Daniel Kroupa: K čemu Senát?
Blíží se senátní volby a opět slyšíme otázky, zda vůbec nějaký
Senát potřebujeme. Zase padají návrhy, že by bylo nejlepší jej
zrušit. Komu vlastně Senát vadí a proč?
Nu, na prvním místě to nejsou voliči, ale páni premiéři, kterým
Senát komplikuje vládnutí a kteří by rádi na jeho úkor získali
více moci. Vadí ovšem také těm, kteří by nejraději systém
liberální demokracie nahradili nějakým systémem demokracie
neliberální.
Kdybychom měli jednokomorový parlament, mohli by zajisté premiéři
snadněji prosazovat své zákony, protože by v něm měli svou poslušnou
většinu poslanců, kteří jim vděčí za své postavení a ochotně
odhlasují, co se žádá. Vládnoucí by byli nejraději, kdyby jim do
vládnutí nikdo další nemluvil.
Takhle musí o správnosti svých názorů přesvědčovat členy jiných
stran a nestraníky, kteří navíc byli do svých funkcí zvoleni v
některých z předchozích voleb a mají docela jiná hlediska na to, co
je třeba dělat.
Senátoři jsou v průměru starší a rozvážnější než poslanci a
posuzují věci nikoli jenom z úzkých stranických hledisek, ale více
podle svých životních zkušeností. Nemají potřebu podbízet se
stranickým vůdcům, aby se dostali na volitelné místo kandidátky.
Mají většinou své hlavní kariéry za sebou, mají poněkud utlumené
vášně a ambice, díky čemuž jsou schopni střízlivějšího úsudku
než poslanci. Jsou navíc obvykle významnými regionálními osobnostmi
jako například starostové, rektoři vysokých škol, lékaři, tedy
lidé, kteří za svou funkci vděčí respektu svých voličům a cítí
vůči nim odpovědnost.
Bez Senátu by o politických otázkách rozhodovaly jen stranická
hlediska. Vítěz voleb by mohl změnit snadno zemi ke svému obrazu,
příští vítěz by to zase bez překážek vracel zpátky a tak by se
naše republika kymácela od extrému k extrému. Senát tyto výkyvy
brzdí a tlumí. Zajišťuje, aby se k zásadním změnám uspořádání
naší republiky přistupovalo pouze tehdy, pokud se nejedná o
momentální vzedmutí veřejného mínění, ale o dlouhodobější vůli
voličů.
Kdybychom měli ústavu s jednokomorovým parlamentem a s obecným
referendem, politika by zajisté lépe kopírovala veřejné mínění,
zákony by se měnily ještě rychleji než nyní a za chvíli bychom jako
občané ztráceli orientaci, co ještě platí a co nikoli. Bylo by to
však dobré?
Do zemí, kde není stabilní politické a právní prostředí, je riziko
investovat peníze nejen pro cizince, ale i pro vlastní občany. Vždyť
nemáte jistotu, že ve volbách nezvítězí strana, která vám vaše
investice rázem znárodní. Připravit vás o ně také mohou občané v
referendu. Nespolehlivý stát proto příliš hospodářsky neprosperuje a
také obtížněji hledá spojence.
Nu, a konečně budiž řečeno, že bez Senátu by snadněji mohli naší
zemi ovládnout autoritáři, kterých je i v klidných poměrech v
politice dostatek. Zůstávají ve stínu a čekají na svou
příležitost. Senát může nejnebezpečnějším krokům autoritářů
zabránit, ty méně nebezpečné dokáže alespoň brzdit.
Máte-li proto dojem, že máme důvody k obavám, překonejte svou
případnou nechuť k této instituci, přijďte k volbám do Senátu a
pečlivě vybírejte mezi kandidáty. Účast bývá obvykle dosti nízká.
To však má přece jednu výhodu: váš hlas bude mít větší váhu.
26.09.2018 - rozhlas.cz
Senát Parlamentu České republiky
Valdštejnské nám. 4, 118 01 Praha 1
- Tisková tajemnice
- Sue Nguyen
- Telefon
- +420 257 072 342
- Mobilní telefon
- +420 723 681 975