Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 05.11.2021

(3. den schůze – 05.11.2021)

(Jednání opět zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na pokračování 17. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omluvili tito senátoři: Petr Vícha, Lumír Kantor, Ladislav Václavec. Alena Dernerová, Ladislav Faktor, Pavel Karpíšek, Rostislav Koštial, Herbert Pavera, Jitka Chalánková, Ondřej Šimetka, Petr Štěpánek a Ladislav Kos. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 25. Můžeme pokračovat v jednání naší schůze. Zároveň vás poprosím, než přivítám paní ministryni, abyste zkusili ztlumit své hlasové projevy, nebo je přenesli do předsálí či do přilehlých prostor. Já tady vítám paní ministryni financí Alenu Schillerovou, vicepremiérku, která nám představí

 

Návrh směrnice Rady, kterou se mění struktura rámcových předpisů Unie o zdanění energetických produktů a elektřiny (přepracované znění)

Tisk EU č. N 067/13

Je to přepracované znění a jedná se o senátní tisk č. N 067/13 a N 067/13/01. Jak jsem už avizoval, prosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Paní vicepremiérko, vítejte v českém Senátu.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedo. Tak jsem tu zase po týdnu. Děkuji a dovolte, abych vás seznámila s návrhem směrnice Rady, kterou se mění struktura rámcových předpisů Unie o zdanění energetických produktů a elektřiny.

Jde o jeden z legislativních návrhů v rámci balíčku Fit for 55, který má v souladu s evropským právním rámcem pro klima výrazně přispět ke splnění cíle Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % v porovnání s rokem 1990. V souladu s tímto cílem návrh restrukturalizuje v EU minimální sazby daně energetických produktů tak, aby odrážely energetickou, environmentální a klimatickou politiku EU a nastavuje mechanismus nárůstu těchto sazeb v čase podle vývoje spotřebitelských cen v EU.

Návrh rovněž reviduje některé neopodstatněné daňové výjimky, které vedou k motivaci spotřebovávat zejména fosilní paliva. Nad rámec toho návrhu obsahuje i řadu úprav reagujících na vývoj trhu s energiemi. Jedná se např. o aktualizaci některých definic, zahrnutí nových energetických produktů do působnosti směrnice nebo o aktualizaci výčtu energetických produktů podléhajících sledování pohybu.

Transpoziční lhůta je navrhovaná k 1. lednu 2023. Zároveň jsou z objektivních, sociálních a energetických důvodů v některých případech stanovena přechodná období.

Dovolte mi rovněž vás stručně seznámit s rámcovou pozicí, kterou k návrhu zaujala vláda dne 13. října tohoto roku. Česká republika odmítá návrhy, které by mohly vést ke zvyšování cen energetických produktů a elektřiny, zvláště když se rostoucí cena těchto statků promítne do zvýšení cen výstupů ostatních segmentů ekonomiky. Dále odmítá navyšování EU minimálních sazeb daně, provázanost EU minimálních sazeb daně u jednotlivých energetických produktů a elektřiny s ohledem na jejich environmentální vlastnosti, indexaci EU minimálních sazeb, rozšiřování předmětu zdanění o nové energetické produkty, revizi současných povinných i fakultativních osvobození od daně, pokud výsledkem má být přesun položek z oblasti osvobození do oblasti zdaňované, přijímání delegovaných aktů Komise v daňové oblasti a navrhovanou transpoziční lhůtu, která nezohledňuje ekonomickou situaci.

Česká republika podporuje flexibilitu v oblasti daní, aby mohla pružně reagovat na vývoj ekonomiky, zohlední spotřebu domácností a podniků, aby byl návrh založen pouze na článku 113 Smlouvy o fungování EU, který je jediným správným právním základem v daňové oblasti.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní ministryně, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 067/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně, myslím, že poměrně věrně okomentovala, věcně, předmět tohoto tisku. To znamená, o co vlastně jde, i s pozicí vlády. Evropský výbor se těmito tisky zabýval, nejenom těmito, ale všemi tisky, které do té oblasti Fit for 55 patří, myslím, že poměrně detailně. Diskutoval hlavně o tom, jestli ta jednotlivá opatření jsou skutečně oddělena od těch druhých. Nebo jestli se máme na ta jednotlivá opatření dívat z pozice Green Dealu jako takového. Zdá se, že většinově přijal usnesení, kdy jsme přesvědčeni, že Green Deal jako takový je sice zcela jistě správný směr a dobrá myšlenka, nicméně jednotlivá opatření, tedy jednotlivé cíle nejsou rozpracovány do jednotlivých opatření, která mají plnit jednotlivé státy v daných letech. Především nejsou ani žádné dopady případové studie s ekonomickým vyčíslením v jednotlivých letech do splnění těchto cílů... Ty nejsou vůbec hotovy.

To, že to je zpracováno z pozice Evropské unie, je jedna věc, nicméně každý ze států má jiné podmínky. To budeme probírat v jednotlivých tiscích ještě dnes. Mají zcela jiné podmínky. Tady, jak jsme slyšeli z úst paní ministryně, vláda si nechce vzít nástroj, který každá vláda má. To, že v daňové oblasti chceme, aby také naše země, tzn. Česká republika, v tomto měla svou flexibilitu a nebyla svázána jednotným systémem.

Je tady pak ještě jedna záležitost, kdy daňovým systémem tady je navrhováno řešit také sociálně, řekněme, slabé občany, což výbor konstatuje, že to není vhodná záležitost, protože když si vezmete, že Česká republika má svoji sociální politiku, má k tomu vybudované struktury, s tím, že tady by vlastně některé záležitosti přešly v té sociální oblasti do té daňové. To znamená, že ve chvíli, kdy by někteří občané dostávali z titulu svého sociálního postavení jinou daň, tak se dostáváme mimo systém, který je zavedený v České republice. Tady se domníváme, proto bylo také přijato usnesení, že je nevhodné řešit dopady na různé sociální skupiny různou mírou zdanění a že tyto záležitosti musí být řešeny v rámci sociální politiky státu. Mluvíme samozřejmě za sebe, za Senát a za Českou republiku. Nechť se k tomu postaví jednotlivé státy samy, ale s ohledem na naše podmínky se nám zdá, že toto je také důležité.

Když se vrátím k tomu celkovému pojetí Green Dealu, ve chvíli, kdy dojde k rozpracování jednotlivých cílů na etapy, kdy co má být splněno, aby se ukázalo, zda tyto cíle jsou reálné nebo nereálné, jsme přesvědčeni, že každý stát uvidí ten pravý obraz dopadů, které bude muset udělat.

Vyberu si tedy nejen ten daňový, ale týká se to de facto přeneseně všech balíčků... Jestliže máme do roku 2035 přestat jezdit se spalovacími motory a má nastat elektrifikace, pro Českou republiku není vůbec zpracován postup, jak musíme posílit přenosovou soustavu, kde vezmeme zdroje, které vyrobí elektrickou energii, když do roku 2038 máme začít utlumovat uhlí, to znamená, velký zdroj elektrické energie, který takto získáváme. Zároveň ještě není vyjednána pozice o plynu a není vyjednána pozice o atomové, jaderné energii, tzn. že i tato záležitost není vyjasněna. V tuto chvíli máme tady sérii balíčků, toto je jeden z nich. Kdybychom měli per partes řešit věci, které celkově nedávají logiku pro splnění jednotlivých cílů.

Já jsem teď uvedl asi nejen tento balíček, ale i ty ostatní, protože ta usnesení se opakují. Ten důvod je jeden. Až každý stát uvidí, co bude muset do roku 2035 splnit, pak zjistí, zda je nebo není to možné. Když se podíváte, jak dlouho trvá příprava přenosové infrastruktury pro přenos energie, tzn. vysoké napětí a podobně, nebo velmi vysoké napětí, jeho umísťování do krajiny atd., kolik let je to práce, je naprosto zřejmé, že se budou muset změnit mnohé věci v České republice, i zákonné, abychom tímto směrem mohli jít.

Proto tedy máte před sebou doporučení k návrhu směrnice Rady, které bylo schváleno evropským výborem Senátu PČR. To zní takto: Navrhuje se, aby Senát konstatoval, že přijetí takto ambiciózního plánu European Green Dealu v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. Podporuje pozici vlády, která odmítá jakékoli návrhy, které by mohly vést ke zvyšování cen energetických produktů a elektřiny. Upozorňuje na nevhodnost řešení dopadů na různé sociální skupiny různou mírou zdanění. Tyto záležitosti musí být řešeny v rámci sociální politiky státu.

Žádá vládu, aby Senát do 31. března 2022 informovala, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání návrhu. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. S tím, že další výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedenými materiály zabýval. Proto se táži také, jestli chce vystoupit paní senátorka Hana Žáková? Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. My jsme se tímto tiskem zabývali hned dvakrát, a to 19. října na podvýboru pro energetiku a dopravu, kde byl ctěným zpravodajem můj kolega, pan Bazala, a pak na hospodářském výboru. Hospodářský výbor stvrdil v podstatě usnesení podvýboru pro energetiku a dopravu a navíc tam evropskému výboru vložil ještě větu, že žádá výbor pro záležitosti EU, aby rovněž důkladně posoudil soulad návrhu v rámci balíčku Fit for 55 s principem subsidiarity.

Dále určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Hanu Žákovou a senátora Jaroslava Větrovského. Jsme zde uvedeni dva, a to jenom odůvodňuji z toho, že dnes senátní delegace odlétá do Izraele. Já jsem v té delegaci a nevím, jak tady budu moct být dlouho, takže pak by mě u dalších tisků zastoupil kolega Větrovský. To je za hospodářský výbor.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní senátorko, dále materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Lukáš Wagenknecht? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já budu velice stručný. My jsme měli takovou živou debatu na našem výboru a závěr byl takový úplně ne konkrétní. Náš výbor projednal tento tisk a nepřijal žádné usnesení k tomuto tisku. Z 10 senátorů hlasovalo 5 senátorů pro a 5 proti návrhu usnesení. Pověřili mě, abych byl zpravodajem, takže je to velice stručné, pak se vyjádřím případně v obecné rozpravě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Rozprava je otevřena, jako první se hlásí pan senátor Petr Orel. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, paní vicepremiérko, dobrý den, dámy a pánové.

Já jenom ve zkratce k této materii. Podle mého názoru doporučení, které bylo přijato výborem pro Evropskou unii v této souvislosti, dokumentuje snahu některých kolegů z výboru soustředit se na přijetí odůvodněného stanoviska.

Kde je samozřejmě prostě ta argumentační paleta velmi zúžená... Ať chceme, nebo nechceme, je to víceméně politické rozhodnutí, protože již dnes je v zásadě zřejmé, že nebude dostatečný počet hlasů, ta potřebná většina, k tomu, aby byla přijata takzvaná Žlutá karta a Evropská komise se tím zabývala.

Mnohem smysluplnější je podle mého prostě přijmout podrobná, argumentačně podložená doporučení, věcně se vyjadřující k těm jednotlivým návrhům, ale také k pozici vlády. Ta pozice vlády podle mého určitě není svatá, není to žádný svatý grál.

To předmětné usnesení výboru evropského k tomu tisku 67/13 týkající se zdanění energie je vnitřně rozporné, nesladěné, protože, alespoň dle mého soudu, ve třetí odrážce bodu I.1 chceme, aby směrnice ponechala členským státům prostor pro řešení sociálních dopadů již v rámci nastavení této daně, ale zároveň v bodě II odstavec 3 se říká, že dopady na různé sociální skupiny nemají být řešeny různou mírou zdanění, ale sociální politikou. To si myslím, že se proti sobě bije. Děkuji. Já budu hlasovat proti usnesení, tak jak jsem hlasoval na výboru.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se hlásí paní senátorka, paní místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, myslím, že jste očekávali, že se přihlásím do diskuse, protože tím tématem se opravdu dlouhodobě zabývám, ale v žádném případě nemohu již na začátek říct, že jsem tím, kdo detailně a opravdu expertně všechny věci zná, nicméně měla jsem řadu jednání, která mě vedla k tomu, abych před vás předstoupila a vyjádřila se jednak k návrhu, který teď před námi leží na stolech, to je směrnice, která by měla řešit danění, ale dovolte bych, abych tak jako nakonec už zpravodaj výboru pro evropské záležitosti na tom úvodu se dotkla i celého toho balíčku, protože ono se to prolíná a je to vzájemně provázané.

Musím říct, že první dojem, když jsem se seznámila s tím obsahem balíčku, byl pro mě překvapením. To je tedy slabé slovo. Řekla jsem si, že je hodně ambiciózní a že tedy opravdu, jestli to dokážeme, to je rozsah opatření, která vstupují do všech sektorů toho, co dneska činíme v oblasti jak výroby, hospodářství, dopravy, energetiky, prostě je to... Někdo tomu říká technologická revoluce. Ono skutečně to naplňuje možná tu podstatu, to slovo toho, co před námi dneska leží.

Mechanismus není primárně založen na mechanismech trhu. Ano, to konstatovala Hospodářská komora, její prezident Dlouhý na jednání, které tady bylo, které bylo druhého, kde kolem toho balíčku byla celá dlouhá diskuse. Ano, je to pravda. Celý ten balíček si nestanoví lehké cíle. Naopak jsou to cíle velmi náročné, velmi složité.

Na jednání, které jsme měli a které jsem mohla absolvovat, jsem zaznamenala tu první zásadní výtku. Ano, není to všechno dobře připravené. Nakonec máme tu výtku, ona se objevuje i v usneseních výboru. Nemáme všechny podklady, není všechno jasné.

Ale pak je tu druhá věc. Tu je potřeba říct. Cíl, který je stanoven v Green Dealu, jsme si nestanovili my tady, že bychom se teď rozhodli, že tedy uděláme tu revoluci. Ne. Je daný objektivními skutečnostmi, které jsou doložitelné a které máme to štěstí, že jako lidé, když ti tvorové, si je můžeme uvědomit a můžeme s nimi pracovat a můžeme předcházet tomu, co by se dotklo celé naší planety.

Nevím, jestli, já tady mám řadu údajů, které bych mohla citovat, z těch podkladů, které máme jednak teď z jednání v Glasgow, které máme z panelu IPCC, nárůst hladiny moří je nejrychlejší za nejméně 3000 let. Rozloha arktického ledu je nejmenší za nejméně tisíc let. Tání ledovců je největší za posledních 2000 let. Podle Světové banky by v příštích letech, 30 letech, klimatické změny mohly přimět až 200 milionů lidí k přestěhování. Můžeme pokračovat dál v těch číslech. Můžeme udělat něco pro to a pokusit se změnit ten trend, který dopadá na nás, na naše občany, na celou Zemi. Já si myslím, že ten balíček vychází z jasných premis, řešení. Najít zdroje, které takové dopady nemají, pokud se týká energetiky, pokud se týká další výroby, snížit spotřebu, zase tam máme k tomu v balíčku další návrhy, a vyloučit ty, kde míra produkce škodlivin je největší.

Musím říct, že drtivá většina široké veřejnosti tato opatření podporuje. Podporuje nejen balíček, ale opatření, udělejte něco pro to, aby nedošlo k narůstání klimatické hrozby. Balíček, tak jak už jsem řekla, z těch principů, které jsou obsaženy v balíčku, skutečně jde tímto směrem. Já tu nejsem proto, abych beze zbytku ten balíček obhajovala. Určitě to nebude jednoduché vyjednávání a budou to zájmy různých zemí, budou to zájmy různých skupin, které tedy budou samozřejmě se prolínat do toho projednávání, a to projednávání bude pravděpodobně trvat několik let. Přitom ale víme, že toto desetiletí bude právě rozhodující. Někdo říká, my jsme měli v minulých dobách přece také doby oteplení, doby ochlazení... Jenže ten nárůst změn teploty a obsahu skleníkových plynů v atmosféře, který byl doložitelně podle měření ledovců, podle měření foraminifer a dalších, je na to spousta studií... Trval desítky tisíc let, změny těch období. Teď jsme za 100 let dosáhli to, co se dělo těch 10 tisíc let.

Jestliže nyní máme 420 ppm skleníkových plynů v atmosféře a každým rokem přidáváme 36 miliard tun, pokud to nezměníme, za chvilku to bude 500 ppm. Těch 500 ppm, ano, bylo v atmosféře naší Země, ale před 15 miliony lety, kdy o našem druhu člověka a živočiších ještě nebylo ani ponětí, ani zdání. Těžko bychom se takové situaci přizpůsobili. Je tu další informace. Ta informace je opět z Glasgow. Podle studií, pozor, čínských, evropských a amerických vědců je jasné, že pokud se proti oteplování planety nezasáhne, ocitnou se do roku 2070 přesně 3 miliardy lidí v klimatických podmínkách, které panují na Sahaře. Důsledkem by mohla být v příštích desetiletích obrovská migrace. Já se k těm informacím vracím, abychom věděli, kde jsme a co teď rozhodujeme. Je to strategické rozhodnutí, zásadní rozhodnutí, které opravdu v Senátu má být projednáno. Mně je trošku líto, že na to máme možná málo času a že se to děje v době, kdy se mění vláda a kdy jsme skutečně v jiném politickém a hektickém dění.

Teď tedy konkrétně ještě se vrátím k tomu, co je předmětem toho dnešního našeho rozhodnutí, pokud se týká konkrétního bodu. Konkrétní bod říká, že má dojít ke změně směrnice. Ta směrnice se má, jak už řekla paní ministryně, rozšířit na některé další výrobky, ale hlavně bych chtěla konstatovat to, co je známo a na čem se všichni shodují.

Současná platná směrnice má širokou škálu osvobození a snížení, které fakticky zvýhodňuje spotřebu fosilních paliv. Směrnice dostatečně nepodporuje snižování skleníkových plynů, energetickou účinnost ani alternativní paliva. Směrnice neposkytuje dostatečné pobídky pro investování do čistých technologií. Směrnice již neplní svůj primární cíl, týkající se řádného fungování vnitřního trhu. Ano, jsou tam zavedené jiné sazby, ale právě tyto sazby by měly vést k tomu, abychom ta paliva, která jsou náročná, která jsou náročná jak na to, že tedy vypouští množství škodlivin, tak náročná na to, že mají vysokou uhlíkovou spotřebu, to, co tedy vypouštíme, by měla být více zdaněna. Ta, která jsou kvalitnější i pro nás, pro naše zdraví, pro to, co chceme dosáhnout, ta by měla být méně zdaněná. Můžeme se bavit o těch detailech. Ano, na plyn je tam vyšší daň, ale na elektřinu je tam minimální sazba třeba o polovinu nižší, než my máme v současné době. Já jenom chci říct, že je tam řada těchto věcí, o kterých se má bezesporu vést diskuse. Musím říct, že jsem velmi ráda, že se objevily návrhy, které připomínají některé problémy jak tohoto balíčku, tak těch dalších, které jsou v dalších opatřeních. Nicméně nemohu souhlasit s tím, že bychom měli stanovit to, co je uvedeno v usnesení, tedy že pokud Evropská komise a ti, kteří budou rozhodovat o tom balíčku, nepřistoupí na naše požadavky, dáme právo veta. Právo veta v tomto případě jako v jediném materiálu, který je a bude před nás dnes předkládán, je možné. My tím zastavíme další postup toho, že směrnice bude změněna. To si nemyslím, že je dobře, že bychom měli vyžadovat za takovýchto podmínek právo veta. Vítám každý návrh, který upozorňuje na problematiku, která ve směrnicích je. Ano, bude to opravdu dlouhé vyjednávání, analyzování, ale výsledkem musí být dohoda, která nás povede k těm cílům, které máme a které po nás nakonec i občané požadují a které víme, že bychom měli dosáhnout. Takže právo veta, směrnice prostě padá, pokud nebude vyhověno České republice. Takový postup se mi opravdu, opravdu nezdá, že je tím šťastným.

Stejně tak si nemyslím, že zcela v pořádku je Žlutá karta. Ona je stejného charakteru. Česká republika říká, za žádnou cenu. A přitom víme, že ta směrnice není dobrá. Přitom víme, že minimálně ještě 2 roky se o tom bude jednat. Naše připomínky budou součástí obrovského balíčku připomínek, které přichází i z jiných zemí.

Domnívám se, že by bylo výborné, když přijmeme stanoviska, která budou mít konkrétní připomínky, které lze naplnit, která přispějí k tomu, abychom cizelovali a dořešili věci, které jistě dořešené nejsou, ale na druhé straně ten záporný postoj, Žlutá karta, veto nebo dokonce další některá usnesení, o kterých bude ještě řeč, to si nemyslím, že je v pořádku a že bychom takto k materiálu přistupovat neměli, protože ten cíl, znovu zopakuji, jsme si nestanovili my. Jsme v podmínkách, kdy na nás tlačí to, co jsme způsobili těmi desítkami let výroby. Ano, stalo se to, nevěděli jsme to. Teď musíme konat. S určitou mírou i rizika a věcí, které se budou následně vyvíjet. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, rád vystupuji po paní senátorce Seitlové, protože v některých věcech s ní jistě souhlasím. To, že na tak důležitý balíček máme jenom pátek, mě také irituje. Také úplně nechápu, proč jsme se nemohli sejít ve středu a ve čtvrtek, protože výbory by to zvládly, ale už jsme v této situaci. Také jsme v situaci, kdy do dneška máme dát svá stanoviska. Ale myslím si, a také s ní souhlasím v tom, že není možné, aby Evropská unie obecně, Evropa tedy, aby zůstala stát a řekla, že nic neudělá. Pro to také nejsem.

I při vědomí, kolik vlastně emisí způsobuje Evropa a kolik způsobuje Indie, Čína atd., to znamená, že my naplňujeme jenom to malé procento, někdo říká, když se díváte i na odborné články, je tam, že vlastně my těmi několika procenty nic nezpůsobíme. Jsem přesvědčen, že my svým dílem musíme přispět k tomu, abychom emise snížili, abychom zlepšovali životní prostředí. Když se podíváme, kolik jídla se vyhodí v Indii a kolik jídla se vyhodí v Evropě, jistě zjistíme, že u nás v této oblasti jsme na tom hodně špatně. Protože kdybychom se chovali ekologicky a každý si kupoval jenom to, co sní, už tak uděláme hodně. Jsou to ohromné tuny. Jsou to miliony tun každý rok, kdy bychom možná mohli udělat spoustu pro to, abychom tu zátěž na přírodu, kdy musíme vyrábět tolik potravin, které potom vyhodíme, tak ty můžeme ušetřit zcela jistě.

Co se týká nicméně pohledu na tento balíček, skutečně jsem přesvědčen, že není možné separovat ten pohled na ty jednotlivé balíčky, tak jak je máme, říkat, zabývejme se teď jenom zdaněním, za chvíli mobilitou, tedy automobily, atd. Musíme se na Green Deal dívat tak, jak byl sdělen, to znamená ty cíle celkové. Jsem přesvědčen, že když si člověk v životě stanoví nesmyslný cíl, k tomu si nedá postupné kontrolní kroky, ten cíl buď ztratí, nebo ho změní, většinou ho vůbec nedosáhne. U společnosti je to stejné. Když se podívám na cíle, které jsou stanoveny, a podklady, co mám udělat pro to, abych je dosáhl, žádné nemám, tak je jisté, že to potom dopadne tak, jak to dopadá s cílem skládkování, kdy v roce 2008 a 2009 slavnostně tedy bylo dosaženo toho, že zatímco celá Evropská unie si dala, má ten deadline konce skládkování rok 2030, Česká republika si dala 2024. My jsme méně slavnostně, před dvěma, tuším, že to bylo před dvěma lety, neberte mě za slovo, možná třemi, schválili, že tedy posunujeme tuto hranici na 30 let. Když se podíváte do jednotlivých států Evropské unie a také k nám, jak jsme pokročili k tomu, abychom skutečně neskládkovali, ten pohled je tristní.

Já bych hrozně nerad, aby Green Deal skončil na tom, že my neuděláme vůbec nic. Vzhledem k tomu, jak už jsem naznačil v tom svém zpravodajském vystoupení, že my v tuto chvíli nemáme řečeno, co to pro Českou republiku bude znamenat, to znamená, ta první věc, alespoň naznačit, jak ty zdroje nahradíme... Ano, můžeme říct, nemáme v té situaci, ve které jsme, protože my jsme do roku 2035 schopni postavit maximálně jednu nebo dvě vodní elektrárny, které, řekněme, nějaké zdroje dají, ale zdaleka to není náhrada atomových elektráren nebo uhelných, tak musíme říct, kterým směrem půjdeme. To je první věc. Kolik to skutečně má stát, co všechno v přípravě pro to, abychom toho dosáhli, musíme udělat a kolik to bude stát, který rok tedy časově.

Jaké vývojové mechanismy musíme spustit, nejenom u nás, ale také v Evropě, abychom ty nové směry a nové věci dokázali udělat. Přece jenom výzkum a vývoj se neřídí tím, že se někdo vzbudí a náhodou na něco přijde. Ale přece jen má to svou posloupnost a plánování. Pak jsou to ty věci, které jsem již zmínil. To znamená, to je ta záležitost přenosových sítí, naše schopnost tyto přenosové sítě realizovat a tak dále.

Když tohle nemáme a máme jenom ty cíle, tak si myslím, že pak cokoliv schvalovat je pro nás problematické, protože je to neuvěřitelné. Pak už k tomu přistupujeme tak, že když už neplníme cíle ve věci skládkování, nebudeme plnit žádné jiné cíle. V tom si myslím, že to je ta naše brzda.

Pak je tady druhá věc, a to, že jsem velmi rád, jak jsem řekl na začátku, nejsem rád, že na to máme den, pátek, ale jsem velmi rád, že projednáváme tyto záležitosti dnes, na podzim, kdy nesvítí. I kdybychom měli solární elektrárny, je to přechodné období, jsou ta přechodná období, kdy ty doposud dostupné solární, větrné a jiné zdroje zdaleka nestačí na to, aby občané, a to nejen České republiky, ale občané Evropy, měli tolik energie, kolik jí skutečně teď potřebují.

Do toho přišel krach obchodních společností s elektřinou. Myslím si, že v tuto chvíli zajímá naše spoluobčany, a nejenom ty zasažené, ale i ty ostatní, jak se vyřeší tato věc, teď mi odpusťte ten výraz, tu snůšku snů a zbožných přání bez konkrétních a relevantních informací vlastně nemohou přijímat.

My bychom měli schvalovat záležitosti a věci nejenom dnešního dne, ale i do budoucna. Ale fakt je, že to, co se děje teď, je enormní zátěž na nás i na naše spoluobčany. Mimo jiné, mně se ten pád energetického obchodníka týká také, vím, jak je to nepříjemné. Jsou samozřejmě státy, které tuto situaci řeší lépe. Zdá se, že Slovensko to má tak, že ta zátěž na občany nebude tak velká u nich, jak je u nás. Když nejednáme komplexně a když dopodrobna nerozebereme celý ten energetický balík, nejen ten, který schvalujeme teď, ale co již bylo schváleno, pak zjistíme, že my jsme povinni obchodovat na burze v Lipsku. To znamená, že tam soutěžíme s tím, že když naši sousedé, Němci, kteří mají poměrně vyšší platy, životní úroveň atd., když oni si nakoupí naši elektřinu, kterou my tam musíme obchodovat, protože my jsme pořád stát, který vyváží, nás to handicapuje tím, že nám to zvyšuje cenu.

Jsem přesvědčen, že každý stát, přestože jsme v Evropské unii, by měl být soběstačný. Řekněte mi, která komodita je tak zásadní a tak určuje cenu naprosto všeho, co děláme, ve výrobní sféře, zemědělské atd., v každé sféře, než je elektřina. Tam jsem přesvědčen, že liberalizace, kterou jsme dosáhli, liberalizace, kterou teď také určuje svým způsobem, my jsme se k tomu zavázali, Evropské unie, je z tohoto pohledu nevýhodná.

Já sám, ale to není předmětem asi skutečně dnešní diskuse, ale bohužel se to k tomu vztahuje, vztahuje se to i k tomu zdanění, vůbec z technického hlediska, dokonce v tuto chvíli i ekonomického, nechápu, proč musíme mít tolik obchodníků, proč stát nemá daleko větší vliv na tu zásadní komoditu, kterou tady máme. My všichni víme, že dotace do zemědělství jsou nejen kvůli jiným státům, Francie apod., ale je to také proto, aby byl chleba dostupný. Tak to bylo vždycky. To není otázka tohoto desetiletí, ani třiceti let, to je otázka tohoto století. Aby to nejzákladnější bylo dostupné i pro chudé občany.

Ale dneska si myslím, že je to také elektřina. Jestliže výrobní cena elektrické energie je někde na 25 haléřích z jaderné elektrárny, s povolenkami, dneska 1,85 Kč je kilowatt z uhelných elektráren, já jsem přesvědčen, že majoritní postavení státu má občanovi, minimálně fyzickým osobám a rodinám, zakotvit jistotu, tzn. určité ceny, která je udržitelná.

Já jsem tím prošel teď, kdy jsem se musel registrovat, přihlašovat. Jsem přesvědčen, že občan, který nevládne internetem, je zcela zmaten a musí čekat na nějaká call centra, kam se dovolá. Jak vidíte, někteří lidé celý den nedělají nic jiného. Marně můžeme říkat, že nepadnou úplně, že se o ně stát nějak někdy postará, ale ten stres, který prožívají, pro ně je velký. Možná, když projíždíte Českou republikou, už to začíná být cítit ve vzduchu. Nemyslím nějaké to vlnění nehmotné, ale kouř, kdy lidé rychle začínají topit něčím jiným, aby šetřili, preventivně už, protože mají strach.

To jsou všechno věci, které my bychom měli mít na paměti. Když se díváme na tento balíček, on musí být uchopitelný a pochopitelný i technicky, ta cesta, ta zelená cesta je velmi správná, ale zelená cesta nemůže být víra. To nemůže nahradit víru, že věřím v něco, co nevidím, nemohu spočítat atd. To tak není.

Samozřejmě chápu, že někteří víru v Boha nahradili vírou v to, že zelená Evropa nás spasí. Já tuto víru zcela jistě nesdílím. Ale já se přidám k tomu, abychom budovali zelenou Evropu na základě naprosto exaktních a v tuto chvíli poznaných skutečností. To si myslím, že povede potom k tomu, aby všichni ostatní, kteří uvidí tyto kroky, že jsou uvěřitelné, jsou splnitelné, víme, kolik nás budou stát, že se k tomu také přidají.

Nálada v České republice, myslím si, vůbec není mezi občany proti tomu, abychom začali šetřit. Já jsem o tom přesvědčen. Jenom zrovna dneska říkat lidem, že zdroje, které jsou ekologické, tzn. vítr a slunko, nás spasí a bude jenom to, říkat, že vodík možná také někdy nastoupí, když víme, že výroba vodíku je v tuto chvíli ještě stále energeticky dražší než to, co nám vodík dá, to jsou věci, že když se na to normální občan potom ptá, nechápe, proč si takové cíle dáváme. Pak se k tomu nemůže pochopitelně přidat.

Na závěr, já rozporuji to, že ta usnesení, která jsme na evropském výboru přijali, chtějí bourat úsilí o zelenou Evropu. Já to chápu tak, že buď tato vláda, nebo jakákoli jiná, která přijde, dostane mandát k tomu, aby mohla vyjednávat ze skutečné pozice státu, který za sebou má také parlament, tedy premiér. Právo veta, které může premiér pochopitelně uplatnit, je jedna věc. Ta tzv. Žlutá karta, to neznamená, že bouráme zelený svět nejenom některým z vás, ale také Evropě.

Jestliže předsedkyně Ursula von der Leyen stanovila takový cíl, zapomněla k tomu stanovit, nebo jí to nedali, a říct, co to bude znamenat, jak jsem říkal, pak se nemůže divit, že státy jsou k plnění takových cílů opatrné.

Když si přečtete pozice jednotlivých států, ne parlamentů, protože ty to projednávají stejně asi pozdě jako my, ne všichni, pak zjistíte, že ta brzda tady je. Informace o tom, kdybych měl přeneseně říct, že rodná země Grety začala oprašovat jadernou elektrárnu a tu, kterou chtěla zakonzervovat, ji bude mít jako zálohu, je vidět, že to normální myšlení, kam nás to dožene ve chvíli, kdy je nějaký kolaps, že musíme mít nějaké zálohy, že musíme dokázat ta přechodová období nějakým způsobem nastartovat, že není jenom u nás. Je to i v jiných státech. Pak ty jednotlivé státy, samozřejmě každý ze své pozice, dávají tato stanoviska.

Jak víte, Švédové toto stanovisko uplatnili také, Irové také. Každý samozřejmě v jiné pozici a z jiného pohledu, ale je to tak. Nebudeme zcela jistě výjimeční. Možná se nám a našim vyjednavačům podaří přimět lidi, kteří jsou v Evropské unii zodpovědní za to, aby ty cíle, které si stanovíme, byly naprosto jasné, konkrétní a také splnitelné, aby to také udělali. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dušek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedající, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Já si dovolím říct pohled člověka, který vystudoval teoretickou fyziku, dokonce 14 dní měl možnost pracovat s cvičným, ale funkčním jaderným reaktorem, později jsem také vystudoval astrofyziku, takže si myslím, že mám takový aspoň nějaký globální pohled na dění v přírodě.

Dovolím si mít spíš takovou obecnou řeč, protože to, co tady skutečně projednáváme, o čem se bavíme, se týká všech materiálů, které jsme ve středu projednávali na výboru Evropské unie.

Odchod od fosilních paliv je samozřejmě správný a rozumný, stejně jako omezování produkce skleníkových plynů. Bezesporu se totiž jedná o zdroje, které přispívají ke klimatickým změnám, které jsou neblahé pro člověka a samozřejmě pro přírodu jako takovou. Fosilní paliva jsou navíc omezená a vrhají nás do závislosti na, řekněme, poněkud problematických státech.

Cíl máme tedy vlastně všichni stejný. Chceme chránit podobu evropské civilizace, naše rodiny, náš styl života, pokud možno, naši víru v budoucnost. A protože planeta je propojená jako celek v jeden systém, tak by tak měly postupovat i všechny ostatní státy světa a měli bychom takhle chránit celou lidskou civilizaci na celé planetě.

Znovu opakuji, že cíl máme pravděpodobně všichni stejný. Podle mě se ale rozcházíme v představě nebo v názoru, jak tohoto cíle dosáhnout, jakou cestou se k tomu cíli dostat, a také, jakou rychlostí tohoto cíle dosáhnout.

Osobně se domnívám, že bychom se ale měli vystříhat zbožných přání a nejít za fata morgánou, jak jsme čím dál víc svědky. Klíčem ke svobodě i prosperitě jednotlivých států a civilizací jsou výkonné, stabilní a předvídatelné zdroje energie. Není proto divu, že energetický sektor vždy byl, a v současné době je to víc než zřetelné, nesmiřitelným bojištěm, a to nejen politickým. Jsme svědky růstu celosvětové poptávky po energiích, přeplácení nabídek a jejich taktického přerozdělování těmi, kteří mají těch energií nadbytek. Je však iluzí věřit, že se staneme energeticky soběstačnými, když všude, kde to půjde, postavíme větrné elektrárny, na všech střechách, kde to je možné, upevníme solární panely, všechna údolí, kde to půjde, zalijeme vodou a veškerá pole osadíme plodinami na výrobu biopaliv. Nestane se tak.

Realitou naopak je, že pokud se zbavíme uhlí a nebudeme kupovat ruský plyn, nebo americký plyn, který vzniká frakováním, tak se bez jiných zdrojů elektrické energie dostaneme do velké krize, nebo budeme závislí na někom jiné. Přechod na bezuhlíkovou a energeticky stabilní Evropu totiž podle mého názoru musí být založen skutečně na realitě, nikoli na přáních, která mohou ve svém důsledku vést až ke zhroucení celé energetické soustavy nejen České republiky, ale Evropy jako takové.

Podle mého názoru, když budeme slepě následovat nařízení Evropské unie, musíme zcela jasně říct, že energetická chudoba v horizontu možná už jenom roku, ale zcela určitě jednoho desetiletí, ohrozí čím dál více lidí. Odhaduje se, že v České republice to může být až několik milionů našich spoluobčanů. Navrhovaný sociální fond, o kterém aktuálně diskutujeme, jim podle propočtů, jak jsme se dozvěděli ve středu, přispěje sto korunami měsíčně na řešení jejich svízelné situace.

Jinak řečeno, bez pomoci státu nedosáhnou na teplo a elektrickou energii. Budou to miliony lidí.

Aby se tak nestalo, rád bych se předkladatelů, ale ti tady samozřejmě nejsou, zeptal, ty otázky byly svým způsobem zobecněny i v našich návrzích usnesení, jestli víme z pohledu přírodních zákonů, co s námi ty navrhované zásahy skutečně udělají? Jestli máme ošetřena všechna rizika, která tyto zásahy přinášejí? Jestli zvládneme již zmiňovanou sezónní spotřebu elektrické energie v průběhu roku, protože technické prostředky, které by umožnily, abychom v létě nasbíranou energii z obnovitelných zdrojů nějakým způsobem uskladnili na zimu, kdy v našich zeměpisných šířkách, také už to bylo řečeno, prudce klesá efektivita fotovoltaiky, tak takové technické prostředky prostě neexistují. V dohledné době pravděpodobně ani existovat nebudou.

Jinak řečeno, v zimě bude prostě zima. Nebude ani svítit, nebude elektrická energie, když se touto cestou vydáme. Také se chci zeptat, jak budeme řešit omezenou životnost solárních panelů a větrníků, jejichž životnost je odhadována na zhruba 20 let? To znamená, že každých 20 let budeme všechno předělávat?

Ptám se, jestli jsou nám známy a do celé výsledné ceny započítány všechny skutečné náklady na všechny zdroje energie? Tedy např. výroba klíčových komponent ve třetích zemích mimo EU, jejich údržba, následná ekologická likvidace... Jestli do toho započítáváme i náklady na rozvod elektrické energie nebo pokládání produktovodů po celé Evropě, nebo vlastně po celém světě?

Také bych se chtěl zeptat, jestli se dokážeme vyhnout deformaci trhu neekonomickými zásahy, jako je např. hrozící, a možná už i probíhající, spekulativní obchod s emisními povolenkami? Bude energie a teplo, nebo elektrická energie a teplo skutečně dostupná pro všechny naše spoluobčany? Nebo jen ti movitější si budou kupovat ekologické odpustky, jak jsme teď svědky čím dál častěji? Nevyměníme naším postojem jednu závislost za jinou?

Plyn bude v následujících desetiletích proudit z Ruska. Odhaduje se, že zhruba 50 % naší spotřeby energií bude zajišťováno právě plynem z Ruska. Baterie a silné elektromagnety, které potřebují elektromobily, se dovážejí především z Číny. Třetina aktuálních elektrobaterií do elektromobilů se vyrábí čínskými společnostmi.

Znovu opakuji, že souhlasím s ústupem od používání fosilních paliv, tzn. plynu, uhlí, ropy. Ale myslím si, že za tímto cílem musíme jít po správné cestě. Ne šlápnout do prázdna, padat volným pádem a doufat, že to dobře dopadne. Ono to dobře nedopadne. Proklamace v nařízeních dle mého názoru, v těch nařízeních, která jsme projednávali, dle mého názoru realistická řešení nepřináší. Podle mě je jedinou možností v našich podmínkách, v podmínkách České republiky, riziko přechodu rozumně diverzifikovat kvůli stabilitě, bezpečnosti a předvídatelnosti. Nemůžeme podle mě na nic čekat. Stejně jako při hledání řešení problémů, které nám přináší klimatická krize, nebo klimatické změny, vlastně také hledání řešení nadcházející energetické krize nesnese podle mého názoru odkladu.

Naši energetickou koncepci musíme samozřejmě řešit v evropském kontextu, nicméně hlavní odpovědnost musí zůstat u nás doma. U nás samotných, musíme se začít sami měnit.

Měli bychom se samozřejmě zamyslet nad tím, jak moc jsme bohatí, rozmařilí a zpohodlnělí. Je ale přitom nad slunce jasné, že v našich podmínkách je jediným stabilním zdrojem elektrické energie ta, která se vyrábí v jaderných elektrárnách. Vítr, světlo, voda a biomasa budou jejím skvělým doplňkem, ale bez jaderné energetiky se neobejdeme. Naším úkolem zde v Senátu je proto prosazovat jádro jako zelenou energii. Úkolem nového ministra obchodu a průmyslu a jeho týmu musí být do několika měsíců předložit a začít realizovat na základě odborné a politické diskuse program, snad i zákon o rozvoji naší energetické soustavy, ode dneška až do poloviny tohoto století. Možná spíš i za polovinu tohoto století.

Je přitom nezbytné, abychom využili vědeckotechnické bohatství, které jsme zdědili po předchozích generacích, které stavěly takovéto zdroje. Zadat úkoly pro naši generaci, nikoli fantaskní úkoly pro generace budoucí. Změny v energetice jsou totiž úžasnou příležitostí pro české vědce a techniky k inovacím a novým revolučním technologiím. Proto znovu opakuji, podporuji přechod od fosilních zdrojů k energiím a ke zdrojům zeleným. Proto také podporuji snížení naší energetické závislosti. Proto podporuji úžasné vize Green Dealu, ale proto také podporuji realistická usnesení vycházející z výboru pro záležitosti Evropské unie. Jako astrofyzik nepochybuji, že se věci na naší planetě budou odehrávat podle přírodních zákonů, bez ohledu na to, co si zde dneska odhlasujeme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi astrofyzikovi za odborný příspěvek do naší diskuse. Než vyzvu k dalšímu příspěvku pana senátora Vilímce, ještě mám povinnost omluvit pana senátora Žaloudíka. Nyní prosím pana senátora Vladislava Vilímce, který je další přihlášený do naší rozpravy.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Nejsem astrofyzik, ale ztotožňuji se s mnohým, co zde řekl pan senátor Dušek. Hospodářský výbor, kterého jsem předsedou, byl tím výborem, který na podnět evropského výboru se také vyjadřoval k tomu balíčku různých opatření a jednotlivých směrnic, který je známý pod takovým tím logem už dneska – Fit for 55.

Je třeba uvést hned na začátku, že ten balíček návrhů je velmi závažný svým možným dopadem na ekonomiku, na energetiku, průmysl a samozřejmě následně i sociálními dopady. Já mám někdy pocit, já jsem si ty jednotlivé směrnice snažil přečíst, je jich hodně... Já mám někdy pocit, že nejen Evropa, nebo Evropská unie, ale i svět se vyžívá hlavně v procentech. Jako kdyby ta procenta, různé srovnávací základny, ať je to rok v tomto případě 1990 u Zeleného údělu, nebo někdy také rok 2005... Jako kdyby ta procenta byla snad důležitější než skutečně ochrana životního prostředí a mnohokrát zmiňovaná ochrana klimatu. Tak mně to tak připadne.

Upřímně řečeno, vím, že byl podepsán ambiciózní cíl, ten nezpochybňuji, snížení emisí o 55 % v roce 2030 ve vztahu k roku 1990. Nevím, pokud by bylo 50 %, co by to udělalo s naší planetou, myslím si, že by se úplně tolik nestalo. Ale tím nechci v žádném případě zpochybňovat úsilí Evropské komise, ale i naší generace. Protože naše generace i ty další budoucí generace určitě mají zodpovědnost, v jakém stavu budeme naši planetu předávat. Nechci to v žádném případě zpochybňovat.

Ten balíček má ale jedno společné. Zatímco jsem přesvědčen, že jak evropský výbor, tak výbor pro energetiku a dopravu, který na tom hodně odpracoval, skutečně se tomu výrazně věnoval. Evropská komise, nevím. Považuji mnohé ty věci, ta opatření nebo ty návrhy směrnic za nejen ambiciózní, ale za někdy nedomyšlené, nevím, jestli z dnešního pohledu vůbec proveditelné. Hlavně ten balíček má jedno společné, není spojen s vůbec žádnou důkladnou analýzou ekonomických i sociálních dopadů na jednotlivé členské státy Evropské unie. To je, myslím, úplně základní podmínka, kterou každý členský stát musí požadovat, pokud je takto zásadní věc navržená Evropskou komisí.

Nechci, aby to dopadlo tak, jak v jednom rozhovoru nastínil ze svých zkušeností Mojmír Hampl, kterého jsme zvolili jako člena Národní rozpočtové rady, ze svých zkušeností jako bývalého viceguvernéra České národní banky, když jednal na té evropské úrovni.

Existují takové dvě fáze přijímání těchto různých směrnic. Tak to on popisuje. V první fázi je návrh, který je prezentován jako pouze návrh, o kterém se bude ještě dva roky, jak tady paní místopředsedkyně Seitlová hovořila, dva roky diskutovat a bude se o něm jednat. Jistě to není cílová podoba. To je první fáze.

Pak je druhá fáze, kdy už přichází stanovisko, že už se nedá nic dělat, protože už je to v takovém stadiu rozpracovanosti, že to musí být za každou cenu přijato. Tak bych se tohoto nechtěl dočkat, protože skutečně ten balíček opatření nyní přináší velmi závažné změny. Proto si myslím, že se musíme ozvat hned na začátku.

Já jsem zkusil na hospodářském výboru, v uvozovkách, hned na začátku vycenit zuby. Ne úplně ve smyslu zpochybnění, jaksi to úsilí o tzv. zelenou Evropu, ale vycenit zuby nad nedomyšleností a neproveditelností jednotlivých opatření. Když teď projednáváme to jedno opatření, respektive návrh jedné směrnice nebo revize směrnice o zdanění elektřiny a energetických produktů, nevím, jestli chceme skutečně, aby došlo k povinnému stanovení stejné národní sazby daně pro energetické produkty se stejnou minimální sazbou. Myslím, že to nikdo z nás tady snad nechce.

To všechno povede nejen ke zvyšování daňových sazeb, ale evidentně i k zvyšování cen energetických produktů a elektřiny. My možná v určitém časovém předstihu zažíváme nárůst cen energie, cen elektřiny, což samozřejmě by mohlo ještě dále eskalovat, pokud bychom tento balíček přijali bez jakýchkoli revizí nebo jakýchkoli změn. Nechci tady používat to slovo „energetická chudoba“. Dokonce jsem si přečetl, že zatím to není nikde definováno, ale samozřejmě mělo by to obrovské dopady, obrovské sociální dopady. Snad bychom měli postupovat rozumně, protože to, co je nanejvýš potřeba v této věci, je skutečně rozumná politika, rozumné vize.

Já mám takový pocit, koneckonců, nejsem odborník na ekologii nebo klimatologii, to v žádném případě, ale mám takový pocit, i teď z té klimatologické konference, že je to takový společenský spektákl, že hlavně jde o to, aby se ukázal pan prezident Biden a další s nějakým razantním vyjádřením, že o to jde jakoby především. Ale my si musíme uvědomit, že tyto ambiciózní cíle, tato ambiciózní prohlášení pak musí být nějak naplněna. Určitě to nesmí být naplněno na úkor našich občanů, na úkor zvyšování energetické chudoby.

Proto se ztotožňuji v tomto případě i s pozicí vlády, ať už ta současná vláda mi teď tolik nekonvenuje, ale věřím, že tu pozici vlády zhruba snad využije ta nová vláda. Ztotožňuji se i s návrhem na případné uplatnění té Žluté karty. Teď nechci debatovat, jestli bude dostatek těch parlamentů, nebo nebude, jestli ta jedna třetina bude, nebo nebude...

V každém případě je to signál vůči Evropské komisi, že nejsme spokojeni s tím, jak je tento balíček opatření rozpracován, jak je nedomyšlen. Myslím si, že je to naprosto potřeba, protože pokud hned na začátku se neozveme, nikdo už na náš názor, na naše stanovisko nebude brát v budoucnu ohled.

Takže bych vás víceméně chtěl požádat, abyste podpořili ta usnesení evropského výboru, která vychází z usnesení podvýboru pro energetiku a dopravu a usnesení hospodářského výboru. Myslím si, že je to správný postup. Samozřejmě záleží, jak Česká republika pak uspěje na té úrovni evropské. Ale pokud nebude mít ten background, to zázemí toho parlamentu, tak uspět nemůže. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Nytra nechce využít přednostní pořadí. Pan senátor Větrovský? Telefonuje, tak ho nevyužije také. Prosím pana senátora Mikuláše Beka, který je další přihlášený do rozpravy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také několik úvodních poznámek, které se budou z části týkat celého toho balíčku.

Já pak si už ušetřím další vystoupení. Jen úvodem mi dovolte malou odbočku, ke které mě inspiroval kolega Čunek, který jako křesťan prohlásil, že nemůže věřit v to, co je neviditelné a nespočitatelné.

Já jsem si vzpomněl na biblický příběh o Mojžíšovi a jeho bratru Aronovi a o tom, jak Mojžíš přesvědčuje svoji obec, aby uvěřila v pravdivého neviditelného a nezbadatelného boha. Ve chvíli, kdy se odebere na horu, aby rozmlouval s tím bohem, jeho bratr vrátí své obci to zlaté tele, tu modlu. Ta je dobře vidět, ta je spočitatelná a vede do pekel. Ale to jenom taková malá teologická odbočka.

Já bych chtěl mluvit snad o podstatnějších věcech. Zaprvé je třeba, abychom si jasně řekli, proč jednáme pod tím obrovským časovým tlakem. Standardně mají národní parlamenty osmitýdenní lhůtu na to, aby evropskou legislativu projednaly a případně vznesly ono odůvodněné stanovisko. V tomto případě se ta lhůta fakticky zkrátila na 3 týdny, protože vláda se rozhodla, že oddálí schvalování vládních pozic na dobu po volbách. Ty vládní pozice samozřejmě jsou v jistém kontrastu s razantními prohlášeními, která zaznívala ve volební kampani z úst premiéra. Ta finální podoba těch stanovisek vlády byla přijata nějakých 10 dnů po volbách. Projednávat tuto materii bez vládních pozic nedává žádný smysl. Také tímto postupem byly Poslanecká sněmovna i evropský výbor zbaveny možnosti se tou materií jakkoli zabývat. Ten časový tlak vzniká z rozhodnutí vlády oddalovat přijetí vládních pozic.

Moje další poznámka se týká charakteru té dnešní debaty. Já trochu zopakuji něco, co jsem říkal na výboru. Považuji opravdu za nadbytečné, abychom se vraceli k ideologické obecné debatě o tom, jestli je zaviněno oteplování člověkem nebo není, jestli je ta vědecká shoda v tom panelu správná nebo není. Faktem prostě je, že Evropská unie, to není Evropská komise, to je Evropská rada, to jsou premiéři všech členských zemí, schválili závazek k tomu snížení emisí o 55 %. To je ten Green Deal, který prostě je deal. V tuto chvíli je uzavřen. Vracet se v dnešní debatě nějak extenzivně a v usneseních před tuto fázi považuji za skoro zdržování té debaty. Já bych se moc přimlouval za to, abychom vedli praktickou debatu o tom, jak k dosažení těch cílů lze dospět, jakou míru musí přinést jednotlivé členské země, na prvním místě Česká republika. Máme vést debatu o tom, jaký je možný harmonogram postupu v různých oblastech, zda cíle pro oblast zemědělství, pro energetiku, pro průmysl jsou realistické nebo jsou. Pokud dospějeme k závěru, že nejsou v oblasti energetiky, pak je na místě ale také říci, jak máme zvýšit požadavky na jiné oblasti, tak, aby těch cílů bylo dosaženo. Ale tohle je všechno praktická diskuse, která je na místě, je relevantní. Já i respektuji to, že v řadě případů bude můj názor menšinový, považuji to za přirozené. Vážím si odborného názoru, který tady zazní. Jen bych byl moc rád, kdybychom se nevraceli stále na začátek, ale spíše vedli debatu o tom, jak posílit vyjednávací pozici České republiky v tom složitém procesu, který nás čeká, nejméně v tom nadcházejícím roce. Česká republika nepochybně v době svého předsednictví bude moderovat tuto diskusi, což bude mimořádně složitý úkol.

Abychom posílili pozici ČR v tom vyjednávání, podle mého přesvědčení je potřeba, aby se česká evropská politika zbavila té dvojtvářnosti, kterou je postižena v tom posledním období, kdy opravdu připomíná toho pejska, který štěká ve své boudě, případně cení zuby, jak říkal pan předseda Vilímec, ale pak vystoupí ven a samozřejmě zkrotne. Ten rozdíl v té razanci těch postojů je samozřejmě vnímán našimi partnery. Nepřispívá k věrohodnosti našich pozic. Jsem přesvědčený o tom, že na místě je samozřejmě důsledná obrana národních zájmů, ale ne v tom rozptylu od toho štěkání a cenění zubů na začátku a potom akceptování silnější pozice na konci. My musíme hledat silnější, klidnou, rozvážnou pozici. Já si od nové vlády slibuji, že v tom udělá veliký pokrok.

Z tohoto hlediska se domnívám, že je třeba velmi vážit ta odůvodněná stanoviska. Já jsem přesvědčen o tom, že jejich role je primárně vnitropolitická. V tuto chvíli mají především význam symbolický jako projev identifikace Senátu se zájmy některých klíčových aktérů v naší zemi. To je jistě legitimní. Ale je to možná málo pro věrohodnou obhajobu těch stanovisek na té evropské úrovni. Já jsem přesvědčen o tom, že někdy méně je více. Ta odůvodněná stanoviska se v řadě případů, jak jsou navržena z výboru, vztahují argumentačně především na ten problém nedodaných dopadových studií ze strany Evropské unie. Já se domnívám, že ten argument není příliš silný. V některých případech očividně byly dodány dopadové studie. Předmětem sporu je to, jakou míru detailu mají mít ve vztahu k členským zemím. Upozorňuji na to, že po průzkumu naším příslušným odborem se ukazuje, že není obvyklé, aby ty dopadové studie šly detailně na úroveň jednotlivých členských zemí. Já jsem přesvědčený, že tady je velkou úlohou vlády, aby v klíčových oblastech, když se ta evropská politika teprve formuluje, pracovala v tak důležitých věcech, jako jsou ty, kterými se dnes zabýváme, na vlastních dopadových studiích a scénářích, a ty byly základem té případné opoziční pozice vůči těm evropským návrhům. Zdá se mi, že tentokrát je ta situace taková, že tady zloděj honí zloděje. Jistě, dopadové studie na straně Evropské komise mohly být důkladnější a detailnější, ale když čtete vládní pozice, jejich základem nejsou detailní dopadové studie na úrovni ČR nebo jejích regionů, po čemž mnozí z vás právem volají. Přeci jen ta odůvodněná stanoviska jsou podle toho protokolu o kontrole subsidiarity a proporcionality určena primárně k té oblasti subsidiarity. Všimněte si, že třeba irský parlament podává odůvodněné stanovisko, ale ve chvíli, kdy má zavedenou silnou politiku v té oblasti.

A vlastně říká, my nepotřebujeme evropskou regulaci, protože máme fakticky uhlíkovou daň.

Naše argumentace v těch návrzích je zatím spíše taková, že vůbec nemluvíme o tom, co máme, nebo nemáme na národní úrovni, ale jenom se říká, Evropská komise nedodala dostatečně detailní dopadovou studii. Samozřejmě takovou Žlutou kartu můžeme vystavit, ale její váha v tom dalším rozhodování podle mého soudu nebude velká. Já bych se přimlouval za to, abychom se drželi té zásady – méně je více.

Nyní mi dovolte poslední poznámku. Ta se týká jenom části z nás, kteří se politicky hlásíme ke stranám, které se dohodly na vytvoření nové vládní koalice. Přečtu vám pasáž, na které se dohodli v jednání o programu nové vlády zástupci těch pěti stran. Říká se tam mimo jiné: Česko bude konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu. Česká republika se zavázala, že bude zmírňovat dopady klimatických změn a přispěje k dosažení uhlíkové neutrality v Evropské unii do roku 2050. Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodaření výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí.

To je, alespoň pro mě, jakýsi rámec pro pozici, kterou budu zastávat v tom dnešním vyjednávání a hlasování. Jsem přesvědčen o tom, že v těch navržených usneseních se občas objevují formulace, které jsou mimo hranici toho dohodnutého volebního prohlášení. To je například formulace, která říká, že přijetí takto ambiciózního plánu European Green Deal v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. To považuji za formulaci, která je pro mě z pohledu mé loajality vůči té pětikoalici nepřijatelná. Budu žádat o oddělené hlasování o této formulaci, která nás vrací před ten moment, kdy se premiéři všech členských zemí jednomyslně shodli na tom závazku, který je obsažen v Green Dealu. Domnívám se, že v tomto případě je to prostě za hranicemi politické dohody, kterou já chci ctít.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Nepochybně při dalších bodech už budu velmi stručný.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Čunek, jako zpravodaj, jistě registruje žádost vaši o oddělené hlasování toho uvedeného bodu. Další přihlášený do debaty, kterému dávám slovo, je pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle jsou papíry, které jsem měl připravené po vystoupení některých senátorů. Tohle je papír, který jsem si napsal po vystoupení pana senátora Beka. Nejdříve zareaguji na ty věci, které tady říkal pan senátor Bek.

Pan senátor tady zmínil pana senátora Čunka, že tady řekl, že není schopen věřit něčemu, co není hmatatelné nebo neviditelné. Já jsem to takto neslyšel. Já jsem to slyšel úplně jinak. Já jsem slyšel, že boj proti změnám klimatu nemá být vírou a nemá se opírat o něco, co není hmatatelné, co není. Vůbec tady nebylo řečeno, že pan senátor Čunek nevěří něčemu, co by nebyl schopný, na to sáhnout si takzvaně rukou. Potom k té větě, že nebylo možné projednat ty materiály bez stanoviska nebo takzvaně schválené pozice vlády. Já s tím nesouhlasím. Protože, jako senátoři, to můžeme projednat i bez té pozice. Potom najednou zjistíme, jestli jsme se s tou pozicí shodli, nebo neshodli. Samozřejmě je pro nás jednodušší, když známe tu pozici vlády a můžeme na ni reagovat, ale není to nezbytně nutné. To je na tu věc, co se týká té pozice vlády a proč na to je tak málo času.

Pak tady řekl větu: Odůvodněné stanovisko má podpořit stanoviska a postoje vlivných osobností naší politiky. Takto jste to nějakým způsobem povídal nebo prostě to... Já to takhle nevnímám, protože většinu těch odůvodněných stanovisek na výboru pro EU jsem dával já. V žádném případě jsem se neřídil nějakým stanoviskem někoho, kdo vystupuje v médiích nebo ve veřejném prostoru. Já jsem se řídil stanovisky nebo spíš podkladovými materiály, které tady dělal de facto podvýbor pro energetiku a dopravu. Také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A také jsem se velmi řídil stanoviskem, které jsem obdržel od pracovníků oddělení EU, za které jim velice děkuji, protože ten materiál byl velmi, velmi dobře zpracován. U každého z těch materiálů, které tady projednáváme, bylo napsáno zcela jasně, jestli lze uvažovat o podání nebo vznesení odůvodněného stanoviska, nebo nelze. Bylo tam docela podrobně napsáno, jak to udělat, pokud bychom se k tomu rozhodli, nebo proč to nedělat atd. Veškeré ta odůvodnění, která tam jsou, vychází striktně z tohoto materiálu, se kterým jsem se ztotožnil.

Pak tady bylo řečeno, že pozice vlády nejsou na základě dopadových studií. Já si pamatuji tu diskusi, která probíhala na výboru pro evropské záležitosti, kde pan senátor Bek, předseda výboru, řekl, že si nemyslí, že by dopadové studie měla dělat Komise, že to je spíše povinností ČR, pokud chci znát ty dopady na ČR. Já jsem tam vystoupil a řekl jsem, že si to nemyslím, protože pokud něco někomu chci nařídit, tak bych mu zároveň měl dát najevo, že jsem se zabýval jeho situací, jaké to bude mít dopady na něj. A že si myslím, že ty dopady, které budou mít na něj, jsou přijatelné. Z tohoto důvodu trvám na tom, že to chci nařídit. To jsem tam řekl, na tom výboru pro EU.

Potom tady pan senátor četl pasáž koaliční dohody. Já ji nemám před sebou, nezaznamenal jsem to úplně přesně, ale že Česko bude konstruktivní při řešení nebo při postupu v souladu, co se týká Green Dealu, že bude plnit cíle, aby dosáhlo neutrality do roku 2050. Green Deal je prostředkem pro dosažení tohoto cíle.

Vždyť ty materiály, které tady projednáváme, i ta stanoviska výboru pro EU nejsou v rozporu s tím, co tady říkáme. Neříkám, že nemáme bojovat proti klimatickým změnám. Neříkám, že nemáme snižovat emise skleníkových plynů. Neříkám, že nemáme dosáhnout, pokud to bude možné, tu neutralitu v roce 2050. Jenom tady je spor o tom, jak to docílit. Jaké to bude mít dopady sociální, ekonomické, na bezpečnost Evropské unie? To jsou všechny věci, které tady chci řešit. To jsou ty věci, které tady chci nějakým způsobem říkat. Máme jít tímto směrem? Nemáme jít tímto směrem? Na to potřebuji ty dopadové studie, abych byl schopný se rozhodnout konkrétně.

Takže to jsou jenom reakce na to, co jsem tady zaslechl od pana senátora.

Jinak to, co jsem tady měl připraveno, že jsem vám chtěl říct, musím říct, že souhlasím s každým slovem, ale opravdu s každým slovem, které tady řekl pan senátor Čunek, které tady řekl pan senátor Dušek, které řekl tady pan senátor Vilímec. Proto se budu snažit neopakovat argumenty, které tady říkali. Je to zcela zbytečné, jenom bych opakoval to, co říkali oni.

Musím i poděkovat paní senátorce Seitlové, která tady řekla krásnou větu, ale opravdu krásnou větu. Ona řekla, že většina obyvatel podporuje ne konkrétně balíček, ale říká, udělejme něco se změnou klimatu. Tečka, konec citace. To je věta, se kterou se totálně ztotožňuji, kterou podepíšu. Třikrát ji podtrhnu. Není v rozporu, co tady říkám já. Já také říkám, ano, pojďme bojovat se změnou klimatu, pojďme řešit ty problémy, ale musíme to řešit tak, aby to bylo bezpečné, aby to neohrožovalo Evropu atd.

Ono totiž, ti lidé, kdyby věděli, co ten balíček, který tady projednáváme, pro ně znamená fakticky, tak by ta věta zněla trošičku podle mě jinak.

Ta by zněla: Prosím vás, vymyslete něco jiného, tak abychom toho cíle dosáhli, ale nedotklo se to nás, tak, jak se nás to dotkne, tak jak je to připraveno.

Znovu opakuji. Nejsem proti Green Dealu, jenom chci, abychom velmi zvážili, jakým způsobem toho docílit. To tady říkal pan senátor Dušek, tak si myslím, že zcela evidentně ukazuje, že ten směr, kterým se vydáváme, není bezpečný, není správný. Věřím, že těch možností, jak docílit stejného cíle, je více než ten jeden, který jsme si tady dali. Když se teď vrátím k tomu materiálu, který teď projednáváme, protože tohle bylo obecné, chci tady zdůraznit, protože tady paní senátorka také řekla, že nepodporuje tu větu, která říká, že žádáme vládu, aby v případě, že nebude směrnice upravena, aby využila práva veta. Že s tím nesouhlasí, ale že je ráda, že tady jsou nějaké připomínky, které k tomu materiálu jsou, že věří, že ještě se to bude projednávat 2 roky a že určitě to tam bude zapracováno. Nejenom ty naše připomínky, alespoň částečně, ale i připomínky jiných parlamentů, které k tomu dávají své připomínky také. To je právě to, co já tady jsem navrhl. Protože ten návrh, že žádáme vládu, jsem tam dával na výboru já. Já neříkám nic jiného, než že pokud nebudou zapracovány tyto připomínky, jak naše, tedy já tam zmiňuji ty naše, ale zároveň tam samozřejmě mohou být zapracovány i ty připomínky, které budou správné, od jiných parlamentů, potom ať ta vláda využije to právo veta. Není to tak, že... Sama říkáte, že jste ráda, že ty připomínky jsou a že věříte, že bude probíhat diskuse, že se to tam zapracuje. Pak není důvod, aby vláda té naší žádosti vyhověla, protože se tam ty připomínky zapracují. Takže není zbytečné, aby tam tato věta byla.

Pak jste k tomu odůvodněnému stanovisku řekla, že je zcela zbytečné, protože samozřejmě nedosáhneme Žluté karty, což uznávám. Ano, nejspíše nedosáhneme Žluté karty, protože pro získání Žluté karty je potřeba 18 hlasů, 18 parlamentů, nebo komor, abych byl přesnější. Musí vznést to odůvodněné stanovisko a potom prakticky ten materiál získá nebo je mu vystavena ta Žlutá karta. Pak se ta Komise tím musí zabývat.

Ale já v tom vidím trochu tu symboliku, kterou tady říkal i pan senátor Bek, že tímto říkáme, že stojíme za pozicí vlády a že opravdu to bereme velmi vážně. Možná, že se to týká více těch ostatních materiálů než toho, protože tady to odůvodnění, které tam je, hlavně je postaveno na tom, že daňová politika je výsostně v národní kompetenci. To, že nesouhlasíme s těmi sazbami, to je v uvozovkách jakoby trošičku podružné, ale tady prakticky to je kompetence národní. Proto tam taky je to, že je potřeba prakticky, aby pro to hlasovaly všechny členské státy. Na tom musí být absolutní shoda, protože to právě není vůbec v kompetenci to... Na rozdíl od těch ostatních materiálů, kde to není úplně v kompetenci na národní úrovni, proto tam ta shoda nemusí být, stačí tam kvalifikovaná většina. O to více opravdu si myslím, že je správně, abychom to odůvodněné stanovisko, znovu opakuji, já jsem ani jeden z těch důvodů, které tam jsou, jsem nevzal odnikud jinud než od pracovníků, řeknu, oddělení EU. A ještě k tomu semináři, který tady byl taky zmíněn... Já si ho velice vážím a možná, že jste mě tady neviděli, protože jsem seděl v kanceláři a díval se na přímý přenos, to bylo přenášené i do našich kanceláří, přitom jsem si tam zpracovával některé ty materiály, například pro výbor, který měl zasednout zhruba za 2 dny, abych byl připraven. Já jsem to poslouchal velmi podrobně. Musím říct, že jsem byl mile překvapen, že opravdu většina vystupujících nebo všichni vystupující se shodli na tom, že je potřeba s klimatem něco dělat, že je potřeba snižovat emise skleníkových plynů. Jediný rozdíl byl v tom, že většina těch, kteří zastupovali ať vládu, nebo jednotlivá ministerstva, nebo různé ekonomické subjekty, ať je to Svaz průmyslu atd., všichni říkali, ano, chceme, aby se snižovaly, ale musíme jít cestou, která nebude oslabovat ČR, nebude oslavovat Evropskou unii a nebude mít tak silné sociální dopady i na obyvatelstvo Evropské unie. Byl jsem moc rád, že tam opravdu to byla ta mírná většina. I pan předseda, když zahajoval jednání výboru pro EU, tak to tam de facto zmínil.

To je asi všechno, co jsem vám chtěl říct. Děkuji za to, že jste měli tu trpělivost mě vyslechnout. Budu velmi rád, když podpoříte usnesení výboru pro evropské záležitosti, tak jak bylo schváleno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Linharta, který je další přihlášený do rozpravy.

Senátor Zbyněk Linhart:  Hezké dopoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, nebudu tady číst poznámky kolegy, nechám mu je někde tady stranou. Mám vlastních dost.

Já jsem věděl, že se mám přihlásit na začátku, ale to jsem nevěděl, že obecná rozprava k tomuto tisku bude znamenat rozpravu obecnou k tomu, co tady dneska projednáváme v rámci toho balíčku Fit for 55. Mnozí říkají, že to je nejdůležitější dokument v historii Evropské unie. Jedná se o, cituji, největší proměnu společnosti a ekonomiky od druhé světové války. To říkají sami předkladatelé. Dneska to slyšíme při vzniku německé vlády. Největší proměnu společnosti.

Na to, jak je to důležitá věc, se o tom vede poměrně krátká, respektive nedostatečná a málo racionální diskuse. Já bych tady mohl se podepsat pod mnoho věcí, co tady bylo řečeno. Nechci opakovat. Zcela jednoznačně bych se podepsal pod to, co tady řekl kolega Jiří Dušek. Tak řeknu jenom několik málo poznámek. Připomenu, že jsem člověk, který se celý život věnuje dobrovolnicky ochraně přírody a problematice životní prostředí, jsem bývalý ekoaktivista. Čili z toho titulu bych měl být potěšen z toho, co tento balíček a co Zelená dohoda přináší, podobně jako kolegové, ale úplně to tak nevidím. To, co dneska tady projednáváme, respektive celá ta souvislost, ve mně vzbuzují velké pochybnosti, a to z několika důvodů. V zásadě čtyři.

Je to zaprvé velká státem, respektive Evropskou unií, řízená proměna společnosti. Je to takové sociální inženýrství, tentokrát ve jménu životního prostředí a skleníkových plynů. Ale pamatujme si, že už jedna taková řízená přeměna společnosti se nám nepovedla. Tehdy byla ve jménu sociální spravedlnosti a víme, jak to dopadlo. Zchudli téměř všichni. Zadruhé, to, co mně na tom nesedí, je, že jde o velké politické zásahy. Další regulace a především ohromná ekonomická transformace, která směřuje ke stále většímu a většímu přerozdělování. Vznikají a budou vznikat další poplatky, platby, povolenky, daně, uhlíkové clo a také další půjčky. To na straně zdrojů. Potom na straně výdajů budeme přidávat další dotace, kompenzace, další sociální dávky. My to vlastně ve jménu kdejakého dobra děláme už dlouhá léta. Ve jménu stálého ekonomického růstu, trvá to dlouhé roky. Zadlužování, ani ne tak na národní úrovni, ale vlastně na mnoha národních úrovních. Potom v konečném důsledku i na úrovni celé Evropské unie. Ale nejenom na úrovni Unie. Což vede k cenové a ekonomické nerovnováze. Teď vidíme například to, jak se to bude a projevuje nezvykle velkou inflací a nestabilitou.

Jistě bude následovat nějaký daňový mix, protože ty zásahy z toho balíčku jsou tak velké, že to bude znamenat i sáhnutí do budoucích daní.

My jsme tady schvalovali tu půjčku 750 mld. eur, která se schválila. Tomu vytvořenému fondu se říká fond pro budoucí generace, ve kterém, v rámci toho fondu, je také velký balík peněz na zelenou tranzici. A protože se to jistě osvědčí, k těm 750 miliardám jistě brzy přibudou další půjčky. O to nemám obavy.

Zatřetí. Z hlediska životního prostředí máme řadu neřešených a dlouhotrvajících problémů. Ty neumíme řešit, nebo je nechceme řešit. Já bych připomněl, že minulý týden jsme tu projednávali zprávu o životním prostředí, a rok předtím jsme si tady připomněli, že 72 % z 43 ukazatelů vykazují stagnaci či dokonce zhoršování. A to přesto, že veřejných financí investovaných do životního prostředí je vlastně dost. Konstatováno ze zprávy za předloňský rok, 90 miliard veřejných peněz jde do životního prostředí. Výsledky jsou, že stagnujeme, respektive se nám zhoršují ukazatelé. Je to vidět i na jednoduchých věcech. Já vůbec nechápu... Nebo nechápu, chápu, protože neděláme ty věci důsledně, že se nám nemohou dařit. Ke své krajině se chováme dlouhodobě jako ke stepi a divíme se, že ona se chová jako step.

Čtvrtý důvod, proč jsem skeptický, je ten, že se nám nepodařilo vyřešit na evropské i státní úrovni daleko jednodušší věci, jako je např. koheze, což je snižování rozdílů mezi regiony, na úrovni Evropské unie i na úrovni státu. Připomínám, že jsme 32 let od pádu tzv. železné opony, 32 let od konce komunismu, my pořád vidíme rozdělenou Evropu, a to tak, že silně, na rozdělené regiony. To se pak těžko uplatňuje nějaká společná evropská politika na kdeco, třeba na životní prostředí, když ty nástroje, které jsou v zásadě ekonomicky podobné, dopadají jistě jinak na člověka v Lucemburku, jinak na člověka v Bulharsku.

Já bych tady mohl ukázat mapu, kterou jsem tady měl. Když se podíváme na to, jak je v dnešní Evropě stále vidět ta železná opona, ten velký rozdíl mezi západní a východní Evropou. Podobné je to v dalších věcech, jako neschopnosti cílit sociální dávky v dostatečné míře k těm potřebným a naopak.

Když jsem četl ty dokumenty, alespoň některé, někdy jsem ani už nemohl, protože jsem nechtěl věřit svým očím, tak tady odcituji jednu věc, jednu část, a to, že úředníci, respektive stát upozorňuje na to, aby byly potřebné a dostatečné finanční prostředky, budu citovat, na přípravné, monitorovací, kontrolní, auditní, evaluační činnosti a dále náklady na pomoc při zpracování, hodnocení projektů, budování správních kapacit, analýzy, studie, akce ke zdokonalování metod hodnocení a výměny informací o postupu hodnocení komunikační činnosti k šíření informací, zajištění vnitrostátních a regionálních kapacit pro plánování investic a synergie s ostatními aktivitami a finančními zdroji.

To je docela výstižné. To je jak ze seriálu Jistě, pane ministře, bohužel, tak to celé vypadá.

My každý jistě promítáme do toho, jak hodnotíme tento balíček, svůj příběh, region, ve kterém žijeme, pohledem lidí okolo sebe. Jistě jiný je pohled z Bruselu, z teoretické kanceláře, jiný pohled je z Prahy a pak v mnohém je jistě jiný např. ze severního příhraničí.

Mně ten balíček, respektive ten přístup, připadá hodně jako meloun. Tváří se to zeleně, ale v podstatě je to dost červené. Je to opravdu velká revoluce s ohromným přerozdělováním peněz. Tolik ty čtyři moje základní výtky. My jsme projednávali jednotlivé dokumenty na našem výboru, nebo i na ostatních, při diskusích jsem si udělal několik poznámek. Měl jsem jich asi třicet, ale jistě s tím nebudu obtěžovat, protože řada z těch věcí tady byla řečena. Ale alespoň několik z nich.

CO2... Když už to tedy děláme, dělejme to důsledně. Když už končíme s těžbou uhlí, chceme skončit s těžbou a využíváním uhlí, co nám v mnoha případech vlastně zbude? Je evidentní, že výrobu energie a tepla v mnohých případech nahradí zemní plyn. To, myslím, tušíme léta. Co jsme dělali, co dělala Evropa, pokud vidíme, že směřujeme tímto směrem, jak investovala do nových nalezišť nebo nových zdrojů? V zásadě nic moc. S jednou výjimkou, a to je Německo. K tomu se ještě dostanu.

Řešíme v našich koncepcích, zákonech, Energetický regulační úřad, krizové situace, jako máme nyní? Neřešíme to. Tomu odpovídá i ten stávající chaos. Z hlediska ekologického je snad zelenější palivo zemní plyn, na který jistě budeme přecházet mohutně v celé Evropě, než spalování uhlí. Jenom proto, že při spalování zemního plynu vzniká 40 % CO2, někdo říká 35, někdo 50, ale v zásadě 40 %. Vyhodnocujeme to, že velké úniky CO2, ale především také metanu, který je ještě daleko horší z hlediska skleníkového efektu, vznikají při těžbě, při přepravě, skladování.

Když jsem se na to ptal při jednání našeho výboru, jak to bude zohledňováno při uhlíkovém clu, tak vlastně my moc nevíme. Sami ekologové varují před používáním zemního plynu. A to nepřipomínám, respektive hned připomenu, že velkou část zemního plynu bereme vlastně v Rusku, kde věříme tomu, že úniky jsou 2 %, jak se deklaruje jinde ve světě? Já tedy nevěřím. Ukazují to také satelitní snímky úniku metanu a CO2, kde je to dobře vidět. Čili ekologické dopady to má veliké, my to nechceme vidět. Nebo nebudeme chtít vidět.

Zelení v Německu teď při sestavování nové vlády nechtějí dopustit spuštění Nord Streamu 2, nechtějí dopustit využívání té náhrady, aby to byl zemní plyn. To je vlastně docela správný a konzistentní přístup, kdyby na to člověk chtěl přistoupit. Mají se ty věci dělat pořádně a nepředstírat na jedné straně něco, na druhé straně dělat úplně něco jiného.

To bych se dostal hned k druhému bodu, který tu mám, a to je sankce vůči Rusku. My tady občas ty věci projednáváme. Nechci fušovat do řemesla kolegovi Fischerovi, ale v posledních sedmi letech jsme tu přijímali, i tady v Senátu, několik usnesení na podporu sankcí vůči Rusku. Pominu to, že naše firmy tím jsou mnohdy dotčeny a vyřazeny z investic v Rusku, z technologických celků, vedle toho Německo si to umí zařídit. Ale vedle toho celého si Rusko s Německem, vlastně nám za zády, vybuduje Nord Stream 2, což je z hlediska ekonomiky ohromný projekt. My tomu jen přihlížíme. Budeme tomu přihlížet, až se to spustí, protože ono nakonec se zjistí, že nic jiného nám nezbývá. Naše závislost na Německu v oblasti energetiky je také velmi výrazná, veliká.

Oni se jednostranně rozhodli opustit uhlí, což je v pořádku, my k tomu také jistě směřujeme, ale zároveň dost překotně zastavují jaderné elektrárny. To už vlastně v příštím roce. Ten výkon je zhruba, jestli to vím přesně, zhruba 8 gigawatt, což jsou čtyři Temelíny. Jestli někdo nevidí souvislost v tom, že Německo opouští takovéto zdroje, ve zdražování energií, ta souvislost v tom jistě je. I když ne bezprostřední. Podobně je tomu s těmi cíli Zelené dohody.

Další poznámka k tomu zacyklování a k tomu, jak to vypadá s těmi novými příjmy na straně daní, poplatků, na druhé straně na straně dávek, dotací atd. Jistě bych mohl připomenout, že vláda na konci loňského roku schválila ve výši asi 4 miliardy kompenzační bonusy za emisní povolenky pro vybrané podniky. To začneme dělat jako systém? Jako že zavádíme nějaký systém emisních povolenek a pak budeme vracet ty peníze zpátky těm, kteří je mají platit?

Podobně je to v mnoha dalších oblastech. Připomenu např. pohonné hmoty, ale k tomu se třeba ještě dostanu. Často tady zaznívá, že my jako Senát se k tomu máme vyjádřit, nebo jsme se mohli vyjádřit. Jedna z těch poznámek je, že to nesouhlasné odůvodnění, odůvodněné stanovisko z hlediska subsidiarity a proporcionality prý moc nejde vystavit. Nebo respektive, že to je možná formální úkon.

Kdy jsme jako zákonodárci, jako lidi, kteří jsou zvoleni lidmi, se k tomu mohli vyjádřit? Kdy byla ta situace, kdy jsme se my mohli k tomu vyjádřit? Kdy jsme mohli říct reálně, kdy a jak to chceme provést? Kdy to vlastně můžeme udělat? Já vždycky slyším, že teď ne, protože teď je to moc obecné, budeme to dělat příště. Když už je to příště, tak už jsme to minule schválili. To je docela zacyklená situace, kterou tu máme velmi často.

Pátá poznámka. Mnohdy to není o penězích, tak, jak jsem tady říkal, o těch dotačních, ale také o podmínkách. My jistě tak, jak mnozí jezdíme, vidíme v Německu, Rakousku, v jiných zemích, že tam už ty soláry, fotovoltaiky, případně další obnovitelné zdroje jsou na rodinných domech, na malých firmách. Jsou tam dávno, jsou tam 10 let. To není jenom díky dotacím, respektive díky nějakým financím, ale díky těm přípojným podmínkám. To myslím, že také všichni víme. Co jsme v tom udělali v posledních deseti letech, abychom fungovali podobně, jako tyto vyspělé země, abychom umožnili lidem za rozumných podmínek se připojit?

Doháníme to dotacemi pro ty lidi, nepřímo se ty dotace přelévají k těm velkým monopolům.

Další věc, to jsou sazby. Jistě si budete pamatovat, v polovině 90. let existovaly velké, mohutné dotace na pořízení přímotopů. To byla velká móda, protože to bylo investičně dotováno, tak si to lidi ve velkém pořídili. Ono to mělo smysl jen do doby, než byly dotované i ty sazby. Jakmile to skončilo, nevím, jak u vás, ale u nás hromada lidí měla přímotopy, ale nemohla je využívat, protože ten násobný nárůst ceny energie je učinil nepřijatelným, neuplatnitelnými.

Podobně to bude podle mě s dalšími věcmi. Dneska říkáme, jak např. tepelná čerpadla atd. V principu je tam samozřejmě ta účinnost výrazná, ale zároveň platí, že jsou tyto podmínky, tyto zdroje energie a tepla dotovány tou sazbou. Podobně je to s elektroauty. Ale jak to bude do budoucna, až těch elektroaut a tepelných čerpadel bude daleko více?

Další poznámka je ta, že my jistě potřebujeme při větším a stále větším využíváním obnovitelných zdrojů, ať už vítr, nebo soláry, budeme potřebovat regulovatelné zdroje energie a také tepla. To není jistě jaderná energie, která musí v zásadě jet. Dodneška to plní samozřejmě uhelné elektrárny a pak to bude zase plyn. Nic jiného moc člověk nedokáže vymyslet, pokud nevěří v nějakou budoucí technickou revoluci, o které si můžeme něco přát a můžeme něco chtít, ale ona jen tak těžko nepřijde.

Na jednání našeho výboru také, a nejenom tam, zaznívalo, že my jsme zase východní země, V4, v roli jakýchsi zpochybňovačů klimatických cílů a těch závazků, které tady máme, že děláme problémy. Ale to bych připomněl, že ono to není jen tak samo sebou. Znovu bych se musel podívat na mapu, jak vypadá po 32 letech od doby pádu komunismu rozdělená Evropa, ekonomicky rozdělená Evropa, na tu bohatou a chudou, přičemž cena některých nákladů je v zásadě srovnatelná, nebo některé nástroje budou srovnatelné. Dopad na člověka z východu a ze západu je zásadně jiný.

Pokud se nám tohle nepodaří vyřešit, nestačilo nám na to 32 let, a to ve velké míře, nemluvím o regionech v rámci státu, nemůžeme reálně a dobře uplatňovat celoevropské nástroje na řešení kdečeho.

Abychom se nedopouštěli dalších chyb, které už jsme nadělali možná v minulosti, musíme dělat věci tak, aby nepřinášely víc škody než užitku. To jsem si zase připomněl při projednávání tohoto balíčku, biopaliva. To byla velká móda před dvaceti lety. Byla k tomu velká přesvědčovací kampaň, kolegové z ochrany přírody mě přesvědčovali, ať podepíšu petici za biopaliva, že se tím chrání příroda. Po dvaceti letech ti samí za mnou přišli, abych podepsal petici za záchranu deštných pralesů, protože tam, kde byl před dvaceti lety prales, dneska jsou plantáže palmy olejné. Sám jsem to viděl na mnoha místech ve světě. Před dvaceti lety v Malajsii byly nádherné pralesy, dneska jsou tam plantáže. Tak to se nám tedy podařilo...

My jsme automobilová velmoc, říkáme si sami, ale jak jsou na tom naši lidi s možností, dostupností aut? Máme průměrné stáří aut téměř 16 let, o 5 let víc než v Evropě. Je to 32 let od proměny komunismu, kdy jsme si říkali, jak doženeme ten západ za 5, 10 let. Já ale žiji v regionu, kde velká část lidí žádné auto vůbec nemá a nikdy mít nebude. Ti, co ho mají, mají 20, 25 let stará auta z Německa. To, že přejdeme na elektromobilitu? Možná někteří ano, ale pro velkou část lidí to bude absolutně nedostupné.

Dostal bych se k příjmům za neekologická auta, která máme dneska. Paní ministryně bude vědět přesně, já jsem to hledal velmi orientačně. Pokud se nepletu, spotřební daň za paliva je zhruba nějakých 90 miliard. Jistě k tomu pak přibude řádově srovnatelná část, respektive jistě desítky miliard DPH. My budeme zavádět teď, v rámci tohoto projednávání se budou zavádět nové poplatky, respektive rozšíření emisních povolenek, to bude dalších 8 Kč na litr. Jestliže vidíme dneska ty ceny, ony budou 50 Kč, opět tím dostáváme mnoho lidí do neřešitelné situace.

Ale jestliže budeme přecházet na elektroauta, tyto příjmy nám budou chybět, respektive ony nám chybět nebudou, my to samozřejmě doženeme tím, že až bude těch elektroaut dostatek, ceny za sazby budou samozřejmě muset být daleko jiné, nebo ty příjmy vypadlé z tohoto, co jsem teď řekl, daň DPH, spotřební daně, respektive ty povolenky, se někde budou muset dohánět. Protože jistě nebudeme více šetřit. To jistě ne, to přece neumíme.

Pak tady mám celou řadu dalších poznámek. Navázal bych na to, co tady říkala kolegyně Seitlová, když mluví o tom, co bylo před 15 miliony lety. Planeta existuje 4,5 miliardy let. Nechci řešit, co bylo před stamiliony lety a před desítkami miliony let a před milion lety a statisíce lety. Ale já, když jsem byl na gymnáziu, vím, jak nás učitel bral do přírody, jak nám ukázal a ukazoval, co u nás způsobil ledovec, který končil na severu Čech. Vlastně pokrýval celou zbývající část severní polokoule. To bylo před dvaceti tisíci lety. Podobně to bylo s velkými ledovci v Alpách.

Samozřejmě klima se mění a měnit se bude. Tím nezpochybňuji, že máme něco dělat. Ale máme dělat věci tak, aby dávaly smysl. Máme je dělat obecněji, než jenom to, že se zaměříme zrovna na CO2. Protože nějak jsme zapomněli na metan, zapomněli jsme na spoustu dalších věcí.

Tolik asi za mě, protože Sociální klimatický fond, který mám jako zpravodaj za náš výbor, mám tady také, ale ten potom asi okomentuji blíže při tom samotném tisku. Vím, že jsem tady říkal mnoho věcí, které sem možná úplně nepatří, ale přesto jsem si dovolil aspoň několik poznámek. Já vám děkuji pro tuto chvíli za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další přihlášený do naší rozpravy je pan senátor Petr Orel. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Ještě jednou dobrý den, děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Já jsem nabyl dojmu, jako většina asi z vás, že v rámci toho prvního bodu proběhne celá diskuse k balíčku Fit for 55, tak jsem se ještě jednou přihlásil. Také proto, že jsem ve třech bodech zpravodajem, abych už potom byl velice stručný. Trochu lituji paní místopředsedkyni vlády, že se tady tak zdrží.

Možná drobná reakce na předřečníka, co se týká té elektromobily. Automobilový průmysl podle toho, jak zaznělo třeba na našem semináři k té problematice, nebo jak jsem se bavil i na Sdružení automobilového průmyslu, nemá s tím balíčkem žádný problém. Žádný velký problém. Oni jsou na elektromobilitu připraveni. Věda, výzkum, které v automobilovém průmyslu běží, jsou úžasné. Dělají obrovské pokroky.

Mj. tvrdí, že v době, kdy končí spalovací motory, elektroauta budou v cenové úrovni dnešních aut se spalovacími motory. Takže to jenom tak úvodem bych řekl.

Já bych ještě chtěl také na začátku připomenout projednávání všech senátních tisků v rámci, nebo projednávání tisků, které se nějakým způsobem dotýkají tohoto balíčku Fit for 55, ke kterým Senát v předchozím období zaujímal stanovisko. My jsme se jako Senát poměrně intenzivně zabývali Zelenou dohodou pro Evropu, a to v dubnu 2020, kdy jsme přijali usnesení, kterým jsme mj. podpořili úsilí o dosažení klimatické neutrální Evropské unie do roku 2050.

Předtím jsme se zavázali samozřejmě Pařížskou dohodou, nebo přijali jsme závazky k Pařížské dohodě. V rámci návrhu Evropského právního rámce pro klima jsme v červnu 2020 jako Senát vyslovili souhlas, aby bylo dosažení klimatické neutrality do roku 2050 na úrovni Evropské unie právně závazné.

Při projednávání programu jednání pozice vlády na jednání Evropské rady, které se konalo loni v říjnu, jsme v našem usnesení konstatovali, že na základě dopadové studie, zdůrazňuji, dopadové studie zpracované Evropskou komisí, je navýšení cíle na snížení emisí skleníkových plynů do EU do roku 2030 na 55% úrovni proveditelné, ale také přínosné pro evropskou ekonomiku, zaměstnanost, prospěšné pro zdraví obyvatel, čistotu ovzduší či ochranu životního prostředí. To byla asi také doba, kdy jsme se možná měli vyjadřovat k té problematice mnohem výrazněji, pregnantněji. Už v té době formulovat výhrady, především pak vláda.

Já si myslím, vím, že nemáme zabíhat do nějakých filozofických debat, ale přece jenom bych chtěl zdůraznit, že zásadní problém je asi v tom, jak rozdílně vnímáme hrozbu pro planetu, respektive pro lidstvo, v souvislosti s globálním oteplováním, které má bezesporu na svědomí také antropogenní činnost. 99 % vědců, kteří se zabývají nějakým způsobem klimatem, se na tom shoduje, že ta hrozba je zcela reálná. Člověk svými průmyslovými aktivitami jednoznačně teplotu ovlivňuje a může ten svůj podíl na oteplování ovlivnit, zastavit. O tom se můžeme dozvídat denně z médií, že klimatické excesy jsou velmi výrazné, velmi vážné. Podle mého se s tím možná nejvíce kromě ostrovních států potýkají právě takové velmoci, jako je Čína nebo Spojené státy americké.

Samozřejmě je s touto problematikou Green Dealu spojen velký balíček peněz. My zatím, jako stát, který není přímým plátcem, máme z toho, řekl bych, obrovské výhody. Do roku 2020 jsme přijali z Evropské unie téměř 900 miliard Kč. Myslím si, že kdybychom ty peníze neměli, tak by to bylo velmi výrazně znát na stavu České republiky. Někdy mi to připadá tak, že si nechceme nechat mluvit do toho, jak tyto evropské peníze využít. Ale my máme nějaké smluvní závazky. Myslím si, že na čerpání finančních prostředků v této souvislosti musí být nějaká shoda.

Máme tady nový víceletý finanční rámec, máme tady celou řadu nových fondů, které se otevírají.

Chtěl bych říct, že Evropská komise k tomu balíčku Fit for 55 nepřistoupila sama. Byla vyzvána Evropskou radou, tedy premiéry nebo nejvyššími vrcholnými představiteli zemí EU, aby takový návrh opatření předložili. Ten je bezesporu nějakým základním předpokladem a nezbytným krokem, abychom se pohnuli kupředu.

Já samozřejmě beru ten balíček také jako velmi ambiciózní. Sám mám v řadě těch záležitostí poměrně velké problémy. Musím upřímně říct, že mám v hlavě guláš ohledně toho, co se týká energetického mixu. Nicméně to jakési upnutí se na jadernou energetiku nesdílím. Ale musíme nějak věcně, argumentačně předkládat připomínky, námitky. Myslím si, že to poslední je právě argumentovat porušením subsidiaritou nebo proporcionalitou. Já jsem nečetl to vyjádření našeho oddělení evropského výboru. Pro mě to znělo tak, že to stanovisko, jestli k tomu přistoupit, je víceméně na hraně, je to do jisté míry, já už jsem to říkal předtím, jakési politické rozhodnutí, nějaký politický apel. Já se s těmito návrhy na odůvodněná stanoviska neztotožňuji.

Pokud budeme proti systému revize obchodování s emisními povolenkami, tak si myslím, že budeme sami proti sobě. Můžeme do jisté míry ohrozit konkurenceschopnost českého průmyslu. Já to vnímám tak, že Evropa vnímá tu nutnost dekarbonizace i bez Zelené dohody, bez Zeleného údělu. Já si myslím, že vláda, a pravděpodobně ta příští, by měla srozumitelně a, řekl bych, upřímně vysvětlit, co nás čeká a jak se k tomu cíli chceme dostat. Co uděláme na ochranu konkurenceschopnosti českých firem, jak budeme chránit zranitelné skupiny obyvatel a proč to má vůbec celé smysl.

Pan předseda Bek řekl, že vláda má podporu Zelené dohody pro Evropu v programovém prohlášení, to kvituji a jsem zvědav na ty další kroky.

Stávající vláda v podstatě při všech těch jednáních nakonec na všechny kroky v rámci Evropské unie kývla. Nicméně ve své podstatě, minimálně na úrovni vnitrostátní, spíše hledala argumenty, proč to či ono nejde. To, jak pan premiér vystoupil na konferenci v Glasgow, to si myslím, že už je hodně za hranou. Byl jeden z těch, nebo možná tam byl jeden, dva tři, nevím přesně, nestihl jsem to sledovat, který vystoupil takovýmto stylem ve vztahu k dekarbonizaci, k dosažení uhlíkové neutrality.

Z těch podkladů nebo studií, ono je to většinou v angličtině, s tím mám obrovský problém, nicméně vyplývá, že předcházet dopadům změny klimatu bude a je mnohonásobně levnější, než pak postupující klimatické krizi se snažit nějakým způsobem přizpůsobit. My máme o to horší roli v tomto určitě, protože budeme v rámci předsednictví, už to tady také zaznělo, budeme to nějakým způsobem moderovat a budeme se muset tomu nějakým způsobem postavit.

Možná ještě poslední věc, k vypracování těch dopadových studií. Tam si myslím, že by měl být eminentní zájem České republiky, to nechat vypracovat ve shodě s Evropskou unií, tak, abychom věděli skutečně, co nás čeká a co nás nemine. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové.

Já jsem původně nechtěl, ale asi přistoupím na tu variantu, že k tomuto prvnímu nařízení to vystoupení bude spíše obecnější, ale pak se v závěru vyjádřím i k tomu konkrétnímu návrhu.

Já bych chtěl všechny poprosit, abychom opravdu nesměšovali debatu k European Green Dealu a k tomu balíčku Fit for 55. European Green Deal byl schválen. Byl schválený i našimi představiteli bez výhrady, musíme to vzít jako fakt. Co jsem ale zaznamenal, tento balíček, respektive tato první část, těch čtrnáct návrhů nařízení a směrnic, to už je ale cesta k realizaci Green Dealu.

To už jsou konkrétní kroky, které velice ovlivní život nejenom v České republice, ale v celé Evropské unii.

Dále bych chtěl poprosit, abychom tady opravdu nepoužívali pojmy právo veta, Žlutá karta. To tady opravdu není na stole. My se bavíme pouze o odůvodněných stanoviscích. Souhlasím s panem senátorem Orlem, že to je politické vyjádření nás, Senátu, za ČR. Bohužel musím konstatovat, že Poslanecká sněmovna tuto možnost nevyužila. Já si dovolím k tomu balíčku přečíst krátké stanovisko ekonomky:

„Schválení balíčku Fit for 55 povede k omezení nabídkové strany ekonomiky, tedy k prohloubení nedostatkovosti zboží, růstu cen, prodloužení dodacích lhůt, současně povede také k omezení poptávkové strany, protože dotace a záchranné balíčky nepřebíjí reálně inflační tlaky vznikající na straně nabídky, takže prakticky sice porostou úspory, ale současně s tím bude klesat spotřeba. Kombinace obojího povede k dlouhodobému chronickému snížení HDP, k poklesu potenciálu ekonomiky a zakonzervování životní úrovně bez růstu. Dále schválení balíčku povede k výraznému rozevření nůžek mezi bohatými a chudými, protože na elektromobilu a další zelené inovace dosáhnou i se započtením dotací pouze bohatí. Chudým ale výrazně zdraží energie, doprava, potraviny. To opět i se započtením dotací. Další efekt bude na straně prudkého růstu veřejného dluhu. Jeho důsledkem bude mimo jiné znehodnocování úspor v penzijních fondech a pokles životní úrovně, zejména důchodců.“

Pan senátor Bek tady citoval z připravovaného programového prohlášení, respektive koaliční smlouvy. V preambuli k životnímu prostředí se píše, že změny klimatu jsou nezpochybnitelné, tato vláda se zavazuje hledat řešení, která budou omezovat lidský vliv na klimatické změny, budeme hledat realistická řešení, která opravdu pomohou ochránit životní prostředí, vodu, půdu, lesy a krajinu, to vše s vědomím odpovědnosti za prosperitu naší země.

Já nemám nejmenší problém s tím souhlasit. Byly tady zmiňovány dopadové studie. Myslím si, že pravda je na obou dvou stranách, respektive na straně kritiků, že dopadové studie nedodala Evropská unie, ale taky bohužel ani česká vláda. Jak se k tomu některá ministerstva stavěla, obecně k predikcím vývoje v roce 2021, tak si dovolím citovat z predikce ze 14. května 2021.

14. května 2021 ministerstvo práce a sociálních věcí píše, že: V roce 2021 by mělo dojít k mírnému poklesu cen, zejména elektřiny a zemního plynu. 14. května 2021!

Závěr k tomu obecnému nebo k tomu balíčku jako takovému. Pojďme udělat všechno k ochraně životní prostředí, ale dělejme to předvídatelně, realisticky a užitečně. Životní prostředí je důležitá, možná nejdůležitější, ale ne jediná součást našich životů. Nemějme, prosím, konkurenceschopnost a prosperitu za sprostá slova. Nedopusťme, slyšeli jsme to na včera skončené návštěvě v Estonsku i v Litvě, nedopusťme prohlubování již tak velké závislosti v oblasti energií a surovin na nedemokratických zemích.

Teď k problému tohoto návrhu. Já podpořím to odůvodněné stanovisko zejména proto, a ne z těch ideových nebo obecných stanovisek, ale tady se navrhuje zejména skokové navýšení sazeb při přechodu z nulové minimální sazby na počáteční minimální sazby u některých komodit. Zadruhé se tady navrhuje, aby vymezení nízkouhlíkových paliv se provádělo aktem Komise v přenesené pravomoci. Ale hlavně Evropská komise neustoupila od svého záměru a jako právní základ navrhované legislativy použila vedle čl. 113 i čl. 192 odstavec 2. V tomto případě může dojít k precedentu, který by v budoucnosti vlastně odstranil jednomyslnost daňové oblasti. Tohle je pro mě základní důvod, abych podpořil odůvodněné stanovisko. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní hovoří pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore, budete mít slovo hned, ano.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní vicepremiérko, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že se všichni shodneme na tom, že máme společný cíl. Tím společným cílem nepochybně je odchod od fosilních paliv a samozřejmě omezování produkce skleníkových plynů. Debatu vedeme o tom, jak k tomuto cíli dospět.

Máme tady tedy společný cíl a já si dovolím poukázat na to, jaká je současná realita.

Současná realita, určitě jste se s tím také setkali ve svých volebních obvodech, je v současné době taková nebo nyní taková, že v zásadě energetické společnosti a vůbec ceny energií jdou tedy poměrně brutálním způsobem nahoru. U elektrické energie je to vlastně v Jihočeském kraji, u distributora, který tedy ovlivňuje 50 % ceny, tak z těch 50 % ceny pro příští rok může být cena navýšena o 30 %. Horší je to u ceny zemního plynu, kde vlastně ten distributor ovlivňuje 80 % ceny. Z těch 80 % ceny může dojít k navýšení u zemního plynu u 100 %. To jsou poměrně zásadní věci. Nepochybně i tyto věci bychom měli v této souvislosti míti na paměti. Když jsem pátral u toho našeho distributora, proč že tedy ty ceny se nám takovýmto způsobem zvyšují, nepochybně jsou tady objektivní příčiny, jako jsou ceny emisních povolenek, jako je vyšší poptávka po elektrické energii a po plynu v souvislosti s oživením průmyslu, ale nepochybně také mi řekli, že, teď cituji: „Nefoukalo a nesvítilo.“

Tady bych si dovolil tedy jenom říci a vzpomenout brilantní projev našeho kolegy našeho klubu Jiřího Duška, který tady právě shrnul, že ještě nemáme technické prostředky, které by umožnily nastřádat v létě energii z obnovitelných zdrojů na zimu, pokud tedy skutečně ale ty přírodní podmínky vůbec pro to jsou vhodné. Proto my, jako klub, i já osobně, podpoříme realistická usnesení a realistická opatření. Proto podpoříme usnesení výboru pro evropské záležitosti, tak jak bylo předloženo. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď má slovo tedy znovu pan senátor Jiří Dušek. Prosím, pane senátore, pojďte k řečništi.

Senátor Jiří Dušek:  Vážená paní předsedající, vážená paní viceministryně, kolegyně, kolegové, nedalo mi to, když jsem poslouchal jednotlivá vystoupení, abych ještě jednou nezareagoval, protože jsem si uvědomil, že některé věci jsem možná neřekl přesně. Některé by asi bylo vhodné doplnit.

Zaprvé moc děkuji všem realistickým předřečníkům. Mojí výhodou je, že nejsem členem žádné politické strany. Po poslední schůzi, jak možná někteří víte, už jsem nanejvýš spolu s kolegou Adámkem personálním omylem. Takže ve svých úvahách nemusím sledovat žádná politická prohlášení nebo deklarace, ale věřím ve svůj selský rozum, který se mi vyučující na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity pokusili nějakým způsobem kultivovat. Také věřím v názory vědců a techniků, na jejichž bedrech stojí a padá výroba a distribuce různých forem energií po domácnostech v ČR, nebo i po firmách v ČR.

Znovu opakuji, že je nevyhnutelné, abychom se zbavili fosilních paliv, zbavili se závislosti na různých státech a současně snižovali produkci skleníkových plynů.

Myslím si, že, znovu opakuji, myšlenka Green Dealu je úžasná. Nikdo také podle mě nerozporuje, že probíhají klimatické změny a že k nim významně přispívá i člověk. Jako astrofyzik bych mohl říct, že, jak známo z historie naší planety, klimatické změny probíhaly i v době, kdy tady lidé vůbec nebyli nebo kdy neexistovala naše technologická civilizace, ale rozumím tomu a souhlasím s tím, že k současným změnám významně přispívá člověk. Naše technologická civilizace ale existuje a my se s naší existencí musíme nějak vypořádat.

Faktem je, že spotřeba energie do budoucnosti zcela jistě poroste. Její snížení je mýtus. Nejen v České republice, ale i ve světě jako takovém. I když nebudeme elektřinou plýtvat, musí se najít nové zdroje, které vlastně převezmou zátěž těch, které odstavujeme. Právem je odstavujeme. Stále totiž platí přírodní zákony, v tomto případě především takzvané Kirchhoffovy zákony. Jsou dva. Ten první popisuje zákon o zachování elektrického náboje a druhý pak zákon o zachování energie. Důsledkem těchto dvou zákonů je, že energetická soustava v České republice a v rámci Evropy nemá nějakou velkou setrvačnost. Dodávky energií musí v každém okamžiku odpovídat víceméně požadovanému odběru. Proto jakékoli rychlé změny jsou pro energetickou soustavu devastující.

Samozřejmě, že je legitimní cestou, možná se jí také vydáme, slepě následovat nařízení plánovaného hospodářství Evropské komise, ale v takovém případě musíme občanům České republiky říct, za jakou cenu to bude. Padlo tady už několikrát, energetická chudoba ohrozí až několik milionů našich spoluobčanů. Elektroautomobil bude luxusem. Málokdo bude mít šanci letět letadlem kamkoliv. Energetická síť bude úpět pod náporem výkyvů, ať už pozitivních, nebo negativních, je zřejmé, že blackouty budou na denním pořádku. Samozřejmě s tím důsledky, které přinesou. Taková bude realita. Můžeme si říkat, co chceme.

Ale co je podle mého názoru to nejhorší a co jsem si vlastně uvědomil až při této diskusi, my vlastně tímto způsobem zcela rezignujeme na technologickou neutralitu. Porušíme to, co žene tento svět kupředu. To je touha objevovat. Ve volné soutěži, dané poptávkou a nabídkou, své objevy přetavovat v reálné aplikace. Jak jinak totiž vnímat slepý důraz na elektromobilitu, aniž bychom podporovali jiné pohonné systémy. Tím nemyslím fosilní paliva, ale vodík podobně. Anebo důraz na některé typy obnovitelných zdrojů, aniž bychom kultivovali jaderné nebo termojaderné zdroje. Bohužel mnohé příspěvky, které zde zazněly, byly o víře, jiné o administrativním procesu celého projednávání. Víra i proces projednávání jsou samozřejmě důležité, ale podle mě mnohem důležitější je, jak budeme naše záměry skutečně konkrétně realizovat. Jak dosáhneme toho zásadního cíle, který udává Green Deal a se kterým já v obecné míře souhlasím. Proto je podle mého názoru klíčové upozornit, že přijetí takto ambiciózního plánu v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. To je věta kolegy Čunka.

Pokud nebudeme postupovat obezřetně, můžeme se dočkat takzvaného rizika náhlé změny, kdy se ztratí víra veřejnosti v prováděné změny. V extrémním případě se dočkáme sociálních bouří a nástupu extremistů či diktátorů. Místo příkazu by tedy měla být motivace, místo pocitu realita a místo revoluce evoluce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se o slovo přihlásil pan senátor Pavel Fischer. Prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, téma, ke kterému dnes mluvíme, kterým se mění struktura rámcových předpisů Unie o zdanění energetických produktů a elektřiny, tedy návrh směrnice, přichází na stůl ve chvíli, kdy, jak předřečníci připomněli, raketově rostou ceny energií. Vidíme, jak blízko může být energetická chudoba i v naší zemi. Musíme zmínit jméno energetického operátora Bohemia Energy, který způsobem naprosto překvapivým, možná dokonce neodpovědným, v rozporu s dobrými mravy, vyhnal celou řadu svých zákazníků do velké nejistoty. Jak k tomu mohlo dojít? Dalo se tomu předcházet? Jde tady o skutečně neúspěšný podnikatelský projekt, nebo jde tady ještě o něco víc, například o selhání regulátora nebo selhání státu? To jsou otázky, které si musíme položit, abychom je měli na pozadí dialogu, který dnes vedeme a který nás zavazuje k velmi otevřené veřejné debatě. Otázky, o kterých mluvíme, jsou totiž dlouhodobé a zajímají nejenom členy parlamentu, ale doslova každého občana v České republice.

Proto jsem chtěl připomenout, jak vážné je, že máme na tento zásadní komplex otázek tak malý časový rámec. Jednáme relativně ve spěchu, jednáme doslova na závěr období, termínu, který jsme dostali jako Senát. Poslanecká sněmovna dokonce tento text nemohla projednat, protože vláda svým rozhodnutím a prací s kalendářem to předložila ve chvíli, kdy už sněmovna se nemohla na to sejít. Debata, kterou dnes vedeme v Senátu, je z hlediska významu témat, o kterých mluvíme, naprosto nedostačující. Měli bychom pamatovat na to, že to je možná jenom začátek. Vím, probíhaly tady významné semináře na toto téma. Některé jsem sledoval a dobře si uvědomuji, kolik významných otázek ještě zůstalo bez odpovědi.

Mluvíme o zdaňování. Danění energetických produktů a elektřiny. Ve chvíli, kdy vláda se rozhodne něco danit, posunout s daněmi nahoru nebo dolů, je potřeba, aby občané a spotřebitelé včas věděli, co je čeká. Kdybychom o tom nemluvili dopředu, kdybychom občany udržovali v jistotě, že se věci nebudou měnit, že naopak vláda bude například dlouhodobě dotovat nějaké odvětví, které není perspektivní nebo není z hlediska dlouhodobého udržení naší životní úrovně, kvality života, s ohledem na ekologii a životní prostředí, že není zdravé, tak bychom mohli udělat vážnou chybu.

Někteří tady připomínali i otázku sociálních nepokojů nebo neklidu. Dovolte mi proto připomenout 17. listopad 2018. Tehdy do francouzských ulic vyběhly statisíce demonstrantů, kterým se později začalo říkat žluté vesty. Velmi zajímavé je, proč do těchto ulic vstoupili a proč ten protest, kde byla ta roznětka? Tohle by nás totiž mohlo zajímat i s ohledem na danění energetických produktů, o němž dneska mluvíme. Tehdy se totiž jednalo o zvýšení daní za litr nafty o 6,5 centimu, což v dnešních kurzech je někde trochu více než skoro na 50, počítám-li dobře, u benzinu o 2,9 centimu, což je nějakých 70 haléřů v českých korunách. Takhle malá změna způsobila, že lidé začali protestovat, rozbíjet a vyjadřovat svoji obrovskou nedůvěru k vládě. Proč k tomu došlo? Protože vláda mnoho desetiletí na naftu nesahala. Říkala naopak, nafta je perspektivní, náš průmysl umí dělat výborné motory, mimořádně účinné do automobilů nebo do lokomotiv, nesahejme na naftu, je to perspektivní pro dlouhodobé zájmy naší země.

Dělala to vláda Francie i v době, kdy už bylo vidět, že to není úplně tak, jak dneska vidíme, že nafta má svoje další náklady z hlediska emisí, drobných mikročástic a dalšího.

Přesto vláda nesahala na ty daně, jako kdyby nechtěla zbytečně podvazovat křehký hospodářský růst a prosperitu země. A to se dělo po desetiletí. Teprve v chvíli, kdy na ně sáhla, tak si lidé uvědomili, něco je špatně, tohle nám dopředu nikdo neřekl. Když to vezmeme obecně, každá společenská debata o daních vysílá jasnou zprávu občanům a spotřebitelům, jaké typy technologií se budou podporovat, jaké budeme považovat za dlouhodobě přijatelné a jaké jsou určeny postupně k tomu se stát marginálními, dostat se na okraj spotřebního koše nebo spotřebního zájmu. Tohle je sdělení, které by mělo také vzejít z té naší dnešní debaty, kterou nevyčerpáme, kterou neukončíme, ale kde bychom měli jednoznačně našim občanům říci: Něco se děje, něco se bude dít s daněmi, se zdaněním právě energetických produktů a elektřiny do budoucna. Hlídejte si ty parametry a tu debatu do budoucna, abyste se chovali jako dobří hospodáři a neinvestovali do něčeho, co se ukáže jako slepá ulice nebo slepá větev vývoje.

Chtěl jsem upozornit na jeden argument, který tady dneska ještě nezazněl. Ono to není tak fatální, jak to dneska vidíme, a to proto, že v návrhu textu směrnice, o které mluvíme, se mluví o možnosti přezkumu, kdy každých 5 let Komise na základě informací, vstupů a podnětů z členských států musí vyhodnocovat a předkládat Radě zprávu o tom, jak se daří s některými těmi ustanoveními pracovat, jestli náhodou se vývoj technologie nedostal tak daleko, že je potřeba se k tomu vrátit, přepracovat, zpřesnit, nebo některé věci naopak uvolnit. Proto se mi zdá, že nejsme v uzavřeném systému, ale v systému, který má možnosti upravování. Mluvím pouze o tom zdanění energetických produktů, nikoliv šířeji, jak jste pochopili.

Než skončím, tak jsem chtěl velmi ocenit pana senátora Nytru, který upozornil na nebezpečí toho, že bychom z jednomyslnosti, která platí pro oblast daní podle Smlouvy o fungování Evropské unie v čl. 113, mohli sklouznout do jiného článku s číslem 192, který pro oblast životního prostředí by mohl také používat případně i jiný právní postup. Tohle je věc, kterou si musíme hlídat. Velmi děkuji, že to tady zaznělo.

Hodně váhám s tím, jak se postavit k tomu usnesení výboru. Přiznám se, že ještě budu chvíli poslouchat, protože jsem rozpolcen. Otázka sociální tísně v současné době v České republice je v oblasti energetiky tak významná, že si neumím představit, že bychom nezformulovali něco takového a neposlali to do Evropské unie za český Senát. Bylo by chybou, kdybychom to nezmínili. S některými textovými formulacemi v tom usnesení ale mám problém, takže ještě budu čekat, jak se to vyvine. Případně se ještě přihlásím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím tedy, nyní dávám slovo panu senátorovi Davidu Smoljakovi. Už máte připravené řečniště, je vaše.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal dnešní diskusi. Musím konstatovat, že nejčastěji zde od jednotlivých řečníků zaznívalo, že akceptují společně přijatý cíl, který přijaly všechny členské státy Evropské unie, totiž snížit ty emise CO2 do roku 2030 o 55 %.

Pokud se vrátím k samotnému návrhu zákona, který tu dnes projednáváme, jehož cílem je podpořit paliva s nižšími emisemi uhlíku a stanovit vyšší sazby pro fosilní paliva, tak to je přece přesně cesta, která k tomu cíli vede. Chápu výhrady vůči jednotlivostem, vůči výši minimálních sazeb nebo způsobu a tempu zavádění těchto sazeb, vůči vymezení zranitelných domácností... S čím se ale nemůžu absolutně ztotožnit, je návrh formulace, že Senát konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu European Green Deal je nezodpovědné. Skutečně chceme vyslat, jako Senát, do světa signál, že zpochybňujeme společný klimatický závazek? Protože nic jiného tento bod neříká. Skutečně chceme, aby zítra stály v novinách palcové titulky Senát zpochybnil Green Deal, nebo Společný postup v environmentální politice?

Já si to opravdu nepřeji. Pro podobné ustanovení prostě v žádném případě nemohu hlasovat. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Tomáš Jirsa. Pan senátor to má kousek dál, takže musíme chvilku vyčkat. Ještě má trochu handicap zdravotní, ale vyčkáme. Prosím.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně, já jsem původním povoláním energetik. Vystudoval jsem ekonomiku a řízení energetiky. 10 let jsem se živil jako projektant jaderných elektráren. Já tedy, na rozdíl od některých předřečníků, považuji celý ten New Green Deal v oblasti energetiky za absolutní bláznivinu. Já si myslím, že to musí někde skončit. Myslím si, že to třeba skončí prvním blackoutem v Německu. Já bych ho nazval, já bych si myslel, že Němci potřebují výchovný blackout. Není tajemství, že naše česká energetická přenosová soustava už několikrát Němce před blackoutem zachránila. Když jsem řediteli dispečinku říkal, tak jim to dopřejte, když to chtějí, ti Němci, tak jim to dopřejte. Tak on říkal: Oni by mě vyhodili z práce, protože máme mezinárodní smlouvy, že je musíme zachránit. Takže já to považuji za katastrofu.

Ale chci se zeptat prostřednictvím paní předsedající mého koaličního partnera, pana kolegy Beka, který tady pronesl takovou temnou lobbistickou větu, já jsem si ji šel dolů k technikům opsat, aby byla přesná. On řekl, že:

„Trvání na odůvodněných stanoviscích představuje identifikaci Senátu se zájmy některých klíčových aktérů v naší zemi.“

Tak bych ho prosil, jestli by mi specifikoval, který klíčový aktér prostě mě ovlivňuje, abych hlasoval tak, jak hlasuji. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že si pan senátor Bek poznamenal vaši otázku. Až tedy přijde na pořadí, určitě vám odpoví. Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Jiří Drahoš. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, znovu jsem přemýšlel, jestli mám vystoupit alespoň krátce, ale vzhledem k tomu, že opravdu tato debata uvádí všechny další body, ke kterým jsem se nebo k některým z nich jsem se hodlal vyjádřit, tak bych řekl svůj názor už teď. Já mám pocit, že se to tady teď vymezilo, ta debata, do dvou větví. Jednak velmi kritický pohled na ten balíček, o kterém se tady bavíme. Jinak souhlasím s tím, co tady zaznělo. Vím, že to říkal kolega Nytra, ale i další, že my se nebavíme o samotném Green Dealu, ten byl odsouhlasen naším premiérem. Bavíme se o balíčku. Je tady debata o tom, jestli ty v uvozovkách Žluté karty nebo tedy přesněji odůvodněná stanoviska máme dávat, nebo nemáme dávat, protože tím bouráme náš pohled na redukci klimatických změn atd.

Na druhé straně ten pohled, řekněme, z mého pohledu je klimaticky fundamentalističtější a proevropský v tom smyslu, že je tady něco, nějaký návrh. Vyjádřeme se tedy k němu a souhlasme s ním.

Já nejsem energetik, jsem vzděláním chemický inženýr, mám kontakty s řadou firem v chemickém průmyslu. Vím o jejich problémech, které souvisejí s tímto balíčkem.

Musím konstatovat, že ten balíček byl Evropskou komisí přijat bez mého pohledu podrobné studie dopadů na ekonomiku a životní úroveň jednotlivých zemí. Nedávná diskuse v rámci chemického průmyslu byla na téma emisních povolenek. Cena emisní povolenky v současné chvíli překročila 60 eur, možná už je ještě na vyšší hodnotě. Přestože můžeme čekat nějakou korekci toho dramatického růstu cen energie a zemního plynu, konstatuji, že když Evropská komise počítala nějaké dopadové aspekty toho balíčku, uvažovaná cena emisní povolenky byla zhruba poloviční, tedy kolem 30 eur.

Nemohu na jedné straně nekonstatovat, že ani naše vláda, ani Česká republika nepřichází s žádnými detailními dopadovými studiemi k jednotlivým částem, ale na druhé straně musím konstatovat, že ani Evropská komise zdaleka z mého pohledu nezhodnotila dopady toho balíčku korektně. Ostatně, i Evropská komise přiznává vážné dopady toho balíčku tím, že zakládá sociální fond pro klimatická opatření, ze kterého by měli být dotováni ti nejohroženější, když to vezmu obecně.

Nechám stranou teď, kolik z tohoto fondu má dostat Česká republika. Nechám stranou, jestli způsob, jakým se ty částky počítají, je pro Česko výhodný, nebo nevýhodný. V každém případě jsem pro to, abychom k věci nepřistupovali ideologicky, ani černě, ani bíle, ale abychom se zamysleli nad tím, já jsem se nad tím zamýšlel, jestli je rozumné dát směrem k Evropské komisi určité varování, nebo odůvodněná stanoviska, která jsou v rozporu se zásadou subsidiarity, která by měla Evropská komise vzít v úvahu. Ano, platí stále to, že musí být třetina těch tzv. Žlutých karet k návrhům toho balíčku a teprve potom by Evropská komise ty věci projednávala. Zaznělo tady také, že pokud my nezdůvodníme ty věci dostatečně hluboce, pak to naše stanovisko bude mít malou váhu.

Ale na druhé straně jednání o tom balíčku, to tady také mnohokrát padlo, teprve začíná, ta naše stanoviska, nebo stanoviska národních parlamentů jsou počátkem v této debatě. Já si říkám, kdy jindy, když ne v tuto chvíli. Zase nechávám stranou to, že naše sněmovna tento krok zcela vypustila. Jestli k tomu měla opravdu objektivní důvody, nebo ne, ale je to fakt. Čili kdy jindy, když ne teď, máme vyjádřit určitou nespokojenost nebo určitý kritický názor na některé části toho balíčku Fit for 55.

Já za sebe říkám, že o tom přemýšlím, tu debatu jsem tady bedlivě sledoval. Určitě budu pro, abychom některá odůvodněná stanoviska k některým věcem, které tady navrhují výbory... Já je podpořím, určitě je zvažuji a s velkou pravděpodobností je podpořím. Tolik můj názor, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím o slovo přihlášeného pana senátora Marka Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já naprosto chápu to, že pro mnoho z nás se může zdát klimatická změna nebo klimatické změny jako něco, co je poměrně dost abstraktní, pokud to nezažíváme na vlastní kůži. Klimatické změny mají ale také své konkrétní projevy, mohu citovat, zvýšení hladin moří, postup pouště, nejrůznější povodně, sucha, možná i tornáda a celou řadu dalších klimatických extrémů. Já se ptám, proč se toho vlastně lidé obávají? V mnoha zemích, ale i u nás. Nás trápí například sucho. Také si kladu otázku, zda tyto klimatické změny nás nebudou stát o mnoho a mnoho více v nejrůznějších podobách, než třeba právě ta energetická revoluce, nebo revoluce, která před námi stojí.

Co tedy bude stát více? Klimatická změna, nebo to, čeho chceme dosáhnout, aby k těm klimatickým změnám a k těm extrémům nedocházelo? Zcela chápu, že se musíme bavit o tom, jak těch cílů, které zde byly naplánovány, jak jich máme dosáhnout. Ta diskuse je nutná. Já také sdílím celou řadu obav z toho dalšího vývoje, a to především také v sociální oblasti. Tím se opravdu musíme vážně zabývat.

Ale musíme být také věcní v tomto ohledu. Mám takovou obavu, že jakési zvedání Žlutých karet je tak trošku takové jako české furiantství. Tím ale neříkám, že bychom neměli jasně zvedat hlas, ale musíme být věcní. Obávám se toho, že ten postup zvedání Žlutých karet nepovede k tomu, čeho chceme docílit. To jsou ty změny, které zde zaznívaly v návrzích té legislativy. Obávám se toho, že bychom mohli být marginalizováni v té debatě a že nás nebude nikdo poslouchat. Ten trend neobrátíme.

Vidíme, co se děje v celém světě. Vidíme, že v těchto dnech probíhá konference v Glasgow, je zcela jasné, že se jako malá země v centru Evropy proti tomu nepostavíme, i kdybychom chtěli.

Já se spíš přikláním k tomu, abychom opravdu velmi racionálně přemýšleli o tom, co je správně, co je dobře, abychom se dostali na špici, abychom ty změny, které budou, abychom je vzali jako příležitost. Podporujme rozvoj, podporujme technologický výzkum. Řada věcí, které se nám dnes zdají, jako že jsou nedosažitelné, např. zde padlo, že elektromobil je luxusem... Ano, v současné chvíli je luxusem, ale nevěřím tomu, že za 15 let, za 20 let bude luxusem.

Ty věci se pohybují, říkám, prosím, uvažujme i tímto směrem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, teď pan senátor Bek má slovo, prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, byl jsem vyzván, odpovím, paní předsedající, vaším prostřednictvím, kolegovi Jirsovi.

Já mu děkuji za to, že velmi korektně citoval můj výrok, který jsem řekl, že v těch usneseních by se Senát identifikoval se zájmy některých klíčových aktérů. To je v pořádku, to znamená, že by se s nimi ztotožnil, že by měl stejný názor. To považuji za zcela legitimní.

Podle mého názoru pak zcela nesprávně z toho vyvodil závěr, že ho obviňuji z nějakého ovlivnění nějakými jinými aktéry. Já jsem řekl, že se s tím názorem ztotožňuji, to je v pořádku.

Já jsem jenom upozorňoval na to, že v těch odůvodněných stanoviscích nestačí ta identifikace s těmi zájmy, které jsou oprávněné, nebo považujeme za oprávněné, že je k tomu potřeba právní argumentace, která prokáže, že dochází k porušování zásad subsidiarity, případně proporcionality. To byl akcent mého sdělení, žádné obvinění z ovlivňování kohokoliv kýmkoliv jsem nevyslovil, proti tomu se musím velmi rázně ohradit.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní dávám slovo panu senátorovi Přemyslu Rabasovi. Pane senátore, jste v pořadí, máte slovo. Paní Šárka Jelínková už mně avizovala předtím, že nechce přednostní právo. Takže jsme nezapomněli a bude mít poté slovo.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Než se blíže vyjádřím k balíčku Fit for 55, který představila Evropská komise 14. července, dovolte mi popsat kontext, ve kterém se tyto legislativní návrhy projednávají. Současně s naším jednáním probíhá, jak všichni víme, 26. konference smluvních stran Rámcové smlouvy, resp. dohody o změně klimatu Spojených národů, tzv. COP26, ve skotském Glasgow.

Hlavním cílem této konference pod britským předsednictvím je zvýšit ambice států, které podepsaly a ratifikovaly Pařížskou klimatickou dohodu, na takovou úroveň, která zastaví růst globální teploty na Zemi na úrovni +1,5 stupně oproti průměrné teplotě na Zemi před průmyslovou revolucí. K tomu je podle Zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC z roku 2018 zapotřebí snížit emise skleníkových plynů o nejméně 45 % oproti roku 2010 a nejpozději do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Ta neutralita znamená, že stejné množství oxidu, který budeme zbytkově do atmosféry vypouštět, z ní dokážeme odčerpat, odstranit, prostě se ho zbavit.

Konání klimatických konferencí vždy předchází publikování nejnovějších výsledků výzkumu změn klimatu týmů sdružených v mezivládním panelu pro tuto změnu. V srpnu tohoto roku byla publikována 6. hodnotící zpráva s titulem Klimatická změna 21, fyzikální základy klimatu. Zpráva, jejímiž autory je 234 vědců z 66 zemí světa. Konstatuje, že změny klimatu jsou pozorovatelné ve všech regionech na Zemi, koncentrace oxidu uhličitého jsou nejvyšší za poslední 2 miliony let. Některé změny, jako např. zvýšení hladin oceánů, jsou bohužel již nevratné. Hlavním zdrojem klimatu je antropogenní oxid uhličitý a metan, tzn. že o vlivu člověka na klimatickou krizi není již žádných pochyb.

Na druhé straně se uvádí, že rychlé snížení emise CO2 a ostatních skleníkových plynů klimatickou změnu omezí. Zlepšení kvality ovzduší se může dostavit okamžitě, zatímco stabilizace globální teploty bude trvat nejméně jednu, jednu a půl generace.

Doporučení v tzv. Shrnutí pro politiky, tedy Summary for Policymakers, popisuje nutnost dekarbonizovat světovou ekonomiku. Debata o klimatu v České republice má poněkud kuriózní podobu. Navzdory vědeckému poznání, navzdory extrémnímu suchu, střídanému záplavami, tedy extrémním projevům počasí, navzdory měřením Českého hydrometeorologického ústavu, která ukazují, že se průměrná roční teplota v ČR oproti roku 1961 zvýšila o 2,1 stupně Celsia, navzdory novým a novějším vědeckým dokladům o existenci a hloubce klimatické krize jsou zde stále lidi, politici i novináři, kteří fyzikální podstatu změn klimatu popírají a klimatickou krizi bagatelizují.

Popírání vlivu zvyšujících se koncentrací oxidu uhličitého na teplotu na Zemi jsme vystaveni od roku 1979. To už začali popírači, protože tehdy Národní akademie věd Spojených států publikovala vědeckou, takzvanou zprávu o vlivu oxidu uhličitého na klima. Vědci predikovali, že zdvojnásobení koncentrace CO2 povede ke zvýšení globální teploty o 2 až 3 stupně. 2 až 3,5 stupně! Jejich tehdejší modely se překvapivě shodují s dnešními projekcemi.

Tu hrozbu známe 40 let. Já už jsem vzpomínal, asi i před vámi, že už před třiceti lety jsem velmi naivně rozdával knihu Země na misce vah regionálním politikům. S tím, že jsem měl za to, že třeba začnou o tom alespoň uvažovat. Je to 40 let, my jsme se za těch 40 let posunuli od NE k ALE. Tehdy ti politici říkali: Neexistuje, není, nemáme vliv, nesmysl. Dneska říkají: Je potřeba proti klimatickým změnám bojovat, ALE... Je potřeba chránit životní prostředí, ALE... Případně: Nejsem klimatolog, ALE mám pocit.

To je to, co jsme dokázali za 40 let. Posunuli jsme se tady v české kotlině od NE k ALE. Teď říkáme, že máme málo času, že potřebujeme ještě víc času na rozmýšlení, jak to správně udělat. Je za 5 minut 12. Teď zrovna. Já si tedy myslím, že je to horší. (Jitka Seitlová: Teď přesně.) Teď přesně je za 5 minut 12. My chceme další čas. Ale ten už nemáme.

Ztratili jsme dvě generace expertů, kteří mohli již od 80. let minulého století pracovat na technologickém vývoji pro novou podobu světové ekonomiky bez fosilních paliv. Mohli pracovat na záchraně. Dvě generace vědců! Toto selhání nám mladí lidé vyčítají právem a je naší morální povinností vůči této a vůči budoucím generacím, i vůči všem živým tvorům na naší planetě, zastavit vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Teď hned. Zachránit ne planetu, ale zachránit život v současné podobě, tedy život v současné podobě včetně civilizace člověka, který se nazývá člověkem moudrým.

Tolik k fyzikální podstatě změny klimatu, ke ztraceným 40 letům a k nezbytnosti dekarbonizovat světovou ekonomiku.

14. července 2021 předložila Evropská komise soubor 15 návrhů na revizi a aktualizace stávajících směrnic a nařízení a na zavedení nových iniciativ pod názvem Fit for 55. Balíček vytváří spolu se stanoveným cílem snížení emisí a finančními nástroji pro investice do transformace evropské ekonomiky, energetiky a dopravy komplexní architekturu.

Mimochodem, prestižní poradenská společnost Deloitte ve svém čerstvém newsletteru označila balíček za „doposud nejkomplexnější soubor návrhů v oblasti klimatu a energetiky“. Základním ekonomickým nástrojem na podporu dekarbonizace je zpoplatnění uhlíku. To není nic nového. Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů tady funguje, jak víme, od roku 2005. Dlouhou dobu byl energetickými společnostmi podceňován, systému se vysmívali. Povolenek měli v důsledku lobbování za vysoký národní alokační plán České republiky nadbytek, a tak namísto přechodu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům vesele prodávali přebytky, povolenky na trhu. V období let 2010 až 2019 dostaly podniky 40 % povolenek takzvaně zdarma s podmínkou, že budou uspořené náklady investovat do ekologických opatření.

Víte, kam ušetřené peníze z tohoto systému emisního obchodování investovali? Do retrofitů uhelných elektráren, tepláren, jako jsou České Budějovice nebo elektrárna Ledvice. Dnes se tedy ozývá ze všech stran, že za zdražení elektřiny nesou odpovědnost emisní povolenky. Premiér Babiš podtrhl tuto lež hrdinským zablokováním jednání Evropské rady, kterým nedosáhl ničeho jiného, než příslibu předložení analýzy vlivu systému obchodování s emisemi na cenu elektřiny. Výsledek premiérem Babišem vybojované analýzy již známe. Publikovala ji Evropská komise v tiskové zprávě ze dne 13. října 2021.

Závěr: „Vliv zvýšení ceny zemního plynu na ceny elektřiny je devětkrát vyšší než vliv ceny emisní povolenky na tuto cenu.“ Od ledna do září 2021 narostla cena emisní povolenky o zhruba 30 eur na tunu. To znamená, při zvýšení nákladů na výrobu elektřiny z plynu - přibližně 10 eur na megawattu při 50% účinnosti. Oproti nárůstu ceny plynu o 45 eur znamená zvýšení nákladů na výrobu elektřiny o 90 eur. Ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol na jednání výborů pro životní prostředí a energetiku Evropského parlamentu 27. září tohoto roku konstatoval, že „je nepřesné a nefér obviňovat z vysokých cen energií přechod na čistou energii“. To je potřeba zopakovat, „nepřesné a nefér obviňovat z vysokých cen energií přechod na čistou energii“. Za 90 % zdražení nese odpovědnost fosilní plyn. Tolik tedy k české hysterii okolo emisních povolenek.

A propos, všichni odpůrci férové ceny uhlíku, jehož vypouštění do atmosféry způsobuje změny klimatu, by měli zároveň s odmítáním tohoto systému odmítnout možná i těch 200 miliard Kč, které jsou připraveny pro modernizační fond pro investice do přechodu na obnovitelné zdroje. Protože většinu z těchto prostředků jsme získali výnosem z evropského systému obchodování s emisemi. Bohatší členské státy posílají 2 % z obratu s emisním obchodováním 10 ekonomicky nejslabším zemím, mezi které se stále máme tu čest řadit.

Politici odmítající systém emisních povolenek by měli poctivě přijmout odmítnutí výnosů z tohoto systému. Zní to jako nesmysl? Je to nesmysl. Věcně správnou cestou, jak čelit zvýšeným cenám energií v důsledku zdražujících se fosilních paliv jsou energetické úspory a přechod na decentrální obnovitelné zdroje. Každý fotovoltaický panel na střeše, fasádě či balkónu domu, jehož výroba je primárně určena pro vlastní spotřebu a tedy úsporu nákladů za dodávky dominantně fosilní elektřiny od dodavatele, je tou nejsprávnější odpovědí na riziko energetické chudoby způsobené vysokými cenami fosilních energií.

Jak tady řekl při představení Fit for 55 místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, dům, který vyrábí vlastní energii, není science fiction. Také řekl: „Nothing is going to be easy, it is going to be bloody hell.“ Tedy „Nic nebude snadné. Bude to zatraceně těžké.“ Samozřejmě zemské atmosféře je úplně jedno, odkud je tuna oxidu uhličitého, proto je principiálně správné a férové prosazovat model, ve kterém bude každá tuna uhlíku mít cenu, která odpovídá škodám, které způsobuje.

Když jsem dával v ochraně životního prostředí přednost využití ekonomických nástrojů před zákazy a příkazy a cena uhlíku prostřednictvím systému obchodování s povolenkami a rozšíření tohoto systému na letectví, výstavbu, dopravu, je správné úsilí Evropské unie, které bychom měli diskutovat a ladit... Za absolutní faul považuji odmítání tohoto věcně správného principu a priori, jen proto, že se bojíme lidem otevřeně říci, že není správné zvýhodňovat letectví výjimkou z daně z leteckého benzinu. Povinnosti krýt emise z létání nákupem emisních povolenek. Dá se říct, že mejdan skončil a můžeme odložit populismus a říct lidem pravdu, protože ta pravda je v zájmu nás všech. Především v zájmu budoucích generací.

Dalším vášnivě diskutovaným tématem balíčku Fit for 55 je návrh Evropské komise ukončit regulatorně prodej nových aut se spalovacími motory k roku 2035, tedy za 14 let. Slyším, že jsme automobilová velmoc, že nás to poškodí, že elektromobily jsou drahé, nikam nedokážou při tom dnešním dojezdu dojet. Takže si to můžeme probrat od začátku.

Kdo z vás sledoval tiskovou konferenci Evropské komise při představování balíčku, nemohl minout argument Franse Timmermanse, že podle odhadů agentury Bloomberg budou elektromobily již v roce 2027 stát stejně jako auta se spalovacími motory. Ceny baterií klesly za posledních 10 let o 85 %. Automobilky počítají se škálou typů baterií, prodlužují dojezd a budují kapacity na jejich recyklaci a znovuvyužití. Prostě jsou na přechod na elektromobilitu připraveni.

Některé automobilky se současně soustředí na rozvoj vodíkové mobility. To je správné. Jak známo, stabilita ekosystému v přírodě kdekoliv se opírá o jeho pestrost. To bychom měli ctít i v tomto případě. Ve vypjaté debatě o elektromobilitě jsem nezaslechl jediného zástupce automobilového průmyslu, který by se hysterickým vyjádřením přidal. To je možná trochu zajímavé. Autoprůmysl se poučil ze zkušeností se zaváděním emisních limitů. Před 12 lety, za českého předsednictví Evropské radě, navrhla Evropská komise zavést limity emisí CO2 z aut a tímto nařízením nahradit dobrovolnou dohodu s automobilovým průmyslem.

Také okolo toho bylo mnoho křiku. Zejména z automobilové velmoci Německa, že tím evropští výrobci ztratí konkurenceschopnost, a takové podobné výkřiky. Výsledek potom, z regulace těží všichni. Menší spotřebu aut ocení automobilisté, to bezesporu, vliv na ovzduší a na klima je nižší a k likvidaci evropských výrobců nedošlo. Teď je třeba v úsilí pokračovat dále. Vůbec se Evropské komisi nedivím, že stanovila konkrétní cíl ukončení výroby spalovacích motorů. Současně vytváří rámec pro vytvoření infrastruktury, nabíjení elektromobilů, plnění vodíkem, aby k rozvoji čisté dopravy následovala i včasná výstavba infrastruktury.

Doprava je totiž jediným sektorem hospodářství, kde emise nejen neklesají, ale kde dlouhodobě stoupají. Jasný, předvídatelný a dostatečně vzdálený cíl dekarbonizace je na místě, jak jsem řekl, automobilky jej akceptují. Tak se konečně přestaňme podbízet majitelům aut s demontovanými filtry pevných částí, jejichž auta procházejí podvodnými technickými prohlídkami a zatěžují emisemi ovzduší víc než 10 kamionů. Mimochodem, ta náprava v podvádění přes STK je možná téma pro budoucí vládu.

V balíčku je řada velmi zajímavých a progresivních principů, jako např. zavedení uhlíkové daně na hranice EU tak, aby průmyslu a výrobě v EU nekonkuroval dovoz ze zahraničí, kde výrobky nejsou zatíženy cenou uhlíku. To je správná cesta. Toho bychom měli využít k tomu, že budeme podporovat rozvoj průmyslového odvětví technologií obnovitelných zdrojů energií, abychom nebyli opět jen montovnou. Technologií vyráběných v zemích, které pochopily příležitost průmyslu v období dekarbonizace.

Balíček obsahuje i vyšší cíle v podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů a energetických úspor. To vyplývá ze zvýšeného cíle snížení emisí skleníkových plynů. Řekněme si to otevřeně, společný evropský cíl podílu 40 % obnovitelných zdrojů v roce 2030 znamená pro Českou republiku navýšení z dnešních 16 na 31 % v roce 2030. To je fakt. Za velmi rozumný považuji návrh Evropské komise, aby část výnosů z nově zavedených systémů emisního obchodování v silniční dopravě a výstavbě byla odložena do speciálního klimatického sociálního fondu, ze kterého budou moci členské státy kompenzovat náklady přechodu nejohroženějším skupinám obyvatelstva.

K tomu si dovoluji ze zkušeností člověka žijícího v kraji postiženém těžbou a spalováním uhlí říct, že samotná kompenzace části zvýšených nákladů není systémovým řešením. Měli bychom prosazovat vytvoření nového finančního nástroje na bázi programu Nová zelená úsporám, který by umožnil nejen vyšší investiční podporu pro instalace fotovoltaických panelů pro vlastní potřebu, výměnu a plošné ukončení provozu uhelných kotlů pro vytápění, ale nabídl i výhodné úvěry pro financování, modernizace, vytápění a výroby elektřiny domácnostmi a umožnil splácení úvěrů z úspor realizovaných těmito opatřeními.

Shrnu to. Balíček Fit for 55 přináší řadu velmi zajímavých, progresivních podnětů a současně s nimi přináší mimořádnou příležitost pro financování decentrálního přechodu na čistou energii. Neodmítejme a priori tyto návrhy ze strachu, co na to řeknou občané, ale naopak se pokusme návrh v jeho komplexitě pochopit a prezentovat příležitosti, které může pro zlepšení kvality života i převzetí férové spoluzodpovědnosti za řešení globální klimatické krize znamenat. Rozhodujme se věcně, opřeni o znalost faktů a trendů, jako plnoprávní spolutvůrci společné evropské klimatické politiky. Už máme tedy pár minut po dvanácté.

Bylo to trošku dlouhé. Já bych si dovolil ještě jeden malý příklad, aby to bylo snadněji pochopitelné. Je to jako rodina, která žije v domě s dobrou životní úrovní, má kvalitní koberce, sedací soupravy, výborné vybavení. Na půdě jí prohořel komín, kde se topí fosilními palivy, chytly trámy. Ti obyvatelé toho domu se rozhodují, jestli mají volat hasiče teď, aby uhasili ten požár na střeše a zachránili dům, protože ti hasiči tou vodou zničí vybavení a sníží jim životní úroveň. My chodíme ještě pořád po tom hebkém, pěkném koberci, ale ten koberec vlastně už je pryč, ten už je ztracený, protože buď začneme hasit a životní úroveň se sníží, nebo ten koberec stejně shoří. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, je osm minut po dvanácté a vaše varování jsme slyšeli. Paní senátorka Jelínková je přihlášena do rozpravy a já ji poprosím o slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Také bedlivě celé dopoledne už tady sleduji tuto debatu. To, co mě na ní těší, je to, že se všichni shodujeme v tom hlavním záměru a cíli, že chceme snížit dopady klimatických změn. Nicméně se názory trošku polarizují. Někde více, někde méně, a trošku se dělíme na dva tábory. Jeden tábor říká, jdeme do toho příliš narychlo, příliš to ženeme, neznáme všechny dopadové studie, dopady těchto jednotlivých opatření, možná tam málo akcentujeme subsidiaritu. Ta cesta není příliš známá, tak, abychom mohli říct, že je to ono, co chceme. Ta druhá část říká, zase velmi oprávněně, není na co čekat, pojďme do toho. Těch proměnných tam bude vždycky strašně moc. Asi úplně přesně naplánované jednotlivé kroky nebudeme mít nikdy.

Budou do toho vždycky vstupovat okolnosti, aktuální situace, jaká je celoevropská, teď když to vezmu jenom v evropském kontextu, ale i samozřejmě jaká je situace v těch jednotlivých zemích jako takových. Oba ty názory jsou podle mě relevantní. Nicméně protože už tady mnohé zaznělo, tak se to snažím velmi zkrátit, tento svůj vstup. Ale dovolím si tady vám teď i přečíst připravovanou část připravovaného programu formující se nové vlády. Říkám to s tím průmyslem, abychom se i skrze možná tuto deklaraci, kterou postupně přijímají a vyjadřují se k nim jednotlivé i strany formujících se vládních koalic, abychom se při tom všem rozhodování možná na to dívali i touto optikou. Není to ještě schválený dokument, ale všechno směřuje k tomu, že tímto směrem by nová vláda chtěla jít. Já si vám to dovolím odcitovat: „Česko bude konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu. Česká republika se zavázala, že bude zmírňovat dopady klimatických změn a přispěje k dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050. Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodaření výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí.“

Znovu chci podtrhnout, že Green Deal je pro nás příležitostí. Bohužel, ač akceptuji názor a vážím si ho, protože vím, že je to názor, mého kolegy i zpravodaje tohoto tisku, protože vím, že on přistupuje ke všem věcem velmi zodpovědně a tak, jak je o nich přesvědčen a vážím si toho, ale nemohu souhlasit s tím, že Green Deal je nezodpovědný. Chápu, že je tam mnoho těch otázek, těch nejistot. Chápu, že někteří chceme, aby to bylo všechno zcela jasné a konkrétní, ty kroky, ale na druhou stranu je tady opravdu to, co už jsem říkala. Těch proměnných je tolik, když nezačneme teď, říkal pěkný příměr vlastně teď můj předřečník na závěr s tím domem, který hoří, tak to podepisuji. My musíme nějak začít a musíme pracovat, aktuálně řešit i ty věci a ty proměnné, které budou nastupovat. V tom připravovaném usnesení, které máme, to, že Green Deal je nezodpovědný, je pro mě už příliš jednoznačně řečeno to, co není možná ani v souladu s tím, co připravuje budoucí vláda. Ale také prosím... Takže to budu mít já při svém rozhodování na zřeteli, poprosím i vás, nejenom při tomto projednávání tohoto návrhu směrnice Rady Evropy, ale i ostatních dnešních balíčků a senátních tisků, které budeme projednávat, abychom brali na zřetel i to, jakým směrem uvažuje formující se vláda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím pana senátora Bazalu. Připraví se Zdeněk Nytra. Přistupte k čistému stolu, pane senátore.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený kolegyně, kolegové, nebudu dlouhý. Já jenom možná několik poznámek nebo něco, co si myslím o tom balíčku jako takovém.

Česká republika by měla balíček Fit for 55 vnímat jako jedinečnou příležitost, jak zůstat moderní, relevantní a konkurenceschopnou ekonomikou. Vzhledem k tomu, že více než 80 % našeho exportu jde právě na společný evropský trh, je pro nás zásadní nezůstat v dekarbonizaci pozadu. Vzhledem k tomu, že Česká republika měla doposud velmi benevolentně stanoveny národní cíle v rámci RS, nebyla zde dostatečná motivace na snižování emisí v zásadních sektorech, jako je doprava či budovy. Je třeba si ale uvědomit, že čím později začneme emise v těchto sektorech snižovat, tím více zůstáváme na evropském trhu pozadu. Tím náročnější pro nás bude dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Můžeme vzít nový cíl jako příležitost a využít všech dostupných finančních prostředků, které v následujícím rozpočtovém období budou k dispozici. Jedná se o historicky bezprecedentně vysoký objem financí, ať už z kohezních fondů, tak z fondu obnovy, fondu pro spravedlnost, transformaci či modernizačního fondu. Můžeme stavět na úspěšných programech, jako je například Nová zelená úsporám, která pomáhá lidem a firmám snižovat energetickou náročnost budoucnost, a tím šetří jak peníze, tak emise. V sektorech, kde se nám zatím emise snižovat nepodařilo, jako je například doprava, odpadové hospodářství, naopak můžeme balíček vnímat jako zásadní impuls nastartovat jejich transformaci a využít všechny benefity, které tato transformace nabízí.

Já bych chtěl ještě říci, že možná ta debata by byla o to snazší, kdyby nám Evropská unie uznala jádro jako čistý zdroj. Myslím si, že by to celé té naší debatě nesmírně pomohlo, protože náš energetický mix to takto potřebuje. Vnímám, že málo zde se bavíme o vodíkové energii, která teprve ještě nastupuje. Myslím si, že je to velký prostor pro to, abychom mohli tu naši energetiku využít. My, co třeba, nebo myslím si, že většina z vás jezdí do zahraničí, a když pojedete po dálnici z Brna do Bratislavy a směrem na Budapešť, máte možnost vidět to obrovské množství větrníků, které na rakouské straně je. Kdežto jak na Slovensku, tak u nás prostě ty větrníky nemáme. Já tomu rozumím, že o ně nestojíme, že máme pocit, že to do přírody nepatří. Na druhé straně je to věc, která... V České republice je minimálně, ani ne procento výroby elektrické energie. To si myslím, že je nesmírně důležité. Hodně se tady také mluví o přenosové síti, která prostě to neutáhne a nezvládne. Na druhé straně, jestliže ve fabrikách a na rodinných domech a na parkovištích budou samotné zdroje, té přenosové sítě nebude tolik potřeba. Alespoň z mého pohledu, z mého názoru. Já bych chtěl v uvozovkách se všemi těmi výhradami, které určitě všichni máme a které vnímáme, že jsou problematické, pojďme je popsat, pojďme je nějakým způsobem dát na stůl. Ale nezavírejme před tím dveře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane předsedo, ujměte se slova.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Ještě jednou dobrý den, už vlastně odpoledne, dámy a pánové. Já mám pocit, že se neposloucháme, protože z té jedné strany nikdo nikdy nezpochybnil, že jsme proti inovacím, proti modernizaci, proti zlepšování životního prostředí atd. Ale já jsem původně o tom ani nechtěl mluvit, já jsem chtěl reagovat na pana senátora Rabase. Nechci se pouštět do diskusí, jak moc ten požár, v jaké fázi je, ono taky možná stačí sbalit ten koberec a vynést ho, než ho hasiči zničí. Ale můžu vás ubezpečit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pane senátore, že hasiči už hodně dlouho pracují na tom, aby hasili kvalitně, s rozumem, aby nenadělali víc škody než užitku. Vezměte si to jako příklad nebo analogii k tomu, co tady projednáváme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Pro pana senátora Rabase vyřizuji, že hasiči pracují na technologiích, jak nepoškodit dům, když mu hoří střecha. Určitě tomu věnujeme nějaký seminář příště. Paní senátorko, prosím. Další přihlášenou je paní senátorka Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré poledne, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já tuto debatu velmi vítám. Hodně je to o tom, abychom si sjednotili názory. Tady jsou z různých stran. O tom, že jsme v klimatické změně, v období, které, když nezačneme teď něco dělat, tak jsme ho ztratili a vše, co budeme dělat později, bude dražší. Já se ale vrátím k tomuto tisku, který je o zdanění. Předpokládám, že k těm jednotlivým dalším ještě připomínkám a některým obavám bude čas vyjádřit se později, ale teď speciálně k tomuto tisku. Vítám návrh, myslím, že to byl pan poslanec Bek, na oddělené hlasování.

Protože taky mám velký problém s tím, abychom se vyjádřili, že Green Deal je něco, co nechceme, nebo nezodpovědné. Jinak ale si myslím, že rámcová směrnice, která zatím platí, je skutečně neaktuální, nepřesná, ale pokud by měla platit dál, tak to zrovna u těch daní není tak akutní. Takže vnímám i vyjádření toho našeho usnesení formou, žádá vládu, tak, že stále je ještě prostor pro ni na nějakou debatu a na uplatnění toho práva veta, až když bude zasedat v Radě EU. Nemám s tím takto problém. Děkuji za předložený návrh a podporuji oddělené hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Pan zpravodaj jistě zaznamenal vaši žádost. Nebo i žádost předchůdce, pana senátora Beka. Zatím poslední přihlášený je pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Jenom ohledně té věty, že je to nezodpovědné, tak jak to je tady v bodě II.1, já to trošku chápu jinak. Protože tady je napsáno, že je to:

„v situaci, kdy není znám způsob náhrady“.

Není to nezodpovědné jenom proto, že to je Green Deal, ale protože neznáme to řešení, co se týká, jak to nahradit. Tady chci poděkovat panu senátoru Bazalovi, který to tady i zdůraznil, že ta diskuse by byla podstatně jednodušší, kdyby Evropská unie nám uznala, že jaderná energie není obnovitelný zdroj energie, s tím souhlasím, ale je čistým zdrojem energie. To znamená, nevytváří ty emise. To kdyby bylo schváleno, tak tady máme odpověď na to, čím to nahradíme. Pak by to bylo zodpovědné. To je důležité z mého pohledu si uvědomit. Jinak co se týká těch větrníků v Rakousku, že u každého parkoviště bude obnovitelný zdroj nebo bude prostě solární panel nebo něco takového. Co se týká těch parkovišť, ano, pokud by to tak bylo, tak by to bylo velmi dobré. Až na to, protože vím, jak dlouho všechno trvá, než někde chcete něco postavit, jak to jiné zákony na ochranu životního prostředí a EIA atd. někdy znemožňují, takže to není úplně tak jednoduché. Co se týká větrníků v Rakousku, kdyby stačily, tak by asi od nás neodebírali jadernou energii. Je to tak? Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Cieńciała. Připraví se paní senátorka Seitlová. Nebo? Já se omlouvám, nechtěla jste přednost, paní kolegyně? Ne. Takže, pane kolego, prosím.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážené dámy, vážení pánové, paní ministryně... Tu není.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní ministryně se na chvíli omlouvá, ale hned se vrátí.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji. Vážený pane předsedající. Prosím vás, já budu velmi stručný. Já bych nevystupoval dneska, poněvadž podle Paretova pravidla já, ne že souhlasím s 80 %, co tady bylo řečeno, ale já bych to Paretovo pravidlo změnil, ten poměr. Ne 20/80, ale 10/90. Tady 90 % myšlenek a nápadů padlo. Já s nimi souhlasím. Samozřejmě jsou detaily. Ty detaily jsou vždycky to nejsložitější. Ale myslím si, že po několika iteracích, čili opakování některých myšlenek, bychom se dříve nebo později na tomto shodli.

Já mám tady takový zajímavý dokument, který jsem dostal od zástupců různých odvětví průmyslu, oceláři počínaje a Svazem podnikatelů ve stavebnictví konče. Ten materiál, dokument se jmenuje Vážený pan inženýr Babiš, předseda vlády ČR, Úřad vlády. Je to dopis, který je tady. Tato skupina podnikatelů, kteří nás do určité míry živí, zabezpečují, mi dali a pověřili mě, abych tady dneska při projednávání toho Fit for 55 vám přečetl. Píší, to je stručně, vydržte:

Ceny energií stoupají. To víme, to je axiom... Jistě sledujete dramatický růst cen elektrické energie a zemního plynu, jakkoli lze čekat určitou cenovou korekci, jedná se o předzvěst budoucnosti. Cena emisní povolenky překročila hranici 60 euro, čili to je dvojnásobek od začátku, s čímž ještě před rokem nepočítal vůbec nikdo. Tím méně ekonomická komise. Všechny dopadové studie, které dosud zpracovávala, počítaly s cenou kolem 30 eur. Dražší energie a povolenky dopadnou negativně nejenom na peněženky domácností, ale i na naši celou ekonomiku. Dekarbonizace ano, ale s rozumem. Jakkoliv podporujeme snižování antropogenních emisí CO2 a úsilí Evropské unie o dosažení uhlíkové neutrality, nemůžeme nevyjádřit naše znepokojení z možných dopadů zbrklé, neodpovědné a ideologické dekarbonizační politiky. Neméně znepokojeni jsme z toho, jakým směrem se ubírá příprava pozic ČR k jednotlivým částem Fit for 55. Především návrh na revizi směrnice o EU ETS, čili o povolenkách, a návrh na zavedení uhlíkového poplatku na hranicích Evropské unie, čili CBAM. Čili to je Carbon Border Adjustment Mechanism. To je úprava tedy toho okolí našeho podstatného s dopadem dovnitř. To není jenom náš stát, to je celá Evropské unie, ale i další státy. O tom, si myslím, do budoucna nás čeká ještě hodně, hodně diskuzí a práce. Dále píší a sugerují: Povinností české vlády je hájit zájmy českých občanů a firem, zajistit cenově dostupné energie a energetickou bezpečnost, nikoliv bojovat za nejasné a časově nereálné klimatické cíle, jejichž naplnění bez globální akce neprospěje ničemu. S ohledem na uvedené návrhy vás žádáme, aby ČR neustupovala v následujících klíčových bodech. V případě ETS objem povolenek v systému lze snižovat výhodně pomocí jediného předvídatelného nástroje, a to lineárního redukčního faktoru. Nebudu to rozebírat, to je vysoce odborné, máme před sebou v tomto případě nějaký čas a nemůžeme se tím zabývat detailně. Za další. Objem bezplatné alokace nelze uměle snižovat z důvodu možného zavedení CBAM. To znamená, těch nástrojů, které jsou na hranicích při přístupu a výstupu energie a výrobků. Protože se jedná o nevyzkoušený nástroj, který nemusí vůbec fungovat podle očekávání. Za další, referenční hodnoty, takzvané benchmarks, musí zohledňovat výhradně dostupné a rozšířené technologie a paliva, přičemž definice a výše referenčních hodnot by se do roku 2030 neměla měnit. Za další. Modernizační fond musí být i nadále otevřený projektům, které jsou způsobilé a které významně snižují emise skleníkových plynů, například přechod na zemní plyn. Dále je třeba zabránit změně podílu prostředků na prioritní a neprioritní investice. Nezbytné je také zachovat možnost financování projektů na plynové zdroje i po roce 2025, protože bez nich je postupná dekarbonizace v českých podmínkách nemožná. Za další, poslední, v případě ETS, kompenzaci nepřímých nákladů v rámci EU ETS je třeba zachovat alespoň v současné intenzitě a žádným způsobem ji nepodmiňovat.

K otázce CBAM. Tento nástroj lze zavést pouze jako doplněk bezplatné alokace pokrývající tu část emisí, která není kryta bezplatnou alokací. Nikoliv více, nikoliv méně. CBAM nesmí ovlivnit fungování a dostupnost kompenzace nepřímých nákladů v rámci EU ETS. Za další, součást tohoto nástroje, čili CBAM, musí být exportní rabat podobný vratce DPH. Jinak se naše výrobky stanou nekonkurenceschopnými v zemích mimo EU. Tento nástroj se musí vypořádat s hrozbou takzvané Resource Shuffling, kdy mimoevropští výrobci do EU směřují výrobky ze svých nejzelenějších závodů, jen aby emisně náročnější výrobky prodávali doma či mimo EU.

Předpoklady transformace českého průmyslu. Jakákoliv dekarbonizace české společnosti bude extrémně nákladná a vaší povinností je o těchto nákladech otevřeně a jasně informovat české občany. Připomínám, že čtu dopis na předsedu vlády.

Česká republika nedokáže dekarbonizovat bez elektrifikace podstatné části ekonomiky, ať už s vodíkem, či bez něj. Elektrifikace se v našich klimatických podmínkách a vzhledem k vývoji v sousedních zemích nemůže obejít bez výstavby nových jaderných a plynových zdrojů. Transformace českého průmyslu je nemyslitelná bez investic v řádu stovek miliard korun, tudíž bez reálně dostupného spolufinancování z národních a evropských zdrojů. Evropská komise ani česká vláda nesmí dále omezovat rozsah způsobilých projektů, protože v některých odvětvích zatím vůbec neexistují uhlíkově neutrální výrobní procesy, čili technologie, které by dokázaly emise významně snížit. Energetická uhlíková infrastruktura je nedostatečná. Pokud by český průmysl začal intenzivně využívat vodík jen v odvětví chemie a ocelářství, očekávají dodatečnou společnou spotřebu v objemu asi 50 TWh ročně. To jsou asi tři čtvrtiny toho, co ČR spotřebuje dnes. Kde se tato energie vyrobí? Jak se tato energie dostane z místa výroby do místa spotřeby, když již dnes ČEPS ani distributoři nemají volnou kapacitu a realizovat jednoduchý liniový projekt trvá minimálně 10 let... Tady už to bylo částečně zmíněno. Připravují se provozovatelé energetické infrastruktury na elektrifikaci průmyslu? Pro některá odvětví vede jediná cesta, přes záchyt CO2, k němuž bude nezbytné vybudovat přepravní a úložnou infrastrukturu.

Národní dopadová studie. Zároveň vás chceme upozornit na to, že ani po více než roce snažení nemá ČR k dispozici fundovanou studii dopadu dekarbonizace na český průmysl. Již půl roku, podle našich informací, trvá zadání výběrového řízení na poradenskou firmu, která by rozpracovanou studii měla dokončit. Ani na evropské úrovni neexistuje detailní analýza přínosů a nákladů.

Na závěr doufáme, že si najdete dostatek času na osobní jednání v omezeném počtu účastníků, abychom výše uvedená témata mohli prezentovat osobně a zodpovědět vaše dotazy.

Tady jsou k tomu originály podpisů všech účastníků, všech firem, které jsem v úvodu citoval.

Děkuji vám za pozornost. Já bych jenom akorát chtěl jednou zvolat a vyjádřit svoje přání, abychom jako přechodný nástroj a jako zabránění dalším faulům se nebáli schválit Žluté karty na úrovni Česka směrem k EU. Dále bych chtěl poprosit vás, kolegy, kteří organizujete super akce, semináře atd., abyste nezapomínali na pozvání zástupců průmyslu a aby se velmi rychle pokračovalo na dopadové studii v České republice. Nezapomeňme, že tento proces je proces iterační, že ještě několikrát se tady sejdeme a budeme diskutovat o tom, jakým způsobem se z toho marasmu energetického a ekologického dostat a jak se mu vyhnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní poprosím paní místopředsedkyni Seitlovou. Předpokládám, že členové hospodářského výboru zaznamenali výzvu pana senátora a budou se dále věnovat těmto tématům. Máme připravený řečnický pult. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já si tu roušku přece jenom sundám, protože někdy špatně sama rozumím, když někdo hovoří v té roušce... Vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, velmi pozorně jsem poslouchala svého předřečníka. On mi tak trošku nahrál na to, co chci říct já.

Víte, poslouchám celou tu debatu, která tady je, je určitě na místě, jak řekl můj předřečník, určitě není poslední.

Nicméně dnes bychom měli rozhodnout o tom, jak se postavíme k balíčku, k těm bodům, které jsou před nás položeny. Já jsem si udělala spoustu poznámek, které tedy vyplývaly z těch debat, ale teď se dotknu jenom některých, která si myslím, že stojí za zmínku nebo je důležité je v té debatě otevřít. No, když tedy se podívám na to, jak jsme na tom z hlediska těch dopadových studií... Dopadové studie, je jich spoustu, ano, nejsou tu vládní dopadové studie, ale když se podíváte podrobně do materiálů, které jsou k dispozici od různých nevládních organizací, poradenských organizací, těch studií je velmi mnoho. Teď je jenom ta otázka, jestli ty studie, které máme, jsou skutečně kredibilní, zda vždycky nejsou trošičku, řekněme, směrované tomu, kdo tyto studie předložil. Já jenom chci říct, že těch dopadových studií je opravdu hodně. Není úplně pravdou, že nejsou. Navíc Evropská unie má tu základní studii, nejen Evropská unie, a to o tom, že pokud nic neučiníme, ty důsledky, které přijdou, budou daleko dražší, daleko vážnější a dotknou se každého občana, kterého chceme ve svých regionech hájit.

Teď tedy další věc. Mělo by to být bez ideologie. Já tam nevidím ideologii, já tam vidím reálná fakta, která hovoří o tom, že klima se mění, že už teď máme dopady, jsou vypočtené důsledky těch povodní, které třeba zasáhly v minulých letech Evropu na desítky miliard. Jsou známé případy dalších požárů, které jsou zase ohodnoceny na desítky miliard. Je jednoznačně prokázané, že četnost takto extrémních jevů počasí je dána právě změnou klimatu. Takže už teď ty důsledky máme. Máme tu také i ty, kteří umírají v důsledku těchto změn.

Já bych nechtěla, abychom, jako při covidu, se poučili až poté, co zemřou desítky tisíc lidí. Teprve pak přijali ta opatření, která jsou potřebná.

Chci říct, že v tuto chvíli jsme skutečně za 5 minut 12, jak tady někdo řekl. Pokud si to nechceme připustit a nechceme uvědomit, je samozřejmě na nás, jakou máme míru odpovědnosti vůči těm občanům, které tady zastáváme.

Pak tedy to, co vyznělo ze všech těch debat, já jsem tomu nakonec velmi ráda, za to děkuji. Všichni tady řekli, že souhlasí s tím, že se musíme snažit o to, abychom snižovali emise skleníkových plynů. To tady všichni řekli a mnozí z vás řekli, že souhlasí s tím Green Dealem, byť tedy v tom usnesení je něco jiného. Všichni jsme pro, ale když se to má dotknout dopravy, když se to má dotknout průmyslu, když se to má dotknout energetiky, říkáme, jenom tady ne. To je prostě taková věc, ano, teď si řekněme, někdo to tady zase řekl, je naprosto správné a je nutné mít odvahu říct, že jsme v situaci, kdy ta rizika jsou tak vysoká, že musíme vložit některé prostředky do toho, abychom změnili situaci, že to nebude snadné a nebude to lehké. Ale když to neuděláme, bude prostě hůř. To je situace, ve které jsme.

Teď ještě další odpověď. Všichni víme, že to něco bude stát, ale už zase se tady zmínilo, vždyť na to máme ty fondy. Modernizační, strategický, inovační. Můžeme hovořit o tom, zda je to dostatek, není to dostatek, ale jsou to stovky miliard, které se teď hledají a které se mají nějakým způsobem formulovat, abychom dosáhli toho, abychom pomohli těm odvětvím, na která to dopadne. Velmi málo se tady mluvilo o tom, co nakonec je v usnesení vlády, která to vnímá jako příležitost modernizace a dalších přínosů a získání lepší konkurence. O tom se tady velmi málo hovořilo. Musím říct, že za tu debatu, která tady zazněla, jsem ale neslyšela jiné návrhy, které by konkurovaly těm návrhům, které tady jsou. Ano, jsou tu připomínky. Říkáme, ale tady to nesedí, tady bude problém. Jediný návrh, který jsem slyšela, byl: Ano, jaderná energetika.

Já jenom jeden údaj, který bych vám tady chtěla říct. Pokud budeme mít rozšířené Dukovany, tak se nám sníží emise CO2 za naši republiku pouze té 6 %. V roce, teď to odůvodnění, abyste tomu rozuměli, že si to nevymýšlím, v roce 2019 vyrobila jaderná elektrárna Dukovany zhruba 14,5 tisíc TWh elektrické energie a dlouhodobě pokrývá asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v ČR.

Tento vyrobený objem ale ušetřil jenom 14,5 milionů tun emisí CO2 proti tomu, co by bylo vyrobeno z hnědého uhlí. Dukovany mají instalovaný výkon 2040 megawatt. Plánovaný jaderný zdroj, který chce ČEZ stavět, má ale nižší výkon, 1200 megawatt. Lze tedy právem čekat, že uspoří ročně něco přes 8,5 milionů tun CO2. To znamená, že by to bylo 6,5 % současných celkových českých emisí CO2, kterých máme zhruba 130 milionů.

Neříkám, že se nemáme věnovat jaderné energetice, ale to, co chci říct, je to, že bez toho, že bychom v jiných odvětvích, v jiných oblastech také zavedli opatření, která jsou součástí toho balíčku, tak těch úspor nemůžeme dosáhnout. Ano, mohli bychom postavit ještě možná šest jaderných elektráren na území České republiky, abychom dosáhli takového snížení, což ani „jaderníci“ nepředpokládají. Myslím, že ani pan senátor Dušek, který tam stojí a čeká možná na slovo, nevím. To je k tomu jádru. Nejsme proti jádru, ale nestačí to a je potřeba udělat opatření v dalších oborech, v dalších oblastech, tak, jak navrhují dnes ty balíčky Green Dealu.

Teď bych ještě ráda, ono toho je samozřejmě daleko víc, k čemu by bylo možné se vyjádřit. Ale teď ještě jedna věc. Víte, podle mého názoru je velmi snadné dát Žlutou kartu. Nic nás to vlastně nestojí. My tedy nedáváme tu Žlutou kartu, jenom říkáme, že bychom chtěli, aby byla daná. Protože my říkáme, pojďme to dát. Tím, že máme odůvodnění, vyzýváme, pojďme dát Žlutou kartu. To je strašně snadné. Vlastně tím máme alibi, protože ta opatření, která by měla být přijata, budeme říkat: To ta zlá Evropa, ta to po nás chtěla, abychom přijali tato opatření, abychom přijali tenhle Green Deal.

To je tak, ano, přece takhle to je velice alibistické. Já jsem kromě toho, že se tady hovořilo o jaderné energetice, neslyšela nic jiného, co by mělo výrazně v tom směru, který navrhují balíčky, situaci řešit. Ano, jsou tady obavy. Ty obavy jsou oprávněné, jak už jsme řekli, je potřeba v jednotlivých dílčích věcech ty připomínky brát vážně. Já si osobně myslím, za sebe, že pokud jsme, jak už řekl pan senátor Rabas, za 30 let nepřinesli žádná zásadní řešení, ty hodiny nám tikají, že bychom neměli být alibisté, že bychom měli mít odvahu říct: Ano, tato opatření, která tady jsou, jsou nějakým směrem, jsou nějakou cestou. Nevíme úplně přesně, co se stane za 10 let, co se stane za 20 let, co se stane za 30 let, ale víme jistě, že když to neuděláme, dojde k velkým rizikům a dopadům na každého občana této země a celé planety.

Proto se na základě toho, co dneska víme, snažíme jít cestou, dáváme i nějaké finance, dáváme nějaké návrhy, pojďme o nich dál jednat. Já si myslím, že dát Žlutou kartu můžeme, ale já se s tím neztotožním, protože tu odvahu a odpovědnost za to, že musíme začít jednat, jednat v tom smyslu, který jinou cestou není, najít zdroje, snížit emise a snažit se o to, abychom byli šetrnější, co se týká těch dopadů, které jsou na klima, ve všech těch oblastech, které jsou navržené. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, ještě se stihl přihlásit pan senátor Holeček, který se ponaučil z toho, jak rychle umím uzavírat rozpravu.

Senátor Petr Holeček:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, neobávejte se žádného mého obsáhlého příspěvku. Chci jenom po ukončení debaty a po závěrečných slovech požádat jménem našeho senátorského klubu o desetiminutovou přestávku na poradu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, beru na vědomí a rozpravu končím, protože se nikdo další do ní nehlásí. Nyní poprosím paní navrhovatelku, chce-li se vyjádřit k této naší stručné rozpravě.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, tak, jak byla stručná rozprava, tak budu stručná i já. Ne, to byl pokus o vtip...

Děkuji vám, dámy a pánové, za tu košatou rozpravu. Trošku bych si dovolila ji vrátit na zem v tom směru, že ona se vlastně týkala těch směrnic všech. Protože po pauze bude na mě navazovat můj vládní kolega, který už to vzdal, pan vicepremiér Havlíček, s dalšími pěti směrnicemi, potom bude navazovat, pokud se nemýlím, pan ministr Brabec s dalšími dvěma. Vy jste debatovali ke všem. To nevadí, chápu, že všechno souvisí se vším.

Když dovolíte, naprosto realisticky se vyjádřím jen k té směrnici, kterou tady zastupuji a předkládám jménem vlády. Já bych vám chtěla říct, že teď jsme měli diskutovat směrnici, která upravuje zdanění energetických produktů a elektřiny, která je součástí toho klimatického balíčku. Věřte mi, že já pocházím z venkova, jihomoravského, krásného, silně vnímám potřebu ochrany klimatu, snižování skleníkových plynů, dosažení trvale udržitelné ekonomiky. O tom není pochyb a všichni, kteří jste tady na to téma vystoupili, myslím, že jsme ve shodě.

Ale, prosím vás, ne bez rozmyslu. Ne bez rozmyslu, ne, abychom skutečně zodpovědně přistoupili k těm konkrétním návrhům. Hlavně ne na úkor vzdání se národní daňové suverenity. To je něco, co je podle mě absolutně nepřijatelné.

Podle té naší rámcové pozice, já si vážím těch, kteří z vás vystoupili, já je nechci jmenovat, protože bych na někoho mohla zapomenout, kteří podporují, bez ohledu na jakékoli politické preference, ten postoj vlády, tak on je pouze o tom, že my odmítáme, teď mluvím o této konkrétní předložené směrnici, my odmítáme návrhy navyšování minimálních sazeb spotřebních daní, další návrhy, které povedou k růstu cen energetických produktů, elektřiny, ale i dalších souvisejících služeb. To se vám promítá úplně všude. Podívejme se, co teď se děje, jakou tady máme další krizi. Všichni, nežijeme nikdo ve skleníku, všichni to vnímáme.

Ta směrnice chce ubrat národním státům na nezávislosti a flexibilitě, reagovat v daňové oblasti na vývoj ekonomiky. S tím my tedy rozhodně nesouhlasíme. My rozhodně nesouhlasíme s tím, abychom přišli o takové privilegium, jako je jednomyslnost v daňových otázkách, to je ta Žlutá karta, paní senátorko. To je ta Žlutá karta, že kdokoliv ze zemí sedmadvacítky může tu Žlutou kartu dát. Tak to musí i zůstat, jinak tam budeme do počtu. To je potřeba si uvědomit. Znovu opakuji, já nejsem žádný euroskeptik. Žádný, ale ani „eurohujer“, to jsem na půdě tohoto Senátu říkala několikrát.

My musíme být slyšet a musíme si umět naše národní zájmy v oblasti, teď, prosím, mluvím v těch oblastech, kde se o nich rozhoduje, já teď mluvím o daňové oblasti, musíme si je umět hájit. Stejně tak jako nesouhlasíme s tím, aby došlo k delegovanému právnímu aktu, to znamená, aby některé otázky z této oblasti rozhodovala za nás Komise. To je celé, nic víc, nic méně.

Nechceme nic, co navýší ceny, protože se nám to promítne všude. Doplatí na to především ti nejzranitelnější a ti nízkopříjmoví, to tady nakonec od vás některých také zaznívalo. Nechceme přijít o tu Žlutou kartu, což je jednomyslnost nebo delegování pravomocí na Komisi v některých těchto otázkách.

Prosím, děkuji za to, kteří jste to pochopili, kteří to podporujete, protože to je pro směrování naší České republiky to nejdůležitější, ať je u vlády kdokoliv. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně, nyní požádám zpravodaje s upozorněním, že o hlasování bychom mluvili až po té vyžádané přestávce. Jenom vás poprosím, pane zpravodaji, o shrnutí rozpravy z vašeho pohledu.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo, v tom případě, jak vidím, i kdybych skončil teď, budeme hlasovat až za hodinu. Tedy po přestávce.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To je můj návrh, který vyslovím až po vašem vystoupení, abychom bod dokončili ještě před polední přestávkou.

Senátor Jiří Čunek:  Jak je vidět, poprvé v životě se mně stalo, že jsem se stal tajemníkem úvah místopředsedy Senátu, dokonce správným.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já vám za to děkuji, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, tak... V debatě bylo 22 diskutujících, z toho šestkrát se někteří víckrát opakovali. Padl návrh na oddělené hlasování bodu II.3, nepadl žádný návrh na zamítnutí tohoto usnesení nebo této materie. Možná bych se rád vyjádřil k některým věcem. Nebudu příliš urážlivý, ale myslím si, že je chybou Senátu, že se nechává zavléct do mediálních zkratek. Je to chybou některých mých kolegů, dokonce čtyřikrát se to stalo. Když tady pan senátor Smoljak, zcela jistě bezelstně, pouze chybně okomentoval, že je tady návrh, který nemůže podpořit, tzn. že Green Deal je nezodpovědný. Ano, je to návrh, který já jsem ale nedal.

Já jsem dal návrh, který zní: Senát konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu, jako je Green Deal, v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. To, že se učíme dělat holé věty, nebo spíš mediální zkratky, a pak jim naráz začneme všichni věřit, nebo už myslíme, jak už to bude, tak to si myslím, že je chyba. Takže to jenom na vysvětlenou.

Dále tady byla diskutována soběstačnost a jiné věci v souvislosti s touto materií. Tady bych připomněl jenom jednu věc. Ve chvíli, kdy začal covid, já jsem řídil také nemocnice, když nám přišly kontejnery z Asie, a to do Francie a do Německa, protože nikde nebyly ochranné pomůcky, tak nám tyto dvě země kontejnery zabavily a bylo. Stejně tak, až začne blackout, tak se všichni naráz budeme divit. Já si myslím, že ta některá usnesení a naše úsilí směřuje k tomu, abychom byli soběstační, protože v tuto chvíli jsme. Zcela jistě to dokážeme, měli bychom dokázat, když budeme naplňovat, řekněme, cíle, které si vytkneme, naprosto reálně.

Pan kolega Rabas mluvil o člověku moudrém, tedy homo sapiens, ale moudrost samozřejmě předpokládá také být člověkem, který věci, které plánuje, umí spočítat a pak je realizuje. To se kombinuje s tím, co řekla paní senátorka Seitlová. Namítla, že není případová studie, a doplnila, co bude a co se stane, když nic neuděláme. To už víme, s tím souhlasím. Těchto studií je hodně. Mluvil o nich i pan senátor Rabas. Já jim dokonce věřím, ztotožňuji se s tím, ale to usnesení, které mluví o tom, že máme být zodpovědní, když to obrátím, tzn. máme znát způsob náhrady energetických zdrojů a přenosových soustav, tak to podle mnohých z nás platí.

Pak tady bylo řečeno, že velký automobilový průmysl...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, nechci vás přerušovat, rozumím tomu, že hodnotíte rozpravu, ale jenom bych chtěl varovat před tím, abyste ji celou opakoval.

Senátor Jiří Čunek:  Ne, nebudu. Poslední větu jenom, že Škoda Auto, tento velký evropský výrobce, bylo řečeno, že se ztotožňuje s tím cílem. Já o tom nepochybuji, protože nepochybuji, že by Německo si dovolilo přijmout něco, s čím by Škoda Auto nesouhlasila. Nicméně my musíme myslet na liberalizaci trhu a na všechny kolem nás, kteří by chtěli v té soutěži také obstát.

Shrnu-li závěr diskuse, myslím si, že naprosto jasně se tady vyjádřily, myslím si, polarizovaly dvě skupiny. Díky tomu, že Senát je složen ze slušných senátorek a senátorů, diskuse proběhla velmi klidně a intelektuálně dobře. Já mohu konstatovat a opakovat, že až přijde na hlasování, protože nepadl návrh na zamítnutí a padl návrh na oddělené hlasování, doporučím, abychom hlasovali tak, že budeme zvlášť hlasovat o bodu II.3, tedy II.1, omlouvám se, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, to si ještě potom upřesníme, zda to zcela vyhoví požadavku na oddělené hlasování. Nyní jsme ve fázi, ve které požádal klub STAN o přestávku, ale hlásil se mi ještě pan kolega Nytra? Ne, takže 10 minut. Já navrhuji, prosím, jenom, kdo bude protestovat, ať hlasitě dá najevo, že nechce, abychom tento bod dokončili ještě dřív, než vyhlásíme polední přestávku... Takže 10 minut znamená 13:06 hodin, dokončíme bod a bude polední přestávka. Včetně hlasování, samozřejmě.

(Jednání přerušeno v 12.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.06 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, jsme zde, je 13:06 hodin, za chvíli se vrátíme k procesu hlasování, ale nyní vás ještě všechny odhlásím.

Prosím, přeregistrujte se. Upozorňuji, že jsme ve fázi po skončené obecné rozpravě. Měli jsme zde vyjádření navrhovatelky i zpravodaje a jsme u hlasování. Pane zpravodaji, zopakujte svůj návrh na hlasování. Já si ho pamatuji, ale...

Senátor Jiří Čunek:  Návrh, který padl z pléna, a to od několika diskutujících, je, abychom odděleně hlasovali, a to o bodu II.1, tzn. toto hlasování bychom měli mít jako první, potom bude druhé hlasování o celku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, myslím, že je to jasné. Nevidím žádný protest, spouštím tedy znělku.

Jak nám návěstí naznačuje, jenom zdůrazním, budeme hlasovat o souhlasu s ustanovením II.1 návrhu usnesení evropského výboru, čili zda souhlasíme s tím, aby zůstal, aby bylo úplně jasno.

Spouštím hlasování. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů a kvórum je 31. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při kvóru 33 pro 33, proti 21. Návrh byl přijat. Nyní tedy budeme hlasovat... Prosím? (Jiří Čunek: Je tady námitka na hlasování, tedy opakované.)

Nestihla jste hlasovat, nebo přístroj nefungoval? Dobře, o tom ale budeme muset hlasovat. Čili je zde návrh na zpochybnění hlasování. Táži se, zda vysloví Senát souhlas s jeho opakováním.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Při kvóru 34 pro 60, proti 2. Můžeme tedy hlasování opakovat. Já jenom znovu zopakuji, že budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s ustanovením II.1 navrženého usnesení evropským výborem. Všichni rozumí?

Spouštím tedy hlasování. Kdo je pro, aby zůstalo toto ustanovení v našem usnesení, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Změnilo se kvórum a máme ho teď 34. Pro nakonec 35, proti 26. Návrh tedy byl přijat.

Pane zpravodaji, nyní budeme hlasovat o usnesení jako celku?

Senátor Jiří Čunek:  Nyní budeme hlasovat o usnesení jako celku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Čili včetně tohoto bodu. Spouštím hlasování, kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 46, při kvóru 34 pro 44, proti 15. Návrh byl přijat. Děkuji všem zúčastněným, ukončuji tento bod a vyhlašuji polední přestávku. Teď vy, co zůstáváte, do 14 hodin, nebo do 14:15?

Jsou tady hlasy, abychom si ji neprodlužovali, čili přestávka do 14:00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych z odpolední části schůze omluvil senátorky a senátory: Šárku Jelínkovou, Annu Hubáčkovou, Přemysla Rabase, Jiřího Oberfalzera, Lumíra Aschenbrennera, Jaromíra Strnada a Hanu Žákovou. V odpolední části nás čeká informace vlády... Já jen koukám, my tady z té vlády zatím nikoho nemáme... Je tam pan ministr. Tak já to jenom přečtu.

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 21. - 22. října 2021

Tisk č. 165

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 165. S informací nás seznámí místopředseda vlády Karel Havlíček, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Pan ministr právě přichází. Já vás tady vítám, dneska napodruhé. Tak to snad konečně vyjde. V podstatě můžete přistoupit k pultíku, máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dneska zde mám asi šest bodů.

Ten první je informační ohledně jednání Evropské rady, kterého se zúčastnil pan premiér.

Jedním z klíčových bodů byly ceny energií. Shodou okolností pěti dní poté jsem to řešil potom na radě pro energetiku. Rada se věnovala logicky prudkému nárůstu cen energií v Evropě včetně hledání příčin, včetně role regulátorů a včetně toho, jaká budou následující opatření. Z diskuse lídrů vyplynulo, že se poměrně zásadním způsobem liší jejich názory o tom, zda jde o dočasný nárůst energie, nebo o delší strukturální problém. Rovněž se lišil postoj k tomu, co vše je spojeno s balíčkem Fit for 55, respektive Green Dealem, co je dáno spekulací na cizích trzích, zejména s komoditou plynu.

Byla zmíněna i potřeba snížit závislost Evropské unie na importu energií ze třetích zemí. Diskutovaly se přechodové technologie a zcela zásadní věc rovněž, delegovaný akt k taxonomii. Tady bych se maličko zastavil, protože na to navázalo i to následující jednání té Rady. Současně i vyjádření paní Ursuly von der Leyen, kdy se víceméně jasně naznačilo, že lze očekávat, že boj některých zemí, troufám si tvrdit v čele s Českou republikou a Francií, protože jsme v tom byli nejaktivnější, bude zřejmě slavit úspěch. Já říkám stále „zřejmě“, protože to ještě není černé na bílém, ale považuji to možná za nejdůležitější zprávu v oblasti těch legislativních úkonů v energetice za posledních několik let, kdy se s největší pravděpodobností jádro a plyn, jakožto tranzitní zdroj, uznají jakožto udržitelné zdroje, což bude zelená k tomu, že se bude moci tento zdroj nebo tyto zdroje investovat. To je velmi zásadní věc.

Evropská rada rovněž přijala závěry v návaznosti na apel předsedy vlády, aby se prozkoumalo fungování trhu s EU ETS a aby se zvážily další regulatorní kroky. To se rovněž potom těch pět dní poté diskutovalo velmi silně na Radě EU v rámci ministrů. Mě těšilo to, že se polovička ministrů pro energetiku a pro průmysl přiklonila k tomu, aby se skutečně určitá forma regulace v rámci emisních povolenek udělala. Přijaté závěry se potom věnovaly i prozkoumání všech dlouhodobých opatření atd.

Diskutoval se i covid-19. Předsedkyně Evropské rady shrnula situaci, vyzdvihla zejména covid certifikáty, proočkovanost na úrovni Evropské unie, export, sdílení vakcín apod. Vyjádřila se k potřebě zvýšit proočkovanost v rámci celé Evropy a řešily se i třetí země a podpora a pomoc v rámci boje proti dezinformacím, váhání s očkováním atd.

Řešily se náležitosti takzvaného právního státu. Proběhla tam výměna názorů na téma právního státu, kterou zahájil polský premiér. Jednomyslně byl v diskusi zdůrazňován význam nadřazenosti unijního práva a nezávislosti justice. Byly zmiňovány i rozměry řešení vzniklé situace, jakožto právní, institucionální, kdy jsou jasné nástroje, které Komise, jakožto takzvaná strážkyně smluv, může využít. Rovněž ten politický rozměr, kdy se prostřednictvím dialogu musí usilovat o lepší porozumění, o vyšší respekt.

Zazníval apel i na smířlivý tón diskuse. Diskutovalo se téma obchodního charakteru, vnějších vztahů, migrace a například i digitální agendy. Zmínil bych tady z těchto čtyř oblastí oblast migrační, zejména se věnovala problematice takzvané vnější dimenze migrace. Zmínil se problém vnější hranice EU s Běloruskem, rezonovalo tam i téma Turecko a diskutovalo se i to, jak je Evropská unie odhodlána zajistit účinnou ochranu svých vnějších hranic.

Děkuji za pozornost a případně jsem připraven vysvětlit ještě některé další věci, o které byste měli případně zájem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 165/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Mikuláš Bek, který má slovo.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor se touto informací zabýval na své 20. schůzi 26. října. K obsahu té informace nemám po vystoupení pana vicepremiéra v zásadě co dodat. Vzhledem k tomu, že to jednání bylo sice o velmi závažných tématech, ale bez významnějších závazných výstupů, náš výbor vzal tuto informaci na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tímto otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto rozpravu končím. Předpokládám, že zpravodaj Mikuláš Bek se vyjádřit k proběhlé rozpravě ani nemůže, protože neproběhla? Děkuji vám. Ani pan navrhovatel, pan ministr Havlíček? Také nemá co dodat. My budeme hned hlasovat o tom, jak přednesl senátor Mikuláš Bek. Svolám kolegyně a kolegy.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum máme 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžik hlasování č. 47, vzetí na vědomí, při kvóru 29 pro bylo 49, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i panu zpravodaji a tento bod končím.

Dalším následujícím bodem je

 

Balíček Fit for 55 - pravidla pro sektor automobilové dopravy a infrastrukturu pro alternativní paliva

Tisk EU č. N 064/13

Tisk EU č. N 065/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 064/13, N 065/13 a N 064/13/01 a N 065/13/01. Prosím pana ministra dopravy Karla Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Dovolte, abych pokračoval a uvedl balíček mých následujících bodů.

Já jsem měl možnost se zúčastnit a poslouchat už tu diskusi předcházející. Prakticky jsem tady byl po celou dobu a vnímal jsem to tak, že de facto ta diskuse už byla zahájena, i když možná tematicky k trošku jinému bodu, že se celá řada věcí shrnula. Tak mi dovolte ten můj balíček 5 bodů uvést takovým tím základním, nechci říct ani postřehem, ale možná úvodem, který bude do značné míry vysvětlovat naši pozici. Rozumím zcela tomu, že každý může mít trochu jiný názor, chápu to, že někdo je více orientován k rychlejšímu dosažení cílů Green Dealu a je větším sympatizantem Fit for 55, někdo naopak je více konzervativní, dívá se na to více technokraticky, více ekonomicky, více energeticky apod. To si myslím, že je zcela v pořádku, tahle diskuse probíhá ve všech zemích v Evropě a je velmi emotivní a velmi důsledná.

S čím jsem nemohl úplně souhlasit, myslím si, že to je úplně třeba to první, co bych vypíchl, já jsem si to tady poznamenal, když zde říkal pan senátor Hilšer, prostřednictvím pana předsedajícího: Jako malá země se k tomu nepostavíme, i kdybychom chtěli.

To je to, co podle mého názoru je špatně, není dobře. Rozumím toho, co jste asi mínil, že možná nemáme tak silnou vyjednávací pozici, ale my naopak musíme vyjednávat, musíme se spojovat třeba i s většími zeměmi. To, že nepatříme mezi země největší v Evropské unii, neznamená, že pokud máme s něčím nějaký větší problém, pokud vidíme, že se nás to dotýká, tak, že prostě to plošné opatření prostě bude mít negativní dopad třeba na naši strukturu nebo cokoliv jiného, tak že pouze řekneme: My jsme malá země a nečiňme v tomto nic a přizpůsobme se tomu mainstreamu, přizpůsobme se prostě těm velkým zemím, které nás tak či onak převálcují. Není to tak.

Já si vzpomínám, před 2 lety, když jsme opětovně vzali prapor do ruky a začali podporovat jádro, začali jsme vytyčovat cestu, určitě si vzpomínáte, potkali jsme se tady nad tím mnohokrát. Jakkoli ta diskuse byla různorodá, tak jsme se nakonec shodli, že cesta tím jádrem je. Když jsme přijeli do Evropské unie, respektive do Bruselu, v té době jádro nebylo úplně populárním tématem. Všichni zvedali prst, obočí a nevím co všechno. Tvrdili nám, ať se zařadíme do toho mainstreamu té Evropské unie, ať se zařadíme k těm zeleným zdrojům. A že nám pomůžou. A že když budeme mít nedostatek té energie, tak si ji prostě dokoupíme od těch ostatních zemí. Když jsme to vysvětlovali přes geografické členění různých zemí, když jsme to vysvětlovali přes jinou hospodářskou strukturu, když jsme to vysvětlovali přes možnosti a nemožnosti, víceméně to skončilo tak: Udělejte si to, jak chcete, ale nečiníte dobře.

Když padlo slovo taxonomie a jádro jakožto udržitelný zdroj, tak to bylo skoro nevyslovitelné. Nikdo to nechtěl brát příliš vážně. Dva roky jsme tvrdě jednali, nenechali jsme se nějak vyprovokovat, nenechali jsme se dostat do té argumentace Unie. Našli jsme si spojence, například v té Francii, netvrdím, že my jsme to vybojovali, ale měli jsme na tom lví podíl. Skutečně to vypadá tak, že se ta taxonomie uzná. Asi k tomu přispěly i ty události těch posledních týdnů a energetická krize v celé Evropě. Já tím jenom chci říct, že i malá země nebo menší země prostě musí sebevědomě vyjednávat, nesmí se bát. Pokud cítí, že něco na ni dopadne negativně, nehledě na to, co se domnívají ostatní, musíme tvrdě prosazovat. Kdybychom to tak nečinili, je to špatně. Protože v tuto chvíli nejde o to zpochybňovat zásadním způsobem ambice jakožto Green Deal. Green Deal beru jako ambici. V tuto chvíli je to o diskusi, jakým způsobem té ambice dosáhneme. Tady se asi shodneme na tom, že každá země má jinou průmyslovou strukturu, energetickou strukturu, má jinou, řekněme, geografickou pozici. Podle toho logicky se musí vyjednávat. Ne vše prostě je možné automaticky akceptovat jenom proto, že tím něco narušíme.

Tady padlo třeba dnes dopoledne i to, když dneska vystoupíme nějakým způsobem proti Fit for 55, zítra bude na titulcích celé řady médií, že jsme proti Green Dealu. Ale to je úplné nepochopení. Green Deal vůbec nerovná se Fit for 55. Green Deal nikdo nezpochybňuje. K tomu jsme se zavázali všichni. Ten nezpochybňujme v tuto chvíli. Zpochybňujme to, že se vytyčují různé cesty, které velmi často jsou pouze na papíře a nejsou schopny je splnit jednotlivé země. O nic jiného nejde. Hledejme takovou alternativu a variantu, která bude dělatelná i pro nás, aniž bychom narušili ten celkový cíl Evropské unie, tu ambici. Současně tak, abychom byli schopni to zvládnout, aby to nebylo pouze tak, že to je na papíře. Protože ve finále si vždycky, prosím, uvědomme to, že to není jenom otázka, co chceme, ale je to otázka, na co budeme mít. Nikdo nám peníze žádné nedá. To nejsou peníze, že nám sem Evropská unie nějaké zdroje dá. Jsou to i naše peníze. Ty peníze se musí někde vygenerovat. Ty peníze musí někdo vydělat. My dnes zelené ambice, jakkoliv jsou věcně správné, musíme platit ze zdrojů těch, které dneska nejvíce omezujeme. To je prostě realita. Těm to musíme nejenom dobře vysvětlit, musíme ty zdroje od nich získat, ale současně musíme umět rozumně alokovat. Musí to být cesta taková, která nebude nekontraproduktivní. Uvedu příklad.

Jestliže jsme v roce 2009/10 prosadili tu nešťastnou fotovoltaiku, teď nehledám už, kdo za tím stál a nestál a kdo jak hlasoval nebo nehlasoval, to je přesně ta cesta, kterou prostě jít nemůžeme, kdy na úkor těch, kteří generují hodnoty, jsme vzali řádově 600 miliard korun, které ve 20 letech přesuneme k někomu jinému, to bych ještě pochopil. Můžeme říct, že někdo v dobré době stál na dobrém místě... Ale co je chybou, je to, že nám to nepomohlo, protože celkem nám to bude dělat 2,6 % podílu výroby elektrické energie. To je ta chyba. O nic jiného v tomto případě nejde. Tak se poučme z těchto chyb, které se udělaly v minulosti. Netvařme se jenom tak, že každá zelená ambice je geniální a že cesta, která se k tomu vytyčila, je jediná možná. Vždycky to mohou být jiné cesty. To je to, o co se tady v tuto chvíli hraje.

Ano, padlo zde i to, co je tou příčinou té současné situace. Teď nechci diskutovat, do jaké míry je třeba změnit evropské regulatorní prostředí v oblasti energetiky, protože víme všichni, že to je jednotné energetické prostředí. Jestli se má dát regulárním nebo národním regulátorům větší míra pravomoci v prosazování různých kontrol, restrikcí atd., to všechno asi bude teď k diskusi, prostě následujících měsíců, ale padlo zde samozřejmě, a v zásadě si myslím i správně, to, co je tou faktickou příčinou. Myslím, že to tady popsala celá řada z vás. Polemizoval bych nad tím, ale co zde říkal pan senátor Rabas, prostřednictvím pana předsedajícího, ano, on správně řekl a věcně technicky a dobře rozlišil, jakou měrou se na tom nárůstu cen energií podílí plyn, jakou, dejme tomu, spekulace s emisními povolenkami a jakou případně další vlivy, jako jsou zelené zdroje ve smyslu toho, že fouká méně větru atd. To, že ten plyn je několikanásobně větší, ve smyslu toho vlivu, je nezpochybnitelné, ale musíme si říct, proč je větší ten vliv? Protože se uzavírají uhelné zdroje, protože se uzavírají jaderné zdroje. A v důsledku toho roste poptávka po tom plynu. To znamená, samozřejmě že i cena toho plynu a ta spekulace s tím plynem má nebo je v nějakém důsledku vůči tomu, že jdeme, někdy možná až příliš rychle, za těmi zelenými zdroji. Kdybych pominul to, že jdeme příliš rychle, vzal bych, že je to možná i správná cesta, příliš rychle odstavujeme ty zdroje stabilní. Celá ta hra je o tom, jestli útlum stabilních zdrojů, v tomto případě uhlí, dokonce někdy i toho jádra, jsme schopni rychleji nahrazovat zdroji jinými stabilními, například na bázi plynu, a doplňovat je těmi zdroji zelenými, nebo, řekněme, tedy těmi obnovitelnými. Tohle se nám nezačalo úplně dařit. Mimo jiné i v důsledku toho ta cena toho plynu roste. Čili ono je to všechno svázané. Nemůžeme říct, že to je jenom otázkou emisních povolenek nebo jenom otázkou zelené energie nebo jenom otázkou spekulace s plynem, protože ta spekulace je něčím vybuzená. Ta zelená cesta samozřejmě byla jednou z příčin. Není to teď o té kritice té zelené cesty. Je to jenom o tom, že se musí plánovat tak, aby ty dopady byly takové, které ustojíme, protože pochopitelně ta krize, která dnes je, je i rovněž v důsledku tohoto.

To jsem chtěl říct jenom na úvod, protože všechny ty oblasti, které tady teď budu představovat, ať už je to doprava, průmysl, energetika, účinnost apod., jsou s tím svázány a snažili jsme se na to dívat s určitým nadhledem.

Začnu-li tedy bodem č. 1, který se týká dopravy, zde se jedná o to, že toto nařízení má nahradit tu současnou směrnici, s cílem dosáhnout rovnoměrného rozvoje infrastruktury pro alternativní paliva. Nic principiálně proti tomuto, nicméně v rámci ministerstva dopravy nesouhlasíme zcela s tím hodnocením Evropské komise, kdy v tuto chvíli jsme názoru, že flexibilita, kterou ta původní směrnice přinášela, která se dneska trochu neguje tím novým postojem, podle našeho názoru by byla žádoucí zachovat. Protože by se mělo zohledňovat právě to, co jsem tady říkal v úvodu, určité národní aspekty i to, jak daný trh reaguje, nebo jak je schopný vstřebat všechny nové technologie a nové přístupy.

Prostě a jednoduše, třeba ta dobíjecí infrastruktura pro nákladní vozidla se nevyvíjí v celé Evropě tak, jak všichni očekávali. To je realita. Navíc je to ještě velmi nerovnoměrné v rámci celé Evropy. To znamená, nelze to úplně zjednodušit a zpaušalizovat. Není to o tom, že bychom do toho nechtěli dávat ty zdroje, z toho objemu 6 miliard Kč, které máme v rámci Operačního programu Doprava, v rámci dobíjecích stanic, tak by valná část měla být alokována mj. na projekty těchto cílů, tzv. AFIR.

Pokud nevidíme, zjednodušeně řečeno, dostatečný zájem na straně provozovatelů dobíjecích stanic, ty peníze tam nebudou využity. To je všechno. V tuhle chvíli nemáme signály od dopravců, ani o tom, že by byl nějaký extrémní zájem o elektrická nákladní vozidla. To je postřeh jenom.

První debaty svědčí o tom, že velmi podobný postoj jako Česká republika mají země zejména ze střední a východní Evropy. Záměrně neříkám, že jsou to jenom z východní Evropy, jsou to i země ze střední Evropy, a patří mezi ně i bohatší země. Proto z tohoto důvodu plně podporujeme usnesení výboru pro záležitosti EU zde v Senátu, které byly přijaty k tomuto návrhu, a to včetně závěru, ke kterému daný výbor došel. Plně se s ním ztotožňujeme. Podle našeho názoru je to racionální pohled.

Pokud by se jednalo i o rozpor se zásadou subsidiarity, ministerstvo dopravy se rovněž ztotožňuje v názoru, že Komise dostatečně nedoložila, že takto navrhované závazné cíle se týkají infrastruktury pro těžká vozidla, ač jsou pro ně těžko dosažitelná za přiměřených nákladů pro jednotlivé státy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Poprosím ještě moje kolegy po levici, kteří tam vyrušují. Přenáší se to až sem, znám skoro detaily jejich debaty. Pánové, poprosím, jestli byste mohli jít někam za recepci...

Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 064/13/02 a N 065/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Projednáváme sérii tisků balíčku Fit for 55, což jsou v podstatě prováděcí dokumenty Zelené dohody pro Evropu v poněkud nestandardní situaci. Je to jednak to, že dneškem končí u některých tisků lhůta pro uplatnění případného odůvodněného stanoviska, pak také to, že média spíše sledují dění v Glasgow, než aby upírala zrak k českému Senátu. Výborem pro záležitosti EU mi bylo svěřeno být zpravodajem šesti tisků z tohoto balíčků, tak si dovolím mít několik obecnějších poznámek na úvod k těmto tiskům.

Stovky potentátů a tisícovky jejich doprovodů plus nespočet zástupců různých médií, aktivistů různého zaměření, plus jedna Greta udělali na pár dní z britského Glasgow jedno z nejsledovanějších míst planety. Od většiny vystupujících slyšíme buď apokalyptické vize naší nejbližší budoucnosti, nebo přísliby růžové budoucnosti, ovšem jen za předpokladu, že se budeme řídit jejich radami a doporučeními. Zajímavé je, že začínají sledovat na tom, že naším největším nepřítelem není oxid uhličitý, ale metan, tak si asi zakážeme i kravské „pšouky“.

Téma klimatické změny, nebo spíše příčin této změny přírodních podmínek na Zemi rozdělilo světovou lidskou populaci na tři tábory. Tím prvním táborem jsou takzvaní anarchisté. To je většina těch, kdo je v těchto dnech v Glasgow. Nepočítám k nim samozřejmě místní obyvatele. Tím druhým táborem jsou takzvaní skeptici, kteří nepopírají fakt klimatické změny, ale poukazují na jejich antropogenní příčiny, též na přírodní vlivy, které jsou příčinou těchto periodických výkyvů klimatu. Tou třetí skupinou jsou všichni ti, kterým je to jaksi jedno, protože mají zcela jiné starosti.

První skupina, alarmisté, je nejhlasitější a nejagresivnější. Třetí skupina je zase nejpočetnější. Ti skeptici jsou tak nějak uprostřed. Já osobně se počítám za jednoho z nich.

To ale neznamená, že bych byl nějakým ortodoxním popíračem klimatické změny nebo toho, že by naše existence a aktivity neovlivňovaly životní prostředí a procesy na Zemi. Jsem důsledným zastáncem rozumného, udržitelného nakládání se všemi zdroji, ohleduplného chování a přístupu ke všem rodinným a živočišným ekosystémům. Jsem zapřísáhlým odpůrcem plýtvání a spotřebního stylu života, ale jsem také nepřítelem manipulací, šíření nepravd, ať již vědomě, nebo nevědomě, a těch, kdo tyto klimatické změny přehnaně skutečně přehání.

Dovolil jsem si k tomu svému vystoupení přiřadit kratičký úryvek prezidenta Agrární komory...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vás přeruším. Vy máte přednést zpravodajskou zprávu. To potom můžete učinit v rozpravě. Vy jste to vztáhl hodně na sebe, ale rozprava není otevřena.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dobře, já jsem to vzal jako úvodní informace k všem těm balíčkům. Ale dobře. Takže tedy k těm jednotlivým balíčkům...

Tisk N 064/13, to jsou alternativní... (Omylem je spuštěna předsedajícím znělka.) Mně opravdu stačilo to upozornění...

Evropská komise došla po sedmi letech ke zjištění, že současná směrnice o alternativních palivech a jejich infrastruktuře již nevyhovuje a hodlá ji novým nařízením zrušit a nahradit. Nové nařízení bude pákou na členské země, aby v masivním měřítku byly prováděny investice pro alternativní paliva všeho druhu, aniž by byla jasná preference konkrétních alternativních paliv. Jejich kompatibilita včetně příslušné infrastruktury s aktuálním vozovým parkem a především ekonomickými možnostmi občanů Evropské unie a evropských firem.

Ještě nedávno Komise tvrdě prosazovala budování infrastruktury pro různé formy plynu, zkapalněný zemní plyn, stlačený zemní plyn, nyní k tomu přidává dobíjecí stanice pro elektromobily a plnící stanice pro vodíková paliva. Zelená dohoda v dopravě prosazovaná Komisí má čtyři hlavní slabiny. Jsou jimi vlastní nestabilní obnovitelné zdroje energie, nedostatek a vysoká cena potřebných specifických surovin a obdobně nedostatek a vysoká cena permanentních magnetů pro problematické nákladní recyklace a likvidace těchto pseudozelených technologií.

Na úskalí a rizika toho jednostranné posuzování elektromobility a vodíku v dopravě upozorňuje Komisi např. otevřený dopis 171 světových vědeckých kapacit. Mezi ně patří i profesor Jan Macek ze Strojní fakulty ČVUT.

Pokud jde o druhý tisk, který je součástí toho balíčku, pak je to tisk N 065/13. K němu mi dovolte říct, že Komise odůvodňuje svůj návrh na zpřísnění emisních povolenek tím, že doprava je jedním ze sektorů, ve kterém emise neustále rostou. Nezamýšlí se ale vůbec nad tím, jaké jsou všechny příčiny tohoto nárůstu intenzity dopravy. Zcela již opomíjí vývoj a využití uhlíkových neutrálních syntetických paliv pro spalovací motory, ale rovnou je po úspěšné 145leté historii zatracuje.

Rád bych ale zmínil opakovaně profesora Macka, kde odcitoval nepatrnou část rozhovoru s ním, který byl uveřejněn v letošním říjnovém čísle časopisu National Geographic.

S ohledem na velký podíl exportu pro nás byl zákaz výroby vozidel se spalovacími motory dokonalou sebevraždou. Navrhovaným zákazem prodeje spalovacích motorů v Evropě od roku 1935 jde pouze o pokus o sebevraždu. V každém případě při extrémně pojaté formě EURO 7 velmi zaráží cena vozidel se spalovacími motory a nebude z čeho podporovat ztrátovou výrobu elektromobilů. Navíc dvoukolejnost výroby vozidel pro export se spalovacími motory a vnitroevropský trh s elektrickým nemůže vést k poklesu ceny ani jednoho z obou řešení kvůli nižší sériovosti a komplikované logistice. Žádná jiná země na světě neprosazuje tak revoluční změnu, jakou je návrh Evropské komise, která v personálním složení, v několika nejvyšších úrovních své hierarchie, nemá jediného technika, inženýra, zabývajícího se realitou, tam nemá šanci uspět.

Tisky 064 a 065/13 se zabýval na žádost Evropské unie i výbor hospodářský a jeho podvýbor pro dopravu. Jejich stanoviska byla základem pro návrh doporučení výboru pro EU. Já bych vám poděkoval, i kolegům, všem těmto orgánům Senátu, za špičkově odvedenou práci, kterou bych rád, abychom podpořili i hlasováním.

Já bych ale tady i poděkoval panu ministrovi za to, že zpracoval perfektní odpovědi na moje otázky, které jsem mu zaslal a o které jsem požádal.

Nyní nebudu zpravodajskou zprávu už nadále zmiňovat, číst, jen bych vaši pozornost obrátil k návrhu usnesení výboru pro evropské záležitosti.

Výbor pro záležitosti EU, 141. usnesení z 22. schůze, konané 3. listopadu 2021, k návrhu nařízení EP a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, senátní tisk č. N 064/13: K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU 219/613, pokud jde o zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla, v souladu s ambicióznějšími cíli Unie v oblasti klimatu.

Senátní tisk č. N 062/13, po úvodní informaci Lenky Hlubučkové, náměstkyně ministra dopravy, Eduarda Muřického, náměstka ministra průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, po zpravodajské zprávě Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu usnesení Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 214/94/EU, k návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení EU 2019/631, pokud jde o zpřísnění vnitrostátních norem pro emise CO2, pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla v souladu s ambicióznějšími cíli Unie v oblasti klimatu doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU 2019/631, pokud jde o zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová užitková vozidla v oblasti s ambicióznějšími cíli Unie vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem pro jednání schůze senátorů Jaroslava Doubravu

IV. pověřuje předsedu výboru Mikuláše Beka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Návrh usnesení máte všichni u sebe, dovolte, abych to doporučení nečetl. Určitě ho znáte. Já vás jenom poprosím o jeho podporu a o jeho schválení. Za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se svými materiály zabýval a já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jaroslav Větrovský? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se senátními tisky N 064 a N 065 zabýval na své 16. schůzi dne 20. října 2021 a přijal usnesení, ve kterém

I. vyjádřil souhlas s 25. usnesením podvýboru pro energetiku a dopravu ze dne 19. října 2021 k balíčku dokumentů, pravidla pro sektor automobilové dopravy a infrastrukturu pro alternativní paliva, uvedené senátní tisky N 064/13 a N 065/13, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. požádal výbor pro záležitosti Evropské unie, aby požadoval po Evropské komisi předložení důkladných dopadových studií na Českou republiku,

III. žádá výbor pro záležitosti EU, aby rovněž důsledně posoudil soulad návrhů v rámci balíčku Fit for s principem subsidiarity,

IV. určil zpravodajem výboru na jednání schůze mne a ctěnou senátorku Hanku Žákovou.

Jak jsem tady předeslal, výbor ve svém usnesení č. 1 vyjádřil souhlas s 25. usnesením podvýboru pro energetiku a dopravu ze dne 19. října 2021. Já se domnívám, že asi není nutné tady číst stanovisko podvýboru, neboť ho máte v materiálech ke svému jednání. Jenom poprosím o pokývání, jestli to tak je možné, nebo...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  My ho nemáme. Minimálně já ho tady nemám k dispozici.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Pokud není součástí materiálu, musíme podstoupit tu torturu, čehož jsem se obával, že já tady to stanovisko musím přečíst. Takže pokusím se být... Prosím? Ne, ne, ne.

To usnesení podvýboru a usnesení výboru se liší od výboru pro evropské záležitosti. To znamená, že je třeba tady asi to stanovisko podvýboru přečíst. Myslím si, že by to tak asi mělo být, aby to bylo na steno. Je to tak, pane předsedající?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Určitě, protože my to nemáme k dispozici. Faktická poznámka, pan předseda Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Není tomu tak, protože to stanovisko je normálně k dispozici. Není součástí žádného usnesení, o kterém se bude hlasovat. Pokud ho někdo nemá k dispozici, je to proto, že si ho někde nevyzvedl nebo nesehnal. To je celé. K dispozici bylo dopředu v dostatečném čase. To je všechno.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedo, já jsem si to myslel, nicméně raději jsem zvolil variantu ústupovou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vás ještě poprosím, pane zpravodaji, je tady technická, Marek Hilšer se hlásí. Děkuji za upřesnění.

Senátor Marek Hilšer:  Já vám dávám ke zvážení jenom zvýraznit ty rozdíly. Já jsem byl zpravodajem v tom podvýboru, takže je možné, že potom uvedu ty rozdíly mezi tím výborovým usnesením a tím podvýborovým usnesením.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže to proběhne v obecné rozpravě. Nemusíte to číst.

Senátor Jaroslav Větrovský:  To znamená, že já jsem tady přednesl stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nebo respektive usnesení a stanovisko podvýboru je součástí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego, dále materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jaroslav Chalupský? Ano, přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Chalupský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 11. schůzi dne 20. 10. 2021 projednal spolu související senátní tisky č. N 064/13 a N 065/13, které jsou součástí druhého balíčku Fit for 55 celoevropské iniciativy Green Deal.

Výbor po diskusi zaujal stanovisko ke zmíněným tiskům a přijal usnesení. V podstatě jde o žádost o předložení dopadových studií, kvantifikaci rizik, nákladů a přínosů, ale také přehled opatření, která Evropská komise podnikla směrem k největším producentům emisí. Z technicko-právního hlediska doporučuje setrvat u směrnice, místo nařízení jako formy legislativního aktu, protože časově poskytuje větší prostor pro zavádění změn.

V samotné diskusi výborů zaznělo několik zásadních bodů. Zazněla obava, zda je opravdu prokázaná příčinná souvislost, že CO2 způsobuje oteplování klimatu. Obava, že jdeme cestou socialistického centrálního plánování, o kterém víme, že nefunguje. Zda je záměr realizovatelný a s jakými dopady. Obava, že je zcela potlačen přirozený tržní princip a vývoj v odvětví. Obava z nerovných startovacích podmínek jednotlivých zemí. Obava z aktuálně naléhavějších priorit k řešení, jako je v současnosti energetická krize, covid a další.

Oproti tomu také zazněla obava, že je Asie již před Evropou v zavádění elektromobility a my promarníme příležitost. Také zazněla obava o následný vývoj, pokud nezařadíme jádro mezi ekologické zdroje. Přijatá usnesení pak tyto body reflektují a předpokládám, že jejich přesné znění máte k dispozici.

To je ode mě prozatím jako zpravodaje vše. Já již nebudu vystupovat, v obecné rozpravě zaznělo mnohé. Já se ztotožňuji s názorem kolegy, pana senátora Duška v obou jeho vystoupeních. Protože jsem srdcem víc podnikatel a člověk z regionu, nebudu diplomatický, ani korektní, rovnou řeknu, že ta cesta k lepšímu životnímu prostředí skrze Green Deal je v zásadě špatně. Je to cesta do bídy a nesvobody. Jsou to úřednické vize, jejichž naplňování je odtrženo od reálného života v regionech. Tím je to ode mě úplně vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jenom pro upřesnění, žádná obecná rozprava se nebude otevírat, bude to jenom rozprava. Tu teď otevírám. První, kdo se přihlásil, je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný.

Dovoluji si navrhnout, abychom v tomto případě při hlasování odděleně hlasovali o bodu I a odděleně hlasovali o bodu II.1.

Druhá poznámka. Konzervativní vláda Jejího Veličenstva přijala rozhodnutí o tom, že Velká Británie ukončí prodej nových spalovacích motorů od roku 2030, s výjimkou pro půlhybridy do roku 2035. Není tedy pravda, že by jiné vyspělé země nepostupovaly razantněji než Česká republika v řadě ohledů a je dobré to zmínit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, táži se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Avizoval to pan kolega Hilšer, ale on se nepřihlásil, takže první byl Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Moje vystoupení bude velmi krátké, a to, že zaprvé chci poděkovat panu ministrovi a pracovníkům ministerstva, kteří podpořili usnesení VEU. Stejně tak chci poděkovat za to stanovisko ohledně posouzení odůvodněného stanoviska. Jsem rád, že i ministerstvo průmyslu a obchodu se ztotožňuje s tím, že je možné uplatnit toto odůvodněné stanovisko, protože to je ten bod I, který tady budeme hlasovat samostatně.

Já jsem opět vycházel z materiálu, který připravilo oddělení EU Senátu. Moc bych vás poprosil, abyste i ten bod I podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně a pánové kolegové, jen krátce uvedu ty rozdíly mezi usnesením, které přijal podvýbor pro energetiku, a tím, co bylo přijato ve výboru pro evropské záležitosti. Asi tušíte, že ten podvýborový návrh neobsahoval I a neobsahoval II.1, čili tu větu, kterou tam dodal pan senátor Čunek. V tomto se rozchází. Pak ještě v některých detailech, které nejsou asi tak podstatné. Ale tím vás nebudu zdržovat. Takže neobsahoval body I a II.1.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, tady zazněl návrh, abychom to hlasovali samostatně. Hlásí se ještě pan kolega Jiří Dušek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já si neodpustím jenom pár drobných poznámek na podporu toho celého návrhu, tak, jak přišel z výboru pro záležitosti Evropské unie.

Ty předložené návrhy Evropské komise, které aktuálně projednáváme, jsou právě o tom, o čem jsem mluvil ve svých dvou předcházejících vystoupeních. Popírají předvídatelnost pro technologické firmy, po několika málo letech radikálně mění pravidla hry. Nejsou technologicky neutrální a evidentně nahrávají specifickému sektoru. V mnoha případech opět vyžadují neexistující technologie, které mohou, ale nemusí být vynalezeny, zkonstruovány a uvedeny do standardní výroby. Jak už tady bylo také zmíněno, ohrožují, nebo přinesou podle mě ztrátu mobility u méně movitých občanů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Jelikož tomu tak není, rozpravu uzavírám. Děkuji vám a ptám se, zdali si přeje vystoupit předkladatel k právě proběhlé rozpravě, pan ministr? Nepřeje si, děkuji vám. Ptám se, nebo vyzývám pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Doubrava:  V rozpravě vystoupili čtyři kolegové. V první řadě kolega Bek navrhl oddělené hlasování bodů 1 a 2a. Pan kolega Nwelati poděkoval panu ministrovi za podporu a pomoc. Kolega Hilšer vysvětlil rozpory v usneseních a pana kolegu Duška jsme slyšeli také, tzn. že podle mého názoru bychom měli tedy hlasovat o tom návrhu na oddělené hlasování, doporučení výboru pro evropské záležitosti, to byla ta jednička... A v té 2a...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  II.1 samostatně a potom to II. a ostatní body dohromady. Je to tak, pane senátore Beku? Ano. Takže si dovolím sezvat k hlasování znělkou kolegyně a kolegy.

V sále máme zatím přítomno 53 senátorek a senátorů, z toho vyplývá kvórum 27. Pokud to budu dobře interpretovat, budeme hlasovat o I.1, o tomto bodu, zvlášť.

Dávám hlasovat. (Z pléna: Celá římská jednička!) Takže o celé římské jedničce dohromady. Je tomu tak?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Je tomu tak, s tím, že ale potom, protože v II.2 se hovoří o odůvodněném stanovisku, tak je to potřeba vzít najednou. Protože, když to neuděláme, by se mohlo stát, že by to pak bylo asi nehlasovatelné, nebo není možné, když odůvodněné stanovisko bychom odmítli v I., abychom tam nechali II.2, jestli si rozumíme, kde se o tom odůvodněném stanovisku mluví.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže to je faktická připomínka. Poprosím pana zpravodaje, ať podle této, nebo se jde poradit ještě případně s legislativou asi. Malé strpení...

Prosím vás, ještě jsem byl upozorněn na to, že máme I, II, pak máme znova ještě II, a to má být III. (Jaroslav Doubrava: To jsem chtěl poprosit, abyste si opravili, prosím vás, to je na druhé straně toho doporučení.) Už jsme všichni sezváni, poprosím, pane zpravodaji, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Návrh je na samostatné hlasování římský bod I celý a k tomu pak by musel přijít ten římský III, bod 2.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pochopil jsem, že se má hlasovat najednou? Takže ještě jednou.

I, oba dva body arabské, III, druhý bod. Prosím vás, ještě jednou... (Miloš Vystrčil: Všechno jsi řekl správně, tak se hlasuje.)

Ještě jednou, řekl jsem to správně, čili budeme hlasovat o římské jedničce, arabské jedničce a dvojce dohromady, s římskou trojkou, arabskou dvojkou. Víme všichni, o čem budeme hlasovat? Spouštím hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že při hlasování č. 48, schválit, bylo registrováno 54 senátorek a senátorů, kvórum bylo 28, pro bylo 32, proti bylo 15. Tento návrh byl schválen.

Pane zpravodaji, jestli...

Senátor Jaroslav Doubrava:  Teď musíme hlasovat o konečném návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ne, o bodu II.1, ne? Je to tak? Potvrďte mi to, pane zpravodaji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano. Takže hlasovat budeme o bodu II.1. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 49 registrováno bylo 54 senátorek a senátorů, kvórum bylo 28, pro bylo 28, proti bylo 18. Tento návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat, pane zpravodaje, podle mě, římskou dvojku se všemi ostatními arabskými číslicemi, tzn. od dvojky až do dvanáctky. Můžete mi to potvrdit?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Včetně bodu III.1. Tak. Spouštím znova hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 50, při kvóru 28, registrováno bylo 54 senátorek a senátorů, pro bylo 40, proti bylo 9. Tento návrh byl schválen.

Měli bychom mít celou proceduru za sebou. Děkuji vám a návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji předkladateli i zpravodajům tohoto bodu jednání pléna Senátu.

Dovolte mi, abych otevřel další bod jednání, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Sociální fond pro klimatická opatření

Tisk EU č. N 066/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 066/13 a N 066/13/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, máte slovo. Já využiji chvilku prodlevy a ještě omluvím ze zbývajícího jednání pléna Senátu Zdeňka Hrabu.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Tak. Dalším bodem je velmi diskutovaný sociální fond, který by měl řešit sociální dopady na zranitelné domácnosti, zranitelné mikropodniky a zranitelné uživatele dopravy, přičemž zřízení toho fondu je podmíněno už diskutovaným rozšířením EU ETS.

I zde musím konstatovat, že ta podoba toho návrhu nařízení je dost problematická, a to z několika důvodů. První vychází z aktuálního stavu, jeho rostoucích cen energií, přičemž ten růst dost podstatně rozšiřuje ty cílové skupiny právě toho sociálního fondu.

Problematika, jako je energetická chudoba, má úplně jiný rozměr v těch posledních dnech a týdnech. Jenom třeba v ČR, kdybych měl teď trošku připomenout ty poslední analýzy, se diskutuje o tom, jak tedy podle analýzy, kterou jsme si nechali my v rámci národního prostředí, tak v rámci OECD, že to je přibližně 10 % tuzemských domácností, které mohou být, neříkám, že jsou, postiženy energetickou chudobou, což je řádově 3,5 milionu obyvatel. Na první pohled to vypadá jako extrémně vysoké číslo, samozřejmě je to vysoké, ale ve srovnání třeba s EU je to ještě pod tím průměrem.

Druhým důvodem je to, že s rostoucími skupinami těch zranitelných domácností, malých podniků atd. je ta velikost finanční obálky podle našeho názoru nepřiměřená. V současné době, kdy fond nemá šanci dosáhnout těch cílů, je to obzvláště důležité, s tím, že ty finance jsou navíc podmíněny 50% spoluúčastí členských států, což je podle našeho názoru příliš vysoké. Třetím důvodem je adresnost do roku 2025, kdy by to mělo být zahájeno, to finále by mělo být v roce 2032. Podle nás je to pozdě.

Posledním důvodem je metodika vůbec celých alokací, která podle nás neodráží zase jednotlivá specifika jednotlivých zemí. To bych řekl, že se obecně vine všemi těmi diskuzemi, které my máme, to je rozdílný pohled na různé země, které mají různý průmysl, energetiku atd., infrastrukturu a samozřejmě i ekonomickou výkonnost.

Teď tedy jak, co s tím. Budeme usilovat o zjednodušení celého zpracování toho sociálně-klimatického plánu, jednoznačně o nižší míru spolufinancování, těch členských zemí, budeme požadovat jasné vyjasnění celkové metodiky alokací včetně statistických dat k jednotlivým ukazatelům apod. Budeme požadovat ujištění, že ta opatření, která jsou, jsou mimo veřejnou podporu, to rovněž vyplývá z toho našeho stanoviska. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 066/13/02, zpravodajem výboru je pan senátor David Smoljak, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Výbor pro záležitosti EU projednal tento tisk na své 21. schůzi dne 3. listopadu a přijal k němu usnesení poměrně strohé, které podporuje pozici vlády k tomuto návrhu.

Na zasedání výboru pro záležitosti EU jsem navrhoval strukturovanější usnesení, které tedy konkrétně definovalo, co Senát požaduje, a jelikož nyní máme jenom obecné ustanovení, které podporuje pozici vlády, budu formou pozměňovacího návrhu prosazovat konkrétnější usnesení, své vlastní, které načtu v rozpravě. Jinak bych jenom podotkl, že tímto tiskem se zabýval také výbor pro sociální politiku a výbor pro územní rozvoj, s tím zněním výboru pro sociální politiku jsem se víceméně ztotožnil, takže ten můj pozměňovací návrh bude do jisté míry vycházet i z tohoto usnesení. Tolik pro tuto chvíli. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, s tím, že, jak tady bylo avizováno, výbor pro sociální politiku se uvedenými materiály zabýval. Já se tedy táži, zda si přeje vystoupit zpravodajka, paní senátorka Adéla Šípová, kterou tady nevidím... Nevidím tady ani předsedkyni sociálního výboru, paní Horskou, takže už si netroufám nikoho dalšího oslovit s tím, aby nás seznámil se stanoviskem sociálního výboru. Pokud to potom pan hlavní zpravodaj zvládne v případě rozpravy, bude to jedině dobře.

Budu pokračovat dál. Dále materiál projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Zbyněk Linhart? Je zde a přeje si vystoupit.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk na své schůzi 20. října 2021. Zaujímá stanovisko, které je přílohou toho usnesení. Vy si ho, jak už tady zaznělo, můžete najít, nebo možná ho máte u sebe. Mimo jiné bych poukázal asi na tři věci.

Poukazujeme na to, že dopady zvyšujících se cen energií jako následky zelené tranzice ještě dále zhoršují situaci v méně rozvinutých regionech a vyloučených lokalitách, takže je třeba tuto situaci urychleně řešit. Upozorňujeme na to, že Sociální fond pro klimatická opatření pro ČR není při současném růstu cen dostatečný ani na pokrytí potřeb zranitelných domácností, přičemž počet takovýchto domácností a osob značně stoupá. Dále mj. bych chtěl připomenout, že konstatujeme, že tento fond nemůže principiálně fungovat, pakliže negativní důsledky zelené politiky budou doléhat na neúměrně rostoucí počet domácností a malých firem. Požadujeme, aby EU důsledně uplatňovala původní základní politiky soudržnosti, dříve, než budou obrovské finanční objemy nasměrovány na jiné politiky.

Při projednávání tohoto tisku v našem výboru jsem se také podíval, jak tuto záležitost projednával právě zmiňovaný sociální výbor. To možná máte také v podkladech, ale připomenu alespoň dva zásadní body, které mě zaujaly, aniž bychom to předtím s kolegyní Šípovou konzultovali.

Sociální výbor mimo jiné v bodě 2 připomíná, že pro úspěch realizace klimatických opatření je zcela klíčová dlouhodobá podpora širokých skupin obyvatelstva a demokratická podstata této transformace. Zdůrazňuje, že zelená transformace má větší negativní dopady na členské státy a regiony, které se vyznačují nižšími průměrnými příjmy. S tím se naprosto ztotožňuji a z toho vychází i v podstatě naše původní usnesení.

Z té zpravodajské zprávy bych z těch 13 stran možná připomněl aspoň několik málo bodů. Ten fond má být ustaven na období let 2025 až 2032, tedy na osm let, začne reálně fungovat až od roku 2026. Ale do té doby nám zbývají čtyři roky. Je určen na řešení sociálních dopadů na zranitelné domácnosti, ale také na zranitelné, otázka, co to je, mikropodniky a zranitelné uživatele dopravy.

Dále, v té své zpravodajské zprávě o tom byla také diskuse, jsme se věnovali několika dalším věcem, právě mimo jiné tomu, že financování má být zajištěno z vlastních zdrojů Unie, a to právě od roku 2026 z příjmů, z obchodování s emisními povolenkami z budov a silniční dopravy. Ale to je přesně, jak už tady bylo zmiňováno. Nejdřív ty peníze se musí někde vybrat, to znamená, v podstatě stejně nakonec od těch lidí tak či tak, pak je budeme přerozdělovat.

Rád bych připomněl, že my nemáme definovanou tu zranitelnou domácnost nebo nemáme definovanou energetickou chudobu, ať už na úrovni ČR nebo celé Unie. Ale kdybych si vzal na pomoc třeba britskou definici té energetické chudoby, v naší republice by to už dneska byly v podstatě desítky procent lidí.

Sociálně-klimatický fond nastoluje více otázek než odpovědí a předkládá více problémů, než nabízí řešení. Především představuje, když už jsem tady citoval v tom svém původním vystoupení, větší a stále větší administrativní a byrokratickou zátěž, než bylo zvykem doposud. Ono se těžko tedy předpokládá, jak to celé bude fungovat. Je před námi 5 let a těžko předpokládat, ale člověk se může podívat zpátky, jak podobné mechanismy zafungovaly v minulosti. Víme, jak zvládáme asi směřovat sociální a další pomoc těm nejvíce potřebným. Asi všem je nám známá situace, teď se o tom poplatku hodně mluví, doplatek, příplatek za bydlení, to dneska tvoří 10 až 13 miliard ročně. Sami přece musíme vidět, jak je tento nástroj účinný. V roce 2009 teprve začal existovat a do té doby jsme neměli lidi na ulicích. Je tedy otázka, jak dopadne tento fond s dávkami na energetickou chudobu.

O kohezní politice jsem tu mluvil, jak nefunguje, jak ji nezvládáme. Nezvládáme ani zásadně jednoduchý úkol, aby peníze ve stovkách miliard v každém plánovacím období směřovaly do regionu, kam patří. Nedokážeme to. Ani si to nedokážeme přiznat. Čili jak může fungovat další nástroj, který tady vymýšlíme? Je zřejmé, že ty negativní dopady budou na obyvatelstvo zase velmi různorodé. Prostě bude se to hodně lišit podle regionů. Jistě ten větší dopad bude zase v těch méně rozvinutých regionech. Tady byla debata o tom, že by tento fond mohl financovat pro domácnosti taková opatření, jako je v podstatě Nová zelená úsporám. To je do jisté míry pravda, ale i to má svá specifika. V regionu, kde máte 10% nezaměstnanost, kde je 15 % romského obyvatelstva, kde 30, 40, možná více procent obyvatel, lidí bere plat 20 tisíc, tak jsou všechny tyto nástroje v podstatě neúčinné, protože ani na takovou pomoc ti lidé nedosáhnou.

Další poznámka a negativní zkušenost je s podobným fondem. Říká se mu Fond spravedlivé transformace. Nevím proč spravedlivé, protože to je jenom další alibi. Tak jako ten fond, který právě projednáváme. To je fond, který má pomoci těm regionům, kde cíleně, úmyslně dochází k útlumu využívání uhlí. Já bych to ukázal jenom na čtyřech příkladech, jednoduše a stručně, jak to nemůže fungovat. A jak vlastně takovýto fond, respektive ta proměna toho regionu bude směřovat jenom k dalšímu úpadku těchto regionů.

Zaprvé, my k tomu evropskému příspěvku na české straně z českého státního rozpočtu dáváme nulu. Takové Německo dá k tomu evropskému příspěvku 35krát více ze státních peněz na základě zákona. 80 miliard eur ze státních peněz. Pak věřím, že v Německu se transformace těch regionů může podařit. U nás tomu prostě tak nemůže být.

Zadruhé, objem té roční ekonomiky navázané na uhlí, roční, se rovná v podstatě řádově tomu příspěvku na celou tu proměnu.

Třetí poznámka by mohla směřovat k tomu, jak se vybírají. Už dnes jsme svědky výběru těch projektů zatím na té takzvané strategické úrovni. Minimálně tedy v Ústeckém kraji. Je to velmi zvláštní výběr. Třeba dva velké projekty za 1,25 miliardy korun jsou určeny na přípravu těžby, další těžby v regionu, lithia, 1,25 na přípravu Gigafactory, která má stát 60 miliard. Tak buď je to byznys, a pak nevím, proč to máme zase financovat z těchto zdrojů přes další dotace monopolu, jakým je ČEZ, pak několik měkkých projektů a to je všechno. Za to se ale žádná transformace regionu neudělá.

Začtvrté bych jenom, zase pro srovnání těch peněz, když mluvíme o 40 miliardách ve Fondu spravedlivé transformace, tak bych jenom připomněl, že v letech 1992 až 1997 do investic do ekologizace těch zdrojů, které jsou především na severozápadě Čech, to byly ty elektrárny, teplárny, se investovalo zhruba 100 miliard korun. V té době. V přepočtu na dnešek je to 300 miliard korun. My tady mluvíme ve Fondu nespravedlivé transformace o 22 miliardách na Severozápad a děláme z toho strašnou vědu a bramboračku. Nemůže to fungovat. Nebude to fungovat. Já se obávám, že ani tento fond nemůže být dobrým nástrojem pro to, aby kryl potřeby ne jednotek procent postižených domácností, ale už desítek procent. Obzvláště v některých regionech.

Další poznámka směřovala k emisním povolenkám. K tomu, jak se ta cena vyvíjí a jak je to vlastně spekulace, ale takhle se nedá pracovat. I ty firmy, které podnikají, musí mít nějakou predikci, které se dá věřit. Připomenu, že ta dnešní cena emisních povolenek měla být podle plánu za 10 let.

Poslední, co tady asi řekl i pan ministr, je, že ta alokace pro Českou republiku je v podstatě nedostatečná na to, co všechno chce řešit. Na celé to období je to 44 miliard korun, to znamená zhruba nějakých 5,5 miliard korun ročně. K tomu má být ten členský příspěvek, to znamená, dejme tomu, celkem to může být, pokud ČR by se opravdu k tomu přidala, je to 10 miliard. Ale nejde přitom jen o sociální dávky. Má to jít na opatření domácnostem, taky malým firmám atd. Nejenom na energie. Čili pak ten příspěvek se jeví jako extrémně nízký na to, jak bude muset zvládat velké množství obyvatel.

My vidíme tu situaci dneska kolem energetiky a kolem ceny energií. Vláda odhadovala ve svých materiálech, že již letošní zimu bude potřeba pomoct zaplatit energie kolem 800 tisíc domácností. Když to přepočteme na procenta, je to nějakých, dejme tomu, 18 % domácností. Spíš to do budoucna může být i více. Takové množství domácností není možné prostě udotovat. Hovoříme v tomto případě potom o desítkách miliard korun.

Připomínám právě, že nejde jenom o dotace a sociální podpory domácnostem, ale i o dotace pro mikropodniky atd. Je otázka, co to vlastně bude znamenat.

O tom trendu v závislosti na uhlí, respektive na zemním plynu, při přestavbě z uhlí, a v té závislosti na Rusku už jsem hovořil, protože nejde jenom o to spalování a úniku CO2 při spalování, ale také o těžbu, přepravu plynu, skladování a o metan, který nepochybně při tomto procesu uniká. Proto z mého hlediska tento fond je, podobně jako Fond spravedlivé transformace, spíše alibi. Nemá reálnou šanci zabránit potenciálně rostoucímu počtu českých domácností v propadu do energetické chudoby. To je z mé strany asi všechno. Okomentování toho usnesení, které máte vy, respektive to stanovisko, které máte v příloze našeho usnesení... Za mě asi pro tuto chvíli všechno. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Děkuji i za to seznámení s usnesením sociálního výboru. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor David Smoljak. Jako druhý se připraví pan senátor Zdeněk Nytra, který se vzdává přednostního práva.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Jak jsem uvedl, já bych rád načetl pozměňovací návrh k tomu usnesení, které přijal výbor pro záležitosti Evropské unie. Důvod už jsem naznačil. Já jsem přesvědčený, že Senát by neměl rezignovat na svoji úlohu a spokojit se s tím, že jenom řekne: Podporujeme pozici vlády, ať už je jakákoliv. Nemluvě o tom, že dneska ještě máme tuto vládu, zítra bude vláda jiná, takže je to z mého pohledu nedostatečné, zaujmout takovýto postoj.

Proto navrhuji konkrétní usnesení, které do jisté míry reflektuje výhrady, které už tady zmínil kolega Linhart a které byly součástí usnesení jeho výboru, stejně jako výboru sociálního. Tam ten překryv je, myslím, mimořádně vysoký. Takže já navrhuji:

Dosavadní bod I. v příloze navrhuji nahradit tímto zněním:

I.

1. v obecné rovině oceňuje zřízení Sociálního fondu pro klimatická opatření (dále jen „sociální fond“), jehož účelem je zmírnění negativního dopadu zahrnutí odvětví budov a silniční dopravy do systému obchodování s emisemi na zranitelné skupiny;

2. připomíná, že pro úspěch realizace klimatických opatření je klíčová dlouhodobá podpora širokých skupin obyvatelstva a ekonomická a sociální udržitelnost přijatých opatření;

3. zdůrazňuje, že zelená transformace má větší negativní dopady na členské státy a regiony, které se vyznačují nižšími průměrnými příjmy;

4. vyjadřuje znepokojení nad tím, že metodika výpočtu maximálního finančního přídělu pro každý členský stát nedostatečně reflektuje rozdíly mezi regiony;

5. je toho názoru, že spoluúčast členských států ve výši nejméně 50 % celkových odhadovaných nákladů národních sociálních plánů pro klimatická opatření je příliš vysoká, a to zvláště s ohledem na stav veřejných financí po období pandemie covid-19;

6. obává se,

- že některé vysoce zranitelné skupiny a zranitelné regiony mohou být v návrhu opomenuty a ponechány bez potřebné podpory;

- že vysoká spoluúčast členských států by v důsledku mohla ohrozit naplnění účelu vzniku sociálního fondu a úspěšnou realizaci souvisejících opatření;

- že značné dopady klimatických opatření ve spojení s neadekvátní pomocí zranitelným skupinám mohou vést k poklesu podpory širokých vrstev obyvatel, pokud jde o zelenou transformaci a provádění klimatických opatření;

7. lituje, že spolu s návrhem na zřízení sociálního fondu nebyl Komisí představen návrh revize nařízení o víceletém finančním rámci na období 2021-2027; zásadní otázky týkající se finančního krytí sociálního fondu, zejména pro rok 2025, tak zůstávají nejasné;

Tolik pozměňovací návrh k usnesení k tomuto tisku.

Jo... Hlásí se...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Jasně. Čekám, jestli jste skončil, nebo ne? Je to všechno, pane senátore?

Senátor David Smoljak:  Je to všechno, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám za to. Můžete se posadit nazpátek na své místo. Dalším přihlášeným je pan senátor Nytra s tím, že usnesení jsme všichni obdrželi písemně, takže ho máme k dispozici. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, pozměňovací návrh, který předložil pan senátor Smoljak, v podstatě není úplně špatný, ale zrovna I.1... Já si fakt nejsem jistý, jestli ten sociální fond mám vítat, protože z velké části vezme peníze těm nízkopříjmovým, pak k nim ty peníze zase zpátky možná doputují.

Díky tomu, že jedním ze zdrojů toho fondu mají být právě povolenky z bydlení a z automobilové dopravy, tak si opravdu nejsem jistý, jestli je to ta správná cesta, protože když se budeme bavit o těch nízko- a nížepříjmových skupinách, zrovna ti bydlí většinou v pronajatých bytech. Nájemce má v podstatě nulovou šanci ovlivnit, jak ta budova vypadá. On to zmínil tady pan senátor Linhart, ale já to uvedu do konkrétních čísel.

1,7 miliardy eur, úžasná částka, ale když to podělíte 7 lety, 12 měsíci a, dejme tomu, 2 miliony osob, což je méně než jedna třetina osob, se kterou počítá Evropská unie v průměru, dojdeme k závratné sumě asi 10,5 eur na měsíc na osobu. A to jsme nedali ani euro podnikům atd. Všechno jsme to dali těm občanům.

Při současném kurzu se bavíme asi o 275 korunách na osobu a měsíc. Opravdu máme představu, že toto ty rodiny vytrhne? Já ne. Mám trošku problém, protože to usnesení toho výboru je velice stručné, podporuje pozici vlády, která některé ty záležitosti zmínila. S většinou těch bodů pana kolegy Smoljaka taky nemám problém. Jenom podotýkám, že s tím prvním problém mám, že opravdu nevidím, co bych na tom návrhu toho sociálního fondu ocenil. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati a připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím krátce vystoupit jenom z toho důvodu, že ten návrh na to, že podporujeme pozici vlády, jsem podával na výboru pro evropské záležitosti já. Zároveň jsem tam ale avizoval, že podám ještě nejspíše návrh na odůvodněné stanovisko, protože v tomto případě s možná mírným přimhouřením oka by to bylo možné z toho důvodu, že se jedná o sociální oblast, která je opět vyhrazena prakticky na národní úrovni. Samozřejmě není určitě vyhrazeno na národní úrovni rozdělení nebo řízení nějakého fondu a přerozdělování nějakých finančních prostředků v rámci jednotlivých států. Ale samozřejmě to nařízení nebo ten návrh by mohl být taky jenom zřízení toho sociálního fondu, rozdělení těch finančních prostředků, ale už jakým způsobem se budou dostávat ke kterým skupinám, to už by mělo být v kompetenci jednotlivých států, zatímco ta směrnice tam určitou možnost rozdělení dává. Ale jsou tam určité mantinely, které de facto určuje těm státům, jednotlivým státům nebo členům Evropské unie.

Jenom chci říct, že nepodám ten návrh na odůvodněné stanovisko, protože, jak jsem říkal na začátku, je to s přimhouřením oka. Já si nemyslím, ztotožňuji se s názorem pana senátora Beka, který u těch předchozích říkal, že si myslí, že to není úplně ideální... Až na to, že u těch předchozích si myslím, že to bylo správně. Tady bych o tom nebyl úplně přesvědčen. To je jedna věc. Druhá věc, chci upozornit na to, že tento materiál sice projednáváme před materiály N 074/13 a N 075/13, což jsou emisní povolenky zjednodušeně na domy a na dopravu, ten sociální fond úzce s tím souvisí. Ten de facto má kompenzovat ty náklady, které pro ty nízkopříjmové, já říkám za sebe, i středněpříjmové, může přinést. Z toho důvodu jim to chceme nějakým způsobem kompenzovat.

To je to, co jsem říkal i úplně v úvodu, když jsme projednávali ten první bod. Bavili jsme v té diskusi i obecně k Fit for 55.

Co se týká toho bodu nebo toho protinávrhu, který tady je od pana senátora Smoljaka, tady jsem rád, že to zdůraznil i pan předseda Nytra, předseda klubu, pan senátor Nytra, že ani ta jednička, ale ani ta dvojka prakticky není pozicí vlády. Ještě jsem to tady chviličku konzultoval s panem ministrem, abych se nepletl. Není pozicí vlády. Já osobně také nejsem si úplně jist, jestli máme vítat zřízení sociálního nebo oceňovat zřízení sociálního fondu, protože já si myslím, že opravdu máme hledat, jakým způsobem docílit snížení emisních plynů a neutrality jinými způsoby, než abychom byli nuceni vytvářet sociální fondy a podporovat osoby, které normálně tu podporu nepotřebují. Tady zmiňuji právě tu střední třídu, kde podle mě se dostane do problémů, bude potřebovat podporovat. My z lidí, kteří jsou takzvaně soběstační, uděláme lidi, kteří jsou závislí na podpoře.

Co se týká bodu 3, 4, 5, to je prakticky totožné s pozicí vlády, bod 6, ten v pozici vlády není, ale myslím si, že jenom ukazuje na to, že je pravdou, že dopady klimatických opatření budou znamenat značné cenové dopady na obyvatele. To je to, o čem jsme se bavili úplně na začátku, že říkáme, že to tak bude. Někteří to zlehčovali, že to nebude až tak hrozné a že to budeme schopni kompenzovat. Mně na tom vadí, že třeba tady je napsáno v některém bodu, že je klíčová dlouhodobá podpora širokých skupin obyvatel. Já říkám: Kde na to ty finanční prostředky dlouhodobě chceme brát? Pořád budeme zadlužovat se jako stát, pořád se budeme zadlužovat jako Evropská unie? Nebo to vybereme od těch lidí a budeme se tvářit, že jim to jakoby vracíme atd.?

Pokud se bude hlasovat ten protinávrh, nevím, jestli se nejdříve hlasuje návrh výboru, nebo protinávrh, pokud by se hlasoval ten protinávrh, tak bych poprosil potom hlasovat bod 1, 2 zvlášť, potom 3, 4, 5 zvlášť, 6 zvlášť a 7 zvlášť. Já samozřejmě to nepodpořím, i z těch důvodů, které tady říkal pan senátor Nytra, protože si nemyslím, že zřizování sociálního fondu, abychom pokryli, řeknu, sociální potřebu ekonomickou pro lidi, kterým jsme to způsobili tím, že tady děláme nějaké nařízení, že je úplně ta správná cesta. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Jiří Čunek. Připraví se pan senátor David Smoljak.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já mám jedinou podporu, jedinou připomínku s podporou tomu návrhu evropského výboru, a to proto, že jsem přesvědčen, že výpočet, který byl proveden na základě poměrně složitého vzorce a mnoha koeficientů, které jsou tam, ten výpočet je pro nás nevýhodný. Já podporuji pozici vlády teď v tom, že máme usilovat o to, aby ten skutečný stav, který je v České republice, to znamená poměr průmyslu, v jakém je stavu, v jakém stavu je ta průmyslová část, která se nějakým způsobem teď zlepšuje technologicky, aby naplňovala kritéria apod.

Jsem přesvědčen, že je dobré podpořit usnesení výborové. Právě proto, aby vláda ještě mohla vyjednávat to, aby ta částka byla, ne že byla vyšší, ale aby v té částce skutečně, v tom výpočtu, byly zvýhodněny všechny parametry, které ČR má. To znamená, že ten konečný výsledek může pro nás být lepší.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným, zatím posledním, je David Smoljak. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Já jsem v zásadě chtěl jenom reagovat na tu připomínku, že ten sociální fond nám bere nějaké prostředky. A připomenout, že ten fond sám o sobě nám nic nebere. Jeho smyslem je kompenzovat a zmírnit ty sociální dopady způsobené těmi dekarbonizačními opatřeními, konkrétně obchodováním s emisemi v tom sektoru dopravy a budov, na nejzranitelnější skupiny. Ten fond sám o sobě ty peníze přenáší, nebere nikomu. To byla jenom taková technická připomínka. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Pan senátor Raduan Nwelati. Prosím.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já na to musím zareagovat. Tady bylo řečeno, že ten fond nikomu finanční prostředky nebere. To prostě není pravda. Ten fond vzniká proto, že my budeme chtít po lidech, aby platili emisní povolenky na byty a dopravu. To znamená, ty peníze někomu bereme. A protože někdo by to neunesl, ty peníze dáváme do jednoho balíku a některým z nich prakticky to vracíme. Tady bylo řečeno, že to má být zhruba 30 % obyvatel Evropské unie, v průměru, zdůrazňuji v průměru, to znamená, že ty státy, kde mají nižší příjem obyvatelé, tak jich tam bude podstatně víc. Státy, kde mají ten příjem vyšší, to znamená ty bohatší, tam to bude méně než těch 30 %. To je taky potřeba, abychom si to tady jako uvědomili. To jsou všechno věci, které je potřeba, abychom tady věděli. Já bych ještě poprosil o jednu věc, to už je technická, aby se hlasovalo eventuálně o výborovém doporučení nebo usnesení, pak se hlasovalo o doplnění toho usnesení o ty body, které tady navrhuje pan senátor Smoljak. S tím, že bod 1 a 2 bych rád, aby byly hlasovány zvlášť. Bod č. 5 zvlášť a bod číslo... To je všechno, ten zbytek může být hlasován dohromady. Ale aby to bylo i doplnění toho usnesení, protože nic na tom není, kdybychom podpořili pozici vlády, protože já si myslím, že vláda v tuto chvíli, tak jak jsme s ní byli seznámeni, jak v písemné podobě, tak při diskusi na výboru pro EU, si myslím, že je správná. Já bych jí rád vyjádřil podporu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Vidím, že zatím se do rozpravy nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Děkuji. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit? Pane ministře, prosím, chcete se vyjádřit? Nechce. Prosím pana zpravodaje, aby zhodnotil průběh rozpravy a navrhl nám způsob hlasování.

Senátor David Smoljak:  Nesprávně... Vložte znovu. Dobře. Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili čtyři senátoři včetně mě, dva z nich dvakrát. Padl návrh na oddělené hlasování bodu 1, 2 a 5. Takže bychom měli to hlasování začít tímto odděleným hlasováním.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane zpravodaji, ale je to tak, že máme dva návrhy na usnesení. S tím, že máme návrh na usnesení, který je dán výborem, ten má část I a II. K tomu byl předložen pozměňovací návrh, který nahrazuje původní část I novou částí I, předkladatelem jste vy. Já si myslím, že správně by bylo, abychom hlasovali nejdříve o I, kterou navrhl výbor. Následně, pokud neprojde I navržená výborem, bychom hlasovali I navržená vámi. Buď odděleně, nebo dohromady. Následně potom bychom hlasovali o celém návrhu na usnesení. Je to můj návrh. Je to protinávrh vám, čili pokud nejsme ve shodě, budeme rozhodovat hlasováním o tom, jak se bude hlasovat. Zeptám se, jestli souhlasíte s mým návrhem? Já s vaším nesouhlasím, tak se ptám, jestli vy s mým? Pokud ne, tak to rozhodneme hlasováním.

Senátor David Smoljak:  Tak to pojďme rozhodnout hlasováním.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře. Prosím vás, budeme hlasovat o tom, jestli budeme hlasovat, jak navrhuje pan zpravodaj. Pan zpravodaj navrhuje, abychom hlasovali nejdříve o I, tak jak navrhl on, s tím, že by potom se hlasovalo odděleně. Je mi rozumět? Teď o tom budeme hlasovat. Pokud to projde, budeme hlasovat nejdříve o tom, co navrhl pan zpravodaj, jako jeho pozměňovací návrh, a to hlasování následně proběhne odděleně. Pokud to neprojde, budeme hlasovat nejdříve o původním návrhu na usnesení. Je to jasné všem? Spustím znělku.

Senátor David Smoljak:  Takže teď budeme hlasovat o postupu, který jsem navrhl. To znamená, abychom hlasovali nejdříve o tom mém pozměňovacím návrhu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Než spustím hlasování, zopakuji, o čem budeme hlasovat. S tím, že poprosím pana zpravodaje, aby mi případně potvrdil, že jsem to řekl správně, či nikoliv. Budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, aby jako o prvním návrhu jsme hlasovali o tom, že by se jako o prvním návrhu hlasovalo o pozměňovacím návrhu, který podal pan senátor Smoljak.

Jasné? Teď budeme hlasovat o tom, že jako o prvním hlasování v rámci schvalování usnesení se bude hlasovat o bodu I v té podobě, jak ji navrhuje pan senátor Smoljak. Je to jasné? Když to dobře dopadne, teprve potom začne hlasování o tom usnesení. S tím, že se začne hlasování o tom pozměňovacím návrhu, který podal pan senátor Smoljak. Prosím, pane zpravodaji, je to v pořádku? (Zpravodaj: Ano.)

Dobře, nyní procedurální hlasování. Spouštím hlasování, kdo je pro, ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Kvórum 27, pro 20, při hlasování č. 51 návrh nebyl schválen.

Čili nejdříve budeme hlasovat o bodu I v té podobě, jak ji navrhl výbor. Hlasujeme o bodu I v té podobě, jak ji navrhl výbor. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 52 pro 36 při kvóru 27, římská jednička v podobě navržené výborem byla schválena.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na usnesení jako celku, v té podobě, jak ho navrhl výbor. Je to jasné? Spouštím hlasování a prosím o vyslovení vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, pro 39, kvórum 28. Návrh byl schválen v té podobě, jak byl předložen výborem pro záležitosti EU. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Já vám děkuji.) Také děkuji.

Dostáváme se k dalšímu bodu, to je bod č. 26

 

Balíček Fit for 55 - podpora energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost

Tisk EU č. N 068/13

Tisk EU č. N 069/13

Balíček máte v podobě senátních tisků N 068/13, N 069/13. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Dovolte, abych pokračoval. Je to jakýsi dvojbod, obnovitelné zdroje a účinnost jsou nepochybně klíčová témata. Je třeba zde sdělit, že i když máme opětovně připomínky, samozřejmě nejsme proti obnovitelným zdrojům. Naopak, obnovitelné zdroje dostávají suverénně největší podporu. Vůbec se už nechci vracet k těm dobám minulým, kdy jsme zde umožnili tunel padesátiletí. Ale spíše se bavíme o těch zdrojích obnovitelných budoucích. Tam jde i třeba z modernizačního fondu opravdu největší část toho dílu, který můžeme využívat na podobné aktivity.

Zásadní změna je v tom, že Evropská komise v rámci Fit for 55 chce zvýšit cíl podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě, a to z původně deklarovaných 32 % na 40 % do roku 2030. Podotýkám, minimum 40 % na rok 2030. To je zcela zásadní změna. Když se podíváme na naše ambice, je vždycky dobré říct i to, v jaké jsme situaci dnes, a kam jsme se chtěli dostat v roce 2030. Dnes se pohybujeme na přibližně 15 %, čímž ale plníme všechny cíle, které jsme doposud měli vůči Evropské komisi. Na rok 2030 jsme si dali cíl 22 %, což podle našeho názoru je zvládnutelné. Samozřejmě důležité je dívat se ještě na tu strukturu, co půjde do elektřiny, co půjde do vytápění, chlazení atd. Jakékoli další navýšení nad tuto hodnotu je technicky komplikovanější, ekonomicky extrémně náročné. Je otázka, jestli potom míra těch enormních zdrojů, které bychom do toho dávali, se nám vyplatí.

Protože znovu říkám, obnovitelné zdroje, zmínil jsem to tady už v úvodu, jsou dobré zdroje. Jsou to dobré zdroje jakožto doplněk, nikoli jakožto základní stabilní zdroj energie. Prostě a jednoduše, sluníčko nesvítí pořád a vítr také nefouká stále. S ohledem na stabilitu přenosové soustavy je důležité, aby to bylo vyvážené. To znamená, abychom stále měli dostatek stabilních zdrojů, které jsou buď jádro, nebo plyn, nebo uhlí. Budeme-li snižovat uhlí, musíme posilovat jádro. Pokud ho nezvládneme posílit rychle, což je zcela zjevné, musíme posilovat plyn jakožto zdroj tranzitní. To je to, o čem je celá ta diskuse.

RED II, důležitá věc. Ta revize je velmi významným krokem k dosažení cílů. My podporujeme vyšší ambice, ale doporučujeme, aby se v oblasti obnovitelných zdrojů lépe koordinovaly cíle těch ostatních politik v rámci těch legislativních aktů celého balíčku. Požadujeme ponechat dílčí cíle jako indikativní v rámci RED II. My požadujeme, aby jakékoli navyšování ambicí, podílu přes OZE, obnovitelné zdroje, bylo podloženo jednoznačně dopadovými studiemi. Ty Komisí nebyly předloženy.

Z našeho pohledu je stanovisko podvýboru pro energetiku a dopravu v souladu s rámcovou pozicí a jsme tedy názoru, že i s ohledem na geografickou polohu, která je zcela zjevná v České republice, jiná než třeba v Německu nebo Itálii nebo Španělsku, ta role obnovitelných zdrojů nikdy nebude dominantní. Nemůžeme se nechat dotlačit do toho, že si budeme hrát na to, jak tady vytvoříme 27 % podílu z větru. I takové studie jsem viděl, je to úplný nesmysl.

To je k obnovitelným zdrojům.

Teď krátce ještě k účinnosti. V obecné rovině ano, souhlas. Je jenom otázka opět realističnosti těch plnění poměrně ambiciózních cílů. Asi to nejdůležitější sdělení je v tom, že nám se jako problematický jeví návrh zákazu započítání úspory energie z instalací, které využívají fosilní paliva, což jsou třeba plynové a kondenzační kotle apod.

Problém rovněž vidíme v povinnosti renovovat veřejné a státní budovy do standardu s téměř nulovou spotřebou energie. Protože ta povinnost u části budov je nerealizovatelná a technicky neproveditelná, a to jak z úhlu pohledu nákladu, tak, jak už jsem říkal, i z úhlu pohledu té vlastní realizovatelnosti technické. Docela zásadní pro nás je i změna definice účinného dálkového vytápění a chlazení, kde podle našeho názoru musíme zajistit zohlednění principu technologické neutrality.

Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, navržená směrnice je ambiciózní, klade na jednotlivé země vysoké náklady, a to jak administrativně, rozpočtově, ale musím tam vidět i ty pozitivní změny. Budeme prosazovat maximální flexibilitu při plnění cílů a Fit for 55, s důrazem na racionalitu a nákladovou efektivitu, by tím tedy měl logicky i minimalizovat ty negativní dopady na konečného zákazníka. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 068/13/02 a N 069/13/02. Už se nám blíží pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. K tisku N 068/13 bych uvedl jenom toto. Dlouhodobě zastávám názor, že myšlení a rozhodování Komise probíhá bohužel v jakémsi virtuálním prostoru mimo realitu. Výbor pro evropské záležitosti a následně Senát se problematikou obnovitelných zdrojů energie zabýval opakovaně a k příslušným tiskům přijímal usnesení.

V těchto usneseních jsme především kladli důraz na to, že jaderná energetika je bezemisní zdroj, který by neměl být obnovitelnými zdroji zatlačován do pozadí. Tím spíše, že především větrná energie a solární energie jsou velice nestabilní zdroje, které vyžadují, aby v situaci, kdy nebude foukat vítr, nebude svítit slunce, jejich výpadek nahradily jiné stabilní zdroje.

Na konci léta projednával Senát dvě důležité novely v oblasti energetiky. Novelou energetického zákona a novelou zákona o podporovaných zdrojích elektrické energie. Druhá z těchto novel je mj. transpozičním předpisem směrnice 2018/2001 o podpoře využívání elektrické energie z OZE. Návrh této směrnice byl předložen jako součást energetického balíčku z roku 2016, který jsme projednávali jako tisk N 012/11.

Novela zákona o obnovitelných zdrojích přinesla opatření, nástroje nutné k naplnění cílů v oblasti obnovitelných zdrojů do roku 2030, stanovené v uvedené směrnici z roku 2016. Mimo jiné celkový podíl energie z OZE pro Evropskou unii do roku 2030 ve výši 32 % apod. Tyto cíle jsou ale nyní revidovány návrhem této směrnice o OZE v rámci balíčku Fit for, takže lze očekávat, že bude-li tento návrh schválen, bude muset být předložena další novela zákona o OZE. Nevím, jak vám, ale mně to připadá tak trochu na hlavu.

Pokud jde o tisk N 069/13, to je energetická účinnost. Energetická účinnost je bezesporu jedním z hlavních nástrojů, jak efektivně a udržitelně postupovat ve využívání zdrojů surovinových i energetických. Potenciál úspor dosažený zvyšováním energetické účinnosti je stále dost vysoký, ať již v dopravě, průmyslu, v budovách, jejich chlazení a vytápění v domácnostech apod. Snažit se ale o dosažení co nejvyšší míry účinnosti za jakoukoli, tedy za každou cenu, může přinést a přináší více škod než užitku.

Při formulaci doporučení k tomuto tisku sehrála významnou roli dřívější usnesení Senátu. Dále pak to, že vedle rámcové pozice vlády tento návrh revize směrnice negativně vnímají subjekty, které nesou faktickou odpovědnost za to, že se v České republice bude svítit, topit, že bude fungovat doprava, že se nezastaví průmysl, tedy Český plynárenský svaz, skupina ČEZ, Svaz průmyslu, obchodu a dopravy ČR, Teplárenské sdružení ČR a další.

Tisky 068/13 a 069/13 se zabýval na žádost výboru pro evropské záležitosti výbor hospodářství a jeho podvýbor. Jejich stanoviska byla základem pro doporučení výboru pro evropské záležitosti. Já bych rád poděkoval kolegyním a kolegům všech těchto orgánů Senátu za špičkově odvedenou práci, kterou bychom měli hlasováním podpořit. Pokud jde o návrh usnesení, zase ho máte k dispozici. Dovolíte-li, nebudu návrh doporučení číst. Přečtu jenom návrh usnesení.

Je to usnesení č. 142 z 21. schůze konané 3. listopadu 2021, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnici Rady (EU) 2015/652, tedy senátní tisk č. N 068/13.

Usnesení k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti (v přepracovaném znění), senátní tisk N 069/13.

Po úvodní informaci Reného Neděly, náměstka ministra průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnici Rady (EU) 2015/652, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti (v přepracovaném znění) doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, nařízení Evropského parlamentu, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnici Rady (EU) 2015/652, a k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti (v přepracovaném znění), vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu parlamentu senátora Jaroslava Doubravu

IV. pověřuje předsedu výboru Mikuláše Beka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To doporučení je zase přílohou usnesení. Máte ho k dispozici. Dovolíte-li, pak ho nebudu číst, jenom vás poprosím o podporu usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, protože ho považuji za velmi vyvážené. Za to vám děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedenými materiály zabývá. Já se táži, zda si přeje vystoupit pan senátor Jaroslav Větrovský? Ano, přeje, máte slovo, pane senátore, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedo. Skutečně výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se senátními tisky N 068/13 a N 069/13 zabýval na 16. schůzi, která se konala 20. října 2021. Přijal následující usnesení.

V bodu 1 vyjadřuje souhlas s 22. usnesením podvýboru pro energetiku a dopravu ze dne 19. října 2021 k Balíčku dokumentů - podpora energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Zadruhé, žádá výbor pro záležitosti EU, aby požadoval po Evropské komisi předložení důkladných dopadových studií na Českou republiku. Zatřetí, výbor žádá výbor pro záležitosti EU, aby rovněž důsledně posoudil soulad návrhů v rámci balíčku Fit for s principem subsidiarity. Začtvrté, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátorku Hanku Žákovou a mne.

Co se týká toho stanoviska podvýboru pro dopravu a energetiku, já si tady jenom dovolím zmínit dva body z těch celkových sedmnácti. Chtěl bych tady říci, že podvýbor pro energetiku a dopravu ve svém stanovisku podpořil rámcovou pozici vlády a doporučil přijetí odůvodněného stanoviska o rozporu se zásadou subsidiarity k návrhu směrnice o energetické účinnosti z důvodu absence studií dopadů na členské státy a nezohlednění dopadů na sektor průmyslu a sociálních dopadů na domácnosti v jednotlivých členských státech Evropské unie. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu k tomuto bodu.

Do rozpravy se hlásí pan senátor Raduan Nwelati. My se mezitím vystřídáme.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Opět tady vystupuji z toho důvodu, protože já jsem byl předkladatelem toho návrhu I, tzn. navržení schválení odůvodněného stanoviska. Vycházel jsem právě z požadavku, řeknu, podvýboru pro energetiku a dopravu, stejně tak z požadavku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Vycházel jsem z podkladu, který zpracovali pracovníci oddělení EU. Těm všem, kteří na tom pracovali, moc děkuji, protože opět to bylo velmi důsledné a velmi podrobné.

To odůvodnění, které tam vidíte, ta první odrážka je to, co navrhoval podvýbor. Ale pracovníci oddělení potvrdili, že to je možné takto použít.

Co se týká té druhé odrážky, to je zase stanovisko vlády, které také pracovníci oddělení podpořili, že je to možné použít jako zdůvodnění toho odůvodněného stanoviska.

Odrážka třetí a čtvrtá, to je stanovisko původně Hospodářské komory, ale také pracovníci EU potvrdili, že je to možné použít ve smyslu odůvodněného stanoviska. Jinak jsem se ještě ptal pana ministra, jestli ministerstvo s tímto odůvodněným stanoviskem, tak, jak je tady zdůvodněno, souhlasí. Bylo mně řečeno, že ano. Za to mu také děkuji.

Zbytek toho usnesení, který tam je, byl také podpořen. Ale to už tady bylo řečeno.

Moc vás prosím, podpořte to odůvodněné stanovisko. Jinak mimochodem, odůvodněné stanovisko k tisku 068/13 přijalo Irsko a Švédsko. Stejně tak k návrhu 069/13 Irsko, takže nebudeme sami, kde prakticky to rozporují odůvodněným stanoviskem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a protože nevidím, že by se někdo další do rozpravy hlásil, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce nějak vyjádřit? Nechce, prosím tedy pana zpravodaje, aby se k rozpravě vyjádřil.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já se, vážené kolegyně a kolegové, musím především omluvit, protože tamhle kolega, bdělý a ostražitý, mě upozornil, že při čtení usnesení výboru jsem uvedl v II ve druhém bodě „doporučuje termín 215“. Je to 2015, tak si to, prosím, opravovat nemusíte, je to kvůli zápisu, nebo záznamu.

Pokud jde o proběhlou rozpravu, vystoupil, jak určitě víte, vystoupil jeden kolega, Nwelati, který odůvodnil předložení odůvodněného stanoviska. Vyzval vás k tomu, abyste podpořili hlasováním usnesení evropského výboru. Já vás o to také prosím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je nám to jasné, je nám to zřejmé, jak to je, spustím znělku.

My budeme nyní hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaroslav Doubrava, tak, jak je uvedeno v tisku N 068/13/02 a N 069/13/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů. Spouštím hlasování.

Kdo s tím souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Kvórum při tomto počtu bylo 28. Konstatuji, že v tomto hlasování č. 54 se z 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 40, proti bylo 11, návrh byl přijat.

Mohu ukončit projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích

Tisk EU č. N 073/13

Je to senátní tisk č. N 073/13 a následně N 073/13/01. Poprosím opět pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych pokračoval dalším bodem. Já ho uvedu úplně jednoduchým, laickým příkladem, protože někdy je to možná dost složité, se zorientovat ve veškeré té legislativě.

Představme si, že v rámci Evropské unie, nebo České republiky, produkujeme ocel, prostřednictvím nárůstu cen emisních povolenek redukujeme výrobu oceli, respektive znesnadňujeme tuto výrobu, ačkoli spotřeba oceli, ať už ve stavařině, nebo třeba v automobilovém průmyslu, rozhodně neklesá. Naopak roste. Co je výsledkem? Výsledkem je to, že sem ocel dovážíme. Dovážíme ji odkud? Dovážíme ji z Turecka, dovážíme ji z Číny, dovážíme ji z Ukrajiny.

Nic proti tomu, ti producenti jsou možná spokojenější v danou chvíli, protože ji kupují levněji. Problém je v tom, že produkce v těchto zemích je s úplně jinou účinností, než výroba oceli v České republice, v Itálii nebo ve Velké Británii. Co fakticky děláme, exportujeme emise a způsobujeme větší znečištění na planetě, protože ta turecká produkce v tomto případě je horší s ohledem na vypouštění CO2 než produkce v České republice nebo kdekoliv jinde. Čili úplně postavené na hlavu.

Řešení je nepochybně v jedné jediné věci, a to je zabezpečit určitými nástroji to, aby se toto ne nedělo, ale aby nebylo výhodnější exportovat CO2 do jiných zemí a tvářit se, že pomáháme planetě. Děláme přesně pravý opak. Zavádění tzv. CBAM, čili to Carbon Border Adjustment Mechanism, je rozděleno do dvou fází. První je přechodná do roku 2023, respektive od roku 2023 do roku 2025, kdy bude pro dovozce platit pouze oznamovací povinnost. Ta druhá fáze je plné spuštění od roku 2026.

Na tom relativně jednoduchém příkladu si myslím, že jsem ukázal pochopitelně to, oč zde jde. Jsou zde dvě zájmové skupiny, které jsou velmi tvrdě hájeny oborovými asociacemi, svazy atd. Jedni jsou producenti té oceli, kteří samozřejmě chtějí, aby se vyrábělo v Evropě, abychom nedělali tento krok, který je kontraproduktivní. Pak je tady skupina např. automobilového průmyslu, která má logicky trošku jiný pohled na věc, která chce tu ocel levnější, která se nedívá na to, jestli ji pořídí z Velké Británie, České republiky, nebo ji doveze ze zahraničí. Myslím z třetích zemí. Pokud je pro ně levnější, samozřejmě to chce. Čili logicky tato skupina nechce jakékoli bariéry dovozu v těchto zemích, protože by se jim to logicky zdražilo. To je důležité říct.

Ta druhá fáze je spuštění od roku 2026. Od této chvíle budou muset dovozci z Evropské unie každoročně deklarovat množství zboží, v něm zahrnutých emisí, které dovezli do Evropské unie v předchozím roce, odevzdat příslušné množství certifikátů atd.

Rámcová pozice je taková, že Česká republika sdílí snahu Evropské komise zabránit úniku uhlíku. My si myslíme, že to je správně. Potažmo tedy k ochraně průmyslové základny v Evropě, v Evropské unii prostřednictvím tohoto opatření. Je ale nezbytné, aby měly podniky z těch dotčených emisně náročných průmyslových odvětví, jedno jsem tady jmenoval, dostatečný čas na realizaci transformace směrem k té nízkouhlíkové produkci. To si myslím, že je rozumné.

Čili plná aplikace toho CBAM a nulová, bezplatná alokace povolenek v EU ETS nesmí vést ke znevýhodnění evropských výrobců, proto by snižování bezplatné alokace mělo začít nejdříve po ukončení čtvrtého obchodovacího období, což je rok 2031. Důvodem je, aby provozovatelům emisně náročných zařízení z řad dotčených odvětví byla ponechána určitá předvídatelnost atd. Takže se stavíme zdrženlivě ke spuštění 1. fáze toho CBAM, neboť podle našeho názoru se jedná o zatím neověřený a poměrně složitý mechanismus. Hovořím o té první fázi od roku 2023. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane ministře, za uvedení tohoto bodu. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. N 073/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel a já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Výbor pro evropské záležitosti se touto materií zabýval na své 21. schůzi konané 3. listopadu toho roku. Budu velmi stručný, pan ministr tu problematiku představil velmi pregnantně.

V podstatě Komise navrhuje zavést mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, tzv. CBAM, který podrobí dovoz vybraných produktů, což je cement, hnojiva, železo, ocel, hliník a elektřina, do EU obdobného režimu jako jejich výrobu v EU, která je regulována systémem EU pro obchodování s emisními povolenkami, tedy ten systém EU ETS, který byl spuštěn v roce 2005, tedy je v provozu od doby, co je Česko členem EU, takže to není pro nás nic nového.

Cílem je při zvyšování environmentálních ambicí EU zabránit přesunu výroby v těchto odvětvích do třetích zemí s nižšími standardy. Postupně mají být odstraněny současné mechanismy EU od ETS určené k vyrovnání konkurenčního zvýhodnění výroby v EU, tj. bezplatné povolenky a kompenzace nepřímých nákladů.

Jak už tady zaznělo, pozice vlády, vláda požaduje, aby Komise jednoznačně potvrdila, že mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích nebude mít negativní vliv na konkurenceschopnost EU a současně bude slučitelný s pravidly Světové obchodní organizace.

Evropský výbor si vyžádal stanoviska výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, vyjadřoval se také k tomu i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, vyjádřil se k té materii i podvýbor pro energetiku a dopravu.

Těmito orgány bylo přijato usnesení navržené zpravodajem, kolegou senátorem Lukášem Wagenknechtem, obdobný návrh doporučení s drobnými formulačními úpravami jsem předložil na jednání výboru 3. 11. toho roku. Velmi stručně vyjádřeno šlo o podporu tomu návrhu, resp. tomu mechanismu, který osobně považuji za vhodný a spravedlivý. Nicméně toto doporučení nebylo přijato, naopak v poměru 4:3 byl přijat protinávrh kolegy, senátora Nwelatiho, který velmi stručně vyjádřeno plně podporuje pozici vlády a její obavy. To usnesení máte na stolech. Děkuji. To je zatím vše.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Tímto materiálem se také zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se jeho zpravodaje, pana senátora Větrovského, jestli chce vystoupit? Vidím, že už přichází, bude vystupovat. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tiskem N 073/13 zabýval na 16. schůzi dne 20. října 2021 a přijal 106. usnesení, ve kterém výbor

I. vyjadřuje souhlas s 23. usnesením podvýboru pro energetiku a dopravu z 19. října 2021 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. žádá výbor pro záležitosti EU, aby požadoval po Evropské komisi vytvoření důkladných dopadových studií na Českou republiku,

III. žádá výbor pro záležitosti EU, aby rovněž důsledně posoudil soulad návrhů v rámci balíčků Fit s principem subsidiarity,

IV. určil zpravodajem výboru na schůzi Senátu mne,

V. pověřil našeho ctěného předsedu, pana senátora Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR.

Co se týká stanoviska podvýboru pro dopravu a energetiku, tak je máte v materiálech ke svému jednání, byly v dostatečném časovém předstihu zveřejněny. Prozatím děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane senátore. Závěrem konstatuji, že se materiálem zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se jeho zpravodaje, pana senátora Lukáše Wagenknechta, už se neptám, vidím, že přichází k mikrofonu, aby se vyjádřil i on.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Opět budu dnes podruhé velice stručný. Také jsme projednali tento tisk na našem výboru a závěry našeho jednání byly následující. Výbor projednal na žádost výboru pro záležitosti EU návrh nařízení Parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání, nepřijal k navrhovanému stanovisku žádné usnesení. Z 10 senátorů hlasovalo 5 senátorů pro, 5 proti a návrh stanoviska nebyl schválen. Určuje mě zpravodajem. Jenom velice krátce. V tom návrhu byly podobné věci, jako měl pan senátor Orel, byla relativně živá debata, nakonec to bylo půl na půl, takže to neprošlo. Takhle stačí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto materiálu. Do rozpravy jako první se přihlásil pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Budu stručný. Zabývali jsme se na výboru pro EU požadavkem, který jsme měli od výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jestli je možné uplatnit odůvodněné stanovisko. Tady musím konstatovat, že i po konzultaci s pracovníky oddělení EU jsme dospěli k názoru, že to nelze v žádném případě uplatnit, proto jsme to také neuplatňovali, ale žádný návrh tohoto typu jsem tam nedával, s tím, že tam ta diskuse probíhala velmi rozsáhle, ona probíhala obdobná diskuse ještě na podvýboru pro energetiku a dopravu, kde musím říct, že mě trošičku znejistěly věci typu, že i úředníci ministerstva říkali, že sice to je možná systém, který může fungovat, ale že mají obavy, že bude velmi obtížné např. zjišťovat, řeknu v uvozovkách, ta uhlíková stopa u toho zboží, které se sem bude dovážet, protože on nejspíš bude navázán na nějaký certifikát a teď se bude zkoumat, jestli ten certifikát je pravý, není pravý, je potom další problém. Také může vznikat tím, že ti výrobci ve třetích zemích mimo EU mohou mít dva provozy, jeden z jejich pohledu velmi ekologický, a to exportovat směrem do Evropy, ta druhá část může být velmi neekologická, tu zase budou prodávat do jiných zemí, kde my exportujeme občas nějaké zboží, a mohou nám tam dělat velkou konkurenci. Určitě je to nějaký nástroj, o kterém je možné přemýšlet, ale je potřeba být trošičku ostražitý, proto jsem navrhl to usnesení, které říká, že podporuje pozici vlády, kde si myslím, že ten její postup je správný. Ona říká, ano, myslíme si, že tento nástroj by mohl být, ale... A teď tam jsou některé věci, které je potřeba upřesnit a dát je do pořádku. Poprosím vás, jestli je možné podpořit usnesení VEU tak, jak bylo schváleno. Děkuji moc.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Měl bych na pana ministra v podstatě jenom jeden jednoduchý, možná provokativní dotaz, možná takovou řečnickou otázku. Budeme zavádět uhlíkové clo při dovozu do Evropy na kdeco, už to tady jmenoval, nebudu opakovat, také ale na elektrickou energii. Co když ta elektrická energie bude v podobě plynu? Samozřejmě dovezeme plyn mimo Evropu, třeba z Ruska, tady to spálíme, budou úniky při spalování plynu třeba 40 %, jak se budeme koukat na ten dovoz toho plynu a na to CO2, případně metan, což zatím ani moc snad neřešíme, při těžbě, dopravě, skladování a jaká procenta se budou používat? Jestli věříme tomu, že ten únik při těžbě je třeba 2 % nebo i 10 nebo 15... Jestli takovouto energii nepřímo budeme také clít na hranicích EU. Je to možná trochu provokativní, přesto mě zajímá, jestli se tím třeba někdo zajímá a zabývá, když už tedy chceme být spravedliví, tak ať jsme i důslední. Děkuji za odpověď.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dotaz na pana ministra je jasný. Můžete odpovědět teď, pane ministře, nebo až se uzavře rozprava. Já uzavírám rozpravu a můžete se vyjádřit, pane ministře, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji. Je to fakt spíš řečnické. Možná je to potom na diskusi, třeba osobně si na to sednout a můžeme ještě s kolegy... Nedovedu si představit, že by to bylo, protože u nás nemáme dnes substitut, resp. substitut máme, ale nemáme alternativu, nám v podstatě nic jiného nezbývá než ten plyn dovážet. Vytvořili jsme si tady takovou závislost Evropy na ruském plynu, že všechny ty diskuse, které tady byly, jak jsme či nejsme závislí na Rusku, Rusko to sehrálo naprosto dokonale, dnes jsme prostě zcela závislí na jeho surovině. Můžeme akorát spekulovat, jakým způsobem bude pokračovat ve smyslu, nechci říct, držení v šachu, ale toho, jak se dojedná to finále spuštění Nord Streamu 2, které v tom sehraje naprosto zásadní roli, a samozřejmě jak bude postupovat USA ve smyslu vývozu nebo dovozu do EU zkapalněného plynu. To je zcela zásadní věc. Víte, že je dražší stále tato komodita, ale nejde ani jenom o tu cenu, jde i o tu logistiku a o terminály, které se budou muset vybudovat v Polsku, budou se muset vybudovat v Rumunsku, takže to se domnívám, že potom sehraje svoji roli, že tam bude i nějaká vyšší cenová soutěž, ale zatím je to jasné. Takže si to nedovedu představit, ale neumím definitivně říct, co samozřejmě nastane v těch následujících letech třeba.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za odpověď. Nyní poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k té proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V rozpravě vystoupili dva senátoři, pan senátor Nwelati vystoupil pro podporu stanoviska přijatého výborem pro evropské záležitosti, pan senátor Linhart měl dotaz na pana ministra, pan ministr nějakým způsobem odpověděl. Takže ve hře je jenom usnesení výboru pro evropské záležitosti.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, rozumím, o tom také následně budeme hlasovat. Nejdříve svolám kolegy.

Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Orel a jak je uvedeno v tisku č. N 073/13/02, ve kterém víceméně podporujeme zdrženlivou pozici vlády a sdílíme její obavy.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů. Spouštím hlasování. Kvórum pro přijetí je 28. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 55 se ze 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 42, proti bylo 10. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu a budeme moci přistoupit k dalšímu materiálu, kterým je

 

Balíček Fit for 55 - pravidla pro sektor letecké dopravy

Tisk EU č. N 062/13

Tisk EU č. N 063/13

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. N 062/13, N 063/13 a N 062/13/01 a N 063/13/01. Gestorem pro tento dokument je ministr dopravy Karel Havlíček a ministr životního prostředí Richard Brabec. Já požádám tedy, postupně možná oba dva, ale nejprve samozřejmě pana ministra Havlíčka, který je připraven, aby nás seznámil s tím materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Naposledy dobrý den nebo hezké odpoledne, je to poslední bod, který mám.

Cílem tohoto návrhu je podpora širšího využití udržitelných leteckých paliv tzv. SAF za účelem dekarbonizace letectví, a to v souladu s klimatickými cíli, které máme od roku 2030, 2050.

Obecně, když se bavíme o dopravě, tak zase jenom taková vsuvka, někdy mám pocit, že jdeme na krtka s kanonem, protože doprava v celkovém kontextu CO2 není kupodivu zase až tak významná. Ne, že by byla úplně nevýznamná, ale 40 % dělá energetika, v rámci CO2, 20 % průmysl a 15 % doprava, čímž to nebagatelizuji, ta doprava samozřejmě má svůj význam, ale je to 15 %. Ale když se podíváme do detailů té dopravy, nejvíce jsou to zaoceánské lodě, potom letecká doprava, potom nákladní doprava, potom osobní doprava, a o čem se mluví nejvíc, dnes se nejvíc mluví o osobní dopravě, takže Euro 7, atd., zakazujeme Fabii Combi, ačkoliv ta podstata je někde jinde. Ale v každém případě to letectví samozřejmě má svůj velký význam a podceňovat to prostě možné není, už i jenom z toho, co jsem říkal.

Návrh stanoví pravidla pro zvýšení využívání udržitelných paliv leteckých v rámci vnitřního trhu, konkrétně zavádí povinnost dodavatelů leteckých paliv dodávat stanovený minimální podíl toho SAF, těch udržitelných paliv, a dále povinnost dopravců leteckých čerpat palivo v objemu 90 % roční potřeby leteckého paliva na letištích v rámci EU, zároveň potom ukládá povinnost letištím zajistit infrastrukturu k tomu atd.

V návrhu jsou potom definovány minimální podíly udržitelnosti leteckého paliva pro různá pětiletá období, a to od roku 2025 do roku 2050, rovněž představuje jakýsi lex specialis ke směrnici RED II, ke které už jsem dnes mluvil, ta se zaobírá obnovitelnými zdroji energie.

Vzhledem k tomu, že letecká doprava je logicky už jenom ze své podstaty mezinárodní, je tedy pro naše zájmy žádoucí tuto podporu skutečně koordinovat, musí být řešena na úrovni nejenom evropské, ale i celosvětové. Doufáme, že ten návrh dokáže podpořit výrobu těchto paliv, která je k velmi ambiciózním cílům, které navrhla Komise, v současné době zcela jednoznačně nedostatečná.

Udržitelná letecká paliva jsou obecně považována za zřejmě asi jediný a v blízké době dostupný způsob snížení emisí z letecké dopravy, je skutečně velmi významný podíl emisí, který jde z letecké dopravy, považujeme to poměrně za ambiciózní i vzhledem k tomu, že jsme zatím jako ČR nestanovili žádné národní cíle využívání udržitelných leteckých paliv, jako třeba některé jiné země.

Z pohledu naší země je nezbytné nejprve posoudit důsledky na letecké dopravce, i toto musíme vědět, provozovatel letišť, výrobce, dodavatelé paliv atd. Musíme si rovněž uvědomit to, že po době covidu se letecká doprava staví velmi těžce na nohy, dostala obrovské rány. Nedovedu si představit, že by se to dnes financovalo z vlastních zdrojů, to není myslitelné.

Čili nepodpořili bychom jakékoliv třeba technické řešení v kontextu složení paliv, které by snížilo samozřejmě bezpečnost letecké dopravy nebo které by bylo v rozporu s technickými parametry letadel atd.

Rovněž bychom chtěli poukázat i na to, že cena toho tzv. udržitelného leteckého paliva se nyní pohybuje, jenom pro představu, na úrovni pětinásobku až šestinásobku ceny běžného fosilního paliva, takže to se zcela jasně promítne do nárůstu nejenom cen paliv, ale samozřejmě i nákladů v té letecké dopravě. To je samozřejmě citelný zásah, protože negativním dopadem může být potom logicky snížení její dostupnosti.

Ty zvýšené náklady lze očekávat u výrobců leteckých paliv z důvodů investic do výrobní kapacity, ale i provozovatelů letišť. Celý ten řetězec nepochybně zdraží.

Návrh nařízení je v tuto chvíli projednáván na úrovni pracovních orgánů, Rady Evropské unie, v pracovních skupinách atd. Ta zásadní politická otázka je rozsah těch udržitelných paliv, jejich dostupnost a do značné míry ambice a možnosti jednotlivých členských států. Pro některé země, včetně naší země, jsou aktuální cíle podle našeho názoru příliš vysoké. Někdo je názoru opačného, dokonce jsou země, které navrhují ještě zvýšení nebo alespoň možnou flexibilitu přímo na národní úrovni, cíle ještě vyšší.

Ministerstvo dopravy bude během projednávání se snažit prosazovat zmírnění dopadu návrhu na sektor letecké dopravy, a to buď posunutím termínu, čili spuštění toho celého systému, nebo snížením podílu těch takzvaných udržitelných leteckých paliv v období od 25. roku.

Ten návrh je dost složitý. Jsou různé přístupy členských států atd. Jsme toho návrhu, že to bude dost významná agenda i v rámci našeho předsednictví od druhé půlky roku 2022. Věřím, že i v rámci této aktivity najdeme nějaké přijatelné řešení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Ptám se tedy dalšího gestora tohoto materiálu, pana ministra Brabce, jestli chce úvodem něco říct, nebo ne? Můžete to říct i na začátku nebo v rámci rozpravy, jak chcete. Myslím, že se to hodí říct teď.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já si myslím, že se to hodí. Děkuji, vážený pane předsedající, za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, já budu stručný.

Doplním to, i když jsem tady nebyl na začátek, protože jsem právě ještě jednal s paní polskou ministryní životního prostředí, tak běžím... Naštěstí polská ambasáda je přímo naproti vám, tak to bylo snadné. Ale tak na to volně navážu. Protože vy víte z materiálů, které máte k dispozici, že je tady také mimo jiné návrh Evropské komise, kterým se mění směrnice 2003/87, pokud jde o příspěvek letecké dopravy, která stanovuje nová pravidla pro přidělování emisních povolenek pro letectví. Od roku 2024 má být draženo 25 % povolenek celkového množství povolenek pro letectví, přičemž v současné době je hrazeno zhruba 15 %.

V následujících letech potom bude ten dražební podíl zvyšován každý rok o 25 %. Takže v roce 2025 bude vydraženo 50 %, v roce 2026 přesně 75 %. V roce 2027 se tedy navrhuje, aby sektor letectví dražil 100 % povolenek. Veškeré výnosy z dražeb povolenek by měly směřovat na klimatické účely. Návrh rovněž upravuje celkové množství emisních povolenek pro sektor letectví. Ten návrh ponechává dosavadní rozsah opatření, což znamená, že do systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS jsou zahrnuty lety uvnitř EHP včetně letů do Švýcarska a Velké Británie. Lety z a do nejméně rozvinutých států a malých ostrovních rozvojových států, které neimplementují systém CORSIA, budou vyloučeny z plnění povinností v rámci EU ETS.

Česká republika obecně, navazuji na to, co říkal pan vicepremiér Havlíček, ČR obecně podporuje zvýšené úsilí o redukci emisí CO2 v sektoru letectví, protože to bezplatné přidělování povolenek, takzvaná bezplatná alokace, je v rozporu se zásadou – znečišťovatel platí, která se aplikuje ve všech oblastech. Ale je potřeba říct, to tady už zaznělo, že je samozřejmě otázkou v současné době, kdy ten letecký průmysl nebo letecká doprava je samozřejmě dramaticky ovlivněna negativně dopady covidu, zda to navrhované postupné rušení bezplatných emisních povolenek není příliš razantní, není příliš rychlé, a to právě s ohledem na ekonomickou životaschopnost tohoto oboru, kdy už ty stávající dopady jsou obrovské. Samozřejmě nikdo neví, jak se budou vyvíjet dál i vzhledem k pokračování pandemie. Možným pomalejším scénářem přechodu na 100% dražbu povolenek je pak rozložení přechodu k nulové alokaci na delší období, nejpozději do roku 2030. Domníváme se, že v souvislosti s plněním požadavků při provádění systému CORSIA je revize směrnice ETS nezbytná a podporuje její včasné přijetí. Jsme obecně přesvědčeni, že implementace tržního mechanismu s globální působností je v případě efektivního nastavení trhu a odpovídajícího ocenění emisí CO2 jako negativní externality efektivní způsob, jak redukovat emise ze sektoru civilního letectví. Ale znovu říkám, s přihlédnutím k té současné situaci, která je opravdu mimořádná. Nebýt covidu, tak bychom se o tom bavili v jiné situaci. Samozřejmě, že přístup ministerstva životního prostředí je v tomto poněkud jiný. Znovu apeluji na princip – znečišťovatel platí, ale musíme logicky vzít v úvahu současnou situaci, kterou nikdo nemohl předpokládat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já vám také děkuji, pane ministře. Poprosím nyní pana senátora Doubravu, který je zpravodajem výboru pro záležitosti Evropské unie, aby nás seznámil s tím usnesením, které máme jako senátní tisky č. N 062/13/02 a N 063/13/02.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegové, kolegyně, já to vezmu tentokrát trošku letem světem, protože už jsme toho napovídali kolem těch tisků dost.

Takže k N 062/13, udržitelná letecká doprava. Nařízení direktivně nařizuje výrobcům leteckého paliva, které tvoří cca čtvrtinu provozních nákladů leteckého provozu, provozovatelům letišť, aerolinkám určitě standardy pro letecká paliva, kterými má být určitý povinný podíl z udržitelných leteckých paliv, vyráběných a dodávaných na unijní letiště, tankovaných do letadel využívajících tato unijní letiště.

Dalším cílem nařízení má být omezení až zabránění převážení standardního levnějšího víceemisního neevropského leteckého paliva. Udržitelná letecká paliva jsou oproti klasickým výrazně dražší pro jejich produkci. Podle představ Evropské komise bude zapotřebí do roku 2050 vybudovat více jak 100 nových výrobních závodů. To vše náramně leteckou dopravu prodraží.

Při nedodržování těchto pravidel budou výrobcům leteckých paliv a letištím hrozit sankce.

Abych ale byl konkrétní, návrhu nařízení je nezbytné přisoudit i určité plusy. Opakovaně přiznává škodlivost biopaliv první generace, které Komise ještě před nedávnem tak vehementně prosazovala a podporovala. Výbor pro evropské záležitosti a Senát v minulosti opakovaně upozorňoval na rizika a negativa biopaliv první generace. Žel neúspěšně.

Pozitivně lze též hodnotit, že ke snižování podílu klasických paliv a zvyšování podílu udržitelných paliv v mixu leteckého paliva má docházet postupně, tedy evolučně, nikoliv revolučně. V jiných oblastech je to bohužel naopak. Proč nejdeme stejnou cestou v případě silničních vozidel se spalovacími motory, se táži?

Pokud jde o tisk N 063/13, leteckou dopravu ale využívá dosud cca pětina populace, takže ji lze z tohoto hlediska považovat za nejméně ekologickou formu dopravy, která ale umožňuje v relativně krátkých časech přepravu na velké vzdálenosti. Podřízení letecké dopravy systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS povede od roku 2024 ke zdražení letecké dopravy. Nejsem vůbec zastáncem systému EU ETS, ale to neznamená, že jsem zastáncem bezbřehého drancování přírodních zdrojů, znečišťování životního prostředí. V předchozích letech jsem vždy navrhoval a podporoval usnesení, které doporučovalo hledat vhodnější formy zpoplatnění, znečišťování atmosféry skleníkovými plyny, především oxidem uhličitým, například formou uhlíkové daně.

Náš výbor i plénum Senátu se návrhem přejít k jinému systému, než je EU ETS, v minulosti již mnohokrát ztotožnil. Služebně starší kolegové si to určitě vybaví a vzpomenou.

Netuším, je-li reálnou potřebou či naopak nekritickým podceňováním vlastního ega to, že v současné době dochází ke zvyšování financování limitu na cesty představitelů Evropské unie soukromými letadly. V předchozích 5 letech bylo vyčleněno 10,71 eur, to je 272 milionů korun, což představovalo cca 55 milionů korun ročně. Na další 4 roky si osvícení bruselští lídři schválili částku 13,5 milionů eur. To je cca 343 milionů korun, což představuje cca 68 milionů korun ročně.

Tato situace mi chvílemi připadá trošku farizejstvím Bruselu, když dneska máme možnost se na sítích dočíst, že předsedkyně Evropské komise používá nebo použila na cestu z Bratislavy do Vídně, což je asi 50 kilometrů, soukromý tryskáč.

Doporučení výboru Evropské unie k tiskům N 062/13 a 063/13 je konzistentní s předchozími usneseními Senátu. Je logicky provázáno s doporučeními dalších balíčků Fit for, na kterých jsem zpravodajem. Já vás žádám o podporu. Pokud jde o usnesení, pak je to klasické usnesení č. 140 z 21. schůze konané dne 3. listopadu 2021, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zajištění rovných podmínek pro udržitelnou leteckou dopravu, to je senátní tisk N 062/13, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se míní směrnice 2003/87/ES, pokud jde o příspěvek letecké dopravy k cíli Unie snížit emise v celém hospodářství a o řádné zavedení celosvětového tržního opatření, tedy senátní tisk N 063/13.

Po úvodní informaci Jana Sechtera, náměstka ministra dopravy, Vladislava Smrže, náměstka ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě:

I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zajištění rovných podmínek pro udržitelnou leteckou dopravu, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES, pokud jde o příspěvek letecké dopravy k cíli Unie snížit emise v celém doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zajištění rovných podmínek pro udržitelnou leteckou dopravu, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES, pokud jde o příspěvek letecké dopravy k cíli Unie snížit emise v celém hospodářství a o řádné zavedení celosvětového tržního opatření, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu;

IV. pověřuje předsedu výboru Mikuláše Beka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Pokud jde o návrh usnesení doporučení, máte ho všichni k dispozici. Dovolíte-li, nebudu ho číst. Opět říkám, považuji jej za vyvážené a prosím vás o jeho podporu hlasováním. Za to vám děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Smoljak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, já, jako nenapravitelný optimista, budu opět požadovat oddělení bodu V, který do třetice konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu European Green Deal v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědný. Já si myslím, že to je opravdu kvadratura kruhu. Vyzývám Senát, aby se skutečně nepřipojoval k tomu, že jsme pro to, abychom zabránili té nadprůměrné emisi skleníkových plynů, ale zároveň děláme všechno proti tomu, aby se to uskutečnilo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, zaznamenal jsem já, zaznamenal to jistě i pan zpravodaj, že si přejete, aby se odděleně hlasoval bod toho doporučení, bod V. Další do rozpravy? Vidím, že se nehlásí nikdo. Proto tu rozpravu končím. Ptám se pánů ministrů, jestli ještě něco chtějí dodat? Ne. Poprosím pana zpravodaje, senátora Doubravu... Bod V, mám to poznamenáno.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Takže se omlouvám, já jsem si samozřejmě nechal kartu a nemohl jsem si přesně poznamenat, tak proto se ptám. V rozpravě vystoupil jeden náš kolega. Navrhl, aby se odděleně hlasovalo o bodu V doporučení výboru pro evropské záležitosti.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. A pak budeme hlasovat o celku jako takovém. Já spustím opět znělku.

Budeme nyní hlasovat o tom bodu V doporučení k vyjádření Senátu, ve kterém se konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. Budeme hlasovat o tom, kdo s tímto souhlasí, aby tam zůstalo. Ten, kdo nesouhlasí, samozřejmě hlasovat nebude.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Aby zůstalo...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím, pane senátore? Prosím? Ne, ne, hlasujeme o tomto bodu, že tam zůstává. Hlasujeme o tom, že bod V tam zůstává. Nemaťte mě, prosím. Mám v tom zatím dost jasno.

Spouštím hlasování o tomto bodu. Kdo s tím souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 56 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 27, proti bylo 19. Návrh byl přijat. Bod V tam tedy zůstává.

Nyní budeme hlasovat o celém tom doporučení, tak jak jsme s ním byli seznámeni a jak ho máme k dispozici. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování, ve kterém bylo kvórum 27, bylo to hlasování č. 57, se z 53 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 37, proti bylo 11. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi Havlíčkovi, nejenom za dnešní účast, ale za celé to období, které tady s námi trávil. Přeji hezké dny. Prosím, máme mikrofon, pane ministře, jestli si přejete...

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Já jsem chtěl rovněž poděkovat. Je to dneska naposledy, co zde vystupuji z pozice ministra. Chtěl jsem říct, že jsem si vážil a vážím spolupráce. Musím říct jednu pozitivní věc, na rozdíl trošku od té sněmovny, tady byla větší soustředěnost a pozornost a mockrát za to děkuji. Věřím, že se budeme potkávat i jindy při jiných příležitostech. Hezký den, na shledanou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nepochybně, pane ministře. I já vám děkuji za korektnost při projednávání vašich materiálů.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já bych ještě jednu větu, prosím vás pěkně, já bych moc chtěl poděkovat našemu zázemí, výboru pro záležitosti EU, protože odvedli obrovský kus práce. Já považuji za svou povinnost jim poděkovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vyřizujeme. Ale ještě není všem dnům konec. Ještě máme několik věcí, které se týkají těchto materiálů. Já můžu otevřít projednávání bodu, kterým je

 

Balíček Fit for 55 - revize systému EU ETS

Tisk EU č. N 074/13

Tisk EU č. N 075/13

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. N 074/13, N 075/13 a N 074/13/01 a N 075/13/01. Poprosím teď už pouze pana ministra životního prostředí, pana Richarda Brabce, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Udělám to rád. Děkuji moc za slovo, vážený pane předsedající, budu se zase snažit být co nejstručnější a skutečně pojmenovat jenom některé ty věci, které ale vy tady dnes diskutujete už několik hodin v jiných souvislostech. Ale ony jsou v zásadě tytéž.

Dovolte mi tedy, abych krátce okomentoval návrh zveřejněný Evropskou komisí 14. července letošního roku na změnu směrnice 2003/87 o vytvoření systémů pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, rozhodnutí o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a také nařízení o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy.

Tento návrh představuje komplexní revizi výše uvedených dokumentů. Mezi navržené změny, a začnu tou relativně jednodušší, spadá rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami také o sektor námořní dopravy a vytvoření separátního systému pro sektor budov a silniční dopravy. Tam už je samozřejmě ta situace a dopady mnohem složitější, především z pohledu ČR. Obecně je cílem snížit emise v dotčených sektorech o nejméně 61 % oproti roku 2005. U stacionárních zdrojů dojde od roku 2024 k navýšení hodnoty lineárního redukčního faktoru, to je ten faktor, kterým se snižuje objem emisních povolenek celkový z 2,2 % na 4,2 %. Inovační fond, což samozřejmě také je důležité pro ČR, má být navýšen o 200 milionů emisních povolenek. Prostředky modernizačního fondu, což je pro nás ještě významnější, se zvýší z 2 % na 4,5 %. Jenom připomínám, že pro ČR je vyhrazeno necelých 13 % těchto prostředků z modernizačního fondu. Jsme po Polsku druhým největším příjemcem peněz z modernizačního fondu. To je zpráva dobrá. Naopak zpráva horší je ta, že projekty do zemního plynu již z modernizačního fondu nebude možné podporovat. Tady vás asi nepřekvapím, že to je něco, co je pro nás velmi těžko přijatelné, protože my považujeme zemní plyn jako zdroj, který minimálně na přechodnou dobu, jestliže říkám přechodná doba, je to doba minimálně 10, ale pravděpodobně více let, bude velmi důležitá pro ČR.

Členské státy budou mít nově povinnost všechny prostředky generované z dražeb emisních povolenek vynakládat na klimatické nebo sociální účely. Dosud ta povinnost se týkala 50 % prostředků generovaných z emisních povolenek.

Cílem návrhu rozhodnutí o takzvané rezervě tržní stability systému EU ETS je zajistit, aby stávající parametry systému byly zachovány i po roce 2023, až do konce čtvrté fáze systému EU ETS, což je konec roku 2030.

A teď k rámcové pozici ČR, kterou ale znáte. Rámcová pozice reflektuje skutečnost, že systém EU ETS je na jedné straně důležitým nástrojem pro snižování emisí a přechod na uhlíkovou neutralitu, ale nastavení tohoto cíle by dle našeho názoru měly zohledňovat omezený potenciál některých průmyslových odvětví významně snížit emise do roku 2030 a související dopady a potřebu vyvážit úsilí mezi systém EU ETS a takzvanými non-ETS sektory. To znamená oblasti, které nejsou zahrnuty do tohoto systému obchodování s emisními povolenkami.

Zároveň je při navýšené ambici zásadní, aby byly změny doprovázeny adekvátními a účinnými opatřeními pro ochranu konkurenceschopnosti evropského průmyslu a proti negativním sociálním dopadům. Pro ČR jsou klíčové principy solidarity, nákladové efektivity a také technologické neutrality, které musí být zachovány i v nové legislativě pro období 2021-2030. Určitě jste tady dneska o technologické neutralitě hovořili, protože my chceme dále jako ČR mít možnost vlastního mixu energetického. Samozřejmě nedávat všechno, nevsázet všechno na jednu kartu. Samozřejmě pro nás je klíčová otázka jaderné energetiky. Kromě obnovitelných zdrojů také plynu, protože bez toho uhlí nejsme schopni nahradit.

V případě některých návrhů, a to tady určitě také dnes mnohokrát padalo, podle našeho názoru chybí hlubší analýza dopadů na jednotlivé členské státy, což je problematické zejména s ohledem na plánované vytvoření nového systému ETS pro budovy a silniční dopravu, kde je důvodné očekávat nezanedbatelné sociální dopady. Tady samozřejmě dobře víme, že jestliže dneska už se podíváme na cenu energií, tak si v této chvíli těžko dovedu představit, že ještě budu nebo budeme teď rozjíždět nový systém ETS pro budovy. O silniční dopravě je to totéž, protože by to znamenalo zatížit dále ceny paliv, které stoupají i tak, o další poměrně významnou částku. V současné době jsme znepokojeni situací na trhu s povolenkami, kde v posledním roce, jak všichni víme, došlo k dramatickému nárůstu jejich ceny. V rámci jednání o revizi jsme Evropskou komisi vyzvali k tomu, aby navrhla odpovídající nástroje pro regulaci spekulativních obchodů s povolenkami, které přispívají ke zvyšování tlaků na růst jejich ceny. Současně s cílem snížit volatilitu na trhu s povolenkami budeme prosazovat odpovídající přepracování čl. 29a směrnice, tak, aby bylo možné pružněji reagovat ne neočekávaný růst cen v budoucnu. Je třeba si uvědomit, že systém EU ETS a jeho základní pravidla prostě vznikala v době, byla rozvíjena v době, kdy ta emisní povolenka stála několik eur za tunu emisí CO2, ale potom nastal naprosto dramatický nárůst, který se zcela vymkl i predikcím Evropské komise. To je, myslím, dneska jasná známka toho, že tam musí existovat daleko pružnější možnosti, než aby se třeba jednou za půl roku sešla nějaká komise a řekla, že je potřeba změnit tento systém, protože samozřejmě setrvačnost takového rozhodnutí je ne v řádu měsíců, ale spíš let. Nemůže nikdy reagovat takhle pružně na růst cen.

To znamená, v rámci této revize můžeme souhlasit obecně za určitých podmínek se zahrnutím námořní dopravy do systému ETS. Můžeme souhlasit také s posílením modernizačního a inovačního fondu, ale nesouhlasíme zejména s úplným vyloučením podpory pro projekty umožňující transformaci z uhlí na zemní plyn, podmínečné bezplatné alokace povolenek, budeme požadovat výslovné upřesnění, že projekty výroby a využití vodíku jsou způsobilé jako prioritní investice v modernizačním fondu, protože máme dnes celou řadu zájemců, i v rámci modernizačního fondu, právě o investice do výroby, distribuce či použití vodíku, například v hromadné dopravě.

Pokud bude někdy v budoucnu debata o dopravě, respektive zahrnutí dopravy a budov do systému ETS, tak pouze za podmínky, že budou zároveň přijata opatření proti negativním sociálním dopadům spojeným se zdražením energií a pohonných hmot. Protože bez toho by se opravdu vytvořila energetická chudoba v Evropě v míře, která je naprosto nebývalá. Sama Komise hovoří o tom, že by to mohlo hrozit až 120 milionům obyvatel.

Na základě modelu Evropské komise nemá mít návrh úplně zásadní dopad na energetickou chudobu v České republice, což se však ukazuje už v dnešních dnech jako předpoklad zcela chybný. Je tedy nutné vytvořit nástroje pro ochranu těch zranitelných, těch už za stávajících okolností, jak dobře víme z ceny energií, jsou opravdu stovky tisíc, ne-li miliony.

V současné době probíhají ve vysoké intenzitě pracovní skupiny Rady pro životní prostředí, zaměřené na jednotlivé aspekty revize směrnice. 6. října proběhlo rovněž jednání Evropské rady, kde byly změny ve směrnici EU ETS řešeny v rámci širší debaty nad balíčkem Fit for 55. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za úvodní slovo. Nyní poprosím pana senátora Petra Orla, který je zpravodajem výboru pro záležitosti EU, aby nás seznámil s usnesením, které máme k dispozici jako senátní tisky č. N 074/13/2 a N 075/13/02.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Výbor pro evropské záležitosti se těmito tisky zabýval na své 21. schůzi konané 3. listopadu tohoto roku. Pan ministr velmi věcně a pregnantně představil ten materiál. Já budu stručný.

Součástí toho klimatického energetického balíčku jsou návrhy na revizi systému EU ETS, to je systém Evropské unie pro obchodování s emisními povolenkami. Mezi hlavní navržené úpravy toho systému patří rozšíření systému ETS na námořní dopravu. Tam Česká republika nemá zásadní problém, nelze se tomu asi divit. Dále je to zavedení obchodování s emisemi pro budovy a silniční dopravu, zatřetí úprava lineárního redukčního faktoru, s cílem dosáhnout do roku 2030 v sektoru EU ETS snížení o 61 % oproti roku 2005. Tedy od doby, kdy tento systém začal platit. Začtvrté, úprava pravidel pro bezplatné přidělování povolenek, mj. v souvislosti s předloženým návrhem na vytvoření mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. To je to, o čem jsme se bavili v předchozí materii. Zapáté je to navýšení finančních prostředků pro modernizační fond a inovační fond a ukončení podpory pro investice do projektu na výrobu energie z fosilních paliv z modernizačního fondu. Zašesté, poslední důležitá záležitost je úprava pravidel rezervy tržní stability.

Pozici vlády tady pan ministr, myslím, řekl jasně. Tam úplně zásadní nesouhlas je v ukončení podpory pro projekty využívající zemní plyn pro výrobu energie z modernizačního fondu. Tou materií se zabýval kromě výboru pro evropské záležitosti také výbor pro územní rozvoj a životní prostředí a podvýbor pro energetiku a dopravu. Ten doporučil přijetí odůvodněného stanoviska. Já jako zpravodaj jsem se ve svém doporučení přiklonil k návrhu zpravodaje VUZP a podvýboru senátora Lukáše Wagenknechta. Tedy nikoli přijetí odůvodněného stanoviska, ale k návrhu, který není nějak zvláště vstřícný k této revizi systému EU ETS.

Proč? Po konzultacích nelze dle mého soudu úspěšněji řešit tuto problematiku na národní úrovni. Jde o regulatorní opatření v rámci systému Evropské unie. Jako takové ho pak lze jen těžko zpochybňovat z hlediska souladu se subsidiaritou. Samozřejmě lze věcně uplatňovat připomínky proti tomuto návrhu. Na jednání výboru pro evropské záležitosti můj návrh nebyl přijat, byl přijat návrh kolegy, senátora Nwelatiho, v podstatě zase jde o odůvodněné stanovisko, když to zjednoduším. Usnesení bylo přijato v poměru 4:3, máte ho na stolech a já ho tedy nebudu číst.

Jenom avizuji, že v rozpravě načtu po konzultacích s kolegy ten svůj původní návrh doporučení, a to z toho důvodu, jak už jsem říkal, že si myslím, že nelze v tomto případě uplatňovat soulad se subsidiaritou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedenými materiály zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jaroslav Větrovský? Ano, přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, skutečně výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tisky N 074/13 a N 075/13 zabýval na svém 16. zasedání dne 20. října 2021 a přijal 108. usnesení, kde výbor

I. vyjadřuje souhlas s 24. usnesením podvýboru pro energetiku a dopravu ze dne 19. října 2021 k Balíčku dokumentů právě senátního tisku 074/13 a 075/13,

II. žádá výbor pro záležitosti Evropské unie, aby požadoval po Evropské komisi předložení důkladných dopadových studií na Českou republiku,

III. žádá výbor pro záležitosti Evropské unie, aby rovněž důsledně posoudil soulad návrhů v balíčku Fit for 55 s principem subsidiarity,

IV. určil mne jako zpravodaje pro jednání na plénu Senátu.

Co se týká toho usnesení, nebo respektive stanoviska podvýboru pro dopravu a energetiku, tak ho rovněž máte všichni k dispozici. Já tady z něj pouze vypíchnu bod 1, ve kterém podvýbor doporučuje přijetí odůvodněného stanoviska o rozporu se zásadou subsidiarity k návrhu směrnice EP a Rady, kterou se mění směrnice o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii. A tak dál. Jedná se tedy o ty předložené dva tisky N 074/13 a N 075/13. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, pane senátore, nyní dále materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Vidím, že pan zpravodaj, pan senátor Lukáš Wagenknecht, si přeje vystoupit, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já jsem vždycky rychlý. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Dnes poprvé budu mít usnesení, které má nějaký obsah, tak jsem rád, že ho můžu hned přečíst. Já velice stručně, ať nezdržuji debatu, k těm dvěma tiskům jsme přijali usnesení, které tady krátce přečtu.

Obsahuje několik bodů. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zaprvé podporuje rozšiřování systému ETS, jelikož se jedná o správnou cestu pro budoucí snižování emisí skleníkových plynů v Evropské unii. Dále upozorňuje, že navržené změny povedou k vyšším cenám energií a pohonných hmot, což bude mít dopad zejména na domácnosti, a proto způsob rozdělování prostředků ze systému EU ETS musí na tuto skutečnost reagovat.

Doporučuje ze zvýšených příjmů pocházejících z prodeje emisních povolenek kompenzovat především náklady chudších a středně příjmových domácností. Jako vhodné řešení se nabízí forma uhlíkové dividendy či jiného podobného mechanismu, který pomocí jednoduchého a transparentního klíče dané prostředky přerozdělí. Je toho názoru, že modernizační fond by neměl podporovat zejména velké energetické firmy, ale spíše malé a střední podniky či komunitní a decentralizovanou energetiku. Upozorňuje, že příliš drastické dopady nejen na chudé domácnosti, ale i na střední třídu, mohou vést ke ztrátě jejich podpory, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů, a otevřít prostor pro extremistické názory. Doporučuje postoupit toto usnesení plénu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Raduan Nwelati. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ano, ten návrh na odůvodněné stanovisko jsem výboru pro EU podával já. Opět vycházím ze stanoviska, které zpracovávalo oddělení, kde máme usnesení podvýboru pro energetiku a dopravu, který doporučil, aby VEU přijalo doporučení přijmout odůvodněné stanovisko. S tím, že pracovníci oddělení se s tím ztotožnili, že tak, jak je ten argument tam uveden, týká se to hlavně senátního tisku N 074/13... Zároveň pracovníci oddělení říkají, že k senátnímu tisku N 075/13, tzn. k tomu druhému, nelze uplatnit odůvodněné stanovisko.

Proto také ten návrh, který tady já mám, se týká jenom toho senátního tisku č. N 074/13. Žádám vás o podporu toho návrhu tak, jak byl předložen. S tím, že to, co tady mám v ruce, návrh pana senátora Orla, to byl ten původní návrh na VEU, já jsem položil protinávrh a ten prošel. Děkuji za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní dávám slovo panu senátorovi Petru Orlovi.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Tak, jak jsem avizoval, načtu ten návrh, který jsem předkládal na jednání výboru pro evropské záležitosti. Jak už jsem řekl, v něm se odrazilo stanovisko kolegy, senátora Lukáše Wagenknechta, ale není zcela totožný. Nebudu už číst názvy těch materií, začnu tím, že Senát PČR

I.

1. zastává názor, že návrhy Komise na reformu systému EU ETS by měly být upraveny tak, aby zohledňovaly nerovnoměrné negativní hospodářské a sociální dopady navrhovaných opatření v jednotlivých členských státech, zejména tvrdé dopady na státy s nižší kupní silou; v této souvislosti s politováním konstatuje, že Komise dosud nepředložila studie dopadu na jednotlivé členské státy,

2. upozorňuje, že způsob rozdělování prostředků ze systému EU ETS musí zohledňovat potřebu kompenzace růstu cen energií a pohonných hmot, zejména domácnostem,

3. doporučuje ze zvýšených příjmů pocházejících z prodeje emisních povolenek kompenzovat především náklady chudších a středně příjmových domácností; jako vhodné řešení se nabízí forma uhlíkové dividendy či jiného podobného mechanismu, který pomocí jednoduchého a transparentního klíče dané prostředky přerozdělí,

4. zdůrazňuje, že je však současně třeba zachovat i stabilitu stávajících programů, které zajišťují financování opatření pro dekarbonizaci v České republice; tj. zejména modernizační fond a program Nová zelená úsporám,

V. upozorňuje, že je třeba k transformaci energetiky zahájit objektivní informační kampaň, jež veřejnost seznámí s možností dlouhodobých opatření, která jí pomohou ochránit před dopady růstu cen energií či zemního plynu.

II.

1. žádá vládu, aby Senát do 31. března 2022 informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu k tomuto bodu jednání pléna Senátu. Nebo už je otevřená? Já se omlouvám, protože jsem přišel... Nikdo se nehlásí. Já jsem pochopil, že se chce přihlásit místopředsedkyně Jitka Seitlová. Paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, my jsme se rychle měnili, takže opravdu to bylo takové hektické. Teď si myslím, že je jasné, že pokračuje obecná rozprava, respektive rozprava. Já jsem se do té rozpravy přihlásila, protože nesmím odejít z toho místa, dokud mě někdo hned nenahradí, protože jinak by byla přerušena schůze. Tak jsme to museli udělat takhle strašně rychle. Tam je taková drobná procesní komplikace.

Musím říct, že moje stanovisko, které jste slyšeli úplně na úvod, že tedy nesouhlasím s tím, že bychom měli volit takzvané Žluté karty, odůvodněná stanoviska, trvá. Nejsem si zcela jistá, jestli moji předřečníci, tak, jak přečetli ta usnesení, navrhují tato usnesení, takže by se mělo o nich pak hlasovat. Jsou to jejich návrhy v tuto chvíli, ale předpokládám, že ano. To jenom pro ještě ujasnění.

Ale proč vystupuji, je asi to, že v tomto případě mám spíš trošku problém. Já si myslím, že právě část tohoto návrhu, který teď projednáváme, je jedna z nejzávažnějších, nechci říct nejkontroverznějších. Ten návrh se týká tzv. samostatného jakéhosi fondu a povolenek, které budou řešeny v rámci systému EU ETS 2. To znamená, to, co dosud nebylo zpoplatněno, to jsou budovy a to je doprava.

Tady opravdu mám sama trošku nejistotu v tom, jak tento systém bude následně administrativně a vůbec funkčně realizován, protože víme, že velké ETS se týká velkých firem, mají na to rozsáhlý aparát, plánují a mohou i svoje aktivity a investice podle toho vývoje, který probíhá dopředu, pokud samozřejmě nedojde k takovým náhlým situacím, k jakým došlo, nějakým způsobem předvídat.

Zamýšlené dopady na chování domácností ale budou trošku složitější, protože ti lidé, kteří mají tyto domy, de facto nemají takový aparát. Nepotýkají se denně s možností nějakého investičního plánu a toho, jak se vyrovnat s tím, že ta kalkulace by pro ně byla třeba výhodná. To je otázka, která mě trošku trápí. Pak jsou tam ještě další věci. To je otázka, která se týká mimotržních bariér. Tzn. třeba dopravní obslužnosti. Ano, jestliže chci, abych se choval správně a nezatěžoval dopravu a neměl tedy náklady s emisními povolenkami na moje vozidlo, pak mohu jet veřejnou dopravou. Jenže my víme, že veřejná doprava není rovnoměrně zajištěná, že v některých okrajových oblastech nám chybí.

Pak je tu ta nejvážnější otázka, která souvisí s tím, že my máme de facto ty velmi sociálně slabé skupiny obyvatel v nájemních bytech. Tyto budou zatíženy tou, řekněme, povinností povolenky jako takové, nicméně nebudou schopni ovlivnit, jak bude probíhat renovace těch budov, ve kterých oni bydlí.

To jsou samozřejmě věci, které by měly být dořešeny. Tady je možné vycházet z toho, že tento systém by spíš mohl být řešen uhlíkovou daní, která se uplatňuje v jiných zemích a je poměrně funkční. Ale dávám to ke zvážení, jestli by se o tom nemělo více jednat, protože skutečně ten mechanismus té administrativy emisních povolenek pro domy a pro dopravu každého z nás je opravdu administrativně velmi náročný a bude mít v praxi spoustu problémů.

Nejsem ten, kdo opravdu bezhlavě říká, všechno je v pořádku. Ale upozorňuji na to, že zejména v této oblasti by celá situace měla být dořešena. Ta jednání, která se povedou na evropské úrovni, by měla být vedena i k těmto otázkám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným do rozpravy je Raduan Nwelati. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já chci paní senátorce poděkovat, protože to je právě to, proč je možné podat to odůvodněné stanovisko. Protože to je možné řešit jiným způsobem, ne centrálně na základě nařízení Evropské unie. Může to být zavedením uhlíkové daně, například pokud se k tomu daný stát rozhodne, může tato uhlíková daň i zohlednit kupní sílu obyvatelstva, jejich příjmy atd.

To je přesně ono, proč tady je možné podat to odůvodněné stanovisko. To je ten důvod, který tam mám uvedený. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Nevidím nikoho dalšího do rozpravy, přemýšlím, jestli rozpravu ukončit... Myslím, že byly v rozpravě načteny návrhy, které jsou de facto jakýmisi alternativními návrhy, takže prosím pana předkladatele, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Budu velmi stručný. Je jasné, že zaprvé máme ještě další bod... Děkuji za velmi, řekněme, rozumné návrhy, které jsem tady slyšel, protože myslím, že všichni dneska vnímáme, že to, co se děje na trhu s energiemi pro občany, samo o sobě už při ceně emisní povolenky 60 eur za tunu vytváří jasnou motivaci, také tam směřuje náš existující program Nová zelená úsporám. Myslím, že příští vláda ho, doufám, převezme a bude ho dál rozvíjet. Je to jasná motivace pro lidi, aby i za stávajícího systému, bez ohledu na to, že budeme systém obchodování s emisními povolenkami rozšiřovat o oblast budov, já myslím, že už tam dneska reálně funguje. Takže abychom přehřívali ještě ten systém, tak se stane jenom to, že vytáhneme z celého toho systému obrovské množství peněz, abychom je pak zase části lidem dávali zpátky velmi složitým mechanismem, který zdaleka není domyšlený. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, nyní, pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho pan senátor Nwelati dvakrát.

Co se týká hlasování, dle mého soudu jsou k hlasování dvě usnesení nebo doporučení. Je to jednak doporučení, které přijal výbor pro evropské záležitosti, jednak můj protinávrh k tomuto usnesení.

Co se týká usnesení výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, to byl podklad pro výbor pro evropské záležitosti a není dle mého soudu hlasovatelný.

Vzhledem k tomu, že jsem racionální a chápu rozložení sil, vlaky mi stejně už ujely, navrhuji, aby se prvně hlasovalo usnesení výboru pro evropské záležitosti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Dobrá, je to tak podle jednacího řádu, návrh k hlasování dává zpravodaj. Je ale možné, že někdo dá námitku proti tomuto návrhu hlasování. Nevidím takovou námitku, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Orel. To znamená, že budeme hlasovat o návrhu výboru pro evropské záležitosti. Jestli dovolíte, ještě spustím znělku.

Ještě jednou zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Petr Orel. To znamená tak, jak je uvedeno v tisku N 074/13/02 a N 075/13/02.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji za hlasování, ve kterém byl návrh schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 58 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 38, proti bylo 12. Návrh byl přijat.

Nyní tento bod ukončuji, budeme se zabývat dalším bodem, a tím bodem je, jestli se nemýlím, je to

 

Balíček Fit for 55 - sdílení úsilí, sektor LULUCF a nová lesní strategie EU

Tisk EU č. N 070/13

Tisk EU č. N 071/13

Tisk EU č. K 072/13

Senátní tisky N 070/13, N 071/13 a K 072/13. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky. Prosím pana ministra životního prostředí Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, paní předsedající, za slovo, vážené senátorky, vážení senátoři, když jsem slyšel pana senátora Orla o těch ujetých vlacích, tak jsem si hned proškrtal to úvodní slovo, doufám, že to napomůže tomu, aby se to nestalo i dalším z vás. Nebo aspoň části. Ale teď se bavíme vlastně o třech věcech, já se budu snažit být maximálně stručný, ale přesto, prosím, jenom mi věnujte trochu pozornosti.

Začnu tím, že představím pozici k nařízení odvětví využívání půdy, lesnictví a zemědělství, to je ta část nebo oblast, která se skrývá pod něžnou zkratkou LULUCF, ke kterému se Česká republika staví převážně pozitivně. Ačkoli problém deficitu sektoru LULUCF, způsobený v České republice kůrovcovou kalamitou, plně neřeší, respektive neposkytuje záruky, že vzniklý deficit budeme schopni plně kompenzovat. Ale tady chci zdůraznit, že právě díky tlaku České republiky při vyjednávání nám vyšla i Evropská komise vstříc a zohlednila naši velmi specifickou situaci, která nás právě postihla kůrovcovou kalamitou, která je samozřejmě větší za poslední stovky let.

V období 2021 až 2025 je pro naši zemi zásadní navržená možnost přerozdělení nevyužitého zbytku flexibility pro obhospodařenou lesní půdu, která by mohla problém vyřešit. V tomto období je v součtu pro všechny členské státy výše této flexibility 178 milionů tun ekvivalentu CO2. V současnosti odhadujeme, že bychom z této rezervy potřebovali k pokrytí deficitu České republiky přibližně 70 milionů tun, tedy zhruba 40 %.

Pokud tedy k podobné kůrovcové kalamitě nedojde i v ostatních zemích EU, nebo ve větší části z nich, tak bychom z toho významně profitovali.

Jinak zůstává systém pro toto období bez podstatných změn. Zásadní změny jsou pak navrženy pro další období do roku 2030. Zde vítáme změnu způsobu započítávání, které bude mnohem transparentnější, než je stávající způsob započítávání s využitím tzv. referenčních úrovní pro lesy.

Česká republika zaujímá obezřetnou pozici a výhradu k navrženému cíli dosažení klimatické neutrality Evropské unie v roce 2035. V tomto případě za sektor LULUCF společně s emisemi ze sektoru zemědělství. Ale v tomto smyslu je potřeba říct, že se dosud vyjádřila naprostá většina členských států.

V neposlední řadě budeme usilovat o to, aby nové požadavky na monitoring příliš nezvyšovaly administrativní zátěž a nešly výrazně nad stávající požadavky mezinárodního výkaznictví. Druhá oblast se týká tzv. sdílení úsilí. Zde vítáme, že návrh revize vychází ze stávajících principů a původního nařízení a nepřináší zásadní změny v jeho architektuře. Ale to zásadní „ale“ je, že zásadním problematickým bodem pro Českou republiku je především navrhované navýšení národního redukčního cíle do roku 2030 ze stávajících 14 % na 26 % oproti roku 2005, který je uveden v příloze návrhu revize nařízení o sdílení úsilí. Je to jedno z největších navýšení navrhované v rámci států Evropské unie. Je to v podstatě zdvojnásobení platného cíle a je to pro nás nepřijatelné.

Scénáře Evropské komise totiž výrazně nadhodnocují ekonomicky efektivní potenciál pro snižování emisí v těchto sektorech a my sami počítáme s maximálním snížením...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Prosím, pane ministře, prosím o klid kolegy, oni jistě řeší něco důležitého, nicméně ruší ostatní. Nedá se nic dělat, musím je oslovit. Děkuji vám.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji vám, paní předsedající, že jste se mě zastala, nestává se mi to často ve sněmovně. Tady je to vždycky všechno podstatně klidnější.

Evropská komise dále podle ČR podceňuje cenu snižování emisí v těchto sektorech a neposkytuje dostatečné hodnocení dopadů na jednotlivé členské státy. Konečně, zatřetí, to je bod, který jsem tedy převzal za pana ministra Tomana, ten se týká strategie pro lesy. Tady je potřeba podotknout, že příprava této strategie probíhala bohužel ze strany Evropské komise bez jakékoliv zásadní spolupráce s členskými státy, zodpovědnost za lesnictví mají ale členské státy a všechna rozhodnutí a politiky týkající se této oblasti musí respektovat princip subsidiarity a kompetence členských států. Stejně tak byl v přípravách opomenut hlas vlastníků a správců lesů, jejichž role bude pro naplňování opatření klíčová. Z celkového vyznění strategie je zřejmé, že Evropská komise snižuje význam sociálních a ekonomických funkcí lesa a upřednostňuje naopak funkci environmentální. Chápeme důležitost ochrany biologické rozmanitosti, ale je důležité, aby byla u lesů zachována jejich multifunkční úloha.

Strategie obsahuje celou řadu záměrů, které bude Komise rozpracovávat, některé z nich vítáme, například mezi ně patří důraz na posilování odolnosti lesů, podpora využívání výrobků ze dřeva ve stavebnictví, zavedení plateb za tzv. ekosystémové služby lesa. Na druhou stranu najdeme ve strategii oblasti, ke kterým jsme skeptičtí. Takovým je i legislativní návrh EU ke sledování reportingu a sběru dat o lesích, my nespotřebujeme žádnou přidanou hodnotu, protože data o lesích jsou sledována jak na úrovni Evropy v procesu Forest Europe, tak celosvětově v rámci FAO. Obáváme se vlivu implementace záměru strategie na lesy ve světě, protože omezení hospodaření a těžby dřeva v lesích EU by mohlo naopak vést k většímu dovozu dřeva a jiných produktů ze zemí mimo EU. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisky N 070/13/02, N 071/13/02 a K 072/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, za slovo, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, ještě jednou, vážený pane ministře. Náš výbor se zabýval těmito tisky opět na své 21. schůzi konané 3. listopadu, kdy byl probírán celý balíček Fit for 55. Pan ministr ten obsah balíčku tisků 70, 71, 72 představil velmi pregnantně, budu proto velmi stručný.

Komise předložila tento balíček nebo ten balíček energetický v červnu 2021 a ten se kromě toho, co jsme už projednávali, týká právě toho, o čem byla teď řeč, to je to tzv. sdělení o úsilí, návrh nařízení o sektoru LULUCF a s balíčkem Fit for 55 nebo také provázaná nová lesní strategie do roku 2030. Ten návrh nařízení o sdílení úsilí například navyšuje celkový redukční cíl z původních 30 na 40 % oproti roku 2005. Návrh nařízení LULUCF stanoví zcela nový celkový cíl pro EU, kterým je generovat čisté emisní propady ve výši 310 milionů tun ekvivalentu CO2 v roce 2030.

Nová lesní strategie EU do roku 2030 je klíčovou strategií vycházející zase ze Zelené dohody nebo Zeleného údělu pro Evropu, která doplňuje strategii v oblasti biodiverzity do roku 2030 a klimaticko-energetický balíček Fit for 55.

Pozici vlády tady už představil pan ministr, nemám k tomu co dodat, tam jsou největší výhrady k tomu navýšení redukčního cíle pro ČR do roku 2030 ze stávajících 14 % na 26 % oproti roku 2005.

Vnímám také tu negativní pozici k té strategii lesnické, z mého pohledu jako zpravodaje musím říct, že všechny ekosystémové funkce lesa byly doposud v ČR upozaďovány na úkor ekonomického významu, mám na mysli především environmentální funkce, jako je právě koloběh uhlíku, vody, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana před živelnými katastrofami nebo pro mě možná hlavní ochrana biologické diverzity. Naše lesy nejsou v dobré kondici, pokud chodíte do lesa, trochu se v něm vyznáte, tak to vidíte, není to jen kůrovec, je to také houbové onemocnění u jasanu, které je také plošné. Chybí nám různověké porosty, dřevinná skladba také určitě není ideální. Prostě nejsou v dobré kondici a dle mého je změna přístupu k nim namístě. Ale je potřeba také říct, že to sdělení strategie k lesnictví je nezávazný konzultační materiál, ze kterého si mohou národní státy vzít své.

Tyto tisky projednal také VUZP, který přijal stanovisko, ze kterého jsem také při zpracování doporučení VEU vycházel, udělal jsem menší, nějaké drobné úpravy či doplnění. Na jednání ve středu 3. 11. byl přijat protinávrh kolegy, senátora Nwelatiho, který v zásadě zase vyjadřuje podporu pozici vlády, požaduje po Evropské komisi dopadovou studii ve vztahu k ČR. Toto usnesení bylo přijato v poměru 4:3. To je v této chvíli ode mě vše. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka? Ano. Prosím, paní senátorko Heleno Pešatová, máte slovo.

Senátorka Helena Pešatová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se tímto zabýval a předkládal své 53. usnesení z 11. schůze konané dne 20. října 2021, a to ke všem třem projednávaným tiskům.

Výbor projednal tyto tisky a zadruhé tedy zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR moji osobu a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR a předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Stanovisko výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zahrnul do svého usnesení i výbor pro záležitosti EU a tyto máte k dispozici.

Dovoluji si přesto předložit potom pozměňující návrh k doporučení, k těmto tiskům, a potom doplnit bod, který bych načetla, kdy žádá, bych si dovolila tedy pozměňovací návrh v tom, že žádám po vládě ČR vaším prostřednictvím, aby ona vypracovala vlastní dopadovou studii, protože nemělo by se pouze spoléhat na posouzení dopadů, které jsou vypracovány Evropskou komisí, ale vláda by se měla opírat o svou vlastní, kde se bude opírat o detailní znalost specifických podmínek ČR, díky čemuž bude možné v dopadové studii popsat konkrétní realizovatelnost navržených opatření, vyčíslit efekty plánovaných změn, a to především náklady a přínosy pro ČR. Tolik asi v této chvíli. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Vidím, že se hlásí pan senátor Šilar, že marně mačká... Už mu to tam naskočilo. Přednostní právo má pan senátor Větrovský, chce ho využít? Ne, nechce. Prosím, pane senátore Šilare Petře, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý večer, kolegyně, kolegové, paní předsedající, pane ministře. Po dnešním maratonu nejlepší na konec. Nechci zdržovat, ale je to bod, který, kdyby nějakým způsobem byl čas a nebyl jsem zrovna nemocen, tak bych určitě k tomuto materiálu svolal náš podvýbor pro zemědělství a lesnictví, který máme, ale při jednáních jsme to nestihli. Místo toho jsem si nechal stanovit a konzultoval jsem tuto záležitost od odborníků lesáků. Na ministerstvu zemědělství jsme celou tuto problematiku projednali, takže v podstatě místo nějakého usnesení nebo projednání našeho podvýboru bych chtěl říci na začátku, že plně podporuji, myslím, že bychom to udělali jako podvýbor, podporujeme stanovisko vlády, to znamená to usnesení, které je tady předloženo, dopředu říkám, že bych rád, abychom ho podpořili, že tam zahrnuje právě i ty připomínky odborníků, co se týká lesního hospodářství.

Naši odborníci se shromažďují v tzv. ne spolcích, ale jmenuje se to EUSTAFOR, nevím, Asociace evropských státních lesů EU, kde jsou naše nejenom Lesy ČR, ale i ministerstvo zemědělství, Agrární komora, i SVOL, to je Sdružení vlastníků lesů, členy. Ty právě se vyjadřovaly k té věci ve vztahu k naší vládě. Dovolil bych si několik poznámek ještě zdůraznit k té nové lesnické strategii, ty kritické připomínky, které tam jsou.

Především první věc je, že tato celá záležitost nebyla projednávána v konzultaci s členskými státy. Celá příprava takto zásadní strategie, to je velmi velká chyba, z toho 11 členských států EU se k tomu právě vyslovilo velmi kriticky, zasílaly dopisy. Jsem rád, že se k tomu vyjádřila i naše ČR, protože si myslím, že tak důležitý strategický dokument je potřeba konzultovat, tady to bylo jemně řečeno, že byl porušen ten princip subsidiarity, právě u této nové lesnické strategie si myslím, že je velmi důležité.

Protože právě v lesnické strategii, slyšeli jsme to od pana ministra i v druhém gardu od kolegy Orla, že se ten pohled na využití lesů od multifunkčního využívání lesů a princip trvale udržitelného hospodaření, které máme vést naší strategií hospodaření v lesích... Myslím si, že máme docela velmi dobré studie a že vláda nemusí zpracovat novou strategii, ale že máme docela velmi slušně zpracovanou strategii hospodaření v lesích, nejenom kdyby se ji snažili všichni zúčastnění dodržovat.

Odklon ke zdůraznění ekologického přístupu k lesnímu hospodaření nebo využívání lesů je tady velmi patrný, trošku se potlačuje ten národohospodářský a sociální, otázka třeba věcí, jakožto sociální problém lesů, kde je spousta zaměstnanců a změnou systému hospodaření, že to může mít velký dopad na naše především venkovské obyvatelstvo, vůbec tady není brán v potaz. Strategie dál stanovuje pevně závazné limity hospodaření bez ohledu na místní lokální přírodní podmínky tak, jak jsem říkal. Vůbec se nebere v potaz, každý les každé země je trošku jiný, není možné nasadit jednu šablonu lesnické strategie EU pro všechny státy. Není to možné. V jiných pásmech, v jiných přírodních podmínkách, to není možné.

Strategie také nestanovila konkrétní závazný rámec a objem využití finančních prostředků, jaká část financí má jít na opatření týkající se lesů této nové strategie, to je špatné. Tam by mělo být stanoveno, aby bylo vidět, jasné, jak to bude nějakým způsobem financované. To, co tady zmínil i pan ministr, je ta povinnost, že strategie navrhuje zavedení nové povinné certifikace pro přírodě bližší hospodaření v lesích, to je další administrativní krok, který, si myslím, je úplně zbytečný.

K té lesnické strategii, tam byly tyto připomínky, jsem rád, že vláda právě s těmi připomínkami se ztotožnila, že to je obecně i v tom usnesení, když podporujeme to vládní stanovisko, tak i tam tyto připomínky jsou zahrnuty. Druhá věc je, že v rámci taxonomie jsou pro „spolek“ EUSTAFOR dva problémy, že by se právě ke kritériím trvalé udržitelnosti měly doplnit další dva hlavní pilíře, vedle ekonomického, sociálního také výše ukládání uhlíku a biologická rozmanitost. To je velice podrobný, odborný názor, ale velmi důležitý. Z těchto důvodů by bylo potřeba, aby tyto věci byly doplněny.

Co ale je tady z té strategie velmi důležité, to je ta strategie EUSTAFOR, na to mi lesníci kladli veliký důraz, abychom toto stanovisko drželi. Shodou okolností jsem si ty podklady také sháněl, protože v příštím týdnu mám jet do Bruselu s panem předsedou Vystrčilem, právě i z toho důvodu, že před, tuším, dvěma měsíci jsme měli tady velké jednání kolem lesů. Víte, že okolo toho bylo nejenom zasedání našeho výboru, podvýboru, ale i kulatý stůl právě k té lesnicko-hospodářské politice. Tam je důležité, abychom jaksi upozornili na to, že tady je podstatné, že by mělo být zřízeno na úrovni EU nebo Evropské komise to, o čem jsme mluvili, o tom sociálním fondu, ve vztahu k povolenkám tak, aby byl zřízen kalamitní fond pro lesy, obdobně, jako je to v agrárním sektoru, protože je to takové, že je to potřeba aktivovat nejenom při přemnožení škůdců, jako byl kůrovec, ale teď je to velice aktualizovaná záležitost, v případě lesních požárů, povodně, vichřice. Bylo by dobré, aby na úrovni Evropy, Evropské komise a vůbec těchto institucí vznikl tento kalamitní fond, který by pro ty lesy byl velkou pomocí. To je i taková výzva k tomu prosazování naší lesnické zahraniční politiky. To jsem chtěl k tomu dodat, jenom k této problematice, budeme se tím samozřejmě i dál zabývat. Chtěl bych říci a požádat vás o podporu návrhu výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře. I my bychom chtěli ocenit pozici vlády k této projednávané problematice. Skutečně je třeba tady akcentovat, že ČR lituje, že příprava strategie probíhala bez konzultace s členskými státy v oblasti, která je plně v kompetenci členských států.

Dovolte mi tady zmínit ale jednu věc. Podle strategie se odkláníme výrazně od multifunkčního využívání lesů a velmi snižujeme to hospodářské či ekonomické hledisko. Já se tady bojím, že může mít toto dopad na vlastníky lesů, kteří teď řeší dopady po velmi výrazné kůrovcové kalamitě. Chtěl bych tady říci, že velmi významným vlastníkem lesů v ČR jsou také města a obce. To znamená, že se toto všechno může dotýkat právě měst a obcí, jakožto velmi významných těch, kteří jsou vlastníky lesních porostů a vůbec lesních celků v ČR. Ta pozice vlády v tomto je velmi správnou. Děkuji za pozornost a děkuji za to vládě.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Helena Pešatová.

Senátorka Helena Pešatová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Před chvílí jsem vystupovala jako zpravodajka. Nyní mi dovolte načíst pozměňovací návrh k doporučení, který přijal výbor pro záležitosti EU svým usnesením. Navrhuji předložené doporučení doplnit novým bodem I.3, který bude znít: Žádá po vládě ČR, aby i ona vypracovala vlastní dopadovou studii, kde bude popsána konkrétní realizovatelnost navrhovaných opatření a vyčísleny efekty plánovaných změn.

Především pak náklady a přínosy pro ČR. A aby ji předložila Senátu do 31. března 2022. Děkuji, to je celé.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Jenom bych chtěl vás požádat, jestli podpoříte usnesení VEU. Zároveň se ztotožňuji i s tím doplněním toho usnesení, takže vás také prosím, jestli byste nepodpořili i to, aby vláda předložila dopadovou studii, kterou si nechá zpracovat, a to do 31. března 2022. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dalším přihlášeným do rozpravy je paní místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ještě jednou vás zdravím v podvečer. Pane ministře, pane místopředsedo, děkuji za to, co bylo předneseno. Mám jenom několik drobných připomínek.

Hovoříme tady o tom, že souhlasíme plně s usnesením vlády. Usnesení vlády říká, že naprosto nesouhlasí s tím, aby do lesních hospodářských plánů bylo doplněno hledisko biodiverzity. Já si myslím, že to je jeden z těch základních cílů, kterým dneska Evropa žije. A že naopak to může prospět i kvalitě lesů a veškerému hospodaření v lesích. V tomto bodě se opravdu s tím stanoviskem vlády nemohu ztotožnit.

Pak je tady další otázka, ještě tedy odkážu na stav lesů, o kterém hovořil pan zpravodaj. Teď ho nevidím... Ano, už ho vidím. Ten upozornil na to, jaký je ten stav lesů. Právě proto, o čem hovořil, by bylo velmi ve prospěch, abychom tu biodiverzitu se pokusili do těch lesů dostat. Tím pádem, jak už jsem řekla, zkvalitnit lesy.

Pak je tady druhá otázka. Ta otázka se prolíná usnesením vlády. Hovořil o ní i pan senátor Petr Šilar. Já s ním do určité míry souhlasím, ale přesto si dovolím upozornit i v tuto pozdní hodinu, že mám pořád takový nejasný pocit, že si neuvědomujeme, že klimatické změny už nastaly. A že ty lesy v situaci, ve které se ocitneme, protože nezastavíme, do zítřka určitě ne, to, co přibývá, to, co ovlivňuje stav našeho klimatu, to, co zvyšuje teplotu, takže bude docházet k dalším změnám. Ty lesy budou vypadat úplně jinak. Nebudou to ty hospodářské monokulturní lesy, ale budou to jiné lesy. My budeme rádi, když ty lesy vůbec budeme mít. Proto nesouhlasím s tím, že by se říkalo, že v té strategii není ohled na venkovské oblasti, že není ohled na to, že tam musí být zajištěna nějaká obživa. Naopak se tam jasně deklaruje, že se má tedy směrem právě dalších potenciálních možností, které ty lesy budou dávat do budoucna, transformovat celé to odvětví, aby se ti lidé právě v těch venkovských oblastech dobře uživili, aby měli strategii pro jejich rozvoj. Je to tam v několika kapitolách, mohla bych je citovat.

Pak je poslední věc, se kterou se také úplně nemůžu ztotožnit, protože my víme, že na ty vlastníky lesů, kteří tam hospodaří, to bude mít dopad. Ale právě v té strategii se hovoří o tom, že jsou, když si to pořádně skutečně prostudujeme, že tam jsou nutné finanční pobídky a dotace právě pro vlastníky lesa, aby dokázali tu situaci nějakým způsobem řešit. Pokud se týká toho stanoviska vlády, já se přiznám, že nemohu se všemi závěry souhlasit. Prosím o oddělené hlasování. To znamená, to, co je návrh usnesení paní senátorky Pešatové, a to, co je to, že souhlasíme s tím, co říká vláda plně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Nechce se vyjádřit, děkuji vám. Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo celkem 5 senátorů, respektive 4 senátoři a 1 paní senátorka. Pan senátor Šilar, pan senátor Větrovský, paní senátorka Seitlová se zabývali v podstatě problematikou té nové lesní strategie Evropské unie.

Já bych chtěl v té souvislosti skutečně zdůraznit, že to je sdělení, že to je komunikační materiál. Není závazný. Určitě k němu nemůžeme přijímat odůvodněné stanovisko. To můžeme jenom k legislativním aktům, nikoliv ke sdělením, která jsou prostě komunikační. Pro mě naopak je velmi inspirativní ta nová lesnická strategie a měli bychom se nad ní velmi jaksi zamyslet a zapracovat některé ty věci do strategie české.

Paní senátorka Pešatová načetla pozměňující návrh nebo doplnění k tomu usnesení výboru pro evropské záležitosti. Pan senátor Nwelati požádal o podporu stanoviska výboru EU a současně toho pozměňujícího návrhu. Z mého pohledu se přiznám, že jsem moc nerozuměl, co chtěla paní senátorka Seitlová, ale z mého pohledu bychom měli prvně hlasovat o pozměňujícím návrhu nebo o tom doplňujícím návrhu, který by šel do bodu I.3, a to je, co předložila paní senátorka Pešatová, to je, že žádáme vládu, aby ona vypracovala vlastní dopadovou studii atd.

Pakliže to projde, hlasovat celkově o návrhu usnesení doporučení výboru pro evropské záležitosti.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane senátore. Já vám za to děkuji. My budeme moci přistoupit k hlasování. Zůstaňte, prosím vás, u pultíku, abyste nás doprovodil hlasováním. Já zase znělkou sezvu kolegyně a kolegy.

Pro pořádek ještě uvedu, aktuálně máme 53 přítomných senátorek a senátorů, kvórum je 27. Poprosím pana kolegu Orla, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Petr Orel:  Budeme hlasovat o pozměňujícím návrhu paní senátorky Pešatové, doplnění k bodu I, bude to zatřetí, a to, že žádáme jako Senát po vládě ČR, aby i ona vypracovala vlastní dopadovou studii, kde bude popsána konkrétní realizovatelnost navrhovaných opatření a vyčíslené efekty plánovaných změn, především pak náklady a přínosy pro ČR. A aby ji předložila Senátu do 31. března 2022.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Všichni jsme tomu rozuměli, dávám hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 59, první pozměňovací návrh. Registrováno 53, kvórum jsme měli 27, pro bylo 50, proti nebyl nikdo. Tento pozměňovací návrh byl schválen. Teď budeme hlasovat...

Senátor Petr Orel:  Teď budeme hlasovat o usnesení výboru pro evropské záležitosti, tak jak ho máte na stole, doplněný o ten pozměňovací návrh paní senátorky Pešatové.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, přesně tak. Já hned spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 60, při kvóru 27, registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, pro bylo 47, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl schválen. Děkuji předkladatelům i zpravodajům. Tímto končím... Ještě? Samozřejmě poděkuji panu ministrovi za spolupráci za to poslední volební období. Tímto se s ním za celý Senát loučím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. Já bych si také dovolil jenom říct, je to skoro 8 let, co jsem sem chodil jako předkladatel návrhů za MŽP ČR, někdy byly ty debaty bouřlivé, ne vždy jsme se shodli, ale vždy se jednalo o debatu velmi korektní, kultivovanou a ku prospěchu věci a občanů této země. Já vám za to moc děkuji. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkujeme. Dnešní jednání končím a těším se na nějaké příští.

(Jednání ukončeno v 18.00 hodin.)