Tíživá nálada v senátním paláci

O státním svátku si lidé v Kolowratském paláci připomenuli 80. výročí mnichovské dohody

PRAHA Na Den vítězství 8. května se sídla vlády, Sněmovny a Senátu tradičně otevřela veřejnosti. Fronty lidí se tvořily i pod zahradami Pražského hradu u budovy Kolowratského paláce, který je společně s areálem Valdštejnského paláce součástí sídla Senátu.
Pro některé návštěvníky bylo překvapením, s kolika smutnými osudy a historickými milníky je budova spjatá. Je to místo, kde se odehrálo jednání souvisící s mnichovskou dohodou a kde zasedala vláda první a druhé republiky.
„Pokud to porovnám s prohlídkami ve Valdštejnském paláci, tak v Kolowratském je vždy více stísněná atmosféra. S návštěvníky se nevyhneme určité depresi, která z těch dějinných událostí na všechny dýchá,“ řekl Tomáš Bruner, který jako průvodce provází návštěvníky v obou budovách Senátu.
Prohlídka paláce začala v přízemí v černínském salonku, kde průvodce návštěvníkům popsal historii paláce. Budova se nachází na místě, kterému se dříve říkalo Na Písku. Byla to nezastavěná pražská periferie se zahradami a vinicemi. Ze dvou stavebně propojených budov se od roku 1603 stalo sídlo několika šlechtických rodů. Dnešní podoba pochází z konce 19. století, kdy Zdeněk Kolowrat Krakovský dům zrekonstruoval do honosného sídla v novobarokním stylu.
Po první světové válce, kdy nově vzniklé Československo hledalo místo pro administrativní prostory, uzavřeli v roce 1918 tehdejší představitelé nového státu nájemní smlouvu s majiteli a do druhého patra umístili ministerstvo sociální péče. Po dvou letech koupili celý palác a po vnitřních úpravách se zde v roce 1923 uskutečnilo první zasedání vlády. Po dobu první republiky v paláci zasedalo patnáct vlád, z toho tři byly úřednické, a až do roku 1941 zde zasedala také vláda druhé republiky.

Růžový a zelený salonek

Prohlídka pokračovala do prvního patra do růžového salonku spjatého s Emanuelem Moravcem, který za protektorátu stál v čele ministerstva školství a lidové osvěty. Po zatčení předsedy protektorátní vlády a odbojáře Aloise Eliáše roku 1941 byl Moravcovi palác přidělen a v růžovém salonku pořádal setkání s novináři.
„Před mnichovskou dohodou byl velkým vlastencem, zastáncem masarykovské politiky a legionářem, ale podepsání dohody mělo pro něj zdrcující účinky. Začal zastávat nacistickou politiku, stal se z něj kolaborant a jako ministr školství používal všechny možnosti, aby v Československu nacionální socialismus podporoval,“ popsal Bruner jednu z osobností, která je s Kolowratským palácem spjatá.
„Po propuknutí Pražského povstání v roce 1945 se Moravec v paláci neúspěšně pokusil o sebevraždu. Následně se zastřelil při převozu policejní eskortou do Mělníka, kde měl pronést projev do rozhlasu, aby národ složil zbraně,“ řekl k příběhu růžového salonku Bruner. Dnes prostory slouží bezpečnostnímu výboru Senátu.
Druhou a nejdůležitější místností, kterou návštěvníci během prohlídky navštívili, je zelený salonek. Tehdejší československá vláda se v salonku sešla 30. září 1938, aby přijala a projednala mnichovskou dohodu. Zasedání bylo poměrně krátké, trvalo jen několik desítek minut. Tehdejší ministr zahraničních věcí Kamil Krofta ostatním členům kabinetu vysvětlil, že zástupci čtyř evropských velmocí zpečetili osud Československa. O podmínkách dohody poté vláda ani nehlasovala, prostě ji konkludentně přijala. Neměla jinou možnost.
Kopie dohody je umístěna ve vitríně na chodbě před zeleným salonkem. Jde o kopii německého originálu, který má zvětšené písmo a o jednu stranu více než ostatní jazykové verze. „Adolf Hitler viděl špatně nablízko a požadoval, aby jeho dokumenty byly psané velkým písmem. Za brýle se styděl,“ vysvětlil průvodce.
V těžké chvíli, v jaké se Československo v tu chvíli ocitlo, zaslouží podle Brunera pozornost také Alois Eliáš, voják a předseda protektorátní vlády. „Po tom, co byl přijat protektorát a Rudolf Beran odstoupil, se stal předsedou vlády, přestože věděl, že to s ním špatně skončí. Doslova řekl: Vezmu-li to, oprátka mě nemine, nevezmu-li to, dostanou to lumpové,“ uvedl Bruner s tím, že se Eliáš nakonec stal jediným popraveným premiérem okupované země.
Po dobu svého předsednictví aktivně spolupracoval s odbojem a podle některých zdrojů se podílel na chlebíčkové aféře, při které bylo v Kolowratském paláci otráveno několik proněmeckých novinářů.

09.05.2018 - MF DNES

 


Senát Parlamentu České republiky

Valdštejnské nám. 4, 118 01  Praha 1

Bc. Eva Davidová
Telefon
+420 257 072 342
Mobilní telefon
+420 732 142 954

Zpět