to počítá vždycky z toho celku. Tak jako když někdo staví jakýkoli průmyslový objekt, jakákoli komerční banka, která na tom vydělává nemalé peníze, mu dá první dva, tři, čtyři roky nulovou sazbu, kterou si logicky vybere později. To znamená, tam se vždycky musím dívat na ten celek a podívat se, kolik zaplatím celkem.

Ta druhá věc je riziko diskutovat, ano, to beru, ale nemůžu říct, že tady někdo něco dotuje. Vždycky je to celý projekt a ten má nějaké ohraničení. Někde začíná, někde končí, a to, že někdo něco staví a má v určitou dobu nulovou sazbu, je naprosto běžná průmyslová věc. Myslím si, že i v hypotékách rodinného charakteru to jde.

To, co jsem říkal, bohužel potvrzuje i ten váš finální přístup ohledně té vědy, kdy říkáte, ne, ten stát musí přijít a říct: Tohle bude vědecký projekt, za něj dáme 250 milionů Kč. To je to zadání. To je jak v té Severní Korey. Ještě ty notýsky nám k tomu chybí. Ne, musí to být tak, že přijde výzkumník, že přijde vědec a že přijde někdo, kdo má tu myšlenku a má tady platformu, thatcherovskou, já nevím, gutcherovskou, jakoukoli jinou. S tou přijde a řekne: Já tady mám projekt. Ten projekt za něco stojí, nebo za něco nestojí. Odborníci se k tomu vyjádří, jestli ano nebo ne. Může přijít i podnikatel samozřejmě, nebo se dají dohromady, jsou tady možné konsorcionální projekty. Ale nedělejme z toho státu socialistický podnik, který zavelí: A teď tady budete všichni vymýšlet a dávat dohromady malý modulární reaktor, protože to je trend ve světě. Přeskočíme Spojené státy, které na tom pracují 30 let, které do toho dávaly miliardy korun, protože naše vláda chce, abychom toto vymysleli. Tady na to máte 250 milionů korun. Vy jste říkal, že máte partu lidí, která o tom bezvadně smýšlí, tak a teď vymýšlejte něco. Já vám garantuji, že nevymyslí nic.

Ale když to bude opačně, že tady přijde někdo z vědy a řekne, tady je zajímavý projekt, podloží ho argumenty, dá do toho myšlenku, přijde k tomu nějaký podnikatelský subjekt, ten stát by naprosto správně, tady se shodneme, měl podpořit i takovéto typy projektů. Jestli 100 %, 80, 50, nevím, na to je celá řada projektů. Takže opět, neotáčejme to a nechtějme, aby stát v tomto všechno dělal. Nechme tvořit ty, kteří jsou odborníci a kteří k tomu mají předpoklady. Mockrát děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, nyní se táži zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Febera, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Stejně tak předsedy ústavně-právního výboru, zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Pan senátor Fischer? Nepřeje. Teď nevím, jestli jsem výbor pojmenoval správně, výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Ano, tak se opravuji. Prosím nyní garanční zpravodajku, paní senátorku Žákovou, aby nám shrnula rozpravu a seznámila nás s možnostmi... Prosím.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, v podrobné diskusi bylo 27 příspěvků od 19 senátorek a senátorů. Co jsem zaznamenala, dva návrhy na zamítnutí tohoto zákona a pak avizované pozměňovací návrhy od kolegy Lukáše Wagenknechta a ti, kteří se připodepsali k těmto pozměňovacím návrhům.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Znamená to, že návrh schválit nepadl?

Senátorka Hana Žáková:  Návrh schválit nepadl.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Spustím znělku.

Vážené kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16, kvórum 38, pro 10, proti 43, návrh nebyl přijat.

Otevřeme tedy podrobnou rozpravu. Tak také činím. Do ní se přihlásil pan senátor Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Jak jsem již avizoval, tři pozměňovací návrhy. Já jestli bych potom mohl poprosit paní garanční zpravodajku, aby je v tom pořadí, které budu číst, potom hlasovala, aby to bylo všem zřejmé. Byly tady i nějaké požadavky kolegů, abychom šli postupně, i některé mají na sebe návaznosti.

První by byl pozměňovací návrh, který se týká toho megasocialismu, když to zjednoduším, to znamená, zastropování cen, které je úplné stejné v jiném zákonu o podporovaných zdrojích, takže budu načítat. Ještě tady uvedu, je to můj pozměňovací návrh, paní senátorky Dernerové, Šípové, paní senátorky Seitlové, pana senátora Beka, Hilšera, Orla a Smoljaka.

1. V § 3 odst. 4 upravit takto:

„4. Smlouva o výkupu se uzavírá nejméně na dobu 30 let, nejdéle však na dobu 60 let nebo do ukončení provozu nízkouhlíkové výrobny. K uzavření smlouvy se vyžaduje schválení vládou.“.

2. V § 5 odst. 2 slova „nebo po vzájemné dohodě ministerstva a oprávněného investora nízkouhlíkové výrobny i dříve“ vypustit.

3. V § 5 doplnit odstavec 3, který zní:

„3. ministerstvo je povinno:

a) stanovit celkovou výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvýše 1862 Kč/MWh cenové hladiny roku 2021, s možností pravidelného ročního navýšení maximálně o 2 %, přičemž toto omezení realizační ceny se vztahuje na případy od doby trvání smlouvy o výkupu v délce od 30 do 34 let,

b) stanovit výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvíce 1756 Kč/MWh cenové hladiny roku 2021, s možností pravidelného ročního navýšení maximálně o 2 %, přičemž toto omezení realizační ceny se vztahuje pro případy v době trvání smlouvy o výkupu v délce od 35 do 39 let,

c) stanovit celkovou výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvýše 1703 Kč/MWh cenové hladiny roku 2021, s možností pravidelného ročního navýšení maximálně o 2 %, přičemž toto omezení realizační ceny se vztahuje na případy doby trvání smlouvy o výkupu v délce od 40 do 49 let,

d) stanovit celkovou výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvýše 1623 Kč/MWh cenové hladiny roku 2021, s možností pravidelného ročního navýšení maximálně o 2 %, přičemž toto omezení realizační ceny se vztahuje na případy v době trvání smlouvy o výkupu v délce od 50 do 59 let,

e) stanovit celkovou výši realizační ceny tak, aby pro rok, kdy je výrobna elektřiny uvedena do provozu, činila nejvýše 1543 Kč/MWh cenové hladiny roku 2021, s možností pravidelného ročního navýšení maximálně o 2 %, přičemž toto omezení realizační ceny se vztahuje pro případy v době trvání smlouvy o výkupu v délce 60 let.“.

Takže ještě jednou velice krátce, stanovení stropu, vycházíme z čísel pana vicepremiéra, která dneska zpochybnil, a můžeme to nazvat pracovně – Pozměňovací návrh stropy. Nebo zastropování.

Druhý pozměňovací návrh se týká těch mikro a malých reaktorů. To znamená, bavíme se o možnosti tohoto zákona umožnit podporu i nových technologií, které jakoby v Severní Koree chceme, aby chodily někde zvenku. Velice krátce.

1. V § 2 písmeno a slova „s instalovanou kapacitou o minimálním elektrickém výkonu 100 MW“ vypustit.

2. V § 3 odstavec 3 písmeno f slova „nejméně však 100 MW“ vypustit.

Třetí pozměňovací návrh, ten tady dneska neproběhl velkou debatou, ale jednoduše jde o to, aby úhrada spotřebiteli byla vykazována na základě její skutečné spotřeby, a ne na základě takzvaných jističů. To znamená ti, co mají chalupy, garáž a jiné věci a nespotřebovávají, aby neplatili v rámci této úhrady garantované ceny.

1. V § 9 odstavec 1 písmeno d, číslo „9“ nahradit číslem „5“.

2. V § 9 odstavec d upravit takto:

„2. Úřad stanoví cenovým rozhodnutím složku ceny služby přenosové soustavy a složku ceny služby distribuční soustavy na výrobu elektřiny z nízkouhlíkové výrobny v korunách za megawatthodinu pro předávací místa a přenosovou nebo distribuční soustavu na napěťové hladině velmi vysokého a nízkého napětí.“.

3. V § 9 odstavce 4 – 7 včetně poznámky pod čarou č. 4 vypustit. Dosavadní odstavce 8 – 11 označit jako odstavce 4 – 7.

4. V § 9 odstavec 6 vypustit. Dosavadní odstavec 7 označit jako odstavec 6.

Bylo to rychlé, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nevidím nikoho dalšího přihlášeného, takže podrobnou rozpravu končím. Poprosím pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k průběhu podrobné rozpravy? Nechce, poprosím tedy další zpravodaje. Pan senátor Feber? Ne. Pan senátor Fischer? Ne, tak snad jsem nikoho nevynechal. Poprosím garanční zpravodajku, aby nám podrobnou rozpravu shrnula a provedla nás hlasováním.

Jinak chci upozornit, kolegové, ale teď snad už je jistá naděje, že tento bod musíme projednat do dnešních 24:00, neboť by uplynula marná lhůta. Děkuji, paní senátorko, prosím.

Senátorka Hana Žáková:  Já se vás pokusím provést hlasováním.

Prvně bychom hlasovali, děkuji naší legislativě za přípravu, o výborových usneseních. Je to v podstatě teď výborové usnesení VZVOB, bezpečnostního a hospodářského, kdy v podstatě body 1, 3 a 4 máme v ÚPV stejné jako hospodářský výbor, tak by se mohlo hlasovat o těch bodech. To by bylo první hlasování.

Druhé hlasování by bylo, společné body 2 a 5 pozměňovacího návrhu ÚPV, protože tam jsou legislativně technické úpravy, hlavně v bodě 5, ten je společný s bodem 4 z hospodářského výboru.

Následně bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích senátora Wagenknechta. Tam bychom hlasovali v prvním o tom zastropování, to je ten cenový strop. Pak o druhém jeho pozměňovacím návrhu, to je ta hranice 100 MW. Zatřetí, ty jističe. Následně bychom hlasovali jako o celku a pak bychom hlasovali ještě o tom doprovodném usnesení, které jsem vám tady i načetla a které jsme přijali v hospodářském výboru.

Nyní hlasujeme společné body 1, 3 a 4 pozměňovacího návrhu ÚPV. Je to ta bezpečnostní pojistka, která je shodná s pozměňovacím návrhem zahraničního výboru a s body 1 – 3 hospodářského výboru. Moje doporučení za mě je kladné.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní zpravodajko, jste strašně rychlá, nedali jsme šanci senátorům případně namítat proti navržené proceduře. Ale nikdo se nehlásí, takže to beru tak, že ji přijímají. Už známe i stanovisko zpravodaje, ale ještě bych se zeptal na stanovisko navrhovatele. (Ministr: Souhlasné.) Souhlasné. Takže spustím znělku.

Budeme tedy hlasovat o pozměňovacích návrzích, které doporučila jako první hlasování paní zpravodajka. Názor navrhovatele i zpravodajky souhlasně je podpůrný. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 17, při kvóru 37 pro 73, proti nikdo, návrh byl přijat.

Můžeme dál, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Další hlasování, to budou společné body č. 2 a 5. Je to z pozměňovacího návrhu ÚPV, je to legislativně-technická úprava. Je to zároveň i bod č. 5 společný s bodem č. 4 hospodářského výboru. Za mě stanovisko souhlasné.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan navrhovatel? (Ministr: Souhlas.) Také souhlas, z obou stran. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 18, při kvóru 37 pro 72, návrh byl přijat.

Můžeme jít dál.

Senátorka Hana Žáková:  Teď budeme hlasovat o jednotlivých těch pozměňovacích návrzích kolegy Lukáše Wagenknechta a těch, kteří se k tomu připodepsali. Ten první je zastropování ceny. Ten pozměňovací návrh, kdy chceme, aby se zastropovala cena. Za mě stanovisko negativní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan navrhovatel? (Ministr: Negativní.) Negativní v obou případech. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 19, při kvóru 37 pro 21, proti 30, návrh nebyl přijat.

Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Můžeme jít k druhému pozměňovacímu návrhu, opět z dílny Lukáše Wagenknechta a kolegů. Je to v podstatě ta hranice 100 MW, která by se rušila, aby se snížila. Za mě stanovisko negativní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan navrhovatel? (Ministr: Negativní.) Negativní v obou případech. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 20, kvórum 37, pro 18, proti 32, návrh nebyl přijat.

Senátorka Hana Žáková:  Další, třetí pozměňovací návrh, opět z dílny Lukáše Wagenknechta a kolegů, jsou ty jističe. Tam v podstatě se jedná o tu cenu těch jističů, aby byla nižší. Za mě stanovisko negativní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan navrhovatel? (Ministr: Negativní.) Negativní, zase souhlas obou. Spouštím hlasování... Soulad. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 21, kvórum 37, pro 13, proti 27, návrh nebyl přijat.

Paní senátorko, máme ještě návrhy nějaké?

Senátorka Hana Žáková:  Další hlasování je následně hlasování o zákonu, jako celku, vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Zastoupila jste mě bryskně. Kolegové, nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme tento návrh sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, které jsme před chvílí schválili. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Kvórum 37, hlasování č. 22, pro 61, proti 2. Návrh byl schválen. Paní zpravodajka ještě upozorňuje, že máme k hlasování doprovodné usnesení, takže spustím znovu hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 23, kvórum 37, pro 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Teď nám ještě zbývá určit kolegy, kteří zastoupí Senát ve sněmovně. Vaše návrhy, paní zpravodajko?

Senátorka Hana Žáková:  Já, Žáková.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Čili paní senátorka Žáková.

Senátorka Hana Žáková:  A pan senátor Feber?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan senátor Feber. Dívám se na něj, zda souhlasí? Souhlasí, ano.

Senátorka Hana Žáková:  A pan senátor Wagenknecht?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A pan senátor Wagenknecht? Souhlasí? Nechce, protože neuspěl. Tak...

Senátorka Hana Žáková:  Tak to bude asi stačit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, tak třetího si dáme ještě. Pan senátor Goláň, ano? Jiné návrhy, námitky nejsou. Můžeme hlasovat o všech třech najednou. Čili hlasujeme pro to, aby nás zastupovala paní senátorka Žáková, pan senátor Goláň a ještě mezi nimi byl... Pan senátor Feber, omlouvám se. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, kvórum 37, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní zpravodajce, panu navrhovateli. Můžeme ukončit tento bod.

Přistoupíme k dalšímu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 126

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 126. Poprosím pana ministra, aby nás seznámil s tímto návrhem. Kolegové, prosím vás, utište se, pokračuje jednání. Pozorně poslouchejte navrhovatele.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládám k projednání vládní návrh...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, pane ministře. Kolegové, opravdu, nezlobte se, ale tohle není fér. Přesuňte se s debatami mimo. Tady se to strašně rozléhá. Pane ministře, prosím, pokračujte.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Zákona, kterým se mění zákon o elektronických komunikacích.

Návrh zákona se v souladu s touto směrnicí posiluje ve smyslu ochrany spotřebitele. Jenom velmi krátce zmíním, o co se tam jedná.

V oblasti tísňové komunikace je důležitou změnou, že tísňové služby musí být nově dostupné nejenom prostřednictvím volání, ale například prostřednictvím SMS. Rovněž tak je nový režim takzvané veřejné výstrahy, opět přes SMS nebo přes jiné elektronické zdroje. Musí se informovat bezprostředně o hrozících nebo mimořádných krizových situacích. Návrh také upravuje některé aspekty pro usnadnění budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, různé překládky atd.

Sněmovna návrh zákona projednala a schválila 164 hlasy ze 168, čímž naznačuji to, že ten zákon, byla na něm všeobecná shoda. Je to skutečně zákon, který pomáhá spotřebitelům a nevnímáme ho jako zákon problematický.

Děkuji za to, že byl projednán zde v Senátu na ústavně-právním výboru. Ten doporučil schválit návrh zákona ve znění. Poté byl projednán na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde byly navrženy dva pozměňovací návrhy.

Jeden se týká toho, že by měl vypustit novou úpravu problematiky takzvaného přímého marketingu, která je ale jednoznačně ve prospěch spotřebitele, proto jsme to tam dávali. Je to i v souladu s GDPR a s jinými nástroji, kdy jsou oslovováni spotřebitelé. Proto jsme tam toto dali. Nechceme, aby byl obtěžován nevyžádanými telefonáty. Druhý pozměňovací návrh vypouští možnost regulačního úřadu uložit případné využití sdílení již přidělených radiových kmitočtů, a to ve specifických zákonem stanovených podmínek, což je opět zase ale jednoznačně ve prospěch posílení hospodářské soutěže. ČTÚ musí mít tuto pravomoc, měl by ji mít. Proto si za tím stojíme.

Oba pozměňovací návrhy by vedly z našeho pohledu k odstranění důležitých ustanovení novely tohoto zákona, která jsou jednoznačně ve prospěch spotřebitele a obecně pro rozvoj telekomunikačního sektoru. V tomto kontextu bych chtěl zdůraznit ještě jednou širokou podporu tohoto zákona. Rád bych poděkoval členům obou senátních výborů za spolupráci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se zpět ke stolku zpravodajů.

Návrh tohoto zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení rozdané jako senátní tisk 126/2. Jeho zpravodajem byl určen pan senátor Michael Canov. Následně se návrhem zabývala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Nepřijala usnesení a s průběhem jednání nás seznámí senátor Faktor. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 126/1. Zpravodajem je pan senátor Kortyš. Já ho prosím o jeho zpravodajskou zprávu.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové, výbor se sešel, myslím, že to bylo 29... Moment, 14. července 2021. Projednal tento tisk. To, co obsahuje, tady bylo řečeno. Hlavním cílem novely je implementovat do právního řadu České republiky evropský kodex pro elektronické komunikace. To byl základ. K tomu samozřejmě přišlo několik, jak z Poslanecké sněmovny, doplňků, něco přišlo i od nás, to už tady pan ministr řekl. Projednal to hospodářský výbor, projednal to ústavně-právní výbor.

Usnesení hospodářského výboru je: „Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.“

Jsou to dva pozměňovací návrhy. Jeden je z dílny pana Kortyše, tedy mě, a druhý je z dílny pana Vilímce a pana Kortyše.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To necháme na podrobnou rozpravu. Pardon, děkuji. Děkuji. Prosím, posaďte se. Nyní se táži pana senátora Canova, jestli chce, jako zpravodaj ústavně-právního výboru, vystoupit? Současně se dívám na pana senátora Faktora. Bude chtít také podat zprávu. Prosím.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, ústavní výbor nepřijal dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich jsem měl já osobně, druhý pan kolega, pan senátor Horník, takže schválil návrh schválit znění ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Faktora, aby nám podal zprávu o jednání komise, která nepřijala usnesení.

Senátor Ladislav Faktor:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, sněmovní tisk 126, krátce zákon o elektronických komunikacích, projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky na své 7. schůzi 13. července.

Na konci dlouhé diskuse přestala být komise usnášeníschopná, proto nebylo schváleno žádné usnesení. Původním účelem tohoto zákona byla a je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace do našeho právního řádu.

Elektronické komunikace jsou klíčovým odvětvím. Závisí na nich dynamika ekonomiky v mnoha oblastech. Hrají a budou hrát významnou roli ve vědě, lékařství, ale také v médiích a v digitalizaci státní správy. Toto odvětví je také typickým regulovaným trhem. Hlavním důvodem této regulace...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, nezlobte se, jste teď tady v roli zpravodaje.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dobře, trošku se mi zdá, že jste přešel do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nezlobte se, tak to dokončete, ale...

Senátor Ladislav Faktor:  Já to dokončím. Protože se v tomto tisku objevila řada úprav nad rámec směrnice, můj původní návrh, jako zpravodaje, byl tento zákon zamítnout. Ještě v průběhu minulého týdne proběhla řada konzultací s odborníky a také byly zpracovány pozměňovací návrhy. Navrhuji plénu tento zákon projednat a zabývat se pozměňovacími návrhy, které, doufám, zhojí některé jeho nedostatky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, pro vyjasnění, tady už jste navrhovatel, čili to patří do obecné rozpravy. Jako zpravodaj jste mohl jenom informovat, že usnesení žádné nebylo přijato. Děkuji. Nyní ještě důležitá otázka, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem nezabývali? Nevidím takový podnět. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pan senátor Canov. Já ho prosím o slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem vám rozeslal emailovou poštou všem pozměňovací návrh, který spočívá ve vypuštění bodu v článku 1 bodu 306.

O co se jedná? Jedná se o možnosti zřízení vnitřního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě včetně rozvaděče a koncového bodu sítě a také o příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání.

V současné době má vlastník za povinnost tyto věci pro uživatele zřídit. Přišel pozměňovací návrh... Takhle, během projednávání v Poslanecké sněmovně byl ve sněmovně schválen pozměňovací návrh poslanecký, který právě v tom bodě 306 ty povinnosti pro majitele, pro vlastníky zpřísňuje. Proti tomu velmi vystoupili vlastníci domů, Asociace vlastníků domů. Byla kvůli tomu velká bitva v Poslanecké sněmovně, kde tedy proti kompletně ODS, proti kompletně TOP 09, zdrželo se, to znamená, neschválili, kompletně KDU-ČSL a jednotlivci z dalších poslaneckých klubů, neboť tam byl boj o to, že to je příliš velký zásah do soukromého vlastnictví. O to se vedl spor.

Na druhou stranu se mě někteří ptali, proč takové bitky byly, když de facto ty nové povinnosti jsou v tom pozměňovacím návrhu, jsou vlastně obdobné. Odpovědí na to je ta věc, že je tam jeden velmi podstatný detail, a sice dosud stranami sporu, pokud by se nedohodly, byl vlastník a uživatel. Pokud se dohodnou, je všechno v pořádku. Pokud se nedohodnou, rozhoduje stavební úřad ve spolupráci s úřadem dalším. Ano. O tom, jestli se tam zřídí něco nového nebo nezřídí. Sem ale bylo přidáno, že navíc má toto právo i podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť. To považuji osobně za zcela bezprecedenční věc, kdy třetí strana sporu, nebo kdy třetí strana, vnější od toho sporu, se může stát iniciátorem toho sporu u nějakého rozhodovacího orgánu.

Protože, znovu opakuji, neshodne se majitel s uživatelem, jeden z nich, zřejmě ten uživatel, to dá rozhodnout stavebnímu úřadu. Nově stačí, když podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, zjistí od někoho, že má zájem o zapojení, a už to může dát ke sporu on sám. To je věc poměrně neslýchaná, že někdo třetí vlastně může dát věc ke sporu. Nejde o to, že on by zastupoval toho uživatele na základě plné moci, to by bylo v pořádku, ale tady je jako třetí strana. Samotný navrhovatel, který to tam protlačil k tomu poslaneckému pozměňovacímu návrhu, Česká asociace elektronických komunikací, píše ve zdůvodnění, které jsem obdržel, když se neshodnou:

„Jedinou dnešní možnou obranou ze strany obyvatelů domů, kteří mají služby operátora, je vzájemně předložit tento spor ke stavebnímu úřadu, který ve spolupráci s ČTÚ by měl rozhodnout. Bohužel uživatel domu, i s ohledem na sousedské vztahy, se k takovému kroku často ani neodhodlá a raději si zvolí pomalejší internet.“

No, to je ale právo se neodhodlat ke sporu a s tím vlastníkem se domluvit. Ne, když jednou se stane, že uživatel podepíše podnikateli nějaký papír, že má o to zájem, že mu to slíbí do nahraného telefonického hovoru, že na základě toho už mimo toho uživatele jde spor mezi podnikatelem a vlastníkem, že podnikatel, který chce uskutečnit svůj podnikatelský záměr, v tom domě, pak je ve sporu s vlastníkem, to je přece úplně mimo, ve sporu může být s vlastníkem jenom ten uživatel, který to chce, pokud to opravdu chce. Pokud on by to nedal k tomu sporu, tak to zase tak nechce. To je to hlavní mého pozměňovacího návrhu. Zároveň, pokud by byl můj pozměňovací návrh přijat, tak by zůstal tím rozhodujícím úřadem stavební úřad, zatímco když bude ten pozměňovací, když bude schváleno to, co jde ze sněmovny, tak ČTÚ.

Já jsem měl nějaká jednání, jednal jsem i s kolegou Nytrou a dalšími, který mi sdělil, že je můj pozměňovací návrh rozumný, ovšem pouze v tom případě, že bude tím rozhodujícím úřadem ČTÚ, ne tedy stavební úřad. Na tuto dohodu přistupuji, protože podle mě je hlavní, aby vypadl z této možnosti podnikatelského subjektu, aby on se stal tou stranou sporu, v případě, že kolega Nytra ten pozměňovací návrh přednese, takhle jsme domluveni, budu pro něj hlasovat a svůj pozměňovací návrh v podrobné rozpravě nepředložím.

Znovu opakuji, to hlavní, o co se mi jedná, aby spor mohl vést vlastník s uživatelem, když to jeden z těch dvou dá k nějakému orgánu, byť třeba v zastoupení, nikoli aby tu věc mohl dát k rozhodování úřadu podnikatelský subjekt, který si zajišťuje nějakou svoji podnikatelskou činnost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, s přednostním právem pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, omlouvám se za využití práva přednostního vystoupení, ale vzhledem k tomu, že to navazuje přímo na vystoupení pana senátora Canova, tak jsem si dovolil ho využít.

Ten pozměňovací návrh opravdu vypouští ten třetí subjekt z toho vztahu, ponechává vypuštění toho stavebního úřadu z rozhodování sporu, takže dál by v případě sporu rozhodoval jenom ČTÚ. Je to velice jednoduché, načtu to v podrobné rozpravě, pokud nedojde ke schválení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Opět s přednostním právem pan senátor Horník. Připraví se pan senátor Cieńciała.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolil jsem si přednostní právo využít, protože za chvíli povedu schůzi. Jak už tady říkal kolega Canov, já jsem dával pozměňovací návrh v čl. II bod 12 vypustit. Ostatní body přečíslovat.

To bohužel na ÚPV nebylo vyslyšeno, což mě hodně překvapilo, protože zrovna tento výbor, myslím si, že by měl hlídat retroaktivitu, retroaktivitu podle mě pravou, nikoli, jak mnozí říkají, nepravou. A to z toho důvodu, že podnikatelské prostředí by bylo tímto bodem 12 naprosto narušené v ČR. Dokonce se obávám, že by proti ní mohly být vzneseny arbitráže, vzhledem k tomu, že u mnohých operátorů jsou zahraniční vlastníci. Těžko asi lze něco, co jednou bylo schválené, já si na to udělám podnikatelský záměr, mám jistou předvídatelnost, nakonec mi to Poslanecká sněmovna následně, příp. Senát zhatí, já v podstatě jsem v pozici najednou úplně jiné, než jsem předpokládal.

Myslím si, že tento klíčový princip, kdy jsou jisté věci stanovené, musí se dodržovat, tak by dodrženy měly být, protože jinak to ČR všeobecně uvrhne do ne nejlepšího podnikatelského světla ze stran investorů, protože všeobecně když se hodnotí ČR, pokud tento bod 12 tam zůstane, všichni investoři to budou posuzovat, i ten rating, který bude mít ČR, se zhorší. Toto je vzácný příklad retroaktivity, kdy není žádná předvídatelnost, nedá se na tom stavět do budoucna, jakým způsobem se ČR k investorům chová.

Já jsem ten pozměňovací návrh dal tomu ÚPV, hrozně moc mě překvapilo, že oni ho neschválili, přestože jsem k tomu dal, mám dojem, podrobné odůvodnění, nicméně následně potom jsem se dozvěděl, že to schválil hospodářský výbor, takže my ho máme dnes, ten pozměňovací návrh, tady na stole, díky hospodářskému výboru. Tak jsem jenom chtěl říct, že ho plně podporuji, doufám, že většina z nás, protože jinak narušíme podnikatelské prostředí... Dneska tady i náš předseda, který tady teď není, u jiného zákona mluvil o právním státě, o majetkových věcech, jak je máme dodržovat, to je přesně ten příklad, kdy vláda a Poslanecká sněmovna nám sem něco posílá, což popírá to, co tady náš předseda řekl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Cieńciała. Připraví se Michal Kortyš.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. V souvislosti s projednávanou novelou zákona o elektronických komunikacích bych vás chtěl požádat, abyste podpořili návrh ve znění předloženého z Poslanecké sněmovny. Tento návrh přinese řadu pozitivních změn pro spotřebitele i podnikatele. Pro digitalizaci ČR je klíčové, že novela obsahuje i ustanovení, která usnadní výstavbu vysokorychlostních sítí, což umožní připojit k internetu rychleji více domácností i firem, a to pevným i bezdrátovým způsobem. To pomůže digitálnímu vzdělávání, rozvoji průmyslu 4.0 i třeba inovacím postaveným na digitálních technologiích zde v ČR.

Také bych chtěl zdůraznit, že ÚPV Senátu doporučil schválit tento zákon ve znění zaslaném sněmovnou. Po projednání v VHZD Senátu byly navrženy pozměňovací návrhy. Dovolte mi sdělit, že tyto návrhy z mého pohledu jdou tak trochu proti cílům a hlavním principům návrhu zákona.

Samotné případné vrácení návrhu zákona do Poslanecké sněmovny by mohlo způsobit, že se ho nepodaří schválit do konce volebního období, což by mělo za následek zdržení minimálně o jeden rok, protože by musel být znovu předložen do legislativního procesu novou vládou.

Z těchto důvodů i proto, že jde o novelu, která výrazně posílí postavení spotřebitelů, zlepší dostupnost vysokorychlostních sítí, elektronických komunikací, bych vás tímto rád požádal o podporu schválení tohoto návrhu zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Závěrem bych rád konstatoval, jak již jistě víte, že návrh zákona měl v Poslanecké sněmovně velmi výraznou podporu, když pro jeho přijetí hlasovalo 164 poslanců ze 168 přítomných, a to napříč politickým spektrem, neboť ve svém důsledku obsahuje souhrn prospěšných opatření pro všechny.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní poprosím pana senátora Kortyše. Připraví se Vladislav Vilímec. A my se vystřídáme.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já bych tady chtěl jenom okomentovat ty dva pozměňovací návrhy.

To, co tady řekl pan senátor Cieńciała a pan ministr, můžu jako technik podtrhnout, že mají stoprocentní pravdu. Zavedení toho 5G, který tady je připravený, o tom se jedná de facto, rozvoj té sítě, ano, toto by brzdilo. Ale já si myslím, že není vůbec reálné, nebo problém je ten, že budeme sahat do vlastnických práv stávajících poskytovatelů služeb. To, že regulátor bude mít pravomoc zpětně měnit již udělené příděly, to je pro mě jako podnikatele nepřípustné. Já si myslím, že stát by si to měl napřed s nimi vyřešit, nastavit pravidla, za jakých podmínek. Pokud s tím oni budou souhlasit, nebo nemusí s tím souhlasit, ale nastavit jim je, to znamená, že do toho investovali nějaké peníze, které, neříkám, že se jim mají vrátit, ale že nějaká část by se jim měla refundovat, potom s tím vůbec nemám problém.

Netvrdím, že to máme znárodnit, to si myslím, že už je za hranou. Ale myslím si, že obchodní dohoda by mohla padnout. Ano, říkají, že kdyby to prošlo, ti noví by se s ním mohli domluvit a mohli by jít do toho, že by si to pronajali. Tam není záruka, jestli ta částka, kterou oni si budou říkat, jestli bude vůbec akceptovatelná. To je k tomuto.

A potom jsme měli pozměňovací návrh, já jsem si ho nazval put in a put out. To je o telefonním seznamu, v uvozovkách, který by se měl vytvořit. V tom seznamu by měl se určit požadavek toho zákazníka o tom, že ho může marketingový produkt oslovovat. Tento zákon sice je prezentován jako nástroj ochrany spotřebitele, ale jeho důsledky pro hospodařitele jsou však dost problematické, s řadou negativních dopadů, vč. dopadů na hospodářskou soutěž na trzích energetiky, pojišťovnictví, telekomunikací atd. Nejedná se o transpozici, protože nebyla připravena RIA. RIA znamená, že to je prostě... Že nebyla připravena žádná analýza dopadu v rozporu s legislativními pravidly vlády. Takže z mého pohledu to, co tady navrhujeme, aby se do toho seznamu uvedlo to, že nesouhlasím s tím, abych byl osloven, je prvotní, protože zaprvé to funguje už i v jiných zemích, funguje to dnes, takto to funguje dnes. My to obracíme. Může se někomu zdát, že to je úplně jedno, ale já si myslím, že dát názor, že nechci, ti ostatní nebudou dávat žádný názor, tak jestli osloví nebo neosloví, je jejich věc. Kdybych dal souhlas a pak bych ho chtěl zrušit, tak si myslím, že horko těžko tohle budu řešit.

Mám tady dopis, kterým odpovídal pan Petr Mlsna, předseda Ústavu pro ochranu hospodářské soutěže, odpovídal viceprezidentu Hospodářské komory, kde ho na toto varoval. To jsem teď řekl, tak jsem prezentoval jeho dopis. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, vážený pane předsedající, v poslední době se množí takové ty transpoziční novely, které mají jedno podobné. Většinou jsou předávány do Senátu v době, kdy už dávno uplynuly lhůty, které stanovila Evropská komise nebo EU pro implementaci těchto směrnic do národní legislativy. To je i případ tento, kdy ta lhůta byla někdy v prosinci roku 2020, vláda teprve v listopadu roku 2020 návrh zákona předala do Poslanecké sněmovny.

Samozřejmě tím, já na to upozorňuji, jak se blíží konec volebního období, je Senát atakován v těchto případech, hlavně se to týká tohoto zákona, aby nedělal problémy, aby to nevracel, protože by mohlo dojít k tomu, že Poslanecká sněmovna, která už je dneska nevypočitatelná, by to nestihla projednat do konce volebního období. Ale upozorňuji na to, že by bylo chybou vnímat Senát jako automatické razítko všeho toho, co sem předkládá Poslanecká sněmovna nebo vláda.

Co se týká tohoto návrhu zákona, v hospodářském výboru jsme to projednávali poměrně hodně podrobně. Co se týká toho telemarketingu, já bych šetřil s tím hodnocením, že je to všechno ve prospěch jednoznačně spotřebitele. Je to změna toho principu, který tady platí. Možnost oslovování těch, kteří nevyloučili nebo kteří neuvedli, že jsou proti tomu... Nebo kteří nesouhlasí s tím oslovováním, na jiný princip. Je potřeba si uvědomit, že v každém případě měla skutečně být zpracována ta RIA, analýza dopadu regulace, protože v těch call centrech je taky zaměstnáno 6000 lidí, neříkám... Takové to obtěžování, že se nemá řešit. Ale určitě ne v rámci transpozice té normy, která je zde předložena.

Pak mě udivila ještě jedna věc, to se přiznám, že jsem si toho všiml až dnes, proto jsem se nemohl zeptat na to ani při projednávání v tom hospodářském výboru, zeptám se tedy vás, pane ministře. Součástí tohoto návrhu zákona je také vynětí členů rady telekomunikačního úřadu i předsedy rady telekomunikačního úřadu z režimu zákona o platech představitelů státní moci a převedení pod zákon o elektronických komunikacích, a to ve vazbě na výši platu prezidenta a členů kolegia NKÚ. Mně se to zdá docela problematické. Samozřejmě ve slušné společnosti se o výši platu nemluví, Senát je určitě slušná společnost, takže já tady nebudu mluvit o výši toho platu, přesto se mi nezdá, že jsem i v Poslanecké sněmovně měl vždycky takovou nezávidění hodnou úlohu, že jsem byl zpravodaj zákona o platech ústavních činitelů. Mám obavu, abychom tím vyjímáním jednotlivých představitelů státní moci z toho neudělali nějaké řešeto, kdy v tom samotném zákoně o platech představitelů státní moci zůstanou jenom poslanci, senátoři a případně ministři. Proto se ptám, proč se toto vyjmutí provádí a proč je to navázáno na tu výši platu předsedy a členů telekomunikačního úřadu, na výši platu prezidenta NKÚ. Nedává mi to moc velký smysl. Považuji to za velmi nepřehledné.

Určitě výhoda toho zákona o platech ústavních činitelů, resp. představitelů státní moci přesně, je to, že je to na jednom místě, že každý má možnost se podívat na mechanismus, jak se ty platy těch představitelů státní moci vypočítávají. To, co se mi zdá takové zvláštní, je to úplně mimo ten kodex, mimo tu transpozici, tak se vás chci na to zeptat přímo, proč se to dělá, z jakých důvodů se víceméně provádí taková podivná změna, kterou nepovažuji za transparentní, byť slovo transparentní většinou nepoužívám. Ale považuji to za velmi nepřehledné. Takže to je také můj dotaz, protože jste o tom nemluvil a nemluvil o tom nikdo ani na výboru hospodářském. Já jsem si toho také nevšiml, až dnes, takže se chci na to zeptat.

Jinak já jsem podpořil to, aby se na hospodářském výboru ten návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně, prostě my nemůžeme rozhodovat podle toho, jestli se někdo bojí, že to Poslanecká sněmovna projedná nebo neprojedná. Poslanecká sněmovna má ještě dost času na to, aby každý návrh zákona, který Senát v tuto chvíli vrací, aby stihla projednat do konce volebního období. Bezpochyby! Povinností vládní koalice je, aby, pokud se to týká těch transpozičních novel, aby dělala všechno pro to, aby, pokud to vrátíme, aby Poslanecká sněmovna tyto vratky Senátu přednostně projednala.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným je paní senátorka Adéla Šípová, která má slovo. Paní senátorko, můžete předstoupit na pultík.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý večer, milí kolegové, podporuji sněmovní verzi tohoto tisku, chtěla bych nějak popsat můj postoj k tomu obtěžujícímu telemarketingovému volání.

Dívala jsem se, jakým způsobem to je teď upraveno, a musím upřímně říct, že jsem ani nevěděla doteď, že existuje nějaký seznam, kam se mohu zapsat a projevit ten zájem nebýt kontaktována. Myslím si, že ta změna té zásady z opt-outu na opt-in je správná, je právě v souladu s potřebou chránit spotřebitelská práva. Sama čelím poměrně značnému počtu těchto obtěžujících telefonátů, ano, je to tím, že nejsem v tom seznamu zapsána, ale tomu čelí i mé děti, musím říct, že není to příjemné, když si uvědomím, jak obrovské množství lidí je takto zbytečně obtěžováno. Jsou různé skupiny osob, které samozřejmě podle svého založení jsou schopny tomu čelit, nicméně je poměrně velká skupina lidí, která tomu čelit schopna není, ta právě díky tomuto obtěžujícímu volání pak si dost značným způsobem komplikuje život, protože počet osob, které si nechají vnutit něco, co nechtějí, není malý. Jsou to takové poměrně dost značné šmejdské praktiky a já si myslím, že je správně tuto metodu zápisu do seznamu změnit a plně podporuji zásadu opt-in. To znamená, že podporuji to, aby nikdo nemohl volat tomu, kdo není vysloveně uveden v seznamu, že si toto volání přeje. Myslím si, že novela přispěje ke kultivaci a odstraní klamavé praktiky, které jsou už nyní v rozporu s GDPR velmi často, a myslím si, že je to dobrá věc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor David Smoljak. Máte slovo, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jako účastník debaty nad tímto zákonem ve Stálé komisi pro sdělovací prostředky chci jenom říct, že i když naprosto rozumím výhradě pana kolegy Canova, tak bych rád krátce zdůraznil, že podstata tohoto zákona je urychlení výstavby elektronických sítí, takže urychlení digitalizace naší země, v čemž hrozně pokulháváme. A pak velmi výrazné posílení postavení spotřebitelů v celém procesu. Jde o zavedení systému opt-in, který skutečně zatím nemáme, a je to veliká škoda, protože všichni známe to obtěžující volání, které skutečně nebere konce, a ten systém opt-out ho velmi obtížně reguluje. Spotřebitelům usnadňuje vypovídání nevýhodných smluv ve chvíli, kdy se třeba změní nějaká služba v balíčku, který mají, tak to velmi významně usnadňuje, aby tu smlouvu s provozovatelem mohli vypovědět.

Čili já tento zákon nevnímám jako nějakou formální transpozici, ale jako velmi významný přínos jednak pro urychlení digitalizace a jednak pro vylepšení práv spotřebitelů. Rozhodně bude mít moji podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, proto rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano. Pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji mockrát za diskusi. Vezmu to postupně, ale budu velmi krátký, protože vím, že to je celkem i odborná věc a diskutovalo se to hodně na výborech.

Proč chceme vyjmout ČTÚ? Protože to chceme sjednotit s ostatními regulačními úřady. Domníváme se, že to najednou bude přehlednější a že to tak i má být, to znamená, na stejné úrovni jako Energetický regulační úřad nebo na stejné úrovni jako NKÚ, jsme toho názoru, že by regulační úřady měly být nezávislé na státní správě, tzn. zjednodušeně řečeno, není za tím žádná spekulace, ale dostat je všechny do jedné roviny.

Nyní dovolte ještě, protože už zde hodně padlo k tomu telemarketingu, shoduji se teď s těmi posledními dvěma názory, které zazněly. Musíme bránit spotřebitele. Dává to logiku, odpovídá to GDPR a současně si myslím, že nikdo z nás není nadšen, pokud je atakován telefonáty, které jsou nevyžádané. Toto to řeší.

Ještě bych krátce řekl náš názor k pozměňovacímu návrhu pana senátora Canova. Myslím, že tam dochází k určitému nepochopení, protože ta problematika vnitřních rozvodů je řešena již stávající úpravou. Ta stávající úprava z důvodu veřejného zájmu umožňuje zákonné omezení vlastnického práva ve smyslu článku XI atd. Listiny základních práv a svobod. Vlastník nemovitosti je povinen umožnit uživateli této nemovitosti mimo jiné zřízení vnitřního komunikačního vedení. Pokud vznikne nějaká škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit, čili té odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem a uživatelem ke sporu, což může nastat, o rozsahu těchto povinností rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad, a to vždycky v součinnosti s ČTÚ.

Ta nová úprava umožní, aby spor o možnost umístit ve společných prostorách domu nezbytný technický rozvod mohl zahájit nejen uživatel té nemovitosti, který má logicky na vybudování připojení zájem, ale jeho jménem i operátor, který je zase pro zájemce připraven technický rozvod pro připojení k internetu vybudovat. Takže ten operátor tak povede spor a logicky bude nést i jeho náklady. Stávající znění totiž přiznává aktivní legitimaci zahájení sporu pouze zájemci, což je tedy většinou vlastník bytu, který nechce tato zařízení, např. z důvodu nedostatku odbornosti, kvůli nákladům řízení nebo kvůli zhoršení sousedských vztahů, to je rovněž velmi časté, v řadě případů vůbec podstupovat, což vede k tomu, že mu pak vysokorychlostní internet není vůbec zaveden. Takže to jsem k tomu chtěl říct.

Tou druhou změnou je potom to přenesení rozhodovací pravomoci v této oblasti ze stavebních úřadů na ČTÚ, který podle našeho názoru díky své odbornosti dokáže posoudit nezbytnost potřeby vybudovaných technických rozvodů, stejně tak určení podmínek včetně vyplacení náhrady atd., které musí operátor splnit, aby zase nedošlo k nepřiměřenému omezení práv vlastníka toho objektu.

Cílem úpravy je urychlení, a to je důležité, proto to děláme, procesu výstavby veřejných komunikačních sítí, zvýšení počtu domácností atd., které budou připojeny.

Proto vás velmi žádám, abychom toto zvážili, abyste toto zvážili, aby se podpořila verze návrhu zákona, jak byla předložena Poslaneckou sněmovnou. Pouze podotýkám, že ve sněmovně to prošlo 164 hlasy ze 168. Jakkoliv tam samozřejmě byla diskuse nad jednotlivými body, tak to vždycky prostě je, ale lze předpokládat, že ta sněmovna by reagovala velmi podobně, a budeme riskovat, i když chápu, že nemusí být argument, to, že se to nezvládne, a to by byl skutečně velký problém. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Canov? Já ho tady ale nevidím, takže asi zřejmě ne. Potom zdali si přeje vystoupit zpravodaj garančního výboru? Určitě ano, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Pane senátore Kortyši, máte slovo.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. V diskusi vystoupila jedna senátorka a šest senátorů a ministr Havlíček se závěrečným slovem. Návrh na odeslání, že se tím nebudeme zabývat, nepadl, a vystoupil ještě pan Faktor z komise, kde nedali žádné usnesení, protože nebyli usnášení schopní. Usnesení ústavně-právního výboru zde bylo předneseno panem senátorem Canovem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a protože byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, právě ústavně-právním výborem, tak o tom budeme hlasovat.

Dovolím si sezvat znělkou všechny kolegyně a kolegy.

Pro příchozí pouze uvádím, že je tady návrh na schválení zákona ve znění poslaném Poslaneckou sněmovnou. Pan kolega výboru SPOLU, nebo jak se jmenujete... PROREGION. Žádá vytažení kartiček, čili udělám reset. Já se panu předsedovi omlouvám, já si to pletu.

Aktuálně máme přítomno 61 senátorek a senátorů, ještě to přibývá. Prosím vás, všichni, kteří jste došli, znovu vytáhnout a zasunout kartu, kdo jste to ještě neudělali. Aktuálně máme přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum máme 33. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. A teď, kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 25 schválit návrh tohoto zákona, registrováno bylo 68, kvórum bylo 35, pro bylo 28, proti bylo 5. Tento návrh byl zamítnut.

Tím, že byl tento návrh zamítnut a nebyl schválen ve znění, jak nám byl postoupený Poslaneckou sněmovnou, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, tentokrát to bude kratší.

Po konzultaci s panem senátorem Canovem předkládám pozměňovací návrh v tomto znění.

V článku 1 bod 36 zní takto:

V § 104 odst. 16 se věta poslední nahrazuje větou: „Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu, o rozsahu práv a těchto povinností dle tohoto odstavce, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu úřad.“ Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Přeje si navrhovatel vystoupit se závěrečným slovem? Pane ministře? Nepřeje. Já vám děkuji a ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Michael Canov? Opět tu není. To je asi poprvé za celé toto období, kdy se nedostavil na hlasování. Je v televizi, to je důležitější, jasně. Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, já bych asi navrhl rovnou, jak budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já vám děkuji, ale kdybyste nás provedl, protože to jsou hrozně krátké body. Něco se ruší, abyste vždycky řekl, čeho se to týká. Jenom se zeptám, výborový pozměňovací návrh, asi bychom všechny tři body hlasovali najednou... Ne? Dobře, tak nás proveďte.

Senátor Michal Kortyš:  Takže já navrhuji, výborový návrh, bod 1, 2, 3. Bod 1 a 3 dohromady, to je ve zkratce opt-in a opt-out. Bod 2 je o tom vypustit možnost regulátora mít pravomoc na „zpětné“ změnit „již udělené příděly“. Takže budou dvě hlasování. Potom bude třetí hlasování o pozměňovacím návrhu senátora Nytry.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já vám děkuji, přesto kolegy ještě sezvu.

Zaprvé budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Konkrétně to je bod 1 a 3, který máte před sebou. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. (Z pléna: Stanovisko!) Já jsem se zapomněl zeptat pana ministra. Jeho názor na to? (Ministr: Negativní.) Negativní. (Zpravodaj: Pozitivní.) Pozitivní. Mám dojem, že jsme to všichni stihli, už se nám to dneska jednou stalo.

Při hlasování č. 26, první pozměňovací návrh, při kvóru 35, registrováno bylo 68. Pro bylo 35, proti 11. Tento návrh byl schválen.

Teď bychom hlasovali bod 2 pozměňovacích návrhů hospodářského výboru. Je to tak?

Senátor Michal Kortyš:  Ano, v článku II bod 12 vypustit. Je to o možnosti regulátora mít pravomoc na zpětné změnit již udělené příděly.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Stanovisko pana ministra? (Ministr: Negativní.) Negativní. Pane zpravodaji? (Zpravodaj: Pozitivní.) Pozitivní. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Ministr říkal, že má negativní stanovisko. Zpravodaj pozitivní.

Při hlasování č. 27, druhého pozměňovacího návrhu, při registraci 69 senátorek a senátorů, kvórum 35, pro bylo 40. Tento návrh byl též schválen.

Senátor Michal Kortyš:  Třetí bod hlasování je pozměňovací návrh senátora Nytry. Tam se jednalo o vyloučení třetí osoby při sporu, tzn. podnikatel nebo firma, která tam nastupuje. Ruší tam, že o tom bude rozhodovat stavební úřad, ale nechá o tom sporu rozhodovat telekomunikační úřad.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji za vysvětlení. Zeptám se pana ministra na jeho názor. (Ministr: Negativní.) Negativní. Pana zpravodaje? (Zpravodaj. Pozitivní.) Pozitivní, děkuji. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 28, třetí pozměňovací návrh, kvórum 35, z 69 pro bylo 58, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl taktéž schválen.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji. Teď bych hlasoval o celém tomto tisku, vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které zde byly přijaty.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, všichni jsme rozuměli. Zahajuji hned hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo... Já se omlouvám, teď mě kolega tady trošku zmátl.

Při hlasování č. 29, vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ze Senátu, při registraci 69 senátorek a senátorů, při kvóru 35, pro bylo 52, proti byli 2. To znamená, tento návrh byl schválen.

Nyní navrhuji v souladu s § 3 odstavec 2 zákona č. 300/2017 Sb. stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Michal Kortyš... Souhlasí. Michael Canov? Není přítomen.

(Z pléna: Říkal, že můžeme potvrdit.) Nemůžu tohle přijmout. Pan kolega Vilímec? Jako druhý? Třetí by byl Ladislav Faktor? (Z pléna: Pan Nytra.) Nytra. Takže třetí by byl kolega Nytra. Tito tři senátoři by nás zastupovali v Poslanecké sněmovně. Já rovnou zahájím hlasování k tomuto pověření. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 30, pověřujeme, při registraci 69 senátorek a senátorů, při kvóru 35, pro bylo 66, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen. Tím pádem končím tento bod.

Mám tady přihlášeného předsedu z klubu ODS, kolegu Zdeňka Nytru, máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo. Já přicházím s procedurálním návrhem, ne, abychom hlasovali po 21. hodině, to už jsme si odsouhlasili. Ale dneska došlo k naprosto podle mě bezprecedentní věci, kdy paní ministryně Maláčová a pan Matěj Stropnický se na sociálních sítích pochlubili, jak se zúčastnili kontroly Státního úřadu bezpečnosti práce v Krupce. Jak tam kontrolovali, jak se tam pracuje, za kolik apod.

Já bych chtěl využít přítomnosti pana ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády, proto vám chci navrhnout, abychom...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Poprosím, pan ministr není teď soustředěný. On nás vůbec neslyšel.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já budu jenom navrhovat zařazení bodu... To až potom. (Jan Horník: Dobře.)

Za bod č. 11 zařadit mimořádně bod č. 12 s názvem Informace ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády k účasti kandidátů ČSSD v parlamentních volbách na kontrole Státního úřadu bezpečnosti práce ve firmě v Krupce na Teplicku.

Nemyslím si, že tím ztratíme moc času, ale chtěl bych tímto požádat pana ministra, až ukončíme jeho blok, jestli by tady zůstal ještě nějakých deset minut a mohli jsme mu položit otázku. Předpokládám, že nedostaneme odpověď dnes, ale v nějaké krátké době. Děkuji a požádám vás o zařazení tohoto mimořádného bodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Protože se jedná o procedurální návrh, je to doplnění programu jednání dnešní schůze, tzn. za bod č. 11 doplnit bod č. 12, který tady teď uvedl kolega Zdeněk Nytra. O tomto bodu se hlasuje okamžitě. Všichni tady zůstali, čili já nebudu svolávat...

Senátor Zdeněk Nytra:  Pardon, já se omlouvám, za desítku. Já jsem tam přehlédl ta jména. Takže jako bod číslo 11. (Z pléna: A název bodu?) Ten jsem přečetl. Informace ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády k účasti kandidátů ČSSD na kontrole Státního úřadu bezpečnosti práce v Krupce na Teplicku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže pro steno máme název toho bodu. Opravuji se, bude to za bod č. 10. To byl doposud poslední bod pana ministra Havlíčka. Nechám o tomto bodu hned hlasovat. Kdo jste pro tento návrh změny programu, nebo zařazení nového bodu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

V hlasování č. 31, procedurální návrh, při kvóru 36 pro bylo 48, proti byli 4. Tento návrh byl schválen. Jen pro úplnost uvádím, že navrhovatelem tohoto bodu je naše kolegyně Němcová a zpravodajem je kolega Nytra.

Teď slyším, že bychom to ještě asi měli schválit... Já, protože už mi všichni odcházejí, tak je musím svolat znělkou nazpátek všechny.

Já jsem se právě dozvěděl, že jsme to mohli udělat v rámci toho bodu, ale vzhledem k tomu, že jsme sezvali zase všechny senátorky a senátory, budeme hlasovat o tom, že navrhovatelem tohoto bodu, který bude mít číslo 11, bude paní senátorka Němcová, že zpravodajem tohoto bodu bude pan senátor Nytra. O tom budeme teď hlasovat.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 32, procedurální návrh, registrováno 68 senátorek a senátorů, kvórum 35. Pro bylo 41, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Poprosím ty, kteří mají debatní kroužky vlevo nahoře, po mé levici, my se tady neslyšíme... Pane předsedo ODS! Pane předsedo klubu ODS! Pánové, prosím vás.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci) a mění určité legislativní akty Unie

Tisk EU č. N 041/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. 0N 41/13 a N 041/13/01. Prosím pana místopředsedu vlády Karla Havlíčka, který zastoupí předsedu vlády, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Dovolte, abych to vzal opravdu velmi rychle. Domnívám se, že to je zcela nekonfliktní materiál, takže pouze si dovoluji představit návrh nařízení, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci. Pozice v České republice je dlouhodobě jasně zaměřená na extrémní rozvoj právě umělé inteligence. Je to národní prioritou, máme na to vlastní strategii umělé inteligence. Dosáhli jsme obrovských úspěchů v této oblasti. Je to do značné míry i naše vizitka v oblasti nových technologií. Myslím si, že oprávněně Česká republika získává respekt v celém světě, ať už na úrovni našich vědců, ale i našich společností, firem atd.

Pro nás je zásadní, aby občané Evropské unie, malé a střední firmy, start-upy atd., měly zajištěny v oblasti umělé inteligence jasná a transparentní pravidla a zabezpečenou právní jistotu. Přičemž výsledná pozice a podpora návrhu ze strany České republiky bude záviset na finálním znění textu a na míře prosazení změn. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane místopředsedo vlády, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 041/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, náš výbor se tímto materiálem zabýval na své 15. schůzi 14. července za účasti tajemnice pro evropské záležitosti Úřadu vlády a dalších pozvaných hostů. To doporučení k vyjádření Senátu máte před sebou. V podstatě ho lze rozdělit na dvě části. Já o tom potom budu trošku mluvit v podrobnější rozpravě.

První je, že souhlasíme s rámcovou pozicí vlády.

Druhým bodem je, že upozorňujeme na riziko, že hodnocení, nebo klasifikace fyzických osob či jejich skupin pomocí sociálního nebo kreditního skóre, stejně jako biometrická identifikace na dálku v reálném čase, hodnocení osobních aspektů, predikce chování či automatizovaná cenzura, realizovaná ze strany státu, korporací nebo jednotlivců, a to bez ohledu na zdůvodnění, může vést v konečném důsledku k přímému nebo i podprahovému omezování lidských práv a svobod, stejně jako samotných základů demokracie.

Bod 3, považuje za zásadní, jasné a transparentní omezení práv a povinností jak pro poskytovatele systémů umělé inteligence, tak pro jejich uživatele, včetně důsledné veřejné kontroly stávajících systémů.

Zároveň podotýká, že nastavená pravidla nesmí nepřiměřeně a neodůvodněně omezovat vědecké a výzkumné bádání v oblasti umělé inteligence a využívání standardních statistických modelů a postupů a také spolupráci se třetími zeměmi. Tolik ve zkratce návrh toho usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu a písemně se do ní přihlásil jako první pan senátor Jiří Dušek. Máte rovnou slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji, kolegyně, kolegové, návrh nařízení harmonizovaných pravidel pro umělou inteligenci na první pohled vypadá jako z říše sci-fi a téměř technicky a téměř bezvýznamně, ale upřímně řečeno, pokud začnete zamýšlet nad tím, co návrh nařízení řeší a jaký je faktický stav věci, já osobně se domnívám, že toto nařízení, ale potom všechno z toho vyplývající, bude možná jedním z nejdůležitějších materiálů, které jsme tady na půdě Senátu projednávali.

Problém je v tom, že se v podstatě bavíme o umělé inteligenci, přitom nevíme, co je to umělá, natož pak inteligence. Ale realitou je, že v podstatě všechny součásti našich každodenních životů jsou zdrojem nějakých dat, od platebních karet přes telefonní a elektronickou komunikaci až po údaj třeba o provozu našich vlastních automobilů. V dnešní moderní době se tomu prakticky nedá vyhnout.

Strojové zpracování dat, tzv. data mining, neuronové sítě a více či méně sofistikované systémy s umělou inteligencí, nebo s prvky umělé inteligence, samozřejmě přináší hodně užitku při předpovědi počasí, optimalizaci dopravy nebo nejrůznějších vědeckých výpočtech, např. při modelování jaderných reaktorů. Je samozřejmě pravdou, že sociální sítě jsou také bezesporu podivuhodným komunikačním kanálem pro jinak velmi vzdáleného uživatele a že svým způsobem mohou pomoci i v situacích, kdy se mění vlády.

Na druhou stranu ale je realitou, že profilování jednotlivců i skupin obyvatel a automatizované rozhodování se také používá, a to skrytě, ale i oficiálně, ve stále větším rozsahu jak u soukromých, tak i veřejných institucích, a to bez jakéhokoli výrazného dohledu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane kolego, prosím vás, už jsme všichni unavení, udělejme si sobě prostředí. PROREGION, ta první lavice, bohužel já slyším každé vaše slovo. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Kolegové, kolegové! Odborníci dokonce tvrdí, že umělá inteligence je vlastně stejně riziková jako jakékoli jiné moderní technologie, např. syntetická biologie, jejímž cílem je skoncovat nové organismy a vlastně i formy života. V těchto bohulibých zdech se často zastáváme slabších menšin, z různých důvodů utlačovaných, mnohdy na opačné straně planety. To je samozřejmě dobře, ale zapomínat bychom neměli ani na nás samotné. Aniž bychom si to uvědomovali, aniž bychom na to upozorňovali, aniž bychom se tomu bránili, ztrácíme naše soukromí a rychle ztrácíme i naše základní lidské svobody.

Upřímně řečeno, rodí se kybertotalita, na které se aktivně, nebo svojí nečinností podílejí nejrůznější státy světa, včetně těch, které označujeme za vzory demokracie. Natož pak ty totalitní. Takovým krásným příkladem je zatím experimentální čínský systém sociálního kreditu, který hodnotí, jak dobrý, prospěšný a poslušný je čínský občan. Výsledné skóre může ovlivnit to, zda vám bude povoleno cestovat vlakem či letadlem, v jaké třídě, zda získáte lépe placenou práci či vyhrajete výběrové řízení. Intenzivně se také používá i v souvislosti s aktuální pandemií.

V menším měřítku, ale podobné kreditní systémy pak zavádějí mnohé společnosti. Soukromé společnosti. Bohužel tohle ale není problém jenom Čínské lidové republiky. Používáme-li Facebook nebo Messenger, dáváme jiným informaci, kde se nacházíme, kde jsme se pohybovali a o co jsme měli zájem. Totéž dělají nejrůznější mobilní hry nebo aplikace, do kterých byste to ani neřekli, např. antivirové programy nebo seznamovací služby.

Záznamy o nás vznikají, i když nejsme uživatelé dané služby, dokonce i když se tomu aktivně bráníme. Pravdou je, že soukromí, nebo vládní správci těchto dat o nás vědí často mnohem víc než my sami o sobě. Dokonce se trošku nadneseně uvádí, že mobilní telefon nás zná lépe než my sami sebe. Neustále tak vznikají vzorce našeho chování, nákupních zvyklostí, sociálního zařazení, toho, kde se často pohybujeme, co čteme, jaká témata nás zajímají, s kým se známe. Generují se informace a predikce našeho zdravotního stavu nebo nálady, nebo třeba toho, po čem toužíme.

Jenom abyste měli představu, pouhým používáním tlačítka „to se mi líbí“ na Facebooku lze podle jedné z vědeckých studií s vysokou mírou přesnosti odhadnout vaši sexuální orientaci, etnický původ nebo to, zda jste křesťan nebo muslim. Dokonce profilováním fotografií, které tam vkládáte, je Facebook schopen, nebo respektive firmy, které s těmito daty nakládají, je schopen určit, jak drahé oblečení máte na sobě a ve Spojených státech třeba odhadnout, jestli jste demokrat nebo republikán.

Bankovní společnosti mohou např. rozhodnout o poskytování půjčky, aniž by ji předem posoudil člověk. Systémy jsou totiž schopny udělit kredit danému člověku, schopnost splácet, na základě jeho předchozího chování. Samozřejmě, máme tady GDPR. To ale lze uplatňovat pouze v rámci Evropské unie, ale počítačová síť internet, stejně jako internet věcí, je globální problém. Monitorování lidí je totiž velmi detailní a dlouhodobé. Podílí se na něm takové společnosti jako Google, Microsoft, Apple, Twitter, Spotify a především Facebook. Se dvěma miliardami uživatelů a s celosvětovým pokrytím. Facebook je navíc přítomný v podobě různých tlačítek na webech, a tak je téměř v každém mobilu. Takže v podstatě má informace o všech uživatelích internetu, i o těch, co Facebook nepoužívají.

Jelikož se jedná o americkou společnost, je na ni evropská legislativa prakticky bezzubá. Jakkoli jsou snahy o regulaci, dokonce i společnost je nějakým způsobem následuje, ale nedělejme si iluze, všechny naše digitální stopy někde zůstávají. Vyhledávač Google dnes rozhoduje nejen o pořadí výsledků ve vyhledávání a tím i návštěvnosti webových stránek, ale má také sílu v prosazování nových technologických standardů, případně etických pravidel. Navíc je společně s Microsoftem, Amazonem, Facebookem, Intelem, IBM a Applem základním stavebním kamenem technologické dominance Spojených států ve světě, přičemž jsou zároveň velkými zaměstnavateli a plátci daní, tudíž je nikdo příliš nereguluje.

Některé z těchto společností profilujících lidi, nás, pak data prodávají dál. Některé je používají pro svůj cílený marketing, v jiných případech k ovlivňování veřejného mínění, k politickým kampaním, sociálnímu inženýringu apod.

Dokonce jsou tendence tvrdit, že sociální sítě jsou schopny samy rozhodnout, které tvrzení je pro nás správné a které ne, co by mělo být zviditelněno a co ne. To je podle mého názoru skutečně cesta do pekel. Ostatně cenzurních zásahů jsme už byli svědky v minulosti mnohokrát.

Bohužel, není to jenom problém u privátních zpracovatelů dat. Svoje soukromí vyměňujeme za sliby stále větší bezpečnosti ze strany státu. Rakousko, Tchaj-wan, Polsko, Singapur nebo Velká Británie, to jsou případy zemí, které využívají, nebo využívaly mobilní telefony svých občanů k mapování, jak se šíří nemoc covid-19, nebo k ověřování, jak zabírají epidemiologická opatření.

Trasování, původně dočasné, se přitom může stát trvalým. Viz třeba události v Izraeli, kde byla tato možnost soudně napadnuta.

V jednom z případů např. vznikla aplikace monitorující lidi v karanténě s povinností každý den v náhodných časech přijmout jednu či více SMS s výzvou, aby se uživatel vyfotil doma. Pokud do nějakého časového limitu nový snímek neodeslal, byl to signál pro policii, aby ho zkontrolovala. V jiném případě bylo nutné s mobilem obejít svůj byt, abyste oskenovali svoje bydliště a vytvořili cosi jako digitální otisk. V každém bytě je totiž podle tvůrců aplikace unikátní mix signálů z Wi-Fi, mobilních sítí či bluetooth.

Pod záminkou ochrany před možným nebezpečím vznikají a realizují se koncepty vedoucí ke kybernetické totalitě. Desítky milionů kamer po celém světě dokáží na základě biometrických znaků identifikovat a sledovat pohyb konkrétních lidí. Je jen otázkou dostatečně výkonné výpočetní kapacity zvládnout v přímém přenosu kontrolovat pohyb většiny lidí, jednoho města nejdříve, potom jednoho státu a nakonec celé planety.

Mnohé státy svět aktivně sbírají otisky prstů a podoby očních duhovek cizinců, když jdete přes celnici nebo přes hraniční přechod. Z těchto dat, například z podoby vaší oční duhovky, lze vyčíst například váš zdravotní stav, nebo to, jestli užíváte drogy, aniž byste o tom věděli. Biometricky lze rozlišovat lidi podle rytmu a způsobu psaní na klávesnici nebo žilkování na ruce, nebo třeba i podle vaší vůně. Každý člověk má charakteristickou vůni.

Pokušení digitálně dohlížet na své občany a ovlivňovat jejich mínění, ať už z jakýchkoli důvodů, je obrovské. Nějakým způsobem jej praktikuje téměř každá země. Jak známo, Čína postavila softwarovou zeď, díky které cenzuruje internet a sbírá obrovské množství dat nejen o svých občanech. Nicméně není to jenom Čína. Spojené státy americké, zřejmě ve spolupráci s Velkou Británií, Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem, provozují globální odposlouchávací síť, původně obrannou, nyní pro marketing soukromých i komerčních komunikací včetně průmyslové špionáže.

Tohle není poplašná zpráva nebo nějaká fake news, hovoří o tomto systému zpráva pro Evropský parlament z roku 2001.

Systém existuje již přes půl století a je zřejmě schopen pojmout významnou část jakékoli komunikace prostřednictvím elektromagnetických vln. Jedná se o stovky milionů datových záznamů denně, včetně zašifrované komunikace nebo zpráv vysílaných pod mořskými optickými kabely. Proč to tady všechno říkám? Orwellův Velký bratr už dávno není utopií, ba co víc, velkých bratrů je celá řada, státních i soukromých, na východě i na západě, na severu i na jihu. Někteří nás jen sledují, jiné aktivně mění naše názory nebo chování nás samotných. Proto vás prosím, podpořte tento návrh, jelikož nám dochází čas. Mějte na paměti, že i když naši pozornost většinou směřujeme jiným směrem, již dávno jsme ztratili naše soukromí a rychle ztrácíme i základní svobody. V brzké budoucnosti to bude zřejmě bohužel ještě mnohem horší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším, kdo se hlásí do rozpravy, je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem chtěl velmi poděkovat všem, kteří přinesli toto téma dnes do Senátu.

Můj předřečník brilantně shrnul šíři problému, který máme dnes na stole a který neřešíme zdaleka poprvé. Začíná to tím, že nám někdo online poradí, kam kliknout, aby nám zkrátil hledání. Zkouší nám potom nabízet řešení, ale kde je ta hranice mezi nabídkou a aktivním ovlivňováním našeho rozhodování? Kde potom vede hranice mezi svobodou nabídky a diskriminací? Kde začíná nárok na absolutní ochranu soukromí a kde končí marketingový sběr informací o uživatelích, o zákaznících nebo o voličích? Kde začíná šmírování a kde je právo na spravedlivý proces a na obhajobu?

Pokud se pohybujeme na veřejném prostranství, kde jsou instalovány kamery, takzvaně z důvodů zvýšené bezpečnosti, kde začíná policejní stát, a může to být samozřejmě i rozhodnutím soukromých společností, kdy nás bude vytahovat z davu, zkoušet identifikovat podle tváří nebo podle biometrických znaků, se kterými, tak jak známo, jsme všichni tak trochu podezřelí? Kde končí svoboda toho závratného prostoru a kde se potkává s naší svobodou myšlení a kde začíná cenzura?

Zdá se mi, že skutečně mluvíme o něčem velmi závažném, protože za pomoci umělé inteligence se mohou dnes, jak známo, vytvářet také falešné, cíleně zfalšované zprávy. Masivně průmyslově se vytvářet propaganda. Začíná být nemožné rozlišit realitu od těch hlubokých manipulací nejen s textem, ale i s obrazem nebo s hlasem.

Nedávno mě zaujala zpráva, že jedna z největších světových firem shromažďuje data, shromažďuje obrovskou banku informací o pacientech, kteří prošli nejrůznějšími testy. Tahle firma se jmenuje BGI. Sbírá vzorky v celém světě. A protože sídlí v Číně, v rozporu s GDPR a ochranou soukromí a práv pacientů provádí sekvenování genomu, například za účely vojenství. Tohle bychom mohli brát jako sci-fi. Tahle firma ale prostřednictvím jedné ze společností ze známého svěřenského fondu našeho pana premiéra sbírá také informace u nás v našich nemocnicích nebo laboratořích. Co s tím? Zdá se mi, že musíme právě toto veliké téma přinášet, vyhodnocovat dopady rozvoje technologie, požadovat transparentnost, hlídat odpovědnost, kdo za tato data odpovídá a podle jakých pravidel se tam rozhoduje. Vyžadovat, aby nejenom privátní firmy, privátní operátoři, ale i veřejné instituce skládaly účty. Parlament je k tomu tím místem, kam bychom měli přicházet.

Právě na evropské úrovni, kde platí pravidla jednotného trhu, se ukazuje, že je zřejmě ta optimální úroveň, kde bychom měli na těchto věcech pracovat. Proto jsem chtěl poděkovat evropskému výboru, že toto téma sem přináší, a panu ministrovi poděkovat za to, jak nám vysvětlil, s jakou prioritou k této otázce rozvoje umělé inteligence přistupuje dnešní vláda. Je to jistě dobře, ale my musíme z toho učinit prioritu i pro nás, kteří kontrolujeme, zda některé technologické vynálezy náhodou nejsou jako ti džinové vypuštění z lahve, které tam bude hrozně těžké vracet nazpátek.

Mluvíme o ochraně dat každého z nás, o ochraně soukromí, o ochraně základních práv a svobod. O důrazu, aby ten svět offline, ten svět kamenných institucí, měl také odpovídající rozměr v online světě. Tak nás to vede k otázce, co je vlastně člověk? Jestli bereme člověka jako partnera, nebo jako někoho, koho stačí jenom sledovat, protože vypadá podezřele? Je pro nás člověk uživatel, zákazník, nebo se vrátíme do ideálu republiky, kde je pro nás člověk přeci především občan? Občan, to je vlastně suverén. V tomto smyslu je toto téma tématem, které sluší parlamentu. Proto jsem tak rád, že o něm dneska tady můžeme mluvit. Jak říkal můj předřečník, rozhodně to není poprvé a rozhodně to není naposledy. Ta antropologická otázka, co je člověk, právě v kontaktu se světem moderních technologií a raketovým rozvojem umělé inteligence, má svoji plnou hodnotu a svoje plné místo. Je to otázka výsostně politická, patří do parlamentu a děkuji všem, kdo ji sem dnes přinesli.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nehlásí, proto rozpravu ukončuji. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Pana ministra? Nechce se vyjádřit k rozpravě. Děkuji. Zpravodaj? Přeje si vystoupit k právě proběhlé rozpravě? Taky si nepřeje vystoupit. Děkuji, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Já svolám znělkou všechny kolegyně a kolegy.

Je tady požadavek na vytažení karet. Čili já dávám reset.

Pro nově příchozí, byly vytažené karty, čili znovu je zasunout. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Jiří Dušek. V sále máme přítomno 48, 49, ještě to stoupá, senátorů a senátorek. Kvórum máme zatím 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Pan předseda měl malinké problémy, ale odhlasoval...

Při hlasování č. 33 registrováno 60, kvórum 31, pro bylo 57, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen. Tímto je tento bod přijat a děkuji předkladateli i zpravodaji a bod končím.

My se vystřídáme. Nebo, pane předsedo, mám pokračovat ještě i s dalším bodem?

Já tady klidně vydržím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je bod č. 9, senátní tisk č. K 046/13,

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšování právní úpravy: společně v zájmu lepší tvorby právních předpisů

Tisk EU č. K 046/13

Bod, který měl původně přednášet pan předseda vlády ČR, přednese v zastoupení pan vicepremiér Havlíček. Prosím, pane vicepremiére, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Já to opět vezmu trošku rychleji. Mám zde napsáno, že před vás předstupuji jakožto spolutvůrce politik. Ale nevím, jestli to nebylo myšleno na někoho jiného, kterým záleží na posílení kultury tvorby politik, ale takto to bylo přesně napsáno.

V každém případě tato agenda regulace pokrývá celý politický cyklus. Oblastmi, kterých se to týká, je sdílené úsilí v oblasti lepší regulace, lepší komunikace, interakce se stakeholdery, širokou veřejností, zlepšení stávajících nástrojů, hodnocení dopadů ex-ante, přezkum, výhled a tak dále, větší transparentnost nebo zavedení nových nástrojů pro zjednodušování a snižování zátěže. Obecně s cílem zlepšení kvality právní úpravy Evropské unie klade toto sdělení důraz na potřebu většího zapojení všech hráčů, a to na všech úrovních zákonodárců, vnitrostátních, regionálních orgánů, stakeholderů, široké veřejnosti. Jde o strategický dokument.

Určité operační aspekty sdělení budou srozumitelnější až po zveřejnění revidovaných pokynů pro zlepšování právní úpravy a toolboxu.

Pokud jde o sdílení úsilí v oblasti lepší regulace, sdělení opakovaně vyzývá Evropský parlament a Radu k posuzování a dokládání dopadů jejich pozměňovacích návrhů.

Co se týká transparentnosti, Komise vylepší své rejstříky, portály, vzájemnou provázanost, zpřístupnění, hodlá Komise rovněž oslovit Evropský parlament a Radu, aby zřídily společný rejstřík faktických podkladů, společný legislativní portál atd.

Ve sdělení je rovněž zdůrazněno četnější provádění přezkumu účelnosti, zpětné hodnocení celých oblastí politiky atd. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za pozornost a prosím, abyste případně projednali toto sdělení Komise. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím, abyste zaujal místo zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 046/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Mikuláš Bek. Já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně a kolegové, tato materie je Senátem projednávána pravidelně. Je takové povahy nebo takové míry obecnosti, že máme na vybranou buď raději vzít taková sdělení pouze na vědomí, anebo se jim věnovat relativně důkladně.

Senát se historicky touto materií byl ochoten zabývat proto, že mu leží na srdci kvalita právní úpravy i na té evropské úrovni, proto náš výbor přijal poměrně obsáhlé usnesení, které se vrací k celé řadě připomínek a výhrad, které Senát formuloval v minulosti, protože ty připomínky podle našeho soudu dosud nebyly dostatečně vzaty v potaz. Také ten návrh toho usnesení část svých závěrů obrací vůči vládě, která se relativně chladně staví nebo skepticky staví k nově deklarované zásadě, podle které by na evropské úrovni vždy přijetí nového předpisu mělo být doprovázeno zrušením jiného předpisu. Sama Evropská komise ale počítá s velkou mírou flexibility při aplikaci tohoto opatření. Jen si dovolujeme poznamenat, že by bylo krásné, kdyby i na národní úrovni v legislativě byly přeci jen vytyčovány cíle, které by třeba mířily ke zpřehlednění a zjednodušení legislativy. Také se jeden ten závěr obrací směrem k vládě ve věci hodnocení dopadů těch evropských regulací po přijetí finálních podob těch legislativních aktů na úrovni evropské, protože zpravidla hodnocení dopadů předchází přijetí té legislativy, pak dochází k různým modifikacím, ať už na úrovni Evropského parlamentu nebo Evropské rady. Ale na konci toho procesu chybí zhodnocení průběhu a dopadů specificky pro Českou republiku. Jinak ale ve své většině to usnesení podporuje vládní pozici. Já vás prosím o podporu toho usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. S tím, že tím pádem ani pan předkladatel, ani pan zpravodaj nemají, k čemu by se vyjadřovali. To znamená, můžeme přímo hlasovat o usnesení, jak nám ho popsal pan předseda evropského výboru Bek a jak máte uvedeno v senátním tisku K 046/13/02. Před hlasováním spustím znělku.

Aktuálně přítomno 59 senátorů, kvórum 30. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření k přednesenému návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při kvóru 32 a při hlasování č. 34 pro 58, návrh usnesení byl schválen.

My přistoupíme k dalšímu bodu. Je to

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh

Tisk EU č. N 047/13

Opět poprosím pana místopředsedu vlády Karla Havlíčka, který zastoupí předsedu vládu, kterého jsme tady už velmi dlouho neviděli, aby nás seznámil se senátním tiskem č. N 047/13 a N 047/13/01. Prosím, pane vicepremiére.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji. Takže ještě jeden bod...

Dovolte, abych vám představil návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady atd. Na základě proběhlých analýz Komise a následně schválené Bílé knihy byl vytvořen návrh takzvaného dotčeného nařízení, který vychází ze skutečnosti, že zatímco subvence poskytované členskými státy Unie jsou regulovány pravidly veřejné podpory, subvence ze třetích států této regulaci nepodléhají. Jejich aktivity tak mohou mít negativní dopad na vnitřní trh.

Ten návrh má za cíl narovnat podmínky této soutěže hospodářské tím, že poskytuje Komisi pravomoc vyšetřovat finanční příspěvky poskytnuté třetími zeměmi, a to společnostem, které vykonávají hospodářskou činnost na vnitřním trhu. Pokud Komise zjistí, že zahraniční subvence narušuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, může uložit opatření, která napraví tyto nežádoucí dopady. Zároveň potom stanoví, že zahraniční subvence, jejíž celková výše nepřekročí 5 milionů eur během tří po sobě jdoucích fiskálních let, pravděpodobně nezpůsobí narušení vnitřního trhu.

Naše země se ztotožňuje se záměrem navrhovaného nařízení, souhlasíme, že je třeba napravit současný stav. I subvence poskytované členským státům Unie jsou regulovány pravidly veřejné podpory, zatímco subvence ze třetích států této regulaci nepodléhají. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane předkladateli. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 047/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, kterého nevidím.

Poprosím tedy jeho zástupce, dívám se na předsedu VEU, který by nás tady seznámil se zpravodajskou zprávou. Je to možné? Není to možné? Výborně, děkuji, pan předseda výboru je vždy připraven, když není Čunek, je Bek. Prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Dámy a pánové, k tomuto materiálu VEU přijal usnesení, které je poměrně stručné. V zásadě opět podporuje vládní pozici, také podporuje ten názor, že není nezbytné posilovat rozhodující kompetence Evropské komise v této věci. V zásadě souhlasí s tím záměrem zajistit rovné soutěžní prostředí pro všechny subjekty působící v rámci EU. Zase vás prosím o podporu tohoto usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám, vážený pane předsedo, velmi děkuji, prosím, abyste v zastoupení se posadil ke stolku zpravodajů, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Je další bod, předtím, než budeme o návrhu hlasovat... Takhle, zeptám se, předpokládám, že pan předkladatel ani pan zastupující zpravodaj se nechtějí vyjádřit? Přesto předtím, než budeme hlasovat, znovu spustím znělku, neboť vidím, že senátoři odcházejí a přicházejí.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum 32. Spouštím hlasování k přednesenému návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, při hlasování č. 35, pro 58, návrh byl schválen.

Dalším bodem, který tady s námi, a poslední, který s námi pan ministr ještě absolvuje, je

 

Informace místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu o účasti kandidátů ČSSD na kontrole Státního úřadu inspekce práce v Krupce na Teplicku

Prosím paní navrhovatelku, senátorku Miroslavu Němcovou, aby se ujala úvodního slova. Zároveň prosím pana zpravodaje Nytru, aby se posadil ke stolku zpravodajů. Prosím, paní navrhovatelko, máte slovo.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, nejprve dovolte, abych vám poděkovala, těm, kteří jste hlasovali pro zařazení tohoto mimořádného bodu. Jsem si vědoma toho, že dnešní jednací den byl dlouhý...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Paní navrhovatelko, já se omlouvám, prosím kolegy senátory, aby se ztišili a poslouchali navrhovatelku, neboť na tento bod se dopředu nemohli připravit.

Senátorka Miroslava Němcová:  Máme před sebou ještě dlouhý program zítra, chápu, že to je taková věc, která asi ne každému se líbila, zařazení tohoto bodu, ale přesto podle toho, jak jsem s některými z vás mluvila během dne, zaznamenali jsme zprávy, které nás zneklidnily. Využívám proto přítomnosti místopředsedy vlády, pana ministra dopravy Karla Havlíčka, a průmyslu a obchodu, promiňte, abych získala i jménem vaším nějaké informace nebo jeho náhled na to, co se stalo. Pro přiblížení...

Včera, tedy 20. července, se podle informací, které jsme měli možnost přečíst si v médiích, uskutečnila kontrola Státního úřadu inspekce práce v jedné z firem v Krupce na Teplicku. Akce se mělo zúčastnit 20 úředníků a 20 policistů. Čerpám z veřejných zdrojů tyto informace. Zúčastnila se jí také ministryně práce Jana Maláčová a kandidát do voleb do Poslanecké sněmovny za ČSSD Martin Stropnický.

K průběhu této akce se v médiích vyjádřil vlastník firmy, popisuje ji jako chaotickou, kdy část účastníků té kontroly ani netušila, v jakém provozu, v jaké firmě se nacházejí. Ve firmě, která vyrábí žiletky, jak jsem se dočetla, padaly dotazy, zda vyrábějí auta... Asi ta příprava na tu kontrolu byla velmi specifická, nevím, jaké lepší slovo pro to mají.

Dále říká pan majitel firmy, že ty jednotlivé skupiny se tak rozprskly v té jeho firmě, v tom provozu, kontrolovala jedna to, co už zkontrolovala druhá, neměly o sobě přehled, kde zasahují policisté, kde zasahují tedy úředníci úřadu inspekce práce... A že to bylo celé velmi zvláštní, že se nekoordinovaně pohybovali v prostoru, ve zmatku a chaosu, opakovali kontroly na jednotlivých pracovištích.

Je to pro mě opravdu neskousnutelný případ toho, jak zachází státní moc s lidmi, kteří zaměstnávají jiné, odvádí daně našemu státu, podílí se na tom, aby i v době po covidu jsme se ekonomicky zmátořili. V této době, kdy řadu ran sčítáme, na sobě, individuálně, v rodinách, na zdraví, v podnikání, ve veřejných financích, městech atd., nenapadne paní ministryni práce Maláčovou nic lepšího než vyhlásit akci, která se jmenuje podle ní Férová práce, což je nějaký marketingový tah, nevím, kdo jim to nakukal, který specialista ji k tomu vybídl, ale prostě takhle tu akci nazvala. Pozoruhodné je na tom také to, že šla sama, navlékla si tu bundičku, vzadu má nějaký nápis „inspektor práce“ nebo něco takového, šla sama na tuto kontrolu. Nevím, paní senátorky a páni senátoři, zda si umíte představit, teď v tuto chvíli, každý jednotlivě z vás, že se seberete, z nějakého hnutí mysli, ráno přijdete do jakékoli firmy, živnosti, obchodu, bez ohlášení, bez dovolení se, bez pozvání, prostě nějakým způsobem projdete vrátnicí, já si neumím představit, jak bychom to my udělali, my asi ne, ale paní ministryně je nějaký nadčlověk, nebo členové vlády se za ně považují, ta tedy má pocit, že může do jakékoli firmy, kdykoli se jí zalíbí, bez jakéhokoli aviza vtrhnout a dělat si tam, co se jí zlíbí, a udělat si z toho ještě nějakou marketingovou kampaň.

Mě by tedy zajímalo a poprosila bych teď pana místopředsedu vládu, protože je místopředsedou vlády, nemůže říct, že ho to nezajímá, nemůže říct, že vláda od tohoto dává ruce pryč, že on s tím nemá nic společného, že to je věc ČSSD, že oni za to prostě nemohou... Mě by zajímalo, zda může existovat z vašeho pohledu, vážený pane místopředsedo vlády, nějaké oprávnění pro člena vlády, aby si bez toho předchozího ohlášení vynutil vstup do jakékoli firmy v naší zemi bez toho, že by o ní sám majitel, o takové návštěvě, věděl. Zajímalo by mě, o jakou akci šlo. Já bych chtěla vědět, jestli jde o volební akci, když tam tedy byl pan Martin Stropnický, který je kandidátem za ČSSD do Poslanecké sněmovny... Zkuste mi někdo říct, co tam tento člověk dělal, z jakého titulu tam byl. On je úředník, on může kontrolovat jakoukoli firmu? Kdokoli se z ulice může sebrat a může říct: Mně se nelíbí, mám podezření, že vy jste nějaká divná firma, já jdu k vám, já si tady zkontroluji, jestli vaši zaměstnanci mají stanovenou pracovní dobu takovou nebo makovou, jestli dostávají plat takový nebo makový, jestli to řádně vykazujete ve všech svých evidencích, jestli podáváte všechna hlášení patřičným úřadům... Může to někdo udělat jen tak ze své vlastní vůle? Takhle si počíná prostě gang mafie, naprosto nezodpovědně, bezohledně. Nemám pro to slov. Já jsem z toho šokovaná, z tohoto kroku.

A teď pokud jde o volební akci, čemuž by nasvědčovala účast Martina Stropnického, tak jak se k tomu postavíme? Jak se k tomu postaví vláda? To opravdu... Ministr průmyslu a obchodu, kterému má ležet na srdci to, aby náš průmysl šlapal, obchod jel, firmy mohly fungovat, tak se bude dívat na takovouto naprosto zvůli, kde paní ministryně sebere kohokoli, kdo za ni kandiduje, myslí si, že jí to přinese body, vezme si vestičku, napíše Férová práce a vyrazí do akce? Vy se na to budete jenom tak dívat?

Nebo mi vysvětlete, že šlo o pracovní povinnosti paní ministryně, že to vyplývá z jejích kompetencí, z její agendy, že to takto běžně i vy třeba sám děláte, že prostě nečekán, nezván, otevřete dveře, jsem tu a budu u vás bydlet.

Zajímalo by mě, když paní ministryně oznamuje, že tato akce Férová práce bude pokračovat u dalších asi 60 zaměstnavatelů, Martin Stropnický avizuje, že se všech těchto akcí spolu s ní i nadále bude zúčastňovat, tak jak se to kloubí s tím, jaké on tam má pracovní postavení, jak se to kloubí s tím, zda ona dělá nebo nedělá kampaň, jak my na to máme jenom tak přihlížet a říct: Tak s tím nic nenaděláme... Nebo můžeme chtít po vládě, aby se chovala seriózně a zodpovědně, tlačit ji k tomu, aby prostě takovouto zvůli zatrhla? Já si myslím, že to musíme udělat, že ta příležitost dneska nastala, abychom to takhle nahlas řekli. Mělo by nás také zajímat, zda paní ministryně porušila či neporušila své kompetence, zda například nedošlo z její strany, nebo ze strany Martina Stropnického, k porušení zákona. V médiích se objevují odkazy na možný trestný čin dle § 328 trestního zákoníku, přisvojení pravomoci úřadu, což tedy v případě Martina Stropnického bych tak viděla úplně jednoznačně, protože člověk bez jakéhokoli oprávnění přijde a kontroluje tam zaměstnance, dožaduje se všech výhod nebo plnění všech povinností ze strany zaměstnavatele vůči němu, když žádné oprávnění nemá.

To jsou v rychlosti nahodilé otázky, chci, aby zazněla jednoznačně výhrada proti tomu, aby se takto státní moc k našim zaměstnavatelům chovala, aby se chovala jako naprosto nadřízený, nikoli jako partner, aby tuto zvůli, kterou terorizuje tu podnikatelskou sféru svou nekompetencí, nebudu už ani odkazovat na to, že v době covidu řada soudů shledala různá nařízení vlády jako protiprávní, tak jestli v tomto teroru hodlá pokračovat. To je mé úvodní slovo.

Připravila jsem ve spolupráci s některými kolegy návrh usnesení, který vám byl rozdán, vážené kolegyně a kolegové, na stoly, poprosím vás, abyste si tam škrtli slova „předsedy Strany zelených“, protože Martin Stropnický byl předsedou Strany zelených, ale již jím není, tak abychom toto měli v pořádku. Návrh usnesení máte před sebou. Tolik na úvod mé slovo. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní navrhovatelko. Zpravodajem byl určen pan senátor Zdeněk Nytra. Pro formu se ho ptám, zda chce vystoupit, neboť ale nebyl tisk dopředu projednáván, tak to nepředpokládám, je tady proto, aby sledoval rozpravu a případně potom nás seznámil s tím, jak rozprava probíhala, o čem budeme hlasovat. To znamená, nyní otevírám rozpravu, upozorňuji, že pokud chceme o tom usnesení hlasovat, musí být v rámci rozpravy načteno. Ptám se, zda se do rozpravy někdo hlásí? Paní senátorka Němcová, prosím... Jestli má pan ministr přednost, tak bych toho využil. Prosím, pane ministře, druhá přihlášená je paní senátorka Němcová.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Já už jsem zde dlouho nebyl, tento bod, s tím jsem úplně nepočítal...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane ministře, vaše záda už znám velice dobře, ale zatím jsem neviděl záda pana premiéra letos...

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Já tady už obhajuji průmyslové aktivity, dopravní aktivity, za pana premiéra jsem tady dneska představoval body, vědecké aktivity... Teď jste mi ještě přišili ministerstvo práce a sociálních věcí. Jestli je to třetí resort, tak...

Já vás asi zklamu. Mně se to těžko hodnotí, ne snad proto, že by člověk neměl žádný názor. Ono to zní možná hloupě, já jsem to opravdu nevěděl. Jak to teď před chvílí zaznělo, tak jsem si to rychle vygoogloval, zjistil jsem, že paní ministryně byla v nějakém podniku, je to z médií. Ty otázky jsou asi relevantní, těžko se tomu v tuto chvíli nějakým způsobem oponuje, nejsem si jistý, jestli je to ten správný adresát. Vím, že můžete říct, že jsem vicepremiérem vlády, mám jednat pohotově, ale zase objektivně řečeno bych měl mít asi nějaké podklady, měl bych si zjistit, kdo a kde byl, přiznám se, že ani přesně nevím, co tento úřad, který tam byl, resp. s ním byla paní ministryně, nebo aspoň jsem se to dočetl, co všechno má kontrolovat, jaká má pravidla, jak se tam má hlásit, jak se tam nemá nahlásit... Z mého pohledu, pod mým resortem jsou, rychle si vybavuji, tuším, že dva tyto úřady, pod MPO je to Česká obchodní inspekce a Státní energetická, nikdy jsem s nikým nikam nevyjel. Myslím si, že má každý právo na to zkontrolovat jakoukoli firmu, pokud postupuje zákonně, pokud postupuje tak, jak postupovat má. Nevím, jestli se tam má chodit s tím, že se má nahlásit nebo je cílem se tam nenahlašovat... To opravdu nevím, co tam má nastávat, jakou formou se to má dělat. Ale já osobně se u toho nefotím. Zaprvé na to nemám čas, za další se domnívám, že tyto věci si mají dělat odborníci, ten ministr potom se má nějakým způsobem hlásit k tomu, jaký je tam výsledek či není tam výsledek.

Na první pohled se mi to zdá, ano, do značné míry jako marketingová akce, popravdě řečeno, i toto se mi trochu zdá jako marketingová akce, šikovné využití toho, že se zase může opozice ozvat, něco odsoudit, takže ono je to v tomto případě marketing asi ze všech stran. Ale beru, že tady je nějaký návrh, který asi bude přijat. Pochopitelně vláda se tím bude řídit. Určitě k tomu dá stanovisko. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, zatím se s přednostním právem přihlásil pan senátor, 1. místopředseda Senátu Růžička. Ale pokud paní senátorka je přihlášena, byť tak učinila pouze ručně, což jednací řád umožňuje, nyní prosím, paní senátorko.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji ještě jednou za slovo, nyní se odkáži na ten návrh usnesení, který máte před sebou, prosím ještě o opravu jména. Matěj Stropnický, mám tam Martin... Matěj Stropnický. Byla jsem upozorněna. Tak abych neudělala chybu. Ale myslím, že nemusím to usnesení... Musím to přečíst? Tak.

Návrh usnesení Senátu k informaci místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu o účasti kandidátů ČSSD na kontrole Státního úřadu inspekce práce v Krupce na Teplicku.

Senát

I. žádá vládu ČR o stanovisko ke konání a roli ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a kandidáta ČSSD do voleb do Poslanecké sněmovny Matěje Stropnického, při kontrole prováděné Státním úřadem inspekce práce dne 20. července 2021 v Krupce na Teplicku a zveřejnění tohoto stanoviska,

II. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády ČR a požádal jej o odpověď v nejkratším možném termínu.

Tolik text usnesení, návrhu usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní senátorko, dalším přihlášeným do rozpravy, zatím posledním, je Jiří Růžička, prosím, pane senátore, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, hezký pozdní večer. Tři malé poznámky.

První poznámka je spíš odpověď na dotaz paní senátorky Němcové, že neví, kdo to paní ministryni Maláčové nakukal, pan Matěj Stropnický se tím pochlubil, že to byl on, kdo přišel s tím nápadem. To není poznámka, spíš odpověď.

Druhá věc, vůbec se nedivím panu ministrovi, že tím byl trošku zaskočen, vůbec bych nechtěl být v jeho roli, protože to je velice nepříjemná situace, ale jak už paní senátorka naznačila, přece jenom on je ministr průmyslu a obchodu, jedná se o firmy, které dávají, řekl bych, kyslík našemu hospodářství. Zároveň bychom si ale také měli uvědomit, že tato strana je ta, která dává kyslík i vítězné straně v minulých parlamentních volbách, tedy ANO, ČSSD spolu s KSČM jim dává ten kyslík. Bez nich by to ANO asi mělo trošku složitější.

Třetí, poslední malá poznámka, která je spíš taková osobní, opravdu stejně jako paní senátorce Němcové mi to hlava nebere, když si představím, na jakých idejích vznikala ČSSD v 19. století, jako strana, která se zařazovala do evropského proudu, usilovala o vznik moderního, funkčního a sociálně spravedlivého státu, to jsou jistě věci, které neztratily nic na své aktuálnosti, tak ta strana s těmi původními idejemi v prvních volbách po vzniku Československa v roce 1920 jasně zvítězila.

Tato strana se po 100 letech dopracovala do toho, že by měla skončit v zapomenutí, pokud bude stát na skutcích a idejích, kterých jsme svědky a o kterých tady teď mluvíme. Hezký večer.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane 1. místopředsedo Senátu PČR. A protože se do rozpravy nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s proběhlou rozpravou a řekl, o čem budeme hlasovat. Byť je to asi jasné, ale je to jeho role.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. V rozpravě vystoupil pan ministr, dva senátoři. Máte před sebou návrh usnesení, s tím, že jsou tam dvě úpravy, a to přeškrtnutý text předsedy Strany zelených a, včetně té spojky, a opravené jméno pana Stropnického z Martina na Matěje, jinak to zůstává tak, jak je to předloženo v písemné podobě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Než přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení, spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum 32. Budeme hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak bylo předneseno senátorkou Miroslavou Němcovou. Spouštím hlasováním a prosím o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při kvóru 32, při hlasování č. 36, pro 48. Návrh usnesení byl schválen.

Končím tento bod, děkuji panu ministrovi a místopředsedovi vlády za to, že tady s námi strávil v podstatě větší část dne.

My máme před sebou ještě další tři body, jak jsem pochopil. To znamená, dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 116

Jedná se o senátní tisk č. 116. Prosím pana ministra Miroslava Tomana, kterého tady v českém Senátu vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý večer, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech.

Předkládaná novela provádí adaptaci českého právního řádu na nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1009, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků Evropské unie na trh.

Nad rámec adaptace uvedeného nařízení je cílem návrhu zavedení povinnosti zemědělských podnikatelů vést evidenci o množství sklizeného hlavního vedlejšího produktu, s výjimkou trvalých travních porostů. Toto ustanovení má odloženou účinnost, 1. ledna 2022, a jeho smyslem je zavedení nástroje pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti živin.

Dále je to zavedení elektronizace na výměře větší než 20 ha, podle evidence využití zemědělské půdy, podle uživatelských vztahů budou nově vést evidenci podle zákona o hnojivech povinně v elektronické podobě, zavedení nové přílohy žádosti o registraci hnojiva, kterou bude provozní řád, zařízení na využívání odpadů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. V neposlední řadě je to stanovení požadavků na příkrmiště, které může představovat riziko pro vodní zdroje.

Součástí návrhu zákona je novela zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, která reaguje na nutnost adaptace nařízení EU 2019/1009, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví bude v České republice orgánem odpovědným za oznámené subjekty ve smyslu tohoto nařízení.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou PČR schválen dne 2. června 2021. Garanční VHZD Senátu ČR projednal návrh zákona 14. července, Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova projednala návrh zákona dne 20. července 2021 s doporučením schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

S ohledem na výše uvedené si dovoluji požádat o schválení předloženého senátního tisku, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za vaši pozornost, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, která přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 116/1. K našemu překvapení zpravodajem bude pan senátor Petr Šilar. Nyní vás prosím, abyste nás seznámil s oběma zpravodajskými zprávami současně. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně, dovolte mi, abych si užil tento podvečer tři minuty slávy jako zpravodaj.

Chtěl bych připomenout, že tento pro vás většinou nezajímavý zákon je velmi důležitý pro naše zemědělce. Chtěl bych, abychom mu vyjádřili podporu, protože ten návrh byl velmi dobře připraven a naše zpravodajská zpráva je převážně o tom, co říkal pan ministr. Tak bych vám chtěl jenom přečíst doporučení, že výbor doporučuje Senátu PČR schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já jsem byl určen jako zpravodaj a předseda výboru seznámil pana předsedu Senátu s tímto návrhem usnesení.

Čili to je vše. Samozřejmě, co se týká projednání ve výboru, tento návrh byl projednán naprosto bezproblematicky, akorát s jednou poznámkou. Vysvětloval jsem tam pro některé laiky, co to je „fugál“, tak jen tady zopakuji. Kdyby vás to zajímalo, to je biomasa, to, co zbývá z bioplynky, když vykvasí ta hmota. Takže i tento zbytek se používá jako hnojivo. Používá se především jako hnojivo organické. Díky.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, seznámil jste nás jak s usnesením komise, tak s usnesením výboru. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, případně abyste potom mohl zaujmout stanovisko a rozpravu popsat. Nyní se zeptám, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje nezabývat se tímto zákonem? Není tomu tak, to znamená, můžu přistoupit k otevření obecné rozpravy.

Vidím, že se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že tím pádem není, k čemu by se pan navrhovatel, pan ministr, respektive pan zpravodaj vyjadřovali. S tím, že máme tedy jediný návrh, a to na schválení ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Pana zpravodaje ani nebudu vyzývat k řečništi. Spouštím znělku předtím, než budeme o tomto návrhu hlasovat.

Aktuálně je v sále přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum 31. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při kvóru 33 a při hlasování č. 37 pro 57. Návrh byl schválen, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Dalším bodem, kde si pan ministr Toman zahraje na pana ministra obrany, je

 

Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a Výboru regionů Akční plán pro synergie mezi civilním, obranným a kosmickým průmyslem

Tisk EU č. K 025/13

Jedná se senátní tisk č. K 025/13 a K 025/13/01. Prosím pana ministra zemědělství Miroslava Tomana, aby nás v zastoupení ministra Lubomíra Metnara seznámil s materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Ještě jednou dobrý večer, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vás seznámil s Akčním plánem pro synergie mezi civilním, obranným a kosmickým průmyslem, který představila Evropská komise v únoru 2021. Má za cíl posilovat přesně tyto zmíněné principy, zvyšování efektivity investic a efektivity užívání výsledků výzkumných aktivit a jejich aplikace v praxi. Cílem akčního plánu není jen rozvoj spin-off efektu...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, zkuste přenést své debaty do předsálí. Prosím pěkně, není potom rozumět, co pan ministr říká, jedná se o důležité sdělení. Prosím.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Děkuji. Cílem akčního plánu není jen rozvoj tzv. spin-off efektu, to jest stavu, kdy původně obranné technologie nalézají využití v civilním sektoru, ale zároveň je záměrem nastartovat i tzv. spin-in efekt. Ten spočívá v tom, že se civilní aplikace, často s nízkými náklady, využijí v obranném sektoru.

Dalším pilířem, který je z hlediska cílů definovaný akčním plánem, neméně důležitý, je rozvoj synergií mezi programy EU financovanými z víceletého finančního rámce pro roky 2021 až 2027, které tak budou využitelné i pro oblast obrany a bezpečnosti.

Zvláštní důraz v těchto programech bude, podobně jako v nástroji Evropského obranného fondu, kladen na podporu malých a středních podniků, start-upů a výzkumných pracoviště. Co se týká konkrétních technologických oblastí, které má nejen akční plán, ale i podobně zaměřené iniciativy Evropské unie soustředit, patří sem technologie bezpilotních prostředků, globálně zabezpečený komunikační systém Evropské unie a v neposlední řadě také řízení kosmického provozu.

Ve všech jmenovaných případech jde o oblasti, ve kterých je klíčové postupné dosahování strategické autonomie Evropské unie a zároveň udržování a zvyšování technologické úrovně tak, aby byla zajištěna bezpečnost a efektivita komunikace se značným přesahem zajišťování obrany členských zemí EU.

Česká republika by měla mít zájem na těchto cílech participovat, a to z jednoho prostého důvodu. Zvyšování technologické úrovně, soběstačnosti a bezpečnosti Unie je i zvyšováním bezpečnosti České republiky, respektive bezpečnostních zájmů našeho státu.

Zároveň však nabádáme ke střízlivému přístupu při vytváření nových struktur, orgánů a plánů, aby nedocházelo k přílišnému zahlcení a duplikaci stávajících iniciativ a programů. Nové iniciativy je musí vhodně doplňovat a je potřeba při jejich tvorbě vycházet ze zkušeností z předchozích iniciativ, jako je např. již zmíněný Evropský obranný fond. Ruku v ruce s tímto procesem jde také nastavení vnitrostátních procesů, struktur a legislativy. Ty je nutné nastavit tak, aby bylo možno co nejefektivněji participovat ve zmíněných programech, a podporovat tak české subjekty v jejich zapojení s co nejlepším výsledkem. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane ministře, pane předkladateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 025/13/02. Pan senátor Dušek je již připraven seznámit nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Materiál, o kterém se budeme nyní bavit, vypadá zase jako z říše sci-fi. Realita je ale taková, že v kosmickém průmyslu, a to dokonce i v tom českém, se pohybují velké finanční toky, velké finanční prostředky. Jsou to miliardy korun a více. Zároveň tento materiál je jakousi šancí pro českou vědu a techniku, byť v tom, co předkládáme a navrhujeme na základě našeho jednání, je také i připomínka jakéhosi tlaku na efektivnost a snižování administrativy, protože nárůst papírování se netýká jenom pozemských záležitostí, ale dokonce i těch vesmírných.

Jen tak pro zajímavost, ono to vypadá všechno, že je to takové někde daleko, myslím tím umělé družice a kosmický průmysl jako takový, ale realita je taková, že kosmický prostor začíná tak zhruba 80, 100 kilometrů nad námi, takže do vesmíru máme v zásadě blíže než k moři.

Nyní k projednávanému materiálu. Zabývali jsme se jím na naší 12. schůzi výboru pro záležitosti EU. Po úvodní informaci pana Tomáše Kopečného, náměstka ministra obrany, jsme přijali usnesení, které máte na stole. Zase bych ho jenom telegraficky okomentoval.

Senát pokládá kosmický průmysl za důležitý akcelerátor inovací s významem pro komercionalizaci i přenos technologií v civilní obranné sféře. Zdůrazňuje, že kosmické technologie ovlivňují náš každodenní život, na druhou stranu si můžeme ale odhlasovat, co chceme, ale přírodní zákony, respektive to dění na oběžné dráze určují především přírodní zákony. Připomínáme to, že zde v Praze se rodí Evropská kosmická agentura, která bude klíčová pro rozvoj aktivit nejen v rámci Evropské unie, ale především v České republice. Tudíž podporujeme vize strategické autonomie Evropy na tomto poli.

Považujeme za zásadní kybernetickou bezpečnost, o které jsem vlastně tady už jednou mluvil. Apelujeme na vládu, aby usnadnila účast českého průmyslu na vývoji výroby a provozu společných kosmických projektů, protože to také může skončit tím způsobem, že za naše finanční prostředky si budeme kupovat družice někde ze zahraničí. Souhlasí s pozicí vlády, že je potřeba bránit duplicitám a neefektivnímu vynakládání finančních prostředků. Připomíná dokonce zvláštní zprávu vypracovanou Evropským účetním dvorem, který připomíná, že se nepodnikly dostatečné kroky, aby byl plně zužitkován potenciál již stávajících kosmických programů a aby se také nějakým způsobem efektivněji zhodnotily velké investice, které jsou do tohoto průmyslu vkládány.

Prosím vás o podporu našeho návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, kterou právě otevírám. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a opět tady máme jediný návrh na usnesení, tak, jak ho máte v tisku 025/13/03. Předtím, než o něm budeme hlasovat, jenom pro formu se ptám pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj jedině sám k sobě. Spouštím prvně znělku.

Přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, hlasujeme o návrhu usnesení tak, jak je uvedeno v senátním tisku K 025/13/03. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

S tím, že při kvóru 32, při hlasování č. 38, pro 61. Návrh usnesení byl schválen. Děkuji panu zpravodaji za velmi pregnantní představení materiálu.

Pan ministr se převtělil do těla dalšího ministra, kterým je nyní Jan Hamáček, a pustíme se do

 

Návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 a o změně některých zákonů

Tisk č. 130

Poprosím pana Miroslava Tomana, který zastupuje pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Takže do třetice, snad naposledy dneska, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi stručně představit...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane ministře, prosím, paní kolegyně, tentokrát, i páni kolegové, prosím, běžte si povídat mimo jednací sál. Velmi prosím. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Děkuji. Dovolte mi stručně představit návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 a o změně některých zákonů.

Předkládaný návrh zákona má umožnit hlasovat v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny osobám s nařízenou karanténou nebo izolací z důvodu ochrany veřejného zdraví před nemocí covid-19.

Předložený návrh je obdobou loňského zákona, který umožnil využít stejné způsoby hlasování ve volbách do zastupitelstev krajů a do Senátu. Stejné jsou i navrhované zvláštní způsoby hlasování, tzn. u volebního stanoviště, tzv. volební drive-in, hlasování při pobytovém zařízení, které bylo uzavřeno, a hlasování do zvláštní přenosné volební schránky.

Těmito zvláštními způsoby hlasování se umožní oprávněným voličům hlasovat rovněž v místním, popřípadě krajském referendu, bude-li se konat v souběhu s volbami. Součástí navrhovaného zákona je i ustanovení, podle kterého se v případě příznivého vývoje epidemické situace zvláštní způsoby hlasování nepoužijí.

Dovoluji si vás proto požádat o schválení navrhovaného zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 130/1. Vidím, že se blíží pan senátor Zdeněk Hraba, který je zpravodajem. Prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Pan ministr popsal ve své řeči obsah tohoto návrhu zákona. Skutečně se týká možnosti, jak by mohly být uskutečněny volby v případě, že dotyčný se bude nacházet v izolaci nebo v karanténě, na podzim roku 2021 do voleb, zejména do Poslanecké sněmovny, ale samozřejmě je tam úprava i dalších voleb. Pokud bude epidemická situace k 15. září 2021 špatná, bude tedy buď nouzový stav, případně pandemická pohotovost.

Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením ústavně-právního výboru, které má číslo 79. Bylo přijato na 19. schůzi včera, 20. července 2021. Ústavně-právní výbor se usnesl na tomto znění. Výbor

I. doporučuje Senátu projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem pro projednání této věci na plénu Senátu mou osobu,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, abyste případně mohl zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Tím pádem nemá jak předkladatel, tak ani zpravodaj, k čemu by se vyjádřili. Oni souhlasně kývají. Spustím znělku a poté budeme hlasovat o návrhu na usnesení přijmout zákon ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum 32, budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při kvóru 32 při hlasování č. 39 pro 59, návrh zákona byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A protože jsme vyčerpali program jednání na dnešní den, končím i dnešní jednání. S tím, že připomínám, že zítra začínáme schůzi v 9 hodin. Začínáme body paní ministryně financí. Děkuji vám, přeji vám příjemný zbytek večera, hezkou noc a ještě hezčí ráno.

(Jednání přerušeno v 21.54 hodin.)