Daniel Kroupa: K čemu Senát?

Blíží se senátní volby a opět slyšíme otázky, zda vůbec nějaký Senát potřebujeme. Zase padají návrhy, že by bylo nejlepší jej zrušit. Komu vlastně Senát vadí a proč?

Nu, na prvním místě to nejsou voliči, ale páni premiéři, kterým Senát komplikuje vládnutí a kteří by rádi na jeho úkor získali více moci. Vadí ovšem také těm, kteří by nejraději systém liberální demokracie nahradili nějakým systémem demokracie neliberální.

Kdybychom měli jednokomorový parlament, mohli by zajisté premiéři snadněji prosazovat své zákony, protože by v něm měli svou poslušnou většinu poslanců, kteří jim vděčí za své postavení a ochotně odhlasují, co se žádá. Vládnoucí by byli nejraději, kdyby jim do vládnutí nikdo další nemluvil.

Takhle musí o správnosti svých názorů přesvědčovat členy jiných stran a nestraníky, kteří navíc byli do svých funkcí zvoleni v některých z předchozích voleb a mají docela jiná hlediska na to, co je třeba dělat.

Senátoři jsou v průměru starší a rozvážnější než poslanci a posuzují věci nikoli jenom z úzkých stranických hledisek, ale více podle svých životních zkušeností. Nemají potřebu podbízet se stranickým vůdcům, aby se dostali na volitelné místo kandidátky.

Mají většinou své hlavní kariéry za sebou, mají poněkud utlumené vášně a ambice, díky čemuž jsou schopni střízlivějšího úsudku než poslanci. Jsou navíc obvykle významnými regionálními osobnostmi jako například starostové, rektoři vysokých škol, lékaři, tedy lidé, kteří za svou funkci vděčí respektu svých voličům a cítí vůči nim odpovědnost.

Bez Senátu by o politických otázkách rozhodovaly jen stranická hlediska. Vítěz voleb by mohl změnit snadno zemi ke svému obrazu, příští vítěz by to zase bez překážek vracel zpátky a tak by se naše republika kymácela od extrému k extrému. Senát tyto výkyvy brzdí a tlumí. Zajišťuje, aby se k zásadním změnám uspořádání naší republiky přistupovalo pouze tehdy, pokud se nejedná o momentální vzedmutí veřejného mínění, ale o dlouhodobější vůli voličů.

Kdybychom měli ústavu s jednokomorovým parlamentem a s obecným referendem, politika by zajisté lépe kopírovala veřejné mínění, zákony by se měnily ještě rychleji než nyní a za chvíli bychom jako občané ztráceli orientaci, co ještě platí a co nikoli. Bylo by to však dobré?

Do zemí, kde není stabilní politické a právní prostředí, je riziko investovat peníze nejen pro cizince, ale i pro vlastní občany. Vždyť nemáte jistotu, že ve volbách nezvítězí strana, která vám vaše investice rázem znárodní. Připravit vás o ně také mohou občané v referendu. Nespolehlivý stát proto příliš hospodářsky neprosperuje a také obtížněji hledá spojence.

Nu, a konečně budiž řečeno, že bez Senátu by snadněji mohli naší zemi ovládnout autoritáři, kterých je i v klidných poměrech v politice dostatek. Zůstávají ve stínu a čekají na svou příležitost. Senát může nejnebezpečnějším krokům autoritářů zabránit, ty méně nebezpečné dokáže alespoň brzdit.

Máte-li proto dojem, že máme důvody k obavám, překonejte svou případnou nechuť k této instituci, přijďte k volbám do Senátu a pečlivě vybírejte mezi kandidáty. Účast bývá obvykle dosti nízká. To však má přece jednu výhodu: váš hlas bude mít větší váhu.

26.09.2018 - rozhlas.cz

 


Senát Parlamentu České republiky

Valdštejnské nám. 4, 118 01  Praha 1

Sue Nguyen
Telefon
+420 257 072 342
Mobilní telefon
+420 723 681 975

Zpět