Vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté, občané Prahy,

dobrý den!

Sešli jsme se dnes u budovy Českého rozhlasu u příležitosti již 74. výročí vypuknutí Pražského povstání v květnu 1945. Jsme zde proto, abychom uctili památku padlých v boji o rozhlas v době nacistické nadvlády v naší zemi. Právě rozhlas svou výzvou občanům k mobilizaci proti nacistům sehrál při květnovém povstání klíčovou roli.

Dramatické události, a nebylo jich v historii československého rozhlasu málo, měly společného jmenovatele – boj proti totalitě, boj za demokracii. Není větší oběti, kterou může kdokoli z nás přinést, než položit vlastní život.

Nesmírně si proto vážím všech lidských obětí bojů o vinohradský rozhlas. Velice bych si přál, abychom na ně nejen nezapomínali, ale abychom stále posuzovali a poměřovali jejich odvahu, jejich obětavost a vlastenectví s  jevy, které nás dnes stále obklopují – chytračení, sobectví, demagogie, populismus.

Přemýšlejme o tom. I tímto způsobem totiž můžeme uctít památku statečných vojáků, policistů, sokolů, skautů a desítek dalších Pražanů, kteří zde bojovali a umírali v květnu 1945 za svobodu, za svou republiku a její ideály, kterým bezvýhradně věřili.

Proto mi dovolte, abych vzdal čest památce všech padlých v bojích o rozhlas a zároveň vyjádřil naději, že se už nikdy nebude za svobodu slova před vinohradskou budovou rozhlasu prolévat krev.

Děkuji vám za pozornost.